Věda ve sto slovech

Končil srpen, bylo krásně a hrdličky netopýra zval ku lásce hlas.
To znamená, že jsem se usadil v nejlepším pokoji svého bejváku, vystrčil hlavu ven a spustil.
Můj dvouletý spolubydlící, dříve periferní bicáček, má pokoj o trochu menší s otvorem na druhou stranu.
Ne že bychom si konkurovali - na to už máme dohodnutá pravidla. Takhle ale máme za prvé lepší pokrytí prostoru a za druhé se jeho postpubertální mečení nemísí s mým perfektním hlasem.
Blížilo se hejno samic.
Spustili jsme oba nejsilnějším hlasem.
Propojily se do dokonalého koncertu, zesílily se navzájem, rozechvěly naši budku.
Vzápětí díky rezonanci upadla přední stěna.

"Žádné přirozené číslo není poslední, vždycky jde přičíst jednička."

"Nekonečno?"

"Je to číslo? Kolik je nekonečno + 20?"

"Co množina všech přirozených čísel omega, ta by mohla být poslední, těsně za všemi přirozenými čísly?"

"Ale co omega + 1, omega + omega? Tyhle výrazy (ordinály) mají smysl, ale který bude poslední?"

"Uděláme stroj stále přičítající jedničku. Uvidí-li, kam to přičítání směřuje, skočí na ten limitní objekt (jako výše s přirozenými čísly). Tak najde všechny ordinály."

"A když všechny sjednotíme, dostaneme poslední!"

"No... skoro. Tahle obluda ordinál není, protože to není ani množina."

"To už je na mě moc. Ale aspoň nikdo není poslední."

Je to jako na trhu. Jen to zboží se chválí samo doslova. Letíte a slyšíte lákavý zpěv ze všech stran.
“Přistaň v mém bejváku! Jsem mladý a krásný!”
“Jsem svalnatý a sexy!”
“Jsem naprostý machr a ta jizva je hrdinné zranění z vyhrané bitvy, rozhodně jsem nedostal na frak!”
“Miluji tě! A tebe a tebe taky!”
“Udělám ti dvojčata!”
“Udělám ti trojčata!”
No neke, a kde vezmu třetí bradavku?
“Má lásko, mám krásný byt a krásná křídla!”
Ale tebe znám, můj oblíbený! Stavím se.
Pak letím dál.
“Jsem zralý štramák a mám mladého spolubydlícího!”
Tebe taky znám! Jsi můj oblíbený...

"... Locika spustila svůj dlouhý vlas a princ se po něm vyšplhal..."
"To je nějaká blbost, ne? Ona měla jen jeden vlas?"
"Ne. Autor myslí cop."
"Cop stejně neunese chlapa!"
"Unese!"
"Neunese, přetrhne se!"
"Jdem měřit."
...
"Je to piplačka. Konce vlasu musíme uchytit do lepící pásky a tu zacvaknout do kancelářské svorky. Jedině tak zajistíme, že nám vlas nepraskne předčasně. Na spodní svorku budeme věšet závažíčka..."
"Sto gramů? Jeden vlas fakt unese skoro sto gramů?"
"A kolik má člověk, teda ženská, vlasů?"
"Sto tisíc."
"Deset vlasů unese kilo, sto tisíc vlasů unese deset tun! A nepřetrhne se! Kdepak prince, slona vytáhne!"

Kdo se stará, ten má. Nikdo pro mě nic zadarmo neudělá, všechno si musím obstarat sám.
Kořeny, zaberte! Táhněte ze země vodu, spoustu vody! Litry a litry, až nahoru k listům.
A vy, listy, pořádně lapejte oxid uhličitý, je to potřeba. Na každé dvě molekuly vody molekulu oxidu uhličitého, prosím.
A ty, sluníčko, pěkně sviť.
A ty, chlorofyle, šup šup, katalyzovat reakci.
Dělám to pro sebe, jen pro sebe.
Já potřebuji získat energii, já potřebuji získat glukózu a odkládat si ji na horší časy.
Cože, že produkuju odpad? Vodní páru? A kyslík?
Víte co, budu grand. Tak si ho vemte!

"Hej, kámo? Máš cígo?"
"Na. Zač sedíš?"
"Prubnul jsem čórnout něco doktoroj. Nemerčili mě. Jak na mě došli?"
"Doktorovi? To je náhodička. Tak to ti vysvětlím. Opřels nemytou pracku o nabílenou zeď. Doktor porovnal tvoje otisky - natřeli ti ruku barvou a přimáčkli na papír, že? - s těmi ze zdi. Kouká, smyčky, linie, tečky... pane soudce, byl to on."
"Necamrej se! Kdes to zgóml?"
"Sloužím u doktora Faulse. Chodil jsem mu na whisky. Jenže vzal otisky z láhve a všem sloužícím. Řekl, že jestli budu dál upíjet, mám si prohlídnout celu, protože mě nechá zavřít."
"A?"
"Já si dneska zas přihnul."

Chcete čaj k snídani? Jasně, pošlu vám tam na to ňáký kluky, nestarejte se.

Cože, nejede tráva? ... Jo nejede tramvaj, tak to jo. Přesměruju tam kluky, oni vás roztlačej.

Samozřejmě umíme zapnout počítač, není problém. Kluci se o to postaraj raz dva.

Moc rádi vám posvítíme, kluci už jsou na cestě.

Nechoďte spát, radši si objednejte nějakou práci. Máme tady spoustu kluků, co hrozně chtěj za péčkama a jestli si nic neobjednáte, tak po cestě určite něco zdemolujou. Ono je totiž potřeba je trošku unavit, aby se nechovali tak zkratovitě, i kdyby měly tahat vodu z jedný nádrže do druhý.

Končil srpen, bylo krásně a hrdličky netopýra zval ku lásce hlas.
To znamená, že jsem se usadil v nejlepším pokoji svého bejváku, vystrčil hlavu ven a spustil.
Můj dvouletý spolubydlící, dříve periferní bicáček, má pokoj o trochu menší s otvorem na druhou stranu.
Ne že bychom si konkurovali - na to už máme dohodnutá pravidla. Takhle ale máme za prvé lepší pokrytí prostoru a za druhé se jeho postpubertální mečení nemísí s mým perfektním hlasem.
Blížilo se hejno samic.
Spustili jsme oba nejsilnějším hlasem.
Propojily se do dokonalého koncertu, zesílily se navzájem, rozechvěly naši budku.
Vzápětí díky rezonanci upadla přední stěna.

Nejsem jen tak obyčejný pes. Jsem PAN-PES. A dostal jsem obtížný úkol.
"Podívej," řekl mi šéf laboratoře. "Co umí pes nejlíp? Hlídat. Potřebuju, abys mi ohlídal pohyb iontů síry a lithia. Zakopej se do pozice a buď bdělý."

Takže lithio-sírové baterie. Prima kandidát na energetickou revoluci, protože mají krásný poměr uložená energie - hmotnost. Jenomže: to krásné číslo vydrží jen několik nabití, pak už je to horší. A kdo za to může? Nedisciplínované atomy síry, které si z katody difundují k lithiové anodě.

To jim zarazím! Ponořím se do elektrolytu a budu hlídat. Neprojdou! Nezničitelná Li-S baterie vítězně vyrazí do světa.

Porodnost můžeme podpořit i zákeřně a vytvořit malinké roboty neboli nanity, kteří budou infiltrovat celou lidskou společnost a naprosto náhodně budou sabotovat antikoncepční prostředky. Ovšem to by mělo jen krátkodobý účinek, než by to lidé prokoukli.
Bude se muset nějakým způsobem trvale ovlivnit lidská mysl… Jistě bude existovat nějaká studie, jak rádiové vlny ovlivňují náš mozek. Stačí jen najít dostatečně silný vysílač, zvolit správný mix frekvencí a porodnice budou praskat ve švech. Pro tak velkolepý plán přichází v úvahu jedině vysílač Duga, který se kupodivu nachází hned poblíž Černobylské elektrárny, která poskytne dostatek výkonu pro globální ovlivnění smýšlení lidí. Dokonalé!

Jistě jste někdy ve svém životě zavadili o pojem zvaný rezonance. Rezonance struny například umožňuje hudebním nástrojům na koncertě vydávat přesný tón. V elektrotechnice je rezonance přítomna taky a ve většině případů je prospěšná, protože umožňuje nejefektivnější přenos energie.
Ovšem ne každá rezonance je pro naše výtvory dobrá. Asi tou nejhorší, se kterou jsem se setkal je ta, která pronikne do regulačního obvodu a ten na ni nesprávně zareaguje. To vyústí ve stav, kdy se s každým rezonančním kmitem zvyšuje výkon zařízení. Tento jev, je velmi často doprovázen děsivým koncertem rezonujících vodičů a transformátorů, který signalizuje vteřiny před neodvratitelnou katastrofou.

Chodit kolem mateřské kolonie po špičkách a pokud možno vůbec.
Odložit rekonstrukci, až budou děti vzletné a netopýrstvo odletí.
Prozkoumat vafky a domy před rekonstrukcí, jestli se v nich neskrývá kolonie.
Užívat si bezhmyzového léta.

Nenechat misku prázdnou.
Dokrmit ručně, pokud miska zůstává plná.
Nevypouštět v případě podezření na těhotenství.
Nevypouštět těsně před ani po porodu!
Nematlat na mládě, jsou-li vám prsty milé.
Nematlat na mámu a neničit jí účes.
Dokrmovat vitamíny, zophobáky a vápníkem.
V případě útoku strašlivým vřískotem s ukázkou velkých děsivých zubů být ohromeni a zařadit zpátečku.
Naučit mimino jíst z misky.
Přestěhovat do rozletové voliéry.
Vypustit.

"Budeme demonstrovat stojaté vlnění."
"Pro základku? Zkusíme stojatou vlnu na pružném vlákně."
"To si můžou udělat doma. Chci něco... oslnivého. Koukni, co jsem postavil!"
"Do háje! Rubensova trubice!"
"Trubku jsem našel a navrtal, koupil teflonové těsnění, reproduktor, propan butan. Zbývá vybrat nějakou pěknou skladbu. Plameny budou ozařovat scénu do rytmu hudby!"
"Je ti jasné, že je to vynález zkázy? Napustíš tam málo plynu, bude přisávat vzduch a chytne uvnitř. Vyrazí to obě zátky. Dáš tam moc plynu a při zapalování ti chytne ofina."
"Kdo nic nedělá, nic nepokazí."
...
"Dělej, na co si troufneš. Já budu v pozadí pevně svírat hasičák."

Když jsem se narodila, byla jsem růžovočerná a měla jsem obrovská chodidla a maličká křídla, a velký ocásek a ocasní blánu, abych se mohla cudně zakrýt.
Jak jsem rostla, začala jsem nějak moc černat. Ale jako to? Vždyť máma má sice černá křídla a čenich a packy, ale jinak je rezavá!
Prý mi rezavá srst naroste až později. Zatím, jako mládě, budu tmavší.
V týdnu a půl mi narostly první chlupy. Tvořily stříbřité kouzelné proužky.
Teď už mi roste srst! Zatím jen na zádech, ale mám teprve dva týdny. Našla jsem si jeden rezavý chlup.
Až vyrostu, budu opravdu fešanda!

"Voltův sloup... ale kde vzít zinek a měď?"
"Přece nebudeme krást okapy."
"To je nápad! Vydyndáme odstřižky od klempířů, mají oba kovy."
...
"Kyselina... dej děckám sírovku do ruky. Matky nás zahluší."
"Musíme naprosto bezpečně. Citrón nebo jablko."
"Jablko, na citrón bývá alergie. Nakrájejí si sami."
...
"Musíme zařídit, aby se článek nerozpadal."
"Kolíček na prádlo to udrží pohromadě. Stiskne tak akorát."
...
"Žárovka? To svítit nebude, měřil jsem charakteristiku článku. Musíme vzít ledku, červenou, ta se otvírá při nižším napětí."
"Jeden článek nestačí. Pospojujeme sériově."
"Nesvítí!"
"Jenom žhne. Zastiňme ji. Dejme ji do trubičky."
...
"Uf. Myslíš, že se Volta taky tak nadřel?"