Vincent van Gogh

Obrázek uživatele Scully

Poslední minuty

Drabble: 

Ležel ve své posteli v Žlutém domě a odpočíval. Bolest na hrudníku už ustoupila, cítil se najednou velmi volně. Zavřel oči a zaposlouchal se do okolních zvuků.
Slyšel za okny šustit zlatá pole, prozpěvovat bílé mráčky na obloze, cvrlikat vlčí máky mezi pšeničnými klasy a vodu zurčet skrz pumpu stojící na dvoře.
Rajskou hudbu přerušilo zaťukání na okno. Nadzvedl se na lokti a spatřil černého havrana, jak na něj zírá skrz tabulku skla. Zvedl se z postele a pustil ptáka dovnitř.
K nohám mu něco dopadlo. Sehnul se a zjistil, že to je uschlý květ slunečnice.
Havran zamrkal. Přišlo vysvobození.

Neviditelný fandom: 
Vincent van Gogh
Obrázek uživatele Scully

Bílé plátno

Drabble: 

„Podle statistiky se minulý rok prodalo o dvacet obrazů více, než letos, Vincente,“ řekl strýc Cent a významně na něj zamrkal zpoza brýlí.
Vincent otráveně zamručel, ale neodpověděl. Nesnášel strýcovy narážky na to, že se mu v prodeji umění už nedaří tak dobře, jako ze začátku. S lehkou úklonou se odporoučel a vyšel z obchodu do pařížských ulic.
Nadechl se jarního vzduchu. Z nebe se snášely růžové kvítky, jako by padaly z bělostných mraků. Usmál se na výjev ulice před sebou. Kdyby si to tak mohl zaznamenat... Zapamatovat! Všechny ty barvy, pocity, vůně...
Vzadu v obchodě stálo jedno prázdné plátno...

Závěrečná poznámka: 

Založila jsem Vincentovi vlastní fandom. Myslím, že on si to zaslouží :)

Obrázek uživatele Saphira

Wheat Field Under Threatening Skies

A/N: Mám ráda všechny své van Goghovské drabbly a zcela sebestředně si myslím, že se letos řadí k mým nejlepším. Přesto nejsilnější citový vztah mám k tomu prvnímu.
Vincente, kdybys žil, věnovala bych ti ho.
<3

Tmavě modrá, skoro až černá obloha. Pod ní kontrastující jasně žlutá pole s cestou vinoucí se do dáli, do tmavé oblohy. Havrani. Hejno černých, zlověstných havranů. Dul silný vichr, oči mu slzely od zimy. Ale maloval dál. Energické tahy, bledá záře slunce za mraky.
A bolest uvnitř, v hrudi, na duši. Maloval zběsile, ale nepomáhalo to. Pšeničné klasy se skláněly ve větru, zoufale úpěly, a stejně tak měl i on pocit, že vítr ho brzy zlomí. Už nemohl dál. Ne, už ne. Už žádný běs. Havrani se přibližovali. Bylo jich čím dál tím víc.
Poslední tah. Jednou to muselo skončit.

Téma: Běsnění
_____
Poznámka: Spekuluje se, že je to pravděpodobně van Goghův poslední obraz... http://www.ibiblio.org/wm/paint/auth/gogh/fields/gogh.threatening-skies.jpg

Obrázek uživatele Saphira

Auvers

Prohlížel si obrazy, které namaloval už dávno a které ještě neposlal svému bratrovi do Paříže. Narazil na obraz své židle, který namaloval v Arles. Hned za ním našel Gauguinovo křeslo. Zastesklo se mu po něm.
Léto za okny se zlatě lesklo. Díval se ven do té krásy, do polí slunečnic, do vší té radosti. Ale jemu bylo smutno, chyběl mu přítel.
Za oknem se mihl nějaký stín.
Vincent nechal obrazy být a vyběhl za tím stínem ven. Byl přesvědčený, že je to Gauguin. Určitě se mu taky stýskalo a přijel za mnou!
Ale venku byly jen slunečnice a prázdná zahrada.

___
Poznámka: Vincent van Gogh poslední měsíce svého života trpěl halucinacemi, které možná nakonec byly příčinou jeho smrti. Zemřel 29. července 1890 v Auvers-sur-Oise, dva dny poté, co se postřelil do hrudi.
Zde si můžete prohlédnout Vincentovu Židli a Gauguinovo křeslo, které namaloval za Gauguinovy návštěvy v Arles.

Obrázek uživatele Saphira

Agónie

Venku byla zima, větrno a obloha byla nepřátelsky šedá. Choulil se v domě u kamen a prohlížel si Gauguinův portrét.
Co když ho opustí, co pak? Zaplavil ho pocit beznaděje a zoufalství. To by nemohl přežít.
Kdosi vstoupil do místnosti. Vincenta popadl prudký vztek a vrhl se na příchozího s břitvou. Gauguin vytřeštil oči a couvl.
„Zbláznil ses?“ křičel na něj.
Vincent zpanikařil, když si uvědomil, co provedl. Se studem vyběhl do zimy a zastavil se až v rue du Bout d'Aeles.
Bolest uvnitř byla nepřemožitelná. Bezmyšlenkovitě napřáhl ruku nad levým uchem a ťal. Obličej mu zalila jasně červená krev.

Obrázek uživatele Saphira

Barvy

Poznámka: Opět van Gogh, protože se v tomhle 'fandomu' cítím dobře. Dnes ale nebyla inspirace obrazem, nýbrž jeho výroky z dopisů, které psal svému bratru Theovi a sestře Wilhelmině.
___

Hleděl na prázdné plátno a přemýšlel. Neměl rád, jak na něj bílá plocha hleděla: „Nic nedokážeš.“ Prázdný obraz měl navrch, neměl tenhle pocit rád.
Přemýšlel o barvách. O jejich kontrastech a jak nejlépe pomocí nich zobrazit své pocity.
Nemyslel na to, co maluje, jen chtěl ukázat obrazu, že není idiot, že něco dokáže. S každým tahem štětce nebo tužky se krok za krokem zlepšoval.
Červená, skoro až hnědá, nejlépe vynikla vedle indigové a působilo to hlouběji, než s pouhou černou. Měl na barvy instinkt, kterým se vždy řídil.
Jeho barvy sice neodpovídaly realitě, ale vypadaly dobře na nyní namalovaném plátně.

Obrázek uživatele Saphira

Ženy

Poznámka: Tak tohle mě pekelně potrápilo. Napsala jsem asi tři drabble, než jsem objevila to pravé. Zdá se, že van Gogh dokáže zachránit celkem cokoliv. Dnešní drabble je inspirováno van Goghovou 'verzí' slavného obrazu od Francesca Goyi.

___

Sledoval křivky nahého těla na Goyově obraze. Svůdná maja se na něm natahovala a nabízela svou nahotu. Bylo to vulgární, ale přesto začal malovat i on svou verzi slavného obrazu.
Gloria. Konečně byl osvobozen od nešťastných lásek. Ženy ho přitahovaly, ale žádná pro něj nenašla pochopení.
Jenom ty na obrazech. Myslely si to, co chtěl on. Vypadaly tak, jak do nich viděl. Obvykle nebývaly tak krásné, jako ve skutečnosti. Ale nemohl si pomoci.
I ta svůdná maja měla v sobě něco zlověstného. Ženy byly nevyzpytatelné.
Gloria. Už ho nebudou trápit.
Nanášel tahy tělové barvy a těšil se, až přijede Gauguin.

Obrázek uživatele Saphira

Wheat Field Under Threatening Skies

Tmavě modrá, skoro až černá obloha. Pod ní kontrastující jasně žlutá pole s cestou vinoucí se do dáli, do tmavé oblohy. Havrani. Hejno černých, zlověstných havranů. Dul silný vichr, oči mu slzely od zimy. Ale maloval dál. Energické tahy, bledá záře slunce za mraky.
A bolest uvnitř, v hrudi, na duši. Maloval zběsile, ale nepomáhalo to. Pšeničné klasy se skláněly ve větru, zoufale úpěly, a stejně tak měl i on pocit, že vítr ho brzy zlomí. Už nemohl dál. Ne, už ne. Už žádný běs. Havrani se přibližovali. Bylo jich čím dál tím víc.
Poslední tah. Jednou to muselo skončit.

_____

Poznámka: Spekuluje se, že je to pravděpodobně van Goghův poslední obraz... http://www.ibiblio.org/wm/paint/auth/gogh/fields/gogh.threatening-skies.jpg

Obrázek uživatele Saphira

Mandloňové květy

Vyhlédl z okna pokoje a zadíval se na rozkvetlou mandloň. Bylo jaro; květy stromu byly zářivě bílé a kontrastně vystupovaly na azurové obloze.
Nanesl na paletu bílou barvu z tuby a velké množství jí nabral štětcem. Maloval stromu jeden kvítek za druhým, jednotlivé plátky odlišoval tenkou černou konturou.
Vzpomněl si na slunné Arles. Na Gauguina. Obdivoval ho a chtěl, aby spolu bok po boku malovali v pléneru. Ale jednoho dne se Gauguin sebral a odjel zpátky do Paříže. Vincent přišel o svého hrdinu a musel malovat sám. Bezděky se dotkl obvazu na svém levém uchu.
A pak klidně maloval dál.

___

Poznámka: Pokud vás to zajímá, můžete si Van Goghův obraz, kterým jsem se inspirovala, prohlédnout zde: http://www.vangoghmuseum.nl/vgm/index.jsp?page=3128&lang=en

Stránky

-A A +A