DMD č. 29. pro 29. 4. 2012. Téma: Otrocká práce

Obrázek uživatele Quiquilla

Jak těžké je nakreslit lásku

Hleděl do velkých modrých očí, pozoroval hebké růžové rty. Tak rád by se jich dotýkal.
Jeho ruka nervózně svírala štětec. Trocha červené barvy mu ukápla do klína. Zastyděl se.
Pohledem se vrátil k plátnu před sebou. Mladík se na něj zářivě usmíval.

Dorian se Basila snažil přemluvit už několik dní, aby jej znovu nakreslil, avšak malíř váhal. Ten poslední portrét byl mistrovským dílem. Basil měl pocit, jakoby se mu podařilo do rámu uvěznit i duši.

Miloval ho. Bylo těžké to namalovat.

Když se však Dorian svlékl do naha a položil se na divan v jeho ateliéru, nedokázal již déle odolávat.

Obrázek uživatele Blanca

První rande

Koupelna byla naprosto zahalená párou.
Zabalená do ručníků vyšla do ložnice kulmou se snažila přimět vlasy ke spolupráci.
Jemně růžově perleťový lak si při malování nehtů na nohou vylila do peřin.
Sukni měnila třikrát. U halenek hledala správnou hloubku výstřihu.
Podkladový make-up se jí zdál příliš tmavý, smyla ho a dala přednost korekční tyčince. Vypatlala ji skoro celou, ve snaze docílit rovnoměrné barvy pleti.
Linky a barvu očních stínů měnila tolikrát, že měla oči jako králík.
Účes předělávala snad pětkrát.
Sherlockovi stačil jediný pohled.
"Měla sis vzít rozumnější podpatky. Není dobré chtít oslnit za každou cenu, Molly. Vypadáš pak lacině."

Fandom: 

Dubnová dřina

Poznámka: Já vím, já vím, vochcávka a bjb, a nevím, jestli tady na tenhle motiv už něco není. Ale čas tlačí a letos těch třicet prostě dát musím!

Nejdřív ze všeho je potřeba přilákat nápad. Nápady jsou potvory, k jedněm přilétají samy, jiní za nima musí div ne běžet světa kraj. Pak je potřeba poradit si se slovy. Přemluvit je, ať se nevzpouzejí, neutíkají z myšlenek a řádků a nebijí se mezi sebou. Vybrat ty nejvhodnější a seřadit. Spočítat je a přebytečné s poděkováním propustit. Se slovy i s nápady je ovšem pořízení den za dnem těžší. Stojí stále větší úsilí je polapit a umlátit do správného tvaru. Není divu, že mnozí autoři se nemůžou dočkat, až se nadechnou svobodného květnového vzduchu. Přesto to o rok podstoupí znova.

Jak si naklonit lid

Jako každý dobyvatel i Kýros věděl, že si musí podrobené národy naklonit. Jinak se jim přestane nadvláda líbit, což jim sice bude k ničemu, ale přestanou hlasitě jásat, když ho uvidí.
„Co například… mohli by se dívat na oslavy? Zadarmo?“ navrhl jeden z generálů.
Kýros měl ale jiný plán.
„Zruším otroctví,“ rozhodl.
„Všem…?“ vykoktal další generál.
„Těm, kdo si to zaslouží,“ řekl Kýros.
Heroldi se rozjeli zemí. Lidé jásali.

„Ale pane…,“ ozval se po několika měsících jeden z rádců. „Komu jsi to otroctví zrušil?“
„Těm, kdo si to zasloužili.“
„A to jsou?“
„Předně já… a pak už nikdo,“ řekl Kýros.

Obrázek uživatele Innes

Zločin a trest.

„Na polích s bavlnou…“
„Drž hubu Liame.“
Trojice incubů seděla kolem stolu a třídila korálky.
„Sergeji?“
„Co zas!“
„Právě jsi hodil smaragdově zelený na hromádku s olivovýma.“
„Šestnáct barev Marie, rozeznávám šestnáct barev. Proč sakra musíme dělat zrovna tohle! Pitomé korálky!“ zlobil se rus.
„Tak mohla nás nahnat na cukrové plantáže a práskat nám nad hlavama bičem,“ šklebil se Marius.
„Čééérný muž pod bičem…“ začal Liam zvesela.
„Neříkal jsem, že máš být zticha?“ utnul ho Sergej.
„Jo furt. A přestaňte fňukat, alespoň nám z toho plyne pěkné poučení.“
„Nikdy neser sukubu, neb dostaneš přes hubu,“ povzdechli si trojhlasně a pokračovali.

Obrázek uživatele Amy

Sladká odměna

Zpod konzole se ozývaly velmi podivné zvuky. Jack, který stanul ve dveřích, na okamžik zaváhal.

"Doktore," zavolal nejistě.

"To jsi ty, Jacku?" Doktor se bleskově vynořil a jeho vzhled Jacka ještě víc překvapil. Hnědé vlasy mu trčely do všech stran a mluvil značně tlumeným hlasem, protože měl mezi rty sonický šroubovák.

"Co to děláš?"

"Opravuji," přejel si Doktor rukou po čele. "Ale je to otrocká práce. Chtěl jsi něco?"

"Ano," rozpomněl se Jack. Přešel blíž, sklonil se a políbil Doktora na rty (poté, co mu uzmul šroubovák, na což Doktor zareagoval podrážděným vyjeknutím).

"Jacku, co to..."

"Všechno nejlepší k narozeninám."

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

ÚŽASNÁ PŘÍLEŽITOST! LIDÉ ČTĚTE!

Hledáte práci?
Nebojíte se pracovat manuálně?
Chcete žít prostý, ale naplněný život a dát jistotu práce i svým dětem a vnoučatům?

Tak to jsme tu přesně pro Vás!
Nabízíme perspektivní job plný úžasných zážitků!
Při troše štěstí se zapíšete do dějin – ať už stavbou monumentu nebo výzdobou cest.
Zaručujeme Vám férový přístup – čím víc umíte, tím hodnotnější jste!
Můžete se také dočkat nemalých bonusů.
Nastoupíte na soukromou dráhu? Váš bývalý zaměstnavatel má povinnost Vás podporovat! Nebo zůstanete na domácí půdě a budete pokračovat po žhavé cestě úspěchu?

Přihlašte se ještě dnes! Příležitost nepočká!

*Toto zaměstnání je vhodné pro submisivní typy.

Příběh Thomase

Poznámka: Minerva, předposlední. Navazuje na Příběh Jonase.

Vůně starého papíru, stářím zežloutlé listy.
„Tenhle je první.“
Podává jí dopis se skoro obřadní úctou.
„Ahoj Mary.
Dneska jsem si při kopání latrín (otrocká to práce) vzpomněl na tebe. Nevím proč, ale najednou jsem ti chtěl …“
Minerva odkládá dopis.
„Tohle nezvládnu.“ V poslední době zažila tolik války, že o další nechce ani slyšet, natož pak číst zpověď vojáka.
Podívá se na dopisy. Vidí jasně, odkud je Thomas poslal.
Caen, Paříž, Brusel, Antverpy a pak už nic.
Mary se usmívá bezzubým úsměvem a nalévá čaj.
„Vy jste ho měla ráda?“
Minervě se zadrhne hlas.
„Možná…“
Pak smutek zají domácími muffiny.

Fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Farm Girl

Život na farmě byl do velké míry repetitivní.
Jednotlivé úkony se střídaly tak, jak přicházela a odcházela roční období.
Bylo potřeba sadit nové stromky a prostříhávat ty stávající, hlídat zrající jablka a postupně je sklízet, vyrábět cider nebo jam. Práce nikdy nekončila, nikdy nebyla úplně hotová.
Bylo s podivem, že něco tak velkého, jak Sweet Apple Acres dokázali udržet v chodu jen čtyři poníci a většinu práce zastávali dokonce jen dva.
Applejack by farmu nevyměnila za nic na světě. Byla jejím životem. Proto, když se Big MacIntosh zranil, se rozhodl všechna jablka sklidit sama. Konec konců to byla věc cti…

Obrázek uživatele Envy

Práce překladatele

Zase u toho seděla několik hodin. Už bůh ví kolikátý den a stále neměla dokončenou práci. To bylo samý „Moc se ti tady opakují tyhle dvě slova,“ „Tohle zní jako holý nesmysl, předělej to!“ a tak dále, a tak dále. Nebohá překladatelka je nucena vymýšlet si a vyhledávat další různé alternativy jedněch opakujících se slov, které jsou pak všechny smeteny se stolu s tím, že to není přesný překlad. Pokaždé, když už toho všeho má dost a ptá se sama sebe, proč to ještě dělá, vzpomene si na svoji lásku k tomuto řemeslu. Ale stejně. Dělat překladatele je otrocká práce.

Fandom: 
Obrázek uživatele angie77

Dobré rady

„Dávej si pozor, holčičko,“ říkala starostlivě maminka.
„Okolí je nebezpečné,“ doplňoval tatínek.
„No jistě, bez obav…“ odmávla to dceruška.

…………………..

„Robe Kterýtene, to ti poudám, té béhovada sú chráněné!“
„Ale však…“ zkusil zoufale.
„Kelda pravila!“ reagovala autoritativně.
„U psí nohy…“ pokračoval ještě zoufaleji.
„Jejdamáku!“ doprovodil ho zcela zoufalý chór.

…………………..

Tonička klopýtala tmou… a snažila se nevnímat stín ploužící se za ní.

Žanina sledovala, jak Fíglové opuštějí pahorek… a snažila se tvářit, že je vůbec nesleduje.

„Poslouchají tě?“ ozvala se Toniččina zoufalá otázka a Žanina nadskočila.
„Jistě,“ odpověděla sebejistě. „Většinou… trochu… občas…“
„Mě taky ne…“ uklidňovala ji. „Je to s nimi práce…“

Fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Hlavně systematicky

Carl si unaveně protřel oči. Dávno by měl spát, ale chtěl Amphibia dokončit. Otrocká práce.
Oči mu sklouzly na noviny, které odpoledne vztekle odhodil. Buffonův portrét se na něj potměšile šklebil z titulní stránky přírodovědné rubriky.
Jemu se to kritizuje. Sedí si na tom svém hezounkém sídle, s hraběcím titulem vypolstrovanou zadnicí. Má peníze a čas na to, formulovat si svoje prapodivné teorie. A zostouzet ty jeho.
Linné si povzdechl a vrátil se k práci. Otočil stránku a ušklíbl se.
Dobrá, je to trochu dětinské, pomyslel si.
Ale neodolal. Pod zdařilou perokresbu ošklivé tlusté ropuchy rozhodným písmem vepsal Bufo Bufo.

----

Tady se obávám, že bude komentář delší než drabble, ale neodolám, je to moje oblíbená historka: Linné a hrabě de Buffon (pro nás asi známější jako Georges Louis Leclerc) vedli svoji malou válku hodně let. Buffon odmítal Linného třídění organismů do druhů, argumentoval mimo jiné tím (bavíme se o době skoro 150 let před Darwinem!), že pokud seřadíme druhy do nějakého stromu na základě příbuznosti, tvrdíme tím v podstatě, že musí mít nějakého společného předka, tedy že se nějak vyvinuli. Což je přece úplná pitomost.
Každopádně tihle dva se prostě nemuseli, i vzhledem ke svému odlišnému sociálnímu původu - Linné si v podstatě všechno vydřel, u Buffonů byly peníze a možnosti studia vždycky. Nicméně různé kousky, jaké si vědci navzájem dovedou vyvádět, si vyváděli oba. Veřejná kritika v dobových médiích, vzájemné citace ze svých prací bez uvedení zdroje atp. A Linné po něm nakonec tu ropuchu opravdu pojmenoval. No není to krásná pomsta?

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Otrocké práce

Pozn.: trochu BJB

„Sherlocku, dojdi pro ten míč.“
„Jsem snad sluha?“

„Sherlocku, podej mi noviny.“
„Od čeho máme sluhu.“

„Sherlocku, podal bys mi, prosím, cukr.“
„Nejsem tvůj sluha.“

„Pro jednou snad můžeš dojít na nákup ty!“
„Otrocká práce.“

„Sherlocku, mohl by sis po sobě někdy uklidit?“
„Mám moc práce.“

„Johne, přines mi mobil.“
„To jste snad doma měli sluhy?“
„Měli.“

„Johne, půjč mi notebook.“
„Zajdi si pro svůj!“

„Johne, nabij mi pistoli.“
„To jsi vážně tak moc líný?“

„Johne, zapni mi televizi.“
„Nepřeháníš to trochu?“

„Johne, jeď ty.“
„To ty se tady nudíš!“

„Johne, dej mi cigarety!“
„Jsem svobodný člověk, nikoliv tvůj otrok.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Otročina za trest

„Umýt všechno nádobí? To nemůžete myslet vážně,“ pohoršoval se Smíšek zatímco stíral saze z čela.
„Můžu – neměli jste mi brát raketu,“ odvětil pobaveně Gandalf a stočil zrak od znechucených hobitů k Bilbovu proslovu.

„To není fér,“ zaskučel Pipin a s odporem se podíval na špinavé talíře.
„Není! Tohle je otrocká práce omezující naši svobodnou vůli! Neměli bychom si to nechat líbit!“ horlil Smíšek a rozmáchle gestikuloval hadrem.
„Ne, neměli,“ přitakával horečně Pip a hlas mu poskočil samým vzrušením o oktávu výš.
„Říkali jste něco?“ otočil se na ně Gandalf.
„Ne, pane Gandalfe,“ zarecitovali oba hobiti poplašeně a pokračovali v mytí.

Fandom: 

Schůze v kuchyni

Schůze v kuchyni byla bouřlivá. Dokonce i poté, co byl agitátor prohlašující, že situace je naveskrze skvělá, vyhozen za dveře.
„Po všem, co jsem pro ně udělala," štkala Lotty. „Po tolika letech..."
„Na tohle nemá právo," zatínal pěstičky Fussy. „Žába nevycválaná."
„To tedy nemá." Cully si sundal skřipec a jako vždycky, když přemýšlel, začal ho pucovat. „Dovolím si tvrdit, že ty čepičky nemají vůbec žádnou právní platnost. Naším zaměstnavatelem je bradavická škola vedená profesorem Brumbálem, nikoliv slečna Grangerová."
„Takže si myslíš, že je to bezpečné?"
„Bezpečné? Ano. Ale přesto navrhuji přestat v Nebelvíru uklízet. Očividně tam naše služby nejsou vítané."

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Osidla svobody, past nezávislosti

Ferda vstával brzy. Spravoval panu Šnekovi falešné okno na ulitě. Cvrček ho zlanařil na další opravu svého rádia. Ploštičky se mu utábořily na zápraží a dožadovaly se dalších hraček, protože nabyly dojmu, že Ferda je za jejich zábavu tak nějak zodpovědný.
Pak byl unavený, nekoukal kam šlape a musel se vypořádat s Potápníkovým mechanismem, a protože na to sám nestačil, musel za to pomoci chrostíkovi s domečky pro jeho larvy. A Beruška, že potřebuje vylepšit pérování kočáru.
Když večer prohlížel prázdnou spíž a šel potom spát hladový a k smrti vyčerpaný, napadlo ho, jestli nebylo lepší být bezejmenným otrokem mraveniště.

Pokrok

Pokrok přináší životu jisté standardy, které člověk později bere za samozřejmé. Nevím, co by naši potomci řekli na standard, který teď uznáváme, ale vím, bez kterých věcí bychom se neradi obešli.

Teplá voda, elektřina a výrobky, které ji používaly, to vše jsem v Aldormě postrádala. Nikdy bych nevěřila, jak se bez nich žije těžce. Domácí práce nikdy nebyly mým koníčkem, ale bez moderních vymožeností mi to připomínalo otrockou práci.

Má vlastní hrdost mi nedovolila požádat o služku. A to jsem nemusela mýt nádobí, jen jsem si prala vlastní prádlo a uklízela si v pokoji.

Ale stejně se mi tady líbilo.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Milostná služba

pozn.: no slash

Moje láska je ve službě.
Sloužím velkému dvořanu, abych se dostal do služeb faraonových a posloužil tak Nejvyššímu.
*
Moje láska je ve věrnosti.
Odvážím se čehokoli, nasadím život i všechny síly, abych ochránil svého krále.
*
Moje láska je ve strachu.
Když se vrátil, byl jsem na špatné straně. Cele jsem se mu odevzdal a on mi daroval život. Na jak dlouho?
*
Moje láska je v důvěře.
Znám jeho tajemství i temnotu jeho duše. Pomáhám mu naplnit jeho pomstu, raději bych mu pomohl odpouštět.
*
Moje láska je v každodenních drobnostech.
Byl jsem neodbytný a mám, co jsem chtěl. Zatím mě přehlíží.

pozn. 2: autorem titulního pojmu je Thomas Mann
pozn. 3: doufám, že nejsem moc daleko od tématu
fandomy: Josef a bratří jeho, Král Lear, Ivanhoe (minisérie), Hrabě Monte Cristo (minisérie), Torchwood

Obrázek uživatele Lejdynka

Teď ti povím něco o myších a hvězdách, drahoušku

A/N: Inspirováno povídkou The Crab that Played with the Sea ze sbírky Just So Stories (Bajky a nebajky) od Rudyarda Kiplinga. K nalezení tu: http://www.online-literature.com/poe/164/ (anglicky, česky jsem to online nenašla)
****

Sedí ve výši, hledí dolů, pohupuje se do tichounkého rytmu a plete.
Hvězda jsem, hvězda tam,
ráno k vám zas zavítám.
Hvězda tam, hvězda jsem,
pak vám zmizím před nosem.

Každý den, večer, noc i ráno, stále to stejné.

Jeho přítelkyní je krysa Vasilisa.
Kouše, ale on jí to nezazlívá.
Hryz a hryz, hryz a kous,
plakat bude Hvězdovous!
Trh a škub! Pád a zmar!
Ráno, večer musí dál!

Sedí na měsíčním srpku a plete šňůru, kterou řídí příliv a odliv.
Sedí na hvězdě pod ním, čeká a v úsměvu cení ostré zoubky.
Měsíční rybář, jeho krysa a harmonie soužení.

Obrázek uživatele Rebelka

Hoax

Ahoj, kolego!
Normálně takové vzkazy vůbec nepřeposílám, ale zoufalá situace si žádá zoufalá opatření.
Doslechl jsem se od bráchy mého kamaráda, že ve vedlejší vsi na statku žije šílená ženská, která nás mučí a vykořisťuje. Nejdříve nám naslibuje hory doly a než se nadějeme, děláme pro ni první poslední bez nároku na mzdu a jiné benefity.
Navíc minimálně sedm z nás dostalo kvůli tomu zatracenému vdechování popelu rakovinu plic.
Takže tam ani nelétejte.

Holoubek si připevnil vzkaz k noze a spěšně odletěl.
O kus dál stála Popelka u hromádky hrachu s popelem a se zoufale maniakálním výrazem vyhlížela přílet pomocníčků.

Neužitečné bádání

Poznámka: Takový zoufalý výkřik k neinspirujícímu tématu. Odehrává se někdy někde ve starověkém Řecku.

„Nad čím zase přemýšlíš, Ageláe?“ zeptal se Filínos pobaveně, ale i s nádechem úcty. Jeho bratranec byl učený muž, uznávaný filosof a matematik. Teď právě studoval voskovou destičku s načrtnutými čarami a kruhy.
Ageláos se usmál. „Trochu jsem uvažoval… Víš, Filíne, někdy mě napadá, že málo využíváme poznatků, které nám zanechali naši velcí učitelé. Známe obléhací stroje, divadelní mašiny… Ale co bys řekl strojům, které by obstaraly velké množství práce? Samy by sely, žaly, nebo třeba poháněly lodě?“
„To všechno by bylo možné?“ užasl Filínos.
„Snad…“ Ageláos pokrčil rameny.
„Ale k čemu by to bylo, když práci přece obstarají otroci?“

Co ženám svědčí

Seděla u kosmetického stolečku a odrazem v zrcadle sledovala svého muže, jak čte noviny. „Tohle je pěkně nespravedlivé. Já vstávám minimálně o půl hodiny dřív, než ty, abych se stihla namalovat, učesat a hezky obléci, zatímco ty ležíš nebo čteš. Řeknu ti, že tohle ženské upravování je vážně otrocká práce.“
„Počkej, to není otrocká práce. Předně je to kreativní vnější vyjádření tvého vnitřního vidění sebe sama. Navíc za to máš placeno pozorností a respektem okolí i svým dobrým pocitem. Plus ještě zpříjemníš den všem, kteří tě uvidí, takže spíše než otrocká práce je to umění, realizace tržních mechanismů a charita.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Ráno v Holandsku

Poznámka/upozornění: Tahle věc je všechno možné, ale určitě ne optimistická

Poznámka 2: V téhle realitě nežiju, omlouvám se tedy za případné úlety

Budí mě křik. Hodiny hlásí 4:08.
Na pár vteřin si ve svém Holandsku zastesknu po Itálii.
Pak hned vstávám.
Na dostatek spánku nemám nárok.

Křik se mění v jekot.
Mířím do dětského pokoje.
V příšerný jekot.
Pořád jsem si nezvykla.

Pouštím Majku z postýlky.
Rozbíhá se pryč.
Ječet nepřestává.
Padá.
Ječí ještě víc.
Vstává.
Běží dál.

Běžím za ní.
Beru knížku.
Majka je v obýváku.
Dupe na místě.
Křičí.

Říkám, že jí budu číst.
Přestává křičet.
Začínám číst.
Je čím dál neklidnější.
Čtu. Dvě minuty.
Ještě aspoň chvíli.
Začíná křičet.

A nejděsivější je vědomí, že nám tohle jednou bude chybět...

Poznámka vysvětlovací: Metafora s Holandskem a Itálií vychází z textu Welcome to Holland (dá se vygooglit i několik českých překladů).
Jinak Majku si představuju jako dítě s mukopolysacharidózou 3. typu. Ale na téma by seděly i další věci, PAS, SMA, ADHD, ...

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Osvědčené není třeba měnit

Varování: Homoerotické čtení na neděli. (BDSM slash 15+)

Ianto si povolil kravatu. Sundal ji, aniž by ji byl rozvázal, a jako smyčku navlékl kolem Jackova krku. Utáhl ji. Těsně, velice těsně. Kromě tohoto obojku a pout už na sobě kapitán neměl nic.
„Na kolena,“ pronesl pan Jones pevným hlasem.
Jack zaváhal.
„Něco jsem snad řekl,“ procedil Ianto mezi zuby a trhl kravatou dolů.
„Jak si přejete, pane.“
„Teď mi olízej boty, otroku!“ přikázal Velšan a věnoval významný pohled zabláceným polobotkám.
Harkness se potměšile ušklíbl.
Ianto vyprskl smíchy.
„Já na tohle nemám, Jacku!“ řehtal se.
„Tebe to nevzrušuje?“ podivil se Jack.
„Možná,“ zamyslel se Ianto, „Kdyby to bylo obráceně...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Iswida

Knihovna

„Smithová Mary, hm, od té už tu něco mám,“ zamumlal Lucien. Svou práci miloval, i když byla náročná. Procházel okolo nadpřirozeně dlouhých dřevěných polic a v duchu si přeříkával názvy všech knih, o kterých lidé kdy snili.
Naprosto originální román o lidské podstatě
Sbírka básní, které dokáží vyjídřit sílu doteku
Pohádky, které dají dětem správný vztah ke světu
Epos o rytíři, který zapomněl, kam jede
Geniální divadelní hra, která navždy změní společnost
Moje autobiografie, až budu strašně slavný
Příběh vesmírného mariňáka, který bude poměrně známý, i když to bude scifi
Verše, jaké ještě nikdy nikdo nenapsal
Román, který určitě dopíšu

Fandom: 
Obrázek uživatele Tess

Špatná volba

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

Uklidni se. Přemýšlej. Poslouchej.
Nesnášel to.
Ochraňuj.
Proč by měl?
Byl silnější, rychlejší.
Má otročit těmhle... lidem?
Smrtonošova nabídka mu otevřela oči.
Patří k těm, kteří mají vládnout, ne sloužit.
Uklidnil se, přemýšlel, poslouchal – změnit strany byla jasná volba.
Jenomže pak viděl, jaká je skutečnost. Bylo krásné poroučet – ale něco v něm se vzpíralo, když kolem sebe viděl trosky.
Není to správné.
A Smrtonoš teď vyrazil dobývat. Za hranice. Domů.
Do Chrámu.
Jestli ho zničí... bude to jeho vina.
Poslal varování.
Uvěří mu? Stihnou Smrtonoše zastavit?
Proč být otrokem, můžeš být kým jen chceš. Vládcem. Otrokářem.
Ale za jakou cenu?

Obrázek uživatele Solast

Věř mu

Doktor pobíhal kolem, pípal sonickým šroubovákem, tu vzal jeden kabel, támhle připojil druhý a tvářil se soustředěně. Donna seděla v rohu na židli a držela ji za ruku: "Jak se jmenuješ?"
"Eva."
"Evo, neboj se. Můžeš mu důvěřovat, ať se stane cokoli." Trochu se zasnila: "Víš, v takový den, kdy už si myslíš, že nikdy nic nebude dávat smysl, kdy uvidíš věci, o kterých by se ti nikdy ani nesnilo, přijde on. I kdyby sis připadala, že je to jen otrocká práce, udělej, co říká. On nás zachrání."
Na vrata něco třikrát tupě udeřilo. Doktor nadskočil: "Změna taktiky, teď... UTÍKEJTE!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Třiatřicet

Bůh samozřejmě neschvaluje otroctví. Vyžaduje dobrovolnost.
Hierarchie třiatřiceti úrovní je sice stanovena, ale přechody nejsou zapovězeny.
Na třiatřicáté úrovni se zahradník narovná. Zanadává na těžkou práci, ale pokračuje. Nedokáže si představit, že by dělal něco jiného.
Na sedmnácté úrovni si vedoucí písárny promne čelo. Všichni, kteří pod jeho vedením přepisují zprávy pro provincie, se snaží dostat na jeho místo. Bojí se toho, sám už nedokáže nikam postoupit. Den za dnem strach.
Na první úrovni stojí První sám. Nejvyšší prostředník Boha na zemi. Pod ostřím jeho nože vykvétá krvavý šrám. Ne, není otrok. Jen jeho pán ho používá na špinavou práci.

Obrázek uživatele Uhla

Jak léta jdou

Nesoutěžní

Slunce svítá nad Gízou,
oni vstříc svým službám jdou,
jako jeden národ jsou,
navzájem jsou si oporou.

Čas faraónů ke konci chýlí se,
Konec jejich utrpení blíží se,
Naposled vstříc svým službám jdou,
Slunce svítá nad Gízou.

Léta stále plynou,
Čas pomalu utíká.

Nad Virginií září slunce,
Jeho zář však černá je,
Oni vstříc svým polím jdou,
Polím pokrytým bavlnou.

V Americe řádí válka,
Na lepší časy blíská se,
Nad Virginií září slunce,
Černé záři konec je.

Léta plynou,
Čas pomalu utíká.

Snad je konec utrpení,
Naděje se světem šíří,
Snad slunce neuvidí další žal,
A čas tiše běží dál.

Obrázek uživatele Danae

Lehké rozhodnutí

Když otěže na Norlandu převzala mladá paní Dashwoodová, služebnictvo to okamžitě poznalo. Propustila dvě pokojské, pomocnici v kuchyni a jednoho štolbu. Zbytku personálu snížila plat o pět liber ročně. Všichni přitom věděli, že to nedělá ze šetrnosti, její manžel byl zabezpečen a Norland slušně vynášel. Mladá paní Dashwoodová byla zkrátka lakomá. Výsledkem bylo, že všichni teď vstávali o třičtvrtě hodiny dříve, aby všechno stihli, a večer padali do postele vyčerpáním. Když se vdova Dashwoodová zeptala Diany, Ethel a Thomase, zda by s ní a s dcerami přešli ze skvostného sídla do malého zahradního domku v Bartonu, neváhali ani na okamžik.

"Dvě děvčata a jeden sluha" je kanonická personální jednotka, která s paní Dashwoodovou, Elinor a Mariannou odjela do Bartonu.

Stránky

-A A +A