DMD č. 26. pro 26. 4. 2012. Téma: Pokrevní bratři

Obrázek uživatele Owlicious

Věčné přátelství

Rainbow Dash byla ponořená do dalšího dílu dobrodružství Daring Do.
Tentokrát pomáhala se stavbou koněspřežky a měla s sebou mladého hřebečka jménem Colt Shatterhoof.
Po mnohých peripetiích se tihle dva dostali ke kmeni mustangů. Mladý synek náčelníka Black Buffala, White Bull, s Colt Shatterhoofem vykouřili kalumet míru a uzavřeli věčné přátelství. V tu chvíli se jim oběma objevily podobné cutie marks, které z přátelství udělaly bratrství.
Když se Scootaloo zajímala, co Rainbow najednou vidí v knížkách, dala jí přečíst právě tuhle.
Podle očekávání se druhý den přiběhly všechny tři malé klisničky:
„Už nebudeme Cutie Mark Crusaders, ale Cutie Mark Sisters!“

Obrázek uživatele Sothis Blue

Áčko

„Áčko!” hlásil Radar.
Hawkeye sice protestoval, že tím zabijí tucty pacientů, ale poslušně vylezl na horní lehátko.

„Ovšem. Pár dní tu nejsem a ve stanu to vypadá jako v chlívě.”
„Není zač, Franku.”

„Proč já? Najděte si někoho jiného!”
„Jste poslední dárce skupiny A, kterého jsme ještě nevyužili, pane.”
„Lehni, Franku! Ví Bůh, že kdybys nebyl jediný, nikdy bychom to po tobě nechtěli.”

„Jako tvůj ošetřující lékař ti říkám: Žádný alkohol,” podával Trapper Hawkeymu sklenici ginu.
„Sklapni.”
„Hm, to vypadá na akutní burnsitidu. Zvláštní je, že Frank tenkrát žádnou hawkeytidou netrpěl. Že by proto, že až teď jste indiánští bratři?”

Fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Všechny barvy duhy

Fialová.

„Ukliď si ten bordel!“
Jáchym se zatvářil otráveně.
„Neboj, pomůžu ti,“ usmál se Honza.

Modrá.

„Nelítá!“
„Ale jo. Musíš takhle,“ odvětil Jáchym.
Na modré nebe se vznesli dva barevní draci.

Zelená.

„Neboj, kryju tě!“ zašeptal Honza. Jáchym se usmál.
Rozeběhli se přes bojiště k blízkému zákopu.
A oba je zasáhly barevné kuličky.

Žlutá.

„To je vedro!“
„Alespoň není zima.“
„To se ti řekne.“
„Chceš namazat záda?“

Oranžová.

„To je kočka!“
„Nic moc,“ zhodnotil to Jáchym.
„Tak tahle?“
„Hm.“

Červená.

Černovláska, já, on a hotelový pokoj.
Všechno jsme dělali společně.
Objetí. Polibek. Otisky rtěnky na stehnech.
A všude byla krev.

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Malí indiáni

Upozornění: Nevhodné pro rodiče, osoby citlivé, tvory vyhýbající se smutným či tragickým drabblatům, ... pro kohokoli?

„Mamí! Oni útočej' na moje panenky!“
Žena vyrazila obhlédnout situaci do dětských pokojů. Cestou ji zasáhlo několik šípů z dětských luků.
„Klid tady bude,“ zahrozila malým indiánům. „Váš lov byl úspěšný, takže se teď můžete postarat o své kmeny. Třeba vám pak bohové požehnají koláčem.“ Kamarádi nadšeně zmizeli v pokoji.

„Vykouříme tuto dýmku míru,“ odříkával chlapec, v ruce obyčejný klacík, „a spojíme naši krev na zapečetění našeho bratrství.“ Vytáhl odněkud nůž. „Pšt, máma neví, že jsem si ho půjčil.“

Dveře se otevřely.
Tác dopadl na podlahu.
Kusy koláče se rozsypaly po koberci.

Pohřbili je do jednoho hrobu, jako opravdové bratry.

Fandom: 
Obrázek uživatele Kirsten

Věrnost tradici

Boleslav bratrovy názory nesdílel, přesto vždy uznával jeho nadřazenost. Vláda nad sídlem právem náleží nejstaršímu synovi. Takový je obyčej - a obyčej se nesmí porušit, má-li trvat řád předků. Těžce nesl, že se Václav stále více odklání od rodových zvyklostí, že nedbá na to, co chtějí domácí páni: nepoddávat se cizímu králi, bojovat do posledního muže - a vyznávat víru předků.
Dobrý vládce naslouchá lidu. Pronáší jeho myšlenky, vede jeho paži, jako by byla jeho vlastní. Řídí se jeho zvyky. Václav o tradici nedbal, jednal podle vlastní vůle. Boleslav tradici ctil. Věděl, že vládce, který nedbá o hlas poddaných, je vládce špatný.

Fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

A nebo tak...

Varování: nespisovná čeština a vůbec jazyk, jakého by autor originálu nikdy neužil. Dokonce ani v případě záporné postavy... Nevadí. I tak ho máme rádi.

A stejně jsou zajímavý. Cestičky, kterejma se ubírá lidská paměť. Jsou dny, kdy se nápovědy povalujou všude kolem. Stačí se zakoukat a ocitnete se TAM. O třicet let dřív...
Ta fotka byla mizerná. S foťákem, co Lexa šlohl doma bráchovi, nikdo zacházet neuměl.
Pro leckoho by to byl jen obrázek grázlů z Přístavní. Rozcuchaný vlasy, úšklebky... Jenže oni měli jména. A příběhy...
Civěl jsem na tu fotku jako uhranutej.
Pak jsem opatrně pohladil místo, kde byla vidět krvavá skvrna na Lexově rozbitým koleni. Stejná jako na mým.
Pokrevní bratrství. Srandovní myšlenka, co?

"Jdu vám vyměnit kapačku... Pane Stránský, vy pláčete?"

Jak jsme se nestali pokrevnými bratry

Včera jsme si s Honzíkem hráli na Vinetúa a Olšetrhenda. Byli jsme oba hrozně moc stateční a tak vůbec a nakonec jsme si řekli, že ještě se musíme stát pokrevnými bratry. Pokrevný bratr se dělá tak, že vemete nůž nebo něco ostrýho, říznete se oba do ruky a pak ty rány přitlačíte na sebe a hotovo. Vzít si nůž nám ale doma nedovolili, rezavou plechovku Honzík použít nechtěl, protože v ní bydlí Tetanus, a pak mamka řekla, že jestli nás uvidí s dořezanýma rukama, naplácá nám. Takže musíme být bratry jen normálně, ale nevím, jestli se to u Indiánů počítá.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Jako bratři

Alert: BJB!!! BJB!!! BJB!!!

Když o tom přemýšlím, nemohu uvěřit, jak to, že jsme mohli vůbec vyrůst spolu. Takovou část života jsme strávili vedle sebe, jako pokrevní bratři! Se vším, co k tomu patřilo. Celé dětství jsme si spolu hráli. Byli jsme trestáni za stejné poklesky (byť ne každý měl na nich stejný podíl). Měli jsme společného domácího učitele. Chodili do stejných škol. A kdyby byl býval ON skutečným bratrem, byli bychom spolu dodnes, navzdory jeho, řekněme, levnému vkusu. Jenže ON neměl vlastně vůbec levný vkus.
Ve skutečnosti toužil dosáhnout příliš vysoko navzdory okolnostem, a bylo mu jedno, kolik cizích snů při tom pošlape.

Obrázek uživatele Saphira

Zasvěcení

Poznámka: Není to podle kánonu, já vím, ale bohužel se mi to takhle hodilo víc.
A je to BJB jak noha.

____

Severus cítil, jak se vedle něj Regulus chvěje. Obklopoval je temný les, kterým se plazila mléčná mlha ozářená svitem měsíce v úplňku.
Přišlo mu zvláštní, že zrovna oni dva tu čekají na přijetí do řad Smrtijedů. On, budoucí dvojitý špion; Regulus, budoucí zrádce.
Bál se toho, protože věděl, že s okamžikem, kdy se mu na ruce objeví zlověstné tetování, bude jeho život viset na vlásku; stejně tak ten Regulusův.
Když bylo po všem a oni opět osaměli mezi hrozivými stromy, podíval se na jejich bledé paže se Znamením zla a musel se zasmát.
„Vážně, teď jsme úplně jako pokrevní bratři.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Můj bratře

„Můj bratře,” řekl Vinnetou a obřadně přejel čepelí přes své předloktí.
„Můj bratře,” opakoval Old Shatterhand a učinil totéž.
Přitiskli ruce k sobě, ránu na ránu, a pevně sevřeli volnou levačkou. Chvíli tak setrvali.
Vtom se Old Shatterhandovi zatmělo před očima. Rozbušilo se mu srdce, roztřásl se zimou a pomalu upadl do mdlob. V horečnatém snu ještě matně zaslechl Klekí-petru, jak volá: „Dost! Pusť ho!” nejdříve řečí meskalerů, a potom v němčině.
Když se probral, znovu ho ošetřovala Nšo-či. Rychle bratra zpravila a ten za Old Shatterhandem hned přišel.
„Vinnetou je zahanben. Netušil, že jeho bílý bratr Šarlí má nulku.”

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Operace

John si zrovna navlékal kabát, když na něj sestřička zavolala:
"Doktore Watsone, volali z Yardu, pana Holmese postřelili, máte se připravit k operaci."
Johnovi se zatmělo před očima. Kabát letěl do kouta a doktor do přípravny.
Rutina otupila šok a Johnova mysl se rozlétla.
Přes všechnu svou aroganci a egoismus si ten muž, který teď ležel před ním na stole, našel cestu do doktorova srdce.
Sdíleli nenávist k nečinnosti, bezmoci a pocitu ztráty kontroly.
Oba byli připravení bojovat a zemřít za lepší svět.
Oba sloužili svojí vlasti a vyššímu dobru.
A oba milovali Sherlocka, který teď nervózně rázoval po chodbě.

Fandom: 
Obrázek uživatele Tyto Alba

Básnici a diplomati

(Pozn.: Drabble se vztahuje k této dvojici. Místním slasherkám na vědomost se dává - neskvíkejte, vážně to jsou jen bráchové :) )

Slunce stálo vysoko nad londýnskými střechami. Podávala se snídaně.
„Proč si vždycky bereš dopisy do jídelny? Nechápu to. Navíc mi není dobře,“ řekl lord Alfred bratrovi rozmrzele u čaje. Lord Francis zavrtěl hlavou.
„Za tvoji kocovinu nemůžu já, nebo snad moje dopisy, ale víno, které jsi vypil včera v klubu se svým básníkem. Předpokládám, že tě nemusel moc přemlouvat.“
„Vůbec mně nepřemlouval. Piju vždycky dobrovolně. A co vy diplomati?“
„My pijeme jen na zahraničních ambasádách. Domácí alkoholismus nenávidíme.“
„A pak nosíte dopisy k snídani.“
„Vy umělci snídáte rovnou romány. A podej mi cukr. Jsi mladší, a navíc – mně není dobře.“

Obrázek uživatele may fowl

(Po)střelený

Všechno bylo špatně.
John zatnul zuby a pořezanýma rukama zastavoval Sherlockovi krvácení. Pak ho podepřel a s rudým obličejem a spoustou funění vlekl do bezpečí.
„Jsme teď de facto pokrevní bratři,“ pokusil se situaci zlehčit zraněný a málem si přitom překousl jazyk.
„No potěš,“ zasupěl John. „Snad abych se začal bát, když vím, jak vycházíš se sourozenci.“
„Neboj, neplánuji tě povyšovat do úhlavně nepřátelského stavu. To místo už je obsazené.“
John neodpověděl, stěží popadal dech. Chvíli se potáceli mlčky, Sherlock ale potřeboval zamluvit bolest.
„Rudý bratře, připadám si jako Old Shatterhand. Je to k vzteku, vždycky jsem chtěl být pirátem…“

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Leolinův sen

A zde je druhá...

Sir Leoline zbledl, když uslyšel jméno Geraldinina otce. Přítomný výraz se vytratil, rty neslyšně zopakovaly, co slyšely. Jako by to nebyla pravda, dokud ho sám nevyslovil. Bylo tomu dávno, tak dávno. Již uvěřil tomu, že ta doba nikdy nebyla. Divoké hony, veselé pitky, vzrušující zápasy, zdržení v lese, tajné schůzky... Vše se zdálo jako sen. Jako by večer ulehl a obrazy předchozí noci navázaly tam, kde byly přerušeny. Pomluvy a urážky byly neodbytným sluncem, které se mu prodralo pod víčka, léta nepřátelství vyčerpávajícím dnem, který se vlekl. Noc se však blíží. Bez přemýšlení poslal barda Bracyho k lordu z Tryermaine.

Poznámka: Ano, čtete správně, Coleridge byl nejen femslasher, ale i slasher - no jo, romantici... <3 Viz zde.

Obrázek uživatele Charlie

Jak jsme založily tajné sesterstvo

Jednou jsme seděly s Annou a Britou v naší skrýši a Anna povídá: „Ty, Liso, nechceš se stát naší pokrevní sestrou? Mohly bychom být tajné sesterstvo a mít svá znamení a jazyk a pozdravy a kluci by nám nerozuměli, když bychom domlouvaly tajné plány,“ řekla Anna. Souhlasily jsme, že je to dobrý nápad. Nevěděly jsme, jak takové sesterství uzavřít, ale Brita říkala, že malinovou šťávou nic nezkazíme. Trochu jsme si jí přinesly a připily si na naše sesterstvo. Netušily jsme, že nás kluci celou dobu sledují a chtějí být podle našeho příkladu pokrevními bratry. A tak začal boj o malinovku.

Obrázek uživatele Sindual

Bratři jak se patří

Tiše bublající potok a dva mladící sedící proti sobě. Kolena překřížená v indiánském sedu, v levé ruce nůž.
Beze slova současně provedli řez pravým předloktím. „Bratře,“ pravil Elladan hrdě a přitiskl ránu na ránu. „Bratře,“ potvrdil jejich spojení pevným hlasem Elrohir.

Okamžik souznění narušili blížící se kroky. „Co se tu děje?“ divil se Elrond, když spatřil krev na rukou svých synů.
„Stali jsme se bratry,“ vypjal hruď Elladan.
„Ale vy jste byli bratři i předtím.“
„Ne, teprve teď jsme pravými pokrevními bratry,“ vysvětloval trpělivě Elrohir.
Elrond oněměle otevřel ústa – bude muset chlapcům dopřát více hodin genetiky než čtení dobrodružných příběhů.

Fandom: 

Přítel a bratr

Vydali se společně na dlouhou, strastiplnou a nebezpečnou cestu. Plavili se přes moře, putovali k Božímu hrobu, do Betléma a potom do Egypta a k hoře Sinaj. Překonali mnohé útrapy a nesnáze v zemích nevěřících. Události, které z lidí činí bratry.
Ale ne vždy.
Uplynulo mnoho let, jejich cesty se rozešly. Nenávratně.
Nyní se opět setkali. Jeden na tribuně. Druhý na lešení, kde měl nalézt smrt spolu se svými novými bratry ve víře.
Zůstane po něm vdova a velké panství…
Heřman Černín z Chudenic bez pohnutí přihlížel popravě.
Odešel až o něco později. Když přišla řada na jeho vlastního bratra.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Poslední ze sedmi

Šipka jezdců se řítila pustou plání tak, jak ukazovaly runy.
Zastavili.
Převrácený vozík, mrtvý kozel a vana. Jinak nikde nic.
Pokud nepočítáte Prima ve vaně.
Neznamenal pro mě nic, jen překážku v cestě na trůn a příklad toho, čím nejsem. Pravý protiklad.
Nejstarší a nejmladší. Světlý a tmavý. Hodný a zlý. Mrtvý a živý.
Měli jsme společnou jedině krev. A kolik ti jí zbylo v žilách, bratře?
Zůstal jsem sám. A bylo by to skoro dojemné, kdybych o to celou dobu neusiloval.

Emoce si Septimus nikdy nemohl dovolit. Ani radost, že je králem, mu dlouho nevydržela. Chyběl mu ten kámen.

upřesnění fandomu: film

Obrázek uživatele Rebelka

Na život a na smrt

Poznámka: Slash, bolest, smrt a tak...

Noc byla horká a suchá. Ve vzduchu jsem cítil léto, posekanou trávu a nebe nad námi.
Tu noc jsem tě potkal, můj bratře. Stejná krev nás spojila, stejná krev nám pěnila v těle a obalovala naše myšlenky.
Až se mi skoro zatočila hlava.
Od té chvíle jsem neustále cítil tvoji přítomnost. I když jsem tě třeba neviděl, byli jsme jako jedno tělo.
Až do onoho osudného rána.
Neměl ses nechat vytočit, můj bratře.
Alespoň ti zajistili důstojný pohřeb. Oheň, popel a tak. Ale…
Bratře? Bratře!!!

„Dvě klíšťata tak blízko u sebe? Došly mi sirky… tak ho prostě spláchnem do záchodu.“

Obrázek uživatele Stevko

Zlá pamäť

Dnes som nechtiac zabila svojho pokrvného brata. Ale fakt som nechcela.
Prvý krát sme sa stretli v cukrárni. Mala som vtedy chladený džús. Ihneď sme sa stali dobrými priateľmi a už v ten deň sa stal mojim pokrvným bratom.
V ďalších dňoch mi strašne pomáhal. Pri písomkách v škole mi donášal správne výsledky od Fera, bol mojim špiónom v zborovni a keď ma niektorý z učiteľov hneval, tak ho pár krát bodol.
Akurát dnes, keď mi sadol na čelo, spomenula som si, že som mu zabudla kúpiť krvavničky. Plesla som sa do čela. Bohužiaľ môj priateľ komár už nestihol uletieť.

Autorská poznámka: Je to k pesničke.
Edit: Názov fandomu

Návštěva po letech

Poznámka: Minerva po padesáti letech :-) Navazuje na Zapomněl.

Srpen 1998.
Prosluněný víkend, chvilka volna, záchvat nostalgie, mudlovské šaty, předměstí Londýna, Sarah Thompson na zvonku.
„Bz!“
Otevírá. Je celá scvrklá. Vypadá starší než Minerva. Nahlas puštěná televize, vůně čaje.
„Dobrý den. Minerva, volala jsem vám.“ Nabízená ruka.
„Dobrý den. Pojďte dál.“ Úsměv, lehký stisk.
Usadí se do křesel.
„Proč jste přišla?“
„Zastesklo se mě po starých časech.“
„Moc si nepamatuji, měla jsem zápal plic.“
Nádech.
„Jen kázání vašeho otce.“
„Kázal do osmdesáti…“ Smutek v hlase.
„Něco pro vás mám.“
Fotky v obálkách, staré dopisy.
Když se nad nimi skloní, v televizi se Vinnetou a Old Shatterhand stalou pokrevními bratry.

Fandom: 

Velký rozdíl

Věděla jsem, že Creagan i Trivet přežili díky Dračímu právu Ceaty, ale nechápala jsem, co víc mohli mít společného, když je dělilo šestnáct let. A přece jsou nyní nejlepšími přáteli.

„Tuhle historku moc lidí nezná,“ začal jednou Creagan své vypravování.
„Trivet, mohlo mu být tak deset let, mě vyzval na souboj mečem,“ pokračoval.
„Na souboj?“
„Nevím, jak ho to napadlo, ale mířil na mě dřevěným mečem a myslel to smrtelně vážně. Nechtěl jsem se mu smát, tak jsem navrhnul příměří.
„A přijal to?“
„Přijal. Ale dal si podmínku, že s ním musím uzavřít pokrevní bratrství. Jsem rád za jeho přátelství.“

Fandom: 

Bratři

pozn. aut.: Věnováno Kleio jako poděkování za pomoc s tímto drabblem.

Kain nezabil Ábela. Uznal, že za rozhodnutí Boha nelze nenávidět člověka.
Átreus nezavraždil bratrovy děti. Pozval Thyesta do svého domu a usmířili se.
Romulus nezabil Rema. Pochopil, že město neubrání brázdou ale s pomocí bratra.
Kýros uznal, že druhorozenost neznamená přednost na trůně. Stal se lýdským satrapou.
Filip uznal, že syn staršího bratra má právo na trůn. Poté, co Amyntás dospěl, se vzdal regentství.
Grimmové se rozhádali. V případě etymologie neznali bratra.

Třetí kapitola Genesis je následovaná pátou.
Polovina starořeckých autorů neměla o čem psát.
Řím se jmenuje Romorema.
Xenofón nenapsal Anabazi.
Alexandr Veliký se nenarodil.
Pohádky jsou ještě krutější.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Bratři a sestry

Jako děti jsme byli jenom spolu.
Už od mala jsme spolu něco vymýšleli.
Nechtěly jsme vypadat stejně, takže já nosila Pradu a sestra Gucciho.

Nikoho jsme k sobě nepouštěli.
Hráli jsme si s dětmi, bylo to fajn, ale stejně jsme raději plánovali taškařiny.
Chodily jsme do nejlepších škol. Přátelily se s nejlepšími lidmi.

Milovali jsme se, bratr a já.
Byli jsme nerozlučná dvojka.
Nakonec jsme stejně zůstaly samy.

I když jsme nakonec našli kamarády, nikdy se neopustíme.
Zbyl jsem jen já. Hry skončily, ale musím jít dál. Kvůli tobě, brácho.
Být spolu, dýchat jedna pro druhou. Co jiného nám zbývá.

-----------
Kdo uhodne, co je to za sourozenecké dvojice? :) Nápověda - všichni jsou zrzaví, jedni chodí do růžové školy pro snoby, druzí to umí s pyrotechnikou a třetí četly Harryho Pottera dřív než oficiálně vyšel.

A řešení: Hikaru a Kaoru z Ouran Highschool Host Club, Fred a George Weasleyovi z Harryho Pottera, Caroline a Cassidy - dcery Mirandy Priestly z Ďábel nosí Pradu

Obrázek uživatele Skřítě

„Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou bratříčku, bojím se o tebe, na cestách klikatých bratříčku...

...v mokasínách.“ "Dospívej můj rudý bratře, vždyť se nemáš čeho bát, na znamení našich svazků stačí mi jen ruku dát. Máš srdce jehněčí, do kalhot spadlo? Pírko ti za uchem poněkud zvadlo. Ty, že jsi náčelník? Kde je tvá hrdost? Pověstná odvaha a pěsti tvrdost? Kde je stisk chlapácký, muž, s tváří kamennou, jež v nitru ukrývá dušičku plamennou? Že by tvá odvaha nadobro pošla?" V tu chvíli Oldovi výmluvnost došla. Řekl si, že nemá cenu jenom trousit kecy, rozhodl se mluvit zpříma a jít rovnou k věci. "Chceme-li být hrdinové, románoví bratři, trocha rudé tekutiny k tomu zkrátka patří."

Fandom: 
Obrázek uživatele Neferet

Tak dobře znát

Stál jsem na střeše a sledoval, jak mluví s rozkošnou blondýnkou.
Vždycky měl pro tento typ ženy slabost.
Stejně tak jako dřív pro nevinné dívky, které mohl ničit svojí temnotou.
Miloval lov. Systematické a nenucené ničení čisté duše, kterou sám ztratil. I když jsem pochyboval, že někdy nějakou měl.
Ale zároveň nenáviděl jejich lidskost. Pohrdal jimi, byly pro něj jen hračkou pro ukrácení dlouhé chvíle a dobrým jídlem, které si skutečně uměl vybrat.
Znal jsem ho… vím, co se v něm skrývá. Co se kroutí na dně jeho navrácené duše.
Nenávidí sám sebe.
Vím to.
Znám ho.
Byl mi bratrem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Zelení bratři

Každý den jejich kořínky zasahují hlouběji a hlouběji. Pátrají po kapkách vody, šíří se a poutají hlínu do pevné sítě, ze které ji ani silné jarní deště nevyplaví. Kořeny se proplétají mezi sebou, až vznikne zdánlivě jeden velký organismus.
Nahoře nad zemí natahují větve ke slunci. Každý den sahají o trochu výš.
Jsou to pokrevní bratři; stojí si bok po boku. Všichni mají jednoho otce – starého, nemluvného muže s okovanou holí a kapsou plnou žaludů. To on je celé roky trpělivě sázel do vyprahlé země, jednoho vedle druhého.
Až jednou zemře, jejich koruny poskytnou stín jeho hrobu. Mlčenliví zelení bratři.

Obrázek uživatele Anne

Posvátný rituál

„Hele, žijem tady spolu na ostrově, musíme nějak stvrdit to pouto.“
„No máš pravdu.“ Tom si představoval tu úžasnou věc, ten posvátný rituál, bude mít svého pokrevního bratra jako indiáni. A jak mu budou všichni kluci ve škole závidět, že je to právě Huckleberry Finn! „Nebude to hodně bolet?“
„Neboj, ani to neucítíš. Stačí malá dírka.“ vytáhl Huck svůj ušpiněný, trochu zrezivělý kapesní nůž. Nejdřív se řízl do dlaně on a pak jej podal Tomovi. S přemáháním, aby si Huck nemyslel, že nemá odvahu, se řízl taky. Pak spojili ruce k provedení obřadu. Drželi se dlouho, aby se krev promísila.

Obrázek uživatele Envy

Bratr?

Ujížděl na kradeném koni bez sedla pouští. Nevěděl, kudy se má vydat k nejbližšímu městu, vesnici či osadě. Na tom nezáleží, hlavně se odtud musím dostat pryč, ukrýt se tak, aby mě nenašli. Jak mi to jen mohl udělat?!

Ačkoli nechtěl, musel myslet na to, co mu provedl. Co mu provedl on a jeho muži. Ta banda zvířat a necitů, které kdysi snad pokládal za přátele. Věznili ho, mučili, nechali hladovět a párkrát ho i znásilnili. Dnes se mu v nestřeženém okamžiku podařilo utéct a dokonce i ukrást koně ze stájí. Jak mi to jen mohl udělat, můj vlastní bratr…

---
Původně jsem chtěla psát o dvou chlapcích v nemocnici, jak jeden dá krev tomu druhému, ale nějak jsem neměla pořádnou představu, jak to udělat, tak snad se bude líbit i tahle slátanina.

Fandom: 
Obrázek uživatele Brygmi

Němá romance

Poznámka: Slash. A film z roku 1926, který všem doporučuji - něco tak gay se jen tak nevidí.

Kdysi dávno se jejich krev dotkla – to když si přísahali bratrství.

Teď to byly doteky jiného druhu. Leo a Ulrich stáli opět na ostrově přátelství a zatímco tělo Felicitas padalo do hluboké vody, oni dva si padali do náruče. Veškerá frustrace – souboj – smrt – vše bylo najednou pryč. Felicitas byla pryč. Už mohli být jen oni dva a jejich vášnivé přátelství. Vždyť co by na tom mohlo být špatného?

Objímali se, líbali se, pistole ležely zapomenuty opodál. Trhali ze sebe oblečení, přestože sněžilo. Jenže potřebovali cítit opravdovou kůži, opravdové tělo a opravdové štěstí. Protože ta ďábelská žena byla vždy jen náhražka.

Stránky

-A A +A