Tichou šerou místností se nese rytmické šmik... Šmik... Šmik...
„Takovou hlavu svět ještě neviděl, na vaše vlasy bych si rád sáh',
dejte mi alespoň malou naději, než vaše tělo zmizí v dál."
Šmik. Šmik. Šmik.
„Sůl a pepř se snoubí u vás, toť kombinace královská,
to, co nás čeká po životě nikdo z lidí nepozná."
Šmikšmikšmik.
„Hebké jak samet, husté jak srst,
koukněte, pane, jde pro vás smrt."
ŠMIK!
„Já ti dám, holomku, stěžovat si na mé služby. Mé účesy nikdy nejsou zubaté!"
A od té doby se nenašel nikdo, kdo by byl se slovutným holičem z Fleet street nespokojen.