Temeraire

První let

Fandom: 
Drabble: 

Calder zatáhl za jeden z popruhů postroje. Výjimečně nesršel bohorovným klidem, jak u něj bylo zvykem.
"Nepřipadá mi to moc bezpečné," namítl už podvacáté. Ascobolus protočil panenky.
"Létání není bezpečné. Ve vzduchu se bojuje, z principu to nemůže být bezpečné. Postroj je to poslední, o co by ses měl starat."
"Nepomáháš."
"To jsem ani neměl v úmyslu."
Calder chtěl ještě přihodit k dobru pár připomínek, ale Ascobolova roztažená křídla ho přiměla se křečovitě chytit popruhů. V příštím momentě se drak odrazil od země a jako šipka zamířil k obloze.
Veselé historky o Chisholmově jekotu kolovaly základnou ještě pěkných pár týdnů.

Může být hůř

Fandom: 
Drabble: 

To odpoledne zažíval Ascobolus jednu ze svých smířlivějších nálad a Calder nebyl tak hloupý, aby ho zbytečně dráždil. Místo toho si zalezl pod žlutozelený baldachýn dračího křídla a poklidně pokuřoval z dýmky.
"Chisholme," ozval se po chvíli drak, "jaké to bylo, než jsem se vylíhl?"
"Než ses vylíhl, sloužil jsem u jiných draků. Obvazoval jim rány, tišil bolístky, lezl do tlam kvůli bolavým zubům, posílal je k čertu, když si moc vymýšleli..., normální život normálního ranhojiče."
"To mi nezní jako moc fajn život."
"Můj milý," opáčil Calder s upřímností sobě vlastní, "vždycky může být hůř. Ty jsi toho živým důkazem."

Závěrečná poznámka: 

Nemůžu si pomoct, pokaždé, když píšu Ascobolovo jméno, musím se smát :D Kdo četl drabble na téma Žádám vysvětlení, chápe :D

Jménem odvety

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro lepší požitek z drabble doporučuji využít služby Googlu. Vyplatí se to :D

Drabble: 

"Nechceš mi náhodou něco vysvětlit?"
"Ne."
Ascobolus se zastavil a zůstal nasupeně zírat na svého kapitána. Ten ještě ani nevěděl, o co jde, ale zamítnutí všech žádostí předem byl bezpečný a osvědčený postup.
"Ascobolus," zasyčel po chvíli významného ticha drak. "Co to znamená?"
"Když se takhle ptáš, řekl bych, že už to víš."
"A můžeš mi prozradit, která zlá síla tě najednou osvítila, že jsi zrovna tohle považoval za ideální jméno pro draka?"
Calder se nenechal v nejmenším vyvést z míry.
"Nejspíš stejná síla, která tebe ponoukla, aby sis mě vybral za kapitána."
Na to už Ascobolus neměl co říct.

Zamyšlení o potřebnosti ranhojiče

Fandom: 
Drabble: 

Pokud bychom měli být upřímní, potřebnost Calderova zaměstnání spočívala jednak v lidské neschopnosti vycházet spolu po dobrém a jednak v dračí potřebě vyvádět pitomosti, jakmile je člověk nechal jen chvilku bez dohledu. Magnificia, na které Calder sloužil před nechtěným povýšením, byla příkladem potvrzujícím pravidlo a ani Ascobolus se nesnažil plavat proti proudu.
"Co že to vyvedl?" zeptal se teď už bývalý ranhojič jednoho ze svých běžců. Přitom dloubl do spícího draka šídlem. Ne proto, že by musel - už to jednou zkoušel. Prostě se mu chtělo.
Ascobolus zachrápal a jinak se nenechal rušit.
"Přežral se nezralých makovic," znělo nepříliš překvapivé vysvětlení.

Civilizovaná doba

Fandom: 
Drabble: 

"Nemůžeš jen tak krást ovce. Žijeme v civilizované době, ovce jsou majetek. Nedají se krást."
Calder si zapálil dýmku a Ascobolus na něj zatím mlčky a nevyzpytatelně zíral. Pak se rozvalil v trávě a už zase se tvářil spokojeně.
"Proč používáme v boji dlouhokřídlatce?"
Caldera ta náhlá změna tématu zaskočila. "Kvůli jejich bojovým schopnostem, ovšem."
"Myslíš kyselinu?"
"Jistě."
"Tu, kterou dlouhokřídlatci prskají na nepřátelské draky a která se pomalu prožere za nesnesitelných bolestí lebkou do mozku, pokud je někdo z milosti dřív nezastřelí?"
Calder neodpověděl.
"Ach, miluji tu dnešní civilizovanou dobu!" pohodil Ascobolus hlavou a jeho hlas byl plný výsměchu.

Závěrečná poznámka: 

Na Ascobolův způsob argumentace bych potřebovala trochu víc než sto slov :D

Hlad

Fandom: 
Drabble: 

"Mám hlad."
Dost podobně to teď chodilo každý den. Calder se přetočil na druhý bok a předstíral spánek. Sluníčko příjemně hřálo a tohle byl největší pohyb, jaký byl ranhojič ochotný vykonat.
"Chisholme, mám hlad. Pojď na krmiště."
"Dej mi pokoj."
"Říkám, že mám hlad."
"Říkám, abys mi dal pokoj. Leť tam sám."
Chvíli bylo ticho – ten zlověstný druh. V příštím momentu Calder ucítil, jak ho svírají drápy, země se vzdaluje, spánek se vzdaluje a dobrá nálada už stihla zmizet za obzorem.
"Bestie mizerná!" zaječel. "Vrať mě na zem! Neruš moje kruhy, ty škaredá tlamo!"
"Nakreslíš si nové," zazubil se drak.

Trable s vejcem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Calder je všemi oblíbená osobnost a dělá vše proto, aby jeho popularita ještě vzrostla :)

Drabble: 

Tak především byla tahle akce předem odsouzena k fiasku.
Nikdo nečekal zázraky od vejce divokého plivouna, které bylo za nejasných okolností nalezeno kdesi ve Skotsku. Někteří z mužů se dokonce sázeli, zda bude dráče vůbec umět mluvit. A především se nikdo nijak zvlášť nehrnul na tenhle dosti nejistý kapitánský post.
Jenže Británie na tom byla s draky odjakživa bídně, a tak se letci museli alespoň pokusit o zkrocení. Několik vybraných poručíků teď s pohřebními výrazy hypnotizovalo nevelké žlutozelené vejce, na kterém se zahýbal první střípek.
"Pohleďte na zázrak zrození!" zvolal Calder do ticha a ani se nenamáhal skrývat škodolibé veselí.

Závěrečná poznámka: 

Název plemene "plivoun" byl převzat z českého překladu Temeraira. V anglickém originále se jedná o plemeno "sharpspitter".

Předem prohraná bitva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ve svém prvním roce drabblování jsem začínala s Temerairem, nevidím nejmenší důvod, proč se k němu po pěti letech zase nevrátit :) Po Aaronovi a Étoile se mi ještě teď ukrutně stýská, ale až tak moc se zase opakovat nehodlám :)

Drabble: 

Calder Chisholm trávil jarní odpoledne nejlepším způsobem, jaký znal – pokuřováním dýmky a ignorováním práce. Mladá dračice, která se rozvalovala na sluníčku opodál, už se bohužel tak snadno ignorovat nedala.
"Myslíš, že už se vrátí?" rýpla špičkou ocasu do ranhojiče.
"To víš, že jo."
Dračice si povzdechla; vylíhla se teprve nedávno a i krátké odloučení od posádky snášela nesmírně špatně. Najednou zvedla hlavu a zavětřila.
"Už jsou tu! Tamhle jdou, podívej!"
Calder se neobtěžoval. "Nesou něco?"
"Nesou kachny!" Dračici ukápla slina, jak pohledem hypnotizovala ulovené ptactvo.
"Tak těm můžou rovnou zase zamávat," konstatoval suše Calder a předem se rozloučil s večeří.

Obrázek uživatele Tenny

Dračí rozhovory

Fandom: 
Drabble: 

Když jejich kapitáni odešli, seběhli se francouzští dráčci do kroužku a začali dělat to, co draci vždy dělají, když je jich více na jednom místě. Drbat.
"Slyšel jsem, že prý maj Briti nového draka! Těžkou váhu!"
"Kde by ho prosím tě vzali?"
"Já ho viděl, já ho viděl!" volal s nadšením jeden z kurýrních draků. "Takový druh určitě neznáte, celý černý, obrovský, a chrlí létající zvony!"
Ostatní draci na něj zmateně pohlédli.
"No, on když přiletí a zakřičí, to je jak všechny zvony najednou! Hrooooozný zvuk!"
"Takže má hodně hlasitý jekot?"
"Tak hlasitý, až se dřevo bortí a dělají vlny!"

Závěrečná poznámka: 

Už jsem tady zas. ;) A rozhodně se těším jako malá. :D

Uvidíme jak to tenhle rok půjde, pro začátek jedna z Temeraire fandomu, protože kdo by neměl rád ukecané draky. :)

Kdo bude další?

Fandom: 
Drabble: 

Kapitán Moreau pověsil kabát na hřebík a posadil se do kroužku k ostatním hráčům. Přes karty se k němu zvedlo několik obdivných obličejů a přivítalo ho několikeré poplácání po zádech.
"Tak jsme to zvládli," zavrněla spokojeně Étoile, která se uvelebila opodál. "Na koho asi přijde řada příští rok?"
Odpovědí jí bylo ticho. Napříč tmou se zkřížilo několik významných pohledů; bylo tu hned několik nadějných adeptů a neznámé dálavy, Afrika, Jižní Amerika, Čína, vábily a lákaly příslibem tajemna. Jenže duben ještě nepřišel a zatím drakům a jejich společníkům nezbývalo než napjatě čekat.
A všichni si kladli společnou otázku: Kdo bude další?

Závěrečná poznámka: 

Vzhledem k tomu, jak pěkně se mi loni psalo, mám o fandomu už celkem jasno :D Ale pořád mi vrtá hlavou, koho si vzít na mušku letos..., takže přijímám návrhy a nápady :D

Černé eso

Oblohou se rozezněl dračí řev podobný zvuku deseti hromů a jedna z přepravních konstrukcí se začala tříštit. Étoile sebou leknutím trhla a vyděšeně se zadívala na velkého černého draka, který měl tu katastrofu pravděpodobně na svědomí – vypadal stejně překvapeně jako všichni kolem.
I posádka oněměla a zírala na tu spoušť. Kdo mohl tušit, že Britové vytáhnou takovýhle trumf?
Britští draci se vzpamatovali o okamžik dřív a posíleni novou nadějí zaútočili na řady Francouzů. Étoile rozčileně sekla drápy po kosokřídlatci, který prosvištěl kolem, aniž by jí věnoval pohled; věděl, stejně jako kdokoli jiný, že nové karty obrátily boj v prospěch ostrovanů.

Fandom: 

Nevinné úmysly

Pozn.: Nahrazeno drabble Červený karafiát, fandom Temeraire. Pozor, naznačena sexuální scéna.

„Clarisse…“
O uvolněnosti letců a jejich nenuceném vystupování bez většího ohlížení po etiketě věděl za léta své služby už kapitán Moreau svoje. Když mu ale kapitánka Girardová stoupala rukou po stehně a z jejího pohledu plného tančících jisker bylo zřejmé, že nehodlá setrvat v oblasti nohy, Aaron svůj názor urychleně přehodnotil.
Samozřejmě nemohl kapitánce Girardové křivdit, do značné míry si za to mohl sám. Třeba tak, že se ani trochu nebránil.
„Clarisse.“
Umlčela ho polibkem; nevzdoroval.
Na stolku vedle postele, na níž byl kapitán mladé Étoile právě uvězděn, ležel červený karafiát; dárek, který Aaron přinesl Clarisse s docela nevinnými úmysly.

Fandom: 

Velkolepý plán

„Práce, práce, nic než práce,“ nadával modrobílý pecheur-couronne, zatímco vláčel v pařátech síť plnou dlažebních kostek. Napoleonovy plány na přestavbu hlavního města Paříže byly velkolepé, ulice dost široké, aby jimi prošel drak, se zdály být výborným nápadem – ale k čemu, když dost možná jediným drakem kráčejícím v Paříži byla ta císařova bílá nebešťanka?
Étoile zavrtěla nad tím plýtváním silami hlavou. Ona sama jen přihlížela, byli s Aaronem vysláni do Paříže jako poslové, ale nevrlého pracujícího draka chápala. Široká ulice přece lidí strachu z draků nezbaví a ona s chutí poslouchala Aarona, když měli společně bojovat – takhle si ovšem válku nepředstavovala…

Fandom: 

Ztracená snídaně

„Děkuji vám za hlášení, pane Lefebvre, můžete jít,“ propustil kapitán Moreau poddůstojníka a sám se otočil zpátky k talíři s nedojedenou snídaní, který si položil vedle spící dračice; ta se vylíhla sotva před týdnem, ale rostla jako z vody a většinu času pořád prospala. Aarona ale i tak těšilo být jí nablízku.
Teď se ale mnohem víc soustředil na talíř, dokonale prázdný.
„Étoile.“
Zamžourala, jako by se právě probudila, a navrch ještě dramaticky zazívala.
„Copak?“
„Kam se poděla moje snídaně? A žádné vytáčky, zpívej!“
Dračice loupla po Aaronovi provokativním pohledem a hlubokým dračím hlasem začala zpívat jednu z leteckých odrhovaček…

Fandom: 

Na tenkém ledu

„Hlavně ať se ti nic nestane,“ zamračil se kapitán Moreau ustaraně.
Dračice se nad jeho starostí jen zlehka ušklíbla a o dalších pár kroků se vzdálila od břehu. Nebyla si zdaleka tak jistá, jak vypadala; tlapy jí na ledu nepříjemně podkluzovaly, i když se snažila zasekávat drápy, a nejistě rozevírala křídla jako když provazochodec svírá tyč, aby udržel rovnováhu.
„Aarone, co je tady ta tmavá skvrna?“
„Tam nestoupej, to je tenký –„
Pozdě; led už se pod dračicí lámal na velké kry a pod ním byla studená voda; dračice pištěla hrůzou a máchala kolem sebe křídly v marné snaze couvnout.
„Étoile!“

Fandom: 

Otázka prostoru

Maličká dračice se ze všech sil snažila nepohnout, přestože jí slzely oči a křídla se jí chvěla zadržovaným smíchem. Ocasem švihala do země a vířila oblaka prachu.
„Co to tady provádíte?“ zamračil se na kadety už z dálky kapitán Moreau, který cítil neplechu.
„Pane, pane, podívejte, tohle je přece úžasné!“ vyhrkl jeden z kadetů, vytáhlý zrzek. Étoile přidušeně zachrochtala a zaryla drápy do země.
„Co je úžasné?“ zadíval se Aaron skepticky na skupinku kolem dračice.
„Tomu nebudete věřit, tahle je už šedesátá!“ vyhrkl nadšeně zrzek a nacpal dračici do dokořán otevřené tlamy napěchované mletým masem další z mnoha masových kuliček.

Pozn: Pardon, ale nemohla jsem si pomoct, když jsem si představila Étoile zamlada s tlamou napěchovanou masovými kuličkami ve staré dobré hře, kolik kuliček (potažmo jiných jedlých předmětů) se ti naráz vejde do pusy :D

Fandom: 

Zamlada

Z pukliny skořápky se prodrala neforemná hlava na směšně tenkém krku a hned za ní neohrabané tělíčko. Dráče se oklepalo, zaprskalo a spustilo:
„Mám hlad. Chci jméno a jídlo; třeba ty tam, pojmenuj mě,“ zafunělo směrem k Aaronovi. Podle hlasu to byla dračice.
Mladý nadporučík se zarazil. „Třeba… Étoile?“ vypadlo z něj. Žádná sláva.
Dračice přikývla. „Tak tedy Étoile. Ale už mi dejte najíst, mám hrozný hlad. A chci se proletět. Kde to vlastně jsem? Je tu toho víc? Chci to všechno vidět, honem.“
Kapitán Fournier poplácal stále ještě šokovaného Aarona po zádech. „To vypadá na kvalitní materiál,“ zasmál se.

Fandom: 

Nevyslyšená přání

Jihofrancouzské léto přineslo na leteckou základnu plnou náruč slunečného počasí a z něho vzešlé lenosti. Horko způsobovalo, že se nikomu nechtělo nic dělat, draci většinu času jen polehávali s poloroztaženými křídly na svých paloucích a jejich kapitáni podřimovaly vedle jejich šupinatých boků.
Dnes tomu bylo nejinak; Moreau byl ospalý jako snad nikdy a dokonce i jindy nadmíru aktivní Étoile neúprosným vedrem zkrotla a zmalátněla. Napůl seděli, napůl leželi vedle sebe jako dva ospalé žoky a tiše doufali, že se po nich dlouho nebude nic chtít.
Základnou se rozřinčel zvon s jasným signálem – nástup posádek k drakům.
Mlčenlivá doufání zůstala nevyslyšena.

Pozn.: Nahrazeno téma Nástup, fandom Temeraire :)

Fandom: 

Otázka věčnosti

Kapitán Moreau často po večerech sedával u Étoile a buď jí předčítal, nebo spolu diskutovali na různá témata. Včera Aaron zmínil během řeči vesměs náhodou perpetuum mobile; myšlenka prakticky nekonečně fungujícího stroje dračici nesmírně zaujala, ovšem docela jiným směrem, než Aaron předpokládal.
„Proč se vlastně lidi snaží vyrobit věčný stroj?“ zeptala se.
„Nejspíš kvůli té věčnosti,“ pokrčil rameny kapitán Moreau.
Dračice zafuněla. „To je zvláštní, mluvit o věčnosti jen tak. Ty jednou umřeš a já taky, stejně jako kdokoli jiný. K čemu by byl komukoli věčný stroj? Nikdo by si tu jeho věčnost nemohl užít.“
Na tohle Aaron nenašel odpověď.

Fandom: 

Něco jako krev

Kapitán Fournier nebyl jediný, kdo navštěvoval hrob Aarona Moreaua, pochovaného se svou Étoile.
Když stála kapitánka Girardová u Aaronova hrobu poprvé, neubránila se slzám. Joanna, která viděla slzy poprvé, se o svou kapitánku strachovala.
„To je něco jako krev?“ ptala se s obavami v hlase.
„Ano,“ zašeptala kapitánka Girardová. „Je to něco jako krev.“
„Ale vždyť nejsi nikde raněná,“ chmuřila se Joanna a ustaraně si svou kapitánku prohlížela, zda jí někde přece jen něco neschází. Kapitánka Girardová neodpověděla. Ne hned.
Až později Joanně vysvětlila, že slzy, na rozdíl od krve, tečou, když je člověk rozerván v srdci – nikoli na těle.

Fandom: 

Jak zapůsobit na samce

Kapitánka Girardová se zhlížela ve vodní hladině jako v zrcadle – samozřejmě až poté, co se ujistila, že nablízku není nikdo z její posádky ani nikdo jiný, s výjmkou Joanny. Nerada by, aby ji někdo měl za marnivou.
Povzdechla si. Jak to ostatní dívky jenom dělaly? Jeden by řekl, že vojenská služba vynese ženě pěknou postavu, pevné boky, nikde nic navíc a nikde nic, co by chybělo. Realita bohužel byla jiná než očekávání.
Znovu si povzdechla.
Joanna, dosud si čistící křídla, zvedla hlavu a zafuněla.
„Podle mě to moc řešíš. Nejdůležitější přece je, jak hlasitě dokážeš zařvat a jestli nemáš blechy.“

Fandom: 

Jedno docela černé překvapení

„Tak kdepak je ta tvoje dračice?“
Kapitán Moreau se usmál a vedl svého bratra dál mezi dračími palouky. Ta nečekaná návštěva ho potěšila, přestože Thomase muselo stát mnoho sil, aby se na základnu vůbec dostal.
„Už tam budeme, hned ji uvidíš. Nejde přehlédnout, je celá krásně červená a-„
Moreau se zarazil.
Uviděl Étoile. Dračice, kterou popisoval už od bratrova příchodu jako skvostný diadém, seděla kajícně na okraji svého palouku, černá jako bubák od hustého bahna, které kdovíkde našla a vyválela se v něm. Moreau si útrpně povzdechl.
„Víš co?“ obrátil se na bratra. „Možná bychom si nejdřív mohli dát čaj.“

Fandom: 

Gloria

Pozn: Drabble patří, jak už název napovídá, k tématu Gloria.

Už dva dny sdílela Étoile svůj nevelký palouk s nedorostlou samicí plemene defendeur-brave, která se měla příští týden přesunout na základnu v La Rochelle.
„Víš, co znamená Gloria?“ vykládala pyšně dračice onoho jména. „To je sláva – jakože sláva Bohu, tomu, co ho lidi oslavují. Určitě budu mít štěstí v boji, když se takhle jmenuju.“
Étoile to přešla zafuněním; v otázce náboženství měla jasno. Ne že by v Boha nevěřila, spíš nevěřila jemu. Netušila, proč by jí měl pomáhat někdo, komu ona a další draci kradou oblohu.
Její tušení se potvrdilo o měsíc později, kdy byla dračice Gloria zabita v boji.

Fandom: 

Víno a mlha

S hlavou ztěžklou přemírou červeného vína kráčel kapitán Moreau lehce vrávoravým krokem na palouk, kde přespávala Étoile; chtěl dračici před spaním aspoň na chvíli vidět. Hustá mlha mu ale silně ztěžovala cestu.
Konečně! Přímo před sebou uviděl nařervenalou siluetu dračího zadku a stočeného ocasu. S úsměvem přišel blíž a položil dlaň na mléčně červenou dračí kůži.
„Étoile…,“ zašeptal.
„Přejete si něco?“
Zpoza dračího těla se ozval ženský, ovšem ryze lidský hlas. Zároveň s ním se zvedla i dračí hlava a na Moreaua upřely svůj pohled dvě žlutooranžové oči.
Moreau se zarazil. Tohle nebyla Étoile – díval se na úplně cizího draka.

Fandom: 

Lístky

„Kdy už mě vezmeš do toho divadla?“
Kapitán Moreau si povzdechl. Vysvětlovat dračici, že do divadla zkrátka nemůže, i když je dost malá na to, aby se do něj vešla, a lidem by taky neublížila, bylo víc než zbytečné.
Přitom to byl celé nápad kapitána Fourniera, který u příležitosti Moreauových narozenin věnoval Aaronovi neuváženě v přítomnosti Étoile dva lístky. Dračice pak celý týden ryla do Moreaua, aby ji do toho divadla vzal taky. Stačilo pouhých pár dní a Aaron ty dva kousky papíru proklínal celou svou duší.
Přestože se mu představení líbilo, tento dar se ukázal být vpravdě darem danajským.

Fandom: 

Koupel

„Já tam nevlezu.“
Dračice si tlapu, kterou před několika vteřinami opatrně namočila do vody jezera, téměř uraženě přitiskla k hrudi, čímž se ještě víc zamazala zbytky své dnešní krvavé snídaně. Kadetům shromážděným napjatě kolem unikl krátký povzdech; zdálo se, že dnes je čištění přece jen nemine.
„Étoile, prosím. Moc nám tím všem pomůžeš.“
Étoile zafuněla a znovu prohrábla drápy hladinu. Sotva před několika dny se po dlouhých mrazech trochu oteplilo a jezero bylo ledové až běda. Mladou dračici bylo víc než zbytečné přemlouvat, že drakům studená voda neuškodí.
„Nechci. Doteď jste mě myli a nikomu to nevadilo.“
„To ano, ale doteď jsi byla o dost menší.“
„Chmch…“
Étoile unikl nešťastný povzdech. Ještě okamžik váhala, jako by se přemlouvala, načež se docela bezhlavě vrhla do vody. Její útok na jezero se neobešel bez kvílení tak hlasitého, až by si jeden pomyslel, že ji vraždí, a zuřivého máchání křídly. Ještě párkrát dračice plácla tlapami do vody, jako by ji chtěla rozdrásat, a několika skoky se dostala zpátky na břeh, kde se mohutně oklepala.
„Spokojen?“ zasyčela.
Kapitán Moreau se nezmohl na odpověď. Stál na břehu, s ručníky připravenými k otření dračice, a z něho i ze všech kadetů crčela na zem ledová voda.

Fandom: 

Jablko nepadá daleko...

Vzduchem zavířila důvěrně známá mléčně červená křídla a na nádvoří přistála dospělá, plně vzrostlá samice roi-de-vitesse. Kapitán Moreau ji pozdravil úklonou, stejně jako kapitánku Girardovou, která na dračici přiletěla.
To Étoile zůstala opodál a nervózně přešlapávala, jako by se strachovala přijít blíž.
Starší dračice zafuněla.
„Já teda takhle ustrašená nikdy nebyla. Doufám, že její kapitán není stejný zbabělec,“ prohlásila stranou dráčete, které se před pár dny vylíhlo z jejího vejce.
„Já nejsem ustrašená!“ odfrkla si Étoile. Kapitánka Girardová se zasmála.
„Zdá se mi to, nebo jsou obě úplně stejné?“
„Nezdá,“ zavrtěl hlavou Moreau s úsměvem, „ta rodinná podoba je neuvěřitelná.“

Fandom: 

Svéhlavci

Vytáhli ho z postele uprostřed noci a ještě ospalého, s očima zalepenýma, ho přitáhli do líhně. Moreau si živě pamatoval, jak hlasitě v tu nekřesťanskou hodinu nadával, i když se v duchu tetelil štěstím.
Trochu ukvapeně.
Dráče, které se z přiděleného béžového, červeně kropenatého vejce vylíhlo, Moreaua za kapitána nepřijalo. Ve chvíli, kdy se nechalo pojmenovat od docela náhodou se přichomýtlého křídlaře, se Moreau loučil s nadějemi na povýšení.
A pak prasklo mléčně červené vejce roi-de-vitesse.
Ta nezvedená dráčata si vážně dělají, co chtějí, pomyslel si Moreau s úsměvem, když mu dračice, původně přidělená někomu docela jinému, dovolila ji pojmenovat.

Fandom: 

Na konec světa

Obrovské dračí hejno mířilo k britskému pobřeží. Draci střední váhy nesli ve čtveřicích obrovské dřevěné konstrukce s vojáky, zbytek letěl porůznu mezi nimi bez nutnosti tvořit formace. Početní přesila byla tak zdrcující, že to nebylo třeba.
Přesun Excidiovy formace, jehož svědkem byli nedávno kapitán Moreau i Étoile, byl neoficiálním potvrzením k invazi.
Kapitán položil ruku na Étoilinu šíji; měl zlé tušení.
„Neměj strach,“ promluvila dračice pevným hlasem. „S tebou bych letěla až na konec světa. Nikdy tě neopustím.“
Moreau si povzdechl. Taky by s Étoile doletěl až na konec světa a ještě dál. Britské pobřeží bylo naneštěstí o mnoho blíž…

Fandom: 

Jinak normální hlídkový let

Byl to běžný hlídkový let – co se počasí týče, rozhodně lepší než ten poslední, kdy kapitán Moreau málem skončil v moři. Od té doby ho Étoile ostatně nutila, aby si před každým letem desetkrát zkontroloval úvazky.
Dnes bylo ovšem krásně, moře se třpytilo a kapitán Moreau si dovolil zavřít oči a nastavit tvář slunci.
„Pane Merciere, jak vypadá situace?“
„Vpravo všechno v pořádku,“ hlásil hlídkař, „vlevo…“ Najednou se zarazil.
Moreau otevřel oči a spatřil pět dračích siluet vedených nezaměnitelným obrysem dlouhokřídlatce.
„Zpátky k pobřeží“ zařval. Dračici nebylo třeba pobízet; s máchnutím křídel se otočila a jako blesk zamířila do bezpečí.

Fandom: 

Stránky

-A A +A