Doctor Who

Obrázek uživatele Gary Stu

A day like any other

Fandom: 
Drabble: 

The Doctor lain down in the grass. He pulled the hat from his curls down to his face. A fishing rod was sticking out of the ground, a float bobbing up and down in a creek.

"So this is fishing."

"Yes, Romana."

"It looks boring."

"Yes, Romana."

"What's that?"

The Doctor snored in response.

Seconds later, a hand grabbed Romana, pulling her down.

"Doctor!" She managed to scream.

His snoring was unaffected.

Well, she thought, no need to pretend.

A minute later, the monster was happily sitting by her feet.

"Well done."

"You were watching!"

"Of course," the Doctor smiled.

Obrázek uživatele Gary Stu

It came to pass that the Doctor and all his selves traveled to the end of everything.

Fandom: 
Drabble: 

All there knew of the warrior, the ruler, the hero. Of his companions - the one who almost choked on a seed of evil and the one who grew old and gray. Of the evil Master, who sometimes joined the Doctor only to betray him.

He came to return the time travel stolen by Omega, for the cosmos no longer proved challenging.

"No," the last arrival brandished his umbrella at himselves, all facing him. "Somewhere, there's injustice! Elsewhere, tea is getting cold!"

Recognising a true hero, his other selves stole each other's Tardis, leaving for other universes to do doctoring in.

Obrázek uživatele Gary Stu

To see the world

Fandom: 
Drabble: 

Although the Harmony was imprisoned below the Gallifreyan Capitol, she enjoyed freedom hardly anyone had. Her countless Eyes, the centre of every Tardis, had seen much. All corners of Gallifrey (too many times - she should send those Time Lords' Tardises off-world), the whole of multiverse, the birth and death of time, and much more.

She was the queen the Time Lords never knew they had. And she wanted to see more.

***

The Doctor's Tardis shook. He held onto his umbrella, but Ace fell down.

"Oi, professor!"

Ace checked her bag for explosives they would surely need wherever they landed next.

Obrázek uživatele Gary Stu

The Doctor and the universe

Fandom: 
Drabble: 

Grumpy, Clown and Dandy met on the road. Walking on, they argued.

Three figures loomed in the distance. Grumpy clasped his lapels, tutting. Clown rubbed his hands, saying "Oh, dear." Dandy frowned, sighing. Being the Doctor, they greeted themselves and argued on.

Suddenly, a tut, an "oh, dear," and a sigh came from behind. The Doctors turned, greeting the third trio.

The universe decided enough is enough and blinked out of existence.

Being the Doctor, they frowned majestically, acted silly and reversed the polarity of the neutron flow.

The universe, having no choice, blinked back into existence.

They argued on.

Obrázek uživatele Gary Stu

The strongest powerless

Fandom: 
Drabble: 

Then, like now, it brought death.

Then, the Hand of Omega ushered in the Time Lord era - the cost was one starship. Now, Davros wants the same - the cost will be a planet.

Then, it couldn't think. Now, it still can't reprogram itself.

Then, it got its mind and turned to the Other. He banished it. Now, it wishes for the Doctor, who in Rassilon's time was the Other, to leave. He won't.

Now, like then, it will obey and record. It will be wielded as the deadly scientific instrument it was and is. Unable to ever warn its targets.

Závěrečná poznámka: 

...dobrá, možná ne zcela srozumitelné? Tak už to holt občas bývá s mýty a dějinami v civilizacích cestovatelů časem :-D

Obrázek uživatele Carmen

Rozdílný přístup

Fandom: 
Drabble: 

„Buď se vzdáte a stanete se našimi otroky dobrovolně, nebo se necháte potupně porazit. Tak či tak bude vítězství moje. Všechno – nebo nic!“ zahřímal chlapec na neviditelné nepřátele a upravil si vlající plášť.
„Technicky vzato nabízíš nic nebo nic,“ konstatoval druhý chlapec.
„Druhé zahrnuje válečné ztráty. A můžou se utěšovat iluzí, že nevyhraju,“ odfrkl si.
„Ale proč zase všechno nebo nic? Proč pořád extrémy? Proč hned bojovat a ničit, když by možná stačilo si promluvit, třeba nad šálkem...“
„Už ZASE?! Kolikrát ti mám opakovat, že vyjednavače nemá nikdo rád?!“
„Akorát by bez nich byl vesmír jedno rumiště, Mastere“ zamumlal Doctor.

Závěrečná poznámka: 

(Ale nojo, já vím, že je to s těmi jmény v dětství takové vachrlaté, ale víte co, je jedenáct večer, tak mi to prosím odpusťte...)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele TimeGirl

Bublina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Můj první oficiální drabble. Tuto informaci podávám jako varování i omluvu.

Drabble: 

Clara měla nepříjemný pocit deja vu.

Ten zažila na svých cestách s Doktorem již několikrát (kupříkladu tehdy, když se vydali do antického Řecka a na stěnách mohla vidět podobné grafity, jako na londýnských veřejných toaletách. „Ageon ho mám malýho.“)

Tentokrát to ale bylo jiné. Byla si jistá, že tuhle situaci neprožívá poprvé.

Pozorovala doktora, jak pobíhá okolo ovládacího panelu TARDIS s ustaraným výrazem. „Jsme zaseknuti v časové bublině! Prožíváme jeden okamžik stále dokola.“ pokusil se o vysvětlení svého počínání, „tohle by to mělo napravit!“ Malinko se na Claru usmál a otočil zářivě modrým knoflíkem.

Clara měla nepříjemný pocit deja vu.

Obrázek uživatele Lunkvil

Na stupnici věčnosti

Autor: thebaddestwolf
Přístupnost: u originálu povídky je napsáno od 12 let, já ale osobně myslím, že by se vešlo do kategorie pro všechny
Shrnutí: Rose je uvězněná v paralelním vesmíru a Doktor zjišťuje, že s ní zmizelo i něco z jeho vlastnictví.
Postavy: Doktor, Rose
Prohlášení: Tato povídka nebyla napsána za účelem zisku. Přeložena byla se záměrem vydělat něco pro dobročinný projekt zmiňovaný níže.
Poznámky: Děkuju Julii za pomoc při kontaktování autorky, což opravdu nebyla žádná sranda, a za nejedno cenné doporučení, z nichž jsem ovšem velkou část ignorovala, protože jsem moc tvrdohlavá.
Originál povídky najdete zde. Translated with permission. Thank you baddestwolf!

Obrázek uživatele Blanca

Jak se testují agenti

Úvodní poznámka: 

Naprosto nesoutěžní békovina, jenom pro můj pocit 'plného počtu drabblat' - a taky proto, že mi to při tom bonusu vlezlo do hlavy a trvá to na tom, být napsáno.
A do sto slov to prostě nenarvu, ani kdybych se na hlavu postavila, takže je to double.

Teoreticky tedy nahrazuje Bonus č. 5 - Péče, jakou si zasloužíme - Parodie

Drabble: 

Maddie seděla v baru a u nohou jí poskakovala roztomilá čivava.
"Kdo mě zbaví toho psa, získá nehynoucí vděčnost Jejího Veličenstva... a moji 'pozornost'," zapředla směrem k tajným agetům, nenápadně posedávajícím u baru.
John Porter plynulou arabštinou kadence udržovaného kalašnikovu oslovil skupinku šejků. Za pět minut se vrátil se smlouvou na stádo velbloudů a dvěma lokacemi takřka nehlídaných zbraňových keší... v Sýrii.
Lucas North vyštěkl rusky na jednoho z vyhazovačů a během deseti minut nabízel výběr z podomácku vyrobené špinavé bomby a zaručeně smrtícího tajného ruského vězení.
Daniel Miller vyběhl ven a přivlekl za límec promočeného Heinze Krugera, s německo-americkým vysvětlením, že 'odhalil prašivý Nazi infiltrátora', který má u sebe pilulku kyanidu. Kluci od CIA jsou totiž vysloveně humánní a efektivní.
V tu chvíli se ozval výstřel.
Čivava s vyjeknutím padla v tratolišti krve.
Celý bar v šoku hleděl na Thorna, který v ruce třímal kouřící pistoli.
Maddie beze slova popadla tělíčko čivavy, Thornovu ruku, a odkráčela středem.
"S tím svým vztekem a žárlivostí bys měl něco dělat. Vraždění psů není dobrá terapie."
"Přežije to," prohlásil nevzrušeně - vlastně dokonce pobaveně.
"Jak to můžeš vědět?" zeptala se zamračeně.
"Pojmenovala jsi ho 'kapitán Barkness'," odtušil, zatímco čivava zvedla hlavičku a vesele ňafla.

Závěrečná poznámka: 

Při vytváření tohoto drabblete nebylo ublíženo žádnému živému tvorovi, čivavy nevyjímaje.

Mimochodem, přidaná hodnota je v tom, že všechny postavy (kromě Maddie a čivavy, tedy) jsou vlastně Richard Armitage...

Obrázek uživatele Wolviecat

Hodný, zlý a Gallifreyan

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Světlo na konci tunelu! Předposlední drable!

Drabble: 

Přišli odnikud – podivín v dlouhém kabátu a šále a divoška v podivně krátkých šatech. On blábolil o cizincích, kteří ovládnou město.Vysmáli se mu.
V nestřeženém okamžiku vytrhl šerifovi revolver. „A teď už mě budete poslouchat?“ vykřikl, vyhodil do vzduchu kartu a vystřelil.
Karta se neškodně snesla šerifovi na klobouk. Kulka se odrazila od okapu a trefila slepici.
„Ve filmech to vypadalo jednodušeji,“ zamumlal.
Než po něm stihli skočit, sebrala divoška kartu a hodila.
Karta skončila přibodnutá na dveřích salonu, čepel skrz symbol srdce.
Sebrala šokovanému šerifovi hvězdu a připíchla si ji k šatům.
„A teď už mě budete poslouchat?“

Obrázek uživatele strigga

O mlčení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vídal je, protože někdy to jinak nešlo. Tiché odlesky minulých životů, promarněných chvil, chvil, kdy musel ničit, chvil, kdy se za to nenáviděl.
Chvíle, kdy zapřel sebe sama.
Oči vesmíru upřené neustále na něj, nikdy se neodvracející, věčně kontrolující, nehlasně chrlící nekonečný gejzír výčitek. Oči, o nichž nemluvil, protože nemohl. Dvě srdce nestačila, aby to břemeno dokázal unést, ne neustále, ne navěky.

Občas zahlédla jeho schoulenou siluetu za pootevřenými dveřmi, hlava vražená mezi koleny, ruce pevně obemknuté, drtící zbytek těla, jako by vnější bolestí chtěly přebít tu vnitřní.
Nikdy nic neřekl. Vyšel a zase se usmíval.
A tak mlčela taky.

Závěrečná poznámka: 

(Wiki tvrdí, že kolika je "jakýkoliv bolestivý stav v krajině břišní". Takže emoční kolika by snad měla být jakýkoli bolestivý stav v krajině emoční.. nebo si to jenom obhajuju sama před sebou, protože jsem nutně potřebovala nějakou depresivní doctorovinu. :))

Obrázek uživatele Carmen

Problém ve skladu

Drabble: 

Zeus schlíple seděl na pomuchlaném obláčku.
„Copak lidi,“ vykládal rozčileně.
„Ale copak na tomhle se dá sedět?!“ vztekle zamával od pohledu tvrdým bouřkovým mrakem.
„A jak to vypadá! Taková ostuda! Jak jste mohli celou letošní zásilku ztratit?“
Nižší božský poskok v montérkách se podrbal na hlavě.
„Dyž jak jsme stěhovali sklad, se to ňák... Jsme to šoupli do takový modrý bedny..“
„Do ČEHO?“
„Nó, bedny. S vokýnkama.“

*

V dubnu se bedny se sněhovými mraky zničehonic objevily. Dovezl je podivný mužík omlouvající se za poruchu řízení času.

„Tak to vysypem teď,“ zabručel Zeus, „aspoň bude víc obětin kvůli strachu o úrodu...“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele nettiex

Sníh a popel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

The Christmas Invasion

Drabble: 

Miluje sníh. Pravda, na těchto dlaních ještě nikdy netál - ale tahle duše, tahle staronová duše, z něj má ohromnou radost.
Měla by, kdyby.
Rosiny dlaně se otevřou a ona se se smíchem zatočí dokola a on to nechce kazit, ale...

Vločky vypadají krásně, ale jejich elegantní sestup k zemi není tancem volnosti, nýbrž tragédie. Padající hvězdy - kusy lodi Sycoraxů - žádná přání nesplní.

Přesto je to příslib.
Země právě poprvé otevřela oči mimozemskému životu.

A on se na 21. století těšil, ale přesto cítí osten stesku po jejích ignorantských časech.
Protože Země právě ztratila nevinnost. A on ví, jak to bolí.

Obrázek uživatele strigga

Za dveřmi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon, nemohla jsem si pomoct.

Drabble: 

Uvnitř Tardis byly dveře věčně otevřené, další, které k otevření přímo vybízely, ale jen jediné jí Doktor otevírat zakázal.
Musel tušit, že neposlechne. S bušícím srdcem vzala za podivnou, starobyle vyhlížející kliku, pootevřela a–

Doktor nezabíjel. Nikdy. Vše, od čeho bylo třeba Vesmír uchránit, leželo tady – rotovalo v nekonečných spirálách černých děr, do nichž nahlédnout stálo všechny síly, sápalo se po ní chapadly, jazyky, ostny, paprsky oslňujících světel, křičelo o zabíjení, ničení, destrukci, zoufale vylo odkudsi z hlubin–

Těsně předtím, než dveře zděšeně zabouchla, zpoza nich vyplula ruka a plácla ji po zadku.
"Můžeš chodit častěji," ozvalo se ještě laškovně.

Závěrečná poznámka: 

A my dobře víme, kdo tam byl.
Omlouvám se, že jsem nevarovala ani neuvedla stupeň harknessovosti, ale když ono by to přišlo o pointu..

Obrázek uživatele Dangerous

Na Zemi

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to těžké. Lidi jsou občas příšerná stvoření.
Bylo to zábavné. Lidi jsou často neuvěřitelně zajímaví.
Bylo to fyzicky náročné. Na lepší nápad než na útěk zatím nepřišel.
Bylo to nudné. Některé večírky musel doslova zachraňovat.
Bylo to stylové. Žádné boty neseděly líp než conversky.
Bylo to opojné. I když je rád, že s ní zůstalo jeho alter ego.
Bylo to děsivé. Hlavně pocit, že nic nemůže předčit jeho zkušenosti.
Bylo to nevděčné. Ale za to si mohl zčásti sám.
Bylo to šílené. Nebo šílení byli ti okolo?
Bylo to banánové. To hlavně. Na žádnou party je nikdy nezapomněl vzít.

Obrázek uživatele Lejdynka

Vzpomínky starého námořníka

Úvodní poznámka: 

Tenhle nápad už určitě někdo měl, tak se omlouvám!
EDIT: Hele, fakt neměl! :O Tak to koukám.

A ano, je to fikce. Fakt že jo. Skoro. ;)

Drabble: 

Plavili jsme se příliš dlouho. Nikoho cesta za poklady Orientu pranic netěšila.

Námořníci se potáceli se po palubě, živé mátohy.
Bezzubých bylo víc, než plachet na stěžních!
Při každém zvolání z dásní stříkala krev.
Hejna much bzučela nad převázanými balíky mrtvých.
Náš lodní lékař sám trpěl krvotokem.

A pak - zázrak, pane, učiněný zázrak! - se přišoural k našemu nemocnému doktorovi neznámý námořník. Široce se usmál a vložil mu něco do ruky.

"Banány jsou cool," pronesl prý mírně, a ztratil se v podpalubí.
Našli jsme tam toho pak ještě kolik kop!

A pak jsme konečně dopluli do - eh, dnes tomu říkají Amerika.

Neviditelný fandom: 
Závěrečná poznámka: 

Kdo nepoznal záhadnou nemoc, tak zase tak záhadná nebyla, protože ji měl v podstatě každý námořník - kurděje.
A na ty pomáhá vitamín C.
Předstírejme, že to ještě dotyční nevěděli, a že na lodi neměli dostatečnou zásobu kyselého zelí. :)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

2364. dimenze

Úvodní poznámka: 

Obsahuje Jacka Harknesse

Drabble: 

Kapitán Harkness věděl, že ve vesmíru je hodně nepříjemné uváznout na několika místech - na Scaro, protože s Dalekama prostě nebyla sranda, na Arcateenu 5, protože ty sosáčky motýlích lidí byly neskutečně otravné a vlezlé i na něj, a v 2364. dimenzi. Tamní želatinoví lidé si velmi nelibě nesli, když jste do nich omylem spadli.
Zatraceně pozdě si uvědomil, že to zeleného želé, kterého měl plnou vanu, byl tamní princ. A než se nadál, tak ho s ním oženili. Neměl moc chutí do svatební noci s želatinovým slizem, ale v pouzdře měl ještě od posledního setkání s Doktorem místo blasteru banán...

Obrázek uživatele Achája

Mistr improvizace

Fandom: 
Drabble: 

Utíkali zdemolovaným koridorem, za sebou slyšeli výbuchy a velmi naštvané robotické výkřiky.
Dálekové nebyli zrovna rádi, že jim nezvaní návštěvníci překazili akci a dali to jasně najevo.
Konečně se dostali k TARDIS, vpadli dovnitř a zavřeli dveře. Celí špinaví a zchvácení se o ně opřeli z té bezpečné strany a snažili se popadnout dech.
„Asi... by to chtělo... plán B,“ dostala ze sebe Rose.
„Tohle byl plán B.“
„V tom případě, máme v záloze ještě plán C?“
Doctor nasadil široký úsměv, který měl k příčetnosti daleko. „Když všechny plány selžou, je čas začít improvizovat.“
Rose bezmocně praštila hlavou do dveří.

Závěrečná poznámka: 

Nu což, zase mě chytá Doctorské období:-D

Obrázek uživatele Ilian

Malá modrá budka

Fandom: 
Drabble: 

Jane odemkla nízkou branku a bezmyšlenkovitě vkročila na dvorek svého domova, když najednou do něčeho narazila. Konkrétně do jedné malé modré budky.

"Tak to teda ne!" pomyslela si.

Vstala a rázně zaklepala na dveře. Otevřel jí starý muž s kudrnatými vlasy v něčem, co vzdáleně připomínalo oblek.

"Co tady děláte?!"

"Parkuju."

"A máte povolení?"

"Co?"

"Jestli jste od policie, potřebujete povolení k prohlídce!" Významně kývla směrem k nápisu.

"No, já vlastně nejsem tak úplně od policie. Jsem Doktor."

"Co tu chcete?"

"Chytám takový malý potvůrky se spoustou nožiček. Tak trochu utekly z jiné planety. Raději se neotáčej, většinou lidi vyděsí."

Obrázek uživatele Achája

Utíkej

Fandom: 
Drabble: 

Se zatajeným dechem odpočítávala svoje poslední vtěřiny.
V tom ji někdo popadl za ruku a křikl, „Utíkej!“
Běželi obchoďákem a ona vlála za tím vysokým, hubeným chlapíkem v koženém kabátě.
Sotva unikli plastovým pronásledovatelům, sjeli výtahem dolů a utíkali další chodbou ven.
Celou dobu něco vykládal takovým zvláštním severním přízvukem. Vůbec to nedávalo smysl a taky nechápala, jak zvládne běžet a při tom pořád mluvit.
Vystrčil ji úplně zmatenou ven ze dveří a zmizel zase uvnitř. Dveře se znovu rozrazily a vykoukla ušatá hlava.
„Mimochodem, já jsem Doctor. Jak se jmenuješ?“
„Rose.“
„Rád tě poznávám Rose. Utíkej jako o život.“

Závěrečná poznámka: 

I moje první setkání s Doctorem, už je to snad celá věčnost:-) Napsáno, protože dnes konečně začíná další série, jupííí:-D

Obrázek uživatele Rebelka

Vortex

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tu myšlenku nosím v hlavě už od včerejška, ale mám hrozný problém ji dostat na papír. Navíc mě definitivně zmohla únava, takže to bude asi moje první letošní BJB :).

Drabble: 

Když bylo Masterovi osm let, nechali ho nahlédnout do zřídla času. Nicota otevřela ústa a rozprostřela se pod jeho nohama. Chvíli balancoval na samé hranici, než ho pohltila temnota beze stěn.
Nekonečno tam mělo pevný tvar, bylo složené z toho, co bude, a z toho, co by mohlo být. Čas se rozpadl na jednotlivé vlákna. A úplně na dně ve vší té tmě našel i jednu z podob sebe sama, jak mu oplácí pohled. To už nevydržel a jeho křik byl hlasitý a táhlý.
Když bylo Masterovi osm let, nahlédl do propasti. V témže okamžiku propast plíživě nahlédla do něj.

Obrázek uživatele Dangerous

První doprovod

Fandom: 
Drabble: 

Dlouho se toulal vesmírem sám. Nelitoval se, nepropadal depresím, užíval si západy tisíců hvězd a společnost stovek živočišných druhů. Zůstával rád a utíkal často a rozhodně se nenudil. Jen někdy, těsně před usnutím, nebo vteřinu předtím, než nastartovala TARDIS, pocítil slabé bodnutí někde u levého srdce. Nebo naopak u pravého. Samota byla důsledná.
A potom objevil je. Nedokonalejší verzi sama sebe, aspoň fyzicky. Zajímali ho, fascinovali ho, obdivoval je, někdy je nesnášel, pomáhal jim. Ale najednou se bál zůstávat, chtěl i nechtěl se s nimi spřátelit. Až jednou se jedna z nich dostala až dovnitř. A procestovala s ním svět.

Obrázek uživatele Amy

Dohazovačka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma jsem tentokrát pojala doslova. :-)
Slash s mým nejoblíbenějším párem z tohoto fandomu.

Drabble: 

Když TARDIS přistála v Cardiffu, Jack od Doktora uslyšel nečekaná slova:

“Potřebuji pomoc.”

Jack souhlasil a tak teď seděli v baru. Doktor šermoval sonickým šroubovákem a vyprávěl nějakou nesmyslnou historku.

Nebo ji Jack jenom nechápal, protože byl opilý.

Ale přesto se Doktora zeptal, proč ho vyhledal.

Doktor si povzdechl. “Víš, že mi říkají Přicházející bouře… To není jenom přezdívka. Jednou do roka se TARDIS naladí na můj mozek a propukne uvnitř ní bouřka. A zastavit jde pouze, když se opiju… nebo něco jiného,” náhle zčervenal.

Jack přitáhl Doktora k sobě. “To rád slyším. Vždycky jsem tě chtěl políbit v dešti.”

Obrázek uživatele nettiex

Alonso

Drabble: 

Zakroužil skleničkou. Napil se.
Povzdechl si. Možná byl čas jít. Neměl chuť tančit, neměl...
"Alonso," ozvalo se a... a jemu se náhle chuť vrátila.
Kapitán Jack Harkness byl prostě fascinující.

Alonso se zakřenil a povytáhl obočí.
"A co přesně máte na mysli, pane?" povytáhl škádlivě obočí. Tahle noc najednou vypadala tisíckrát slibněji.
Mrkl na kapitána a- zarazil se.
Flirtovná jiskřička v jeho modrých očích byla pryč.
"Neříkej mi tak," řekl.
Alonso se zarazil. Co udělal špatně?
"Nic," řekl Jack tiše.
"Prostě... jen asi ještě ne," dodal a pak...
Prostě odešel.

Alonso se neubránil pocitu, že mu uplavala pěkně výjimečná rybka.

Obrázek uživatele Rebelka

Čas na změnu

Drabble: 

„EHM. NEPOTKALI JSME SE UŽ?“
„Jo. Ale prý umím obelstít smrt,“ mrkl Jack.
„A já jsem také zemřel… ale moje láska k Amy mě přivedla zpět. Nebo tak nějak.“
„My už se také známe. Jsem Doktor. A ještě párkrát se uvidíme. Dostal jsem prý novou sadu životů.“
„A VY? NEBYL JSTE PŘED CHVÍLÍ MUŽ?“
„Proč? Dělá vám to problém?“ vyštěkl Master.
Zoufalý povzdech.
„A CO VY? VŽDYŤ VY JSTE TU TEĎ BYL! TEĎ! NIKDO NEUMÍRÁ TAK ČASTO.“
„No… když mě hrozně rajcuje, jak se mě dotýkáte tou kosou.“
A DOST, JDU JINAM, pomyslel si Smrť. NĚKAM, KDE MRTVÍ ZŮSTANOU MRTVÝMI.

Obrázek uživatele nettiex

Ten druhý

Fandom: 
Drabble: 

Miloval běh.
Nevydrzel na jednom místě. Běžel a doufal, že tenhle pohyb aspoň trochu uchlácholí jeho rozbouřenou krev, toužící po vesmírných dálkách.
Po útěku.
"Doc... Johne," ozvalo se za ním a jeho při jejím prořeknutí píchlo u srdce.
Ne. Píchlo ho napravo: tam, kde by měl mít druhé srdce a neměl, protože... on nebyl on. Ne doopravdy.
"Rose?"
Slabě se usmála a vzala ho za ruku.
Pocítil příliv náklonnosti. A zmatku. A trochu nevraživosti.
Doctor Rose miloval. A Rose milovala Doctora.
Ale co on? To nedokonalé dvojče?
"Co to děláme?" zeptal se ztraceně. Lidsky.
Chvíli mlčela.
"Snažíme se," odpověděla prostě.

Závěrečná poznámka: 

Možná nevyhovuje tématu, ale... uff. Nějak vařím z vody.

Jen pro osobní použití

Fandom: 
Drabble: 

"Kdo jsi?"
"Jsem tvé zlé dvojče," usmála se na něj a podala mu ruku.
"To není možné! Dvojče nemám a kdyby, to zlé bych byl já."
"Jmenuji se Jackie, jsem ty, ale z alternativní dimenze."

"Napadá tě to samé, co mě?" nasadil nejsvůdnější úsměv.
"Možná," zapředla, jak se k ní pomalu nakláněl.

Vůbec nevěděl, jak se stalo, že najednou klečel na zemi a ruce měl spoutané za zády.

Pak z kabelky vytáhla něco, co na první pohled vypadalo jako policejní obušek.
"Smím to používat jen pro osobní použití, ale ty jsi já, takže je to v pořádku," mrkla na něj.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kleio

Ozvěna minulosti

Fandom: 
Drabble: 

Upíraly se na ni čtyři páry očí. Ve dvou tvářích byla patrná rozpačitá zvědavost. Ovšem dva mladí muži ji pozorovali se zcela očividnou nostalgickou něhou. Měla všechno, jak má být a jak si ji pamatovali. Všechno sedělo. Před nimi stála blondýnka s londýnským akcentem a mírně rošťáckým úsměvem.
Ale najednou všechno bylo jinak. V jejím pohledu bylo něco krajně znepokojujícího a mrazivého. Ty něžné oříškové oči lehce zasvítily a odhalily nekonečný proud času, který ji pohltil.
"Rose?" zašeptal Desítka. Z nostalgie se náhle stal strach.
"Už ne. Říkejte mi Velký zlý vlk." Její krásný úsměv se změnil v nepříjemný úšklebek.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Prekérní úřednické pletky s pokutou

Úvodní poznámka: 

Upozornění: Pro znalé fandomu decentní varování o případných nevhodných náznacích, u neznalých a nezkažených věřím, že si nebudou nic nemístného domýšlet.

Drabble: 

Sklepal ze špičky boty hroudu zeleného slizu opatrně do křoví (sliz mu zamával), vzal za kliku...
Na dveřích byl lístek. Pokutový lístek.
„Překročení povolené... Vizuálně zjevné technické... Na úřad?!“ zaúpěl.
Otevřel dveře.
„Omlouvám se,“ pronesl do zlověstného ticha provinile, „asi jsme včera nedodrželi předpisy. Zajisté nesu plnou zodp-...“
Všechna světla zhasla ve cvakavé výčitce.

*

Odkašlal si. Muž v kanceláři se otočil.
„JACK HARKNESS?“
„Koukám, že Doktůrek zlobí a nedodržuje pravidla bezpečnosti letového provozu,“ zazubil se novopečený úředník.
„Tak co to bude, potrestání, nebo úplateček?“ mrkl.
Na Doctorově rameni vykoukl zbytek zeleného slizu.
„Vyřešíme to ve třech?“ vrhl Jack zářivý úsměv.

Závěrečná poznámka: 

Hodnotím na cca 1–1,25 Harknesse (závisí na fantazii čtenáře). Dala bych to do úvodu, ale to bych zas hned vykecala, že tam je...

Obrázek uživatele Wendyses

Skvělé dobrodružství

Úvodní poznámka: 

BJB. Je mi blbě a k tomu jsem byla na matematické soutěži, takže můj mozek odmítá normálně fungovat.

Drabble: 

Kolovaly zvěsti, že může existovat někdo, kdo zvládne stroj času řídit bez prostudování tlustého manuálu a bez absolvování dvou semestrů zakončených téměř vražednou zkouškou.
Nikdo jim nevěřil, protože ty zkoušky oproti řízení byly úplnou hračkou.
Jak to ale tak bývá, objevil se někdo, kdo o tom nevěděl. Kdo si dotyčný stroj ukradl - i když ten tvrdil, že ona ukradla jeho - a manuál vyhodil.

Každý vystudovaný Pán času by se toho zhrozil.

Především když se Doctorovi podařilo způsobit vesmírnou leteckou nehodu a porušil bezpočet vogonských předpisů o bezpečnosti leteckého provozu, když narazil do jejich lodi.

Doctor to bral jako skvělé dobrodružství.

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A