Historické RPF

Obrázek uživatele Kleio

Kotlíkář

Úvodní poznámka: 

Koukám, že bych mohla psát biografii na kterýkoliv téma. Když ale v tý ulici sídlilo tolik zajímavých lidí!

Drabble: 

V Müllendorfu poskytovalo jediné vytržení z každodenního běhu snad jen potulné divadlo. Malý Franz měl divadlo rád a chtěl cestovat. Jeho otec byl místní kotlář, synek byl šikovný po něm, inu na cesty ho poslal, byť ne s Thespidovou károu. Nejdřív přes půl Hradska k mladšímu tovaryšovi, potom do Železného města za mistrem. Kvůli uherským nepokojům vyučil se mladý Franz nakonec až ve Vídni. Tovaryšoval po půlce monarchie, a protože měl nejraději české pivo, zavedly ho toulavé boty až do Prahy. Myslel, že je to další přestupní stanice, ale usadil se natrvalo. Štít jeho domu nesl hrdě: Ringhoffer – pivovarské kotle.

Obrázek uživatele Mairam

Jack K.

Drabble: 

Tenkrát jsem byl přesvědčenej o naprostý správnosti svýho jednání. To byl jazz. To byl zen a všichni ti ubožáci, kteří nerozuměli tomu co tyhle dvě slova znamenaj se mohli jít bodnout. S Nealem jsme procestovali Ameriku křížem krážem a kolem dokola. Bez předního skla zato s jazzem v přehrávači. Byla to jízda, jen chlast, já, Neal a Mary. Cestovali jsme tak porůznu bez úcty k indiánským pohřebištím i skutkům našich předků.
Jenom kdyby hluboko ve mně nebyla ta věčná touha po čistý posteli a vaně s teplou vodou. Nikdy jsem ale nebyl tak opravdovej jako všichni ostatní. Moc jsem chtěl.

Závěrečná poznámka: 

Trochu mi nesedí fandom, ale asi to tak je.

Obrázek uživatele Scully

Een Wanderer

Úvodní poznámka: 

*niz. poutník

Drabble: 

Haag, Londýn, Paříž. To byla jeho kariéra u Goupila. Než po propuštění ze strýcovy firmy odjel do Amsterdamu za studiem teologie, pokusil se v Ramsgate stát duchovním.
Následoval hornický Borinage. V tamní bídě začínal s prvními črtami uhlem.
Theo mu poradil studovat malířství. Zkusil to v Haagu, ale názorově se neshodl se svým učitelem.
Raději odešel do severního Brabantu a maloval vesničany.
Studoval i v Paříži a v Antverpách, ale situace z Haagu se opakovala.
Nakonec nejvíc času strávil ve Francii – Arles, Saint Rémy, Auvers-sur-Oise, kde vznikly jeho nejkrásnější obrazy.
Teď v Paříži snad už spokojeně odpočívá po Theově boku.

Závěrečná poznámka: 

Není to moc poetické, ale nápad je nápad a to jeho migrování se mi do sta slov málem ani nevešlo :D
Vlastně se mi tam nevešlo, že se Vincent narodil v Zundertu a že mezi Antverpami a Arles ještě žil s Theem v Paříži na Montmartru :D
Za potřebné informace děkuji wikipedii.

Obrázek uživatele Lejdynka

Se stim smiř

Úvodní poznámka: 

Ehm, to samo :D

Drabble: 

K sluchu mému dones' posel, že tu děláš pozdvižení,
kážeš vodu, piješ splašky - nu, do toho mně nic není.
Chci ti ale jenom říct, že tvůj styl dosti nezdá se mi,
hlavu pleteš snad i červům, co se plazí v černé zemi!

Dám ti radu: zklidni se už! Jeď pryč, zmiz do - prostě někam,
kde na tebe mají nervy. Brač, Hvar, Köln, Rus - hle, co Mekka?

Cuknout chceš snad? Smát se? Kázat? Pomni, drobné varování:
zjisti, jak se drží ústa, jinak bude grilování.
Milý Jene, je to prosté, víš-li, kde je hranice.

Zdraví, štěstí, spoustu dětí
přeje
Zikmund
z Kostnice.

Obrázek uživatele Lejdynka

Inspirace číhá všude

Úvodní poznámka: 

Je mi jasné, že to je historicky nepřesné, ale to není pointa ;) A usuzuji, že vážně není potřeba psát jméno.

Drabble: 

Jednoho večera přišel domů a manželka už na něj čekala na schodech, ústa plná výčitek:
"Kde tak dlouho tě všichni čerti nosí, manželi? Kde svůj čas drahocenný, který bys své ženě věnovat měl, zbůhdarma utrácíš? A kde mé věno, no řekni! Však já vím, s lehkými děvami mravů nevalných, se zvrácenými eféby! Ale já tomu učiním přítrž!"
V půlce jejího projevu se zoufale pokusil ucpat si uši ozdobným kapesníčkem. Pak po ní zkusmo hodil vázu. Obratně ji chytila, nedbale postavila na schody a pokračovala.
Nakonec utekl do pracovny, zamkl se tam, napsal Zkrocení zlé ženy a hned mu bylo líp.

Obrázek uživatele Kleio

Přitažlivé partie

Úvodní poznámka: 

Plnočelná nahota: 12+

Drabble: 

Tonka se laškovně protáhla a dala tak na odiv své krásné tělo a jeho půvaby – dlouhé nohy, kulatý zadek, pevné boky, tu rozkošnou křivku ženských zad. Se stejnou přirozeností se naklonila a lehce se ho dotkla ňadry. Když nereagoval, vzala jeho ruku a položila si ji na to levé.
„Cítíš, Emane?“ zamrkala svůdně. „Grossmann mi dnes v noci několikrát opakoval, že jsou dokonalá. Že budu sloužit jako model pro sochu Venuše…“
Znechuceně ruku odtáhl.
„Frcína a Venuše, to tak,“ zašklebil se a nechal zklamanou Tonku samotnou. Chudák holka s dobrou duší netušila, že Emanuela zajímají zcela jiné dokonale tvarované partie.

Obrázek uživatele Lejdynka

Lodičky z kůry

Úvodní poznámka: 

Myslím, že tady to s tématem FAKT souvisí (stejně jako my všichni jsem paranoidní) :)

Drabble: 

„Já tady velím! Tohle je můj rybník!“ ječí malý chlapec.
„Aby ses nezbláznil,“ zabručí jeho kamarád a vytáhne loďku neochotně z vody. „Tak začni, když jsi tak chytrý.“
„To se ví, že začnu, a všechny vás rozsekám na maděru!“
„Sni dál,“ ušklíbne se jiný a staví svou lodičku na vodu. „Já budu Španěl a ty Angličan, jo?“
„Vlastizrádce!“ zakřičí malý velitel. „Já jsem slavný admirál! Stojíš proti pánovi celé flotily! Dnes zemřeš!“
„Ty jsi leda tak pán plotic,“ vysmívají se mu. „Tak začni už, nebo tu budeme do zítřka.“
A malý Nelson začíná a postupně všechny lodičky z kůry potopí.

Obrázek uživatele Kleio

Kaucký a Šibenice

Drabble: 

Bylo mu čerstvě přes dvacet a neměl rád svoji práci. Každý večer měl za úkol projít ulice od Světlé až do Židů a hlídal pouliční holky. Všechny ty květinářky, venkovanky a švadlenky, které dělaly, jako že nic, koulely očima a špulily rty, mu byly úplně lhostejné. Když seděl U Huňků, přisedla si dívka a představila se jako Tonka. Zeptal se na rovinu, kdo ji pase, tvrdila, že nikdo.
Za pár týdnů dal u policie výpověď a spolu s Tonkou založili v Platnéřské luxusní šantán. Tonka věřila, že s Emanuelem se jí povede dobře. Ale byl to chlap jako každý jiný.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že téma je tam trochu schované, ale snad je k pochopení, že bývalý policista Emanuel Kaucký převzal velení nad Antonií "Tonkou Šibenicí" Havlovou. A z jeho úhlu pohledu to šlo dobře, ona moc spokojená nebyla.

Obrázek uživatele Keneu

Malá mořská

Úvodní poznámka: 

druhá stoslůvka bez nároku na bodík - on by mě jinak přišel v noci strašit

Drabble: 

Vyrůstal v jedné místnosti s otcem, matkou alkoholičkou, sestrou prostitutkou a dědečkem obecním bláznem.
Když jeho otec zemřel, pracoval v továrně. Volné chvíle trávil s vlastnoručně vyrobeným loutkovým divadlem.
Díky mecenášům mohl studovat a také začít psát. Později se jeho smutkem prodchnuté příběhy proslavily, a tak se stal nezávislým.
Aspoň finančně. Na svých citech a hlavně zmatku v nich závislý zůstal. Byl zamilován do mužů i žen, milostnou korespondencí se ženou se snažil dokázat, že není homosexuál, ač stál u zrodu tohoto slova, a sám sebe označoval za asexuála.
Jeho život byl jako jeho pohádky. Smutný a plný neuchopitelného citu.

Závěrečná poznámka: 

Noc s Andersenem. Dnes na 1410 místech u nás i v zahraničí.

Obrázek uživatele Dangerous

Malá mořská víla

Drabble: 

Christian ví, že by mu neměl být nablízku. Kráčel by mu však vstříc, i kdyby musel šlapat po ostří nožů. Ví, že svět by se nikdy neměl dovědět, co mu chce říci. Napíše mu však pár řádků, i když nadosmrti musí mlčet, jako by si jazyk vyřízl. Ví, že by ve svém těle neměl toužit po někom jemu podobném. Nevzdal by se však svého citu, i kdyby ho mořské vlny pohltily.
Christian píše. Kůži mu porůstají šupiny. Jako malá mořská víla se lehce oddává naději. Když se však doslechne o Edvardových zásnubách, příliš lehce se jako dívka rozplyne v pěnu.

Závěrečná poznámka: 

Christian je samozřejmě Hans Christian Andersen. Edvard je Edvard Collin, jeho přítel, jehož zasnoubení inspirovalo Andersena k napsání pohádkově autobiografické Malé mořské víly.

Obrázek uživatele Scully

Podobizna

Drabble: 

Většinu života ho považovali za blázna a nikdo nechtěl kupovat jeho obrazy.
Zbytek svého střízlivého vědomí utápěl v absinthu, chtěl se stát duchovním a žít prostým životem mezi prostými lidmi.
Zamilovával se do žen, které se k němu nehodily nebo o něj nestály.
Jeho přátelství byla nestálá, ale přesto mu na nich velmi záleželo. Svého bratra Thea miloval nadevše a byla to oboustranná láska.
Ale přes to všechno neštěstí v něm přetrvávalo něco krásného a plného naděje, co se posledních deset let jeho života dralo na povrch pomocí štětců nanášejících na plátno paletu barev, které pro něj znamenaly celý svět.

Obrázek uživatele Saphira

Žlutá

Drabble: 

Vincent vytáhl čisté plátno a postavil ho na stojan. Udělal na něj několik tahů, nanášel barvy ve velkých vrstvách, maloval celý výhled ze svého pokoje na dvůr ústavu.
Ale dnes cítil, že ho malba samotná nenaplňuje. Jako by mu nestačilo dívat se na barvy, chtěl se do nich ponořit všemi smysly, poznat, jaké je to být v jejich kůži.
Zahleděl se na tubu se žlutou barvou. Představovala štěstí, ale on se šťastně necítil.
Co kdyby?
Našli ho o pár hodin později, jak se v křečích svíjí na zemi. Rty měl žluté od olejové barvy. Ale šťastný nebyl o moc víc.

Obrázek uživatele Kleio

Adolf Kohn

Úvodní poznámka: 

Dnes jsem se dozvěděla, že existuje, takže se musím podělit. Malíř, jehož tématem byl Josefov, Staré Město a přilehlé ulice, maloval hlavně pro radost a pro svoje blízké. Fascinující pán.

Drabble: 

Jako by mu přála šťastná hvězda, narodil se chvíli poté, co Židé získali na území habsburské monarchie rovnoprávnost. Talentovaný byl už od dětských let, dokonce mnohonásobně. Zpíval, byl vyhlášeným hráčem na varhany, chtěly ho kostely po celé Praze.
Po vyhlášení asanace se chopil štětce a barev. Maloval pro radost zákoutí určená k likvidaci. Jedna ulice byla mu osudová.
V Platnéřské načrtl portrét krásné dívky. Perla s černýma očima se stala jeho ženou.
V Platnéřské tlačili novopečení rodiče kočár s krásnou dcerkou Markétou.
V Platnéřské byla Markéta, dívka s hvězdou, odvlečena směr Osvětim.
Malířova šťastná hvězda vyhasla o dva roky později.

Obrázek uživatele Cathia

Ukradená totožnost

Úvodní poznámka: 

Inspirováno konspirační teorií, kterou ve svém díle nedávno rozvedl americký spisovatel S.Berry ... důkazy potvrzující tuto teorii neexistují, avšak neexistují ani ty, které by to vyvrátily. :-)

Drabble: 

Narodil jsem se s královskou krví, ale jako syn levobočka jsem na trůn neměl právo. Vyrůstal jsem v chudobě… tedy až do onoho osudného dne.
Navrhli mi příležitost, která se nedala odmítnout.
Přijal jsem ženský šat, jméno i život nelegitimního potomka, skonaného předčasně.
Hrou osudu jsem byl korunován a v jejím jménu vládl rozkvétající zemi po čtyři desetiletí. Tomu období se říkalo „Zlatý věk“.
Sjednotil jsem národy pod jednu zemi a pokračoval v odkazu mého děda… rozšíření Anglikánské církve.
Odkaz mé vlády přetrvává dodnes. Mé vlastní však zemřelo ve stejný den, jako tělo třináctiletého děvčete, pohřbeného pod falešným jménem.

Obrázek uživatele Aplír

Jiří

Drabble: 

Prostřední ze tří bratrů. Na radost měl málo času. Život musel stihnout za 22 let. Po reálce odešel z Kutné Hory.

Zprvu byla jeho hvězda šťastná, pak měl jen tu Davidovu. Nosil ji na svrchníku, ale neprozářila mu cestu. Neměl pocit viny, ale doba s ním jednala jako s viníkem. Stále více zákazů a omezení. Záhy ani nesměl opustit Prahu. Měnil byty, zaměstnání, skrýval se za pseudonymy.

Tři deníky střežily jeho pocity, postřehy z četby a básně. Láska zhořkla rozchodem. Stačil vydat Čítanku, Cestu k mrazu, Jeremiášův pláč a Ohnici.

Zemřel pod koly německé sanitky. Zvuk její sirény namísto umíráčku.

Závěrečná poznámka: 

Kdo to byl? Klikni sem.Jiří Orten

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Naše paní BN

Úvodní poznámka: 

Obdivuju ji a nestydím se za to.

Drabble: 

Zrozená neznámo kým a neznámo kde. Místo křtu Vídeň a honosné jméno Barbara. Ratibořice a ratejna za zámkem, v sedmnácti navlékla modré šaty a najednou byla vdaná. Paní Němcová. Josefov a první porod, Litomyšl a druhý porod, v Polné se narodila Theodora, pak konečně Praha a čtvrté dítě. Slušný výkon na dvaadvacítileté děvče.
Psaní je lék, psaní je útěk, psaní je východisko. Bára, Karla, Rozárka. A samozřejmě všemi milovaná i proklínaná babička.
Pak přišel do života Nebeský, Klácel, Helcelet, doktor Jurenka a nakonec student Frič.
S nimi dorazily hádky a nekonečné stěhování. Nakonec ji dorazila tuberkulóza.
Inu, šťastná to žena.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Otec Ubu

Drabble: 

Alfred mrštil bicyklem o podlahu a nechal ho ležet bez ladu a skladu, on sám se složil na postel a chvíli se šťoural v prastarém revolveru. Náboje neobsahoval už hodně dlouho, byl ale pravidelně přikrmován střelným prachem, aby dobře sloužil svému novému účelu – nahrazoval na kole zvonek. Zkušební výstřel potvrdil, že stará zbraň stále funguje, a Alfred se spokojeně rozvalil. Do vlasů se mu snesla dávka omítky a dodala jim šedavý nádech. Strop v místnosti byl zase o něco menší. Zato inspirující nebe dostalo prostoru, kolik potřebovalo.
Sám Alfred k životu potřeboval právě jen tohle – nebe a zbraň.
A absint.

Závěrečná poznámka: 

Seznamte se s 'patafyzikem a dramatikem Alfredem Jarrym, nebudete zklamaní. ;)

Obrázek uživatele Lejdynka

Spravedlivý trest?

Úvodní poznámka: 

Jo, už jsem se definitivně zbláznila. A myslím si leccos a nemyslím si nic.
Ne, jinak: JÁ - SI - TOHLE - NEMYSLÍM. To se prostě chtělo takhle napsat.
... *a ne, já se neobhajuju, to se vám jenom zdá*

Drabble: 

Tak prosím, tady to je, podle objednávky.

Půl kila člověka, dobře prorostlého špatností, ten má chuť, je tlustý jako prase.

Dvacet deka volského mozečku, rozhodně to nebyl dobrý nápad, to víte, ale co naděláte, lidi jsou lidi.

Pár plátků, tenounkých a průsvitných, on byl taky bledý a nepomohlo mu to, uškvařil se jako slanina.

Tady je věnec prstů vuřtů, svatební, pohřební, řekněte si, tuku je dost, vyrobíme i na objednávku.

A ještě trochu kostí do polévky, zajděte si pro ně, v Kostnici budou vědět, kde je hledat. Popel. Morek.

To máme za korunu
krále, který prý nedobře vládl svojí zemi.

Závěrečná poznámka: 

Nějakej divnej Milton. Se mi zdá.

Obrázek uživatele Aplír

Baltazarova slavnost

Úvodní poznámka: 

Téma si o to přímo říkalo:
Rembrandt: Baltazarova slavnost
http://www.rodon.cz/malir-dila/Rembrandt-Harmenszoon-van-Rijn-115/Baltaz....

Drabble: 

Hostina je v plném proudu. Opovážlivý, opilý král poručil přinést poháry ukořistěné jeho otcem z jeruzalémského chrámu. Hosté z nich pijí a dobře se baví. Frivolnost se rozmáchla. Rozhovorům dominuje smích. Alkohol rozdmýchává dobrou náladu. Náhle všechny zachvátí zděšení.

Král zbledl a bál se vlastních myšlenek. Strach mu přiškrtil hlas. Úlek mu roztřásl kolena, když spatřil lidskou ruku, která napsala na stěnu MENE, MENE, TEKEL a PARSIN.

Žádný mudrc slova nerozluštil. Pouze Daniel králi dokázal vysvětlit jejich význam: „Neoslavil jsi Boha. Byl jsi zvážen na vahách a shledán nedostatečným. Bůh sečetl dny tvého království, které bylo dáno Médům a Peršanům.“

Závěrečná poznámka: 

Ještě té noci byl král zabit a jeho království přijal Dareios Médský, jemuž bylo asi dvaašedesát let.

Obrázek uživatele Mairam

Autorovy trampoty

Drabble: 

Dramatik vzdychal a soužil se s písmenky. Toužil oslavit svou zemi krásnou a milovanou, neb byl jejím milovníkem velkým, neviděl na ní jediné chybičky a zcela by se jí odevzdati chtěl. Ale do pera mu ta láska nějak ne a ne projít, už druhá hra zcela vyšuměla v ohlasu publika. Že propadl, v jeho očích samozřejmě skvělý a dokonalý, Vyhoň dub, s tím se nakonec po chvíli smířil. Ale co mají lidé proti Fidlovačce? Taková krása lidu českého. Radost a tance venkovské. A jak krásněji se dá oslavit vlast než slovy Kde domov můj?.
A pak přišel nápad s dudákem.

Obrázek uživatele kytka

Hvězdy nad Srebrenicí

Drabble: 

Janica se choulí  v Malkynově obětí. Jediná žena mezi tisíci muži v táboře. Když dneska všechny ženy a děti evakuovali, postavila si hlavu a odmítla nastoupit do autobusu. Chtěla zůstat s Malkynem, svým mužem. Když už kvůli válce nemohli mít pořádnou veselku, nenechá se od něj odloučit během líbánek.
Vyhledá pod dekou jeho teplou dlaň a pevně ji stiskne. S teplem té dlaně do ní proudí Malkynův klid a odvaha. Janica pozoruje hvězdné nebe a přese všechno se cítí šťastná.
Je léto 1995, Janice je devatenáct a netuší, že hvězdy nad Srebrenicí zítra už pro žádného z  nich svítit nebudou.

Obrázek uživatele Lejdynka

Zpověď La Hirea

Úvodní poznámka: 

První a poslední věta je inspirována českým básníkem Jiřím Ortenem a jednou z jeho elegií. Vybavila se mi naprosto okamžitě.
Je dost možné, že v historii se to nestalo. To mi nevadí. Mmch, La Hire byl jeden z vrchních velitelů francouzských vojsk.

Drabble: 

Píši ti, Johanko, a nevím, zda jsi živa,
proradný Briton spálil tvoji tvář.
Večer u ohně temně na mě zívá,
chechtá se strach a otevírá snář.

Píši ti, milá, píseň povzbuzení,
chladivým větrem budou noty plout.
Snad vletí hbitě oknem do vězení,
snad slova má tě osvobodí z pout.

Píši ti, krásko, přiznávám ti nyní,
žes vždycky byla víc než velení.
Žes vždycky byla Múzou a bohyní,
že zatajil jsem svoje trápení.

Píše ti La Hire v marné beznaději,
že Bůh se vrátí do francouzských niv.
Jestli jsi mrtvá, víc již nezapěji.

Píši ti, duše, a nevím, zda jsem živ.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Hra světla a stínů

Úvodní poznámka: 

Je mou povinností vás psychicky připravit, že pokud vám nebylo alespoň patnáct, neměli byste to vůbec číst, ostatní se mohou decentně červenat.

Drabble: 

Miloval hru světla a stínů. To, jak změna osvětlení nově vymodelovala tělo, zdůraznila detaily a zjemnila tváře. Někdy naopak vytvořil bizarní škleb a tělo askety.
Malíř rád experimentoval. Nechal si prorazit několikero střešních oken, v dílně téměř neustále hořely svíce. Modely posunoval, natáčel, ohýbal, svlékal, oblékal, dělal vše pro to, aby jejich tělo dokonale splynulo se světelným paprskem.
Ranuccio už hodinu seděl jednou rukou se podepíraje, druhou objímaje imaginárního beránka. Malíř skrz něho zpodobňoval Jana Křtitele. Jana s nohama lascivně roztaženýma a pohlavím rozhodně ne lhostejným. Model se prohnul v zádech. Malíř odložil paletu. Za okamžik dílnu přikryla důstojná tma.

Závěrečná poznámka: 

Aneb o tom, že taková deka vůbec nemusí být z vláken nebo z vlny. A abyste věděli, že si nevymýšlím, tady máte Jana Křititele

Obrázek uživatele Aplír

Ve vězení

Úvodní poznámka: 

Ještě jedno nesoutěžní drabble.
Tentokrát zdrojem inspirace je obraz od Rembrandta: Apoštol Pavel ve vězení
http://www.rodon.cz/Svetove-sakralni-umeni/Apostol-Pavel-ve-vezeni-1627-620

Drabble: 

Píši Vám…

„Co jim povzbudivého napsat?“ přemítá letitý apoštol Pavel. Svoji zkušenost, že nelituje nic, co obětoval? Vzdělání, pohodlný život, toho kolik nachodil? Kolika nebezpečím čelil? Vždyť třikrát zažil ztroskotání lodi. Den a noc se pral s mořskými vlnami o život!

Úvahy přerušila bolest nohy. Kvůli ní ani sandál nenazuje. Trpí chladem. Špatně vidí, psát může jen, když se do vězení prodere polední světlo.

„Ne, nebudu si stěžovat!“ rozhodl. „Napíšu, že kamenování, bití pruty, pronásledování, žízeň ani hlad mne neodradily, abych neúnavně hovořil o Kristově učení. Ujistím je, že je mám rád, myslím na ně a vyzvu je, aby vytrvávali.“

Obrázek uživatele mila_jj

Milá maminko, ...

Drabble: 

Milá maminko,
po tom rozvodu s Milevou se Vám až bojím napsat, že jsem si včera vzal Elsu Loewenthalovou, ano, svou rozvedenou sestřenici. Přesto doufám, že se Vám bude líbit víc než Mileva, alespoň o ní nebudete moci říci, že je knihomol jako já.

Elsa zcela respektuje mé požadavky, nechodí mi do studovny bez dovolení a neuklízí mi tam, aby se mi nepřeházely papíry.

Mimochodem, v holandských novinách psali, že se oběma expedicím zdařily snímky zatmění Slunce. Teď se ukáže, že jsem měl s tím ohybem světla pravdu. Ale na mém životě to stejně nic nezmění.

Váš oddaný syn

Berti

Závěrečná poznámka: 

Albert Einstein napsal za život mnoho dopisů, z nichž například dopis prezidentu Rooseveltovi radikálně urychlil vývoj jaderné bomby. O tomto životním Einsteinově mezníku však bylo už napsáno tolik, že jsem si vybrala jiné životní období. Eddingtonovo ověření existence ohybu světla v gravitačním poli vyneslo Einsteina na vrchol popularity. Což v době napsání tohoto (fiktivního) dopisu ještě nemohl tušit...

Obrázek uživatele Lejdynka

Ye Jacobites by Blame

Úvodní poznámka: 

Inspirováno písničkou od Fiannanu - překladem anglického originálu Ye Jacobites by Name. K nalezení tu: http://www.youtube.com/watch?v=k6e54zIRb8c
První řádek pochází z české verze, zbytek je hrdinská píseň, která bere situaci originálu z jiného pohledu. Optimistického. Neříkám že objektivního.
Text je zcela přizpůsoben melodii originální písničky, aby se to případně dalo zapět, tudíž bych asi mohla tvrdit, že to je songfic?

Drabble: 

Až z dálky bubnů hlas uslyšíš, uslyšíš,
chtě nechtě půjdeš blíž, dobře víš.
Pozdravíš vojáky, co táhnou na mraky,
a hudba zazpívá: o tom sníš, o tom sníš.
A hudba zazpívá...

Až Vilém král by pad', zkrvaven král by pad',
tak chtěl bys hrdě stát, jen se smát,
a slavit invazi, co zemi z nesnází
jak větev z bažiny vyjme snad, vyjme snad,
jak větev z bažiny...

Až Jakub král by vlád', na trůnu sám by vlád',
tak šťastně tancovat šel bys rád,
a jásat v onen den, kdy krásná skotská zem
zas dokázala zlo udupat, udupat,
zas dokázala zlo...

Obrázek uživatele Bilkis

Budiž Občanem, Františku!

Úvodní poznámka: 

Do fandomu Historické RPF to řadím, protože zde vystupuje reálná postava. Kdo četl na stránkách SOSu mou vánoční povídku pro Profesora, ten tuto postavu určitě odhalí, kdo ne, inu, ten bude muset trochu zapátrat.

Drabble: 

Pijatyky U Šrainů střídaly pijatyky U Tygra, U Božího oka nebo kdekoliv blízko akademie. Nezřídka se stávalo, že z bujarých oslav zapadli rovnou do školních škamen. František to vítal. Kromě zábavek s kolegy mu město neskýtalo skoro žádná potěšení. Pohrdal zbožností měšťanů a zhýralostí měšťanek, svatými obrázky i bazilikou na kopci.

Pak se ale stalo něco zvláštního. Potkal ženu. Byla zahalena v černém, ale to nebylo to, co ho k ní přitahovalo. Byla tajemná. Zdálo se, jako by ji nikdo jiný neviděl. Pak si k němu jednou přisedla, již bez smutečního závoje. A on konečně poznal pravou tvář hornické Příbrami.

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem, druhá věta po prvním napsání zněla: Nezřídka se stávalo, že z bujarých oslav zapadli rovnou do školních kamen. Asi už jsem vážně přetažená. :D

Obrázek uživatele BC_Brynn

Za stenou

Drabble: 

Waldemar si odchlipol kávy a zahľadel sa na štatistiky rozložené na stole. Za stenu nerád chodil – smrdelo to tam ako v stoke a na chodníkoch musel prekračovať mŕtvoly – ale tu celá štvrť ležala pred ním v stĺpcoch a riadkoch a číselných údajoch.

Zamračil sa. Porovnal zaznamenané dodávky potravín, počty obyvateľov, prídel na jedného a množstvo úmrtí. Bolo ich málo.

Prašivé štence zase pašovali.

Bude musieť posilniť stráže a dôraznejšie im vysvetliť, že z prašivých šteniec vyrastú prašivé psy, ktoré aj tak bude treba utratiť. Predsa nebudú odtŕhať chlieb od úst nemeckého národa, aby vykrmovali žida, keď ho možno rovno zastreliť?

Závěrečná poznámka: 

Ide o tento fantasticky morbídny počin nacistického Nemecka: Varšavské ghetto

Ak má niekto rád hororové filmy, vrelo odporúčam.

Obrázek uživatele Lejdynka

Kovovou mlhou

Úvodní poznámka: 

Tohle je vlastně taky o staré škole. Stane se...
Nahrazuji téma Vedlejší kolej.

Drabble: 

Jsi na vedlejší koleji,
kam nejezdí již vlaky.
Rez, utopená v oleji.
Snad chtěla bys jet taky?

Jsi osamělá. Nádraží
teď víc tě nechce přijmout.
Však poskládanou v koláži
tě nedokáže vyjmout

z té změti lesklých vzpomínek,
kde tvoje mysl chorá
si trhá modrý barvínek
a omotává kola.

Dřív jezdila sis na páru
a teď se ti čas vleče.
Sic omládla jsi ke stáru,
však smrt ti neuteče.

Snad v muzeu, kde technika
se mísí s nemodernou,
tvůj osud tiše dotiká
vteřinou nepřebernou.

Jsi stará duše Londýna.
Dnes umírá dech v tobě.
Tvá elektrická rodina
ti přeje pokoj v hrobě.

Závěrečná poznámka: 

Pokud to někdo nepoznal, 'hlavní hrdinkou' je parní lokomotiva.

Obrázek uživatele Keneu

Modrá kráska

Úvodní poznámka: 

BJB, taková pitomůstka.

Drabble: 

Konečně doma, povzdechl si vědec. Proč vůbec někam jezdil? Měl raději zůstat tady a uklidit si v laboratoři. To musí tak jako tak. Od posledních pokusů mu tam zbyla spousta Petriho misek s bakteriemi. Snad zatím nezaložily civilizaci. Ty bakterie, ne ty misky, samozřejmě. Každopádně by měl být opatrný, co kdyby tam něco zmutovalo.
V laboratoři si připravil roztok a začal misky drhnout. Na té se stafylokoky bylo něco jinak. Nevyrostla tam civilizace, ani nedošlo ke zmutování hroznovitých seskupení bakterií do tvaru flašky. Jen tam vyrostla heboučká bakulka modré plísně, která zničila bakterie ve svém okolí.
„A kterápak ty jsi?“

Závěrečná poznámka: 

Alexandr Fleming a ta známá historka s penicilinem.
Když to ve vás chrastí jak v přesýpacích hodinách, tak vám i ta antibiotika přijdou krásná.

Stránky

-A A +A