Aldorma

Obrázek uživatele Eillen

Trest za zvědavost

AN: Doufám, že mi slečna Alena odpustí, že jsem ji zneužila ve svém drabble... Nebylo to myšleno nijak zle...

S Alenou nebylo něco v pořádku. V ruce neustále držela nějakou věc zabalenou v divném papíru. Když jsem se jí zeptal, co to má být, jen odpověděla, že jde o bonbon. Nikdy jsem ten výraz neslyšel, ale muselo jít o něco výjimečného, když ho tak schraňovala. Přišlo mi úsměvné, že chodila spát a ten bonbon držela v ruce.
Jeden večer ale nechala ten poklad jen tak ležet na stolku. Neodolal jsem, potají se vplížil do jejího pokoje a poprvé, bohužel i naposled v životě, ochutnal bonbon.
Kdybych věděl, jak bude Alena řádit… Z té vzpomínky mi běhá mráz po zádech.

Fandom: 

Něžná iluze

Byl v mých očích ten nejlepší a nejchytřejší kluk. Premiant třídy a přitom žádný šprt. Svaly se mu rýsovaly, protože často cvičil. Toužila jsem, aby mi věnoval aspoň chvíli své pozornosti. Já byla nevýrazná šedivá myška a tak jsem si hýčkala každou chvíli, kdy se mi věnoval, i když mě jen využíval. Naivní láska.

Možná by v mých očích byl princem navždy, ale stačila vteřina a všechno bylo jinak. Nikomu jsem nic neřekla, ale už jsem se na něj nemohla dívat stejnýma očima jako dřív. Pochopila jsem, že to byla jen MÁ představa a iluze, kterou jsem na něm milovala.

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Váhání

Všichni se mi můj úkol snažili zlehčit. Neustále mi dodávali odvahy a přípomínali, že Lautus je tyranem, který může za všechny nesnáze jejich království. A stejně to bylo marné...

Věděla jsem, že mě nikdo za jeho vraždu nebude soudit. Podle ostatních není zločinem, když zbavíte zemi tyrana. Ale já to viděla jinak. Měla jsem vědomě ukončit něčí život. Stát se vrahem. Zahodit nevinnost a navěky žít s pocitem, že jsem zabila něčího syna, bratra.

Tak ať mi nikdo netvrdí, že nespáchám zločit. Že jen pomohu jejich zemi. Vykonám spravedlnost. Chtěla bych je vidět v mé pozici. Určitě by také váhali.

Fandom: 

volba

Konečně…

Má to za sebou. Jeho “pacient“ i Kolgar sám.

Konečně…

Chtěl to. Taková šance se naskytne jen jednou za život. Pomsta… Co na tom, že teď už se s Bell nemůže nikdy vidět. Nechal zemřít jejího otce. Nemohl by se té dívce podívat do očí…

Bylo to správné!

***

Takových jako Harald Bornýr, bylo ještě mnoho. Nikdy se neomlouval, neobhajoval ani nelitoval…

A teď? Král Loqar tu před ním ležel na smrtelné posteli. Měl jeho život v rukou, nikdo by mu jeho smrt nevyčítal. Sám věděl nejlíp, že vražda na tyranu není zločinem…

A přece to neudělal. Neměl proto důvod...

Fandom: 

Ashina zpověď

„Tamaru jsem znávala. Byla takové hodné děvče. Když se poprvé objevila v Telmiru se svými černými vlasy, držela se Amautera, jako klíště, které si našlo čerstvou krev. Vzali se, a měly vás dva, Kolgare. Jenže čas si vždy nakonec vybere svou daň. Tamara zemřela po porodu tvé sestřičky. Nedokázala jsem tomu zabránit. Viděla jsem ji pohřbívat své sny i stále hledat nové a nové naděje. Zvíře zavřené v kleci, to byla…
Amauter propil a prohrál všechno. Vy jste utekli a žili na ulici. Vše skončilo v ruinách, daleko od toho, čím měl život být. A taková to byla velká láska…“

Fandom: 

Domluvená svatba

Tenkrát jsem byla tak mladá a naivní, ale byl to nádherně strávený čas. V zemi mého otce nezáleželo na tom, zda jsem chlapec nebo dívka, důležité byly především osobní zásluhy. A přesto jsem nakonec posloužila tím, v jaké rodině jsem se narodila.

Sňatek s králem je pro mnoho lidí synonymem úspěchu. Krále jsem viděla jen jednou, když žádal o mou ruku. Toužil jen po mém věnu, kterým bylo rozsáhlé území. Já toužila především po lásce a doufala, že se někde objeví můj hrdina, který mě zachrání z domluvené smlouvy. Protože cenou měla být má svoboda.

Bohužel mé čekání bylo marné.

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Druhá šance

Milovala jsem Creagan celým svým srdcem. Ale po tom všem, co se mezi námi dvěma stalo, jsem věděla, že spolu nemůžeme zůstat. Navždy by mezi námi vysely ty staré křivdy. Nikdy by se na ně nedalo úplně zapomenout. A takový život jsem si nepřála ani pro jednoho z nás.

Navíc tu byl Samuel. Věděl, že ke Creaganovi stále něco cítím a přesto byl ochotný se mnou spojit svůj život. Tomu se říká pravá láska. Taková jaká dřív byla mezi mnou a Creaganem. Byla...

Ale pevně věřím, že pravá láska se může zažít víckrát. Naštěstí mě v tom Samuel denně utvrzuje.

Fandom: 

Výběr nevěsty

„Doufám, že mi žádnou z těch slečinek nevybere otec za manželku,“ povzdechl si Michael pár dní po plese.
„To se ti žádná z nich nelíbila?“ zeptala jsem se pochybovačně. Přeci jenom některé z dívek byly opravdové krasavice.

„O krásu přece nejde,“ ohradil se Michael, „ale kdybych zavřel oči, znělo by to stejně jako kvokání slepic. Ty taky od sebe nerozeznáš. Samé, jak si přejete princi, jak se Vám líbí, ale nic inteligentního pro normální rozhovor, jen lichotky.“

„To máš těžké, většina z nich tak byla vychována.“

„Ale já chci manželku, s kterou budu moct mluvit o různých tématech. Chci Lucii.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Nenarozený

Lidem kolem sebe jsem se vždycky zdála sebevědomá. Dokonce si pamatuji, jak mi jedna kamarádka řekla, že při našem prvním setkání se mě bála. A přesto jsem byla jen obyčejné dítě v těle dospělé ženy.

Za těch pár let v Aldormě jsem se zhroutila jen dvakrát. Viděli mě celkem čtyři lidé a ti se mi díky tomu stali bližšími. A to jsem nemyslela, že by to bylo možné, abych k nim měla ještě blíž.

Bheirg, Margarita, Trivet a Creagan. Ti, kteří mi stále bezvýhradně věří.

Kam se poděl ten hrdina, kterého ve mně tito čtyři lidé vidí? Stále se nenarodil...

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Prozření

Marie moc dobře veděla, že bude mít s Orenou hodně práce. Ta dívka byla zvyklá dostat vše, na co si ukázala a najednou se měla o sebe postarat sama. A bylo vidět, že se jí to nelíbí. Při zametání podlahy se šklebil. Když měla začít vařit, snažila se co nejméně ušpinit ruce a nad vším ohrnovala nos.

Najednou se ale všechno změnilo. Oreně došlo, jak sobecky se chovala, když nechala všechnu práci na stařičké Marii. Nevěděla ale jak začít. Když se jednoho dne probudila, měla jasno. Šla nakrmit slepice. Sice to nebyla těžká práce, ale Marie si alespoň mohla přispat.

Fandom: 

Poslední z draků

„Naděje umírá poslední,“ pomyslel si Frundor, když sledoval válku, která zachvátila zemi po smrti krále Velvrika. Když tenkrát dával Lence slib, že se postará o její potomky, netušil, že to bude tak náročné. Nyní žilo dokonce sedm dcer krále a každá z nich měla nárok na trůn. Podle práva vládnul nejstarší potomek, ale král mohl určit svého následovníka. „Jak je mám chránit, když jdou proti sobě navzájem?“

Ještě mnohokrát za svůj život uvažoval, kdy jeho úloha tady skončí. Ale nechtěl porušit své slovo. Země už dávno nevěřila v draky a jeho druzi odlétli na jiný svět. Jen on jediný zůstával.

Fandom: 

První láska

„Došla bys nakrmit slepice, Any?“
„Ano, mami,“ pohodilo sedmileté děvčátko ohnivými vlasy.
Vyšla ven. Ranní slunce se opíralo o doškové střechy vesnice uprostřed lesů. Malá ohrádka kol kurníku čekala, až vejde. Holčička však měla myšlenky docela jinde. U chlapce, který byl o rok starší. Ve škole seděl hned za ní, ale v srdci jí byl blíž. Dělal jí naschvály a ona se rděla a zlobila. Přesto ho ale tajně milovala.
Vrátka za sebou zavřela.
„Puťa, puťa…“
„Koukni, Arte, na tu slepici!“ Lekla se, ohlédla. Frederik tam vedle Arthura šklebil tvář.
„Slepice, slepice!“ skandoval Arte a jí to zabolelo. Milovala ho.

Fandom: 

Konec

Byl Termiin svatební den. Slunce pálilo a veselí ovládlo svatebčany i ženicha s nevěstou. Všechny až… Až na jednoho.
Stál vzadu jen ledabyle opřený o jabloň. Tvář s pohledem vraha. Nebýt něj nikdy by k tomu dni nedošlo. Věděl, že to znamená konec. Věděl to, už když se rozhodoval. A přece svolil.
S jedinou podmínkou.
„Až se vezmete, už nebudeš víc má sestra.“ Díval se do jejích vlhkých očí. Díval se, když nechtěně přikývla. A i když ji to tolik bolelo, on neustoupil.
Jediná podmínka. Dost malá cena, za štěstí. A nebo příliš velká? A pro kterého z těch dvou?

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Konec lžím

Když jsem se poprvé objevila v Aldormě, hned jsem si tu zemi zamilovala. Nikdy jsem neměla v plánu se odstěhovat. A najednou to tu bylo. Samuel odjel do Tristenolu vše připravit. Původně jsem měla jet až po porodu, ale nechci zbytečně dál čekat.

Ale přesto před odjezdem musím něco udělat. Creagan si nezaslouží, abych mu nadále lhala. Technicky to není lež. Prostě jsem mu jen neřekla, že je otcem mého dítěte. Jsem si jistá, že hned jak se dozví pravdu, bude konec všech nadějí, že bychom mohli zůstat alespoň přáteli.

Konec, kterého se bojím. Konec, jenž pomalu klepe na dveře.

Fandom: 

Rozloučení

Fandom: Aldorma
Poznámka: jsem ráda, že jsem tu celou dobu s Vámi mohla být. Ačkoliv ne vždycky jsem byla se svými výtvory spokojená, přeci jenom jsem ráda, že jsem pokaždé něco napsala, i když to bylo třeba jenom BJB. Děkuji Eillen, Rebelce, Iswidě, Ilwin a Bilkis za informaci o DMD a za podporu. Dnešní téma bylo nejhorší a nejlepší zároveň (hezké téma, málo času). Žení se mi brácha - tak píšu na poslední chvíli. Ať Vvšem to psaní vydrží.
...
Byl to můj poslední den v Aldormě. Byla jsem smutná, i když jsem se těšila domů. Tyhle dva roky, které jsem tu prožila, se mnou nebude moct nikdo prožívat. Těžko někomu vysvětlím, že jsem o dva roky zkušenosti bohatší, když v jejich životech neuplyne jediný den. Tomuto se říká hořkosladký pocit.

Nevěděla jsem, co říct, jak se chovat. Ostatní, co tuto zemi navštívili, zmizeli nečekaně, najednou. Já měla možnost se rozloučit. Bolelo to, nemohla jsem jen tak přijít na návštěvu a zeptat se jak se mají. Mohla jsem doufat, že pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes. Jako v pohádce.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Téma 29 - Skrz naskrz

Fandom: Aldorma
Název: Životní cíl

Život má mít určitý cíl. To jsem si vždycky myslela a proto jsem byla ráda, že tady, v Aldormě, mě čeká úkol. Až do chvíle, kdy jsem se dozvěděla, jaký ten úkol je.

Zabít člověka? Já? To není možné. Na to prostě nemám To očekávají, že si jen tak vezmu do ruky meč a probodnu Lautuse skrz naskrz?

Byla jsem vyděšená a snažila jsem se na svůj úkol nemyslet. Naštěstí ostatní byli hodní a nepřipomínali mi ho.

Ale teď, když zůstali na Wildaranu a já musím s Lautusem žít, mi přjde, že bych to snad i mohla dokázat. No, uvidíme.

Fandom: 
Rok: 
2011

Koupání

Dalšími zvířaty, se kterými jsem se tady seznámila, byli psi. Občas, když jsem se vydala na osamělou procházku, přidali se ke mně, jako by se jinak po většinu času nudili.

Zase jsem šla k mému oblíbenému jezírku, venku bylo hezky a voda byla příjemně teplá. Nebyl problém se vykoupat, ačkoliv jsem neměla plavky, protože v okolí nikdo nebyl.

Pes, který se mnou šel, byl nejspíš příbuzný retrívra, neboť mé házení žabkami vzal jako pobídku k aportu. Dřepěla jsem blízko okraje, takže jsem jeho skokem byla mokrá skrz naskrz, stejně jako bych se koupala v oblečení.

Náladu mi to opravdu nezkazilo.

Fandom: 
Rok: 
2011

Hluboko v myšlenkách

Fandom: Aldorma

Včera, zítra bylo krásně. Noc a den, den a noc. Stále dokola. Být sám mezi lidmi, koule mezi krychlemi, s bolestí i něhou nočních skřeků.

Toužit, spát, řítit se obrovskou rychlostí napříč vesmírem. A proklínat draky, změnu života, se zapadajícím sluncem nahluchlý svět.

Rozkvět myšlenek, tak plíživě smutných, plných touhy, vize nových světů, tak tajemně plujících všude okolo.

Mít rád, smrt všude, každým okamžikem explodující a přitom omamná svou jasností a za každým stromem další strach.

Tady i tam, nikde a všude, za bránou je tajemství, která ti řeknou, pokud budeš stát dostatečně dlouho a prosit vesmír o zapomnění.

Aldorma.

Fandom: 
Rok: 
2011

Návrat domů

Byla jsem v Aldormě už dva roky. Za tu dobu se hodně stalo. Leoně v náručí spokojeně spala malá Abigail, Lucie s Michaelem pozorovali v kolébce svá dvojčata Patrika a Lenku, která se narodila sotva před týdnem a já si říkala, co mě tady ještě čeká, když veškeré problémy jsou vyřešeny.

V tom na mě promluvil Frundor.
„Už je čas jít. V tvém světě se nic nezměnilo, ty dva roky, které jsi byla tady, budou jen mžik tam u vás.“

„Já ještě nechci, tyhle přesuny musí mít přeci nějaký návod k použití,“ zoufala jsem a přála si naposled vidět Damiána.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Ztracená

Fandom: Aldorma

Nemohoucnost vykonat potřebu spojenou s touhou udělat radost vedla k rozpolcenosti nerozpolčené mysli stahující se dosebe s vědomím neschopnosti nicotného kouli připomínajícího ženského těla obklopujícího duševní schránku dítěte krčícího se strachy v koutu a doufajícího v nepochybnou ironii.

Absurdita očekávatelnosti vyvolávající pochybnosti vedoucí k nevěřícnosti pohlcuje logičnost.

Smrtelná nesmrtelnost zničuje naději v předpokládaný definitivní konec. Život ve smrti straší nevystrašitelné.

Nepochopená lež snažící se najít odvahu pochopit pravdu.

Vražedkyně nesnášející vraždění. Ostrý nůž způsobující tupou bolest. Odhalená pravda skrývající se za maskou lži. Nenáviděný přítel. Zpřátelený nepřítel. Zabitá naděje. Nadějná budoucnost. Předtucha budoucnosti. Vědomí konce. Smrtí darovat život.

Můj život.

Fandom: 
Rok: 
2011

Příprava

Seděla jsem s Lucií a Michaelem u konvice Lianemu a probírala směr naší cesty. Měli jsme jet tajně, jen v šesti lidech a navštívit jednotlivé vévodství. Tahle chvíle mi připomínala čajové dýchánky u nás doma, s lidmi, které jsem už dlouho neviděla. Kdo ví, jaké to bude, až se vrátím. Navždy mi budou chybět lidé, co jsem tady poznala. A nejvíc Damián.

Měla to být jejich svatební cesta, na které poznají území, kterému budou později vládnout. Kromě nich měli jet dva komorníci, já a Damián. Půl roku s ním skoro o samotě. To může být opojné jako šálek zeleného čaje.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Nepochopitelná

Fandom: Aldorma
AN: Pro mardom a Bilkis, bez kterých bych dávno vzdala psaní...

Creagan nikdy dřív nepotkal ženu, jako byla ona. Pamatoval, jak se poprvé urazila a on netušil kvůli čemu. Ve chvíli, kdy se rozhodla spát pod širým nebem, si pomyslel, že by k ní měl být návod k použití.

Nesčetněkrát si přál Bheirg, aby měl knihu, která by mu pomohla nahlédnout do její mysli a pochopit čím si prochází.

Triveta nejvíce trápilo, že jí nedokázal nijak pomoct. Sledoval její trápení a věděl, že by stačilo říct ta správná slova, aby ji utěšil. Ale nebylo kde je nalézt.

Samuelova taktika byla jednoduchá. Kdykoliv se začala vztekat, odešel. Jediný pochopil, že je nepochopitelná.

Fandom: 
Rok: 
2011

Wildaran

Když jsem se po čtrnácti dnech v Aldormě poprvé dostala na Wildaran, nevěděla jsem, co čekat. Najednou jsem zjistila, že nejhorší, co mě může potkat je nuda. Velký hrad s obrovskou zahradou sice představoval spoustu možností na vycházky, ale takhle jsem nechtěla trávit celé dny.

Chyběl mi každodenní řád, práce, která by mi zaplnila den.

A tohle všechno jsem našla ve stájích, kde jsem potkala i Damiána.
Byl zvláštní, neboť jedna z jeho prvních vět zněla: „Čichni si.“
Tenkrát jsem ho ještě nechápala, ale dneska už vím, že myslel vůni koní.
Souznění s přírodou a příslib dálek. A také lásku.

Fandom: 
Rok: 
2011

Tajemství

Jedním slovem byl úžasný. Něžně roztomilý, trpělivý, smyslný. Muž, který věděl, co chce od života. Ukazoval mi, co můžu v životě mít a byl nádherně přesvědčivý.

S ním jsem zapomněla na čas, na trápení, která mě čekala v mém světě a věci, které jsem nemohla teď ovlivnit. Otevřel v mém srdci místo, které do té doby nikdo nenavštívil.

Možná jsem to měla zastavit, možná jsem se měla bránit, ale lákalo mě poznávat víc a víc jeho tajemství, sdílet s ním jeho život.

Bylo mi jedno, jaké byly ostatní hříchy, ale pro mě teď byl osmý a hlavní hřích ho nemilovat.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Šok

Nedokázala jsem pochopit, proč mě opustil. Celou dobu na něm nebylo poznat, že by ho něco trápilo. Ano, musela jsem koketovat s Lautusem, ale to byl celou dobu plán. Věděl o něm a nikdy nic nenamítal, ačkoliv byl jediný, kdo na to měl právo.

Seděla jsem a koukala na ozdobený stromek a musela jsem se pousmát. Taková ironie. Plánovala jsem na dnešek překvapení. Chtěla jsem s ním prožít sváteční den. A on prostě odešel.

Nechal mě samotnou, napospas hříšným myšlenkám. Myslela jsem, že naše láska zvládne všechno. Byla jsem tak naivní. Rázem jsem mohla započítat osmý hřích v mém životě.

Fandom: 
Rok: 
2011

Královské rozhodnutí

„Michaeli, už jednou jsem ti vysvětloval, co se od tebe na plese očekává,“ řekl rozhodným hlasem Creagan.
„Já ti zase říkal, že na ten pitomý ples jít nechci,“ oponoval mu syn.
„Nemusím ti snad opakovat, že tady nemáš na výběr,“ zvýšil král hlas a zatvářil se při tom káravě.
„Opravdu nemám zájem hledat si nevěstu mezi šlechtickými dceruškami, když mám Lucii.“

Výbuch vzteku Creagana nepřekvapil, znal povahu svého syna, který měl tuto vlastnost po své zemřelé matce. Věděl, že nejlepší je počkat, než se to uklidní, protože dnes by už nic neprosadil.

Je horší vládnou své rodině než celému království.

Fandom: 
Rok: 
2011

S bolestí v srdci

Když se Leona probrala, nejprve se nechápavě dívala po lidech kolem.
„Co se stalo,“ zeptala se slabým hlasem.
Nikdo se neměl k tomu odpovědět.
Dívala se na svého manžela, pak na lékaře a vzápětí pochopila.
Chytila se za břicho a tiše zavzlykala. „Bohové, bohové, proč jste mě opustili.“
„Teď odpočívej má drahá, potřebuješ nabrat sílu,“ utěšoval ji Creagan.
„Proč se to jen stalo? Já si opravdu přeju dítě, už tolik let se snažím a stále nic,“ lkala stále dál.
„To chce čas, miláčku, jednou přijde den, kdy budeš mít dítě a budeš tou nejlepší matkou.“
„Ale kdy, kdy to bude?“

Fandom: 
Rok: 
2011

Trochu jiné pohádky

Čekala jsem s Lucií v pokoji, než ples začne. Ani jedné z nás se nechtělo, neboť jsme se takové akce měli zúčastnit poprvé, ale bylo by nevhodné odmítnout pozvání krále.

„Myslíš, že to zvládneme?“ zeptala se mě s obavami v hlase.
„Určitě ano,“ prohlásila jsem rozhodněji, než jsem se cítila.
„Myslím, že si nás tam budou prohlížet?“ pokračovala v otázkách.
„To je pravděpodobné. Víš co, zkus si představit, že jsi na plese příšer. Vždycky, když tě bude někdo pozorovat, tak si představ, že je tam třeba jako vodník, čert, upír nebo jiná pohádková bytost.“
„Dobře a co je to vodník?“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Podivné ráno

Fandom: Aldorma
Navazuje na: http://sosaci.net/node/33594

Skoro celé ráno jsem proležela v posteli. Nedokázala jsem se po plese postavit na nohy a fungovat jako jindy. A to jsem nevypila ani kapku alkoholu.

Když už jsem se vysoukala z postele, hodila jsem na sebe rychle nějaké oblečení a vyšla ven, jinak bych si zase lehla a usnula. A stejně jsem si připadala jako bych snila. Kolem mě pobíhaly děti v obludných kostýmech.

„Co se to děje?“ zeptala jsem se překvapeně Triveta, který zrovna šel kolem.

„Včera tě jedno z dětí zaslechlo říkat, že ples byl příšerný. Takže předpokládají, že byl plný příšer a hrají si na to.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Touha po dítěti

Seděla jsem u královnina lože, dělala jí společnost a podávala, co bylo zrovna potřeba. Po nečekaném potratu byla fyzicky slabá, ale co bylo horší, byla psychicky na dně.

Překvapilo ji, když mě viděla, nebylo to tak dávno, co se mnou zrovna nevycházela, ale já cítila, že potřebuje ženskou společnost, někoho, kdo by pochopil, čím právě prochází.

„Odpočívejte a nemyslete na to, co se stalo.“

„Na to nejde zapomenout,“ řekla slabým hlasem. „Není to poprvé, co jsem přišla o dítě. A celých patnáct let čekám, až si budu v náručí chovat dědice.“

„Leono, nevzdávejte to, jste mladá a naděje umírá poslední.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A