Temné aleje lásky (I. Bunin)

Obrázek uživatele ef77

Benátky

Drabble: 

"Ovšemže mluvil o lásce, takové, která vzklíčí jednou za sto let a věky přetrvává, když si mě namlouval, když si mě přišel vyprosit. Já si ho vzala pouze pro peníze," podívala se na mě úkosem. Vplouvali jsme do přístavu a já sledoval město, kanály, gondoly a vyhýbal se výzvě v jejím pohledu.
Později toho dne jsem je potkal na náměstí svatého Marka, on se pomalu šoural, starý a shrbený, však s jasným zrakem mladíka. Ona vedle něj, vysoká a ztepilá, netrpělivě přizpůsobovala svůj krok jeho.
Blížilo se k poledni. V neúprosném jasu italského slunce byly její oči matné, jako stoleté.

Obrázek uživatele ef77

Kdesi u Arbatu

Drabble: 

Hvězda moskevských šantánů, planula mi hořce v duši, tenkrát v létech mého dospívání, vzdálená, chladná, cizí a nedostupná. Být básníkem, opěvoval bych ji ve verších, ladnost pohybů, svěžest mládí, nevinnost dovedně skloubenou s tušením prostopášnosti. Být malířem, zachytil bych rusé vlasy, něžné rty, luk obočí. Být bohatý, složil bych k jejím nohám celý svět.

Pak jsem ji potkal, po letech, sešlou stařenu v zapadlé hospodě kdesi u Arbatu, bědnou a unavenou. Přišourala se ke mně, setřela poplivaný stůl: „Dá si pán ještě vodku?“

Vypotácel jsem se do temné noci, neschopen slova.
Nad Moskvou zářily hvězdy, vzdálené, chladné, cizí a nedostupné.

Obrázek uživatele ef77

Puškvorec a pelyněk

Drabble: 

Bylo to horké léto, kdy byl hostem na statku v zapadlé gubernii, kde lišky dávaly dobrou noc, kde světla Petrohradu byla jen vzdáleným tušením.
I ona byla horká a voněla mládím, ostružinami, pelyňkem, puškvorcem, když spolu leželi na louce, pod stromy, u řeky.
S podzimním deštěm odlétl jako tažní ptáci, na zimu do Paříže, Říma, Berlína.
Když se vrátil, po létech, byla mrtvá, utopená v řece, na jejímž břehu ji líbával.
Nečekal, že by jej dohnaly výčitky za její smrt, ale ony přišly, naléhavé, s chutí pelyňku v ústech, které se nemohl zbavit, ani když si drhnul rty do krve.

Obrázek uživatele ef77

V létě

Úvodní poznámka: 

Romantiku nečekejte.

Drabble: 

Z Petrohradu přijel velkostatkářův synovec na prázdniny. Nejdřív se na venkově nudil, pak potkal švadleninu dceru.
Černooká, štíhlá. Krásná.
Za letních nocí se její černé vlasy leskly na bílých polštářích jako havraní křídla.
Když s koncem léta odcestoval, stávala před branou, mlčela, slzy jí tekly po tvářích, než na ni poštvali psy.
Léto toho roku bylo horké, vody málo, jen v řece zůstávaly hluboké tůně pro toho, kdo věděl, kde hledat.
Jednoho dne nepřišla. Nikdo ji nehledal, panstvo slavilo zásnuby v Petrohradě, služebnictvo nezajímala.
Až s prvním mrazem ji našli; černé vlasy zamotané v rákosí.
A už nebyla vůbec krásná.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se Mivce, že jí fušuju do Ruska, které umí daleko lépe než já, ale nějak to na mě přišlo.

-A A +A