Skřivánek

Obrázek uživatele Terda

Štístko

Fandom: 
Drabble: 

S ranním odlivem zvedla Betsy kotvy. Beze spěchu vymanévrovala z rejdy. Hladce jako užovka proklouzla kolem přístavních baterií a s mírnou brízou v plachtách vyplula do širokého zálivu, aby se jím pustila dál na otevřený oceán. Žádný nepřítel se ji nepokusil zastavit. Jen pár rybářů v malých bárkách jí zamávalo čapkami na pozdrav. Moře dřímalo a stálý vítr ji hnal po zčeřené hladině šedomodrou dálavou. Zdálo se, že malou šalupu nemůže nic ohrozit. Ale Frances věděla, že se nesmí nechat ukolébat. Že nesmí usnout na vavřínech. Příliš mnoho šťastných náhod nemusí být předzvěstí šťastné plavby. Každý vítr se jednou obrátí.

Závěrečná poznámka: 

Na moři mi přeci jen lesy moc nerostou (leda chaluhový), tak jsem si téma přebrala obrazně ve smyslu hodně. Snad mi to projde.

Obrázek uživatele Terda

Loučení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Takové krásné téma a tak špatně se mi na něj psalo. Snad to příště dopadne lépe...

Drabble: 

Obrysy šalupy se přízračně rýsovaly v ranní mlze a jen pár stěžňů se vypínal nad šedavé chuchvalce, aby uvítal první nesmělé paprsky slunce. K probouzejícímu přístavu se neslo halekání námořníků.

Na nábřeží Catherine naposledy objala svého syna. Sullivan čekající v člunu taktně odvrátil zrak. Námořníci u vesel se potutelně šklebili. Chlapec se však z matčina náručí netrpělivě vymanil. Nebyl už přeci žádné malé děcko. Bylo mu dvanáct let a byl dost starý na to, aby se pustil matčiny sukně. Nasedl do člunu a bárka odrazila od břehu. Nesla ho přes záliv, kde už čekala Betsy, která ho odveze vstříc dobrodružství.

Obrázek uživatele Terda

Matka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zkouška sirén. Zkouška sirén.

Drabble: 

Ve stínu rozložitých platanů se procházely dvě ženy. Jedna ve fialkových šatech podle poslední módy, druhá v kabátě námořního důstojníka.
„Kdy se vrátíte, Frances?“
„Catherine, jste sestrou námořníka. Víte, jak to chodí.“
„Nemůžete mi to říct ani přibližně?“
Frances se zastavila. Očima bloudila po obloze. Léto bylo v plné síle a z korun stromů se ozývaly tenké hlásky žebrajících ptáčat.
„I kdyby nás nepotkala nějaká větší nepříjemnost, tak připlujeme nejdřív kolem Velikonoc. Ale moc na to nespoléhejte.“
Catherine potřásla ustaraně hlavou.
„Tak mi alespoň slibte, že na něj dáte pozor. Nechci...“
Slova jí v krku vázla.
„Tohle vám slíbit nemůžu.“

Závěrečná poznámka: 

Možná bude i večerníček... Když Glorie a Téma dá ;)

Obrázek uživatele Terda

Dítě štěstěny

Kapitán Doyle si obhlíží svou kořist.
varování: násilí, smrt
http://www.orlopdeck.estranky.cz/clanky/klise-bingo/dite-stesteny.html

Obrázek uživatele Terda

Návrat aneb jak to bylo dál

Vím, že navazovat by se nemělo. Ale když rebelie tak pořádná! Volné pokračování Jak to všechno začalo.
odkaz: http://www.orlopdeck.estranky.cz/clanky/klise-bingo/navrat-aneb-jak-to-b...

Obrázek uživatele Terda

Vítězové a poražení

Úvodní poznámka: 

Deset nej vložím jen co se mi podaří vymyslet nějaké pěkné kritérium výběru. ;)

Drabble: 

„Stáhněte vlajku,“ zavelela Frances bezbarvým hlasem.
Palba znaveně utichla za odevzdaného vrzání kladek. Překročila padlý stěžeň a zvolna se vydala vstříc svému protivníkovi.

„Pane, musím vás požádat, abyste mi odevzdal svůj meč,“ pronesl konverzačním tónem snědý muž, jakoby se setkali někde v krčmě a ne na palubě pokryté vrstvou zakrváceného písku. Stiskla rty. Ještě před chvílí by ji bez váhání zabil. A ona jeho. Se sebezapřením mu podala jílec své šavle.
„Bojovali jste statečně. Bylo mi ctí mít vás za protivníka.“
„Zdvořilosti si strčte za klobouk, pane, a radši přejděte k věci. O co vám jde?“
Ona se přetvařovat nedokázala.

Závěrečná poznámka: 

Nemyslím si, že by tohle byla ta nejpovedenější stoslůvka, ani mi nedala nejvíc práce, ale přesto ji mám svým způsobem nejradši. Jednak protože pořád (možná naivně) věřím, že existují lidé, kteří dodržují zásady. Druhak kvůli Girardovi, který byl původně zamýšlen jako záporňák, ale sotva jsem ho dostala do příběhu, tak si postavil hlavu a krapet se mi zvrhl.

Obrázek uživatele Terda

Co se škádlívá

Úvodní poznámka: 

Téma - Ibišek
nesoutěžní

Drabble: 

„Bolí mě každičká fošna a málem mi umrzla ráhna! A to všechno jenom kvůli tobě! Už s tebou na žádný výlet nepluju.“ zarachtala děly Nemesis, sotva spustila kotvu, a uraženě se ke Skřivánkovi natočila zádí.
„Ale, drahá kolegyně, vždyť to bylo úžasné dobrodružství. Kolikrát za život se vám poštěstí koulovat se za polárním kruhem?“ rozverně do ní drcl čelenem.
„Příště vyberu cíl výletu sama. Mohli bychom plout třeba na Filipíny. Tam je teplo, bílý písek, palmy.“
„Dívky s ibišky ve vla…“
Prudký náraz do boku ho vyvedl z rovnováhy.
Skupinka dětí na kánoích s výskotem uvítala vlnobití způsobené jejich kočkováním.

Závěrečná poznámka: 

Taková drobnost na závěr.
Velebím a obdivuji KaTužku a Nif a děkuji jim za úžasná témata a za to, že tahle akce je taková jaká je. Sosačkám děkuji, že DMD existuje. Taky děkuji všem spolupsavcům, že jsem si během dubna mohla přečíst spoustu úžasných stoslůvek. Bylo to super!

Obrázek uživatele Terda

Pro ty co čekají

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

V hospodě to začalo...

Drabble: 

Sullivan jí podal rozkaz zpátky.
„Dostala jste velení na Betsy.“
Přikývla.
„Bude potřebovat prvního důstojníka. Pokud chcete…“
Poprvé po dlouhé době se usmála.
„Kdy vyplouváme?“
„Za dva měsíce. Ještě stihnete navštívit rodinu.“
„Bude potřeba vypravit loď.“
„Nedohadujte se se mnou, pane Sullivane. Kdy jste byl naposledy doma?“
„Už to bude víc jak rok.“
Zahleděl se z okna. Začalo se stmívat.
„Nechcete někomu poslat zprávu? Měl bych to při cestě,“ zeptal se nečekaně.
Zavrtěla hlavou. Dopisy od ní dávno nikdo nečekal. Sullivan potřásl hlavou na srozuměnou. Společně pozvedli sklenky.
„Na návrat! A na Betsy!“
Cinknutí pohárů se ztratilo v hospodském hlomozu.

Závěrečná poznámka: 

A v hospodě to musí skončit. :)

Obrázek uživatele Terda

Zasloužený odpočinek

Fandom: 
Drabble: 

Sullivan čekal opřený o mramorový sloup.
„Bylo to hodně zlé?“ zeptal se.
„Mohlo to dopadnout hůř.“ Zamávala složeným rozkazem. „Myslím, že by nám oběma prospěla kapka pálenky.“

Hostinec U Krakatice a vorvaně stál na rohu zapadlé přístavní uličky. Vývěsní štít, který výmluvně zobrazoval obrovitého hlavonožce, jak chapadly ovíjí tělo velryby, se pohupoval ve větru.
„Až po vás, madam.“
Lokál čpěl tabákem a vtíravou vůní rumu. V rohu skupinka námořníků hrála karty. Při hře se vesele překřikovali.
Posadili se do protějšího kouta.
„Řeknete mi, co stojí v tom rozkaze?“ zeptal se Sullivan, když jim hostinský přinesl sklenky.
„Přečtěte si ho sám.“

Závěrečná poznámka: 

Asi je to profesionální deformací, ale mě při přečtení tématu jako první napadli ramenonožci, od kterých jsem se plynule přesunula k hlavonožcům, kteří mají místo svalnaté nohy (jako má každý spořádaný měkkýš) neméně svalnatá ramena. :)

Obrázek uživatele Terda

Obhajoba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: Kolosální nonsens. Básničky neumím, takže to podle toho vypadá.
Všem zúčastněným postavám se omlouvám, že jsem je donutila zpívat. (Snad mě nebudou za trest v noci strašit)

Drabble: 

Admirálova pracovna. U okna stojí stůl.
Farnces Doyleová stojí před stolem a mlčí. Admirál sedí za stolem, v pravé ruce drží složené depeše.

Admirál (zpívá):
Za ztrátu vaší lodi
Měl by přijít trest.
Tak to přeci chodí!
Tak v řádech to jest!

Jenže, co teď s vámi?
To kvůli těm depeším.
Tak poraďte mi páni.
Jak jen tohle vyřeším?

Frances začne přecházet po pracovně a netrpělivě rozhazuje rukama.

Frances (zpívá):
Je to pravdou bolavou,
že jsem svou loď ztratila.
Tu listinu proklatou.
Jsem na palubě nechtěla.

Že přinese neštěstí
To byla zpráva jasná
Když se v dáli zjevila
Plachetnice velká. Krásná.

Pravda pěkná nebývá.
Pravda ta často bolí.
Těžko přesile čelit
s pouhými deseti děly.

Admirál odkládá depeše. Bere si brk a cosi rychle píše.

Admirál (zpívá):
Pravda je dáma vrtkavá.
Záleží na úhlu pohledu.
Také bych vám mohl
udělat z kabátu ostudu.

Že však ty tajné listiny
doručila jste v pořádku. (A včas!)
Zde máte nové rozkazy.
Ta briga má bílou kosatku.

Admirál odkládá brk a podává Frances popsaný arch papíru.

Admirál (zpívá):
Její jméno zní Betsy
Snad budete rozumět si.

Frances si bere rozkazy. Spěšně je pročítá a schová do kapsy u kabátu.
Salutuje a odchází z pracovny.

Závěrečná poznámka: 

Tedy nejdřív jsem nevěděla, co s tou krásnou pravdou vůbec vyvedu, protože bych pravdu označila všelijak jen ne jako krásnou, a pak mě přepadly myšlenky jako "pro krásu se musí trpět" a vyšlo z toho tohle.

Obrázek uživatele Terda

Lepší nevědět

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za inspiraci děkuji Rye a Toře. Bez nich by nápad nepřišel.

Drabble: 

„Pane Sullivane, musím vás požádat, abyste odešel.“
Sullivan neochotně zasalutoval. Když za ním zapadly dveře, rozlomil admirál pečeť a začetl se do hustě popsaných papírů. Frances ho ostražitě pozorovala. Čím déle četl, tím víc v ní vřela krev.
„Smím vědět, co se tam píše, pane?“ přerušila ticho neomaleně.
„To není vaše starost.“
„Kvůli těm depeším zemřelo sedmadvacet mejch chlapů. Nejmladší se nedožil ani třináctejch narozenin. Myslím, že to je taky moje starost.“
Admirál stiskl rty.
„Musíte se spokojit s vědomím, že jde o vlajkový kód a korespondenci vojenského charakteru… Vás mi byl čert dlužen, Doyleová. Mám vás potrestat anebo odměnit?“

Obrázek uživatele Terda

Neslavný návrat

Fandom: 
Drabble: 

Tušili, že je nečeká vřelé přivítání. Přesto když stáli v admirálově pracovně, ticho šlehalo jako řemeny důtek.
„Vaše první plavba se nedá označit za příliš úspěšnou. Ani výnosnou. Ztratila jste šalupu, dvacet sedm mužů a dalších třicet šest bylo zajato. Chci slyšet vysvětlení.“ Ani nezvedl pohled od rozepsaného listu.
„Pane, myslím, že slečna Doyleová udělala vše pro to, aby…“ předběhl ji s odpovědí Sullivan. Měl hněvem napjaté tváře.
„Ticho! Vás se neptám!“
Frances místo odpovědi vytáhla nůž a rozřízla podšívku kabátce.
„Tady. Tajné depeše pouze do vašich rukou, pane.“ Položila obálku na stůl. „Nebyla úplně nevýnosná.“
Přinutila ho zvednout zrak.

Závěrečná poznámka: 

Nejprve jsem si málem rvala vlasy, proč se mi děj musí odehrávat zrovinka na jaře, ale pak mi jeden hodný slovník řekl, že jedním ze synonym pro úrodu je slovo výnos.

Obrázek uživatele Terda

Svět je malý

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

náhrada za téma č. 23 - Na stopě

Drabble: 

Setkání s kapitánem Harrisem proběhlo s nádechem přátelství těch, co společně obepluli půl světa, ale i špetkou trpkosti.
„Když přišla zpráva, že Stella zmizela, admirál se ani nepokusil po vás pátrat,“ utrousil, jakmile člun odrazil od přístavního mola. Mlčky přikývli. Vyčerpání je dostihlo.

Trojstěžník kotvil skrytý za skalnatým výběžkem. Když stoupali na palubu, jako by se vraceli po vlastních stopách. Konečně se odvážili věřit, že jejich putování je u konce.
Skřivánek vyplul se západem slunce. Vítr hrál v lanoví důvěrně známý druhý hlas bocmanově píšťalce. Zčeřenou brázdou za zádí ho následovala rodinka zvědavých sviňuch. Uháněl podél pobřeží k severu. Domů.

Závěrečná poznámka: 

Když ten nápad nakonec přišel, tak proč ho nezneužít. :) Téma jsem si přebrala ve smyslu jednak po něčem pátrat a druhak někoho následovat. Tak snad nejsem úplná mimóza.

Obrázek uživatele Terda

Beznaděj?

Fandom: 
Drabble: 

Seděla na polámaném žebřiňáku a unaveným pohledem pročesávala probouzející se přístav, zatímco Sullivan se vydal na další marnou obchůzku. Už jen ze zvyku počítala stěžně tyčící se nad ústím. V noci žádná nová loď nepřiplula a kapitán žádné z těch, co tu kotvily, dva utrmácené pasažéry na palubu nepřijal. Ne bez peněz nebo možnosti, že si cestu odpracují. Nebejt tý zpropadený nohy, už jsme mohli bejt dávno na moři. Naděje na návrat domů se rozplývaly jako ranní mlha. Berlí vztekle odehnala zvědavého vrabce.
„Madam! To neuvěříte, koho jsem potkal!“
Sullivanův hlas ji přinutil vstát. Postavu v modrém kabátě poznala okamžitě.

Obrázek uživatele Terda

V přístavu

Fandom: 
Drabble: 

Řeka se líně vlnila rozlehlými pastvinami. Širokou nivu lemovaly zalesněné kopce a čerstvý vítr přinášel ze severu slanou vůni moře. Když se před nimi konečně otevřelo ústí, které střežily mohutné hradby přístavu, přivítal je rozverný křik racků.
Přirazili ke břehu. Sullivan hbitě vyskočil, aby loďku uvázal a pomohl Frances na břeh. Ta na nic nečekala a odkulhala k nábřeží.
„Neměli bychom se nejprve nahlásit…“ spustil Sullivan, když ji dohnal.
„Tak na to zapomeňte,“ zavrčela. „Viděl jste se? Taky by nás mohli zatknout za potulku a to bychom tu mohli trčet třeba do Vánoc. Pojďte. Zjistíme, jestli tu nekotví někdo známý.“

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že se vlezu do tématu, když jsem si ho přebrala v tom méně přesném smyslu.

Obrázek uživatele Terda

Hrdina nebo dezertér?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Výňatek z poznámek všetečného pisálka o strastiplné cestě kapitána Frances Doyleové a poručíka George Sullivana

Drabble: 

Řídíme-li se heslem, že kapitán nesmí opustit svou posádku, nelze jejich útěk ze zajetí hodnotit jinak než jako čin veskrze nečestný. Výměna kapesních hodinek za rybářovu pramici, která toho nebohého muže připravila o živobytí, je už jen pouhou poslední kapkou. Ve světle těchto skutečností pak můžeme veškeré útrapy, které je na jejich cestě potkaly, vnímat jako trest za neloajální jednání. Pro muže stále trpící v tmavých kobkách by jistě bylo alespoň malým zadostiučiněním, kdyby duše jejich velitelů poletovaly s racky nad mořem. Přes všechny tyto výhrady je však potřeba smeknout před jejich odhodláním chopit se vesla a pokračovat v cestě.

Závěrečná poznámka: 

Někde jsem četla, že námořníci věřili, že duše jejich mrtvých druhů na sebe berou podobu racků. To by se snad dalo za reinkarnaci považovat a nějaký to vážení skutků jsem tam snad taky procpala, a vůbec netuším, jestli to fejeton připomíná alespoň vzdáleně. No snad aspoň to aktuální dění (v rámci fandomu) to komentuje. A i kdyby ne, tak ono o ten bodík, zas tolik nejde. Hlavně že byla švanda to vymejšlet :)
Název jsem si drze vypůjčila od pana Nohavici.

Obrázek uživatele Terda

Hluboko do kapsy

Fandom: 
Drabble: 

Hostinský je vysadil před branou. Práskl bičem a povoz odkodrcal k městu.
Frances se odbelhala k mezi, kde posadila do trávy. Berle si opřela o rameno. Sullivan přisedl. Rozdělili se o poslední kus sýra a okoralý chleba schovali na později. Podal jí mapu.
„Od pobřeží nás dělí ještě dobrých sto dvacet mil.“
Mlčky přikývla. S bídou ušla pár kroků. Z kapsy u kabátu vytáhla hodinky.
„Tímhle dostavník sotva zaplatíme,“ uchechtla se. Přimhouřenýma očima četla okolí. Koryto řeky svižně obtékalo šedé opevnění. Na břehu stálo několik rybářských chatrčí. Sullivan jí vytrhl hodinky z ruky.
„Ale člun bychom si snad najmout mohli.“

Obrázek uživatele Terda

Odpočinek

Fandom: 
Drabble: 

S pohostinností těch, co nemají nic, jim ovčák nabídl nejen pomocnou ruku ale i přístřeší. Frances seděla zády opřená o stěnu. Nohu s dlahou měla nataženou před sebou. Drzá moucha ji šimrala na chodidle. Pod rozříznutou nohavicí prosvítalo čisté plátno a po noční přestřelce zbyly jen tmavé stopy na zašlém sukně. Podřimovala. Pastouška voněla mateřídouškou a ovčími houněmi. Cupitání pastýřovy ženy se mísilo se vzdáleným cinkáním ovčích zvonků. Jarní vítr otevřeným oknem přinášel dětské štěbetání. Když se ozvaly Sullivanovy kroky, otevřela oči.
„Nechtěl jsem vás probudit.“ Přisedl. „Mluvil jsem s místními. Hostinský ze sousední vsi jezdívá do města na trh.“

Obrázek uživatele Terda

Ptáček zpěváček

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za nápad děkuji kamarádce, které bych chtěla tohle drabble věnovat.

Drabble: 

V korunách borovic se ozvaly první trylky ptáků, když Frances tělo vypovědělo službu. Každá píď sestupu pálila rozžhaveným železem. Každý nádech bodal v němém výkřiku. Zachytily ji Sullivanovy paže.
„Měl jste mě tam nechat.“
„Do vesnice už to není daleko. Přivedu pomoc.“

***

Černovlasé děvče zametalo na zápraží a při práci si vesele prozpěvovalo. Polekaně ztichlo, když je oslovil. Snad se leklo modrého kabátu námořníka.
„Neublížím ti. Přítel je zraněný. Potřebuje doktora.“ Máchl rukou směrem k lesu.
Děvče zavrtělo hlavou. Nerozumělo. Nakonec se domluvili posunky.
Felčara ve vsi nemají, ale snad pastýř by pomohl. Vyléčil obecního berana. Bydlí chaloupce za vesnicí.

Obrázek uživatele Terda

Na pomezí

Fandom: 
Drabble: 

Štěkot mušket se tříštil o skály se škodolibou ozvěnou. Kličkovali mezi balvany. Každý krok mohl být posledním. Sullivan se otočil. Zamířil. Hraniční kámen bledě svítil do noci.
„Sullivane! Nestříle…“
Sklonil zbraň. Poslední rána pročísla příšeří. Frances škobrtla. Ze setrvačnosti ještě udělala pár potácivých kroků, než se svezla k zemi.
Svírala nohavici těsně nad kolenem. Punčochu plíživě barvily tmavé pramínky.
„Sullivane, vezměte můj kabátec.“ Výraz děsu v jeho tváři vystřídal zmatek. „Jsou v něm ty depeše. Musíte je doručit vy. Je vám to jasné?“
Neodpovídal.
„To je rozkaz!“
„Při vší úctě, madam, na tenhle rozkaz vám kašlu. Nenechám vás tu napospas.“

Závěrečná poznámka: 

Při dumání nad tím, kde u zlámanejch ráhen vezmu legíny, jsem se dočetla, že punčochy se prý vyvinuly ze středověkých kamaší.
Zkracování mě jednou zničí. Vymýšlení názvu mě už jenom dorazilo...

Obrázek uživatele Terda

Volání domova

Fandom: 
Drabble: 

Ukrývali se v kosodřevině. Dorůstající měsíc osvětloval sedlo před nimi. Za ošlehaným hraničním kamenem je čekal sestup do nížiny a řeka, která je dovede k moři. Tam snad najdou loď, která je odveze domů.
Zplihlá vlajka nad zříceninou staré bašty připomínala vztyčený ukazovák.
„Támhle jsou dva,“ ukázal Sullivan ke zborceným hradbám. „A další sedí u brány.“
Pět párů očí je dělilo od svobody. Frances nabila pistoli.
„Do rána čekat nemůžeme.“
Vyplížili se z úkrytu. Frances napřed, Sullivan za ní. Kradli se mezi balvany. Zbývalo posledních pár kroků.
„Hej vy tam! Stát!“
Na nic nečekali. Vyrazili vpřed.
Tmou se rozezněly výstřely.

Obrázek uživatele Terda

Rozhodnutí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma č. 15 - Zpátky na start bez čtyř tisíc
Pro Ryu, Aries a další... Je to takové kostrbaté, ale chtěl se s vámi rozloučit ;)

Drabble: 

Slunce nesměle polechtalo ranní oblohu, když Girard zaklepal na dveře velitele přístavu.
„Girarde, to jste vy,“ pronesl velitel ledově, jakmile vstoupil. Výhrůžně poklepával prsty o leštěné dřevo. Oranžové paprsky kreslily na desce stolu mihotavé obrazce.
„Pane, přinesl jsem vám žádost o propuštění ze služby.“ Položil listinu na stůl. „Zde jsou mé důvody.“ Podal veliteli zapečetěnou obálku. Raději odejde dobrovolně než z donucení. Vrátí se domů, kde ho čeká žena a děti. Jistě pořádně vyrostly za ty bezmála dva roky, co je neviděl.
„Je vám jasné, že v tom případě, přijdete o svůj podíl ze Stelly.“
„Jsem s tím srozuměn, pane.“

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že tentokrát už nejsem mimo.

Obrázek uživatele Terda

Kozí stezky

Fandom: 
Drabble: 

Zastavili na kraji pastviny. Dál už je čekala jen šedá pole kamení. Sullivan se posadil na balvan, zatímco Frances se skláněla nad hrubou mapou.
„Když do večera přejdeme sedlo, tak bychom zítra mohli překročit hranici a pak…“
Sullivanovo nezvyklé mlčení ji přinutilo zvednout zrak. Chodidla měl poseta rozšklebenými puchýři.
„Jak je to daleko?“ zeptal se, když mu podala kus čistého plátna.
„Snad tři míle. Těžko říct.“ Pochybovala, že by místní šli dál než k poslední salaši. Věřili, že v horách žijí draci. „Zvládnete to?“
Neřekl: Pokusím se. Natáhl škrpály a pomalu se vydal stezkou vzhůru.
Když ho podepřela, nebránil se.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem měla v plánu v zásadě pozitivní momentku a zas se to zvrhlo. Achjo. Snad jsem aspoň v tématu...

Obrázek uživatele Terda

Poutníci

Fandom: 
Drabble: 

Slepě klopýtali kamenitým korytem, smekali se po ohlazených valounech. Do lýtek se jim zakusovala studená ostří. Zdálo se, že každý krok kupředu zaplatili dvěma zpět. Vítr se jim vysmíval z korun borovic psím štěkotem. Teprve nad ránem si našli úkryt v křemelákovém houští.
Slunce se přehouplo přes zenit, když se vydali dál. Opustili koryto potoka a, co noha nohu mine, zamířili na sever. Prašná pěšina se vinula k horám skrytým v mlhavém oparu. Dny se slily v jeden. Míjely v opilém tanci se zlatým bezčasím. Jen bílé štíty každé ráno svítily o něco blíž. Mlčenlivá hradba mezi nimi a domovem.

Obrázek uživatele Terda

Na útěku

Fandom: 
Drabble: 

Nebýt toho, že Girard znal v přístavu každý kout, nikdy by se nedostali za městské hradby nepozorovaně.
Zastavili se na kraji olivového háje. Frances se loktem opřela o hrbolatý kmen a snažila se popadnout dech.
„Za půl hodiny už budou vědět, že nejste ve své cele. Asi půl míle tímhle směrem je potok. Ještě v něm bude dost vody, aby psi ztratili stopu.“ ukázal Girard do tmy. „Tohle si vezměte.“
Podal Sullivanovi ranec s oblečením.
„Proč tohle vůbec děláte?“ zeptal se.
„Když velitel nectí zásady, nezaslouží si úctu svých podřízených.“
„Budete mít problémy,“ hlesla Frances. „Pojďte s námi.“
Zavrtěl hlavou.

Závěrečná poznámka: 

Teta Wiki tvrdí, že pro anarichii je určujícím popudem k jednání přirozená spontaneita, svobodná vůle a solidarita. Řekla bych, že to Girard splňuje.

Obrázek uživatele Terda

Ve dvou se to lépe táhne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Definitivně mi umřel mozek. Asi krize poloviny měsíce.

Drabble: 

Zakousla se do rukávu, když jí oplatil její vlastní medicínu.
„Ti vás teda zřídili.“ Čekal, že mu odpoví. Místo toho k němu jen natáhla ruku. Mezi prsty svírala útržek papíru.

Zítra. Druhý zvon prostřední hlídky.

„Vy mu věříte?“ zeptal se, když se natáhl na pryčnu. Zamyšleně žmoulal vzkaz v dlani.
„Máte lepší nápad?“ Čelo jí brázdily hluboké vrásky.
„Proč by nám pomáhal… Vy jste ty depeše nezničila, že?“
„Kdo nic neví, nic neřekne.“
„A mně nevěříte.“ Ani teď. Stín nedůvěry ho nepřestával užírat.
Unavený stisk ruky vydal za sto slov.
První důstojník nemusí vědět vše, aby byl kapitánovou druhou myslí.

Závěrečná poznámka: 

Prostřední hlídka trvala od půlnoci do čtyř ráno. Zvonilo se po půl hodině. Informace jsem čerpala např. odsud.

Obrázek uživatele Terda

Kapitán Girard zasahuje

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První drabble u kterého jsem měla jako první vymyšlený název...

Drabble: 

Slečna Doyleová zmizela. V cele zbyl jen zmuchlaný kabátec a zlomená tužka v koutě. Že ji dal odvést velitel, mu potvrdil Sullivan. Kam, to mladík nevěděl.

Kam by odvedl zajatce, ze kterého by chtěl vypáčit důležité informace? V pevnosti bylo příliš zvědavých uší. Kdyby se rozneslo, jak velitel přístavu zachází se zajatými důstojníky… Tak kam? Do pracovny? Tam mohl přijít kdokoliv. Musel ji odvést někam, kde nikdo neuvidí… Neuslyší…
Zamířil do sklepení.

Jeho vpád přerušil výslech v poslední chvíli.
„Bývaly doby, pane, kdy se ctilo slovo důstojníka. Nebylo třeba násilí.“
„Girarde, jak se opovažujete!?“
„Z tohohle se budete zodpovídat, pane.“

Závěrečná poznámka: 

Tak tohle byla fuška a beztak si nejsem výsledkem vůbec jistá. Ale už mám úplně vyždímané mozkové závity, takže nic lepšího ze mě nevypadne. Vycházela jsem z předpokladu že detektiv nemusí pátrat jen po zločinci, ale i po místě, kde se zločin odehrává a téma jsem si přebrala v tom přeneseném významu.

Obrázek uživatele Terda

Nemilé překvapení

Fandom: 
Drabble: 

Sullivan ztuhle přecházel po cele, zatímco Frances vykukovala ze zamřížovaného okna a urputně čmárala špačkem tužky na kus umolousaného papíru, ve kterém jim Girard propašoval ždibec slaniny.

Když zarachtal klíč v zámku, hbitě seskočila. Tužku Sullivan odkopl pod pryčnu. Neumělý plánek přístavu už schovat nestačila.
„Ale, ale, kapitáne,“ ozval se ve dveřích hlas velitele přístavu. „Copak to schováváte?“
Nečekal na odpověď a vyškubl jí nákres z ruky.
„Odveďte ji!“
„Na to nemáte právo!“
Sullivan udělal krok vpřed, ale narazil na silné paže vojáků.
„Být vámi nepletu se do toho,“ zasyčel velitel. „A vy,“ zabodl Frances ukazovák do hrudi. „Budete mluvit.“

Závěrečná poznámka: 

Nevím jestli mi to projde, ale beru to jako krok zpátky a ztrátu nějaké výhody.

Stránky

-A A +A