DMD č. 2. pro 2. 4. 2012. Téma: Slepice

Obrázek uživatele Danae

17. 8. 1812, dopoledne

Mám takový sen, že jednou přepíšu nějakou Austenovou z pohledu služebnictva ;)

Susan škube ze spařené slepice další a další hrsti peří. V srpnovém horku je to pěkně hnusná práce, peříčko se jí každou chvíli přilepí na zpocené čelo a pak ji tam lochtá. Ještě že stačí jen jedna. Paní Benettová už deset dní nevychází z pokoje a nesnese nic než vývar a slečna Lydie je v trapu. Susan odfoukne z čela další pírko. Všichni před ní šeptají, ale ona není blbá, vždyť už je jí třináct. Oknem z kuchyně vidí běžet zahradou dvě nejstarší slečny Benettovy. Zavrtí hlavou. Co může takový spěch znamenat? Jen aby kvůli tomu nemusela škubat další slepici!

Obrázek uživatele ioannina

Životní sázka

„Půjde nalevo!“
„Tůdle! Rovně.“
„O jednu chodbu.“
„Platí.“
Slepice, nevšímavá k sázce (uklízet, či neuklízet o chodbu víc?), zahnula doprava.
„Do háje!“
Slípka pod hradbou spokojeně vyzobávala červy. Mířila do příkopu pod latrínou.
Erik nahrábl pár kamínků.
„Hej! Nekaz nám závod!“
„No jo, furt...“
Zahodil kamínky a, nevinně hvízdaje, začal okopávat patami zeď. Kousky malty padaly mezi slípku a potočnici žravou.
Marně.
„Vleze do kytek!“
„O Thornvaldovu učebnu!“
Tentokrát Dirk sázku vyhrál. Erik slezl zpátky na Plácek. Nemusel to sledovat až do konce. Znal to. Potočnice neměla své jméno pro nic za nic.
Ráno zbyly v příkopu jen ohlodané kosti.

Fandom: 
Obrázek uživatele Innes

Svůj k svému.

„Kůň jeden pitomá!“ Fay nevěřícně zíral na odklusávajícího pegasa.
„Co je?“ zajímal se Sia.
„To ten pegas. Chtěl jsem na něj naskočit a trochu se proletět...“
Sia vytřeštil oči. „Tys na ni naskakoval ze zadu? Chudák malá, včera to na ni v kurníku zkoušel kohout a teď tohle.“
„Co má co dělat pegas v kurníku?“
„Jinou křídlatou bytost nikdy neviděla a tak se rozhodla, že je taky slepice. Jestli z tebe bude mít trauma a nebude nést tak tě přetrhnu.“
„Nést? Jako vejce?“
„A co asi jiného?!“ zavrčel Sia a běžel uklidnit Pegasopici.
A Fay se už radši dál neptal.

Obrázek uživatele Demis

Dvounohé bestie

(kdysi ke konci 19. století)

„Nesnáším je. Všechny. A ty bys měl také, synu,“ hluboký hlas prolomil ticho ve výškách nad ve dne rušným náměstím a s křupnutím se pohnula i hlava jeho majitele.
„A proč, otče?“ zvídavý, jen o trochu jemnější, hlas nelenil ve vyslovení očekávané otázky.
„Proč… to jejich věčné skřehotání... obletují tě, jako bys byl středem světa a než se naděješ, máš plnou pusu a posraná záda.“ Mluvil z vlastní zkušenosti.
„A co ona?“ Zakřupal nesouvisle synáček a ukázal na procházející guvernantku pod nimi.
„Hlupáčku, tohle přeci není žádný ptá… no, ale na slepice by sis vlastně pozor dávat měl.“ Zašeptal Gargoyl.

Obrázek uživatele neviathiel

Nedokonalý trik

Strážník Michal Pazderka se nervózně zavrtěl. Bylo půl dvanácté večer, trčel tady už druhou hodinu přesčas a ještě ke všemu zrovna ve chvíli, kdy už se chystal domů, sem přitáhnou dva pány v kvádru, kteří se porvali přímo na jevišti.
Jeden z nich byl podprůměrný čaroděj. Takové tady mívali málokdy. Ne že by byli tak vzácní, jen se málokdy dostali do křížku s Vyšehradem.
„Kradl mi králíky, mizeli z králíkárny každý večer,“ hulákal ten druhý. „Ale já ho nachytal, zmetka jednoho!“
„Jak?“
„Dal jsem do králíkárny slepice a přišel na jeho šou – a ejhle, co vytáhl z klobouku místo králíka!“

Fandom: 

Aktivity

„Tak připravit, pozor... teď. Čas běží.“
„O co se to snaží?“
„Trpaslík? Ne, letadlo!“
„Letadlo nehopká. Zajíc! Ne? Sorry, nemusíš mě hned zabíjet pohledem.“
„Počkej, proč tak máchá těma rukama, to vypadá na křídla. Vrabec! Papoušek! Sýkorka!“
„Ne, ne, to bude něco... mám to na jazyku. Pelikán! Sakra, taky ne. Co to ukazuje pod sebou? Hromádka, míček, kulatá hromádka. “
„Vrabec na hromádce. Té tequily jsme vypili asi trochu moc. Proč ťuká nosem do té země?“
„Třeba chce strčit hlavu do písku.“
„Pštros! Určitě je to pštros!“
„Čas vypršel.“
„Holt smůla no, co to vlastně bylo?“
„Slepice vy idioti! Slepice!“

Fandom: 

Knihovna

Poznámka: Navazuje na Konec nadějí

Minerva si vybalila. Ve škole strávila dva dny přeměňováním vybavení, aby domů nepřivezla nic, co by mohlo urazit otce. Plyšový medvídci, čajové servisy a dokonce jeden velký pestrobarevný dům pro panenky. Pro příští rok bude muset vymyslet něco jiného.
Rozhodla se zkontrolovat knihovnu se slabou nadějí, že by tam mohlo být něco nového. Lampička, vyřezávaný stůl, pohodlné křeslo, Bible, traktáty, mudlovská filozofie a sladkobolné romance, které matka v neměnném pořadí četla pořád dokola.
Nová kniha! Krčila se vedle Výhodného manželství od Georgette Heyerové.
Nadšeně po ni sáhla.
Úvod do chovatelství slepic.
Vrátila ji zpět.
Austenová se dá číst každý rok.

Osudy našej hydiny

Krivka bola privilegovaná, lebo kedysi mala zlomenú nôžku, tak ju prababka držala v predsieni v bedničke, až kým nevyzdravela. Od tej doby si zvykla chodiť na návštevu dovnútra. Všetci si ju strašne obľúbili a chcípla až na starobu.
Punajka chcela preletieť cez plot, ale zachytila sa jej hlavička medzi latkami a obesila sa tam.
Sissi dostala meno podľa cisárovnej.
Baltazár za mnou chodil, kam som sa len pohla, ale keď som o dva týždne po prázdninách prišla k babke znova, na dvore už nebol.
Niekoľko ich zadrhol susedov pes a prababka ich oplakala.
No a väčšinu sme úplne normálne zožrali.

Fandom: 
Obrázek uživatele Fantomas

Bod zlomu

Seděla uprostřed louky na balvanu a propalovala očima do stromu díry. Nikdy by to nepřiznala, ale nevěděla, co dál. Její mladší sestra, Lily, utekla. Ale to nebylo to nejhorší, ó né. Stále v duchu slyšela tu starou babu. Malinko se ošila. Už byla téměř v půli stromu a pořád nevěděla, co s tím. Díry se prohloubily o další centimetr. Ještě kousek a ten strom padne. Esme Zlopočasná se zvedla. Uvnitř mladé dívky se zrodilo odhodlání. Udělá, co bude muset. Nasadila si klobouk. Udělá, co bude potřeba. Rázně vykročila směrem k vesnici. A hlavně, už nikdy jí nikdo nenazve zmoklá slepice!

Fandom: 
Obrázek uživatele sigam

Život s badatelem

Já toho snesu opravdu hodně. Život s potrhlým badatelem, cestovatelem, dramatikem, umělcem a kriminálníkem (nebo kriminalistou? pořád si to pletu) vás zkrátka naučí. Zvyknete si na půlnoční návštěvy stejně bláznivých myslitelů i na chalupu plnou pekelných strojů, které můžou každou chvíli vybuchnout. Dokonce mě už ani nedokáže překvapit, když jej občas přistihnu, jak si povídá s kisnami a slibuje jim věčnou slávu. Koneckonců i tu slepici jsem mu nakonec schválila. Aspoň to vajíčko občas snese. I když se mi zdá, že snáší spíše kuřince. Ale co je moc, je moc.
„Ne, milej pane, zrní vám ke tkanicím vážně přišívat nebudu!“

Pozor na to, co si přejete

Luxusní auto se skřípěním brzd zastavilo těsně před stařenkou, která pomalu přecházela ulici.
„Kam čumíš, ty stará bosorko?“ hulákal z otevřeného okénka řidič v kvádru s tmavými brýlemi.
Stará žena se zastavila uprostřed ulice a upřeně se na hulváta za volantem zadívala.
„No vidíš to?“ obrátil se řidič na svou spolujezdkyni. Atraktivní blondýna rozvážně vyplivla žvýkačku na silnici a pak zaječela:
„Tak se pohni, ty blbá slepice!“
„Zajímalo by mě, jak myslí,“ poznamenala ke svému partnerovi.
Ozvala se rána a na sedadlech luxusního vozu náhle poplašeně kvokal párek kurů domácích.
„Tak teď to víte oba dva,“ poznamenala spokojeně stará čarodějnice.

Obrázek uživatele Lyta

Doctorovo těžké probuzení

První, co Doctor uviděl, když otevřel oči, byly slepičí nohy. Na nich byla, překvapivě, slepice. Pochopil, že leží. Potom ucítil...mokro? Rozhlédl se. Zjistil, že se nachází v mělké vodě. Kolem se pohybovaly kachny. Snažil se rozpomenout, která mimozemská potvora ho sem zatáhla. Podle všeho se praštil do hlavy, jinak si nedokázal vysvětlit tu hroznou bolest. Jedna z kachen mu kvákla přímo u ucha. S leknutím vyskočil na nohy, zavrávoral a spadl zpět do vody, tentokráte na záda. Super. Vzpomínky na minulou noc se mu vrátily stejně rychle, jako mu vlhkost pronikla kabátem. S Edgarem Alanem Poem už fakt nepije.

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtka

Vejce a Doktor

Doktor běžel. Opravdu rychle. Rozčepýřená slípka, kterou nesl pod paží, vyčítavě kvokala. Konečně dorazil do Tardis, kde přešlapovala Rose.
„Kde jsi byl tak dlouho?!“
Doktor smykem zastavil u konzole, zmáčkl nějaké to tlačítko.
„Víš, jak je těžké najít slepici té správné velikosti a barvy? Natož ji chytit?“
Tardis se odhmotnila.


„Jsme tu! Čas?“
„Dvacet vteřin!“ zaječela Rose.

„UAAAAAAAAAAA!“
Uháněli k tikajícímu vejci, které leželo v trávě čtyřicet metrů od Tardis.
„Zaparkoval jsi ji daleko!“
Promiň, že jsem nechtěl riskovat explozi o síle menší supernovy!!“
Doktor nešetrně plácl slípkou na vejce.
To spokojeně vzdechlo a přestalo tikat.
*úleva*
„Tyhle... mimozemský bomby...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

My o slepici a slepice za humny

„Scullyová, pojď se podívat!“ zakřičel na ni Mulder a sehnul se k zablácené zemi.
„Co jsi našel?“ zeptala se ho a neochotně se k němu vydala.
„To nevím, ale normální slepičí stopy to nejsou,“ odpověděl se zatajeným dechem a nadšeně k ní vzhlédl. Znala ten pohled. Tvářil se tak vždycky, když měl pocit, že je na stopě nějaké záhadě.
„Muldere, prosímtě, uvažuj aspoň jednou racionálně,“ řekla se značnou touhou nasednout do auta a vrátit se zpátky do DC.
„Co je? Tváříš se, jako by nemohly existovat nadpřirozeně velké slepice,“ dobíral si ji Mulder.
„No a existují?“
„To se teprv uvidí.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Kohout

Martinovi se krátil dech. Vzduch okolo byl tak svěží, až se mu zamotala hlava.
„Dobrý?“ zeptal se David a položil mu ruku na rameno.
„Jasně, jenom toho mám po celém dni tak trochu plný zuby. Dáme pauzu?“
„Proč ne. Už jsme na vrcholu, nic nám nebrání.“ David si sedl na nejbližší kámen a z batohu vytáhl lahev s vodou. Martin se natáhl těsně vedle a pohodlně se uvelebil na jeho rameni.
„Stejně je pěkná blbost říkat hoře Slepice. Kam míříme potom?“
„Ještě tě čeká Kohout.“
Martin se zkoumavě podíval na Davida.
„Prosimtě, že to není další tvoje blbá anglická metafora?“

Fandom: 

Slepice

„Kokokodák!“

„Ehm… Co to děláte?“ zeptal se znepokojeně mladý australský doktor svého nadřízeného.

„Hledám slepici.“ odpověděl podrážděně Gregory House a stále se pozorně rozhlížel po nemocniční chodbě.

„Ona je tu slepice?“ vyhrkl nevěřícně mladík, i když ho to ani po tolika letech práce s tímto výstředním člověkem moc nepřekvapovalo.

„A nejedna…“ prozradil tázaný tiše a opět zakvokal. „Radši mi pomozte najít tu Wilsonovu.“

„Budu hádat… Další sázka?“ uhodil na hlavičku Chase.

„Copak jste si nevšiml toho trusu ve vaší tažce?“ ušklíbl se House a mladík zbledl. Okamžitě se otočil a odběhl pryč.

„Ach jo, ten uvěří snad všemu.“ řekl. „Kvok!“

Fandom: 

Vejce

Vejce

Draco Malfoy se z nezvyklou urputností věnoval své snídani. Možná se pokoušel telepaticky přinutit vajíčko naměkko, aby se samo zkonzumovalo, protože má přece jenom o trochu proteinů víc, než by vyhovovalo jeho dietě... Jídla ve školní jídelně byla poslední dobou poněkud... kaloricky jednotvárná.
„Vejce. A z každého vejce bude slepice,“ pomyslel si. „Vejce. Slepice. Ze slepice další vejce a z vejce slepice.“ Vajíčko se v kalíšku ani nehnulo, natož aby se zmenšilo.
„Vejce. Slepice. Nebo kohout. Ale to jen v mém případě, protože já jsem měl na ta opačná pohlaví vždycky štěstí,“ zamyslel se a podíval se k nebelvírskému stolu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Modlitba

Poslouchej mě! Poslouchej a neklop oči. Neboť nemůže být neviditelný ten, kdo prosí. I když je docela maličký.
Poslouchej mě! Poslouchej a nesměj se. Neboť kopyta tvého smíchu by mě zadupala do země.
Poslouchej mě! Poslouchej a nezacpávej si uši. Neboť jsem to já, kdo tu před tebou stojí a chce si vykřičet duši z těla.
Pro tebe, pro slunce a noc, která voní.
Pro to palčivé a třepotající cosi, co cítím, když jsem s ním.
Pro lásku, kurník!
Jsem jenom slepice a dávno nevěřím ve velké štěstí.
Ale teď jsem ztracená, studánko. Studánko, studánko! Dej prosím vodu mému kohoutkovi!

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

A teď rychle pryč...

Tma. Kapky deště vyklepávají důlky v ještě suché zemi.
Ticho. Dvě temné postavy se plíží chladnou nocí.

Rána.
"Do háje, kde se tu vzal plot?"
"Kušuj. A ticho, co když někdo hlídá."
"Kde vůbec jsme?"
"Taky to tu neznám..."

Zapraskání.
"Pšttt."
"Já tu větvičku neviděl... Dívej, co je to tam za slepici?"
"U Merlina, to si nepoznal? Ale mohlo by to stačit, je tam jen peří cizokrajného ptáka."
"Snad jo, Albe."
Cvaknutí. Soustředění. Výstřel.

O kousek dál...
Klapnutí dveří. .
Dotek ramene.
"Vstávej, no tak."
Úlek následovaný poznáním a uklidněním, "Co se ..."
"Konečně, nějací dva spratci ti právě zastřelili páva Luciusi..."

Fandom: 
Obrázek uživatele Mia

Pohádková večeře

„Uděláme ji na paprice.“ Prohlásil rozhodně otec krysodlak a už už se mu nad tou představou sbíhaly sliny.
„Nene, tatínku, z té bude dobrý vývar.“ Oponovala mu matka krysodlačice, zatímco konzultovanou drůbež lovila po dvoře.
„Ale já bych ji radši na paprice.“ Zabručela znovu formální hlava rodiny a vysloužila si jeden nehezký pohled od své ženy.
„Taky nemusíš jíst vůbec.“ Zdůraznila a přenechala lovení večeře dětem. Ty se do úkolu pustily s nebývalou chutí.
Otec krysodlak se nesouhlasně mračil, ale k ničemu mu to nebylo. V tu chvíli totiž nejmladší synek slepici políbil a stala se z ní krásná princezna.

Obrázek uživatele Terda

Co oči nevidí... se nikdo nedozví

Za tohle může kamarádka, která lodičku kdysi dávno pokřtila, a společné tlachání a plácání na téma "Ženy na palubě"
----
Ze srdce nesnášela loučení. Hlavně proto doufala, že se jí podaří ze Skřivánka zmizet hezky potichoučku. Beze svědků a bez zbytečných řečí. Jenomže tentokrát se přepočítala. Starý Hawkins měl uši i oči snad všude. A co bylo horší, neváhal o jejím odchodu říct té nejméně vhodné osobě.
Tom ji odchytil ještě v přístavu. Nebyl to příjemný rozhovor. Výčitky svědomí ji hryzaly v žaludku ještě teď po pěkných pár panácích nekvalitní pálenky. Proč jen to musel ten starej kozel hned vyslepičit? A zrovna jemu? Kopla do sebe další kousek. Proč u všech čertů nemohl aspoň pro jednou držet jazyk za zuby...

Fandom: 
Obrázek uživatele Skřítě

Okamžik pravdy aneb proč se nám letos prodraží Velikonoce

„Jedna, dva, tři, čtyři, pět, ať si moucha prdne hned,“ přepočítával zaměstnanec slepičí farmy své svěřenkyně. „Šéfe, zase o deset kousků míň.“ „No to jsem z toho blázen,“ vrtěl nechápavě hlavou vedoucí podniku. „Jo, Jirko, přišly ti ty ani-lín-ky.“ Škopkovi zatrnulo. Ještě, že šéf o těchhle barvičkách a jejich účincích v životě neslyšel, pomyslel si. A že nebožka matka to nevidí. Zase bych schytal pár facek. I když tenkrát to bylo vlastně za králíky... jenže pak matka přešla na ty kdákavý potvory. Jak já je nesnáším! „Co píšou v těch novinách, Josef?“ „Ale, od nového roku opět stoupnou ceny vajec.“

Slepičí jazýček

Už když kapitán Moreau vyšel z pokoje, tušil, že je něco špatně. Pohledy služebnictva na něm ulpívaly jako smola a pohledy členů cizích posádek právě tak. Vzduchem se nesla šeptanda a Moreau, rudý až za ušima, zamířil k jejímu nejpravděpodobnějšímu zdroji.
Existovala jediná osoba, která ho večer viděla odcházet s kapitánkou Girardovou – osoba s duší a jazykem slepice.
„Étoile!“ zašklebil se. Z mladé dračice, rýpající se drápem v hlíně, přímo sálala vina.
Namísto smršti výčitek na ni ale dopadla jen dlaň, hladící ji po měkkém červenohnědém čenichu.
Čert vem pomluvy, řekl si Moreau. Jak by se na ni mohl zlobit...

Fandom: 
Obrázek uživatele Aries

Hodina lektvarů

Pro lektvar životodárný náležité přípravy dbej!
Kotlík nechť jest řádně vycíděný, nože břitké.
Obětuj mladou černou slepici.
Zbav ji peří i krve a vyvrhni ji směle.
Obětinu vlož do kotlíku s pramenitou vodou.
Přidej hlízy a bulvy, kořen bílý i červený.
Na rudou šťávu z Edenu přinesenou nezapomeň!
Nesmí chyběti allium slzotvorné ni ostré v míře hojné.
Odměř pečlivě zelené byliny pro povzbuzení čilé mysli a dobrého zdraví!
Pomni, že sůl zlé duchy a prokletí rozličná zahání!
Správná zaklínadla bez váhání pronášej.
Uveď lektvar v klokot, leč oheň mírný udržuj!
V pravé poledne musí býti hotovo!
Jo, nezapomeň na nudle.

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Vajce alebo sliepka?

A/N: Pevne dúfam, že ma nikto nepredbehne...

„Čo myslíš? Čo bolo prvé? Vajce alebo sliepka?“
„Čože?“
„Čo bolo prvé? Vajce alebo sliepka? Už si sa nad tým niekedy zamýšľal? Bez vajca nie je sliepka, bez sliepky nie je vajce... Niečo tu muselo byť skôr. Tak som nad tým premýšľal, že keď tu nebola sliepka, tak nemohlo byť ani vajce... A keby tu bolo vajce, z čoho by bolo? Z čoho je potom sliepka? Z nejakého dinosaura, alebo z čoho, čo? Čo myslíš? Čo bolo prvé?“
„Umbridgeová...“
„Čože? Dobre, uznávam, je to sliepka... Nie! Je to krava, ale...“
„Ide sem Umbridgeová, tak rýchle zoberme metly a zmiznime, George...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Kleio

Nejmladší dcera

Poznámka: Ne za všemi příběhy lze hledat pouze keltské pohádky.

Cordella Annesleyová cítila, že jí planou tváře a klepou se kolena. Z královnina obličeje se nedalo vůbec nic vyčíst, po chvilce se jí ústa dokonce zkřivila v nehezkém mračení. Ledabylé gesto a víc nic.
„Můžete jít.“ Královnin hlas se nesl celým sálem.
Cordella nechápala. Co to znamená? Uspěla se svou prosbou či nikoliv? Do očí se jí tlačily slzy s vědomím prohry. Nemůže přece nechat dvě starší sestry vyhrát. Otec přeci není starý a senilní a blázinec si nezaslouží.
„Vysvětlete té zmoklé slepici, že má odejít,“ opakovala královna. „Četli jsme dávno její prosebný list. Brian Annesley byl již včera propuštěn.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iswida

Problém s vejci

„Hagride, dobře víš, že ti toleruji hodně, ale stížnosti z kuchyně se množí,“ začal Brumbál. Hagrid zarytě hleděl do země.
„Je od tebe velice pěkné, že vypomáháš se surovinami. Tvoje brambory jsou vynikající.“
Hagrid se na okamžik rozzářil, hned si však uvědomil, že o brambory tu nejde.
„Ale slepičí vejce o průměru osmadvacet centimetrů,“ pokračoval Brumbál, „už jsou prostě příliš podezřelá. Ukaž mi ty slepice.“
S provinilým výrazem ho Hagrid vedl do Zapovězeného lesa až k dřevěné ohradě, která svou výškou a pevností odpovídala spíše stádu divokých hipogryfů než slepicím. Ostatně... jak Brumbál očekával, toto přirovnání nebylo daleko od pravdy.

Fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Takový malý experiment

Zablesklo se, ale žádný hrom se neozval. Pak doprostřed louky vystřelil zářivý objekt. Ujel ještě pořádný kus cesty a pak zastavil.
Kouřící auto se podivně rozevřelo a vystoupili dva lidé. Mladík v červené bundě a starší muž se stříbrnými brýlemi.
„Profesore, noták. Potřebujeme seznámit moje rodiče, musí se políbit před půlnocí.“
„Marty, neboj se, vrátíme se včas.“
„A co tady vlastně děláme, pět tisíc let v minulosti?“ rozhlédl se chlapec nejistě kolem.
„Takový malý experiment,“ řekl ten starší a vytáhl z kapsy bílý předmět, který vložil do malého hnízda v trávě.
„Tak, teď už konečně víme, že první bylo vejce!“

Obrázek uživatele Jackie Decker

První láska

„Došla bys nakrmit slepice, Any?“
„Ano, mami,“ pohodilo sedmileté děvčátko ohnivými vlasy.
Vyšla ven. Ranní slunce se opíralo o doškové střechy vesnice uprostřed lesů. Malá ohrádka kol kurníku čekala, až vejde. Holčička však měla myšlenky docela jinde. U chlapce, který byl o rok starší. Ve škole seděl hned za ní, ale v srdci jí byl blíž. Dělal jí naschvály a ona se rděla a zlobila. Přesto ho ale tajně milovala.
Vrátka za sebou zavřela.
„Puťa, puťa…“
„Koukni, Arte, na tu slepici!“ Lekla se, ohlédla. Frederik tam vedle Arthura šklebil tvář.
„Slepice, slepice!“ skandoval Arte a jí to zabolelo. Milovala ho.

Fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Dlouhé čekání

Seděla a snila, prý že čeká na prince na bílém koni. Ona seděla a práce stála. Ta holka se nehodila k ničemu. Snad jen aby hlídala děcka, vyprávěla jim pohádky. Drobotina seděla, kulila oči, poslouchala a byl pokoj.
Čas šel, jak má ve zvyku. Děti rostly. Chlapci se věnovali převážně chovu bílých koní a pak na nich odjížděli hledat princezny do dalekých krajů. Dívky seděly a snily. Práce stála. Dřeli jenom staří,docházely jim síly.
Čas šel pořád, to on umí. Staří se udřeli, chlapci se nevraceli. Dívky seděly a snily. A potom umřely také.
Osada vymřela. Kvůli ní, slepici pitomé.

Fandom: 

Stránky

-A A +A