DMD č. 7. pro 7. 4. 2013. Téma: Obleva

Obrázek uživatele King Kong

Povodeň

Fandom: 
Drabble: 

Srnčí potok, který byl během roku sotva znatelná čůrka vody, by dnes hrdě snesl srovnání i s Vltavou. Spokojeně se valil vpřed. Nebylo nic co by ho mohlo zastavit.
A Dolní Lhota, byla díky němu zase pod vodou. Jako každé druhé jaro, když to nahoře v kopcích začalo tát.
„Ti lidé se snad nepoučí,“ pomyslel si a sebral kus Mrnuštíkovic stodoly.
„Prý globální oteplování,“ a převrátil na střechu modrou Škodu 120.
„A nebo nedostatečné financování protipovodňových bariér,“ zabublal smíchy a strhl most z Dolního náměstí.
„Že by měli na horním toku znovu vysadit vykácené vrby, to je asi nenapadne nikdy.“

Obrázek uživatele Kaisa

Uhranula ho ledová paní...

Fandom: 
Drabble: 

Bolelo to a pálilo, každý dotek té odporné ženy ho sežehnul svou teplotou, zvykl si za ta léta na teplo sálající z jeho lidí, z jeho země a tohle bylo něco tak neočekávaného a nechtěného, že si stále myslel, že je to jen sen, jen iluze… Chtěl ji vyhnat, ale ten její pohled, její smyslné rty, její kouzelné tělo, mlžilo mu mysl, nutilo zapínat zvířecí pudy, zavrhnout všechno, zavrhnout královnu květin.
„Paní, prosím…“ mrmlal modrými rty, které zasypala ledovými polibky, nemohl jimi skoro hýbat, zakazovala mu mluvit, přemýšlet…
Tak podlehl Pán jara Ledové královně. A všichni marně čekali jediné. Oblevu.

Závěrečná poznámka: 

Teoreticky mohla bych říci, že je inspirace, ale je tak hluboko a daleko v mozku, že není potřeba jí zde zmiňovat... Nic moc, opět.

Obrázek uživatele Jacomo

Stráž

Fandom: 
Drabble: 

Když vykročil ze dveří, místo křupnutí sněhu se mu pod botou ozval čvachtavý zvuk a z dálky k němu dolehly hlasy plné paniky, které nabývaly na síle.
Pozvedl hlavu a upřel oči k jižnímu obzoru. Sluneční paprsky se nemilosrdně prodíraly přes těžká sněhová mračna a drolily je na drobné cáry mlhy. Jako kdyby se mu jeho ledový svět měnil před očima.
Odmítl se toho obávat. Odmítl podlehnout falešné iluzi. Rázně vykročil k vyděšené skupině a několika ostrými povely ji usměrnil.
Oni svá místa neopustí. Zima se blíží. A nic na tom nezmění ani ta zvětšující se kaluž u základů Zdi.

Neviditelný fandom: 
Píseň ledu a ohně
Obrázek uživatele Šmelda

Ráno se vrátím

Fandom: 
Drabble: 

Vyčerpaně se zhroutil na záda. Sníh pod ním hned zčervenal. Hrot šípu v něm vězel pevně. Opřel se o sekeru a pokusil se zvednout.
Nešlo to.
Tak bude ještě chvíli sbírat síly na cestu zpět do vesnice. Vydal se na lov, ale místo toho lovili jeho. Někdo ho předevčírem trefil šípem do zad. Dnes ho někdo přepadl a praštil kamenem do hlavy. Toho druhého zabil. Bojovat ještě uměl.
Ale ten první na něj někde číhá. Nebo byl vždy jen jeden?
Dobře. Přenocuje tady a ráno se vrátí domů.
Jeho tělo najde v Alpách v roce 1991 manželský pár na výletě.

Problém Z

Fandom: 
Drabble: 

Problém Z
“Pane?”
“Ano?”
“Máme problém víte…”
“Jaký?”
Muž se odhodlal na mumlanou odpověď “Na Hottu je obleva, Luke nemůže zmrznout, a Darth Vader má pravidelně úžeh, pane.”
“Vážně? Tak přivezte sněhová děla.”
“To je taky problem, pane. Darth Vader se bojí děl.”
“Ale vždyť na seznamu byly jen krysy, děti, myši, sněhové vločky-“
“Ano, ale on nevěděl o problému Z pane.”
“No jistě, jako vždy. Mimochodem co to je?”
“Ach, vy to nevíte. Tak tedy to je problém oblevy.”
“Tak ji zabijte.”
“Ale-“
“Žádné výmluvy, pusťte se do práce, a ať už je hotovo.” A podal mu kuchyňský nůž.

Závěrečná poznámka: 

můžete si domyslet jak muž zabíjel oblevu;)

Obrázek uživatele Sindual

Chyba v propočtech

Fandom: 
Drabble: 

Všech čtrnáct členů výpravy za znovudobytím Ereboru sedělo na skalní římse kousek od Osamělé hory. Thorin se tvářil zarputile a ostatní rytmicky pohupovali nohama.

"Víš, Thorine, já nechci být nějak vlezlý, ale měl bych jednu otázku," ozval se hraně nenuceným hlasem Kili zatímco upíral zrak na poletující havrany.
"Hmpf!" zabručel Thorin a dál zamračeně hleděl na horu před nimi.
"Říkám si, a rozhodně tě tím nechci nijak zpochybňovat, jestli jsi zvolil zcela moudrou dobu pro tuhle akci," nedal se odradit mladý trpaslík.
"Hmpf!"
"Ne, ale vážně, řekni: Co budeme dělat, když je celá Hora pod ledem?"
"Čekat,"
zavrčel Thorin rozhodně.

Obrázek uživatele Ampér

Přistání

Fandom: 
Drabble: 

„Kapitáne, mám vypustit holubici?“
„Určitě, bocmane. Cítím v kostech, že brzo přistaneme na pevnině, u všech chobotnic. A je nejvyšší čas opravit tuhle kocábku.“
Holubice párkrát mávla křídly a zmizela za obzorem. K radosti celé posádky přiletěla za hodinu zpět.
„Kormidelníku, 20 stupňů levobok, držte jižní směr a plnou parou vpřed!“
„Na obzoru země,“ ozvalo se z můstku. „Někdo stojí na břehu a mává na nás, asi nějaký trosečník.“
„Tak přistaneme,“ rozhodl kapitán. „A já jdu na břeh popovídat si s tím trosečníkem.“

„Ale že to byla krásná obleva, viď, Noe?“
„Máš pravdu, Hospodine. Ale nemusela trvat celých čtyřicet dní.“

Neviditelný fandom: 
Bible
Obrázek uživatele Gary Stu

Life under ice

Fandom: 
Drabble: 

One day Hiroko Ai, a leader of the famous hidden colony, heard young Nirgal calling: “The sky is falling!” She came out of her bamboo dwelling and saw that part of the ice from a roof indeed fell and a few icebergs were floating on a lake in the middle of her habitat. She sighed. Living hidden under the southern polar cap was becoming difficult. After a few decades of terraforming, the global temperatures were rising and the polar ice was slowly disappearing. They’ll have to do something about that. She shuddered at a thought of leaving their hidden sanctuary...

Obrázek uživatele Durwen

Neklid

Úvodní poznámka: 

Poněkud sentimentálnější drabble, než obvykle píšu. Ale řekla jsem si; proč ne?

Drabble: 

Poslední dobou to viselo ve vzduchu. Draci byli neklidní a přestávali být poslušnými. Nikdo nevěděl co se děje. Padaly dokonce takové názory, že se kdesi objevila nová dračí královna a oni slyší její nutkavé volání. Jiní zase tvrdili, že draky si nikdy nejde pořádně ochočit, že jsou to lidožravé bestie, které je pouze využívají. Škyťákovi dalo hodně práce, aby sílící nespokojenost a nevrlost zarazil.
Veškeré obavy však byli rozptýleny, když se na náměstí objevila skupina sněženek. Pravda, nevydržela dlouho. Ovce přeci jen musí žrát něco zeleného.
Napětí ale opadlo. Všichni cítili tu změnu, která přicházela.

Začala obleva. Blížilo se jaro.

Obrázek uživatele Aplír

Horolezec

Drabble: 

Byl sám. Za společníky měl jen nemilosrdný mráz a vítr, který si z jeho obličeje udělal terč a zabodával do něho ledové krystalky. V jeho žaludku soupeřil chlad s hladem. Hora mu hodila rukavici. Boj zatím prohrával. Tělu i mysli vévodilo vyčerpání.

Ctižádost vystřídal pud sebezáchovy. „Vzchop se! Nevzdávej to!“ poroučel sám sobě. S vypětím všech sil se vydrápal na nejbližší traverzu. „Tady budu bivakovat,“ oznámil omrzlinám.

Zázrakem přečkal noc. Ráno přišla obleva. Prokřehlý nabíral led a sníh, aby si uvařil čaj.

„Hrome! Co to je?!“, vyděsil se. Římsu, která mu zachránila život, tvořilo vlastně zmrzlé tělo dávno pohřešovaného horolezce.

Obrázek uživatele Arengil

Veselá obleva

Úvodní poznámka: 

Jedná se pravděpodobně o zlidovělou píseň.

Fandom: 
Drabble: 

Oliheň se líně válí,
oleum laň ohlídá,
pod parkosem na sníh kálí
obleva, byť pobledlá.

Linda s Pepou pendrek svedou,
Snape jim syčí do uší,
že si za trest v arest sednou,
když ho znovu vyruší.

V rauši už je třída celá,
dryák kotlík oblévá,
páry divě klokotají,
kolosální proměna!

Pro mě za mě zasmějte se,
sinalý Snape zasténá,
stouplé masy - čísel deset,
opakuje ozvěna.

Sněhem státým seschlou sekvoj
míjí Snape jak náplava,
nastartuje ledoborec,
a zdáli jim zamává.

Ema mylně mloky mele,
mísu máme umytou,
Lindu s Pepou zachraňuje
s hasičáckou trumpetou.

Refrén: Šplouchy, šplouchyty šplouchyty, šplouchy, cák, cák!

Závěrečná poznámka: 

Julie, vraž to tam!

Obrázek uživatele Anne

Moderní vybavení Torchwoodu Londýn

Úvodní poznámka: 

A jedno nesoutěžní, protože Torchwood.

Fandom: 
Drabble: 

Přijetí do Torchwoodu následovala prohlídka pracoviště. Nahoře byly kanceláře, neosobní jako v každé firmě. Pod nimi laboratoře naplněné charakteristickým zápachem chemikálií se spoustou skleněného vybavení a několika vanami. V jedné z nich se máchala zřejmě část mimozemské lodi. Pak přišla pitevna. Bíle vykachlíkovaná s dvěma stoly a pach dezinfekce. Meteorologická stanice - místnůstka, kde veškerý prostor zabíral přístroj z leskoucího se kovu. Průvodkyně se zeptala zaměstnance, který měl techniku na starost, sama překvapena její složitostí:
„Vy se v tom vyznáte?“
„Tady ta ručička ukazuje sněžení, ale většinou se mýlí.“ otevřel dvířka, kde byla sklenice s rosničkou. „Olivie říká, že bude pršet.“

Obrázek uživatele kytka

Loučení s Varykinem

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Antonina Alexandrovna naposledy objímá očima Varykino. Břízky se něžně pohupují v teplém vánku, jakoby jí posílaly poslední sbohem. Sníh v jarních paprscích oslnivě září, jasný, až to pálí v očích. Po nekonečné zimě přichází obleva, ale ledový chlad v jejích útrobách rozehřát nedokáže.
Jak se Tonja loučí s Varykinem, cítí, že svým odchodem zpřetrhá i poslední nitky, které jí poutají s Jurijem. Ach Juročko, co se to s námi stalo! Proč jsi mne odsoudil k tak strašlivému trestu, k ponižujícímu trestu nelásky?!
Studené slzy nechává Tonja stékat po tvářích. Neví, že pláče.
Sevře pevně děti a usměje se vstříc budoucnosti.

Obrázek uživatele Dia

Srdce z ledu

Úvodní poznámka: 

Pokud neznáte Rise of the Guardians, tak Vám to doporučuji :).
Ten animák miluju, je nádherný :).

Drabble: 

Sluneční paprsky pomaličku přibíraly na síle. Bylo na čase, aby se přesunul zase jinam. Přicházelo jaro a už tu nebylo místo pro mrazivé skluzavky Jacka Frosta.
Úplná obleva ale ještě nepřišla. Měl pár posledních chvil, kdy si mohl užít svého času. Poletoval městem a vše pokrýval jinovatkou. Okenicím dodal křišťálovou podobu a zmrazil vodu v kašně. Otočil se, aby se podíval na své vykonané dílo, ale po něm tam už zůstalo jen pramálo stop.
Zklamalo ho to, protože jeho nic zahřát nemohlo. Alespoň to si myslel, než zase potkal Vílu Zubničku a její krásný úsměv zahřál i jeho ledové srdce.

Závěrečná poznámka: 

A zmínila jsem se o tom, jak mám ráda Jacka Frosta a Vílu Zubničku? :D

Obrázek uživatele Tyto Alba

Na komíně

Úvodní poznámka: 

K napsání téhle antioblevové drabble mě inspiroval ranní pohled z okna (v Dejvicích brutální sněžení, děkuju pěkně) a hlavně tenhle článek.

Fandom: 
Drabble: 

Přinesl jí darem tlustou žížalu.
„Miláčku, podívej,“ řekl, zatímco kroužil okolo hnízda. Eileen však trucovitě odvrátila hlavu. Zkusil to tedy z druhé strany:
„Přece se nebudeš pořád zlobit! Copak za to můžu?!“
Cvaknutí zobákem štěklo jako výstřel z malorážky. Uhnul jen tak tak.
„Eileen!“
„Už nikdy tě nechci vidět, Morici!“ odsekla Eileen. „To bylo řečí! Uděláme si hnízdo, koukej, krkavci vedle už taky snášejí! Prý jaro za dveřmi, přijde obleva... PODÍVEJ SE, JAK VYPADÁM!“
Čáp Moric se přikrčil.
„Morici, jen co se odtud vyhrabu, okamžitě se s tebou rozvedu!“

Tlustá žížala, které nikdo nevěnoval pozornost, se pokojně plazila závějí pryč.

Závěrečná poznámka: 

Věřím, že ostravská i Eileenina čápata budou nakonec v pohodě ;-)

Obrázek uživatele Persikka

Špatná zpráva

Fandom: 
Drabble: 

„Obleva?!? Jaká obleva u všech sněhových vloček?“, zděsila se Ledová královna.
„Obleva, vaše výsosti“, pokračoval neohroženě človíček v brejličkách, „důsledek globálního oteplování. Nikdy jste o tom neslyšela? Kdybyste si laskavě pročetla tady tuhle brožurku…“, a začal se přehrabovat v tašce. Ledové vládkyni se hlavou mihl obraz královské schránky, přeplněné podobnými letáky nejrůznějšího druhy a po tváři se jí zvlnil hadí úsměv.
„Áha! Stráže! Nerozumím mu ani slovo. Do hladomorny s ním!“
Dosedla zpět na trůn a snažila se nepropadat panice. Obleva, a ona trčí v baráku postaveném z ledu!
V té chvíli ze stropu s tichým žblunknutím dopadla první kapka.

Zbytečný

Fandom: 
Drabble: 

Z nádraží ho vyhnali policajti. Z metra revizoři. Do autobusu ho řidič ani nepustil. Do útulku ho nevzali, protože pil. No ovšem že pil, si to zkuste, být venku v mínus deseti a nepít. V podchodu aspoň nefoukalo a povedlo se mu na chvíli usnout. Vzbudily ho kopance. Náckové.
Měl pár korun, koupil si ploskačku rumu a odešel za sídliště, na pláň porostlou plevelem, keři, kde tu strom. Teplejc tady není, ale aspoň nikdo neotravuje. Otevřel si flašku, po chvíli usnul a nechal se zasypávat sněhem.
Nikdo ho nehledal a nenašli ho ani po oblevě, protože tudy stejně nikdo nechodil.

Obrázek uživatele Zuzka

Za soumraku

Drabble: 

"Tady se to stalo, mesdames! Tady jeho kůň uklouzl, c´était trop froid, a drahá Jane pak monsieur Rochesterovi pomáhala." Adele ukázala k lávce u ohrady a pak se úvozem bezstarostně rozeběhla napřed k vesnici.
Dvě dámy, sukně opatrně přizvednuté, soustředěně sledovaly zem pod svýma nohama.
"Tehdá asi nebyla taková blbá hnusná obleva. Pardon," drtila mezi zuby Miss Margaret Rowen.

Od vsi se, jako tenkrát, blížil jezdec. Jen dunění kopyt se poněkud nerozléhalo. Tryskem pročvachtal kolem, bláto jen létalo.
"Ty pitomčéééé!" Volala za ním Miss Gwendylon a znechuceně se zadívala na svou róbu.
"Jane měla vlastně celkem kliku na počasí, že?"

Závěrečná poznámka: 

p.s. Miss Gwendylon se žádá, aby dodala autorce své ctěné příjmení, jinak zůstane její alter-ego navěky jen jednojmenné.

Obrázek uživatele Anne

Samá voda

Úvodní poznámka: 

Pro Justi, která si přála M*A*S*H.

Fandom: 
Drabble: 

Ahoj mami,
píšu ti tento dopis potřetí, předchozí jsou mokré a poněkud nečitelné. Sníh konečně stál. Voda je všude. Chodíme v holínkách i ve stanech.
V pracovně plukovníka Henryho Blakea jsem zachraňoval dokumenty a sušil je fénem půjčeným od majora Houlihanové, i když plukovník říkal, že to není nutné.
Hawkeye s Trapperem z toho mají legraci. Vyměnili majoru Franku Burnsovi nové boty za staré, které mají díru v podrážce. Svou zlost si vylévá na mně. Taky si postavili vor z palet, sice neplave, ale je to sranda.
Musím jít, přivezli raněné a na sále plavou obvazy. Budu muset objednat nové.

Konec doby ledové

Drabble: 

Potom začal led tát.
Nemilosrdné slunce zabořilo své paprsky na povrch Země, kterého se nedotkly několik staletí.
První se rozlomily oceánské kry, a desítky milionů lidí se utopily ve slané vodě. Lidé na pevnině na tom ale nebyli o mnoho lépe. Tající led rozerval koleje a celé stanice nechal zmizet v trhlinách i s jejich obyvateli.
Vše co zbylo z lidské civilizace bylo několik tisíc kilometrů kolejí okolo pólů, plných vlaků a vagónů uprchlíků ze všech různých koutů světa.
Na následky hladomoru, nemocí a nepokojů zemřela víc jak polovina z nich.
Konec doby ledové přežilo méně lidí, než její nástup.

Obrázek uživatele Lejdynka

O ble ble ble vě

Úvodní poznámka: 

Jo, zbláznila jsem se. Jenomže ono vás to 'je obleva' k tomuhle svede, ani nevíte jak. Já jsem si prostě nemohla pomoct :)

Drabble: 

Je obleva. Sněhouni vyvločkníci
Jsou slopem odmláceni z pochodí.
Tuhouši starníci jsou krůtující
a klužník hubopád jim nahodí.

Buch střechou, zoř na Sněhovníka,
jak svíská, vychumlá se zase zpět!
Sypce se chráší, hlup si vzlyká,
že na jarouněv dlouhý čeká let.

Zvedni plechoř, přichruň sněžnikola
a vchumli vlně čepí hled.
Ohňák zažni, slemcej svařobola
a chíchni těm co padli v lep.

Se nemá číst, že jarouněvě
dubák zírá v mračnouch myščích pěv,
Pak smutností se při oblevě
mrzáčíš že kvěsnin není něv.

Je obleva. Sněhouni vyvločkníci
Jsou slopem odmláceni z pochodí.
Tuhouši starníci jsou krůtující
a klužník hubopád jim nahodí.

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé: žánr Tlachapoud, autor Lewis Carroll.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

A přišlo jaro

Drabble: 

Krabat se postavil do otevřených dveří a pořádně nabral čerstvého vzduchu do plic. Ještě včera necítil nic zvláštního, dnes si byl naprosto jistý, že jaro je tady. A s jarem přijdou i spousty a spousty práce.
Zavzpomínal na roky, kdy byl v Černém mlýně jenom učedníkem. Práce byla snadná, když jí napomáhaly čáry a kouzla. Smrtí Mistra přišli všichni učni o čarodějné schopnosti, ale moc dobře si pamatovali, jak snadný byl život s nimi. Jedenáct se jich rozešlo do Lužice i do Čech, dvanáctý - Krabat - zůstal.
S milovanou Ludmilkou po boku byla totiž práce snazší než se všemi kouzly světa.

Závěrečná poznámka: 

Jméno Krabatovy manželky jsem si vymyslela.

Obrázek uživatele zana

Vzpomínání

Drabble: 

Na nádvoří tály zbytky sněhu. V šesti letech jsem byl drobný a skoro jsem se nebořil, ale Burrich, chlap jak hora, měl nohy obalené koulemi bahna. Na náladě mu to nepřidalo. Pevně svíral moji ruku v pěsti a napůl mne vedl, napůl táhl, loužemi, blátem a kluzkými zmrazky.
Konečně jsme dorazili k budově. Rozrazil dveře a postrčil mne ke krbu. Báječné teplo! U krbu ležela fena s klubkem štěňat. Moc jsem nepřemýšlel a zalehl k nim. „Hlídej mi ho“, broukl Burrich a odešel. Přitulil jsem se k nejbližšímu štěněti a vklouzl do jeho snů. Bylo v nich teplo a útěšno.

Obrázek uživatele Wendyses

Ochlazení

Fandom: 
Drabble: 

Smutně se dívala ven. Ještě včera svítilo sluníčko. Mohla si vzít sukni a proběhnout se s kamarády po ulicích. Jenže dnes střechy domů pokrývala sněhová pokrývka. Rodiče ji nechtěli pustit ven a s úzkostí poslouchali rozhlas. Nerozuměla tomu, co říkali. Ale když vyhlédla ven, cítila se nesvá.
Zaplály vlajky, které neznala. Po silnicích projížděly motocykly. Bála se a doufala, že tohle všechno brzo skončí.

Ta zima trvala dlouho. Málem už zapomněla, jaké to vlastně je, když svítí slunce a hřeje. Čím byla starší, tím víc to chápala. A víc se bála. Ale na teplo si stejně počkala přes šest let.

Závěrečná poznámka: 

Díky profesorce dějepisu už asi nikdy nezapomenu na to, jaké bylo počasí 14. a 15. března 1939.

Obrázek uživatele Saphira

Báchorky

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hadí kousnutí. (Hurá, tvořím nějakou dějovou linku! :D)

Drabble: 

Nepustili ho za ní. Ležela už několik dní a zotavovala se z hadího kousnutí a šoku, který přetrpěla. Stýskalo se mu po ní, tak jí alespoň po Ilince posílal svazečky lučních květin, které vykoukly z trávy hned, jak se jaro po zimě více osmělilo.
Zbytek obyvatel domu zachvátila panika. Nikdo nesměl jít do lesa a už vůbec ne o samotě. Mezi služkami kolovaly strašlivé báchorky o obrovských vraždících netvorech, kteří pocházejí z bahna. Nevěděl, jestli jim má věřit, ale když si vzpomněl na obrovitou postavu sklánějící se nad Crinou, uvědomil si, že zdejší pověsti není radno brát na lehkou váhu.

Obrázek uživatele Scully

Lidé se nemění

Úvodní poznámka: 

Zase mám nápadů na rozdávání... nesoutěžní drabblátko :)

Fandom: 
Drabble: 

„Nemáte co na práci, Cameronová, že tu stojíte a koukáte na mě jako na boží dopuštění? Řekl jsem, ať uděláte lumbálku,“ ozval se House a zabodl do ní pronikavý pohled.
Zamrkala, otočila se a vystřelila z jeho kanceláře. Za rohem se zastavila s chutí si nafackovat. Proč podlehla dojmu, že by jeho srdce mohlo roztát a opětovat její city?
„A co sis myslela?“ zašeptala. „Že House jednoho krásného dne přijde a vyzná ti lásku? To je asi tak stejná pravděpodobnost, jako že se někdy potvrdí lupus.“
„Nikdy to není lupus,“ zaznělo jí za zády. „A teď běžte udělat tu lumbálku.“

Obrázek uživatele se.id

Strašlivá pravda o tom, proč jaro nepřišlo.

Drabble: 

Jaro vyleze z postýlky, vytře si ospalky z očí, rozhodí po zemi kvítí, obalí větve lístečky, provoní vzduch. Lidi chodí ven a říkají „ách“ a „óch“. Jaro je šťastné, má rádo obdiv.
Třikrát po sobě si ale všimlo, že jsou na světě podivíni, co v ten nejkrásnější čas sedí doma, koukají do počítačů a píší tam jakési povídačky, ještě k tomu dost krátké. Nějaké Jaro je jim ukradené!
Čtvrtý rok se rozzlobilo.
„Já se na to můžu víte co! Kdybych udělalo oblevu, voni si vo ní budou tak akorát psát!“
Zalezlo zpátky do postele a jestli neumřelo, tak spí dodnes.

Obrázek uživatele Terda

Dohoda

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zkrat a zároveň odkazuje na loňské drabble Podmínka

Fandom: 
Drabble: 

To, že se Lindsay spokojil pouze s její nepříliš ochotnou omluvou, ji překvapilo. Přesto tušila, že pro Harrise tím celá záležitost neskončila. Měli dohodu a ona ji porušila...
„Slečno Doyleová, je vám jasné, že bych vás měl předat válečnému soudu?“ Pronesl chladně.
„Ano, pane...“
Neodvažovala se mu pohlédnout do tváře. Věděla, že ho zklamala.
„Nechci ale přijít o důstojníka, který si uvědomuje, že vlastní loď a posádka je cennější než zlato z kořisti... Takže jako trest kromě vlastních hlídek převezmete i hlídky pana Lindsaye. Do odvolání. A konečně se naučte držet nervy na uzdě.“
Ta poslední slova zněla téměř otcovsky.

Obrázek uživatele Lee

Quia nominor leo

Drabble: 

Seděla skrčená a útrpně snášela sníh, pod kterým byla téměř pohřbená. Už dávno ztratila sílu bránit se mu. Vždycky, když se ho zbavila, napadl zase další. Celých sto let neroztál. Tak ji pod sebou nakonec celou pohřbil. Usnula. Bylo to to nejlepší, co mohla udělat. Zvířata se smutně šourala hlubokým sněhem a dívala se na stromy, které už po sto let nepromluvily.

Náhle se dryáda probudila. Kdosi z ní oprašoval sníh. Byla by mu řekla, že je to zbytečné, ale zima ji odnaučila mluvit. Tentokrát to ale bylo jiné. Ucítila paprsek slunce. Pohlédla šťastně na svého osvoboditele.
"Aslan se vrátil."

Závěrečná poznámka: 

Mám slabost pro Narnii.

Obrázek uživatele Cathia

A po zimě přijde...?

Drabble: 

„Květen…“ mumlal si Artur, když v županu odhrnoval sníh. Po ránu byl rozladěný.

Odhodil poslední várku, narovnal záda a vrátil se k nevypitému šálku čaje. V tom spadla první vločka… za ní druhá… třetí… Zaskřípal zuby a naštvaně odhodil lopatu.

„Zpropadená zima, kde vězí slibovaná obleva?“

* * *

Mezitím na příslušném spádovém stavebním úřadě pro planetu Zemi

„Žádám o povolení přepnout do režimu jara,“ vyhrkl podsaditý muž a podával smrdutému tvorovi formulář, už po patnácté za poslední měsíce.

Vogon zamlaskal a zakroutil hlavou. „Bohužel, chybí zde podpis celního úřadu. Povolení se zamítá.“

„K čertu s byrokracií!“ Nasadil si čepici a odporoučel se.

Stránky

-A A +A