Vincent van Gogh

Obrázek uživatele Scully

Montmartre

Drabble: 

Na Place du Tertre ležérně posedávali v pouličních kavárnách umělci a vesele klábosili, trhovkyně nabízely ve stáncích své zboží okolojdoucím lidem a vzduch provoněly šeříky a palačinky s cukrem.
Vincent se šťastně rozhlédl kolem sebe. Prošel malým trhem a vkročil do stínu katedrály Sacre-Coeur. Jen pár kroků dál po kočičích hlavách a měl celé město jako na dlani.
Zhluboka se nadechl. Jeho nitro zaplavil pocit svobody a naplnění. Konečně měl směr, cíl, důvod. A věděl, že tentokrát je to to pravé.
Viděl pod sebou Paříž a představoval si, jak by ji namaloval. V pastelových tónech ranního světla, ospalou, bezstarostnou, oduševnělou.

Obrázek uživatele Scully

Životní dráha

Úvodní poznámka: 

"&" počítám jako slovo (počítadlo bohužel ne).

Drabble: 

Rodiče chtěli, aby se vypracoval u strýčka Centa v obchodě uměním Goupil & Cie. Zpočátku ho to bavilo, pak zůstával už jen kvůli rodičům.
Haag, Londýn, Paříž. Chtěl se zavděčit všem, ale čím dál víc cítil, jak ho tento osud tlačí. Prodávat krásné umění hloupým lidem, které nezajímá…
Do obchodu chodil s čím dál větším odporem. Byl otrávený, protivný, neurvalý. Nakonec ho propustili a Vincent najednou čelil skutečnosti, že sobecky zklame rodinu.
Ale Paříž byla tak zajímavá… plná skutečných umělců, se kterými mohl hodiny rozprávět o současných dílech. V jeho srdci to zaselo semínko, které o roky později plně vykvetlo.

Závěrečná poznámka: 

Než se Vincent vydal na dráhu umělce, čekala ho ještě těžká cesta. Nejprve se chtěl věnovat duchovní kariéře (jeho otec byl protestantský kněz) a pustil se do studia teologie, ale byl z něj vyloučen. Poté se vydal jako laický kazatel do hornické osady Borinage. Až později se začal plně věnovat malířství (včetně dalšího pokusu o studium v Paříži, ze kterého byl opět vyloučen).

Obrázek uživatele Saphira

Obyčejný život

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 19 - Rekonstrukce

Drabble: 

Čeledníci na poli, snopy obilí, zlatá, azurová, světle modrá, radost z dobře odvedené práce, odpočinek. On a ona, v jednotě, spolu. V pozadí koně ve zlaté záplavě, vpředu dřeváky a dva srpy. Vincent maluje obraz podle Milleta, fascinován obyčejným životem a jeho zářivými barvami. Rekonstruuje výjev, který sám neviděl, ale přesto do něj dává něco ze sebe.
Milletovy obrazy maloval, když si ještě sám netroufal na vlastní kompozici, učil se na nich, obdivoval je pro jejich jednoduchost. Umění věrně zobrazující skutečnost. Teď ale maloval podle oblíbeného mistra z čisté radosti, že to dokáže. Věřil sám v sebe jako nikdy dřív.

Obrázek uživatele Scully

Bez času na starosti

Drabble: 

Ještě když měl v hlavě ideu komunity malířů žijících v jeho Žlutém domě, horečně obstarával všechno, aby se na příjezd umělců z Paříže připravil. V první řadě neustále psal Gauguinovi. Ten odpovídal sporadicky, ale čím méně od něj dopisy chodily, tím více jich Vincent napsal.
V druhé řadě pořizoval nábytek, který bylo potřeba opravit, vybavoval pokoje, uklízel, do toho stále intenzivně maloval. Skoro nevařil, jen se odbýval kusem chleba, jeho žaludek proti pestřejší stravě protestoval.
Činorodé naplnění dne ho uspokojovalo. Cítil se šťastný a tak lehký, jako kdyby všechny starosti světa odletěly pryč.
A na stůl postavil vázu se slunečnicemi.

Obrázek uživatele Scully

Bolestí zapomenout na bolest

Drabble: 

Někdy ho to tak přepadlo, ani nevěděl jak, ten záblesk šílenství, co přinášel jen zkázu. V koncertu slov chrlících se z jeho hrtanu pozoroval v němém úžasu, jak Gauguin vrtí hlavou a s rozzlobeným výrazem odchází.
Temno před očima ho ohlušilo, slepě se potácel zahradou utopenou v měsíčním světle a doklopýtal na ulici. Nevnímal nic, jen mu v hlavě zněla Paulova slova doprovázená protirytmem jeho odchodu. Je pryč, je pryč, je pryč.
Prázdno, kterému nemohl uvěřit, ale stejně mu rozdíralo nitro. Není to pravda.
Ale ruka, která pak sahala po břitvě na nočním stolku, ta věděla, že je to tak.

Obrázek uživatele Saphira

V polích

Drabble: 

Každý den utíkal do plenéru. Mezi zlatá pole a nazelenalou oblohu, do bouřlivých mistrálů a pod žhnoucí slunce. Pryč od lidí. Od lidí, kteří mu stejně nerozuměli, kteří ho nechápali, snad ani nechtěli.
Jeho malby pro ně byly projevy blázna. Možná mají pravdu, myslel si Vincent.
Vrány se shlukovaly mezi klasy pšenice a umocňovaly jeho samotu. Zlověstné krákání a blížící se čerň na nebi. Maloval výjev před sebou a maloval svoje osamění.
Každý den potkával v malém městě ty stejné lidi, zdravili ho, ale nic víc. Pár přátelských pohledů, ale Vincent se jim vzdaloval. Sám a sám, dál a dál.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že téma je dost patrné v té sebeizolaci - není to karanténa jako taková, ale spíše přenesená.

Obrázek uživatele Scully

Dopis

Drabble: 

Milý Theo,

píšu ti až po pár dnech, doktor mi nařídil odpočinek, nemohl jsem ani malovat. Ty dny prázdnoty byly dlouhé a chladné, ale cítím, že mi pomohly. Venku už zase sálá léto a teplo mi proudí do těla a zdá se, jako kdyby se v něm objevovala nová energie. I na duchu je mi mnohem lépe. Za pár dní, pokud doktor povolí, půjdu malovat do zahrady. Letní Slunce vytváří oStré stíny a zahradu vykresluje v dalších pohledech. Cypřiše voní intenzivně i v noci. MySlím na tebe a tvou rodinu. Těším se, až se zase znovu uvidíme.

S láskou, Vincent

Závěrečná poznámka: 

V šifře ve vyznačených písmenech je ukryt název místa, kde si Vincent nakonec vzal život.
Auvers-sur-Oise

Obrázek uživatele Scully

Malíř na přání

Úvodní poznámka: 

Tohle je naprostá fikce :)

Drabble: 

Vincent listoval novinami a zaškrtával si zajímavé události. Mimo hltání nejnovějších románů si rád udržoval kulturní přehled. Také už dlouho nic nenamaloval – Haagské teskné zimní ulice ho příliš neinspirovaly, jen čas od času udělal pár ponurých črt každodenního dění.
V tom ho to upoutalo – strana s inzercí. Lidé nabízeli a poptávali práci všeho druhu – Vincentovi svitla naděje.
Ihned sedl ke stolu a napsal Theovi několikastránkový dopis. Namaluje několik obrazů a prostřednictvím inzerátu bude svá díla nabízet. A nebude nadále finančně závislý na Theovi…
Za týden v novinách jeho inzerát vytiskli.
Vincent van Gogh, malíř z Noord-Brabantu, nabízí svá umělecká díla…

Závěrečná poznámka: 

Jak to s tím inzerátem dopadlo, to si asi dokážete představit, že...

Obrázek uživatele Saphira

Obyčejný den

Úvodní poznámka: 

Téma č. 14 - Vítr ve vlasech

Drabble: 

Ten den vál mistrál obzvlášť silně, ale Vincenta to neodradilo. Sbalil si stojan, barvy, na hlavu si narazil slamák, aby se chránil před ostrým sluncem, a vyrazil do polí. Jejich žlutá barva před žněmi ho inspirovala a naplňovala hlubokým štěstím.
Rozložil si věci, zahleděl se k modravým kopcům a začal na plátno přenášet svou vnitřní vizi.
Mistrál zesílil a jeho rozbolela hlava. Nevšímal si toho, ani když mu vítr strhl slamák z hlavy a odvál ho. Vlasy mu vlály kolem obličeje, ale on rychlými pohyby nanášel vrstvy barvy na plátno.
Byl konec dne a on cítil, že odvedl kus práce.

Závěrečná poznámka: 

Je to zvláštní, ale když mi dochází inspirace, Vincent mi vždycky pomůže :)

Obrázek uživatele Saphira

Snít nestačí

Úvodní poznámka: 

Věnováno Gwendolíně k jejím dnešním narozeninám <3

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Když se rozhodl živit se malováním, vkládal do toho Vincent veliké naděje. S nadšením se vrhl do studií, skicoval výjevy z běžného života, horníky, sedláky, tkalce, drobné lidi svojí malé země. Později se pustil do barev, zemitých, těžkých, v duchu všech nizozemských provincií.
Toužil ale po něčem jiném, větším, pestřejším. Věřil, že se změnou se vše obrátí k lepšímu. Že prolomí.
Usadil se mezi veselými barvami, zlatými snopy a pod zářivými hvězdami, které odrážela Rhôna, nechával se ovanout silnými mistrály, ale ani to jeho naděje nenaplnilo.
Jen postupně strádal pod tíhou své nemoci a všechny sny pomalu umíraly.
Štěstí nepřišlo.

Obrázek uživatele Saphira

V záři slunečnic

Drabble: 

Po devíti dnech, kdy jen maloval od rána do večera, potřeboval na vzduch. Vlhké stěny a plesnivý zápach ho pomalu užíraly zevnitř. Pomalu mu docházely náměty, cítil se prázdný. Malým špinavým oknem viděl slunečnice vyhřívající se ve sluneční lázni a najednou pocítil nutkání nastavit se léčivým paprskům. Vyšel z domu.
Venku do něj teplo a světlo vlily novou energii. Chvíli se jen oddával žluté síle, nasával její štěstí, a pak se hlasitě rozesmál. Upřímně, hrdelně. S úsměvem od ucha k uchu.
Rozběhl se ke slunečnicím a natrhal jich celou náruč.
Tři malé, tři větší, tři odkvetlé.
A všechny je namaloval.

Obrázek uživatele Saphira

Co ani slova nedokážou

Drabble: 

Drahý Theo,

jsem místní krajinou naprosto okouzlen, zlatá pole a zelenkavé nebe, v dáli se modrají hory a po obloze se honí fialové mráčky, jen ten mistrál je ohlušující a brání příjemným procházkám pod rozpáleným sluncem. Rád bych ti tu krajinu popsal do nejmenších detailů, ale bojím se, že ani nejmalebnější slova ji nedokážou vykreslit tak, jak ji vidím. Budeš se muset spokojit zatím s malou kresbou, kterou přikládám, a počkat na první obraz. Až se tu trochu usadím, vyrazím do plenéru a namaluji ti, jak to tu vypadá.
Zatím se opatruj, můj milý Theo. Těším se dobrému zdraví.

Vincent

Obrázek uživatele Saphira

Barvy země

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vincent hleděl na zdi svého pokoje v Saint-Rémy a cítil úzkost. Potřeboval tvořit, vypustit nashromážděnou energii, nechat ji vytrysknout v gejzíru barev na plátno.
Později mu dovolili malovat, i když zpočátku ho doprovázela nedůvěra. Hnědá, červená, zelená, v agresivních odstínech, pohnutky jeho duše.
Občas klesal na duchu, když pozorovat ostatní blázny – on mezi ně přece nepatří. A někdy si zas nebyl jistý tím, co je jeho představa a co skutečnost.
Pak se projasnilo nebe a s ním i jeho myšlenky.
Napsal mu Theo a on vzal do ruky štětec.
Maloval rozkvetlou zahradu a cítil, že odteď už bude jen dobře.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Saphira

Zuáv

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kontrast zeleného pozadí a červeného fezu, obličej orámovaný černou konturou; zuáv je pohodlně opřen o zeď a lenivě hledí do dáli, někam mimo obraz, mimo malířův pohled. Vypadá trochu smutně, pomyslí si Vincent a snaží se jeho výraz zachytit barvami. Modrá šerpa pod zlatě zdobenou černou kazajkou.
Maluje vojáka základními barvami, a přesto vyjadřuje celou škálu emocí. Vincent skoro až slyší vojenský buben dunět marš, když pozoruje mužovu tvář.
A ten jeho smutný pohled. Jako by se v něm odráželo něco z něho samotného, jakási lítost nad vlastním životem, vlastní ubohostí, nedokonalostí, nesmiřitelností.
A možná jen touží po své dívce.

Obrázek uživatele Scully

Naposledy

Drabble: 

Bylo parno, slunce ho pálilo v ryšavých vlasech. Dnes nefoukal mistrál, ani stéblo se nepohnulo. Maloval, upřeně hleděl na prašnou polní cestu mezi zlatými poli, ale v tom ho začala svírat úzkost. Vnitřní bolest tak silná, tak svíravá. Nemohl se nadechnout.
Upíral oči na cestu a věděl, že to je ona. Jeho poslední cesta. Cesta všech cest, po které se jednou vydáme všichni. Jen někteří dřív a z vlastní vůle, protože žití je pro nás příliš bolestivé.
Udělal pár kroků, ale bolest v břichu ho donutila klesnout na kolena.
Na konec cesty dojde, až si odpočine.
Nejdřív se musí rozloučit.

Obrázek uživatele Saphira

V záři slunečnic

Úvodní poznámka: 

Gwendolíně, protože mě inspirovala.

Drabble: 

Po devíti dnech, kdy jen maloval od rána do večera, potřeboval na vzduch. Vlhké stěny a plesnivý zápach ho pomalu užíraly zevnitř. Pomalu mu docházely náměty, cítil se prázdný. Malým špinavým oknem viděl slunečnice vyhřívající se ve sluneční lázni a najednou pocítil nutkání nastavit se léčivým paprskům. Vyšel z domu.
Venku do něj teplo a světlo vlily novou energii. Chvíli se jen oddával žluté síle, nasával její štěstí, a pak se hlasitě rozesmál. Upřímně, hrdelně. S úsměvem od ucha k uchu.
Rozběhl se ke slunečnicím a natrhal jich celou náruč.
Tři malé, tři větší, tři odkvetlé.
A všechny je namaloval.

Obrázek uživatele Scully

Pryč s klasiky

Úvodní poznámka: 

Kašlu na metafory, řekla múza a napsala mi v hlavě toto.

Drabble: 

V historii jeho země bylo mnoho malířských mistrů, Jeroen Bosch, Rubens, Rembrandt van Rijn, všechno klasikové, obdivovaní, zbožňovaní. Jen témata se měnila, bohové, obrazy biblických postav, rytíři s meči... ale to Vincentovi už nepřipadalo zajímavé. To podle něj nebyl ten život, který cítil, ten život, který chtěl zachycovat na papír, ten život, který mu byl blízký.
Nechtěl malovat pány ve španělských límcích, žádné noční hlídky ani pekelná zjevení. Dokonce ani idylická zobrazení venkova, byť to mu bylo blíž.
Ne, on chtěl překovat meče pánů v srpy a pluhy obyčejných lidí plahočících se na poli.
Protože to byl ten opravdový život.

Závěrečná poznámka: 

Vincenta velmi inspiroval francouzský malíř Jean-François Millet, kterého často kopíroval. Další inspirací mu byl krajan Jozef Israëls, který byl o generaci starší.

A ještě taková hnidopišská poznámka na závěr: Bosch se nečte [boš], ale [bos] :)

Obrázek uživatele Scully

Prázdné ruce

Úvodní poznámka: 

Psáno při poslechu vám už určitě známé Starry Starry Night. Nějak mi z toho bylo zase smutno.
Dovolila bych si též upozornit na včerejší vincentovské drabblátko, které jsem vložila do bonusu a které patrně zůstalo opomenuto. Bude rádo za přečtení :)

Drabble: 

Vincent hleděl z okna ústavu v Saint-Rémy a pozoroval rozkvetlou zahradu. Byla plná rozličných květin, stromů obtěžkaných poupaty, zalitá sluncem a plná zpěvu ptáků.
Myslel na slunečnicovou zahradu u Žlutého domu, který měl v Arles.
Tady slunečnice nebyly.
Nesměl malovat. I přesto, že jeho tělo se napínalo touhou vzít do rukou paletu a štětce a vylít své bolesti optikou zobrazovaného světa na plátno.
V Arles maloval každý den. To bylo pryč.
Doktor mu zakázal se jakkoliv psychicky vypínat. A malování bylo zjevně jednou z duševně náročných činností.
Hleděl z okna na sluncem pozlacené jaro.
Slunečnice zůstaly jen na Vincentových obrazech.

Závěrečná poznámka: 

Zahrada Saint-Rémy

K tématu: Doufám, že je patrný ten stesk po věcech minulých, jestli si tak můžu loňské sněhy vykládat :)

Obrázek uživatele Scully

Příslib

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 17: Mazanec a mazanice

Drabble: 

Vincent kráčel ulicemi Arles. Byl Velký pátek a z boulangerií se linula vůně velikonočních briošek. Chvilku se cítil šťastně. Došel ke svému domu a u branky zahlédl Roulina.
„Krásný den, Vincente,“ volal na něj z dálky dobrosrdečný pošťák, „mám pro vás balíček!“
Vincent si pospíšil a už od něj přebíral velký balík zamotaný do hnědého papíru.
„Děkuji vám,“ řekl mu a nadzvedl na pozdrav svůj slamák.
Vevnitř nedočkavě roztrhal papír. Obraz! Před ním se skvěla nová Gauguinova mazanice. Ve skutečnosti to bylo velmi dobré dílo.
Vincent měl radost. Ve vzduchu cítil naději, že za obrazem bude brzy následovat jeho malíř.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka k tématu: Ve Francii se na Velikonoce pečou briošky s čokoládou nebo rozinkami, což je obdoba českého mazance.

A Vincent si určitě nemyslel, že to je mazanice :)

Obrázek uživatele Scully

Barvy

Drabble: 

Když Vincent zjistil, že jeho plán s výstavou v kavárně nevyšel, potřeboval si vytyčit jiný cíl, náhradní směr, kterým se vydá. Nakonec se rozhodl odjet na jih.
Venkovské ovzduší mu prospěje.
Zabalil si své malířské náčiní a s příslibem finanční pomoci od Thea odjel vlakem do Arles.
Nizozemce zvyklého na zlatavé duny a zelené pláně polderů nával barev Provence téměř oslepil. Do zad mu dul mistrál, který dokázal mnohé přivést k šílenství.
Okamžitě si to místo oblíbil. Každý den chodil malovat do plenéru a nikdy neměl dost.
Znovu se zamiloval.
Tentokrát do krásy všech barev, kterými příroda na jihu hrála.

Obrázek uživatele Kleio

Zachycené dojmy

Drabble: 

Zamazaný od barev, duchem nepřítomen, odpočíval, aby si prohlédl dosavadní práci. Byl a nebyl spokojen. Barevné spektrum bylo v pořádku, techniku už vypiloval, námět se mu líbil. Ale... Ukousl sladkého pečiva, které mu včera donesl bratr. Nebo to bylo předevčírem? Rozinky ho polechtaly na patře. Usmál se. Zbytek si nechá ke snídani, třeba bude mít i mléko. Mléko... a nápad byl tu. Namíchal si k barvám na paletě bílou a přidával k zobrazeným dojmům jas.
Svíčky stačily akorát. Padl vyčerpáním, spokojen s vlastním dílem.

Copak to jenom může být? pomyslel si Theo při pohledu na obraz, kdyz ráno bratra kontroloval.

Obrázek uživatele Scully

Rue Lepic 54

Úvodní poznámka: 

Právě se nacházím v Paříži na Montmartru a shledávám toto prostředí velmi inspirujícím :)

Drabble: 

Vincent horečnatě přecházel pokojem, v těle patrný neklid, usilovně přemýšlel o svém plánu.
"Představ si to, Theo, jaký to bude mít pro místní umělce význam. Zviditelníme se, prodáme svá díla, obyčejným lidem představíme nové umění, bude to úspěch," vykládal a popotahoval z dýmky.
"Vincente, to není jen tak, musíš to pořádně promyslet," snažil se ho Theo zklidnit, bez účinku. Vincent se pro svou ideu nadchl. Nebyl schopný svůj plán kriticky zhodnotit.
"Mám to promyšlené. Najdeme kavárnu, která vystaví naše obrazy. Lidé nezkažení uměleckým snobstvím určitě něco koupí."
Už nechtěl být na bratrovi závislý.
Nakonec musel uznat, že bratr měl pravdu.

Obrázek uživatele Scully

Jedlíci brambor

Úvodní poznámka: 

Bolí mě hlava, nestíhám a spala jsem asi 4 hodiny. Ale nakonec to přišlo.
O Jedlících brambor jsem už psala (De Aardappeleters), ale tak nějak mě to k nim přivedlo ještě jednou.

Drabble: 

Rychlé črty uhlem na papíře. Zapadlé oči, křivý nos, hranatá brada. Stín ve tváři. Prázdné oči.
Další. Bílý čepec, sklopená víčka. Mozolnaté ruce položené na zástěře.
Strhané výrazy předčasně zestárlých lidí. Byl to život. Zachycoval ho na papír pořád dokola.
To bylo před tím. Studoval jejich tváře a těla, aby je co nejvěrněji zachytil.
Ne takové, jak doopravdy vypadali, ale takové, jací doopravdy byli. Tam uvnitř, vonící zeminou a severním větrem.
Po mnoha hodinách příprav se dal do práce.
Napnul plátno na rám a na paletu nanesl barvy. Do zemitých tónů záblesk světla.
To bylo potom.
Jeho úplně první obraz.

Závěrečná poznámka: 

Ze začátku Vincent hodně jen kreslil, ve skutečnosti trvalo několik let, než se odvážil přejít k olejovým barvám. Pořád se jemu a jeho okolí nezdálo jeho kreslení dost dobré, a tak pořád dělal studie. Nakonec se k tomu odhodlal, naštěstí. Jeho první obrazy mají typickou holandskou barevnost - hnědé tmavé tóny - to se změnilo, když přijel do Arles na jihu Francie, kde ho naprosto očarovala barevná zářivost tamní krajiny.

Obrázek uživatele Scully

Zelená víla

Drabble: 

Vincent seděl u stolu malé kavárny. Místností ozářenou svícemi prostupoval modrý dým z cigaret. V očích se mu leskla zelená světýlka, která odrážela sklenice na stole před ním.
Pomalu upíjel a propadal se do čím dál většího opojení, jako mnoho večerů před tím. Bylo v módě pít absinth, ale on měl pocit, že jemu dělá obzvlášť dobře. Zbystřoval jeho smysly, viděl věci, kterých si předtím nevšímal.
Ale ve skutečnosti se jeho psychický stav zhoršoval. Zelená víla, nápoj pařížských bohémů, vyšší civilizované společnosti, ho ničil postupně čím dál tím víc. Byl ničivější víc než zbraň, kterou si nakonec přiložil k hrudníku.

Obrázek uživatele Scully

Het Gekkenhuis

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem nevěděla co, ale Vincentovská drabblata mám stejně vždycky asi nejraději.

Na téma "Záblesk".

Gekkenhuis znamená blázinec.

Drabble: 

Dny v Saint-Rémy utíkaly pomalu.
Vincent byl letargický, celé dny ležel na svém kavalci a četl si nebo pozoroval ostatní pacienty ústavu. Měl pocit, že tam nepatří. Oni byli skutečnými šílenci, které sem příbuzní odložili, on byl v pořádku. Nebyl šílený, jen v jeho záchvatech občas probleskl náznak běsnosti.
Chtěl vyjít ven a ponořit se do svých barev a pláten.
Doktor mu to ale zakázal. Měl strach, co by s ním další vypětí udělalo. Ne, Vincent se rozhodně nesmí znovu vysilovat.
Dovolil mu psát aspoň dopisy, do kterých občas kreslil perem. Těšil se, až zas bude malovat nádherně žlutá pole.

Obrázek uživatele Saphira

Hvězdná obloha

Úvodní poznámka: 

Díky za tak krásné téma na závěr DMD, které mě inspirovalo ještě k jednomu Vincentovskému drabblátku.
K poslechu.

Drabble: 

Nemohl spát. Zíral do tmy a hlavou se mu honily neuspořádané myšlenky jako chuchvalce prachu. Na podlahu jeho pokoje oknem dopadaly měsíční paprsky. Zvedl se a šel se podívat na noční oblohu.
Byla to nádhera. Na nebi se rozsvěcely hvězdy jako lampiony puštěné nad vodou po větru, který kolem nich proudil v odstínech tmavé modři a žluti. Nekonečné víry nekonečných galaxií.
Uchvácen výjevem postavil na stojan čisté plátno a začal horečně malovat.
Začalo pomalu svítat, když svůj obraz dokončoval. Lampiony zhasínaly v atmosféře a měsíc nahradilo v nebeské stráži slunce.
Vincent ulehl na lůžko plný spokojenosti.
Usínal s klidnou hlavou.

Obrázek uživatele Saphira

Vnitřní neklid

Drabble: 

Když Vincenta konečně pustili z nemocnice, kde byl hospitalizován po útoku na Gauguina a své ucho, cítil se zvláštně obnažený. Nevěděl, co má dělat.
Žlutý dům byl opuštěný a zpustlý. Vlhko a zima mu neprospívala, jeho domov byl sklíčený tak jako jeho duše.
Nemohl žít teď sám. Bál se být sám.
Cítil, že to nezvládne. Propadal se osamělostí.
Měl zpátky svou svobodu, mohl malovat, ale jakási tíha života mu to nedovolovala.
Psal Theovi, aby společně našli řešení. Nechtěl zpět do Paříže, nehodilo se to.
I přes nevyhovující podmínky se nakonec rozhodli pro Saint-Rémy.
Vincent se mezi zdmi léčebny vnitřně uklidnil.

Obrázek uživatele Saphira

Malý velký bratr

Úvodní poznámka: 

Vincenta představovat nemusím, tak se podíváme na jeho bratra Thea.

Drabble: 

Theo van Gogh (1. května 1857 – 25. ledna 1891)
Celým jménem Theodorus van Gogh [tejo'dorɵs vɑŋ 'ɣɔx], mladší bratr malíře Vincenta van Gogha. Narodil se v Zundertu. Stal se obchodníkem uměním v rodinném podniku Goupil & Cie, jako jeden z mála podporoval tvorbu soudobých impresionistických malířů. Působil v pobočkách v Haagu, Londýně a Paříži. Oženil se s Johannou Bonger. I přes to, že sám trpěl depresemi a dlouhodobě onemocněním syfilidou, celý život se obětavě staral o Vincenta. Zemřel v Utrechtu na následky mrtvice. Poslední půlrok života se u něj naplno projevila psychická porucha, která zřejmě přispěla velkou mírou k jeho úmrtí.

Závěrečná poznámka: 

Zdrojem mi byla anglická a nizozemská wikipedie: https://en.wikipedia.org/wiki/Theo_van_Gogh_(art_dealer)

Obrázek uživatele Scully

Dopis

Úvodní poznámka: 

Fiktivní dopis Vincentovi od jeho matky. Snad je téma patrné, píšu doslova na koleni na tabletu a ještě navíc v autě...

Drabble: 

"Drahý Vincente,

děkuji ti za tvůj poslední dopis, skica rybářských loděk nás s otcem velmi potěšila. Přesto nás tvůj stav i nadále trápí. Přáli bychom si, aby ses usadil a sehnal si slušnou obživu vhodnou pro tvůj stav. Od Thea jsme se dozvěděli, že stále žiješ s tou ženou nedobré pověsti, kvůli níž se s tebou nechce setkávat ani rodina strýce Mauva.
Vincente, snažně tě prosím, odejdi a naprav svou reputaci. Pokud bys chtěl, můžeš na čas zůstat v rodičovském domě. Malířství je uctihodné zaměstnání, ale asi jsi pro něj nebyl zrozen.
Willemina posílá srdečné pozdravy.

S láskou

tvá matka"

Obrázek uživatele Saphira

Cesta za posláním

Úvodní poznámka: 

Nebodík, bonusové drabble, nápad mi straší v hlavě už od včera.

Drabble: 

Měl do života skvěle nakročeno. Strýc Cent mu domluvil práci u Goupila. Poznal kus světa, byl ve styku s uměním. Jenže po čase v tom přestal cítit poslání, obrazy mu přišly plytké a zákazníci příliš snobští.
Obrátil se k víře svého otce, chtěl se stát duchovním. Konečně ve své duši cítil, že se zase zaplňuje! Ale víra žaludek nenaplní.
Nikde ho nechtěli, nezajímali se o něj. Když se pokusil dospět a živit se malováním, po jeho obrazech neštěkl pes. Theo mu každý měsíc posílal peníze.
Zemřel s tíhou na duši, že nikdy nebyl samostatný.
Dnes si jeho slunečnic nezměrně cení.

Závěrečná poznámka: 

Vincent za svůj život kromě pár kreseb prodal asi dva obrazy. Dnes se jeho dílo prodává za stovky milionů korun a jako malíř je velmi uznávaný. Za svého života třel bídu s nouzí a nebýt jeho o pět let mladšího bratra Thea, který ho finančně i psychicky podporoval v uměleckém tvoření, asi by nikdy nevznikla všechna ta nádhera, kterou nám tu po sobě zanechal.

Stránky

-A A +A