Pohádky

Obrázek uživatele Skřítě

Že bábin plán nikdy nebyl hříchů zcela prost, peklo stále dokazuje svoji ďábelskost

Drabble: 

Čert měl s bábou jedno pole,
ona chytře určí role.
Že rozumem selským vládne,
smíchy koncem roku mládne.
Čert přistoupit nelení,
na "královské dělení".
Bába klasy podle plánu,
ďábel mlátí prázdnou slámu.
Napřesrok chce horní půli,
ona mu to činí k vůli.
Bába kopce brambor získá
a čert na suchou nať píská.
Vrch i spodek? Prosím, čerte,
já si nechám jenom střed,
zasadili kukuřici,
do třetice na lep sed.
Pro účely dětské knížky autor příběh zkrátil,
pohádkový čert se naštval a do pekla vrátil.
Skutečnost je ale jiná, bábu poslal k čertu
a na poli zasel řepku z peněz Agrofertu.

Obrázek uživatele Keneu

Napřed se poděl, pak si vládni svým časem dle libosti

Úvodní poznámka: 

BJB

Drabble: 

Krejčovství Kingsman přislíbilo Deadpoolovi množstevní slevu a expresní náhradu za oblečení zničené při superhrdinování. Nemůžou být všude.
Deadpool se s Aberforthem Brumbálem podělil o několik historek, které potěšily Abeho cynickou duši.
Aberforth dal Buckymu výtisk své příručky o kozách.
Bucky se rozdělil s Davidem Helfgottem o wakandskou obřadní rostlinku, která nemá žádné vedlejší účinky.
David punkové nutrii předal své rozsáhlé hudební znalosti a zkušenosti.
Ta věnovala Červené Karkulce svoji oblíbenou mixtape, což Karkulku ovlivnilo natolik, že si začala barvit vlasy na červeno.
O zbytek barvy se podělila s králem Kazisvětem, který se s nikým dělit nechtěl, a tak jen vládl.

Obrázek uživatele Birute

Všude po kraji

Úvodní poznámka: 

Na závěr se rozloučí pohádková zbojnická tlupa, která vládne horám.

Drabble: 

Přespolní mládenci zpívají na svatého Jána u hranice. Vousatý zrzek přeskočí plameny a z očí mu srší jiskry.

Bledý zbojník s očima jako led a rudolící s blankytně modrýma očima si prý troufli až dolů na Hanou. Sedláčkovi od Lipníka zbyly jen oči pro pláč. Nikdo neví, jaké barvy.

Šedovousý žebrák obchází po Vsetíně, vypráví příběhy a poslouchá, co kdo říká. Jakýsi májový přelétavec prý ukradl srdce mladé kněžně. „Ve skutečnosti to byl náhrdelník,“ zamručí stařeček a nastavuje ledovou ruku, léto neléto. Rodina toho, kdo ho podaruje, přežije i nejtužší zimu.

Stejně jako děti toho, do koho se zakoukal Únor.

Obrázek uživatele vatoz

Tajemství na cestách

Fandom: 
Drabble: 

Žilo bylo jedno Tajemství. Nebylo tak velké, že by mělo být navždy záhadou, ale přeci ho nikdo nenašel
„Takhle to přeci nenechám,“ řeklo si jednoho dne, a vyrazilo do světa, nesa si jen pár čerstvých indícií, několik naznačených stop a dvě obskurní studie s mizivým citačním indexem.
Šlo, šlo, až potkalo hladového kouzelného dědečka.
„Trpím hlady,“ postěžoval si dědeček.
„Rádo se s tebou podělím,“ vykřiklo radostně tajemství.
„To nejde,“ řekl dědeček, „nejprve bych musel doložit svůj titul a pak podat grantovou žádost. Pokud by byla schválena v prvním kole, a já prošel prověrkou…“
A tak se tajemství radši vrátilo domů.

Obrázek uživatele Aveva

A žili šťastně až do smrti

Fandom: 
Drabble: 

Princezna si žila v pohádce. Když přišla na království krize, bylo nevyhnutelné, že se objevili dva nápadníci - princ a Honza.
Podle pravidel žánru měl být princ okouzlující, ale idiot, který uteče až půjde do tuhého. Honza měl být obyčejný chasník, který nabourá zarezlé zvyky upadajícího království.
Princi ustupovala brada a zadrhával v řeči. Zato Honza měl zářivý úsměv a výstavní svaly.
Jenže princ dokázal princeznu rozesmát. A Honza měl značně nepokrokové názory na využití ženy v domácnosti. Navíc mu smrdělo z úst.
Pravidla žánru si žádají své, ale když si princezna srovnala možnosti, měla jasno. Pravidlům je potřeba se vzepřít.

Hodná holka

Fandom: 
Drabble: 

Hodná holka dělá, co se jí řekne, protože pak bude dobře. Neudělá-li to, bude následovat trest. Hodná holka se vyzná v binární soustavě života. Počítá se vším, co jí osud nadělil. Pěkně uklízí a dobře vaří, dříví nosí, v peci zatopí. Prst nad ní varovně trčí a co chvíli rozčesává vzduch, když ukazuje, co se má udělat. Hodná holka sleduje jeho trajektorii. Přes všechny ty nánosy kultury a výchovy, přes všechen strach, je v ní pořád někde zvíře, které nechce odejít. A čeká, až mu otevře srdce. Mařenka cudně sklopí oči a pak se vší silou zakousne do vrásčité ruky.

Obrázek uživatele Tora

Chudák zvíře

Úvodní poznámka: 

Myslím, že mi totálně hráblo. Nebo za to může víno a moje spolupisatelky.
V každém případě jsem stvořila parodii na vlastní fandom a musím to sem dát ihned, než víno vyprchá a já si to rozmyslím.

Tak nějak by to mělo navazovat na Takový drobný problém, ale nejsem si jistá, jestli bych tento nový kousek raději neměla před Sheilou a Gonnym zatajit.

Minulý děj v kostce - Sheilu napadla mantichora, tak ji teď s Gonnym honí po českých luzích a hájích. Pro dokreslení - máme rok cca 1950...

Drabble: 

„To mám vyhlásit rozhlasem Uteklo nám takové zvířátko, velké jen jako náklaďák, na ocasu má jedovatý trn, neberte si ho domů, protože miluje lidi až nezdravě?“

Hádali jsme se, jak varovat obyvatelstvo, ale vtom jsme ji konečně zahlédli.
Jenže.
Než jsme ji našli, sežrala:
- náměstka v tatrovce
- fízla
- dělnického kádra
- svátečního myslivce pif paf bum
- svazáka, co místo sázení stromků žvaní
- babku udavačku.

Když jsme ji konečně chytili, koukla krhavým okem, odříhla, vyplivla boty, pozvracela se. Takovou nálož aktivních blbů nesnese ani žaludek mantichory.
Bylo nám jí vlastně líto, tak jsme otevřeli prostup a přes její protesty ji šoupli domů.

Závěrečná poznámka: 

V podstatě takhle nějak zřejmě vznikla pohádka O Otesánkovi, řekla bych...

Obrázek uživatele Lejdynka

Preventivní prohlídka

Fandom: 
Drabble: 

"Poslyšte, ale vy jste tu měla být už dávno, madam!" pokáral ji doktor po důkladné prohlídce. "Jak mám teď napravit takovouhle škodu?"
"Jsem slečna," špitla nesměle.
"A i kdybyste byla honorace ze všech nejvyšší!" zamračil se na ni ze své vysoké stoličky. "Nejenže máte z nedostatku pohybu artrózu kolenních kloubů a z jednotvárné stravy zkažené všechny zuby, ale vaše ledviny jsou zanesené neuvěřitelným svinstvem. Hlavně kovem, jako kdybyste polykala kusy plechu nebo co! Takhle mezi šesti očima, jestli co nejdříve nezměníte životní styl, stáří se nedožijete."
"Dobře, tak já tedy ty princezny jíst přestanu, pane doktore," kníkla nešťastně dvouhlavá saň.

Neviditelný fandom: 

Lup

Fandom: 
Drabble: 

V břiše měla plno a v hlavě prázdno, ten omamný pocit, když se všechna krev nahrne k žaludku a nezbývá už žádný prostor pro myšlenky, které jinak víří hlavou a neustále s jemným lupnutím narážejí do lebky, až se v tom hemživém ruchu se nedá spát. Dnes se vytáhla. Vyzkoušela to dítě na všechny způsoby, pečené na ohni, s šípkovou omáčkou i do polévky, kdo ví, kdy se zase k nějakému dostane. Teď konečně klimbala. Lup. Cosi se zase dralo do mysli a žádalo si to pozornost. Lup. To nebyl hlad, to bylo nutkání a lov nebyl potřeba, ale vášeň.

Princezna Zlatovláska

Drabble: 

„Chůvo, řekni, kde je princezna?“
„Ve chlívě!“

Tři sta let čekala Zlatovláska na svého prince.
To je dlouhá doba.

Rukávy vykasané, na nohou holínky, vlasy schované v šátku.
Kolem princezny poletují mouchy. Těžko říct, která je ta zlatá.

Tři sta let je dlouhá doba. Na zámku je dnes dětský domov.
I princezna se změnila.

Jakoby se jí pokaždé, když se něco nového naučila, jiná dovednost vytratila z hlavy.
Vyšívání gobelínů vzalo za své poté, co zvládla základy první pomoci.
Následovala květomluva.
Znamení horoskopu.
Květinová vazba.

Poslední dobou se naučila opravovat školní autobus. Etiketa stolování je v tahu.

Kdo opraví střechu?

Obrázek uživatele vatoz

O Tesle, která plnila přání

Fandom: 
Drabble: 

Byla jednou jedna Tesla, která se rozhodla, že lidem bude plnit jejich největší sny. Prvního svezla Hektora Koldau, který si vždycky přál vidět Florencii.
Z Florencie se v ní svezl Mica Cartoffani do Padovy, kde si dal vůbec poprvé rybu v restauraci svého bratrance.
Z Padovy svezla do Bretaně studenta, kterému ulétlo letadlo, pak se vydala s manželi Tremonti do Istanbulu, z Istanbulu s jedním mladíkem do Mekky, s pekaře do Bruselu a babičku do Švýcarska.

Posledních pět let jezdí v Bernu. Joachim totiž každé ráno sní o své práci v bance a po pracovní době o své ženušce doma.

Obrázek uživatele Brygmi

Šípková Růženka

Fandom: 
Drabble: 

Princ slýchával o zámku ukrytém za hradbou růží a trnů. Kdokoli se přiblíží, zahyne děsivou smrtí. Tento princ měl štěstí, protože přišel v den, kdy uplynulo sto let od kletby. A najednou růže samy ustupovaly. Vkročil do věže, kde spala překrásná princezna. Políbil ji na rty.

Dívka otevřela oči a zeptala se: „A vy jste jako kdo?"

Zarazil se.

„Jsem princ Krasoň. Zachránil jsem vás a budeme žít šťastně až do smrti."

„A já do toho nemám co mluvit? Vždyť se neznáme! A víte vůbec, že je mi patnáct?"

Jednou za sto let princ zachrání princeznu… Která o zachránce nestojí.

Čas milosrdných

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

bjb, líp to dnes nestíhám

Drabble: 

Do kotle s vodou přidala bobkový list, nové koření a spoustu muškátového ořechu, ať jsou po jídle divoké sny. Usmívala se, ačkoliv žaludek se už bolestně kroutil. Konečně se zase jednou poměje, ať jsou z toho klidně titulky v novinách.
Dítě se krčilo v koutě a prosilo o slitování. Nabízelo peníze svých rodičů, slibovalo, že se polepší ve všem myslitelném, křičelo o pomoc. Zamyslela se.
„Jednou za století vždycky udělám dobrý skutek, abych si nezkazila pověst. Výjimka totiž potvrzuje pravidlo, že, hehe. Dám život těm, kterým už visí na vlásku. Bohužel, milé dítě, dnes je to teprve devadesátdevět let, hehe.“

Obrázek uživatele Birute

Návraty

Fandom: 
Drabble: 

„Zase se tváříš tak…“ řekla mu dcera nabručeně. Rostla jako z vody a čím dál víc se podobala matce.
„Já vím,“ uznal a přestal vyhlížet na oblohu.
„Jak?“ zeptal se Petr. Anna mu říkala „Petrklíč“ a on si nebyl jistý, jestli se mu ta přezdívka líbí, nebo ne. Střídal postoj k ní se samozřejmostí šestiletého klučiny. Skoro sedmiletého, dodal v duchu velký Petr.
„Jako když čekám vzácného hosta,“ vysvětlil malému Petrovi.
„Který se ukáže jednou za sto let,“ ozvala se Anna.
To naštěstí ne. Jednou za sedm let.
Milovat labutí ženu má svá úskalí. Třeba to stále dokola zlomené srdce.

Obrázek uživatele Regi

Čarování

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původně jsem chtěla tenhle bonus vypustit. Ale vnutil se nápad. Holt s čím kdo zachází... :-)

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Texty jsou asi špatně vidět, takže přepis:
1. I pravila bába kořenářka, všelikého čarování znalá: Stluč koření devatero...
2. Jak bába řekla, tak jsem učinila. Koření stloukla, perník upekla...
3. ...pěkně pomalovala...
4. ...synečkovi svojemu pojíst dala...
5. ...a brzo, brzičko svatba byla.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Lucifer

Fandom: 
Drabble: 

„Přišel čas přinést do pekla Dorotu Máchalovou. Kdo se hlásí dobrovolně?“
Lucifer procházel zasířenou síní a pečlivě si prohlížel choulící se čerty.
„No nehlaste se všichni,“ zašklebil se.
Jeden čert nesměle zvednul ruku: „Já bych to prosím zkusil, vaše pekelná jasnosti.“
Lucifer se na patě otočil čelem k čertovi: „Vraník?! Tak to ne chlapče, já tě znám, to by nedopadlo dobře. Nikdo další? Dobře, půjdu tedy sám.“

Lucifera probral kýbl studené vody. Nad ním stál kaprál s ďábelským úsměvem na tváři.
„Co si to dovoluješ, holomku?“ vystartoval kníže pekel.
„Já ti dám holomka!“ zrudnul kaprál a ohnal se bičem. „Nástup!“

Obrázek uživatele Birute

Následky

Drabble: 

„Sakra, tak tohle nevyšlo,“ sykl Červen, když se v nóbl převleku s kapsami naditými šperky přehoupl přes zeď.
Právě včas. Vzápětí ze zámeckého parku přisvištěla kulka.
Všichni jeho bratři už se rozeběhli do noci.

Když se shromáždili na kopci, Prosinec vážně řekl: „Chytili Dubna.“
Teď, když byl jejich kruh narušený, viděli, jak je to oslabilo. Byli udýchanější než obvykle a Září se ještě nezahojily rány.
„Musíme ho zachránit. Jestli ho zabijí, budeme na tom ještě hůř,“ zamumlal Únor do šály.
Říjen zvracel do mechu suché listí. Listopad si s vrzáním starých soušek rovnal žebra.
„Kdo se hlásí na záchrannou výpravu?“

Obrázek uživatele Keneu

Už brzy švagři

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozhodla jsem se napsat ještě jednu stoslůvku na O princezně z Rimini. Tu první najdete tady.

Drabble: 

„Je to on,“ potvrdí Riccardo a odloží dalekohled.
„Jako by o tom někdo pochyboval. Ty vlasy ho prozrazují na míle. Po třech dnech cesty by měly mít tu slušnost a zplihnout a zmatnět prachem,“ stěžuje si Nicoletta
Zářící aureola zlatých vlasů, v níž lze tušit jezdce, se blíží k zámku.
„Kdo ho půjde uvítat?“
Nicoletta studuje svůj odraz v zrcadle, Margueritta sklopí oči (jako teď pokaždé, když se na ni Riccardo podívá, měl by s tím brzy něco udělat) a Paolo se tváří, že v místnosti vůbec není (přetáhly ho na svou stranu, holky jedny zatrolené).
„Tak tam půjdu já.“

Obrázek uživatele Rebelka

Vyhlášení výběrového řízení

Fandom: 
Drabble: 

Jeho výsost král Miroslav vyhlašuje výběrové řízení na následující pracovní pozice:

1. holoubek

náplň práce: pomoc dívkám v nesnázích, přebírání rozličných předmětů

poznámka: minulé hejno pošlo na vražednou kombinaci hrachu a popele

2. ježibaba

náplň práce: pečení a konzumace cukrářských výrobků

poznámka: k místu byla původně přidělena služební chaloupka, ta však vyhořela po nedobrovolném zpopelnění bývalé zaměstnankyně
3. zlý rádce

náplň práce: rozkrádání státní pokladny

poznámka: do roka a do dne skončí Vaše hlava pravděpodobně nabodnuta na kůlu

4. princezna

náplň práce: čekání na prince na bílém koni

poznámka: budete žít šťastně až do smrti s chlapem, kterého sotva znáte

Obrázek uživatele Aveva

Hrnečku, vař!

Fandom: 
Drabble: 

Hrneček samozřejmě nevytvářel jídlo jen tak, z ničeho. Byl napojen na jedno malé prosperující království. Zprvu při zadání povelu kradl z královské tabule. Když lidé v důsledku kletby mizejících potravin království opustili, přešel na samostatné zpracování volně ložených primárních surovin. Brzy semlel na kaši veškerou zemědělskou produkci a pustil se do divoce se vyskytujících druhů.
V době, kdy se odehrává jeho nejznámější příběh, už mlel takřka z posledního. Z bývalého kvetoucího království zbývala téměř holá pustina. Nakonec se hrnečku stala osudná snaha zpracovat zkamenělý lišejník. Roky těžce namáhaný porcelán nevydržel a praskl. Do zplundrovaného království se už ale život nevrátil.

Obrázek uživatele Esti Vera

Soutěž IV

Úvodní poznámka: 

Harry si povídá se zrcadlem, které ve druhé části předělal na počítadlo. Trochu BJB.

Drabble: 

„Kdo to vymyslel?“ prskal vztekle Harry. „Ta témata nejsou fér!“
„Nevím,“ odvětilo zrcadlo.
Mladík se na něj zamračil a dál nadával: „Nejdřív sklepmistr a Snape žije ve sklepení, potom pořád spolu a jeho dvacet let trvající láska k mojí matce a teď? Únava materiálu! Jasně, že má víc bodů, když je starší. Ke mně se to prostě nedá vztáhnout. Co myslíš?“
„Jsem lektvaristické zrcadlo předělané na počítadlo, pane Pottere. Já nemyslím.“
„Tak mi alespoň řekni, proč o mě nikdo nepsal, když byla nejzářivější hvězda. Jsem Chlapec-který-přežil!“
„Možná proto, že v zemi zdejší je ze všech nejkrásnější Severus Snape.“

Závěrečná poznámka: 

Počítadlo v současné době ukazuje 46 : 22, vyhrává samozřejmě Severus :)

Obrázek uživatele Brygmi

Tři malá prasátka

Fandom: 
Drabble: 

Žila byla tři prasátka v roce 2019. Prasátko číslo jedna bylo Hipster. Nosilo brýle s tlustými obroučkami, toužilo po vousech a domeček si postavilo z dřevěných palet. Prasátko dvě bylo Ekolog, propagovalo slow fashion a jeho pomeje byly veganské. Domeček si postavilo z přirozeně rozložitelných materiálů. Třetí prasátko bylo Mileniál. Nemělo moc peněz, jeho doktorát byl katastrofa. Domeček si postavilo ze skříněk HURDAL z IKEA.

Vlk přiběhl k domečkům a zarazil se. Ta bydlení byla tak zoufalá, že to pro něj nebyla žádná výzva. S povzdechem šel raději na kebab.
A prasátka si podala ruce, jak to tentokrát šikovně vymyslela.

V lese

Fandom: 
Drabble: 

Kolem mýtiny drkotá rozmlácený gazík, co zůstal v lese po ruských vojácích. V něm parta rozdováděných ženských.

Gazík táhne jelen s kdysi zlatými parohy. „Rychleji!“ ječí jezinky.

Mladíka s krosnou, který na mobilu loví cosi v navigaci, si ani nevšimly. Vypasený psík mývalovitý, dřepící na pařezu, se s ním rád zeširoka podělí o nevyžádané informace: „Jak Smolíček odešel daleko na studia, jelena to hrozně sebralo. A jezinky hned, urostlý jelene, tys náš vzor. Spřízněná duše. Přece bys nás nezklamal. Zpočátku je odmítal, ale znáš to, únava materiálu.“

Mladý muž vstoupí jelenovi do cesty.
„Táto? Jsem zpátky!“
V ruce drží bič.

Noční equilibrium

Fandom: 
Drabble: 

Vyšla na zápraží a zkušeným okem pozorovala měsíc, zapletený mezi větvemi. Čas bylin se blížil, ale ještě nebylo proč spěchat, stíny stromů zatím nežily svým životem. Zadívala se na temně modrou oblohu a nasávala vlhký chlad, který se kolem zhmotňoval. Vidět tak padat hvězdu, zářící natolik, že pohltí všechnu tu temnotu v ní. Co je to vlastně v lidech, že věří, že to největší štěstí přijde ve chvíli, kdy něco upadá? Jako by se váhy světa nesměly vychýlit. Bere tahle chvíle ticha a samoty někomu jinému šanci právě teď a tady zažívat totéž? Činí její neštěstí někoho o něco šťastnějším?

Problémy stravovací

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma č. 11, řekni vlkům...
navazuje na Riziko podnikání

Drabble: 

„Řekni vlkům, že jsem doma. A mám tu pár kousků, které by je mohly zajímat.“ řekla a vypustila poštovního havrana oknem. Při nejlepší vůli se do těch puberťáků nemohla zakousnout. Holky byly samá dieta, žádný kloudný materiál a těch šminek a barvy na vlasech, až měla strach, že jí z toho pec vyletí do povětří. Kluci se vykrmit dali, to zase jo, ale bohužel už byli příliš ochlupení a houževnatí a jí za ty roky moc zubů nezbývalo. A rozhodně nehodlala riskovat, že se připraví i o ty poslední. Vyměnit tak pár mládežníků za tučné batole, to by bylo něco!

Lety s přibývajícími léty

Fandom: 
Drabble: 

Svoboda, rychlost, vítr ve vlasech a svistot vzduchu kolem uší, krajina ztrácející svoje obrysy, život nabývající v nebezpečí nové dimenze, za mlada to prostě milovala. Ne, že by byla přímo do větru, ačkoliv kdo ví, nebylo to s kým potvrzovat ani vyvracet. Ale jak stárla, lety ztrácely na své vzrušivosti a nabývalo jejich nepohodlí. Kolena v chladivém vánku bolavě tuhla, vlasy se cuchaly, celé jaro prokýchala, kyselé deště jí ničily šaty, nad městy aby se vyhýbala dronům a tak vůbec, všechno se to nějak komplikovalo a ztrácelo to lehkost bytí. V mrazivých ránech ji na koště už nikdo nedostane. Tečka.

Obrázek uživatele Svojanovská

Foukej, foukej větříčku...

Fandom: 
Drabble: 

ŠOKUJÍCÍ ODHALENÍ!

Aprílové počasí odhalilo tajemství sexbomby z království Za sedmero horami a sedmero řekami. Při romantické procházce s princem z Nemanic překvapil princeznu Zlatovlásku náhlý poryv větru. Nejen, že idolu mnoha mužů několikrát nadzvedl sukni, ale nakonec jí odvál i příčesek. Podle svědků si Zlatovláska zakryla hlavu sukní a prchla.

Vyjádření paláce se nám získat nepodařilo, pouze chůva se svěřila, že vztah Zlatovlásky s princem z Nemanic je prý pouze přátelský. A pokud nebyl, po takovéto blamáži již zcela jistě bude.

Co na to princ z Nemanic? Vyjádří se zámek? Čtěte již v pondělí!

Čtenáře deníku Plesk informuje: SVO.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Doma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 11. - Řekni vlkům, že jsem doma.

Drabble: 

Známá cesta zarostla kapradím. Sahá mi až po ramena. Je zvláštní se sem vracet. Když jsem tudy šla naposled, bylo mi šest a pamatuju si jen málo.
Mámino varování.
Tíhu košíku.
Pach provlhlého domku, o který už babi neměla sílu pečovat, a taky mokré srsti.
Mívala jsem jméno, ale to si nikdy nikdo nezapamatoval - všichni mi říkali podle té pitomé čepice, co jsem nosívala. Jen já vím, co se tehdy stalo.
Jeho už bohužel nepotkám - možná některého z jeho potomků. Snad předá vzkaz. Řekne vlkům, že jsem doma.
Utáhnu popruhy krosny a srovnám si na hlavě kšiltovku.
Je pochopitelně červená.

Obrázek uživatele Aveva

Chybička se vloudí

Fandom: 
Drabble: 

Když rytíř bez bázně a hany zaslechl, že v horách sídlí děsivý pavouk, považoval za svou povinnost bestii skolit.
Cestou se zastavil u alchymisty, vyžádat si nejsilnější dryák na hubení členovců. Do jeskyně, kterou legendární pavouk obýval, ho napumpoval ve formě aerosolu nejmíň dvacet litrů.
Když se jedovatá mlha rozptýlila, vydal se ohledat mrtvolu.
Zvěsti lhaly. Na dně jeskyně narazil do draka.
“Říkej mi Pavle,” zašeptala jediná bdící hlava.
“Arnošt už zase chrápe?” zavrčela rozespale druhá hlava
“Tiše Vildo,” napomenula ji první, “Olda, Ulrych a Karel ještě spí.”
“A ty se přestaň klepat,” obrátila se hlava k rytíři, “strašně rachotíš.”

Obrázek uživatele Birute

Rodinná historie

Drabble: 

Někdy si vybavovali, jak se vynořili z vánic. Když jako novorození králíci otevřeli oči slepené ledem, pokoušeli se spočítat. V té době ale byli ještě moc malí. Počty jim příliš nešly.
Možná jich ani nebylo tolik.
Občas je zamrazilo při představě, že tu před nimi mohli být jiní. Zapomenutí bratři, ztracení s posledními ledovci a obřími huňatými tvory.
Rozhodně si vybavovali kroky jeleních bohů.
A paní, která jim dala kouzelný kyj, s nímž mohli vládnout živlům. Nebyli si jistí, jestli to byla Morana, nebo Vesna.
Navzdory existenciální nejistotě (a snad i kvůli ní) drželi pospolu.
Dvanáct ručiček na ciferníku roku.

Závěrečná poznámka: 

Opět dvanáct měsíčků.

Stránky

-A A +A