Věda ve sto slovech

Obrázek uživatele HCHO

Na to nemůžou bejt data

Úvodní poznámka: 

odehrálo se v březnu 2020
Varování: zase je to o koronaviru

Pozn. klidně nebodík, byla jsem líná hledat, jak se započítávají zkratky, tak je to jen podle počitadla...

Drabble: 

„V Blesku píšou, že se nemají brát ACE inhibitory, že to je nebezpečný kvůli COVIDu!“
„Kliiid, nečti Blesk a nic nevysazuj, na to nemůžou bejt data.“
„Ale prej to píše světová zdravotnická organizace.“

I otevřela jsem stránky WHO a zjistila, že jest tomu skutečně tak. Dobrala jsem se k odkazu na článek v Lancetu, kde ale psali jen to, že se koronavirus váže na ACE2 a že by bylo vhodné vztah ACE inhibitorů a COVIDu pořádně prostudovat. Za pár dní vyšlo oficiální stanovisko SÚKLu jednoznačného vyznění, že ACE inhibitory COVID nezhoršují.

Áha, všichni všechno ví, z toho bude pěknej prů…švih.

Závěrečná poznámka: 

ACE inhibitory jsou jedny z nejčastěji používaných typů léků na vysoký krevní tlak, mechanismus účinku jde přes blokování angiotensin konvertujícího enzymu (tzv. ACE). Na angiotensin konvertující enzym 2 (tj. ACE2), což je určitý vyrovnávající enzym s opačným působením než ACE, se navazuje koronavirus při vstupu a dalším působení v lidském organismu.
Před rokem nebyla žádná data na to, co tyhle dvě věci společně dělají a nedělají, ale uvedené instituce na to měly jednoznačnej názor, což mne tehdy vyděsilo víc, než počty mrtvých v Itálii.
Dnes už na to data jsou – z multicentrických studií na mnoha tisících pacientech je zřetelné, že těžký průběh COVIDu mají pacienti vysokým krevním tlakem obecně (zejména pokud není dobře korigovaný) a že je stran prognózy jedno, jaký mechanismus účinku má používané antihypertenzivum (jde víc o to, aby ten tlak byl léčen, než o to čím).
A schválně jsem na to dneska koukala, WHO tu výše uvedenou asi tak rok starou hlášku smazala, což se mi ulevilo :)

Obecně mám pocit, že v téhle koronavirové době nějak vykrystalizovalo to, jak mají všichni patent na rozum (bohužel občas i včetně renomovaných vědců a institucí), nerozlišují se fakta a názory a ukázalo to hodně na to, jak si jako lidstvo vůbec nechceme přiznat, že něco prostě nevíme. Na spoustu věcí budou skutečně „tvrdá data“ až s odstupem let, do té doby se tedy můžeme jen snažit vše dělat podle svého svědomí co nejlépe a věřit, že bude líp.

Obrázek uživatele mila_jj

Revoluce kosmologických rozměrů

Úvodní poznámka: 

Albert Einstein již roku 1905 začíná přemýšlet o obecnější teorii gravitace, než je dosud uznávaná Newtonova. Poprvé ji publikuje roku 1912 a nazývá ji obecnou teorií relativity. Základ tvoří jediná rovnice, která slibuje, že při zadání vhodných vstupních podmínek vydá řešení popisující libovolný časoprostor. Roku 1917 Einstein podrobuje tuto teorii zkoušce z nejtěžších a ona obstojí - vzniká první matematický model našeho vesmíru (kosmologický model).
O pět let později vychází Fridman (ano, nenápadný hrdina tohoto drabblete http://sosaci.net/node/45670) z Einsteinových předpokladů, ale - díky rozvolnění jednoho z parametrů výpočtu - dospívá k jinému výsledku. Einstein se s tím nedokáže smířit - publikuje dopis, ve kterém označuje Fridmanův článek za chybný (Výsledky... obsažené v této práci se mi zdají být podezřelé). Ale Fridman má oddané přátele...

Pondělí 7. května 1923, byt Pavla Sigizmundoviče Ehrenfesta

Drabble: 

"Profesore Ehrenfeste, je tady?" hořel nedočkavostí Krutkov.
"Juriji Alexandroviči, příteli, uklidněte se. Musíte na něj pomaloučku. Víte,..."
"...vím, je to nositel Nobelovy ceny a excelentní fyzik. Ale Fridman má pravdu!"
"Ano, má. Jenže Einsteina o tom musíme přesvědčit. Každý občas trpíme představou, že máme patent na rozum. Albert je génius, ale důvěřuje své fyzikální intuici. Váš přítel, Alexandr Alexandrovič, je zase skvělý matematik, věří pravdě diferenciálních rovnic. A tentokrát má pravdu matematika."
"Ehrenfeste, Krutkove, co to chystáte?"
"Revoluci, Alberte. Přímo kosmologických rozměrů. Započítáme si trochu..."
***
"Nuže???"
Einstein vzdychl.
"Potřebuji čas... Fridmanova rovnice působí neuvěřitelně - ale je-li správná, je naprosto převratná!"

Závěrečná poznámka: 

31.5. 1923:
V předchozí poznámce jsem podrobil kritice výše uvedenou práci. Ale má kritika, jak jsem se ujistil z Friedmannova dopisu doručeného mi panem Krutkovem, se zakládala na chybě ve výpočtech. Považuji Friedmannovy výsledky za správné a vrhající na problém nové světlo. Ukazuje se, že polní rovnice povolují spolu se statickými i dynamické (tj. v čase proměnné) centrálně-symetrické řešení pro strukturu prostoru.
Albert Einstein

Toto prohlášení způsobilo obrovský boom možných kosmologických modelů. Všechny mají jednu společnou vlastnost - dokážete-li do nich dosadit množství a typ hmoty ve vesmíru, předpoví vám, jak se bude vesmír vyvíjet v čase - totiž jestli skončí smrštěn zpět do svého počátku, jeho rozpínání postupně ustane anebo se bude rozpínat čím dál rychleji. Poloměr vesmíru byl totiž ten parametr, který Einstein považoval automaticky za konstantní a Fridman mu umožnil, aby se měnil v čase.

Pokud se chce někdo pokochat azbukou, článek, v kterém jsem dohledávala poslední detaily, je zde: http://th1.ihep.su/~soloviev/Naukograd.pdf

Obrázek uživatele HCHO

Krček

Úvodní poznámka: 

Dnes konečně mládeži plně přístupno :)

Drabble: 

Skupinka studentů se prodere za svým vedoucím lékařem natřísknutou čekárnou do chirurgické ambulance.
„Tak kdo z vás ví, co je té babičce na lehátku?“ střelí otázku na studenty.
Zmatenost všude vůkol. To jako myslí tu pani v čekárně?
Nečeká na odpověď a honí sestřičku: „Maruško, ten krček už má hotovej rentgen?“
Sestřička přikývne.
„Tak mi ho sem pošlete.“

...

„Tak pani Vomáčková, copak jste dělala?“
„Ale rozlila jsem vodu a uklouzla a teď mám nějak kratší nohu.“
„No vidite, pani Vomáčková, vy jste si tu diagnózu zvládla stanovit úplně sama. A studentíci to pořád ještě nepoznali, nebo už jo?“ Vytahne snímek.

Závěrečná poznámka: 

Jsou diagnózy, který se skutečně dají udělat průchodem čekárnou. Zlomenina krčku stehenní kosti má typicky zkrácenou končetinu v zevní rotaci. Je to dáno tím, že na kost těsně periferně za zlomením (na velký trochanter) se upíná hýžďové svalstvo, a to svým tahem dislokuje zbytek stehenní kosti – tj. vytahne celou končetinu více nahoru, než by měla být.
Typicky to je onemocnění starých lidí, často s osteoporózou a obvykle na něj není potřeba větší trauma (velmi často jen uklouznutí v domácnosti). Proč nechal lékař babičku „předběhnout“ plnou čekárnu, je z toho důvodu, že zlomenina se řeší operačně (pokud je to typicky zlomené v krčku, pak většinou náhradou kyčelního kloubu) a u starých lidí to obvykle nese komplikovanější přípravu, aby bez problémů zvládli tu anestezii.
Před třiceti lety pacienti s touto zlomeninou „viseli na extenzi“ – bývá to vidět ve starých filmech – v dolní části femuru těsně nad kolenem byl příčně navrtán silný drát, za který se přes kladku zavěsilo závaží, které vyrovnávalo ten tah hyžďových svalů a udržovalo kosti na správném místě, aby mohly srůstat. Kromě toho, že to bylo pro pacienty extrémně nepohodlné, často docházelo k zápalu plic v důsledku špatné ventilace bazálních oblastí plic, i v dobách s antibiotiky bývala smrtnost na tuto komplikaci poměrně vysoká. Operační řešení umožňující časnou rehabilitaci ji poměrně významně snížilo.

Obrázek uživatele mila_jj

Síly nebo jiný důvod?

Úvodní poznámka: 

Další střípek z fyzikálního nebe
Věnováno KattyV, Regi a Toře, protože si tyto síly přály.

Drabble: 

"Mami, proč Země obíhá kolem Slunce?"
Svatí patroni fyzikální, co říct?
"Pánové, máme práci!"
"Jen já. Planety obíhají po elipsách, v jejichž jednom ohnisku leží Slunce," zabručel spokojeně Kepler.
"Ptali se proč, pane kolego," rýpl Newton. "Nejlépe to vysvětluje můj gravitační zákon."
"Pouze popisuje. Stejně jako představa zakřiveného časoprostoru," zamyslel se Einstein. "Ale tu laikovi nevysvětlíme jednou větou."
"Zkusme gravitony," navrhl Bronstein a hbitě přirazil dveře před Dysonem a zástupci CERNu.
"Už jste je detekovali?" optal se Newton kousavě. "A vůbec, kolik je tazateli?"
"Osm."
"Sakra, kde je Komenský???"
Matka chytila syna za ruku, roztočila ho a zasmála se: "Proto!"

Závěrečná poznámka: 

Jak by mělo být poznat z drabble, odpověď na tak jednoduchou otázku je nesmírně těžká a táhne se skrz celou fyziku. Od ujasnění si, že opravdu obíhá Země kolem Slunce a ne naopak (Kopernik se poněkud zlobí, že ho kolegové do diskuze nepozvali) k experimentálnímu důkazu, že tomu tak je (naštvaný Galilei vykřikuje, že fáze Venuše poprvé pozoroval on) k vysvětlení, proč tomu tak je, vedla dlouhá cesta. Newton byl považován za génia, protože dokázal gravitační silové působení popsat vzorcem. Einstein vyšel z Newtonovy gravitační teorie a rozšířil ji do podoby, kterou nazýváme obecnou teorií relativity. Zde se již nepracuje se silami, ale s představou, že časoprostor se po vložení hmoty zakřiví. Další možný přístup je tvrdit, že gravitace je realizována částicemi, které se nazývají gravitony - jejich existenci předpověděl Bronstein. Jenže dosud je nikdo nedetekoval, i když se o to snažila a snaží řada teoretiků (Dyson a plejáda dalších) i experimentátorů (celý CERN, LIGO a další). Takže proč pro potřeby výkladu osmiletým dětem nevytvořit představu, že Slunce si Zemi přidržuje za ručičku?

(Trošku vážněji k problematice: https://iopscience.iop.org/article/10.1070/PU2005v048n10ABEH005820)

Obrázek uživatele mila_jj

Dělníci moře

Úvodní poznámka: 

Reportáž ze života jednoho podkmene.

Drabble: 

My, rozsivky, jsme na Zemi dlouho, už od druhohor. V jednoduchosti je krása a náš život je jednoduchý. Filtrujeme mořskou vodu, bereme si z ní oxid křemičitý, abychom našim tělům zajistili pevné kostry. Dokud žijeme, jsme obecně prospěšní jako producenti kyslíku, a i když umřeme, sloužíme dále.
To, co zbyde z našich těl, se stane jemným sedimentem - křemelinou. Je plná drobounkých otvorů, které už zaživa byly v našich schránkách, proto ji lidé využívají k filtrování. Dobrá, čistí přes nás pivo a víno, ale proč nás i pojídají? Skončit na konci trávícího traktu si po všech zásluhách o blaho planety nezasloužíme!

Závěrečná poznámka: 

Tentokrát se do sta slov vešlo jen zlomek informací. Křemelina se například používala i k výrobě dynamitu a dodnes má užití ve stavebnictví. Krom toho je možné ji zakoupit i jako potravní doplněk - primárně prý je zdroj minerálů, ale prý i čistí organismus, především střeva.
Rozsivky nejsou jen druhohorní relikt, je to hodně rozvětvený podkmen, který dodnes najdeme nejen v mořích, ale i v rybnících či ve vlhku pod kameny. Jejich schránky jsou mnohotvaré a krásné na pohled - a velmi drobounké, kolem desetiny milimetru. Ty pravé objekty pro zobrazování elektronovou mikroskopií: https://www.e-kremelina.cz/user/upload/800px-Diatoms.png

Obrázek uživatele netopýr budečský

Hledání

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Letěl jsem, házel echa do všech stran a hledal. Bejvák. Pořádný a dobře umístěný.
Můj silný zpěv totiž brzy přiláká spousty dam, a nějak je musím ubytovat. A abych přilákal co nejvíce dam, musím mít bejvák strategicky umístěný.

Ha! Díra ve stromě!
Lezu dovnitř.
Vybíhá na mě jakýsi periferní bicáček. Následuje lítý boj a jedno natržené ucho.

Ha! Další krásný bejvák!
Žádný konkurenční zpěv, jen... a jéje. Netopýr velký. Ti vypadají jako my rezaví, ale jsou blond a mají za krkem zdivočelé mullety.
Málo místo pro dva plus mnoho.

Ha!
Konečně!
Budka a v ní úplně prázdno!
Mám odkud zpívat!

Závěrečná poznámka: 

Některé netopýří budky používají na jaře k přespávání sýkorky, v létě v nich hnízdí rorýsi a netopýři se v nich rojí na podzim. V budkách to žije!

Obrázek uživatele eliade

Jedinečná molekulární seznamka je tu pro vás!

Drabble: 

Vážená bílkovino,
cítíš se osaměle? Chtěla by sis konečně najít partnera, s nímž bys spojila svůj život? Pak je tu naše molekulární seznamka právě pro Tebe! Stačí si vybrat jeden z výhodných balíčků, který Ti umožní konečně objevit vhodný protějšek.
V balíčku Classic získáš základní screening interakcí s potenciálními partnery pomocí metody in vitro pull downu.
V rámci balíčku Plus navíc kvantifikujeme vaši vzájemnou přitažlivost pomocí fluorescenční anizotropie a poradíme Ti, které úpravy Tvého zevnějšku (fosforylace, ubikvitinace apod.) by váš vztah ještě posílily.
Balíček Premium pak navíc obsahuje i zhotovení vašich společných fotografií pořízených elektronovým mikroskopem.
Tak zatoč se samotou!

Závěrečná poznámka: 

In vitro pull down je jedna z metod, která vám umožní zjistit, zda jeden protein interaguje s druhým. Smícháte protein č. 1 navázaný na speciálních kuličkách s roztokem obsahujícím protein č. 2, chvíli je spolu mícháte, a poté odstraníte tekutinu a zanalyzujete, jestli protein č. 2 zůstal v roztoku, nebo jestli se navázal na kuličky.

Díky fluorescenční anizotropii zase můžete umožní stanovit sílu interakce mezi těmito proteiny, případně určit podmínky, které tuto interakci posilují.

A konečně elektronová mikroskopie vám (mimo jiné) umožní pořídit snímky těchto dvou proteinů a zjistit, jak vypadají př vzájemné interakci.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Od mávnutí křídel ke katastrofě

Drabble: 

V práci při ladění mých velmi neoblíbených PID regulátorů se často setkávám se zvláštním jevem. Vytvořím systém, který je ve statickém stavu zdánlivě stabilní, ale i sebemenší změna ho dokáže rozhodit tak, že dochází ke katastrofám.

Při každém z výbuchů mých nebezpečných experimentů si vzpomenu na efekt motýlích křídel, kdy mávnutí křídel motýla může na druhém konci světa vyvolat hurikán.

Své jméno si zasloužil díky Edwardu Lorenzovi, který byl matematik a meteorolog zároveň. Ten se motýlí efekt snažil matematicky popsat na základě teorie chaosu. Vznikl tedy Lorenzův trojdimenzionální deterministický dynamický systém, popsaný diferenciálními rovnicemi, jehož vykreslený graf připomíná motýlí křídla.

Závěrečná poznámka: 

Na motýlí křídla vzniklá z grafu Lorenzova systému můžete kouknout tu ^^ https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/71/Lorenz_system_r28_s1...

Obrázek uživatele mila_jj

Dáma musí umět zpívat, hrát na piáno, vést salón a ...

Úvodní poznámka: 

Po 1728, Velká Británie a vůbec leckde v Evropě

Drabble: 

"Další výdaje?" naježil se lord Peter. "Proč, drahá? Cožpak kolem naší dcery neobletuje dost nápadníků?"
"Ano, jenže - v našem postavení musíme."
"Tak co? Šaty, boty, koně..."
"Nikoliv. Výklad Principií."
"Cože???"
"Neznat Newtonovo dílo je stejné faux paus jako míchat čaj dezertní vidličkou."
"Pembertonovo vydání jste přece v knihovně vystavila!"
"Ano, ale pro naše dítě je naprosto nestravitelné."
"K čertu! Kupte Filozofii Isaaca Newtona pro potřeby dam. Tu mi nedávno - mezi čtyřma očima - doporučil lord Henry. Jeho syn ji prý přelouskal během lovu na křepelky. On vůbec zachází lépe s puškou než s rovnicemi."
"Mladý lord Edward?... Ten je svobodný, že?"

Závěrečná poznámka: 

...a hovořit o principech přírodní filozofie. :D

Hlavní postavy dialogu jsou smyšlené, ale zbytek je čistá pravda.
První vydání Principií vyšlo v roce 1687 v mizivém nákladu několika set kusů. Vědecký svět se na ně vrhnul, ale řada čtenářů byla zklamána. Sám Newton se později vyjádřil, že "záměrně svá Principia učinil málo přístupná, aby jej nemohli sužovat matematičtí nedoukové, ale aby jim přitom rozuměli lidé matematiky znalí." Jenže Newtonovi příznivci se rozhodli udělat ze svého idolu - dnešním jazykem řečeno - celebritu, a k tomu bylo potřeba dostat jeho dílo do povědomí širší veřejnosti. První takový pokus zahájil rok před Newtonovou smrtí, v roce 1728, mladý lékař Henry Pemberton - zpracoval zmíněné dílo v podobě bez vzorců, zato s výpravnými rytinami, aby "čtenáři mohli pohlížet na Newtonovy myšlenky jako na vznosné stavby a nemuseli se pouštět do nudných výpočtů, nutných k jejich zbudování." Také letos zde již zmíněná matematička Émilie du Chatelet přispěla k popularizaci Principií, když je přeložila do francouzštiny a opatřila vlastními poznámkami. Záměr Newtonových popularizátorů se zdařil - hovory o gravitaci a optice začaly plnit salóny. A co s tím ti, kteří těmto disciplínám neholdovali? Pro ně tu byla například výše zmíněná kniha Filozofie Isaaca Newtona pro potřeby dam, psaná formou dialogu mezi shovívavým vychovatelem a nedovtipnou šlechtičnou. Co se dalo dělat, tehdejší mrav si žádal alespoň nátěr fyzikálních znalostí, aby bylo o čem konverzovat. :D

Zpracováno podle knihy Patricia Fara: Newton - formování génia

Obrázek uživatele netopýr budečský

Křídla netopýří

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Naše křídla jsou krása a dokonalost sama.
Křídlo je ruka. Palec volný a zakončený drápkem, prsty dlouhé a tenké.
Věděli jste, že netopýří křídlo je nejrychleji se hojící savčí tkáň? Nic jiného nám nezbývá. Je velmi snadné křídlo natrhnout nebo jinak poškodit.
Díry v křídle hojí dobře. S menšími dokážeme bez problémů létat. Poraní-li se ale okraj křídla, blána nemusí srůst do původního tvaru a pak se nám může hůř lítat. Možná uplachtíme pár metrů, protože díky skvělé koordinaci prstů dosáhneme negativní klouzavosti (sic!).
Blána křídla je navíc pružná a můžeme do ní zabalit mimino.
Který jiný druh tohle má?

Obrázek uživatele mila_jj

Křehká, ale praktická krása

Úvodní poznámka: 

Jaroslav Seifert: Motýli

"Když chlapci jarem rozcuchaní
bělásky v hrsti nosili,
běloučký pel jim zůstal v dlani.
Ubohá křídla motýlí!"

Drabble: 

Křídla přitisknuta k sobě, nohama sotva plete, ale jde. Za sluncem. Paprsky ohřívají černou spodní stranu. Solární elektrárna jede na plný výkon - infračervené záření topí přímo, ultrafialové díky přítomnosti melaninu prohřívá hemolymfu - hmyzí krev. Konečně začíná proudit do svalů. Výkon stoupá. Ještě trochu tepla a cvak! Plochy křídel se rozevřou.
Účelnou čerň vystřídá barevná, mámivá, matoucí krása. Drobné šupiny na krátkých stopkách, zdobný pel, pro každý druh jedinečný. Poezie paprskové i vlnové optiky - odrazná zrcátka, interferenční filtry, difrakční mřížky, barevné iluze - se chvěje v lázni slunečních paprsků. Teplota lymfy stoupá.
Křídla se opřou o vzduch. Jarní motýl vzlétá vstříc nebi.

Závěrečná poznámka: 

Motýlí křídla jsou neuvěřitelný orgán. Fyzika se na něm opravdu vyřádila. Lehká, ale dost velká a pevná, aby zvedla tělo do vzduchu. Pokrytá šupinami, které jsou mnohoúčelové - chrání před vlhkem, pomáhají ohřívat krev (hemolymfu, já si nezvyknu), pomáhají s aerodynamikou letu a dělají dojem - na druhé pohlaví, lidé jsou motýlům ukradení, s nimi potomstvo nezplodí. Na dělání dojmu používá příroda hodně mechanizmů, některé jsou popsány v tomto článku.
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/pribehy-z-elektronoveho-mikroskopu-4...

Obrázek uživatele HCHO

Guarnieriho tělíska

Úvodní poznámka: 

Se vzpomínkou na nezapomenutelného pana profesora.

Drabble: 

Strnulé pohyby, minimální mimika, občas nezvladatelný třas. Tu potřebu pomocné ruky jsem plně chápala (a na přednášky s ním chodila moc ráda), ale asistence u zkoušení byla moje černá můra.
Nicméně tenhle student zrovna uměl dobře, a to si vytahl obávanou nenádorovou kožní problematiku.
Zachytila jsem poťouchlou jiskřičku v oku pana profesora a zatrnulo mi.
„Co vám říkají Guarnieriho tělíska?“ otázal se.
Student pobledl.
Nevydržela jsem to: „Pane profesore, když už máme pár dekád eradikovanou variolu, nemohli bychom mu to odpustit?“
Upřel na studenta své neuvěřitelně živé oči: „Ale jen z čiré radosti z toho, že už to nikdy neuvidím.“

Závěrečná poznámka: 

Pravé neštovice (variola) byly velmi obávaným onemocněním vyvolaným poxviry a vakcinací se podařilo tuto chorobu v sedmdesátých letech zcela vymýtit (schválně, kdopak z vás má ještě na rameni jizvu po očkování? Už to bude jen generace tak 40+).
Pacienti měli po inkubační době nejprve vyrážku, pak pupínky a puchýřky, které následně zhnisaly a vytvořila se krusta. Do puchýřků často také zakrvácelo (a na pohled zčernaly), proto se používal i termín černé neštovice. K odlišení od jiných kožních chorob se používalo vyšetření seškrábaného materiálu z těchto lézí, kde se prokazovala Guarnieriho tělíska.
Infektivita byla velká a smrtnost v populacích, které se s variolou nesetkaly (třeba indiáni), byla obrovská (píše se až 50 %). Pacienti většinou umírali na postižení plic (hemoragická pneumonie). U přeživších byly často hluboké vtažené jizvy na kůži (často v obličeji).
Když se nám podařilo se zbavit téhle ošklivosti, tak se snad nakonec, doufám, nějak popasujeme i s tím COVIDem.

Obrázek uživatele HCHO

Adept

Úvodní poznámka: 

Koronavirová drsňárna - asi nesedne každému...

Drabble: 

Čau lidi,
tak se hlásím jako adept na problém současnosti číslo jedna. Zmáknutý to mám dobře. Našel jsem si geniální vazebné místo, které je nejen v dýchacích cestách, kde se snadno uchytím, ale i ve všech cévních strukturách, takže zvládám nejen zápal plic, ale i dělání krevních sraženin v cévách s následnejma infarktama a mrtvičkama. Jp, se mnou se žádná chřipečka jen tak rovnat nemůže.
Vybíravej nejsem, i když teda nejradši vás mám pěkně tlusťoučký s vysokým krevním tlakem, to máte totiž zmnožený ty moje oblíbený receptory.
O své věrohodnosti už vás snad po roce moc přesvědčovat nemusim.
Váš SARS-COV-2.

Závěrečná poznámka: 

Koronavirus SARS-COV-2 se váže na buněčný receptor tvořený angiotensin konvertujícím enzymem 2, který má důležitou úlohu v regulaci krevního tlaku. Tohle vazebné místo je (bohužel) ze strany viru naprosto geniální tah, protože je opravdu na všech buněčných strukturách (a hlavně v těch cévách).
Druhým faktorem, kterej se do drabblete nevešel, je to, že jak je to pro náš imunitní systém zcela neznámá věc, tak ta imunitní reakce je hodně nespecifická a svým nepřesným cílením často poškozuje vlastní tkáně…
(jinak to oslovení nebylo míněno politicky, jen se mi nějak nedařilo žádný jiný vhodný najít)
No, neveselé téma, tak noste hezky respirátory pěkně utažené přes frňáčky a dávejte na sebe pozor…

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Složitá cesta k fotografii

Úvodní poznámka: 

Fotky jak je dnes dělá už jen hrstka našenců a většina světa už zapomenula, protže existují jednodušší, levnější a rychlejší metody.

Drabble: 

Zkontrolovat expozimetr, nastavit clonu, upravit čas závěrky, zaostřit a konečně stisknout spoušť.

Ano takhle se v minulém století dělaly běžně fotografie. Zaostřený obraz se přes komplikovaný systém čoček přenesl na kus plastového pásku pokrytého emulzí krystalů halogenidů stříbra v želatině. Velikost krystalů pak rozhodovala o citlivosti na světlo ISO a také o zrnitosti fotografie.

Při kontaktu se světlem se halogenidy mění na kovové stříbro. Následuje pak proces vyvolání filmu, kdy se film ponoří do silného redukčního činidla, aby se exponované atomy stříbra proměnily na tmavé skvrny. Film je pak třeba ustálit působením roztoku thiosíranu sodného, který odstraní zbytky halogenidů stříbra.

Závěrečná poznámka: 

A ne po tomhle ještě fotky nemáte! :D

Čeká vás další chemická párty v temné koupelně a kolíčky na prádlo :P

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Co může Dr. Dark Current nabídnout...

Drabble: 

Vážená slečno,
uchvátila jste mne na tolik, že vám musím prezentovat své dovednosti, abyste mohla posoudit mé přijetí do společné domácnosti.

Mám poměrně rozsáhlé zkušenosti praktické elektroniky, takže můžete očekávat, že například zvýším sací výkon vašeho vysavače, přidám do mixéru funkci turbo nebo zlepším efektivitu domácího osvětlení, aby vaše krása mohla ještě lépe vyniknout. Nutno však podotknout, že některé experimenty občas nevyjdou na první pokus a je třeba několik vývojových iterací.

Také se můžete těšit na neustálé popisování toho „jak věci fungují“ a to od principu splachování záchodu po funkci proudového motoru letadla s přídavným spalováním.

Váš,

Dr. Dark Current

Závěrečná poznámka: 

Že tohle přeci nejsou ty správné dovenosti, které jsou potřeba pro soužití?

No jistě že nejsou!

A že je všechno tohle vrtátní se do věcí nezodpovědné?

Ano je a moc! (Teda záleží z jakého úhlu se na to díváme, protože já přece vím co dělám že :D)

Ale... Aspoň to s takovým tvorem nebude nikdy nuda :D

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Otrava xenonem - gone wrong

Drabble: 

Je sobota 26. dubna 1986 a v reaktoru čtvrtého bloku Černobylské elektrárny houfy izotopu xenonu-135 lapají mračna rychle poletující sebranky neutronů. Xenon-135 vzniká rozpadem běžného štěpného produktu jódu-135 a přispívá ke stabilitě reakce. Při zachycení neutronu se xenon-135 přemění na stabilní xenon-136.

Když v tom neopatrný operátor zasunuje do reaktoru kontrolní bórové tyče, které pochytají většinu neutronů. Bez neutronů se nemůže xenon proměnit a jeho koncentrace v reaktoru naroste na tolik, že se reakce zastaví.

Po vytažení většiny kontrolních tyčí se zdánlivě nic neděje, ale uvnitř reaktoru nové neutrony hromadně proměňují xenon, který je poslední zábranou ke zničující řetězové reakci.

Závěrečná poznámka: 

Tomu co se v Černobylu stalo se říká xenonová otrava reaktoru. Která rozhodí rovnováhu generace a pohlcování neutronů v reaktoru. Správný postup by při otravě měl být odstavení reaktoru a vyčkání na přirozený rozpad xenonu-135 který trvá 9,2 hodiny. Poté lze reaktor zase bezpečně spustit.

Obrázek uživatele mila_jj

Teorie, na kterou je možné zapomenout

Úvodní poznámka: 

Curych, 1905
A tady je máme:

Drabble: 

Procházeli se parkem. Ona, zkrásněná mateřstvím, tlačila kočárek. On, nadějný zaměstnanec patentového úřadu a čerstvě dostudovaný fyzik, podmračen bůhvíjakými myšlenkami, šel vedle ní. V hlavě se mu hádal pokus, jehož výsledky byly nezpochybnitelné, s vysvětlením, které se dosud vždy osvědčilo.
Komu z nich uvěřit? Lenardův experiment jásal: změřil výstupní práci při fotoelektrickém jevu. Rezonanční teorie plakala: nepředpověděla existenci infračerveného prahu. A navíc...
"Hansi, děťátko, neplakej. Houpy, houpy... proč tak trvá, než tě ukolíbám?"
...nevysvětlila, proč fotoefekt nastává hned po osvícení kovu! Takže elektrony nepříjímají energii neustále, jako rozhoupávaný kočárek, ale po porcích!
Vysvětlení fotoefektu rezonancí skončilo právem v propadlišti dějin.

Závěrečná poznámka: 

„Tradiční názor, že energie světla je rozložena spojitě..., působí při snaze o objasnění fotoelektrických jevů popsaných v Lenardově průkopnickém článku velké potíže.“ píše v roce 1905 Albert Einstein. A rovnou navrhuje, aby k vysvětlení fotoelektrického jevu byla použita teorie Planckova. Dvěma základními nedostatky, které vyřadily teorii rezonance ze hry, bylo, že a) nevysvětlovala, proč fotoefekt nastává až při osvětlení zářením vyšší energie, a že b) nevysvětlovala, proč k němu dochází hned (teoretický výpočet touto teorií dává hodnotu několik let). Více se může zájemce dočíst v https://www.physics.muni.cz/media/3236795/fotoefekt.pdf

Obrázek uživatele mila_jj

Nežádám, ucházím se

Drabble: 

Vážení Pozemšťané,

žádám vás, i když bych žádat nemusela. Jsem paní tohoto světa - někteří to odmítáte připustit, ale říkám pravdu. Od kolébky až do hrobu musíte dodržovat moje zákony, ať se vám to líbí nebo ne. Vládnu rukou pevnou, ale spravedlivou - měřím každému stejným metrem, vážím stejnými vahami. A proto mě Váš nezájem i Vaše pohrdání zraňují. Rozpomeňte se na časy, kdy jste s čistou myslí soudili bez předsudků, a dopřejte mi sluchu.

Ucházím se o Váš zájem, o Vaše logické uvažování, o Vaši hravost a radost z poznání. Ucházím se o místo ve Vašich myslích a srdcích.

Vaše fyzika

Obrázek uživatele netopýr budečský

Líbesbríf

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Volně navazuje na Sedmičku

Drabble: 

Vážená slečno či snad paní,

již třetí ráno na vás myslím.

Jsem dobře živený (tak dobře, za pár dní trpělivé lidské péče budu), silný (sice jsem při poslední rvačce dostal pěkně na frak, ale až se vykrmím, dám jim co proto!), inteligentní (vím, že už je prosinec, a protože ostatní nezpívají, je mně o to víc slyšet) a mužný (zpívám, i když ostatní spí a jí... moment, jí? Já chci taky!).
Sejděme se zítra večer v mém pohodlném flísovém úkrytu!
Zn.: Romantika, zpěv, založení rodiny.

Váš
neúnavný zpěvák

PS: Až se plod naší lásky narodí, nebudu už dávno v trapu!

Závěrečná poznámka: 

Netopýří námluvy trochu připomínají ty ptačí. Samci si najdu pěkný kvartýr, tam se nakvartýrují a usilovně zpívají, aby přilákali kolemletící samice. Genetické průzkumy ukázaly, že nejvýkonnější zpěváci mívají nejvíce potomků.
Ostatně, silný hlas je pro netopýra nespornou výhodou.

Obrázek uživatele mila_jj

Ohněm a plazmatem

Úvodní poznámka: 

Úvodní přednáška kurzu Úvod do fyziky plazmatu, v podobě, ve které nikdy nezazněla a nezazní.

Drabble: 

Milí studenti,
kdosi řekl, že objem je dílo boží, ale povrch dílo ďáblovo. Měl pravdu. Atomy uvnitř látky žijí ve spokojeném minimu potenciální energie, obklopeni jinými svého druhu, všechny vztahy vyřešeny, všechny vazby zavázány. Ale život na povrchu je plný rizik - je zde příliš mnoho energie, náboje, neuzavřených vazeb...
Tohle bohatství k sobě přitahuje lecjakou sebranku - to je ze slovního základu sebrat, vážení - a na povrch se nasbírá opravdu leccos. Například atomy kyslíku - lidově "ono to zrezlo". Anebo zrnka prachu, přebytečný náboj, látky snižující povrchové napětí...
Té sebranky se naštěstí dokážeme zbavit. Ohněm a mečem, jak praví klasik. Redukčním plazmatem!

Závěrečná poznámka: 

To, co říká přednášející, je pravda. Plazma má schopnost snižovat povrchovou energii, a tak tyto plochy čistit (konkrétně redukční plazma "opaluje" z povrchů přichycený kyslík). A některá provedení plazmové trysky vypadají hodně dramaticky

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Spoutat kriminální živly

Fandom: 
Drabble: 

„Se tváří jako něco extra! Já kdybych na ně mohl…” maličkou ručkou zahrozil NiKolas.
O dost větší a hlavně klidnější MarCel mu položil ruku kolem ramen: „Nemusíš být tak hrr.”
„Ale jak je tu vůbec může trpět? Taková svoloč! Hele, kdyby takováhle banda vtrhla normálně dveřma nebo vlezli oknem, tak se vrhneme do práce. Ani nemrkneme! Ale teď nemůžeme! Tak co to je za pořádek?” vztekal se NiKi.
„Taky mi to ze začátku nedocházelo. Ale i takoví kriminálníci, pokud zůstanou tam, kam patří, můžou být užiteční. Jakmile ale opustí svoje místo, je třeba ihned zakročit. Následky by mohly být osudné.”

Závěrečná poznámka: 

Dvě buňky imunitního systému - NK (natural killer) buňka (NiKolas) a MonoCyt - neboli makrofág (MarCel) si spolu povídají o významné „součásti” lidského těla - střevní mikroflóře.
Střevní mikroflóru (nebo také mikrobiotu či mikrobiom) tvoří asi desetkrát více buněk, než je všech buněk lidského těla. Kromě bakterií můžeme ve střevech najít taky viry, houby nebo prvoky. Tyto mikroorganismy žijou spokojeně ve vzájemné symbióze s naším tělem (za pěkné bydlení a stravu, kterou jim posíláme, na oplátku tráví některé části potravy, které sami strávit neumíme, a poskytují nám výsledné látky, které už využít umíme; taky nám vyrábí některé vitamíny), ale pokud dojte k narušení bariéry, která odděluje vnitřek střev a zbytek těla (třeba při nemoci z ozáření), jsou pro nás škodlivé stejně jako jakékoli jiné patogeny z vnějšího prostředí. Může dojít k septickému šoku - imunitní systém se z velkého množství nebezpečných mikroorganismů, které se najednou objeví v krvi, „zblázní” a tělo to nemusí zvládnout.
Jakékoli poškození a dysbalance střevní mikrobioty se mohou nepříznivě projevit na našem zdraví (můžou způsobit různé akutní záněty trávicího traktu). V současnosti probíhají výzkumy, které zkoumají souvislost mezi narušeným střevním mikrobiomem a například Alzheimerovou chorobou, Parkinsonovou nemocí, diabetem a dalšími (i neurologickými a psychickými) onemocněními.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele HCHO

Výchovná instituce

Úvodní poznámka: 

Nějak jsem se letos utrhla ze řetězu, už zase musím uvést varování:
Je to 15+ (minimálně skoro)

Drabble: 

Dělat chůvičku v instituci, kde je hnací silou testosteron a všichni jsou přesvědčení, že z nich vyrostou vyvolení, to opravdu není snadné.
Ještě to jde s těmi, co se ještě většinou dělí normálně a jen čekají, až na ně dojde řada.
Po prvním speciálním dělení začne to nekonečné: „Kdy už?“ Nejdřív netrpělivé očekávání druhého dělení. A pak už svěřenci zdivočí úplně, odhazují všechny organely a čekají až budou co nejmenší.
Teď je konečně můžou chůvičky propustit na shromaždiště, kde si budou poměřovat bičíky a čekat na chvíli, kdy pofrčí za tou jedinou největší.

Každá z nich věří, že bude vyvolená.

Závěrečná poznámka: 

Semenotvorné kanálky varlete jsou vystlány Sertoliho buňkami (což jsou ty naše chůvičky), mezi nimi postupně vyzrávají spermie z tzv. spermatogonií. Ty se obvykle dělí normálně mitózou. Část z nich vstoupí do první meiózy a stanou se z nich spermatocyty prvního řádu. Ty se potom rozdělí druhou meiózou na spermatocyty druhého řádu a pak postupně vyzrávají ve spermie. Celou dobu jim Sertoliho buňky vytváří oporu a pomáhají s výživou. Pak už se spermie shromažďují v nadvarleti a dál už to je opravdu 15+, tak to radši psát nebudu.

Jinak je fakt divný psát o něčem tak vrcholně maskulinním jako spermie v ženském rodě. Čeština má občas dost smysl pro humor.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

I s protézou šampionem disciplíny

Úvodní poznámka: 

Maličko se infiltruju do neznámých končin :D

Drabble: 

K senzaci došlo na ptačích akrobatických závodech, když zvítězil handicapový čáp s bionickými křídly. Čáp, který kvůli své těžkopádnosti obsazoval vždy poslední pozice, neskrýval své nadšení a sršel chválou na svá nová křídla, která jsou propojena s jeho nervovým systémem.

“Víte po mé nehodě jsem si myslel, že už nikdy létat nebudu, ale tenhle zázrak moderní techniky dělá snad ještě víc než by sem si mohl přát.”

O poznání menší nadšení projevoval dosavadní král disciplíny kolibřík.

“Už teď spalujeme cukr přímo ve svalstvu, aby jsme udrželi krok s technikou. Ale tyhle křídla vyrobené z ultralehkého karbonu poskytují absolutně nepřijatelné zvýhodnění!”

Obrázek uživatele mila_jj

Z deníku poněkud natvrdlého plavčíka

Úvodní poznámka: 

Co je to za téma? Která věc bude zas malá? Už vím!

Věnováno Toře a KattyV, které drabble mnohokrát s gustem rozcupovaly a pomohly zase složit. Ono mu to prospělo, moc. A taky Regi, která už v tuhle nekřesťanskou hodinu spí, ale přes den peče výborný perník. ;)

Drabble: 

Co jsem se stal plavčíkem, pořád jen meju palubu. Nepochopím, jak na ní kapitán neuklouzne, s tou protézou. Drsnej jednookej týpek. Zornička, kterou kouká do dalekohledu, jak špendlíková hlavička, přes druhý oko nosí pásku.
"Do kuchyně!"
Prima, takže brambory. Ne? Oběd do kapitánské kajuty?
***
"No konečně!... Proč hážeš jídlo na zem, suchozemská kryso?"
Lekl jsem se!!! Kapitán má obě oči! Nechápu. Jak to??? Klapku zvednutou, zle na mě ze tmy zahlíží, zornice se černají jako dvě díry do lebky. Zlatý malý oko, vrať se, špendlíková hlavičko!
Počkat, co ta noha?
"Protézu máte taky sundávací, pane?"
Sakra, myslel jsem nahlas.
"Ven!"

Závěrečná poznámka: 

Jak je jasné z předchozího drabblíku, ne každý pirát s páskou přes oko byl jednooký.
Zornice mění svůj průměr od dvou do šesti milimetrů (u dětí v tomto rozmezí, u dospělých méně). Ve tmě se přizpůsobí tak, že se roztáhne, na silné osvětlení zareaguje stažením, přičemž v obou případech chvíli trvá, než se oko "rozkouká". Páska, která zakrývá na palubě jedno oko, se při vstupu do temného podpalubí odklopí, čímž získáme jedno funkční oko, které je již přizpůsobeno slabému osvětlení. Osobně to považuji za geniální řešení. :)

Obrázek uživatele Smrtijedka

Machinatores

Drabble: 

Na plácku za insulou se děly věci. Náhodný kolemjdoucí by to neocenil, ale strůjci věcí věděli, že kápli na něco opravdu fenomenálního.
„Chce to víc ohně!“ zhodnotil znalecky první.
Druhý se s politováním podíval na poslední kus svého nábytku, pak ho rozlámal na koleni (nešlo o nábytek kdovíjak kvalitní) a obětoval vědě.
„Už! Už to začíná!“ vykřikl první a s posvátným vytržením sledoval, jak se voda mění v páru, vstupuje trubkami do udělátka nahoře a...
„A co jako teď?“ zeptal se druhý, poněvadž čekal poněkud větší circensem.
„Copak nechápeš? Je to zázrak!“
„Aha,“ zabručel druhý. „Tak hlavně že se točí.“

Závěrečná poznámka: 

Jedná se zde o zcela nerealistický popis vynálezu prvního parního stroje zvaného aeolipilae, o němž máme doklady u Vitruvia a Heróna Alexandrijského (oba žili v 1. století našeho letopočtu). Šlo o jednoduchou hračku, která zřejmě neměla praktického použití, tudíž Římané ani Řekové nedosáhli parníku :(. Přečíst si o tomto vynálezu můžete na Wikipedii, závěr drabblu vám objasní třeba toto video.

Machinatores znamená vynálezci, doslova vlastně strůjci (machina je stroj), insula je starořímský činžák, circensis jsem použila jako náhradu slova show (možná znáte pojem panem et circenses, chléb a hry).

Obrázek uživatele HCHO

Ontogeneze v trojjedinosti

Úvodní poznámka: 

Varování - možná je to lehce kacířský di(tri)alog

Drabble: 

„Tak jsem koukal na ty žabičky a rybičky, jak tou částí vývoje ve vodě vlastně přijdou o hromadu potomstva, a napadl mi takovej báječnej zlepšováček.“
„Ano?“
„Kdyby se mládě vyvíjelo v těle matky, tak by ho v mezičase nejen nikdo nesežral, ale mohlo by se narodit i podobný dospělýmu jedinci.“
„Ale to mládě je z poloviny někdo jinej než matka, to tak snadno nepůjde.“
„Právě to by byl ten zlepšováček, matka by na to měla speciální orgán a v něm by se vytvořila přechodná tkáň, aby se potomek neodhojil a byl vyživován.“
„Ne, že mne pak do toho orgánu pošlete!“

Závěrečná poznámka: 

Trošku jsem to překroutila a přeskočila ptáky (tohle úplně moc „věda“ fakt není), ale význam dělohy a placenty snad vidět je, jinak už jsem kdysi na toto téma jedno drabble psala

Obrázek uživatele mila_jj

Světlo, které vidí gravitační vlny

Úvodní poznámka: 

Zoufale málo slov, tak přetékám do poznámek.

Savana se chvěje horkem, kolem dusá stádo zdivočelých slonů, ale vaše prsty se dotýkají země a snaží se vycítit chvění křídla včely, která sedí na květu vzdáleném desítky mil.

Úkol, který plní denně detektor LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory), je stejně těžký, ne-li obtížnější.

Drabble: 

LIGO se snaží zachytit gravitační vlny - zdroj informací o událostech ve vesmíru, jako jsou srážky supernov či splynutí černých děr.
Je to obrovský Michelsonův interferometr - rozdělení a zpětné složení signálu dokáže zviditelnit i ty nejmenší změny způsobené otřesy. Ramena interferometrů jsou několik kilometrů dlouhá, proto detektor zachytí změny drah o velikostech menších než je průměr atomu. Detektory na třech vzdálených místech zeměkoule zvládnou zaměřit, odkud gravitační vlny přicházejí. Týmy nejlepších teoretiků vytvářejí knihovny možných scénářů - takto se projeví splynutí galaxií a takto zborcení hvězdy do sebe.
Pak zbývá jen čekat. Na událost kosmických rozměrů, která prověří funkčnost zázraku moderní techniky.

Závěrečná poznámka: 

Projekt má stoletou historii - roku 1915 publikoval Albert Einstein první předpověď existence gravitačních vln, v šedesátých letech se začalo na tomto problému pracovat experimentálně (jiná technická koncepce, Weberovy válce, která se neosvědčila), po roce 2000 byl zprovozněn detektor LIGO a krátce po dokončení jeho modernizace v roce 2015 byla zaznamenána první gravitační událost.
"Je to na nobelovku!" byla předpověď, která byla o dva roky později naplněna.
Přemýšlela jsem, co sem ještě napsat, ale nakonec jsem se rozhodla přidat odkaz na stránky projektu LIGO - je psán srozumitelnou angličtinou a doplněn řadou fotografií - a na povídání na Technetu, které je česky a dost z uvedených stránek vychází.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Ukecaný detektor kovů

Drabble: 

Toto je prosím pokročilý detektor kovů s dvojitou „D“ detekční sondou. Ta obsahuje dvě cívky, z nichž jedna vysílá signál a druhá přijímá. Pokud se do magnetického pole vysílací cívky dostane kovový předmět dochází k fázovému posunu a změně amplitudy signálů na příjímací cívce.

Protože každý kov ovlivňuje magnetické pole jinak, jde přijímaný signál v reálném čase zpracovávat a provádět softwarovou diskriminaci kovů. Ušlechtilé kovy jsou většinou více vodivé a indukované vířivé proudy více ovlivní magnetické pole cívek.

Pojďme si to vyzkoušet.

Píp, píp, píííp…

Ten detektor je dneska ale ukecaný s takovou nic nenajdeme…. Že já zapomněl udělat kalibraci!

Závěrečná poznámka: 

Kalibraci je nutno provádět před každým použitím detektoru, protože vlastnosti půdy jsou při každém detekování jiné. Vodivost půdy ovlivňují například rozpuštěné minerály a vlhkost. Vysoce minerální půdy téměř znemožňují použít detektor protože se výrazně zmenšuje potenciální hloubka detekce kovu.

Nezkalibrovaný detektor slabě pípá prakticky pořád a snadno vám pak přes neustálý nával tonů uteče opravdový nález.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Dost divná historka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Drabble: 

"Uprostřed největší zimy zmizíš, tři měsíce po tobě není ani vidu ani slechu a najednou jsi tady, živá a zdravá! Mám radost, ale kde jsi celou tu dobu byla?"
"Musela jsem vypadnout na vzduch. Bylo mi blbě. Našli mě nějací přespolní lidi a odvezli mě do nemocnice. Jídlo hnusné, zato až do postele, hnusné léky, ale udělalo se mi po nich lépe, individuální péče jako v lázních... hihi, nadrobila jsem člověku pod tričko a pak do podprsenky! Ale letos mi nějak neroste bříško, asi jak jsem byla nemocná, neotěhotněla jsem... myslíš, že to ještě stihnu?"
"Myslím, že si děsně vymýšlíš."

Závěrečná poznámka: 

Netopýři se páří na konci léta a na podzim, ale ovulují a otěhotní až na jaře, když je hezky a dost jídla, zpravidla během dubna. Netopýřice může nejen těhotenství odložit, ale dokonce i dočasně pozastavit.
V záchranné stanici mají netopýři jídlo a teplo stabilně během celého roku (kromě zimování), a tak můžou počít a porodit kdykoliv (pokud stihly předtím obstarat genetický materiál od samců). Moje loňská svěřenkyně (viz fandom Rostu s DMD) počala někdy na konci února a porodila začátkem dubna.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Strčit hlavu do písku a dělat, že se nic neděje...

Drabble: 

Snažíte se před půlnocí rychle dopsat drabble, když v tom vám totálně zamrzne počítač a jedinou cestou, jak z toho ven, je jeho restartování.

Jednou z otázek, která vám v ten okamžik přichází na mysl je:

„Proč se ten krám zase zasekl?!“

Častou příčinou může být takzvaný deadlock, kdy jeden proces čeká na dokončení operace druhého, která nemůže proběhnout, protože se čeká na dokončení operace prvního.

Bohužel zrovna v případě windows bylo rozhodnuto tomuto problému nepředcházet, ale raději ho pro lepší rychlost systému ignorovat. Tento postup má poměrně trefný název „pštrosí algoritmus“, který bez násilného ukončení procesu neudělá vůbec nic.

Stránky

-A A +A