Doctor Who

Obrázek uživatele Karin Schecter

The Case From Outer Space

Úvodní poznámka: 

Ok, tohle je pořádná konina :D Případné chyby prosím omluvte. A ty pokusy o rýmování taky. A ten pokus o začlenění tématu. A prostě celý je to tragédie :D

Drabble: 

Sherlock kneels down next to a dead body.

Sherlock:
Look at the hands, look at the face.
Fascinating. He obviously came from outer space!

John suddenly appears.

John:
Amazing!

Sherlock:
There is no wound, no blood, no mess.
But there has to be something under his dress.

Sherlock starts to unbutton his shirt.

John:
Brilliant!

The man wakes up.

Man (sounds offended):
Hey, what are you doing? I’m not dead!
What are you caring inside of your head?

Dramatic music starts to play.

Sherlock (shouts):
Your heart wasn’t beating, you stupid alien!

Choir:
No, no, no, no, no.

Alien:
One of them wasn't. That may be true.
But thruth is not practical,
there are other things, too.

Sherlock seems to be more interested.

John:
But how is that possible? I’m a doctor-

Alien (interrupts him):
I’m the Doctor. Just come and see.

Takes Sherlock by the hand.

All the wonders from other worlds. Secrets of history.
(softly) Come.

Sherlock follows him into the TARDIS.

John (sadly):
Sherlock, are you leaving me?

Sherlock opens the door and winks at John.

John smiles and walks inside.

A man in a greatcoat with a cheeky smile appears.
He silently sneaks inside the TARDIS.

Závěrečná poznámka: 

Ano, ten konec tam být musel :D

Obrázek uživatele Ginger

Taje jeho vesmíru

Fandom: 
Drabble: 

"Takže," Peri se ležérně opřela o konzoli, "kam teď?"
Poslední dobrodružství nebylo právě nejzábavnější. Labyrinty a entity ovládající mysl už jí lezly krkem. Navíc tam na její poměry byla zima.
Doctor se ještě chvíli hrabal v páčkách a cifernících, než vzhlédl. Lehce šílený výraz ho neopouštěl. Vlasy mu padaly do očí. Strašně jí připomínal klauna. Disco klauna.
"Cože? Peri! Aha! Jistě. No...," zadíval se do prázdna, "věděl bych o jedné planetce..."
"Ano?" Peri raději nečekala nic dobrého.
"Místní jsou velmi zábavní. Nohy jim rostou hned na ramenou," gestikuloval.
"Jsou skvělí gymnasté. A nejen... no, zkrátka je s nimi legrace."
"Aha."

Závěrečná poznámka: 

Proč já, preboha, píšu Peri a Šestého, když je oba nemám ráda? Kam se poděla Ace? Kam se poděl Sedmý?

Obrázek uživatele Carmen

Příběhové piruetky (aneb největším záporákem bývá autor)

Úvodní poznámka: 

Bonusové, nebodíkové drabble, v odkládání dnešního tématu mimořádně účinný prostředek.

Drabble: 

DOCTOR (přechází sem a tam): Dvanáct... Třináct... Co s tím mají?

MASTER (vyskočí zpoza rohu, pobaveně): Doktůrek neví! Neví! Chuděrka Doktůrek!

DOCTOR (mumlá si): Nejspíš zkouší nějaké prášky...

MASTER (neslyší, přiskočí blíž a tancuje kolem Doctora, drží lékovku): Cože? Co si zase mumláš? Nikdo nemá rád Mastera! Pchá!

DR. HOUSE (pirueta, sebere mu lékovku): MŮJ Vicodin!

DOCTOR (zmateně pobíhá a kreslí si výpočty po podlaze): Nevychází vůbec nic, co to zase, co to mají...

MASTER (ochotně dokončuje basem): Pořád neví, no těpic... Kolik jsi měl společnic?

RIVER (přitančí, sladce): Poslouchám...

MASTER (couvá před River): Počítej i společníky!

JACK HARKNESS (vletí na scénu, snaží se políbit Doctora, je odvlečen ochrankou)

DOCTOR: V téhle... Ahá! Dvanáct, pravda! A třináctý ne... Cože?!

SBOR OODŮ (projde kolem a táhle pěje)

MASTER: Autor je krysa, přítelíčku, nesedls mu snad na vějičku?! Desítko... či Jedenáctko? Moffat bordel nadělal.

MOFFAT (je dostrkán na scénu produkčním)

WATSON (vtrhne na scénu, vztekle): Moje řeč!
(začne po Moffatovi házet účtenky, hystericky dupe) Za kapesníčky! Každý slušný autor má postavy rád!

DAVIES A MARTIN (proplují v pozadí v tangu)

MOFFAT: Tady nejde o city! Fanoušci maj depky radši! Štastné konce nevynáší!

PONDOVI (vystoupí před Moffata, zhnuseně se na něj dívají, odejdou)

Závěrečná poznámka: 

(Krásnou, ekonomicky nepraktickou pravdou byl by v této alternativní realitě fakt, že někteří zákeřní autoři mají ve skutečnosti postavy rádi. Nejsem o tom však nijak přesvědčená.)

Obrázek uživatele Nildon

Důvod k ústupu

Fandom: 
Drabble: 

Žijeme pro válku.
Toužíme po boji.
Krev je naší potravou.
Nikdy neutíkáme.
Smrti se nebojíme.

Heslo Sontaranských válečníků

„Pane jsme pod těžkou palbou. Nepřítel neustupuje. Zatlačuje nás zpátky na pozice.“
„Nemožné! Jsou to jen lidé. Nemůžou se rovnat síle Sontaranského impéria.“
„Pane, oni mají spojence.“
„Kdo by se chtěl spojit s tou lidskou chátrou. Ochraňovat takový odpad vesmíru.“
„Pane, provolávají jeho jméno. Dokonce s ním umírají na rtech.“
„Kdo je to?“
„Říkají mu Doctor.“
„Doctor kdo?“
„Prostě Doctor.“
Generál se zamyslel a po chvíli se mu oči rozšířili nepopsatelnou hrůzou.
„Všem jednotkám. Ústup, rozkazuji ústup!“
„Proč pane?“
„Zemi brání Doctor.“

Závěrečná poznámka: 

Heslo jsem si vymyslel. Nevěděl jsem jestli Sontarani maji nějaké oficiální nebo ne.

Obrázek uživatele Nildon

Bez lásky nelze žít

Fandom: 
Drabble: 

V ložnici Doctora a Rose.
Rose: Pověz mi Doctore, můj milý. Cítíš ke mně ještě láskyplné city.“
Doctor: Chceš pravdu nebo lež, kvítečku můj jarní.
Rose: Pravdu pravdoucí chci znát.
Doctor: V mých srdcích jen dvě ženy místo mají. Odpusť mi má milovaná, ty nejsi ani jednou z nich.
Rose: Proč mě tedy v TARDIS trpíš, když ke mně necítíš zhola nic.
Doctor: Cítím touhu po tvé kráse, která překonává samo Slunce.
Rose: Jen kvůli kráse? To v našem vztahu nezbyla žádná vášeň?
Doctor: Jsi jen šperk, který chodí po mém boku, otravný hmyz co musím tahat z malérů.
Rose se zhroutí na podlahu a usedavě pláče.
Doctor: Přestaň fňukat jako bys to dávno nevěděla.
Rose: Krutá jsou slova tvá. Proč lásku, nenávist vystřídala?
Doctor: Pohrdání k tomu přidej s lhostejností promíchej, vznikne koktejl naplňující má srdce.
Rose: Buď prokleta, zrůdo Gallifreyská.
Doctor: Ticho buď opice proradná. Važ si darů, které jsem ti dal.
Rose: Vem si zpátky svoje dary i s ozdobou zdobící mé vlasy!
Rose sáhne do vlasů pro jehlici zdobenou diamanty a bodne Doctora do srdce.
Doctor: Proč?
Rose: Z pouhého rozmaru, můj milovaný nehledej v tom žádné pomstychtivé city.
Začíná regenerace. Rose bodně znovu, tentokrát hlouběji.

Závěrečná poznámka: 

Smutný pokus o muzikál. Velmi smutný. Spíš mi to víc připomíná divadelní hru. Ale co za zkoušku nic nedám.

Obrázek uživatele Lyta

Aequam memento rebus in arduis servare mentem

Fandom: 
Drabble: 

Doktor měl nohy na ramenou. Nebyly to jeho nohy, ale Donniny. Seděla mu za krkem snažíc se vyšplhat na okno cely.
"Nešij sebou."
"Já sebou nešiju. Ale tys měla sníst o pár sušenek míň."
Váha se konečně zvedla, ale Donna ho zvládla kopnout do ramene. Nikoli omylem.
"Jak to vypadá," promluvil někam k jejím zadním partiím.
"Neprojdu přes prsa," odpověděla a spadla vedle něj jak pytel brambor.
"Nedá se nic dělat. Prolezu, oběhnu to a pustím tě."
"Myslíš?" dotázala se skepticky.
"No jasně. Hop na ramena," zhoupnul se na patách.
O pár minut později už měla nohy na ramenou Donna.

Obrázek uživatele strigga

Ukolébavka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Eehm. Já se pokoušela napsat něco na Stanici, opravdu, ale když mně to žertování vůbec nejde přes prsty. Tak takhle. Netuším, jestli mi to projde, jestli je v tom vidět téma.. ale asi jsem si to nějak potřebovala napsat. (Jasně, protože někdo se mi zase vetřel do drabblete, aniž by tam původně měl být! *obviňující prst směr proužkovaný sako*)

Prosím, patří k tomu hudba z mýho nejoblíbenějšího filmu.

Drabble: 

Vesmírné ticho. Tma, sametová jako jarní noc. Hvězdy se mírně třpytí, TARDIS tiše tančí prostorem. Nic tu chvíli neruší. Mlhovinou zní ukolíbavka jak vánek ze vzdálených kopců.

HLAS 1: Spi, příteli, a neotvírej oči
Vesmír se sám teď chvíli bude točit
neměj strach, neboj, nic se neroztříští
a jestli snad, spraví to ráno příští.

HLAS 2: Spi, příteli, a dej ať sny tě těší
a vše, co nikdo jiný nevyřeší
přenech teď chvíli lidem světa dole.
Netrap se tím, co ráno bude bolet!

HLAS 1: Spi, příteli, a nemysli už na nic.
Čeká tě ještě tolik příštích stanic
tolik útěků, tolik chvilek štěstí
ať zpívají ti hvězdy na pelesti

o pravdě o sobě, s níž se tak bojíš žít.
O pravdě, která ti věčně bere klid!
Krásná je, strašná, všechno dohromady
o všech planetách co už nejsou tady

a o té, jejíž smrt je tvoje vina.
Na Gallifrey už nikdo nevzpomíná
jediné zrnko, co z ní zbylo, jsi ty
a smutek věčně za očima skrytý.

HLAS 2: Někdy je s pravdou strašně těžké jít dál.
Tak spi, příteli, a ne abys to vzdal.

Mlhovinou doznívají poslední tóny, trylek je stále tišší, až nakonec umlká docela. Doctor se ze spánku usmívá.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Nezemřít

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nepochybně se přidávám k davu Doctorovských drabble, ale nemohla jsem si pomoct. Tímto bořím svou každoroční challenge (psát na jeden fandom právě jednou) a příští rok už do ní nejdu, kdo se s tím má pořád mučit.

Drabble: 

Nadechl se.
Rozletěl se vesmírem.
Ztratil, zase a bolestně.
Pochybovala, že se někdy změní.
Naučil se nevěřit jeho zrádným úsměvům.
Šlapat po slabých bylo tak tak krásné.
Procházel životy a nemohl ho dostat ze srdce.
Myslel, že vládnout nikdy nepřestane být zábavné.
Naučil se pochybovat o těch očích.
Věděl, že se nikdy nezmění.
Ztratí, tentokrát vše, naposledy.
Vracel se domů.
Nadechl se.

Hranice jsou takové, jaké si je uděláme. Dohlédnout se dá za každou.
Nezemře, i kdyby ho to mělo stát příčetnost. To se stane. Neopustí vesmír, ve kterém je Doctor. Nesmí. Nejde to.
Zasmála se. Zasmál se.
Master neumírá.

Závěrečná poznámka: 

Pro nezasvěcené (do fandomu obecně a do postavy Mastera zvlášť): když se Master poprvé objevil, dozvěděli jsme se, že už vyčerpal všechny regenerace, takže při nejbližší příležitosti zkrátka zemře. To se ale nestalo, jelikož Master opravdu umřít nehodlal a a nová těla si pořizoval velice urputně. O prvních jedenácti/dvanácti (o počítání se hádat nebudu) ksichtech nevíme vůbec nic, já jsem jim věnovala každému po řádku. A jo, jeden z nich je ženská. Deal with it :D.

Obrázek uživatele Nildon

Nejvěrnější společnice

Fandom: 
Drabble: 

„Musíme už jít, Doctore. Dvanáct životů uplynulo. Třináctý není.“
„Dovolíš mi naposledy spatřit východ slunce, Smrti?“
„Když jsi mi tak dlouho unikal, těch pár chvil si ještě počkám.“
„Děkuji.“
„Ne, já děkuji, Doctore.“
„Za co?“
„Že jsem s tebou mohla cestovat.“
„Nepamatuji si, že bys byla mou společnicí.“
„Vzpomeň na horký dech za krkem, ledový pot na zádech, srdce křičící touhou žít.“
„Tos byla ty?!“
„Kdo jiný, ty můj blázínku.“
„Co kdybych tě vzal na poslední jízdu.“
„Ale.“
„Pššš, maličká. TARDIS čeká.
„Tohle, ale nic nezmění.“
„Já vím.“
„Proč to děláš?“
„Protože jsi nejkouzelnější z žen a má nejvěrnější společnice.“

Závěrečná poznámka: 

Původně to bylo mnohem romantičtější, až jsem se málem rozbrečel, ale opět jsem to musel ufiknout (zkrátit). Nevím, že mi to pokaždé vyjde na 200 slov.
Smrt v tomhle příběhu má podobu z komiksové série Sandman od Neila Gaimana. Když jsem ji viděl poprvé hned jsem se do ní zamiloval. Je to asi přehnané, ale kdo četl Sandmana tak mě možná pochopí. Doufám, jinak budu muset jít už na léčení.

Obrázek uživatele Aveva

Strach

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Někdo toho Doktora napsat musí ;o)
Drabble: 

První generace Pánů Času zestárla a zregenerovala. Experiment vyšel!
Užívat si druhého života bylo opojné. I ty nejobyčejnější věci byly náhle nové a jiné.
Někteří začali být bezstarostní. Vždyť objevili recept na nesmrtelnost!
Bezmyšlenkovitě umírali a regenerovali. Sbírali nové zážitky, nové poznatky.
Pak první z nich zemřel nezvratně. Tělo rozprášené na prach při pochybném vědeckém experimentu už zregenerovat nedokázalo.
Strach obešel jejich srdce. Některé z nich napadlo, že ani počet regenerací nemusí být nevyčerpatelný. Co když už další život není?
Každá odestátá regenerace byla oplakávána jako něco krásného a ztraceného, co už se nikdy nevrátí.
První generace Pánů Času dospěla.

Obrázek uživatele Doktor

Generálka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že nikdo nebude namítat, že je to spíš opera než muzikál a že tam není vidět téma... Fakt jsem se snažil.

Drabble: 

Doktor č. 10 v kostýmku á la Labutí jezero dělá piruetu uprostřed jeviště. Zpívá přitom:
_Pravda, pravda, co je jen pravda?"
Přitančí k němu Rose:
"Pravda je, že jsem tě milovala, spratku, a tys zatím házel očima na mou matku..."
Doktor se snaží ji ignorovat, tanečním krokem přebíhá jeviště sem a tam a dál zpívá:
"Pravda, pravda, co je jen pravda?"
Přitančí k němu Donna.
(Roztouženě): "Pravda je, že ani s mým změněným mozkem, nejsi pro mně voskem..."
Doktor se jí pokouší zahnat sonickým šroubovákem, dál si pěje svou:
"Pravda, pravda, co je jen pravda?"
Přitančí Martha a Amy, chytí se s ostatními za ruce, vytvoří kolem doktora kruh, zpívají:
(Vyčítavý tón): "Ani jednu z nás vpravdě neměls rád, jen jsi nás tahal vesmírem napořád..."
Martha se vydělí z kruhu, dotančí na okraj jeviště, sólo:
"Když ses pak v člověka proměnil, hned jsi mě za jinou vyměnil, já ti pak věrnou služku dělala..."

Rory, dosud rozvalený na sedadle v hledišti, se zvedne a zatleská:
"Přestávka, jdeme na svačinu."
Dívky dobaletí na okraj pódia a omluvně zapějí:
"Pravda je taková, že jsme zapomněly nakoupit..."
"Krásný, fakt krásný. Všechno to leží prakticky na mně, to si mám ještě sám chodit pro sendviče?"

Obrázek uživatele strigga

Jak to všechno začalo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já už nemůžu :D

Drabble: 

Jednou pán, co ztratil brejle, narazil do něčeho modrého, a pak najednou bác, propadl se dveřmi do neznáma. Než se stačil náležitě vyděsit, už ho oprašoval chlapík v proužkovaném obleku, prý hlavně prosím vás nezačněte, že je uvnitř větší, jsem tady kvůli tomu seriálu, nejsem z toho zrovna paf, ale TARDIS prý naroste nový, tak tady ho máte, a než se pán vzpamatoval, seděl zas na trávě sám s naditou kapsou.
No a pak ho potkaly dvě děti, našly mu brejle, on neměl nic na oplátku, tak vytáhl to sluchátko, a chvíli nato se vysílaly první díly Macha a Šebestové.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Nildon

Jak to chodí s TARDIS

Fandom: 
Drabble: 

Na každou úrodu TARDIS se nesmí spěchat a musí se nechat správně dozrát. Kdyby se tak nestalo, objevily by se problémy. TARDIS musí být připravena na přijetí svého srdce.
Když dozraje, sama si vybírá Pána času, který ji bude pilotovat. Není to tak, že si je Pánové času sami vybírají, jak se mnozí mylně domnívají. Proto Starší dbají na to, aby se Páni času o TARDIS při jejich růstu starali a vytvářeli tak mezi sebou pouto.
TARDIS roste několik let, ne vždy vyrostou všechny. Proto se Páni času o ně úpěnlivě starají a bojí se, aby další úroda nebyla poslední.

Závěrečná poznámka: 

Takové menší zamyšlení jak by to asi mohlo vypadat s péčí o TARDIS. Jediné co vím je to, že rostou buď ze země nebo ze stromu, teď si už nejsem přesně jistý. Napadlo mě proto napsat tohle, další možnost byla ta jak Doctor pěstuje trávu a celou svoji úrodičku si nedopatřením vykouří sám :)

Obrázek uživatele Lyta

Mea culpa, mea maxima culpa

Fandom: 
Drabble: 

Co si člověk neudělá sám, to nemá, pomyslela si Donna, když shazovala vázu ze stolku. Za chvíli si střepem přeřezala provaz a uvolnila si ruce i nohy. Kdyby čekala na Doktora, je tu ještě zítra. Dveře nebyly zamčené. Rozhlídla se po chodbě a když nikoho neviděla, vydala se zkoušet ostatní místnosti.

Doktora našla ho ve čtvrté, svázaného a bezvědomého. Povzdechla si, rozvázala ho a začala ho fackovat.

"Prober se, marťane, proč sis od nich bral pití!"

"Měli výborný čaj," zahuhlal omráčeně. "Banánový."

"Je jasné, kdo za všechno může."

"Má převeliká vina. Moc, moc se omlouvám."

Donna obrátila oči v sloup.

Obrázek uživatele Nildon

Naděje

Fandom: 
Drabble: 

Bojím se o ní. Kde jen může být tak dlouho. Uplynulo sedm hodin. Čas, který jsem měl využít k jejímu hledání. Řekla mi, že si o ní nemusím dělat starosti, že se vrátí. Jen si musí něco zařídit. Nechtěl jsem vyzvídat, má právo užit si svou poslední noc.
Proč jen se ale tvářila tak vážně, když mi to říkala?
Přece by mě nenechala stát u oltáře.
Úsvit se pomalu blíží. Jsem čím dál tím nervóznější.
Na prstenu se zalesknou první sluneční paprsky. Není třeba panikařit. Ještě zbývá spousta času. Naděje přeci umírá jako poslední.
„No tak Rose, kde sakra jsi.“

Obrázek uživatele Nildon

Reinkarnace podle Doctora Who

Fandom: 
Drabble: 

Regenerace Pánů a Paní časů je nadmíru složitá, bolestivá a choulostivá procedura, při které by neměl být nikdo přítomen. Pokud se tak stane, musí se smířit s tím, že osoba, která zregeneruje bude trošku jiná. V mnoha případech hodně jiná. Týká se to hlavně vzhledu a chování.
Doctor Who náš největší expert na Regenerace, úspěšných dvanáct regenerací, ji popisuje jako instantní reinkarnaci. Stačí když vás někdo zabije, ihned nastupuje žluté světlo, exploze časového víru a poté běhání po úřadech, vyřizování nové občanky, pasu a pilotního průkazu.
Jak sám s oblibou říká: „Nestojí to za to, a bolí to jak čert.“

Obrázek uživatele Champbacca

Restart a retardi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(nenápadně odkazuje na vánoční povídku Koule a koumáci, ale k pochopení není nutná)

Drabble: 

Milý deníčku,

navštívit klášter na Šríla Šrímad 6 byl fakt nápad za všechny peníze. Nemám nic proti hnutí Hare Krišna, i když mi přijde, že už v sedmadvacátém století byli trochu vyčpělí, ale dneska mě vážně namíchli. Takhle pitomě nechápal reinkarnaci ani K'anpo Rimpoche, takže tě asi nepřekvapí, že jsem se decentně ztřískal Čajem a šel si místo diskuse radši zatancovat.
To, že pak na planetu zaútočili Sontarani a jeden mě trefil paprskometem, jsem v podstatě uvítal.
Teď mi drž palce, soudě podle těch světélkujících rukou mám posledních pár vteřin a regenerovat pod vlivem není žádná sranda.

Tvůj Zahradník (Lord)

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Arengil

Viď, člověče?

Fandom: 
Drabble: 

Každá slušná housenka, která ví, co se patří, se umí (po sežrání potřebného množství energeticky bohaté potravy) převtělit. Někdy, pravda, mezitím něco sežere ji. Ale to už je život. A máte něco proti tomu? Neřekla bych.
Že se kukla znovuzrodí, je prostě nabíledni. A je úplně jedno, co si o tom myslíte. Prostě to funguje. Ať jste housenka, nebo emzák. Proč to tedy pro vás představuje tak nepřekonatelné myšlenkové schizma, když jde o člověka, potažmo o vás? Vemte jed na to, že stačí, aby vám tohle rozkošné tělíčko jednoho krásného dne vypovědělo službu a najdete si lepší... Viď, Midnight entito?

Obrázek uživatele Nildon

Pro dobrotu na žebrotu

Fandom: 
Drabble: 

Právo je složitá věc zvláště na planetě, kde se za něj platí krví.
Advokáti z vás doslova sedřou kůži. Státní zástupci se starají jen o zájmy státu, na vás se vykašlou a soudy jsou peklo ve kterém zestárnete během pár vteřin.
Tak si tu teď sedím s holým zadkem a přemýšlím kde se stala chyba. Že já vůl půjčil Jackovi řízení TARDIS. Kdo by čekal, že se z něj vyklube Brutus. Vlastně se to dalo čekat. Měl bych přestat být tak hodný. Zkusím podat ještě žádost o vrácení majetku. Pár litrů krve mi ještě zbylo a když tak daruji orgány.

Obrázek uživatele Nildon

Na obědě s Doctorem

Fandom: 
Drabble: 

„U Snědeného krámu, divné jméno pro restauraci.“
„Mě přijde kouzelné.“
„Tobě přijde kouzelný všechno.“
„Nebuď sarkastická, Donno, bude se ti tu líbit.“
„Divná restaurace. Žádné stoly, židle jen barový pult.“
Došli k baru. Odnikud se zjevil číšník.
„Prosil bych dvakrát krocana nadívaného humrem.“
Číšník zmizel. Za chvilku před nimi stály dva půllitry s inhalátory.
„Co je to?“
„Náš oběd.“
„Jak to mám jíst?“
„To se nejí. Vdechuješ vůni a chuť.“
„Co je to za blbost.“
„Žádná blbost. Nápad génia. Nepřibereš a dosyta se najíš.“
„Spíš načucháš.“
„Zkus to a uvidíš. Vůně tě neskutečně zasytí.“
„Teď už rozumím, jménu téhle restaurace.“

Obrázek uživatele Karin Schecter

Pozdě na nesmluvenou schůzku

Úvodní poznámka: 

Obsahuje Harknesse, ale překvapivě je to přístupné.

Drabble: 

Jack nervózně zkontroloval čas. Měl tu už přece být. Tentokrát ho odchytit zkrátka musel. Rychle všechno překontroloval. Mohl být třeba o blok dál?
Trvalo to jen pár minut, než to správné místo našel. Ale v tu chvíli už mohl vidět jen obrysy tmavě modré, pomalu se vytrácející z vylidněné ulice. Přišli pozdě.
Zklamaně se pousmál na zmateného Ianta. Nic mu neřekl. Mělo to být překvapení.
Chtěl ho tentokrát vzít s sebou. Ukázat mu svůj svět. Jejich svět. Ale na tom už teď nezáleželo. Znovu nastartoval. Do zvuků motoru se však najednou ozvalo i něco dalšího. Něco, co velmi dobře znal.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Nildon

Po stopách Cukrouše

Fandom: 
Drabble: 

„Na co potřebuješ plamenomet, Doctore?“
„Na Cukrouše.“
„Na jakého Cukrouše?“
„Na toho co jsem stvořil.“
„Jak?“
„Zapomněl jsem v jedné z verzí TARDIS v ledničce gumídky, kečup a pudink. Všechno to za těch pár tisíciletí nějak zmutovalo.“
„Jak zmutovalo.“
„Stala se z toho živoucí parazitická slizovitá hmota závislá na cukru.“
„Cože?“
„Říkej tomu prostě Cukrouš.“
„Jak se ho zbavíš?“
Donnu oslnil jasný plamen.
„Jasně. Po dobrém by to nešlo.“
„Ne. Ten hajzl mi vysál můj jablečný džusík. Musí za to zaplatit. Jen ho vystopovat.“
„Ty to umíš?“
„Stačí jít podle slizu a smradu. Dost bylo řečí, Donno, je čas smažit.“

Obrázek uživatele Smrtijedka

Kultura

Úvodní poznámka: 

Ehm... Nevím, co na to říct. Řekněte něco vy.

Drabble: 

Sál třetí galaktické opery praskal ve švech. Postavit budovu se švy byl nakonec dobrý nápad.
Alespoň soudě dle diváků – bílých jako stěna, třesoucích se, s tvářemi zbrocenými slzami – se zdálo, že někteří z nich nemají radost z nadcházejícího kulturního zážitku. Hloupé, vážně. Vogonská opera se nevidí každý den. Celé světy o ní mluví se zanícením a zděšenými skřeky vycházejícími z vypolstrovaných cel.
Každou chvíli, každou vteřinou se rozezní neopakovatelný a bohužel nezapomenutelný zpěv stvoření s tak výjimečným citem pro umění.

Na pódiu se náhle objevila policejní budka. Dveře se otevřely a ven se vybatolila růžová kulička.
Diváci nedokázali zadržet slzy.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele nettiex

Píseň svobody a otroctví

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pamatujte na Oody?

Drabble: 

Zpívali, a byla to elegie.
O vlkovi, který ztratil drápy i zuby a nakonec i to, kvůli čemu si je nechal narůst - a přesto běžel dál. O nevěstě, která chtěla vidět všechno a navždy bude nosit na očích pásku nevědomosti. Zpívali o dítěti času, osamělém starci, který se blížil ke konci své věčnosti.

Zpívali, a byla to píseň radostná.
O nekonečnu, o tisíci planetách, milionu měsíců a hvězd. Zpívali o cinknutí sundaných okovů, o prvním nejistém svobodném nadechnutí.

Zpívali, a byl to pláč a smích a bolest. Zpívali o temnotě, o přítomnosti a o konci.

Zpívali... A potom nastalo ticho.

Obrázek uživatele Rya

Ukolébavka

Drabble: 

Spěte, chlapečkové, spěte, nevinní odsouzenci. Ať jsou vaše sny pokojné jako modrá obloha, hluboké jako stín stromů, jasné jako slunce. Sněte o matčiných prsou, o silných pažích otců. Spěte, děťátka betlémská. Zítra, po čtyřech letech, se vrátíte tam, odkud jste dnes zmizeli.
Spěte.

Tardis se jemně pohupuje a tichounce zpívá.
Donna už spí, obklopená dětmi.
Tadeusova tvář mění výrazy jako hladina jezera odrážející oblohu. Radost, smutek, dychtivost, smíření.
Doktor má na sítnici vypálený obraz muže, ženy, dítěte a osla, mizejících v dálce. Jsou události, kolem kterých se točí vesmír. Věci, které nemůže změnit.

Herodova stráž prohledává město.
Vztekle a marně.

Závěrečná poznámka: 

Nejvlastnějším fandomem je Únos
... aneb když není čas, vykradu něco vlastního :-)

Obrázek uživatele Aveva

Posluchač

Fandom: 
Drabble: 

Některé zvuky nelze popsat, ty se musí slyšet.
Táhlý tón rodícího se vesmíru.
Trylek vesmíru umírajícího.
Staccata rozpínajících se sluncí.
Legata chladnoucích planet.
Disharmonii bojujících civilizací.
Harmonii mrtvých pásů asteroidů.
Byl přirozeně nadaným posluchačem. Dokázal si vychutnat symfonii padajících meteoritů, stejně jako komorní pochod hovnivála.
Vesmír je plný zvuků. I vakuum má svůj tichý vtíravě drnčivý tón.
Poslouchal a pamatoval si. Všechny úžasné a obyčejné úryvky melodií i náhodná seskupení tónů.
Časem začal veškerý hluk nenávidět z hloubi obou svých srdcí.
Když ho Doktor zabil naposledy, uslyšel Master poprvé v životě ticho.
Byl to ten nejkrásnější zvuk v jeho životě.

Obrázek uživatele Nildon

Nejkouzelnější z hlasů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Proč jen ho slyším zrovna teď? Ve chvíli, kdy nemám naději. Kdy se mí nepřátelé kolem mě stahují jako medvědi na med.
Nemůžu ho dostat z hlavy. Má to snad nějaký význam? Mám žít, bojovat, nevzdávat se?
Vidím domek uprostřed polí. Slyším zpěv tak kouzelný dohánějící mě k pláči. Vzpomínám si. Jak jen jsem mohl zapomenout. Já hlupák.
Pohltí mě vzpomínka na dětskou ukolébavku, kterou mi zpívala před spaním. Pláču. Nebráním se tomu, už ne.
„Mami,“ zašeptají rty slovo dávno zapomenuté.
Slyším naději ve své mysli. Zpívá mi důvod proč žít a hledat, co jsem zapomněl. Svůj domov, svou mámu.

Obrázek uživatele strigga

Nic než ji

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Asi trochu pro Carmen – protože bez ní a bez hudby, která plynule pokračuje po té k jejímu drabbleti, by mě to nenapadlo. Hudba prozradí fandom – on je to stejně Utajený jen proto, že neumím vysvětlit, jak se tam ty dva prolínají.. jen vím, že to tak je.)

Drabble: 

Umírá a znovu se rodí.

Nechává se pohltit plameny a vstává z popela, maličký, ale s pamětí starce. Paměť nás činí tím, čím jsme. Někdy mu připadá, že nemá nic než ji.

Občas se odváží přiznat si, že to tak vážně je.

Když pláče, nikdy ne pro sebe. Jeho slzy uzdravují světy jednotlivých i tisíců, rozsvěcejí pohaslé hvězdy, vracejí jiskry do očí. Pláče často, jen málokdy tak, aby ho někdo viděl. Bojí se, ví, že slabost zrazuje.

A jsou i chvíle, kdy ví, že slabý není. Že dokáže vše, co ještě zbývá udělat.
A Vesmír umlká, když slyší zpívat fénixe.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Když se ztiší čas

Fandom: 
Drabble: 

Už víckrát mu někdo zpíval. Nebo zpíval někomu jinému; i tak měl pocit, že tím, že mohl poslouchat, píseň patřila i jemu.
Hudba ho dokázala uzdravovat, rozdírat mu staré rány, chlácholit, připomínat mu, na co nechtěl vzpomínat a někdy rozjitřenou paměť hojit.
A ať už to byla píseň díků, loučení, nebo dívčí hlas kolébal ničivého boha, na okamžik se čas se vší svou spletitostí zastavil v tiché smyčce, která uctivě čekala, až dozní poslední tón.

Když se mu ten večer v hlavě vynořily obrazy, které chtěl zapomenout, a ani ona nevěděla, jak mu pomoct, tiše ji poprosil, aby mu zazpívala.

Závěrečná poznámka: 

Pozn.: ona je na čtenářově volbě. Jsem hodná a nevnucuju vám svoji verzi (River), ačkoli jsem ji u toho původně viděla, uznávám, že to může fungovat ve více kontextech...

a (ťuk, které by na začátku hned prozradilo fandom a které není ani jednou ze tří v drabbleti uvedených zmínek...)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Zapomenuté

Fandom: 
Drabble: 

“Žravá Blátotlačka! Zavři oči a běž!”
“Daleci! Běž!”
“BĚŽ!”
Tolikrát to už řekl! No, spíš zakřičel.
V každém z těch okamžiků nás přepadla nejistá naděje. Nikdy ji nesplnil.
Běhá v neodpružených botách. Vůbec mu nezáleží na tom, že si tím ničí klouby.
Jeho oblek má střih, který brání plnému rozsahu pohybu, dokonce ani není vyroben z funkčního materiálu, který by odváděl pot!
A co je nejhorší - jemu to nevadí.
Kdysi si nás pro jistotu nacpal do kapsy, která je zevnitř větší než zvenku a pak nás tu zapomněl.
A tak tu my, jeho běžecké legíny, marně čekáme na svou příležitost.

Stránky

-A A +A