Sandman

Obrázek uživatele Danae

Vlákna

Fandom: 
Drabble: 

“Ta třpytivá vlákna z malých dílků, co kolem nich občas problesknou…, ta jsou tvoje?” otázal se Zkáza, když hleděl z Campanily na rej karnevalových dvojic.
“Ne,” odtušila Touha a vyfoukla kouř z dlouhé špičky. “To je čas.”
“Přadeno osudu?”
Zavrtěla hlavou a v zlatých očích se jí odrazily benátské ohně. “Lidi k sobě nepoutá jen touha a osud. Ve hře jsou další proměnné.”
“Takže čím déle spolu jsou...”
“Tím je vlákno delší a pevnější. Nakonec je z něj buď záchranné lano, nebo ostrá struna.”
“Na čem to záleží?”
“Na tom, z jakých zážitků je spleteno,” řekla Touha a zavřela oči.

Ve tmě

Fandom: 
Drabble: 

"Sen je bezednou hlubinou dne." Morfeus ležel na pohovce. Měl zavřené oči.
"Chtěl bych, aby naše říše spícím pomáhala. Žití nese mnohá utrpení. U nás je lidé mohou odložit, proměnit třeba v něco absurdního; oprostit se na chvíli od danosti, ulevit duši. Mohou s trápením bojovat jako s noční můrou; mohou zde plně milovat, jak by se ve dne neodvážili; mohou hledat naději."
Vousatý muž mlčel. Zamyšleně přikyvoval.
"Ani nevíte, jak mne starost o říši snů zmáhá."
Obvykle návštěvník ráno nic neví, ale Lucien měl podivnou jistotu, že si tento rakouský lékař bude všechno pamatovat. Ostatně, dělal si i zápisky.

7/8 života

Fandom: 
Drabble: 

1916
"- A princ šípkovou Růženku políbil, byla velká svatba a žili spolu šťastně až do smrti. - Tak dobrou noc, Unity. Máš vůbec hotové úlohy do školy?"
"Ano, mami. Dobrou noc."

1989
"Konečně je ráno ... maminko, ten sen byl tak temný a divný a byla jsem tam většinu času tak sama ... Ááá! Moje ruce! Někdo mi vyměnil ruce! Stala se ze mne příšera! Pomoc!"
"Slečno Kinkaidová, vy jste se probudila! To je zázrak!"
"Kde to jsem? Kde je maminka!"
"Slečno Unity, nevím, jak vám to mám říci ... Kdysi jste usnula a ... Teď se píše rok 1989. Spala jste přes sedmdesát let."

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení těm, co neznají fandom: Unity se propadla do snu poté, co pána snů zajal matlácký magik a říše snů byla mnoho let v rozkladu. Spící i otěhotněla a porodila. Jen je mi na originálu hodně divné, že se po probuzení chová jako psychicky dospělá ...

Obrázek uživatele Julie

Smrt a Mycroft

Úvodní poznámka: 

A věřili byste, že tohle mi leží v hlavě už od toho povídání o Smrti v Samaře?

Drabble: 

Zhmotnila se v hlavách Sherlockovy postele. Poznal ji okamžitě, i když neměla ani kosu ani lebku místo tváře. Jen černočernou buřinku a ankh.
Podíval se antropomorfní personofikaci přímo do očí.
Hodlal vyjednávat. Konec konců on byl pro změnu antropomorfní personifikace britské vlády.
Jenomže viděl jen hluboký nekonečný smutek.
„Měla jsem sestru, víš? Vím jaké to je, když se Radost změní v Delirium.”
Dlouhými bledými prsty zajela do Sherlockových vlasů promáčených potem.
„Neber si ho,” zaškemral Mycroft.
„Nevezmu,” přisvědčila.
„Dokážu ho zachránit?” odvážil se zeptat.
Sehnula se a políbila Sherlocka na spánek.
„Neboj, bude v pořádku. Jen ho nezachráníš zrovna ty.”

Závěrečná poznámka: 

Já vím, že jsou to jen taková velmi obrazná dvojčata. A dokonce ani nejsou až tak úplně zlá. Jenomže já si to chtěla fakt moc napsat.

Sen města (viz též spící město, snící město)

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rebelce ;-)

Drabble: 

Sen je esencí města. Chybně zaměňován za synekdochu (z přirozené obavy před skutečnostní), ovšem jde o vlastní aktivitu města, ne jeho obyvatel. Schopností snít disponují všechna města, nehledě na sociokulturní či geografické faktory. Sen každého města je jiný.
Do snu města lze propadat, nebo v něm uvíznout. Propadání, jev zcela běžný, nastává během probouzení. Jedinec nerozlišuje vlastní sny od snů města. Okamžik ve snu města si zpravidla nepamatuje. Uvíznutí je vzácné. Vzhledem k mentální kondici přeživších nebylo možné utvořit jeho hlubší analýzu.
Případ probuzeného města dosud nebyl v odborné literatuře popsán, přesto se stal předobrazem několika fantastických próz (viz odkaz).

Knihovna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Náhrada za včerejší téma "dokonalý hostitel"

Drabble: 

Ten, komu se podaří prosnít do knihovny, pozná, že Lucien je opravdu vynikající hostitel. Provede vás, vysvětlí, kde jsou knihy nikdy nenapsané, kde příběhy, které se předávaly jen ústně, a kde ty, jejichž stopy zůstaly už jen v myslích dávno mrtvých snících. Je tu i nekonečný oddíl interpretací a dezinterpretací (některé příběhy mají tolik verzí, kolik je snících). Básníci si mohou přečíst své nikdy nenapsané básně, pragmatici knihy svých rad do života. Nechá vás volně bloumat mezi regály nebo usadí do pohodlného křesla a přinese čaj a sušenky (zde můžete do knih i drobit).

Po probuzení si však nic nepamatujete.

Najít a ztratit

Fandom: 
Drabble: 

"My jSme šLi, já a SeN, A SeN nĚCo sLÍbiL a nAšLIi jsme ZkázU, a pAk jsme vŠichni TŘi chOdili pod hvĚzdAmi, aLe Byl taM jeŠTě BarNAbáŠ, taKŽe jSMe vLasTně bYli ČTyři, a pak Zkáza odešEL a pak SEn muSel nĚCO udĚLat a paK tAky odeŠel TakžE jseM zŮstalA SaMa I kdYŽ jsmE HO nAšli, jENomže SeN pAk vYPadal jAKo kdYž bolÍ A nechtěl jsem a..." oči Deliria měly najednou stejnou barvu, "možná je to celé kvůli mně..."
Smrt věděla, jaké něco musel Sen udělat a proč. "Nevyčítej si to, Del," řekla.
Barnabáš se drbal za uchem a neříkal nic.

„Já octnul jsem se v tmavém, pustém lese …“

Úvodní poznámka: 

náhrada za téma č. 2 Les náhod

Drabble: 

„V říši snů je oblast, které se říká Les náhod. Snící zde bloudí. Mezi kořeny stromů jsou náhodně skryty průchody do různých archetypálních světů. Když strážný anděl zjistí, že duše vešla do tohoto lesa, musí ji následovat přesně a opatrně, aby se náhle neocitl někde zcela jinde, než jeho svěřenec.
Pozor! Místo, kam se snící propadne, je skutečné – v tom je právě to největší nebezpečí ….“
Tuto pasáž z „Příručky strážných andělů. Jak neudělat ještě větší průser“ si vybavoval anděl Azirafal, zatímco smutně bloudil v největším archetypálním obchodě s dámským spodním prádlem. Snad si ten Dante nějak poradí i bez něj.

Závěrečná poznámka: 

Název je druhý verš Komedie ve Vrchlického překladu.
"Největší obchod se spodním prádlem" mám z Otce Teda, ale nevešlo se mi to už do fandomů.

Obrázek uživatele Julie

Lampa, pod kterou je největší tma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Věnováno Ave k narozeninám. Protože ona už se bát nemusí.
Soundtrack

Drabble: 

Vykázal jim místo skryté hluboko v Říši snů. Vstoupit se do něj dá leda snad za nocí, kterým se i spánek vyhýbá. Za nocí, kterých se bojí i samotná tma. Podobá se útulné knihovně s vysokými policemi, pohodlným křeslem a věčně svítící lampou, což nade všechnu pochybnost dokládá, že Pán snů je sadistický bastard.
Nejsou vidět. Nejsou slyšet. Nemůžete je cítit a není možné si na ně sáhnout. Uzamčeni ve věčnosti své neexistence pláčou nad tím, že mohli, že chtěli, že se nechali zastavit. Autoři, co nikdy nic nenapsali.
Čas od času je navštěvuje Delirium a nosí jim mrkvové dortíky.

Obrázek uživatele Quartermaster

Apel strachu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trocha patosu na nedělní ráno.

Drabble: 

Většina lidí se bojí mé sestry. Nechápu. Má sestra je nejférovější bytost, kterou znám. Spravedlivá. Nic neslibuje, nikoho nepokouší.
Na rozdíl ode mě.
To já ukazuju lidem, čím by mohli být. Nechávám je snít o dalekých cestách, o bohatství, kráse, o lásce. O životě, který by si beze mě neuměli ani představit.
A pak se ráno probouzejí sami ve svém starém světě. Nudní a průměrní zamíří do práce, kterou pohrdají. Dálky? Leda prstem po mapě. Krása? Mezi stěnami korporátní kanceláře sotva. Sliby chyby.
Smrt je přímočará, ale sny jsou synonymem pro podvod.
Jsem to já, koho by se měli bát.

Obrázek uživatele Aveva

Zavíráme krám

Fandom: 
Drabble: 

Svět byl plný příběhů. Rozvíjely se mezi běžícími oblaky. Hrály si mezi zrnky vířícího prachu. Zurčely v kapkách vody. Byly všude. Stačilo se podívat, natáhnout ruku a uchopit některý z nich.
Pak pramen vyschl. Jeho pohled na svět se z vteřiny na vteřinu změnil.
Chvíli tápal.
Bál se.
Pak přišlo jaro.
Utrhl tulipán, zavřel oči a přivoněl k němu. Pak oči znovu otevřel. Pomyslel si - tulipán. Nic nenásledovalo. Nepřišla mu na mysl báseň, ani podobenství. Nezačala se mu před očima rozvíjet osnova třídílného románu, ani ho nenapadl námět na seriál - zaručený hit.
Inspirace ho skutečně opustila.
Richard Madoc se usmál.

Obrázek uživatele Rebelka

Na samé hranici

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ono se to stejně nedá vyjádřit slovy, ale aspoň si třeba poslechněte tohle.
Fandom je čistě orientační.

Drabble: 

je to asi na konci světa nebo možná uvnitř každého, to je úplně jedno, protože obojí je občas stejně nedosažitelné a hlavní je
ŽE VZDUCH TAM VONÍ JAKO STARÉ VZPOMÍNKY
a najednou cítíš, že se můžeš na kratičký okamžik dotknout dlaní nekonečné zdi vesmíru, ten otisk tam bude nějaký čas jiskřit a hřát tě
OBČAS SE TĚ NEPOZOROVANĚ DOTKNE A ZAŠIMRÁ
a to je přesně ta chvíle, kdy je ticho barevné a pojídá slova, je to tady a teď, kdy do sebe zuby zapadnou

Delirium umlkne.
„Vždyť to přece není potřeba říkat nahlas.“ A jeho smích je zvonivý a táhlý.

Obrázek uživatele Rya

Polibek jak dotek motýlího křídla

Fandom: 
Drabble: 

Krátká chvíle bouřlivé slávy dávno upadla v zapomenutí; byl jen mlčenlivým starcem, dožívajícím v domě své dcery.
Jenomže byl také dědečkem.
„Pověz mi pohádku!“
„Nějakou ti přečtu.“
„Chci vymyšlenou! Prosím.“
„Neumím vyprávět příběhy, zlatíčko.“
„Tak ji napiš!“
Odběhla za motýlem. Nespatřila trýzeň v dědových očích.
V noci ho probudila noční můra. Ta jeho měla podobu půvabné nahé dívky.
„Kalliopé!“ zaúpěl zděšeně. „Ne... už ne… prosím!“
Vír šílenství, krev prýštící z prstů. Jeho trest. Pamatoval si.
Usedla vedle něj, vzala třesoucí se ruce do svých.
„Svět by skončil, kdyby nebylo odpuštění, Richarde.“
Lehce ho políbila na tvář.
„Napiš té malé pohádku.“

Obrázek uživatele Danae

Čtenář

Fandom: 
Drabble: 

Poslední stránku svého života četl s obtížemi. Špatně viděl na písmenka, i brýle už pomáhaly jen málo. Často se zarazil v půli věty a musel začít znovu od začátku. Spousta odstavců mu přišla přiliš složitých, některým slovům přestával rozumět. Unavovalo ho to.
Byla tam ale i silná místa. Vnouček se na něj poprvé usmál. Dcera mu přinesla buchty stejně dobré, jako kdysi pekla jeho maminka. Za oknem zazpíval kos.
Dočetl na konec stránky a zavřel oči. Když je znovu otevřel, stála před ním dívka s nejkrásnějšíma černýma očima.
“Co budu číst teď?” zeptal se.
“Co by sis přál?” usmála se.

Obrázek uživatele Danae

Dar

Drabble: 

Vím, že nejsem vzhůru. Pamatuju si, že jsem si vzala půlku stilnoxu, abych vůbec usnula. Teď stojím bosa na podlaze obludně velké stanice metra, ruce sevřené v pěst. Do dlaní se mi zarývají úlomky skořápek. Bezcenný roztříštěný dar.
Jdu hrozně pomalu, mramor studí do chodidel. Kdesi v dáli stojí jeho trůn, ztrácí se ve stínech tunelu, s každým krokem se vzdaluje. Marnost dne se vlévá do marnosti noci.
Pak ze tmy zazáří dvě hvězdy. Jde mi naproti. Z mých dlaní bere roztříštěné sny, jako by to byl ten nejcennější dar. Cosi mi říká, cosi dává zpět. Malou hvězdu. Jiskru naděje.

Obrázek uživatele Aveva

Půlnoční představení

Fandom: 
Drabble: 

Úplně obyčejné ráno.
Pro snídani do marketu na rohu. Doběhnout autobus. Chytit výtah.
I když je mi jasné, že je to sen, poslušně vystojím frontu, nechám si ujet autobus a, abych nemusel čekat na další výtah, vyběhnu šest pater po schodech.
*
“Přizdispáč,” odfrkne Marvin Tykvohlav. Popcorn mu vypadává z vyřezaných úst.
Lucien, sedící v lóži vedle něj, si posune brýle blíž ke kořeni nosu.
“Naopak příteli,” poznamená, “Sny o zdánlivě obyčejných věcech jsou základními kameny Snění.”

*
Když otevřu dveře kanceláře, vzbudím se.
Další den. Další rehabilitace. Včera jsem konečně dokázal pohnout prsty na nohou. Teď už všechno půjde jenom líp.

Obrázek uživatele Danae

Mazikeen

Drabble: 

Jeho pekelné souložnice ho milovaly pro jeho moc. Ona ho miluje pro vše ostatní. Proto mu vyzná lásku, až když se zřekne říše. Když mu Pán Snů utne křídla.
Tehdy ji poprvé políbí a odejde. Následuje ho zpovzdálí, nevtíravě, ve stínech. Jde v jeho šlépějích pouští, bouří a plamenem. Do paláců i bordelů, znetvořenou tvář zahalenou, ruku na dýce. Čeká, až ji bude potřebovat.
Přisedne k němu u fontány v Central Parku, když má oči prázdné jako papír.
“Nezůstávej se mnou,” řekne tiše. “V tomhle vesmíru nemám místo.”
“Mhůj vhesmír jhe tham, kdhe jsi thy.”
Tu noc se milují poprvé.

Obrázek uživatele Nightie

Nebýt

Fandom: 
Drabble: 

Z její říše se nikdy nikdo nevrátil. Neschopnost návratu byl její princip. Smrt o ní sama nikdy nemluvila. Nebyla tajnůstkář, ale žádným existujícím jazykem nešla popsat. Nebylo v ní absolutně nic a když se řekne nic, tak se nejedná o nicotu, ze které měl Aristoteles vředy. Její říše byla dokonalá absence hmoty a života, bez barvy, bez jediného zvuku. Nebyla nikde a zároveň se rozpínala celým vesmírem. Smrt se svou říší tvořila jedinou entitu. Její fyzická podoba měla být jen něco, co všem žijícím tvorům usnadňovalo přechod do nebytí, když nastal jejich čas. Je to jednodušší než najednou prostě nebýt.

Závěrečná poznámka: 

Nečekám mnoho Káčat, ale musela jsem vypustit svého vnitřního fana Sandmana a zároveň filozofa. (a když myslím filozofa, tak ve smyslu někoho, koho zajímá ten obor. Smysl života hledá Vlastík Plamínek)

Obrázek uživatele Aveva

Zázrak stvoření

Úvodní poznámka: 

Inspirováno scénou na konci čtvrté knihy Sandmana.
A teď se mi ještě přiznejte, komu z vás jsem svoje Údobí mlh půjčila!

Drabble: 

Západ hořel. Nad mořskou hladinou zářila jedinečná a neopakovatelná kombinace barev.
Lucifer přes špičky propletených prstů sledoval, jak slunce zapadá za obzor.
Bůh byl opravdu umělec. Jeden každý západ slunce od stvoření do té chvíle byl jedinečným uměleckým dílem. Dokonce i v dobách, kdy ho mohly vnímat jenom améby v živném roztoku moří, plýtval Bůh svým uměním na dechberoucí podívanou končícího dne. Umělec od prvního do posledního dechu. Stvořitel.
Lucifer lehce nakrčil obočí. V hlavě se mu formovala myšlenka.
Tohle zvládnu taky, usmál se.
A když slunce zmizelo docela, vstal z pláže a vyrazil na cestu za stvořením vlastního vesmíru.

Obrázek uživatele vatoz

Zrnka

Fandom: 
Drabble: 

Každé zrnko písku má svou váhu. Kamínek do mozaiky. Jeden sen.
Znám je všechny, už jen z jejich šumění poznám, který kontinent se právě uložil ke spánku. Každé má jinou barvu, červené, zlaté, modré, každý sen hraje jiným odstínem, zamilovaným, hrůzostrašným, šťastným.

Přehazuji zrnka, aby se dostaly na to správné místo.
A pak, konečně, mrknu. A okamžik v čase, zmražený navždy, se stává mým novým domovem.

Sem se můžu vždy vracet, když při potulkách myriádami lidských sny zatoužím po chvilce klidu. Odsud vždy odcházím, když mé rozhárané nitro chce ven.

Jsem Sen a můj palác je ze zrnek lidských snů.

Obrázek uživatele se.id

Nápady šíleného spisovatele 2: Toulky s Eustácem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další z šílených příběhů Richarda Madoca, psaný pro Danae.

Drabble: 

„Apartmá s okny na východ,“ žádala dáma s šátkem od Hermese.
„Eustác miluje ranní sluníčko,“ doplnila dáma s diamantovými náušnicemi.
„Jistě, madam,“ řekl recepční.
„Eustác nesnáší hlučné lidi,“ pokračoval Šátek.
„Chceme prostě klid,“ pravily Diamanty.
Eustác bude nejspíš nesnášenlivý prďola, pomyslil si.
„V hotelu bydlí pouze ta nejúctyhodnější klientela, dámy!“
„Pokud se tu Eustácovi nebude líbit…,“ začaly Diamanty, “budeme si okamžitě stěžovat řediteli,“ dokončil Šátek.
„Uděláme cokoliv, aby byl pan Eustác spokojen.“ Hlas recepčního se táhl jako med. „Kdy ráčí přicestovat?“
„Je tady.“ Diamanty pozdvihly přepravku.
Recepční se střetl pohledem s omšelou lasičkou.
V očích obou se zračila nekonečná únava.

Obrázek uživatele strigga

Nekonečně mnoho

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Jedna z Krajiny snů)

Drabble: 

Obří loď v podobě oživlého topinkovače.
První prst.
Plechový král potkává Svíčku, která nezhasla.
A druhý.
Jablko, ve kterém zůstávají zuby a mění se v záplavu perel.
Třetí. Ječíš bolestí, ale teď nemůžeš přestat.
Křičící hejna racků nad krajinou z čokolády!
Čtvrtý. Krvavých šmouh už je plná zeď.
Vzpomínky na dětství, co přišly na návštěvu.
Pátý. Chytáš se za hlavu tím, co zbývá z tvých rukou. Múza se v zamčené místnosti šíleně směje.
Pozastavené kyvadlo. Včerejší oběd utekl s pěknou servírkou. A další nápad. A další. A tobě už nezbývají prsty.
Smlouvy se mají dodržovat, Madocu. Teď už to víš.

Závěrečná poznámka: 

(Právě jsem dočetla Kalliopé a přijde takovéhle téma. Tohle mi nedělejte... kdyby někdo neznal, velice doporučuju.)

Obrázek uživatele Danae

Jiskra

Drabble: 

Má ji v sobě, tak jako všechno stvořené. Malou jiskru, kterou eóny mučí, dusí a popírá. Čas od času se mu připomene v tu nejnevhodnější chvíli. Na trůnu říše zatracených ucítí trýznivý závan soucitu. Pod prsty na klaviatuře se vetřou dva takty chorálu, který kdysi složil na Jeho počest. Pohlédne na západ slunce a zahlédne ostrou dokonalost krásy.
Trvá to vždy jen okamžik. Jeho sebeovládání je jako ocel tříštící všechno, co jí stojí v cestě. Prodlevy mezi relapsy jsou čím dál delší. Přesto se neobelhává. Vzepřel se nebi a byl z nebe svržen. Ale kousek nebe v sobě zabít nedokáže.

Obrázek uživatele Rya

Nápady šíleného spisovatele 1: V komoře pod schody

Úvodní poznámka: 

Věnováno Danae, protože Vánoce jsou pořád

Drabble: 

Přišel znova.
Duben.
Stejný, a přece jiný.
Kvetoucí stromy na Petříně opadaly všechny naráz.
„Země se otřásla,“ zašeptal mladík dívce a pod vonící závějí ji vděčně políbil.
Jinde následky nebyly tak neškodné.
Vládce galaxie Perisel si opařil nasávací chapadla horkým nápojem.
Hvězdy v souhvězdí Vzteklého psa se přeskupily do tvaru roztomilého voříška; následovalo desetiletí náboženských válek, než uctívači Psího kultu přivykli nové podobě božstva.
Galaxie Mu narazila do víčka a explodovala.
Modrá budka se řítila proti proudu času. Její pasažér mládl.

Stařík zastrčil zavařovačku s vesmírem za sklenice kdoulové marmelády a odšoural se do kuchyně.
Byl čas na šálek čaje.

Obrázek uživatele vatoz

Rozumná domluva

Obdarovaný: 
Profesor
Fandom: 

Drahá Profesor.
Tady máš malou povídku jako poděkování za tu, kterou jsem od Tebe dostal já.
Vše nejlepší do nového roku Ti přeje Vatoz

Holčička pláče v kuchyni. Každá slza, kapka, kulička se tříští o zem na desítky drobných krůpějí. Každá kapka si tvoří svoji duhu, svoji malou slzavou duhu.

Maminka leží ve vedlejším pokoji na pohovce. Zelené oči, pleť mírně promodralá. Je přikryta dekou až pod bradu, zpod deky vyčuhuje jen hadička zapojená na infuzi. Hnědé vlasy, teď již nakrátko ostříhané.

Obrázek uživatele Rya

Píseň o Kalliopé

Obdarovaný: 
Danae
Fandom: 

Toto je vánoční dárek navíc, protože si Danae přála zpracování nějakého nápadu šíleného spisovatele Richarda Madoca a mě lákalo napsat sestinu, což je tedy pořádně vypečený poetický útvar. Protože sestiny nejsou tak populární jako třeba sonety, dovolím si krátký teoretický úvod.

Obrázek uživatele Profesor

Sen o králi a chlebu

Obdarovaný: 
vatoz
Fandom: 

Poznámka:
Milý vatozi,
doufám, že se Ti má povídka bude líbit.
Přeji Ti nádherné prožití svátů vánočních a v novém roce jen to dobré-
Profesor

Shrnutí: Matoušův sen z doby před tím, než se stal Morfeovým havranem.

Obrázek uživatele Danae

Kočka beze snů

Úvodní poznámka: 
Konkrétně Sen tisíce koček, ale kdovíco ještě. Obávám se, že je to na hraně splněného zadání a možná i za ní. Ale co už, času je málo a voda stoupá.
Fandom: 
Drabble: 

Když byly ještě kočky nejmocnějšími tvory a vládly zvířatům i lidem, zapomněla jejich královna, že vládcům sluší pokora a milosrdenství. Zmámena svou krásou, mocí, chytrostí a silou začala pokládat svůj rozmar za zákon a krutost za spravedlnost. Až jednoho dne řekla: “Jsem bohyně. Kdo mi může co udělat?”
Toho dne prošel kolem jejího paláce velký černý kocour, pohlédl jí do tváře očima jako hvězdy a ona ztratila schopnost snít. Její spánek se začal podobat temné jámě a ona do roka zešílela a zemřela. Její nástupkyně pak dlouho vládly laskavou tlapkou. Pochopily, že budou-li potrestány podruhé, bude to trest nevýslovně přísnější.

Obrázek uživatele Locklear

Ještě ne

Úvodní poznámka: 

Věnováno M. K.

Fandom: 
Drabble: 

Odpočíval v posteli, když přišla. Byl unavený, dýchalo se mu ztěžka, ale spát nemohl. Luštil křížovku a popíjel víno. Ani si jí nevšiml.
Mladá dívka v černém oblečení, ozdobená jen přívěškem. Odkašlala si. Zvedl oči.
„Přejete si?“ Jako by ho ani nepřekvapila.
„Pomalu půjdeme.“
Změřil ji očima.
„Čekal jsem něco jinýho.“
„Lebku, kápi, kosu?“ odtušila.
„To víte, slečno, jsem ze starý školy.“
„Takhle mi to sedí víc.“
„Je to divný. Nechcete s tím do příště něco udělat?“
„Do příště?“ zasmála se. „Ale víte co? Třeba jo.“

Egyptský hieroglyf znamenající život na čtyři.
Ankh, vepsal do křížovky. Ona tam už nebyla.

Obrázek uživatele Locklear

Ten pohled

Fandom: 
Drabble: 

Křup.
Kavárna Wendy’s se probouzela do ospalého rána. Vycházející slunce vrhalo dlouhé stíny, semafory se v letním vánku líně pohupovaly nad křižovatkami.
Křup.
Servírka roznášela kávu a voňavé koblihy. Měla krátkou sukni a několik školáků z ní nemohlo spustit oči.
Křup.
Dvě kamarádky probíraly včerejší rande.
Křup.
V rohu seděl švihák v tmavých brýlích, kouřícího kafe se zatím nedotkl. Jen si prokřupával klouby na rukou. Jeden po druhém.
Křup.
Jedna z kamarádek se zvedla a došla ke švihákovi.
„Necháte toho už sakra?!“
Sundal brýle a dlouze na ni pohlédl. Zbledla a odešla. Od té doby nemohla usnout.
Korinťan se usmál.

Stránky

-A A +A