DMD č. 29. pro 29. 4. 2012. Téma: Otrocká práce

Varování: Slash, 18+

Nemohl se nabažit Brianova sténání. Znovu a znovu svou práci přerušoval, třel se mu o stehna, kousal, lechtal ho v tříslech…
I když už ho ústa pěkně bolela, opět se vracel tam, kde ho Brian toužil mít nejvíc…
Chtěl, aby ho prosil o ukončení celé té živočišné hry.
Konečně rozhodl, že to Brianovi dovolí.
Dovolí mu prožít ten jeho němý výkřik v křeči orgasmu následovaný slastným uvolněním.
Naposledy polkl a vyčerpaně, ale drze zašeptal do Brianovy hrudi: „Otrocká práce!“
Byl čas, aby mu to Brian oplatil a Justin věděl, že si tu poznámku odskáče.
Jak moc se na to těšil!

Zápach byl hustší než přítmí v podpalubí. Řetěz mu maloval krvavé obrazce po těle a jeho chrastění ho nemilosrdně budilo do utrpení. Kručení v břiše proklínalo mořskou nemoc. Aby šetřili místem, namačkali je těsně k sobě. Nesnesitelná žízeň všem zalepila ústa. Bylo slyšet jenom sténání. Příšerné horko. Pot. Nelítostné nemoci. Neustálý hlad. Dýchat bylo hrozně obtížné a každým dnem přibývalo těch, kdo boj s dechem vzdali. Nevěděl, co ho bolí víc, rány na těle nebo boláky strachu?

Konečně v přístavu. Denní jas oslepil opuchlé oči. Sbíral sílu děkovat za přežití. To ještě netušil, co ho čeká – pouze doživotní otrocká práce.

Poznámka
Z písemných záznamů vyplývá, že do padesátých let 18. století na lodi převážející otroky zemřel při přepravě každý pátý Afričan.

Poslední pacientka opustila ordinaci o půl sedmé a doktor Mortimer Granville se zhroutil. „Můžete, prosím?“ zakňoural. Objevila se sestra s mísou ledu a poznámkou o přesčase.
„Vždyť dostanete zaplaceno.“
„Pche!“

„Zpočátku to vypadalo jako báječná práce,“ povzdechl si Mortimer později toho večera, když seděl v klubu s lordem Edmundem. „Léčba hysterických žen je záslužná, a Dalrymplova přímá metoda byla... zkrátka... “
Lord Edmund povytáhl významně obočí. „Oboustranně příjemná?“
Doktor Granville mírně zrudl. „Do jisté míry... ano. Ze začátku. Jako každá nová práce. Ale později...“ pohlédl nešťastně na svoji ruku pod tlustým obvazem. „Takhle to už dál nejde. Něco se musí vymyslet.“

Ještě jedno nesoutežní.
varování: pár neslušných výrazů na adresu němé tváře
----
„A není na to náhodou nějaká tó... mašinka?“ ptám se, když se už po několikáté marně snažím ustřihnout chomáč vlny.
Mašinka není. Nůžky musí stačit.
Kdyby sebou ten blbej beran aspoň nemlel...
„Auuu! Ty vo... berane! Ta spodní byla... Zdrhá!!!“
„Mám ho! Drž ho.“
„Držim.“
Spíš škrtím. A slunce pálí. Přemýšlím jestli dřív padneme my nebo beran.
„Už mě bolí prsty. Vystřídáme se.“
Manévr je úspěšný. Beran už asi nemá na odpor sílu. Zato vlna vzdoruje vytrvale...

Konečně je hotovo! Zmoženě sedíme na balíku sena. Okudlaný výsledek odpolední dřiny nás dotčeně pozoruje ze stáje.
Prý jsme se mohly víc snažit...

(4k)

Technik malého autoservisu ve spodních patrech tullamorské megalopole se nudil.
Celý den ani vznášedlo, až navečer přistál na plošině naleštěný De Lorean 4000, který podle jména na zjevně zakázkově upravované espézetce asi rád prolétával králičími děrami. Technik větřil kšeft století, který skutečně přišel.
Od bělovlasého pilota, jenž se pak vydal navštívit místní pamětihodnosti, dostal předem dvacet tisíc irských liber a měl za úkol jenom vyluxovat kufr. Přijal, zajásal, otevřel, zbledl. Kufr byl vevnitř krapet větší.
Pořád to ale bylo dost peněz, takže se po žebříku vydal do neznáma.
Za dva dny měl hotovo a dostal jako bonus jeden výmaz paměti.

S: Mám hlad.
J: Tak si něco uvař.
S: Já si říkal, že bys dnes mohl udělat večeři ty.
J: Dnes?! Dělám ji KAŽDÝ den!
S: Víš že takové podřadné činnosti nejsou pro mě. Mám důležitější věci na práci.
J: (mlčí)
S: (až neobvykle nejistě) Johne?
J: (zavrčení) Co chceš?
S: Večeři.
J: (vražedný pohled)
S: (psí oči)
J: (o trochu méně vražedný pohled) Nejsem tvůj otrok.
S: To nejsi. Otrok totiž nedostává odměny. (něco mu šeptá do ucha)
J: (přiblble se usmívá)
S: Skvělé, já zatím dořeším případ.
J: (pochmurně) Tak to abych ti nachystal snídani a ne večeři.

„Jak to myslíte, doktore, že vám nevyhovují pracovní podmínky?“
„Tak, jak jsem to řekl, kapitáne. Chci lepší postavení ve svém zaměstnaneckém poměru!“
„Zaměstnaneckém poměru? Vždyť jste jen hologram!“
„No a?“
„Toustovač se dneska ráno nebouřil, lednička chladila a holící strojek mě taky nepodřízl.“
„Kapitáne, vy mě přirovnáváte k toustovači?“
„To ne, ale...“
„Tak poslyšte, chci jen stejná práva jako jakýkoliv člen posádky!“
„Což je?“
„Vlastní kajuta, hodnost, plat, dovolená, osmihodinová pracovní doba.“
„Jinak co?“
„Jinak začneme stávkovat!“
„Kdo my?“
„My utlačovaní! Já, hlavní počítač, turbovýtahy, transportéry a hlavně replikátory! Už jste někdy jedl měsíc jen ovesnou kaši s rybím tukem?“

Lotrando popadl do ruky pilku,
z práce měl mozoly za malou chvilku,
tak jeho ručičky horlivě kácí,
poprvé přičichl k otrocké práci.
Zubejda byla však horší než pila,
každý den přibrala snad čtyři kila.
A jak jí chutnalo, tělo jen tloustlo,
napětí v soužití najednou houstlo.
Zubejda zhýčkaná měla své choutky,
tu chtěla procházku, tu zase loutky.
Lotrando běhal, jak princezna pískala,
pracoval za oba, by všechno získala.
Znovu se dal na loupení, na oddech ni chvilka,
Zubejda je totiž horší, než rezavá pilka.
Že se vrátí do kláštera, rozhodl se nad ránem
svoji ženu zpátky poslal za tatíčkem sultánem.

Tímto bych ráda poděkovala svým žákům za tak výživný materiál. Omlouvám se, že se nedostalo na všechny pěkné odpovědi. Ano, tentokrát to bude pracovní. :)

Otázka 6) Jak byste charakterizovali vládu Alžběty I.? – Není to moc jednoduché? Ale což, je to malý test, stačí tohle, řekla si učitelka. Když o pár hodin později procházela výsledky, nestačila se divit. Jak vidno, žákům k charakterizaci doby stačilo, narozdíl od ní, pár slov.
Bylo hodně kultury. Hlavně divadlo.
Alžběta I. podporovala piráta. Jméno jsem zapomněl.
Anglie se konečně vyhrabala z temného středověku.
Královna dělala všechno proto, aby naštvala Filipa II.
Začala éra kradení černých otroků z Afriky.
Byla to významná vládkyně.
Shakespear.
Byla fakt krutá.
Jedly se tam brambory.
Upalování katolíků.
Vzdychla. V těchto chvílích nenáviděla svoji práci.

------------------------------------
6) jsem počítala rovněž jako slovo.

Stojí s ohnutými zády uprostřed políčka, stejně jako asi třicet dalších, a s hrůzou pozoruje, jak málo mají zatím za sebou. Udělat dolíček, pustit do něj semínko, zahrábnout a mírně udusat, pořád kolem dokola, už snad celé hodiny. A hotová je sotva čtvrtina! Snad i počasí je proti nim, nejdřív jim pražilo do zad slunce, teď se zatáhlo a začalo velice mírně poprchat. Jejich drábům to viditelně nevadí, proč by mělo, když sedí pod slunečníkem.
"Nepřestávat, neulejvat se!"
Opatrně pohlédne na své spolutrpitele a zkusí si při tom aspoň trošku protáhnout ztuhlý krk. Jo, práce na školních pozemcích je otročina...