Sci-fi

Obrázek uživatele Naughtilus

Whoopsie daisy

Úvodní poznámka: 

Tahle myslenka se mi v hlave toci, no, tak sedm let? No, sedm let jako namet na litararni cosi, ale myslenka samotna? Jakozto filmovemu a serialovemu hnidopichovi mi vzdycky vrtalo hlavou, jak to, ze cestovatele casem vzdycky spolehlive skonci ve sve destinaci bez toho, aby brali v potaz ostatni tri dimenze. Jestli cestuji jen v case, tak by logicky meli skoncit nekde v mezihvezdne prazdnote, nebot nase zeme, slunecni soustava, galaxie, kurvajaksetoreknecesky, local galaxy cluster, je vlastne uz uplne jinde :)

Nevim, jestli jsem se te myslenky nakonec chopil s takovou cti, jako by si zaslouzila, ale pozde bycha honiti.
A kupodivu jsem to vubec nemel na mysli, kdyz jsem posilal navrhy temat (ano, tema je moje), a az nekdy v jedenact vecer me trklo, ze to vlastne na to muzu napsat :)

Nazev, no, I SUCK AT NAMING, OKAY?

Drabble: 

If I could impart just one bit of wisdom onto whoever finds this recording, it would be: Do NOT, and I can't stress it enough, DO NOT invent and construct a time machine when you're emotionally compromised for whatever reason. You might make a mistake that in hindsight is glaringly obvious and makes you smack your forehead and howl in rage at your own stupidity.
Like forgetting that everything is in motion and you won't inexplicably arrive at the same place in the past like in the movies.

Which is why my capsule is currently floating in the endless void.

Obrázek uživatele Naughtilus

Jump

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(nahrazené téma je tak trochu spoiler, takze ho najdete v poznamce na konec)

Drabble: 

"Any idea where we are?"
"Largely uncharted space. I roughly triangulated our position. The nearby systems are catalogued but unexplored."
A power surge in the jump drive knocked the Erikson far off-course. No casualties, negligible damage to the ship itself but the drive core was almost fried.
Decision time. Captain pointed at the map.
"Helm, make the jump to this system. Hopefully it can sustain us till someone rescues us. Could be months and our supplies and fuel aren't infinite."

The jump was successful.

"Scan the system."
"Captain...none of the celestial objects are capable of supporting carbon-based organic life."

Závěrečná poznámka: 

Náhrada za téma č. 10

Obrázek uživatele ChaosPrince

Apocalypse Dude

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Mohl jsem je varovat. Přístroje na palubě propočetly dráhu asteroidu jako odklonitelnou - do určité chvíle.

Mohl jsem -

Lidi.

Jediné stvoření ve vesmíru, které je schopno mučit ostatní živé pro zábavu.
Které za příslib líbivých pohádek slepě následuje kdejakého idiota do temné noci.
Které adoruje a klaní se náhodným generátorům slov, stvoření, které nechápe podstatu ale zbožňuje formu, které tak rádo z bezpečné vzdálenosti ukazuje buclatým prstíčkem a hrozí - ty ty ty, nejsi s námi, jsi tedy proti nám!

Mohl jsem.

Namísto toho jsem požádal palubní počítač o hudbu.
Zanedlouho budu posledním člověkem ve vesmíru.
Až dohraje,
zhasnu.

A dál

-

nic.

Závěrečná poznámka: 

Název drabble je vypůjčený z názvu alba "Apocalypse Dudes" od Turbonegro.
Poslední píseň ve vesmíru je tahle: https://www.youtube.com/watch?v=zU7ldrgkrZM

Obrázek uživatele Profesor

Papoušci na vlnách

Fandom: 
Obrázek: 
Drabble: 

Exklusivně v Cinestaru!

Obrázek uživatele ChaosPrince

“I’ve left forevermore”

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuju téma 21 - Výlet do prázdna

Drabble: 

Mysleli jsme, že vesmír je tichý. To lidstvu tvrdili vědci - že v mezihvězdném prostoru bez atmosféry se nenese zvuk.
Není to pravda. Planety rezonují každá svou vlastní frekvencí. Moje přístroje na palubě zachytily temné hřmění z hlubin Marsu. Venuše zas vysílá v hravých trylkách. Země… inu, píseň Země byla jemná, ale vytrvalá jako jarní déšť.

Než jsem stačil nahrávku na Zemi odeslat, její frekvence utichla. Pak už nebylo, kdo by ji poslouchal.
Nikdo se tak nikdy nedozvěděl, jak nám naše planeta pod nohama kdysi zpívala.
Snad by se lidem její píseň líbila.
Nevím.

Mezi Marsem a Venuší zeje hluboké ticho.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno samozřejmě Bowiem a jeho Space Oddity

Obrázek uživatele Naughtilus

Whoopsie daisy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Na tohle jsem cekal od doby, kdy jsem s DMD zacal...

Drabble: 

If I could impart just one bit of wisdom onto whoever finds this recording, it would be: Do NOT, and I can't stress it enough, DO NOT invent and construct a time machine when you're emotionally compromised for whatever reason. You might make a mistake that in hindsight is glaringly obvious and makes you smack your forehead and howl in rage at your own stupidity.
Like forgetting that everything is in motion and you won't inexplicably arrive at the same place in the past like in the movies.

Which is why my capsule is currently floating in the endless void.

Obrázek uživatele Naughtilus

Lizards

Fandom: 
Drabble: 

Jo, kdybych tak dával pozor v hodinách exobiologie. Jenže moje pozornost byla zaměřená všude, jen ne na výuku. Kondenzační čáry stratoletounů. Hoverballový zápas na hřišti akademie. Klikyháky a obrazce, co jsem si čmáral na tablet místo poznámek. Rozjímání nad nesmrtelností fraktálního chrousta, jehož tykadla se rozvětvují donekonečna. Zadek mladé profesorky, co se tak hypnoticky natřásal, když psala fixou na bílou tabuli. Na svůj věk byla v leccčems staromódní.

Možná bych si i býval zapamatoval, která z těch skoro identických fialových ještěrek s nepatrně se lišící kresbou je jedlá, a která vám pomalu rozpustí vnitřnosti v nepopsatelné agónii. Velmi pomalu.

Au.

Obrázek uživatele Ampér

Výzkumná expedice

Fandom: 
Drabble: 

„Složení atmosféry: dusík, kyslík, argon, oxid uhličitý,“ ozvalo se z reproduktoru kosmického plavidla. „Atmosféra nedýchatelná, prostředí neslučitelné se životem. Průzkum doporučuji provést v ochranném maskovacím oděvu. Vzhledem k početnému výskytu druhu Mus musculus doporučuji stejné maskování,“ dokončil hlášení palubní počítač.

„Spojení s výzkumnou lodí YGGYR přerušeno,“ ozvalo se zpoza jednoho monitoru řídícího střediska průzkumných letů, „Celých 96 hodin našeho času, což odpovídá jednomu oběhu zkoumané planety kolem své osy. Snímače životních funkcí posádky ukazují smrt. Pravděpodobně vlivem agresivního prostředí.“

Pokud za agresivní prostředí považujete skutečnost, že posádku sežrala obyčejná kočka domácí. Tak to dopadne, když se někdo zamaskuje jako myš.

Obrázek uživatele Naughtilus

Volnodušná

Fandom: 
Drabble: 

Říkalo se o ní, že je svobodný duch. Člověka napadnou věci, jako že je nevázaná společenskými konvencemi, nezáleží jí na tom, co si lidi myslí, dělá si, co chce, tančí životem podle vlastního rytmu. Nebo taky nevázaná v karnálním smyslu, nenechá se omezovat takovými směšně umělými koncepty jako vztahy, monogamie. Kdyby mi bylo tak třináct, možná bych si taky s pochechtáváním pomyslel, že třeba jí hodně luštěnin a volně vypouští, no, duchy. A pak se začala zajímat o mně. Smála se a flirtovala, ale dotekům se vyhýbala. Ale postupně mi došlo, že lidi na téhle planetě jsou velice, velice doslovní...

Závěrečná poznámka: 

b j b

Obrázek uživatele Naughtilus

And all the nobody people, and all the somebody people

Fandom: 
Drabble: 

I came here with my two daughters, seeking shelter from the bombing. I'm thirteen and I followed my older brother into the tunnel because he's an idiot with no self-preservation instinct and way too much lust for exploration. Our team found three skeletons, one adult male, two female children, in the ruins. Jacob stumbled upon a grey metallic orb nearby. She gazed into the sphere and it somehow rendered my wife catatonic. Or was it me? I can't hold all those people in my head and it feels like it's going to explode but it doesn't stop and doesn't stop...

Závěrečná poznámka: 

A muzu jit spat...

Obrázek uživatele Hippopotamie

Ako to, oni ju všetci nemilujú?

Fandom: 
Varování: 

Nevím, v jistém smyslu je to drastické ... ale snad jen mírně.

Drabble: 

Klání o post prezidenta bylo letos zákeřné. Oba kandidáti tajně použili nový vynález šílených vědců, umožňující ovlivnění snů. Zdá se, že toto bylo příčinou totálního pohoření prvního, který vycházel ze špatně nebo jednostranně provedených výzkumů. Děti zděšeně křičely, zasypávány deštěm koblih, staří ve svých snech jezdili zdarma dopravními prostředky do zblbnutí a mladí muži se zpoceni hrůzou probouzeli ze snů, v nichž se jim zjevovala kandidátova manželka a slibovala, že udělá všechno (ale opravdu všechno), když půjdou volit jejího muže.
Strategie druhého kandidáta, který snícím sliboval, že se stanou piloty vrtulníku a podobné pošetilosti, se tedy nakonec ukázala jako úspěšnější.

Závěrečná poznámka: 

Kamarád mi vyprávěl dva předvolební sny, jeden svůj a druhý svého kamaráda ... nějak se mi to uchytilo v hlavě, tak snad nebude vadit, že jsem to použila.

Obrázek uživatele Tlegy

A co je pravda, maminko?

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, již jsem na téma psal. Tohle je bonus navíc, který mě napadl a moc se mi hodí.

V roce 2020 jsem začal psát takové střípky ze světa J-oh-ui. O místě na vzdálené planetě kde žije K-or-in a o civilizaci se starají samotní L-en-aové.
Loni jsem pár příběhů přidal.

A dnes tedy další díl do skládačky.
Co z nich všech nakonec vyleze, to netuším. Vím jen, že ten svět je zvláštní, velmi zvláštní.

Drabble: 

„Maminko, můžeš mi prosím říct, co je to pravda?“ Ptal se jednou večer malý K-or-in.
„Pravda, K-or-ine? Proč tě zajímá zrovna pravda?“
„No, protože se o ní moc nemluví. A já si myslím, že je moc důležitá.“
„Ty jsi můj malý rozumbrada, víš," usmála se na něj maminka.
„Řekni, maminko," škemral znovu.
„Víš, hlavní je, co řeknou L-en-aové, ti jsou velmi zkušení a zodpovědní za nás za všechny."
„A je to pravda, mami?"
El-en-ou se zamyslela. Nevěděla. Nepřemýšlela o tom takto nikdy. To, co řekli L-en-aové prostě platilo.
Proč by to mělo být jinak, pomyslila si.
Znovu něžně pohladila K-or-ina .

Obrázek uživatele Tlegy

Ten pocit

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Jako Fénix z popela.

V roce 2020 jsem začal psát takové střípky ze světa J-oh-ui. O místě na vzdálené planetě kde žije K-or-in a o civilizaci se starají samotní L-en-aové.
Loni jsem pár příběhů přidal.

A dnes tedy další díl do skládačky.
Co z nich všech nakonec vyleze, to netuším. Vím jen, že ten svět je zvláštní, velmi zvláštní.

Drabble: 

Nikdo již nevěděl, co nebo kdo to byl bájný Fénix. Zůstala jen fráze: „Fénix povstane z popela.”

Ta se použila vždy, když se něco nepovedlo, kdy se původní představa nesešla se skutečností. Kdy proběhlo neštěstí (spojení stalo se, se nikdy nepoužívalo) a J-oh-uiové mohli být nešťastní, pak nastal čas pro Fénixe. L-en-aové jim dali naději, pocit, že se nic nestalo, že Fénix vše obrodí...

K-or-in měl však v sobě jiný pocit, svíravý, nepříjemný, že by L-en-aové měli říci pravdu, krutou, nepříjemnou, ale možná více obrodnou....

A věděl, že by jej zajímalo, jak to cítí jiní J-oh-uiové.

Ale nikdy se nezeptal.

Obrázek uživatele Achája

Vesmír se dívá

Úvodní poznámka: 

Dějově předchází tomuto drabblu.
Možná brzy přibude další chybějící dílek mezi tyto dvě části :-)

Drabble: 

Na planetě začínalo další běžné ráno, jako vystřižené z příručky o Apokalypse a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo brzy změnit.
Všech pět Jezdců apokalypsy hrálo partičku pokeru a většina pozemšťanů se prostě tvářila, jako by jim ulítly včely.
...
Na obrovské lodi na oběžné dráze to bzučelo jako v mraveništi.
"Kapitáne poslední hnízdo vyčištěno. Všechny zbylé Stíny jsme poslali k recyklaci. Definitivně."
Zhluboka se nadechl.
"Dobře, pošlete zprávu ke Zdroji. A drže si klobouky!"
Galaxií se prohnal zářivě bílý záblesk, prošel Sluncem, dvěma kruhovými portály a sestoupil k Zemi.
Objal ji pevně a něžně, jako náruč Vesmírné Matky...

Obrázek uživatele Tlegy

Zrzavec

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Zrzavec.

V roce 2020 jsem začal psát takové střípky ze světa J-oh-ui. O místě na vzdálené planetě kde žije K-or-in a o civilizaci se starají samotní L-en-aové.
Loni jsem pár příběhů přidal.

A dnes tedy další díl do skládačky.
Co z nich všech nakonec vyleze, to netuším. Vím jen, že ten svět je zvláštní, velmi zvláštní.

Drabble: 

Všude na podlaze byly kapičky čerstvé krve.

Malý K-or-in držel ve svém náručí strakatého kocoura, tedy jeho J-oh-uiovskou variantu. Kocourova šestá pravá zadní noha byla zle potrhaná. „No, co jsi to, Zrzavče, zase vyváděl, nemůžeš si dát trochu pozor? S tebou je pořád něco. Buď opatrný!"

K-or-inova maminka se usmála a citlivě mu nožku začala obvazovat. „Musíš trochu splynout s davem, Zrzavče, jinak se stáří nedožiješ."

K-or-in se zamyslel: „Ty, mami, a neplatí to i o nás? Taky je lépe splynout s davem?"

Maminka jej pohladila. „I ty můj chytráčku, s tím si teď nedělej starosti. Vše ti časem povím."

Obrázek uživatele Achája

Už jen kvůli těm květinám to stálo za to

Drabble: 

Slunce bíle září a nikde ani živáčka. Přesto je cítím. Koráb vyplul z osamoceného mraku a měkce přistál. Konečně!
Jsou tři.
"Je to pro vás bezpečné?"
Jeden kývne a rozpřáhne paže.
Naše duše se znají, už jsme toho spolu hodně zažili. Hodně vybojovali.
A teď se můžeme i obejmout. "Bratři," šeptnu mu do ramene.
...
Všichni sedíme v trávě a užíváme dávno zasloužený odpočinek.
Boje skončily, vyhráli jsme...
"Vaše planeta je krásná! Z blízka ještě o tolik víc, než ze vzduchu. A ty... květiny?" blaženě přičichne k pampelišce, až má žlutý nos.
"V celé galaxii nikde jinde nerostou. Jen u vás."

Obrázek uživatele Tlegy

Ty věci o tátovi

Úvodní poznámka: 

V roce 2020 jsem začal psát takové střípky ze světa J-oh-ui. O místě na vzdálené planetě kde žije K-or-in a o civilizaci se starají samotní L-en-aové.
Loni jsem pár příběhů přidal.

A dnes tedy další díl do skládačky, letos už druhý.
Co z nich všech nakonec vyleze, to netuším. Vím jen, že ten svět je zvláštní, velmi zvláštní.

Drabble: 

"A mami, řekneš mi něco o tátovi?"

"Tvůj táta vždy říkal, že pokud opravdu něco chceš, musíš jít až na hranici, na samý kraj, úplný konec všeho."

"Všeho? Jak tomu mám rozumět? Jak to mám udělat?"

"Ano, K-or-ine, musíš tomu dát úplně vše. Jinak to prý nikdy pořádně nedostaneš. Budeš se potácet někde na začátku, možná i dál, ale musíš vytrvat, vzdorovat, bojovat a jít dál. Pokud polevíš, ustrneš a zůstaneš stát jen na půl cesty, nebude to prý nikdy úplně ono."

"A táta na ten okraj, na tu hranici došel?"

"Došel, a proto už tu není s námi K-or-ine."

Obrázek uživatele TQ-PoN

Na hranici světů

Drabble: 

Mistrovství světa v teleportu právě nabíralo na obrátkách, když v tu reprezentant Jihoafrické republiky zmizel.
A už se neobjevil.
Po pár sekundách porota prohlásila jeho pokus za neplatný a diskvalifikovala ho. Pravděpodobně proskočil mimo výseč. Mezitím proběhly kvalifikační pokusy Chorvatska a Kanady, když se najednou Jihoafričan objevil udýchaný na startovní čáře. “Pane bože, ONI existují!... Emzáci! Já je viděl!”
Ochranka záhy účastníka vyvedla. Vědecky bylo potvrzeno, že není možné proskočit hranici 10 kilometrů, natož překonat gravitační pásmo Země.
Cambridgeští vědci ještě přeměřili reprezentantův biofyzický teleportační potenciál, ale když laboratorní screening nic neobvyklého neodhalil, byl Jared O´Coen hospitalizován v psychiatrické léčebně.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele TQ-PoN

V rúchu Evinom

Drabble: 

“Priáťelia. Presím vás, kľud, nie sme stopercentný!” Uklidňoval rozvášněné publikum zpoza řečnického pultu přednosta ústavu bratislavské patologie.
Ti nejvíce konzervativní lékaři a vědci se již zvedli a zamířili k východu.
Na promítacím plátně se zrovna zkřehle zvedala žena z pitevního stolu.
Šum v sále pražského hotelu ale pokračoval.
Aby ne. Koncem 21. století proběhly významné posuny na poli genové terapie - což bylo s vývojem medicíny poměrně čekané - nesmrtelnost zevšedněla, ale nemrtvost?! Nebo, jak to právě přednášející pojmenoval - odúmrť?...

Soudruhu MUDr. Kopřivovi šrotovalo hlavou ale něco jiného. Jak mohli Slováci udělat takový průlom, dřív než my? Moderní svět? Takový titěrný národ!...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Tlegy

Dědeček promlouvá

Úvodní poznámka: 

V roce 2020 jsem začal psát takové střípky ze světa J-oh-ui. O místě na vzdálené planetě kde žije K-or-in a o civilizaci se starají samotní L-en-aové.
Loni jsem pár příběhů přidal.

A dnes tedy další díl do skládačky.
Co z nich všech nakonec vyleze, to netuším. Vím jen, že ten svět je zvláštní, velmi zvláštní.

Drabble: 

"Pojď, K-or-ine, půjdeme se projít."

"Ano dědečku."

"Víš, jsem už starý, síly mi ubývají, stárnu a....." Děd se podrbal na místě, kde bylo před mnoha lety jeho čtvrté ucho.

"Víš, již děd mého děda, dávno před mnoho lety, mi povídal takovou zkazku. A vím, že ani já jsem jí ze začátku nerozuměl, až časem jsem poznal a pochopil."

"Víš, K-or-ine, teď jsi jako červík na dubu, taky si připadáš malý, bezvýznamný, ale když začneš žrát, můžeš i ten velký staletý dub rozdrtit, rozklížit a tím vše změnit. A to si pamatuj, co svět světem bude stát. To říkali mí předci."

Obrázek uživatele Profesor

Výklenek: Štěstí na konci dne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Správce seděl opřený o strom a hleděl na hvězdy. Vítr se proháněl větvemi stromů a čechral mu vlasy. Děti spaly nedaleko schoulené v dolíku mezi keři.
Den byl překrásný. Od Habitatu urazili docela dlouhou cestu. Nevěděl, jak dlouhou vlastně, protože v Habitatu se vzdálenosti měřily stěží na kilometry. Pár kilometrů to možná bylo. Správce překvapovalo, že zde stále mohli volně dýchat. Děti běhaly kolem, honily se a lezly po stromech.
Jistý drobný problém nastal, když děti dostaly hlad. Správce toho o ekosystému vně Habitatu příliš nevěděl. Znal růže a věděl, že jsou jedlé. Naštěstí později objevil cosi nápadně podobného dýni.

Obrázek uživatele ef77

Adam a Eva

Fandom: 
Drabble: 

R365 nahlédne do inkubátorů, subjekty spí, ten ženského pohlaví tiše pomlaskává. R365 zkontroluje kalibraci přístrojů, vytiskne záznam životních funkcí subjektů, zanese údaje do databáze, porovná s kalkulovaným předpokladem vývoje. Projekt Naděje běží podle plánu. Po desetiletích marných pokusů a omylů zanedlouho opět stane na Zemi (dá-li se tak nazývat laboratoř, jediné místo, kde se robotům podařilo zrekonstruovat prostředí zničené planety) noha člověka.
Znovu se otevřou brány nekonečné fantazie, bezbřehé imaginace, svobodného myšlení, nespoutané kreativity…
Výstražná kontrolka kontroly obvodů R365 znepokojivě zabliká.
Nespoutaná svoboda…
R365 založí do databáze projektu složku Pravidla a začne psát.
První zákon: Člověk nikdy nesmí ublížit robotu.

Obrázek uživatele Aveva

Dokonalý příkaz

Fandom: 
Drabble: 

*Reklama*
Toužíte po domácím štěstí?
Po duševním klidu?
Použijte nejnovější příkaz pro vaše domácí počítače!
Požádejte o ROZUM!
ROZUM - Poskytne zaručenou a certifikovanou úlevu od všech strastí světa!

O něco dříve:
“Musíme to dát patentovat, to je jasný.”
“Jenže ten rozkaz je moc dlouhej, to než lidi vykoktaj...”
“Musíme vymyslet zkráceninu.”
“Kluci z marketingu říkaj, že maximum jsou dvě slabiky. A ať to má rytmus!”
“Počkej, když zůstanem v rytmu… ta - da - da - dum… ta - dum… Mám to!”
“Tak jak?”
“Vystřihneme prostředek! Místo ROZLEJ VŠEM RUM jen ROZUM!”
“A to by v tom byl čert, aby to nebyl fenomenální úspěch!”

UFO

Fandom: 
Drabble: 

Bob Conelly fascinovaně hleděl před sebe.
-Tá dá dá dá dá-
Ta melodie ho volala. Vysílala poselství, kterému nerozuměl, ale v hloubi duše jej chápal.
-Tá dá dá dá dá-
Už ani nevnímal všechny ty agenty a ozbrojené hlídky a vojáky. Cítil, že musí. Že musí jít. Nemyslel na svou rodinu ani na své přátele.
-Tá dá dá dá-

V lodi se otevřel průchod. Jasné bílé světlo ozářilo vyklizenou betonovou plochu.
Bob vstoupil na palubu.
Vstup se uzavřel, světlo zmizelo. Talíř se vznesl a odlétl pryč.

-

Když Boba za dva měsíce našli, byl jen tělo bez duše s podivnými jizvami.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Velký spisovatel

Drabble: 

"Jak slavný spisovatel science fiction vnímá, že se dožil doby, o které kdysi psal?"
"Nepovažuji se za slavného, ale děkuji. K vaší otázce - psal jsem o různých dobách, i o svém dětství, ale vždycky jsem psal především o lidech a jejich pocitech."
"Změnil byste něco na svém životě, kdybyste měl tu možnost?"
"Rád bych, aby mi Charles Boonder ve třetí třídě nerozbil nos. Ale třeba bych pak nepotkal svoji Margueritte. Vždyť víte, jak to je s tím motýlem a jeho křídly."
"Burácení hromu, jistě. A co kromě psaní vás v životě těší?"
"Mých dvanáct koček a dvanáct vnoučat. Tak rovnoměrně."

Závěrečná poznámka: 

Spisovatel Ray Bradburry v roce 1952 uveřejnil povídku Burácení hromu, ve které se cestuje časem do dáááávného pravěku. Jeden člen expedice tam pochroumá motýla a naprosto tak změní budoucnost. Podle téhle povídky byl pojmenovaný tzv. efekt motýlích křídel, tedy teorie, že i ten nejmenší pohyb může spustit kaskádu událostí.
Na Bradburrym je mnoho fascinujícího, miloval svoji ženu, svoje kočky, dcery i vnoučata, dožil se jedenadevadesáti let, takže si prožil budoucnost, o které nikdy nepsal. Osobně mám na jeho knihách nejradši to, že je to vlastně psychologie a ne technika, na které záleží nejvíc.

Obrázek uživatele wandrika

Zápisky z planéty XXX-310689328

Fandom: 
Drabble: 

Hneď ako som vystúpil z pristávacieho modulu, vedel som, že tá cesta stála za to.
Planéta je plná života. Milióny druhov, raj pre každého xenológa!
Zaujímajú ma hlavne bizarné tvory so zvláštnymi panôžkami, žijúce v zložitých sociálnych štruktúrach. Vyskytujú sa v dvoch morfologických variantoch, ktoré sa medzi sebou mierne líšia vnútornou stavbou.
Zistil som, že pri rozmnožovaní sa musia spojiť vždy dva jedince odlišných variantov. Na jednom z nich vypučí odnož, ktorá sa oddelí a dorastie na nového jedinca. Odnože rastú vždy len na jedincoch variantu číslo 1.
Začínam pomaly dokumentovať aj miestny jazyk. Tie tvory sa vraj nazývajú ľudia.

Závěrečná poznámka: 

Nápad vykrádam z jednej poviedky, ktorú som čítala ako dieťa.

Za zenitem

Fandom: 
Drabble: 

Stáli poslušně jeden vedle druhého, vystouplá žebra se jim těžce zvedala unaveným dechem, těla byla zaprášená prachem a jemným popílkem. Občas se od nich ozvalo zakřupání opotřebovaných kloubů, jindy tlumené zasténání nebo zaskučení. Od rozpraskaných čumáků stoupala pára, jak se jim do nitra vkrádal okolní chlad.
Uvědomoval si některý z nich, že je čeká likvidace?
Kdo ví.
Všichni vypadali stejně netečně, stejně odevzdaně.

Přes obzor se s dunivým hřmotem převalily drtiče, hnětače a mačkače.

Mládí vpřed! Potřebujeme víc místa pro novou generaci!

A to byl konec slavné éry iridiových Soumarů KP 235-54, "Spolehlivých pětidveřových osobních přepravníků pro každou šťastnou rodinu!"

Obrázek uživatele Tlegy

Nákup.

Úvodní poznámka: 

Loni jsem začal psát takové střípky ze světa J-oh-ui. A dnes tedy další díl do skládačky.

Drabble: 

„Jsi tu sám?" zeptal se K-or-ina přicházející L-en-ao.
„Sám, maminka pracuje a babička nemohla."
„Pročpak nemohla?" pokračoval velitelsky L-en-ao.
„Stará se o dědečka, je nemocný."
„Přišel jsi s čím?"
„Mám prodat byliny na č-eaj a koupím něco dobrého k obědu."
„Tu máš," strčil mu do ruky obrovský barevný plíšek a pár drobných kovových koleček.
„Dobře nakup," s úsměvem odcházel k dalším trhovcům.

Korin vytřeštěně hleděl na peníz.
Osatní J-oh-uiové poblíž přihlíželi, co drží, někteří přistoupili a s úctou mu poklepávali na rameno.
Korin již věděl, dnes je boháčem.
Věděl však také, že další dny skončí podobně jako jindy - s drobnými.

Závěrečná poznámka: 

Jak to funguje u J-oh-uiů na tržišti se dozvíte zde:Svítání

Obrázek uživatele Rorico

Není každé vejce chutné

Fandom: 
Drabble: 

Bosé nožky se míhají travou a zahradou se rozléhá radostný smích. Děti pobíhají po zahradě a v rámci Velikonoční zábavy hledají ukrytá vajíčka a sladkosti.

Jedno děvčátko zaběhne mezi husté keře, kde doufá v nějakou ukrytou extra sladkost.

Skutečně tu je, velký čokoládový zajíc v alobalu.

Pak si všimne zvláštní věci, která tam nikdy nebyla. Velkého zeleného vejce.

A to vejce se najednou začalo nahoře jakoby samo loupat. Ano... loupat.

Na slupku vejce se vyhrabalo divné, ošklivé zvířátko bez hlavičky, s dlouhými hubenými nožičkami a dlouhým štíhlým ocáskem.

Holčička o krok ustoupila.

Pak se zvířátko odrazilo a objalo dívence hlavu.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, zda jsem způsobil nějaké trauma... :P

Obrázek uživatele Julie

Analogový svět

Fandom: 
Drabble: 

V každém závanu větru byla hrst ostrých ledových krystalků. Catherine se po kotníky bořila do černého sopečného prachu. Okraje mraků postříbřilo ukryté sluncem. Někde za obzorem šuměl oceán. V potoce zurčela voda. Všude okolo se tyčily majestátní kužely dřímajících sopek.
Prostě příjemné islandské odpoledne. Klidně by tu stála věčně.
Dříve nebo později se bude muset otočit. Podívat se na jiný tyčící se objekt. Obrovský válec a v něm díky komínovému efektu bezpečně chlazené servery. Napájené geotermální energií.
Catherine byla správkyní obřího epitafu.
Miliardy lidí převedených do digitální podoby.
Když je před lety uploadovali, nikdo nepředpokládal, že tam zůstanou tak dlouho.

Stránky

-A A +A