Doctor Who

Obrázek uživatele Dee

Zasvěcené doporučení

Drabble: 

„No maucta.“
„Saturnine, ovládejte se. Na co je tahle páčka?“
„Ví bůh,“ odpověděl strýc František rozjařeně.
„Nerozumím, jak vás vůbec napadlo vlézt do modré policejní budky, Saturnine.“
„To je prosté, pane, setřásali jsme přece tetu Kateřinu. Poté, co Milouš propálil loď, když se pokoušel zapálit si cigaretu olejovou lampou.“
„Copak převlek nestačí? Myslím, že jsem měl přece jen dát přednost elektřině. Co dělá tohle?“
Interiér se zachvěl a zvěstující podivné zvuky jim rozduněly podlahu pod nohama.
„Výbuch!“ zvolal strýc František.
„Zde jeden z monitorů tvrdí, že se vracíme v čase,“ ohlásil Saturnin ledově klidně. „Kdo myslíte, že mne vám doporučil?“

Obrázek uživatele Rya

Únos

Tahle povídka se přihodila tak nějak navíc . Chtěla jsem ji někomu přihodil jako další dáreček, protože trochu odpovídá některým přáním - je tam cosi jako anděl, je tam silné přání, je tam Doktor... ale žádnému neodpovídá úplně. Takže je pro všechny, kdo si ji budou chtít přečíst. Krásné Vánoce!

Přístupnost: pro všechny
Postavy: Desátý Doktor, Donna Noble, jezuitský kněz, obyvatelé Betléma, ovce, svatá rodina (zdálky)
Za betaread děkuji Aries, bez které by tahle povídka vůbec nebyla napsána

Obrázek uživatele Profesor

Dva muži a nemluvně

Obdarovaná: Kleio
Název: Dva muži a nemluvně
Žánr: povídka
Autor: Profesor
Páry: nejsou
Postavy: Dva muži a nemluvně
Přístupnost: bez omezení
Shrnutí: Dva "muži", nemluvně a konec, který je začátkem
Poznámka: Milá Kleio, doufám, že se Ti povídka bude líbit. Zkoušela jsem tam dostat slash, ale Doktor si zase udělal, co se mu zachtělo. Přeji Ti hezké čtení a nádherné prožití svátků a šťastný nový rok.

Obrázek uživatele Arengil

Merlin 2

Předem mého dlouho očekávaného dárečku se Julince omlouvám, že na druhou část musela tak dlouho čekat. Hezké Vánoce! :)

Fandom: multicrossover
Předchozí díl
Shrnutí předchozího: Objeví se muž, jenž se prohlašuje za druida a králotvůrce Merlina. Na tom by ještě nebylo nic divného – takových lidí je v péči Sv. Munga víc než dost – nebýt toho, že tenhle je pravý, což kdoví proč vadí Doktorovi. A Jack konečně našel někoho, kdo líbá skoro stejně dobře jako on sám, z čehož je lehce podrážděný. Zřejmě si napříště bude muset lépe ohlídat svá know-how. A Doktor bez ohledu na svůj původ malinko žárlí a nevěří na magii.
Prohlášení: Kromě minule jmenovaného jsem si vypůjčila i něco od R. Holdstocka a J. R. R. Tolkiena.
Dále bych chtěla podotknout, že jsem si plně vědoma toho, že tenhle díl je jeden velký časový paradox, ale doufám, že jednak mi to Julie promine, protože při psaní jsem byla toho času nepříčetná, a jednak se čarodějové občas dožívají vysokého věku. :)
Varování: Nikdy nevěřte skartovačce. A když už jsme u toho – ani Jackovi!

Obrázek uživatele Birute

Balada o Russellovi a Julie

Autorky: Birute (překlad) a Lunkvil (titulky a všeobecné betění)
Přístupnost: bez omezení (ovšem počítejte s lechtivými narážkami)
Shrnutí: Písňové poděkování herců seriálu Doctor Who tvůrcům Russellovi T. Daviesovi a Julie Gardnerové v českém přebásnění
Prohlášení: David, Catherine ani Johny B. nám nepatří, stejně jako původní text a hudba, a když už z toho nějaké peníze budou, tak rozhodně ne pro nás
Poznámka: Občas se anglické termíny mísí s českými, protože ty anglické se dost obtížně rýmují, pokud člověk nepoužívá nějaký svérázný dialekt. Z toho důvody jsme název seriálu ponechaly v originále.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lunkvil

Koherence

Autor: Fayth
Přístupnost: od 12 let
Shrnutí: Jak trefně vyjádřila Aries, Doktor má rýmičku.
Postavy: Doktor, Rose
Prohlášení: Tato povídka nebyla napsána za účelem zisku. Přeložena byla se záměrem vydělat něco pro Bílou pastelku. Práva patří BBC.
Varování: Fluff. Více (pokud možno kvalitního) fluffu do české fanfiction!
Poznámky: Tohle už tu jednou bylo, ale tentokrát je to celé. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho.
Děkuju Julii za nejedno cenné doporučení. Taky děkuju všem ostatním, z nichž jsem v souvislosti s překládáním tahala rozumy.
Originál povídky najdete zde. Translated with permission. Thank you Fayth!

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Praha 13. 4. 1365

Těžké rozhodování. Krom BJB mám vztah k většině. Nakonec jsem volila tohle. Tehdy mě celý den nic nenapadalo, až večer přišel nevtíravý nápad, který nakonec nabalil hezké drobnosti. Prostě velmi dobře se mi to psalo.

Téma Glorie

Praha 13. 4. 1365
Drahý Doktore,
Dějí se tady podivné věci. Přijeď

král český, císař římský, král arelatský
Karel IV.

„Starý známý?“
„Tak nějak.“ přisvědčil Doktor zadávaje souřadnice.
***
„Veličenstvo.“
„Doktore. Mizí nám sochy plačících andělů a chrličů z katedrály. Po městě už kolují různé historky. Mohl bys?“
„Jistě, žádný problém.“
***
,,Doktore, proč trčíme v katedrále, v té nehorázné zimě, při bohoslužbě, když je všechno vyřešeno?“
„Donno, vždyť je to nádhera! Poslouchej!“
Katedrálou se neslo: Gloria in excelsis Deo
et in terra pax hominibus bonae voluntatis.
Laudamus te. Benedicimus te.
Adoramus te. Glorificamus te.
Gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam…

Obrázek uživatele sigam

Jedna VELKÁ rodina

A/N: Protože ujetého Mastera prostě žeru ;).

„Ahoj fešáku,“ řekl blonďatý muž s maniakálním výrazem na tváři svému sousedovi.

„Zdravíčko můj hustodémonsky krutopřísný příteli,“ odpověděl na pozdrav úplně stejně blonďatý soused s úplně stejně vyšinutým pohledem. „To máme ale krásný den. Na ovládnutí celého vesmíru akorát, co říkáš?“

„Na to je každý den jako stvořený, krasavče.“

„Pravda. Ještě že už na tom naše VELKÁ rodina pracuje,“ odvětil blonďák.

„V tom případě by nás mohli na chvíli postrádat, nemyslíš?“ podíval se na něj vilně jeho společník.

„To každopádně. Ale nebude to tak trochu incest?“

„Ale ne. Bude to spíš jako... onanie,“ odpověděla jedna ze sedmi miliard kopií Mastera.

Obrázek uživatele Lyta

Jiné řešení

Náhrada za téma Vražda na tyranu není zločinem.

Vražda na tyranu není zločinem. Dobro většiny převažuje nad menšinou. Neexistuje jiné řešení. Takhle to bude nejlepší.
Tolik výmluv a vždy se stejným výsledkem. Zkáza a smrt. Jejíž byl příčinou. Nikdy nečekal na následky svých činů. Utekl do TARDIS a byl pryč dřív, než dopadl prach.
Stejně tomu bylo i nyní. Jedno stlačení páky. Jen jedno. A bude konec, dvacet tisíc lidí zemře.
Buď oni, nebo planeta.
Není zbytí.
Není alternativa.
Zbude po nich jen další mrak v jeho už tak černém svědomí. Další z mnoha, s kterými se bude muset vyrovnat.
Stačí stisknout.
Potom ucítil její ruce na svých.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Trumf

I Doctor někdy zapadá do stereotypu a přiznejme si, že za ten měsíc v těch drabblech zažil věcí...

Další den. Další planeta. Další vězeňská cela.
Popravdě, začínalo to být únavné. Na co měl psychopapír, když stejně nakonec skončil ve vězení?
K čemu sonický šroubovák, když nefunguje na dřevo. Proč má polovina cel ve vesmíru dřevěné dveře? Proč si ještě nepořídil lepší model?
Stejná situace, stejně zbytečné dialogy se strážnými, stejné výhrůžky od Donny na stranu celého vesmíru.
Nakonec její stejné prohlášení: „Počkat, ještě mám v rukávu jeden trumf!“ následovaný narovnáním a srovnáním předností v podprsence.
„To mi nepřijde jako rukáv, Donno.“
Stejná mlaskavá facka jako vždycky.
Možná by měl něco se svým životem udělat. Třeba si pořídit motýlek.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Jednou

Věnováno Doktorovi jako poděkování za to, že mne letošním DMD srdečně, ochotně a neúnavně doprovázel.

Myslíš si, že se to nikdy nemůže stát. Sníš a doufáš. Jedna chytrá teorie říká, že pokud je vesmír nekonečný a čas bez konce a počátku, stane se úplně vše. To znamená, že každá událost je nevyhnutelná, včetně těch, které jsou nemožné. To je tvůj zásadní trumf. Víš? Nemůže se to nestát.

Jednou tam bude. Nenápadná, modrá budka z šedesátých let. A když přijdeš blíž, se skřípotem se otevřou dveře, on se vykloní, rozhlédne, podá ti ruku a tiše ti do ucha zašeptá: "Za žádných okolností za mnou nechoď!" A ty se usměješ, protože už víš, jak to bude dál...

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Sladká odměna

Zpod konzole se ozývaly velmi podivné zvuky. Jack, který stanul ve dveřích, na okamžik zaváhal.

"Doktore," zavolal nejistě.

"To jsi ty, Jacku?" Doktor se bleskově vynořil a jeho vzhled Jacka ještě víc překvapil. Hnědé vlasy mu trčely do všech stran a mluvil značně tlumeným hlasem, protože měl mezi rty sonický šroubovák.

"Co to děláš?"

"Opravuji," přejel si Doktor rukou po čele. "Ale je to otrocká práce. Chtěl jsi něco?"

"Ano," rozpomněl se Jack. Přešel blíž, sklonil se a políbil Doktora na rty (poté, co mu uzmul šroubovák, na což Doktor zareagoval podrážděným vyjeknutím).

"Jacku, co to..."

"Všechno nejlepší k narozeninám."

Fandom: 
Obrázek uživatele Uhla

Stejní, a přece tak různí

Tak nevím, jestli to není trochu BJB... třeba ještě něco vymyslím:-)

Všichni stejní.
Zároveň však tak různí.

Stejný začátek – všichni byli dítě Gallifrey.
Různá minulost a vzpomínky – první nezažil to co druhý, druhý to co třetí.
Různé odkazy – každý zanechal rozdílné dojmy.

Stejné utrpení.
Stejná radost.
Různé pocity.

Různí společníci – tolik žen a mužů.
Stejný důvod – nikdy nebyl rád sám.

Různé převleky – jednou kravata, jindy motýlek, kalhoty bez vzoru i kostkované.
Stejný prvek – všichni měli sako.

Stejný člověk.
Různé chutě – jednou jabka, jindy fazole, jindy puding.
Různé tělo – jiné buňky.
Různé oči – modré, hnědé i zelené.
Různé vlasy – šedé, černé, hnědé i blond.

Nikdy zrzavé – zrzavá nakonec všechny ostatní zajísté trumfne!

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Věř mu

Doktor pobíhal kolem, pípal sonickým šroubovákem, tu vzal jeden kabel, támhle připojil druhý a tvářil se soustředěně. Donna seděla v rohu na židli a držela ji za ruku: "Jak se jmenuješ?"
"Eva."
"Evo, neboj se. Můžeš mu důvěřovat, ať se stane cokoli." Trochu se zasnila: "Víš, v takový den, kdy už si myslíš, že nikdy nic nebude dávat smysl, kdy uvidíš věci, o kterých by se ti nikdy ani nesnilo, přijde on. I kdyby sis připadala, že je to jen otrocká práce, udělej, co říká. On nás zachrání."
Na vrata něco třikrát tupě udeřilo. Doktor nadskočil: "Změna taktiky, teď... UTÍKEJTE!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

A už jdeme do finále

„To byla teda pěkně otrocká práce,“ povzdechl si Master v hotové TARDIS.
„Otrocká? Vždyťs byl polovinu času sjetej,“ vyčetla mu Donna. „A vůbec, jsi si jistý, že je to správně? Co to máš v ruce?“
„Nic,“ odsekl jí a schoval přebývající součástku do kapsy. „Tak abychom to zkusili, ne?“
Donna přikývla. Trochu nejistě zadala koordináty.

Oslepující výbuch.

Amy byla sirotek. Vyrůstala u své tety v Leadworthu. Po rodičích jí zbyly jen staré rozbité kapesní hodinky.

Rory byl adoptovaný. Nalezli ho jako dítě na ulici. Měl u sebe jen jedny rozbité kapesní hodinky. Už od dětství ho něco táhlo k Amy.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Červený karafiát a vláček

„Nekuř mi v tom kabátě, Ianto,“ štěkl Jack.
Sundal jsem jeho kabát a šel si zapálit na plácek u centra. Vůbec netuším, kde se mi v klopě saka vzal červený karafiát. Pravděpodobně propadl riftem. Neřešil jsem to a klidně si pokuřoval.
Přikvačila ke mně jakási zrzavá ženská. Nakonec byla docela pohledná - správné tvary na správných místech - vypadala ovšem, že mě chce zabít. Místo toho si jenom řekla o cigáro.
Slovo dalo slovo, pozval jsem ji na drink. Můj stupeň naštvanosti na Jacka dosáhl kritické úrovně. Vzal jsem ji k sobě. Proč proboha na sobě měla modrý trenýrky s červeným vláčkem?!

Obrázek uživatele Lyta

Červený karafiát a vláček

Slíbil mi galaxie. Kam mě vzal? Do Cardiffu jednadvacátého století, prý musí natankovat. Tím mě parádně naštval. Šla jsem se cournout. Před Millenium centrem kousek od TARDIS jsem ho uviděla. Měl perfektně střižený oblek, v klopě saka červený karafiát. Pokuřoval.

Můj stupeň naštvanosti na Doctora dosáhl kritické úrovně, takže jsem ho poprosila o cigaretu. Začali jsme se bavit. Řekl, že je mu kosa, šéf mu nepůjčil kabát. Postěžovala jsem si na Cardiff. Prohlásil, že Cardiff není tak špatný a že mi ukáže svou oblíbenou hospodu.

Víno.

Mlha.

Měl prima byt.

Proč jsem si vzala Doctorovo modrý trenýrky s červeným vláčkem?

Obrázek uživatele Uhla

Trapped

Nesoutěžní do třetice :-)

Doctor stood in front of bunch of the Daleks, who were closely looking and aiming at him.
He was trapped and was thinking how to escape. But suddenly…

Daleks: Sing a song or you will be exterminated!
Doctor: What? *They must have gone mad.*
Daleks: Sing or exterminate!
Doctor: WHAT?! I am not a good singer! *Time war brought more madness than I thought!*
Daleks: Sing, SING, SIIING!

Long long time ago,
In a galaxy far away,
On a planet which was Skaro called,

Doctor finished singing.

Daleks: Good, you can go now!

*Well, they have definitely gone mad.*

A/N: Skaro je planeta, ze které pocházejí Dalekové.
A písničkou jsem se nechal inspirovat tady

Fandom: 
Obrázek uživatele Lunkvil

Zachránce

Obrovské oči mrkly a navždy se zavřely. Doctor vzal Marthu kolem ramen a novicka Hame se rozeštkala.
Návštěvníci se vytratili, zachráněné město začalo zpívat.
Všudypřítomná naděje byla nakažlivá, takže ani novicka nedokázala setrvat ve svém smutku dlouho. Naposledy popotáhla. Musí sehnat pomoc. Mrtvých, které je třeba pohřbít, byla všude spousta, ale ona už dohlédne, aby se zachránce dočkal zasloužených poct.
Ve dveřích se ohlédla a málem omdlela. Uprostřed střepů ležel nahý muž a lapal po dechu. Přiběhla a instinktivně se sklonila, aby zkontrolovala životní funkce.
„Kapitán Jack Harkness,“ představoval se. „Hame, už ti někdy někdo řekl, že jsi pěkná kočka?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Ze života v TARDIS

Doctor šel chodbou v TARDIS. Uslyšel zvuk, který ho zaujal. Bez okolků otevřel dveře do místnosti plné páry.
„Donno, ty si zpíváš ve sprše?“
„Co děláš u mě v koupelně?“
„Jsem se chtěl zeptat, jestli se můžu přidat?“
„Do sprchy? To si vyhoď z hlavy.“
„Ale proč bych ti tam lezl, mám vlastní. Ke zpěvu.“
„Tak zpívej.“

Později Donna žehlila. Doctor se jí začal přehrabovat v koši s prádlem.
„Donno, tys mi vyprala?“
„Jo.“
„Nemůžu najít trenýrky.“
„Který trenýrky?“
„Modrý s červeným vláčkem.“
„Jo tyhle. Tak ty mám teď místo pyžama.“
„Donno, co jsem ti říkal o svém spodním prádle?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Ve druhé třídě

Byli naprosto nerozluční. Ve škole vždy seděli jeden poblíž druhého, aby si mohli pomáhat.
"Prosím tě, nemáš domácí úkol z kosmické fyziky? Mne ty výpočty gravitačních polí černých děr tak příšerně nudí..."
"Ty jsi ale zmatkař. To jsme přece brali loni. Na dnešek jsi měl mít propočet dráhy průletu nestabilní červí dírou s hybridním posunem času!"
"No tak jo. Furt jen samé povinnosti. Jak dlouho tu ještě budeme?"

V den obřadů a zvyklostí oba ve věku osmi let pohlédli do Víru času a zvolili si svá nová jména. Rytmus bubnů je rozdělil. Jeden se jmenoval Doktor a ten druhý Master.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Jak to teda bylo?

„To mi teda jako vysvětli, jak mohli být Vinnetou a Old Shatterhand pokrevní bratři, když se předtím vůbec neznali,“ pozastavil Jack zamračeně film.

„Protože udělali ten rituál s krví, který je spojil v bratrství,“ povzdechl si Doctor a svařil k sobě dva dráty.

„Takže kdybych si teď tady já rozříznul ruku a ty sis rozříznul ruku a přiložili bychom rány k sobě, stali by se z nás pokrevní bratři?“

„Ne. Tebe by to jen pekelně bolelo a já bych od tebe chytil sbírku pohlavně přenosných chorob.“

„Abys věděl, já žádný pohlavně přenosný choroby nemám.“

„To máš dobrý.“

„Stejně spolu spali.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Tak blízcí, tak vzdálení

Jejich hlava je jediná a obíhá kolem Slunce. Still not ginger.
Jejich mysli jsou odděleny čtyřmi ranami do nemocného stromu.
Jejich tváří se věk nedotýká. Starý úsměv a mladý škleb, již přes 903 let.
Jejich oči se usmívají. Na všechno a sama na sebe.
Jejich dlaně se otvírají a leží v nich danajské dary.
Jejich barva je modrá. Nebesky studí kovem, modřinkově hřeje dřevem.
Jejich vůně je mořsky slaná, ochlazuje a štípe.
Jejich srdce jsou čtyři. Údery říkají: We – are – com – ing.
Jejich myšlenkou je Běh. Run for your life!
Jejich životem je Vesmír. Vote Saxon!
Jejich krví je Čas.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Ledové ostří

Bylo tam krásně. Na ulici za mostem se krčilo několik zimomřivých stromů pod sněhovou peřinou a pár starostlivých maminek stálo na břehu řeky sledujíce šrumec na zamrzlé ploše. Psal se začátek roku 1684 a led na Temži byl během odcházející zimy mimořádně pevný. Doktor a Donna se drželi za ruce a bruslili spolu uprostřed velkého hloučku. A točili se dokola a dokola. Taky už si trochu oddechu zasloužili.

Nic naplat. Zakrátko se zima odporoučí, led ztenčí, řeka opět odemkne a jednou, za čtyři sta let, si všichni budou jen pamatovat, že toho roku to byla ta nejtužší zima v Anglii.

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Jet lag

Měla to být ta nejlepší svatební cesta ze všech. Do tropů. Mezi palmy, koktejly s deštníčky a ke kýčovitě modrému moři. To všechno tu bylo. A ona si to užívala. Až na ten časový posun. Zatracených sedm hodin. Nemohla spát. A nemohla být vzhůru. Její tělo si tvrdošíjně trvalo na greenwichém čase. Převalovala se v posteli, poslouchala, jak její novomanžel vedle tiše chrápe a nechtěla nic než usnout.
Pak se to jedné noci zlomilo. Odpoutala se od času. Ovládla ho. Stala se jeho paní. A pak – jakoby se v jediném okamžiku probořila skrze tenký led – se Donně začaly vracet vzpomínky.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Neparkovat

TARDIS přistála.

Otevřel dveře.

„Ups“ bylo vše, co stačil říct, než se ozval praskavý zvuk. Potom už se jen dovnitř valila voda. Spousta ledové vody. Donna měla dost rozumu se chytit jednoho z pilířů a vytáhnout na něj i jeho. Oba se částečně topili, nejen Donně, ale i jemu uniklo pár nadávek.

Když proud vody konečně ustal po čase, který se zdál pouze nekonečný, zůstalo na podlaze TARDIS blíže nespecifikované množství ryb. Došli ke dveřím. Naskytl se jim pohled na dno jezera. Daleko nad nimi se nacházela ledová střecha s dírou po TARDIS.

„Doctore… doufám, že máš v TARDIS špunt.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Zachránce

Šatník zel prázdnotou. Tady měla zavazadla. Támhle v rohu se válela její kulatá krabice na klobouky, pro případ, že by se dostali na Planetu klobouků. To už se nikdy nestane. Támhle na té židli sedávala, když si z něj dělala legraci. Ten smích. Ten její nakažlivý smích mu bude chybět. Donna Noble.

Doktor zpoza zídky sledoval jak sedí za oknem v obýváku a tiše, tupě se dívá. Bez výrazu. Jako kdyby něco navždy ztratila. Tížilo jej svědomí. Pomyslel si, jak je to nespravedlivé. Ona, která zachránila existenci všeho světa a ona, která to nikdy nebude smět vědět. Úpad a zapomnění.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Za zády

Je tam. Vždycky tam byl. I když o něm nevíš. Když se na tebe podívá neznámý člověk s výrazem plným strachu, je to tím, že si jej všiml. Když jdeš po schodech nahoru ze sklepa a za zády máš tmu, on je ten důvod, proč máš na krku husí kůži. Když jdeš pozdě v noci opuštěným městem, jsi k smrti vyděšený, protože tušíš, že tam je. Stačilo to nejobyčejnější rozhodnutí v jednom ze tvých mnoha nevýrazných dnů a od té chvíle tě sžírá.

Co si dáš zítra? Rohlík nebo housku? Čaj nebo kávu? Možná to bude tvá poslední svobodná volba.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Může se to stát i vám

„Proč na nás všichni zírají?“ šeptajíc se k němu naklonila. Rozhlédl se po okolním davu.

„Ale oni nezírají na nás. Oni sledují tebe,“ odpověděl, ruce v kapsách, a obrátil zrak zpět někam k nebesům.

„Proč proboha by se dívali na mě?“ zamračila se.

„Jestli sis nevšimla, tady ve starém Japonsku je většina žen drobná a černovlasá,“ otočil se zpět na ni. „Ty máš jasně zrzavé vlasy, výrazné… proporce a jsi poměrně vysoká.“

„Ach tak,“ zamyslela se. „A proč sledují jen mě a ne i vysokou hubenou bleduli jako ty?“

„Protože já, drahá Donno, nemám vzadu cíp sukně strčený do punčocháčů.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Prázdno

Málokdy si uvědomoval skutečnou velikost TARDIS, jako když tam zůstal sám. Byl zvyklý, že ho opouštějí. Ale obvykle ne takhle. Většinou věděl, že ať se stalo cokoli, zůstala po něm v jejich životě stopa, že je změnil. Ne tohle.

V kuchyni zůstala jen druhá prázdná židle. Na stole zůstal nedojedený toust a hrnek od kávy. V podstatě vše, co mu zůstalo po jeho nejlepší přítelkyni. Která se nikdy nebála mu říct svůj názor. Která ho dokázala praštit, když se jí něco nelíbilo. Která ho nikdy nestavěla na piedestal. S kterou se vždy zasmál.

Vyčerpaně se zhroutil na protější židli.

„Donno…“

Fandom: 

Stránky

-A A +A