DMD č. 3. pro 3. 4. 2013. Téma: Statistika nuda je

"Tak, teorii jsme probrali, a teď ji procvičíme na konkrétním případě.

Hráčky basketbalového klubu IMOS Brno mají tyto výšky, měřeno v centimetrech:
189
175
183
190
178
185
195
195
188
187
188
176
191
183.

Určete jejich modus, medián, dolní a horní kvartil. Máte na to deset minut."

Pepa se ušklíbl. Nuda. Rutina. Stačí si uspořádat datový soubor.

175
176
178
183
183
185
187
188
188
189
190
191
195
195.

Mody jsou tři, medián jeden, kvartily tři, dobře, dva, když nepočítám medián.

Ovšem stejně mi to nepoví nic o tom, kolik košů nastřílejí Žabky v příštím utkání!

Na počátku byl písek. Žlutý. Tuny písku!
A Rommel.
Vojska Osy nás tu napadala, tu svírala v pancéřových pařátech. Nezůstali jsme jim nic dlužni, přestože naděje na vítězství byla malá. Bylo jich hodně! Vzdát se nepřipadalo v úvahu, proto jsme bojovali o každou píď. Navzdory předpokladům jsme to dokázali a opustili to rozžhavené peklo.

Vlahý vánek Středozemního moře byl jako pohlazení.

Pak už to šlo ráz na ráz - Itálie, vylodění v Normandii, postup Francií, Belgií a Holandskem až TAM.

Urazili jsme tisíce kilometrů, překročili nespočet řek a osvobodili desítky měst, abychom došli až do Hamburku.

A Hamburk se nám vzdal.

„Podle statistiky se minulý rok prodalo o dvacet obrazů více, než letos, Vincente,“ řekl strýc Cent a významně na něj zamrkal zpoza brýlí.
Vincent otráveně zamručel, ale neodpověděl. Nesnášel strýcovy narážky na to, že se mu v prodeji umění už nedaří tak dobře, jako ze začátku. S lehkou úklonou se odporoučel a vyšel z obchodu do pařížských ulic.
Nadechl se jarního vzduchu. Z nebe se snášely růžové kvítky, jako by padaly z bělostných mraků. Usmál se na výjev ulice před sebou. Kdyby si to tak mohl zaznamenat... Zapamatovat! Všechny ty barvy, pocity, vůně...
Vzadu v obchodě stálo jedno prázdné plátno...

„Prohledal jsem i Český národní korpus,“ hlásil Daniel ještě mezi dveřmi.
„A?“ Ondra spěšně pohlédl na hodiny – ukazovaly půl deváté večer – a zatáhl téměř vrávorajícího přítele domů.
„Moje verze se objevuje častěji,“ pokračoval Daniel. Ondra přemýšlel, jestli se snaží být galantní, nebo jestli jej náročné lingvistické analýzy připravily o poslední zbytky jazykového cítění.
„Možná proto, že to zní jako přívlastek – jméno. To by ale vypadalo směšně.“
„A moc obyčejně, co? I když tam budou i křestní?“
„I přesto.“
„Fajn, nebude to podle abecedy,“ vzdal se Daniel, „nebo bude, ale jinak.“ A konečně vytiskl jmenovku na zvonek: Daniel K----, Ondřej D----

Dvě postavy se nelyšně protáhly dveřmi. Místnost byla plná šanonů, ale dvojice neomylně mířila ke stolu pokrytému složkami. Mdlé světlo lampičky ozářilo místnost a dva ofrčkovaní záškodníci zasedli a začali se obsahem stolu probírat. Obersturmführer, spící v rohu, jim viditelně nevadil.
Brunet zuřivě psal a zrzek ho pobaveně sledoval. „Vylepšuješ jim statistiku?"
„Jo. V jejich podání to bylo nudnější než Janáčkův Otčeáš.“
Tužky se míhaly po papíře, měnily německou preciznost v absolutní bordel.
„A co to vlastně mrvíš ty?“ zajímal se brunet.
„Rekviziční formuláře. Zrovna objednávám věci na sabat, židovské písně, slona a buráky.“
„Liame?"
„Ano?“
„Být záškodníkem je sranda.“

„Výška, tlak teplota, rosný bod…“ zachroptěl přijímač a vychrlil spoustu čísel, která byla pro jeho okolí naprosto nesrozumitelná.
„Vypni to, Karle,“ ozvalo se zezadu. „Kdo to má pořád poslouchat?“
„Ještě ne,“ zaprotestoval oslovený.
„Následují sportovní zprávy – Jaromír Jágr dosáhl v kanadském bodování NHL tisíc bodů gólem v zápase Dallas – Montreal. Pokračujeme zprávami z ekonomiky – nezaměstnanost ve Španělsku dosáhla 20 procent,“ zachrochtal přijímač.
„Teď to vypnu, veliteli,“ zareagoval konečně Karel. „Počítač všechny data z vysílání uložil a zpracuje je.“ A jedna z jeho šesti končetin zmáčkla tlačítko On/Off.
Za chvíli se na displeji palubního počítače objevilo – Error, příliš mnoho vstupních informací.

[„Dnes jsem se dočetl,“] rozpovídal se Simba nad domácím úkolem a po očku sledoval svou mistryni, jak se snaží udělat rybičkovou pomazánku. Zatím to nevybuchlo, což byl rekord, [„že dle posledních studií Wookieeové patří mezi rasy s nejmenší koncentrací jedinců schopných cítit a manipulovat Silou. Statisticky jen jeden z milionu to dokáže.“]
„No, já znám čtyři takové, což při oficiálních hodnotách populace jedenáct milionů činí kolik?“
[„Nevím.“]
„Vždyť se učíš matiku. To bys měl zvládnout, ne?“
[„My teď ale berem úplně něco jinýho.]
„A co?“
[„Statistiku a mám hlad.“]
„A nechceš raději ochutnat tu pomazánku?“
[„No… když je ten hlad.“]

„Sieg Heil, Herr Obergruppenalchimist.“
„Sieg Heil, Herr Obersturmbannführer, nejdu nevhod?“ nejvyšší říšský alchymista si sundal promočený pršiplášť a usedl do nabízeného křesla. Z okna byl i přes vydatný déšť vidět hustý dým stoupající z komínů krematorií.
„Vůbec, naopak jsem rád za vaší návštěvu. Nedáte si se mnou Schnaps?“
„Dám, ale stále jsem tu pracovně.“
„Kolik to bude tentokrát?“ zeptal se nenuceně Rudolf Höss a nalil lihovinu do připravených skleniček.
„Čtvrt milionu.“
„Teda povím vám, vy mi házíte statistikami.“
„Statistiky válku nevyhrají, tento rituál může. Je to problém?“
„Není, židů je dost. Bohužel.“
„Bohudík… Schnaps ist Schnaps…“
„Und Gas ist Gas.“

Alfréd si trpitelsky povzdechl. Jeho pán opět soustředěně zíral na obrazovku počítače, kde se v temnu jeskyně odrážely obrazy těch nejkrvavějších vražd.
„Pane Bruci, je to opravdu nutné? Nechtěl byste občas vyjít ven, nachytat trochu sluníčka, jít do společnosti?“
Bruce Wayne od počítače ani nevzhlédl.
„Každý den je v Gothamu zavražděno minimálně pět lidí, dojde nejméně k šesti znásilněním, deseti přepadením a přinejmenším k jedné potyčce gangů či vykradení banky. Batman nemá čas na odpočinek.“
„To už o sobě mluvíte ve třetí osobě?“ zeptal se komorník.
Ale netopýří muž ho nevnímal. Ještě musel prohlédnout dvacet složek a vyslechnout patnáct podezřelých.

Uvnitř doslova hořely nadšením. Navenek to probublávalo jen chvílemi. Kromě tatíčka plesy milovala celá rodina. Mary se nepočítá.
Denny, zlatíčko Denny je seznámil. Pan Meadows byl milý, ač poněkud uměřený. A moc mu to slušelo. Pana Drabbla jim Denny ukázal z dálky. Obě slečny málem zůstaly stát s otevřenými ústy.
John Drabble seděl v křesílku vedle pana Wickhama a vypadal jako jeho dvojče. Tedy... dokud oba nevstali a nepoklonili se jejich směrem. Wickham byl o hlavu menší.
"Je to možné? Jsou snad bratři?" Zvolala Lydia.
"Nu, statisticky by se dalo uvažovat o tom...," utrousil pan Meadows.
"Pffft, nuda. Denny! Tancujeme?"

Antifolus Efezský: „Tady čtu: pravděpodobnost narození dvojčat je jedna ku osmdesáti.“
Antifolus Syrakuský: „Statisticky počet vícečetných těhotenství stoupá, kvůli asistované reprodukci.“
Dromio Syrakuský: „Nezájem. Pojďme raděj někomu zaasistovat sami!“
Dromio Efezský: „Počkej, nech je číst dál.“
Antifolus Efezský: „Dromio má pravdu.“
Antifolus Syrakuský: „Který?!“
Antifolus Efezský: „Můj. Ačkoli teď nevím, který je který a co řekl.“
Dromio Syrakuský: „Teda pánové, klidně si to dočtěte, ale pak bychom se měli vrátit do Syrakus, než z toho zblbneme všichni.“
Antifolus Syrakuský: „Pravděpodobnost, že dojde k pojmenování dvojčat stejným jménem je nulová. Statistika však zdokumentovala hned dva takové případy. V Epidamnu v hospodě.

Zuřila bitva, dlouhá a vyrovnaná. Nad bojištěm v troskách zapomenutého města stoupal dým ze zničených tanků lidí i z pestrobarevných vznášedel cizáků z vesmíru.
Generál nezaváhal ani na chvíli. Elitní jednotka nebyla ve výhodném postavení, ale stačilo, aby rozstřílela nepřítele opodál, a pak už se jí nic nemohlo stát.
Statisticky je to akorát, pomyslel si.
Storm Boltery se rozeřvaly a nepřítele zahalil dým. Když se rozplynul, odhalil trochu překvapenou nepřátelskou jednotku, která neutrpěla jedinou ztrátu…

Nad stolem posetým plastovými modely „generál“ nevěřícně zíral na několik šestistěnných kostek a ony na něj mrkaly stěnami s jedinou tečkou. Tohle bude náročná bitva.

Dívala jsem se do speciální místnosti na oblečení a boty, kterou kvůli mně museli zřídit. Kvůli mně! Holce, která si dřív dobrovolně oblékla šaty jen čtyřikrát. A teď, v Aldormě, vlastním padesátery šaty na ramínka, dvacet druhů korzetových, k tomu přesně ladící boty, o špercích snad ani nebudu mluvit.

"Tak jo, Leni, statistika je sice neskonale nudná, ale taky neúprostná. Stala se z tebe fiflena," povzdechla jsem a vrátila se do své ložnice, kde jsem padla na postel a snažila se nemyslet na ty hadříky vedle. Bohužel to nešlo. Nejsmutnější ale zůstaval fakt, že mi kalhoty už dávno přestaly chybět.

„Hlúposť!“ rozčuľovala sa Minerva.
„To iste,“ usmial sa Dumbledore. „Všetci dobre vieme, že je to len ďalšia hlúposť, ktorú si vymyslela Dolores pod zásterkou ministerstva. Ale keďže ide o ministerstvo, tak to musíme spraviť.“
„Vážne si myslíš, že je Severus spôsobilý k tomu, aby štatisticky vyhodnocoval psychickú zrelosť študentov, ešte k tomu podľa jednotlivých koľají?“
„Nejasal, ale musíme mu veriť...“
Neskôr v žalároch. Na stole ležalo päť kôp anonymných psychotestov.
„Takže tu máme bandu hrdinských imbecilov... ďalej bandu hlúpych dobrákov... a bandu premúdrených idiotov. A samozrejme Slizolin. A Potter s Weasleym majú vlastnú špeciálnu kôpku, tí dvaja kreténi sa podpísali...“

Cela má 4 x 4 metry.
Na levé straně je v kameni 438 důlků, na pravé 548.
Od dveří k oknu je to 9,5 kroku.
Slunce v tuto roční dobu zapadne v 15:09.
Za dobu, co jsem tu (53 let, to je asi 19.345 dní, 464.280 hodin, 27.856.800 minut, nemůžu být přesnější, proč si jen nepamatuju den a hodinu, kdy mě zavřeli?) mi vypadalo 1.547.603 vlasů.
Zabil jsem celkem 3.127 pavouků, 16.112 much a 64.448 komárů.

A on mi teď chce nahnat strach?

Ubožák. Pohled na ten nechápavý hadí ksicht bude mašličkou na dárku, který mi dá.
Až mě zabije.