DMD č. 30. pro 30. 4. 2012. Téma: Trumf

Obrázek uživatele Envy

Jeho trumf

Jeho vzhled byl jeho největším trumfem, hlavně co získávání srdcí mladých slečen se týče. To by tu nesměl být jeho o dva roky mladší, závistivý bratr. Tedy, jenom on si myslel, že mu jeho malý bráška závidí vzhled. A od jisté doby si to poté spolu s ním mysleli i všichni ostatní. Avšak mladšímu byl vzhled staršího vždycky celkem fuk, hlavně když bratr se svými milenkami nedělali v noci moc hluku. Jednoho dne se však všechno změnilo. Starší bratr přebral mladšímu jeho dívku. To mladší nepřekous a začal dělat naschvály. Nakonec chrstl staršímu do obličeje kyselinu, a bylo po trumfu.

Zase jsem napsala něco víceméně depresivního, a zrovna takhle nakonec -_- Takhle to bohužel dopadá vždycky, když nemám pořádné nápady.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Když prší, tak prší

Bubnování deště neustávalo. Křišťan přivřel oči a vyložil na stůl kartu.
Císařovna, co mi na to povíš?“ usmál se na Ambrože.
„Že nemáš sloužit tělu a že máš smysl pro humor,“ opáčil Ambrož a sledoval Křišťanovu reakci, „a taky, že ji přebiju svojí Papežkou.“
Na stole přistála další karta, Papežka ovládla Císařovnu, duchovní síla porazila fyzickou.
„Ještě se neraduj!“ Křišťan táhl a na Papežce se uvelebil Milenec. Ambrož se začervenal. Pak se zahleděl do balíčku. Milenec byl zakryt Měsícem.
„Co mi povíš teď?“ řekl Ambož a rozpačitě se podíval na protihráče.
„Že hrát prší s tarotovými kartami je hrozný nápad...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Luczaida

Košile dolů!

Varování: slash

Justin to nechápal. Jak ho může tak přehlížet, když se minulou noc k sobě chovali tak důvěrně?
A chtěl v tom pokračovat, takže mu nezbývalo nic jiného, než na něj vytáhnout svůj jediný trumf.
Sešel na parket a vytasil svou nejsilnější zbraň - sundal si košili a odhalil všem své nádherné, bělostné, mladé tělo. Začal tančit, odvázal se a nenápadně pokukoval po těch dvou tanečnících, které si Brian dnes omotal okolo prstu. Zanedlouho mu to vyšlo. Oba se věnovali jemu a Brian jen překvapeně koukal. Vzpamatoval se a ty dva odehnal. Dnes se bude líbat a tančit už jen s ním!

Fandom: 

Podvečerní karetní partička...

A/N: Nemá to žádný děj... Ale nic smysluplnějšího mne nenapadlo. :)

„No tak Voldy, vím, že podvádíš!“ zacvrlikal Brumbál, který viděl přes brýle rozmazaně, a položil prázdnou skleničku od ohnivé whisky.

„Neříkej, že ty hraješ čistě.“ zasmál se chrochtavě Potter.

„Hraju čistě!“ zavřeštěl a vstal. V tu chvíli se mu vysypalo z levého rukávu pět es. Harry se už zase smál, až mu z úst vystříkla sprška alkoholu.

„Fakticky?“

„Ale ty taky podvádíš!!!“ zakřičel a vytáhl mu z náprsní kapsy trumf.

„Ale já to nezapírám.“ odporoval Harry.

„Už toho mám dost!“ naštval se Albus a praštil do stolu.

„Ticho, vzbudíš nám Tomíka.“ zasyčel mladík a pohladil pochrupujícího muže po plešaté hlavě.

Fandom: 
Obrázek uživatele Locklear

Hra věčných

Tu hru rozehráli na úsvitu věků a trvala už opravdu dlouho.
Popravdě jde jen stěží říct, jestli je vlastně bavila hrát, i když v ní oba nacházeli jisté zalíbení.
Každý ji hrál tak odlišně, a přeci občas tak podobně, byť jejich taktiky byly velmi rozdílné.
Jeden budoval tam, kde ten druhý ničil. Nechal růst stromy, kde před tím tekla láva. Tvořil oázy vprostřed pouští. Deštěm dusil ničivé požáry.
Byli jako den a noc. Jako stvoření a zkáza.
Jeden z nich pak s vítězoslavným úsměvem přivedl na Zemi lidské plémě.
Jen si už nedokážu vzpomenout, který z nich to tehdy byl.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Tichý triumf

Stará učebna mistra Thornvalda byla vymetená, dubové lavice vydrhnuté do běla, stěny čistě vylíčené, skříň se dveřmi, které nikdy nešly dovřít, opravená. Krabice s ingrediencemi precizně srovnané a plné. Na každé lavici kotlík vycíděný do vysokého lesku.
Dovnitř se nahrnuli noví žáci, posedali si do lavic, někteří prolézali místností a zkoumali, co se dalo. A dohadovali se.
„Můj táta je lékárník!“
„Pche, to je toho, lektvary. Můj táta je kovář!“
Jenom jedna světlovlasá holčička v zadní lavici seděla úplně tiše.
Vstoupil mistr, přísný v černé mnišské klerice. Prošel učebnou. Položil ruce na pulpit.
„Posaďte se. Zavři dveře, Liso.“
„Ano, mistře.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iswida

Jedinečná žena

Pozn. Co kdyby byl Voldemort žena? A kdyby vytáhl takovýto trumf? Nevím, jak se ta scéna se žádáním o práci odehrála v knížce, za živého boha ji nemůžu najít...

„Nikdy jsme tu neměli tak problémové děvče,“ postěžovala si majitelka sirotčince. Brumbál chápavě přikývl.
„Smím si s ní promluvit o samotě?“
Už tehdy jej Toni Raddleová něčím fascinovala. I jako dvanáctileté děvče v sobě měla nevídanou hrdost a soběstačnost. S každým rokem v Bradavicích ho jen utvrzovala v tom, že je jedinečná.
*
„Vítej zpět, Toni,“ pozdravil Brumbál mladou ženu, aniž by se na ni otočil. „Vím, o co jsi přišla požádat. Rozhodl jsem se ale, že místo učitele obrany proti černé magii svěřím někomu zkušenějšímu.“
„Opravdu?“ řekla něžně a Brumbál slyšel zašustění pláště padajícího k zemi. „Ale Albusi,“ dodala svůdně.

Fandom: 
Obrázek uživatele Bilkis

Tři esa a sedmička

Je to tu. Konec dubna. Ach jo...
Díky sosačkám, díky KaTužce a Nifredil a díky Vám všem, letos to zase stálo za to! :)

Věděla, že tam nemá chodit. Aby ji husa kopla, ten mlejn zlověstně smrděl na sto honů, zblízka ještě víc. A stejně vlezla dovnitř, aby tu bouřku přečkala v suchu. A to bylo hned bouchání, kvílení a světelné záblesky. V kině viděla lepší efekty. Ale v kině na ni z plátna nevypadli dva čerti. Prej že propadla peklu a kdesi cosi.
„A co si o mojí duši zahrát?“ navrhla klidně.
„Pekelnej mariáš?“ Čertům zasvítily oči a hned se hrnuli ke stolu.
„Ten neumim. Sedmu?“
Kývli, pitomci. Dokonce dobrovolně rozdávali.
„Tak to rozjedem, chlapi!“ Prohlédla si karty, zasmála se a vyhodila první.

A/N: V Sedmě jsou nejdůležitější trumfy, ty musíte prostě získat vy, i kdyby při tom měla téct krev...

Fandom: 

Ty a já

„Když jsem tě poprvé uviděl, věděl jsem, že jsi krásná.“
„Když jsem tě poprvé uviděla, věděla jsem, že jsi charismatický.“

„Když jsem s tebou promluvil, zjistil jsem, že jsi chytrá.“
„Když jsem s tebou promluvila, zjistila jsem, že máš krásný hlas.“

„Když jsem s tebou poprvé strávil noc, zjistil jsem, že jsi báječná milenka.“
„Když jsem s tebou poprvé strávila noc, zjistila jsem, že jsi něžný.“

„Když jsem s tebou začal žít, zjistil jsem, že umíš vytvářet domov.“
„Když jsem s tebou začala žít, zjistila jsem, že jsi starostlivý.“

„Dodnes jsem netušil, že umíš zpívat.“
„Oba máme ještě pár trumfů.“

Fandom: 
Obrázek uživatele angie77

Kdo s koho?

„Nenaštve se?“ ptal se Ray. „Na pivo můžeme jindy…“
„Bez obav.“

.........................

„Ten koncert nestíhám, Cowley chce, abychom dotáhli resty v papírování,“ omlouval se Bodie zkroušeně.

Ray se zdržel komentáře, zvědavý na její reakci.

„Co se dá dělat…“ řekla v klidu. „Půjdu s Murphym.“
„Proč s Murphym?“ naježil se.
„Proč ne… Nabízel mi, že bychom si mohli někdy vyjít za kulturou.“
„To bych se na to podíval!“
„Samozřejmě bych šla radši s tebou. Ale když nemůžeš…“ protáhla významně.
„Nějak si to zařídím,“ pronesl a vyřítil se pryč.

„Jsi potvora,“ pronesl obdivně Ray.
„To jsem ještě nevytáhla všechny trumfy,“ usmála se potutelně.

................................

AN: Nedávno jsem dokončila multicrossoverovou povídku, kde jsem mimo jiné dala dohromady Hermionu s Bodiem. Tenhle drablík naznačuje, jak by jejich soužití mohlo vypadat :-) A hlavně se mi po těch prima postavách už stýská...

Obrázek uživatele hidden_lemur

Výš a ještě výš!

Musíte chápat, že mi šlo o hodně. Tenkrát. Protože můžete být sebevětší drsňák, ale stejně ho slyšíte. Hlásek, co vám našeptává, že o ně můžete přijít. O kámoše, co k vám vzhlížej. Takže jsem to udělal. Vystoupal na devátej schod a skočil...
Pořád je vidím, ty pusy otevřený dokořán. Koukal jsem na ně, mojí partu, a cejtil se jako vítěz. Chvilku.
A pak už jen zíral, jak se ten přivandrovalec Dražan pouští nahoru, míjí devátej schod, desátej... A zastavuje se až na jedenáctým.
Už vím, že pitomci jsme byli oba. Ale stejně dobře si pamatuju, jak jeho trumf tenkrát bolel.

Obrázek uživatele Smrtijedka

O košťatech s ozdobnými střapci, část třetí: Poslední vzdor

Toto drabble není nic světoborného, ale i tak jsem měla potřebu nějakým způsobem zakončit sérii O košťatech s ozdobnými střapci.
Začalo to v Mýtu o jablku, kde jsme se s košťato-koberci setkali v náruči pana Weasleyho. Následoval příběh o zrození košťat a jejich první kroky ke svobodě. A teď - konečně - přichází povídání časově umístěné těsně před chvíli, kdy se košťat chopil Artur Weasley. Doufám, že se vám alespoň některý z těchto drabblů líbil :).

Ponížili je. Vrhli se na ně jako smečka zuřivých vlků (i když vlci by se netvářili tak zmateně), připoutali je k nábytku a nakonec svázali. Vypadalo to jako konec. Ne zase tak tragický, protože bojovaly se ctí, ale přesto konec. Narazily do svého ledovce. Budou pravděpodobně brutálně rozsekány. Ale i tak to bylo moc hezké.

Z úvah je vyrušil nadávající muž. Nadechl se a zvedl hůlku. Taková drzost!
„CHŇÁ!“ vydraly ze sebe naposledy bojovný výkřik a zakously se do toho opovážlivce. Zařval a utekl z místnosti.

Takové eso od tří košťat alias koberců v přestrojení alias drsných mstitelek skutečně nečekal.

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Šachová partie

Poznámka: Protože se mi už stýskalo, přidávám ještě jedno drabble navíc. A je to takový malý bonus k osmé kapitole mé povídky Tajemství. Myslím, že Samanthu by to mohlo potěšit :)
____

Seděli nad rozehraným partem šachů. Hermiona si marně lámala hlavu s tím, proč vůbec souhlasila, že si se Snapem zahraje.
„Střelec na gé pět,“ řekla a doufala, že neodhalí její úmysl.
„Chytré, ale prokoukl jsem vás,“ odvětil nezaujatým tónem. Pak posunul svou královnu na totéž místo, kam táhla střelcem před několika vteřinami.
„Máte to marné.“
Měla pocit, že se jí vysmívá, i když se to snaží sebevíce maskovat.
Vzdala to a nechala ho vynést poslední trumf.
„Musíte více cvičit, Hermiono. S takovou zbabělostí mě nikdy neporazíte.“
To si jen myslíš, pomyslela si v duchu a připravila figurky na další hru.

Fandom: 

Příběh Minervy

Poznámka: Poslední Minerva. Navazuje na Příběh Thomase.

Obouvá si boty.
„Doopravdy už musíte?“ volá na ni z kuchyně Mary. Peče dort.
„Musím.“ Ruka na klice. Zvonek. Ucuknutí.
„Otevřete, to bude vnouček!“
Vlasy barvy písku, zpocená tvář, vytáhlá postava, zaprášené kalhoty. Minerva zamrká.
„Ahoj babi. Ehm… Dobrý den.“
Roztržené tričko, rozražený ret, sedřené klouby, krev z nosu.
Mary vykoukne z kuchyně.
„Ahoj, Thomasi… Zase ses porval!“
Úšklebek.
„Vyhrál jsem! Trumfnul jsem ho levým hákem!“
Minerva zvedla obočí a zajela mu rukou do vlasů.
„Mladíku neměl byste se prát!“ Přísný tón.
„Ano, paní!“
Odešla s úsměvem. Ani jí nevadilo, že sova s napomenutím od ministerstva dorazil ještě ten večer.

-----------------------------------
Poslední můj příspěvek do DMD 2012. Doufám, že prázdniny Minervy se líbily. Snažil jsem se to zakončit optimisticky. Tak a teď je přečíst všechny vaše. Zatím jsem u Zadku v mlze. No do příštího dubna to stihnu :-)

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Bohyně se bouří

Abyste věděli, nejsem zlá. Prostě jsem jen za svůj život viděla až příliš mnoho věcí a přečetla víc povídek o Jacku Harknessovi než je zdrávo. Takže si to kulhám světem a cynismus se škodolibostí používám jako hůl na opírání.
I přesto každý den poctivě odpovídám na vaše modlitby a zametám přebytečná BJB drabble.

Nemuselo by to dojít tak daleko, kdybyste mi projevovali trochu více úcty. Ale na to už je pozdě. Tímto oficiálně prohlašuji, že mám v šuplíku obálku s úplně posledním nápadem na drabble, které ještě nebylo napsáno.
A teď se hýbejte, loutky!
S úctou Gloria
15. dubna 2018

Fandom: 
Obrázek uživatele Champbacca

Zmrd a zmrtvýchvstání

(4k)

Všichni čekali, že se Rasputin nakonec urve ze řetězu a začne dělat bordel, a měli pravdu. Většinu paradoxně víc překvapilo, že to udělal až poté, co pomohl odvrátit Gehennu.
Zaútočil bleskově a bez váhání ještě na Primo Victoria, což mu zajistilo rychlé vítězství nad oslavujícími Chcípáky, kteří znovu dostáli svému jménu. Jako poslední vzdoroval jejich božský šéf, nicméně ani ten nakonec nevydržel nápor ničivých kouzel.
Než si ale šílený upíří mág stihl odpočinout, Edvin se vrátil i s kamarády a s nečekanou flotilou španělské inkvizice. Byl to trochu podvod, ale když je jednou bůh, proč by měli zlosyna nechat neztrestaného?

Na kočku a myš

Poznámka: Mně už to nějak neto. Eeeee... Nemyslí. Takže poslední letošní bjb a zas na rok utrum

Má všechny trumfy v rukách. Moc, peníze, styky. Ve společnosti je oblíbený, jeho pověst je bez poskvrnky. (Nikdo si netroufá ji poskvrnit.) Má na své straně policii. Veřejné mínění. Média. (Některé z nich mu patří.) Má své lidi na špinavou práci. Vycvičené a výkonné. Zkušené. Mohl by mě zamáčknout jako štěnici. A taky se o to snaží.
Já nemám nic z toho, co on. Připravil mě o majetek, postavení, blízké... o všechno. Na druhou stranu už nemám co ztratit. A i zvířata zahnaná do kouta se brání. Nebudu snadnou kořistí. A přísahám že se nevzdám, dokud jeden z nás nezemře.

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Návšteva

„Pane...“ vydýchol Saruman. Fascinovane civel na svojho hosťa. „Vítam vás! Pre Železný pas je cťou...“ nedohovoril.
„Samozrejme,“ vrkol Sauron. „Pozveš ma ďalej? Alebo mám počkať, než prestaneš žasnúť?“
„Prepáčte... iste... páči sa...“
Pustil ho ďalej. Usadili sa do kresiel.
„Prišiel som s tebou prebrať ovládnutie sveta... Hm, ale toto je dobré...“
„Ďakujem.“ Pýrenie.
„Je to lepšie, než moje!“
„No...“ Váhanie.
„Oveľa lepšie!“
„Ale to snáď nie...“ Panika.
„Ale áno!!!“
„Nezabijete ma preto, však?“ Pípnutie.
„Nie, ak mi prezradíš tajomstvo svojho úspechu. Aké eso skrývaš v rukáve? Nikdy som nespravil také dobré koláče...“
„Hera, pane... Pečenie je radosť, Hera je pečenie...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Snící Diktátora

Avevě k narozeninám. Díky za Chrám.

Posledních třicet nocí měla Diktátora neklidné sny. Znovu se v nich vracela do podivné svatyně za hranicí časů. Znovu prožívala osudy různých osob v jediný den, kdy se slunce propadlo do nebes. Byla novic i kněžka. Oběť i velekněz. Boží bojovník i žebrák. Zabíjela a mučila. Prala a prodávala květy. Žvýkala a pohřbívala mrtvé. Bezděky přemítala nad svými sny i ve dne. Iritovalo jí to. Snící Diktátora je neefektivní. Nepodařilo se nalézt lék, který by ji snů zbavil. Doufala, že to skončí jako loni. Dnes, v Den Diktátořina Triumfu, který završil dubnovou revoluci. Zítřejší noc snad bude opět beze snů

Obrázek uživatele Hippopotamie

Watsonův trumf

Holmesova tvář emoce neobrážela, ale Watson byl schopen poznat, že je nespokojen. Kdyby měl v rukávu nějaký trumf, tvářil by se jinak.
Krádež perly lady Greyové byla záhadou. Šperkovnice byla otevřená a nic jiného nezmizelo. Lady zmizení zjistila minutu poté, co perlu uložila. Ihned uvědomila policii, nikdo neodešel, okna nikdo neotvíral, všechno bylo důkladně prohledáno, a nic. Tak tu postávali: lord, jeho žena, jejich starší syn, tajemník a asi pět služek. Kolem Holmese se batolila nejmladší ratolest. Netrpělivě ji odsunul k Watsonovi.
„Etě bobónet!“ natáhlo mrně ručky.
„Je to tak prosté!“ zvolal Watson. „Budete si ale muset počkat s nočníkem.“

Obrázek uživatele Demis

Proklatá partička

Měsíc byl u konce a Viktor se rozhodl, že by si za svou tvrdou práci skoro všichni zasloužili nějaké rozptýlení. Proto nelenil a uspořádal oslavičku.
Přišel hastrman Erben, trpasličí sekerničci Orgo, Morbo a Zorbo, Pan Tau, Mluvčí Bernardo, ex-čert Michal „Kopýtko“, víla Sanife a dokonce i Iškariotská jeptiška Isabel. Za ten půlrok se slušně otrkala, a tak ji zkusil vyzvat k partičce strip pokeru. Překvapivě přijala.
O několik chvil později byl upírek nahý a jeptiška ve spodním prádle. Karty měl epesní.
„Mluvící kotě za klobouk,“ vykřikl do éteru a v okamžiku mu přiletěla černá buřinka. Přihodil na stůl.
„All in.“

Obrázek uživatele Iantouch

Fortune Teller

Tak já to tady balím. Bylo to fajn, mám vás rád, jdu se zas pokoušet o skutečnej život.

Bylo třicátého dubna. Pobledlý mladík vyhlédl z okna, vzdychl, zavřel notebook a polkl poslední doušek espressa. Natáhl si sako, srovnal kravatu.
Cesta se zdá dlouhá, když nevíte, kam jdete. Sledoval obraz děvčátka s očima plnýma záhad.
Nakonec ji našel.
„Čekala jsem tě,“ řekla a položila na stůl tarotovou kartu.
„Ty víš, kdo jsem?“
„Hledáš Kapitána,“ řekla. Muž na kartě měl Jackův obličej. „Strávil jsi s ním měsíc. Ale nebyl jsi s ním.“
„V podstatě.“
Dívka otočila další kartu: Marnost. Mladík si povolil kravatu.
„Jak jinak,“ hlesl a polkl slzu.
„Mám pro tebe ještě jednu,“ pronesla s úsměvem.
Podala mu Naději.

Obrázek uživatele Justinka

Narozeninový trumf

varování: slash, 15+, vydírání

Klečí u jeho nohou a tváří se jak nevinnost sama, žhavý kluk, který je snadno k mání…
On však má v hlavě docela jiný plán, než tenhle právě teď nadržený chlap.
Nejraději by toho vychcánka praštil, ale zatím ještě musí dělat, jak hrozně ho vzrušuje mít tvář před jeho rozkrokem…
Ne, na žádné násilí nedojde. Justin má v rukávu daleko větší trumf, než tohle. Ještě chvíli počká, vydráždí ho, pak…
„Jistěže nepovím, mému velmi zlostnému otci, kdo si náramně užil s jeho teprve až zítra osmnáctiletým synem! Jsem pod zákonem a ty stáhneš své obvinění na Briana Kinneyho.“
Stáhl ho!

Fandom: 
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Soupeři

Soupeřili spolu vlastně odjakživa, při fotbale na plácku za domem o největší počet gólů i ve třídě o co nejlepší známky. Pak o počet diplomů ze středoškolských olympiád, počet vysokých škol zvládnutých najednou a počet akademických titulů. Nepřestalo to ani poté, co se překvapivě vzali. Když ona dostala od rodičů jako svatební dar byt v Praze, on ze svých vyrazil vilu na Mallorce. Když si ona koupila Chevrolet, on měl do týdne Porsche. Když ona odjela na týdenní služební cestu do Dubaje, on se nechal poslat na tříměsíční stáž do Thajska. Když otěhotněla, nervově se zhroutil. Tohle prostě trumfnout nedokázal...

Obrázek uživatele Sothis Blue

Důvod ke spokojenosti

Buďtež varováni. Toto drabble je úchylné.

Situace na bitevním poli se zatím vyvíjela slibně.
Král měl navíc ještě i další důvod ke spokojenosti. Ten mladý muž, oděný v jeho barvách, čekající na rozkazy, měl moc pěknou postavu. To dělá poctivé cvičení. Na výcvik svých vojáků král dbal. Tenhle hoch dokázal bojovat dvěma šavlemi. Byl v tom nepřekonatelný.
On byl vůbec celý velmi pohledný. Elegantní kabátec, nakadeřené vlasy... ale ten zadek! Dokonalé! Král natáhl ruku a sevřel dlaň na vojákových pevných, oblých hýždích.
Vtom mládenec zmizel. Král vůbec nestačil postřehnout, jak a kam odešel.
Jediné, co viděl teď, byla mrtvá koroptev nabodnutá na rožni. Ještě syrová.
„Štyrycet!"

>(Mariáš)

Fandom: 

Ten lump fotograf.. .

Toho člověka, co Vás každé ráno intimně pozoruje v zrcadle vaší koupelny. Toho člověka, jehož podobu si nesete stále v sobě a snažíte se mu pořád a za všech okolností podobat, protože vlastně ani jinou možnost nemáte. Tak toho člověka Vám přišel jednoho dne někdo úplně cizí a zcela bez zábran, vzít. A chce trumfnout tím i originál! Tedy alespoň jeho iluzi podoby, se kterou jste za mnoho let vzájemného spolužití spjati a na kterého jste si tak nějak zvykli. Najednou tady před Vámi stojí, někdo zcela jiný a nemůžete ho nějak poznat. To na tom řidičáku to jsem já?

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Trumf

I Doctor někdy zapadá do stereotypu a přiznejme si, že za ten měsíc v těch drabblech zažil věcí...

Další den. Další planeta. Další vězeňská cela.
Popravdě, začínalo to být únavné. Na co měl psychopapír, když stejně nakonec skončil ve vězení?
K čemu sonický šroubovák, když nefunguje na dřevo. Proč má polovina cel ve vesmíru dřevěné dveře? Proč si ještě nepořídil lepší model?
Stejná situace, stejně zbytečné dialogy se strážnými, stejné výhrůžky od Donny na stranu celého vesmíru.
Nakonec její stejné prohlášení: „Počkat, ještě mám v rukávu jeden trumf!“ následovaný narovnáním a srovnáním předností v podprsence.
„To mi nepřijde jako rukáv, Donno.“
Stejná mlaskavá facka jako vždycky.
Možná by měl něco se svým životem udělat. Třeba si pořídit motýlek.

Fandom: 

Druhý domov

A/N - věnováno Eillen, která Aldormu stvořila a Jackie, která v tom má taky prsty

Někdy jsem si říkala, proč jsme to právě my, kdo se dostává do Aldormy, aby jí pomohl v těžké době. I když těžko říct, pro koho jsou to těžké doby. Třeba já jsem dostala celkem banální úkol. Nebyla žádná válka, žádný problém – jen tvrdé hlavy otce a syna.

Možná v nás Frundor měl nějaký trumf a nám ho neráčil říct. Možná to bylo tím, že jsme té zemi věřily, že jsme s ní byly spojené. Sedm žen – z toho pět kamarádek. Země, která by možná neexistovala nebýt fantazie jedné z nás. Ale dnes je nám domovem stejně jako Česká země.

Fandom: 
Obrázek uživatele Solast

Jednou

Věnováno Doktorovi jako poděkování za to, že mne letošním DMD srdečně, ochotně a neúnavně doprovázel.

Myslíš si, že se to nikdy nemůže stát. Sníš a doufáš. Jedna chytrá teorie říká, že pokud je vesmír nekonečný a čas bez konce a počátku, stane se úplně vše. To znamená, že každá událost je nevyhnutelná, včetně těch, které jsou nemožné. To je tvůj zásadní trumf. Víš? Nemůže se to nestát.

Jednou tam bude. Nenápadná, modrá budka z šedesátých let. A když přijdeš blíž, se skřípotem se otevřou dveře, on se vykloní, rozhlédne, podá ti ruku a tiše ti do ucha zašeptá: "Za žádných okolností za mnou nechoď!" A ty se usměješ, protože už víš, jak to bude dál...

Fandom: 
Obrázek uživatele Mia

Italská kuchyně

Italovým trumfem vždy bylo kuchařské umění. Ne každý to ale dokázal ocenit.
Jessie se zamyšleně dloubal vidličkou v těstovinách na talíři a věnoval se jejich rozboru s precizností plastického chirurga.
„Nechutná?“ optal se ho Azelio a pozvedl tázavě obočí.
„Ale jo… jen… jak, že se to jmenuje?“ ušklíbl se hyenodlak a nadzvedl jednu vrstvu vidličkou.
„Lasagne.“ Odtušil Ital vlažně.
Jessie znovu zabořil vidličku do těstovin a po chvilce ji vytáhl. Na jejím konci zůstala napíchnutá kostička mrkve. „Hm.“ Pokýval uznale hlavou.
„Co zas?“ zavrčel na něj Azelio netrpělivě.
„La sáááně.“ Zarozumoval hyenodlak protáhle a po chvilce se uculil. „Francouzský sáně!“

Stránky

-A A +A