Aldorma

Příprava

Seděla jsem s Lucií a Michaelem u konvice Lianemu a probírala směr naší cesty. Měli jsme jet tajně, jen v šesti lidech a navštívit jednotlivé vévodství. Tahle chvíle mi připomínala čajové dýchánky u nás doma, s lidmi, které jsem už dlouho neviděla. Kdo ví, jaké to bude, až se vrátím. Navždy mi budou chybět lidé, co jsem tady poznala. A nejvíc Damián.

Měla to být jejich svatební cesta, na které poznají území, kterému budou později vládnout. Kromě nich měli jet dva komorníci, já a Damián. Půl roku s ním skoro o samotě. To může být opojné jako šálek zeleného čaje.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Nepochopitelná

Fandom: Aldorma
AN: Pro mardom a Bilkis, bez kterých bych dávno vzdala psaní...

Creagan nikdy dřív nepotkal ženu, jako byla ona. Pamatoval, jak se poprvé urazila a on netušil kvůli čemu. Ve chvíli, kdy se rozhodla spát pod širým nebem, si pomyslel, že by k ní měl být návod k použití.

Nesčetněkrát si přál Bheirg, aby měl knihu, která by mu pomohla nahlédnout do její mysli a pochopit čím si prochází.

Triveta nejvíce trápilo, že jí nedokázal nijak pomoct. Sledoval její trápení a věděl, že by stačilo říct ta správná slova, aby ji utěšil. Ale nebylo kde je nalézt.

Samuelova taktika byla jednoduchá. Kdykoliv se začala vztekat, odešel. Jediný pochopil, že je nepochopitelná.

Fandom: 
Rok: 
2011

Wildaran

Když jsem se po čtrnácti dnech v Aldormě poprvé dostala na Wildaran, nevěděla jsem, co čekat. Najednou jsem zjistila, že nejhorší, co mě může potkat je nuda. Velký hrad s obrovskou zahradou sice představoval spoustu možností na vycházky, ale takhle jsem nechtěla trávit celé dny.

Chyběl mi každodenní řád, práce, která by mi zaplnila den.

A tohle všechno jsem našla ve stájích, kde jsem potkala i Damiána.
Byl zvláštní, neboť jedna z jeho prvních vět zněla: „Čichni si.“
Tenkrát jsem ho ještě nechápala, ale dneska už vím, že myslel vůni koní.
Souznění s přírodou a příslib dálek. A také lásku.

Fandom: 
Rok: 
2011

Tajemství

Jedním slovem byl úžasný. Něžně roztomilý, trpělivý, smyslný. Muž, který věděl, co chce od života. Ukazoval mi, co můžu v životě mít a byl nádherně přesvědčivý.

S ním jsem zapomněla na čas, na trápení, která mě čekala v mém světě a věci, které jsem nemohla teď ovlivnit. Otevřel v mém srdci místo, které do té doby nikdo nenavštívil.

Možná jsem to měla zastavit, možná jsem se měla bránit, ale lákalo mě poznávat víc a víc jeho tajemství, sdílet s ním jeho život.

Bylo mi jedno, jaké byly ostatní hříchy, ale pro mě teď byl osmý a hlavní hřích ho nemilovat.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Šok

Nedokázala jsem pochopit, proč mě opustil. Celou dobu na něm nebylo poznat, že by ho něco trápilo. Ano, musela jsem koketovat s Lautusem, ale to byl celou dobu plán. Věděl o něm a nikdy nic nenamítal, ačkoliv byl jediný, kdo na to měl právo.

Seděla jsem a koukala na ozdobený stromek a musela jsem se pousmát. Taková ironie. Plánovala jsem na dnešek překvapení. Chtěla jsem s ním prožít sváteční den. A on prostě odešel.

Nechal mě samotnou, napospas hříšným myšlenkám. Myslela jsem, že naše láska zvládne všechno. Byla jsem tak naivní. Rázem jsem mohla započítat osmý hřích v mém životě.

Fandom: 
Rok: 
2011

Královské rozhodnutí

„Michaeli, už jednou jsem ti vysvětloval, co se od tebe na plese očekává,“ řekl rozhodným hlasem Creagan.
„Já ti zase říkal, že na ten pitomý ples jít nechci,“ oponoval mu syn.
„Nemusím ti snad opakovat, že tady nemáš na výběr,“ zvýšil král hlas a zatvářil se při tom káravě.
„Opravdu nemám zájem hledat si nevěstu mezi šlechtickými dceruškami, když mám Lucii.“

Výbuch vzteku Creagana nepřekvapil, znal povahu svého syna, který měl tuto vlastnost po své zemřelé matce. Věděl, že nejlepší je počkat, než se to uklidní, protože dnes by už nic neprosadil.

Je horší vládnou své rodině než celému království.

Fandom: 
Rok: 
2011

S bolestí v srdci

Když se Leona probrala, nejprve se nechápavě dívala po lidech kolem.
„Co se stalo,“ zeptala se slabým hlasem.
Nikdo se neměl k tomu odpovědět.
Dívala se na svého manžela, pak na lékaře a vzápětí pochopila.
Chytila se za břicho a tiše zavzlykala. „Bohové, bohové, proč jste mě opustili.“
„Teď odpočívej má drahá, potřebuješ nabrat sílu,“ utěšoval ji Creagan.
„Proč se to jen stalo? Já si opravdu přeju dítě, už tolik let se snažím a stále nic,“ lkala stále dál.
„To chce čas, miláčku, jednou přijde den, kdy budeš mít dítě a budeš tou nejlepší matkou.“
„Ale kdy, kdy to bude?“

Fandom: 
Rok: 
2011

Trochu jiné pohádky

Čekala jsem s Lucií v pokoji, než ples začne. Ani jedné z nás se nechtělo, neboť jsme se takové akce měli zúčastnit poprvé, ale bylo by nevhodné odmítnout pozvání krále.

„Myslíš, že to zvládneme?“ zeptala se mě s obavami v hlase.
„Určitě ano,“ prohlásila jsem rozhodněji, než jsem se cítila.
„Myslím, že si nás tam budou prohlížet?“ pokračovala v otázkách.
„To je pravděpodobné. Víš co, zkus si představit, že jsi na plese příšer. Vždycky, když tě bude někdo pozorovat, tak si představ, že je tam třeba jako vodník, čert, upír nebo jiná pohádková bytost.“
„Dobře a co je to vodník?“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Podivné ráno

Fandom: Aldorma
Navazuje na: http://sosaci.net/node/33594

Skoro celé ráno jsem proležela v posteli. Nedokázala jsem se po plese postavit na nohy a fungovat jako jindy. A to jsem nevypila ani kapku alkoholu.

Když už jsem se vysoukala z postele, hodila jsem na sebe rychle nějaké oblečení a vyšla ven, jinak bych si zase lehla a usnula. A stejně jsem si připadala jako bych snila. Kolem mě pobíhaly děti v obludných kostýmech.

„Co se to děje?“ zeptala jsem se překvapeně Triveta, který zrovna šel kolem.

„Včera tě jedno z dětí zaslechlo říkat, že ples byl příšerný. Takže předpokládají, že byl plný příšer a hrají si na to.“

Fandom: 
Rok: 
2011

Touha po dítěti

Seděla jsem u královnina lože, dělala jí společnost a podávala, co bylo zrovna potřeba. Po nečekaném potratu byla fyzicky slabá, ale co bylo horší, byla psychicky na dně.

Překvapilo ji, když mě viděla, nebylo to tak dávno, co se mnou zrovna nevycházela, ale já cítila, že potřebuje ženskou společnost, někoho, kdo by pochopil, čím právě prochází.

„Odpočívejte a nemyslete na to, co se stalo.“

„Na to nejde zapomenout,“ řekla slabým hlasem. „Není to poprvé, co jsem přišla o dítě. A celých patnáct let čekám, až si budu v náručí chovat dědice.“

„Leono, nevzdávejte to, jste mladá a naděje umírá poslední.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Jáma lvová

Většinu cesty na bál jsem mlčela. Snažila jsem se psychicky připravit na vše, co mě může potkat. Bheirg mě uklidňoval tím, že mi vysvětloval etiketu, kterou jsme předtím probírali snad měsíc.

A najednou to tu zase bylo. Absolutní výpadek. Nepamatovala jsem si jediné jméno. Úplné zatmění.

Snažila jsem se to nedávat najevo a zřejmě se mi to podařilo.

Konečně jsme dojeli na místo. Sesedla jsem z koně, zhluboka se nadechla a vyšla schody, které mě dělily od jámy lvové. Jak moc bych si přála čelit pravým lvům. Ti moji však představovali šlechtu. A to bylo mnohem horší. Alespoň pro mě.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Znovuzrozená naděje

Říká se, že naděje umírá poslední. Nevěřila jsem tomu. Má naděje umřela ve chvíli, kdy mě našel Lautus a odvedl mě zpět na Dramon. Pryč od Creagana, pryč od štěstí.
V ten den ve mně umřela poslední kapka naděje na šťastný konec. Zřejmě jsem na něj neměla právo.

Od chvíle mého návratu jsem si přála jediné. Konečně umřít. Dokud jsem nezjistila, že jsem těhotná.
Lautus byl nadšený, že bude mít svého dědice. A já opět změnila názor. Upnula jsem se k naději, že nikdy nezjistí pravdu. Byl by schopný mě zabít, kdyby mu došlo, že pod srdcem nenosím jeho dítě.

Fandom: 
Rok: 
2011

První tahy

Po plese, který skončil dost nešťastně Leoniným potratem, jsem splnila slovo, které jsem dala Lucii. Začala jsem ji učit číst, psát a počítat. Michael neměl učení rád, svůj volný čas chtěl trávit jinak, ale jako člen šlechty měl privilegium vzdělání, zatímco Lucie patřila k vesnickým dívkám.

Každý den jsme trávily hodinu učením. Nebylo to mnoho, ale ty první dny pro ni byly spíš mučení. Neuměla správně držet brk, aby nekapal a ruce, zvyklé na drsnější práci jako praní na valše, poklízení dobytka, zprvu nedokázaly pracovat jemně. Ale poté přišel pokrok a já viděla spokojenost na její tváři. Poprvé se podepsala.

Fandom: 
Rok: 
2011

Damián

Znovu a dokolečka jsem si přehrávala své pocity k Damiánovi. Snažila jsem si dokázat, že si jen namlouvám, že jsem do něj zamilovaná, že všechno mé chování je vlastně úplně normální, ale čím víc jsem se o tom přesvědčovala, tím méně jsem si byla jistá.

On byl jedním slovem úžasný. Galantní, milý, veselý, nádherně ironický. Kdybych si mohla vybrat, jakého chci partnera pro život, byl by to on. Ale já tu možnost neměla. Předpokládala jsem, že až můj úkol skončí, vrátím se zpátky do naší reality. Sama. Byla jsem v pasti. Miloval jsem ho, ale přesto jsem ho nemohla mít.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Starý nepřítel

Učení mi nikdy nedělalo problém. Pokud nepočítám dějepis. Tam jsem si byla jistá maximálně dobou starověkého Egypta a poté jsem byla ráda, když jsem si dokázala zapamatovat látku do dalšího dne.

V druháku na střední jsem byla ráda, když jsem se zbavila dějepisu a doufala jsem, že se s ním už nikdy víc nesetkám. Jak naivní jsem tehdy byla.

Teď tu sedím a snažím se naučit se nazpaměť Aldormskou šlechtu. Na první pohled jsem si myslela, že to bude hračka. Jen pár vévodství. Ale pak jsem si všimla, jak se to rozvětvuje a zhrozila jsem se. Mé mučení právě započalo.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Rozloučení

Fandom: Aldorma
AN: Pro Bilkis, jedinou osobu, která přijala Samuela nikdy proti němu neřekla nic špatného.

V posledních dnech jsem ji pozoroval. Stahovala se do sebe a já věděl, že je to kvůli mě. To já ji přesvědčil, aby odjela z Aldormy a žila se mnou v Tristenolu. A ona si teď připadala jako v pasti. Znal jsem moc dobře a tak jsem věděl, že chce říct Creaganovi pravdu o dítěti než odjede a zároveň nechce, abych u toho byl. A tak jsem si vymyslel, že musím odjet a vše připravit na její příjezd. Netušila, že je již všechno hotovo.

Kdybych tehdy věděl, že naše rozloučení bude trvalé a nikdy víc ji neuvidím živou, neodjel bych.

Fandom: 
Rok: 
2011

Z politických důvodů

Fandom: Aldorma

„Creagane, musíš se oženit,“ přesvědčoval ho snad potisící jeho nejbližší důvěrník a rádce Trivet.
„Šlechta je nervózní a neustále se snaží intrikovat, aby získala moc.“
„Já se nechci oženit, dědice už mám a to je nejdůležitější, královnu nepotřebuju.“
„Měl už bys na ni zapomenout, příteli. Umřela a nic to už zpátky nevrátí.“
A jen v duchu dodal: „A ty bys potřeboval někoho, kdo by se o tebe staral a kdo by tě měl rád.“

O pár týdnů později...

„Z politických důvodů jsme vybrali za vaši manželku Leonu.“
„Kvůli půdě mám obětovat lásku. Taková je cena za štěstí země,“ rezignoval Creagan.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Vyvrhel

Stála jsem skrytě na balkonu a pozorovala lidi na nádvoří. Když jsem ještě žila na Wildaranu, byla jsem jednou z nich. Nyní, ač Dramonská vévodkyně, schovávám se, aby mne neviděli.

Dřív bych se na setkání těšila. Teď mě jen představa náhodného setkání děsí. Jsem pro ně vyvrhelem, dokonce mne označili za kurtizánu. A já přestala být sama sebou. Dřív bych se snažila jim vše vysvětlit, ale resignovala jsem. Jejich šťastné obličeje mi v tom bránily.
Ti lidé toho zažili mnohé. Teď si zaslouží být šťastní. I když poplatkem za jejich štěstí je má samota. Ale s tou se dá žít.

Fandom: 
Rok: 
2011

Ve válce

fandom: Aldorma
poznámka: využila jsem toho, jak popisuje Telmir Bilkis a Eillen a přidala jsem pohled pro změnu asi 150 let po Eillen. Tohle téma mi moc nesedlo, tak snad se to příště otočí.

Uplynulo něco přes rok od doby, kdy umřel král Velvrik Elat, poslední panovník tohoto příjmení. Celá země se nacházela ve válce. A ta nepřinášela dobro nikomu, ani chudým, ani šlechtě, neboť celé jejich postavení a bohatství bylo zničeno tím, čemu se říká ctižádostivost možných následníků trůnu.

První dědičkou byla Ester a její manžel Karl, ale ti padli za obět Jasonu Prescottovi prakticky měsíc poté, co byli korunováni.

Mark Stone se s Jeniffer usadili v Telmiru, stověžatém tatíčkovi Aldormského království. Bohužel válka nechala vyhasnout životy dalších možných dědiců a srovnala hodně věží se zemí. Marné je chtít zachovat krásu navěky věků.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Bilkis

Královské město

Fandom: Aldorma
Poznámka: Promiň, Eillen, ale nic jiného mě nenapadlo...

Vždycky jsem na Telmir myslela jako na město, kde je na každém kroku k vidění něco úžasného. Vždyť každý, kdo o něm mluvil, tvrdil, že je v něm tolik věží, že je místní obyvatelé ani neumějí spočítat. Proto mi můj první pohled na něj vyrazil dech. Nad městem se věže tyčily dvě. Věž zlatého draka na severu a Věž rudého draka na jihu. Stála jsem na kopci nad městem a byla zmatená. A pak mi došlo, že vcházím do města, jehož krásu mi popisovali, o dobrých 150 let dříve než ostatní a že tenhle stověžatý tatíček ještě dlouho stověžatý nebude.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Perla mezi městy

Telmir jsem spatřila jen jedinkrát a krátce. I tak mi utkvěl v paměti. Ne nadarmo se mu říkalo Perla mezi městy. Jediné, co si z něj pamatuji, jsou věže. Musela jich být minimálně stovka. Stověžatý Telmir. To přirovnání mě napadlo hned, jak jsem se dozvěděla, že je hlavním městem Aldormy.

Nerada vzpomínám na svůj svět. Trápí mě pak myšlenka na to, že už nikdy neuvidím rodinu a přátele. Ale kdykoliv pomyslím na Telmir, hned se mi vybaví Praha. Stověžatou matičku už nikdy víc nespatřím. Mám ale tatíčka, kterého již brzy znovu navštívím. A chvíli si zase budu připadat jako doma.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Konec přátelství

Nechápala jsem, proč mě Margarita začala nenávidět. Vždyť jsem jí nic neprovedla. A přesto se jednoho dne její chování absolutně změnilo a já přišla o první přítelkyni, kterou jsem zde měla.

„Nediv se. Objevíš se tu, strhneš na sebe pozornost, kterou předtím lidé věnovali jí,“ vysvětluje mi Creagan.

„A to je následníkem trůnu,“ dodává klidně Trivet.

„Navíc díky tvému odhalení pravdy si uvědomuje, že je až druhorozená. To jí také na náladě nepřidá,“ doplňuje jej Creagan.

„Aha, tak odtud vítr vane,“ šeptám a přeji si, abych mohla vrátit čas. Margarita mi hrozně schází. Musím si zvyknout, že mě teď nenávidí.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Kruté ráno

Oslavu Dračí noci jsem si užívala plnými doušky. Doslova a do písmene. Problémem bylo, že jsem zapomněla na ráno, které bude následovat. A to se mi už dlouho nestalo.

Vzbudila mě neskonalá bolest hlavy. V ústech jsem cítila zbytkovou chuť whisky, která mě zaujala tím, že chutnala po mandlích. Právě proto jsem jí vypila víc, než bylo zdrávo. Připíjela jsem si s každým, kdo chtěl a mám pocit, že jsem vypila snad dva litry. Trivet se mě sice snažili hlídat, ale nepodařilo se jim to.

A teď? Přála bych si, aby ta mandlová příchuť byla od cyankáli. Kéž bych umřela.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Ochutnávka

Poprvé mám možnost ochutnat trelanský plod. Nemohu se dočkat. Zakusuji se do podivného ovoce a jsem nadšená. Neuvědomuji si, že bych něco říkala. Až Creaganův dotaz mě probouzí.

„O čem to mluvíš? Jaký nektar? Co to je ambrózie?“ ptá se zvědavě.

„Víš, to by bylo dlouhé vysvětlování,“ snažím se z toho vykroutit.

„Myslím, že máme času dost,“ usmívá se.

„Ve zkratce. V mém světě se píše rok dvatisícedeset. Ale historie spadá do doby před rokem nula. A tolik času vážně nemáme.“

„Stejně to z tebe jednou dostanu,“ v očích má ty své jiskřičky a já dopředu vím, že má pravdu.

Fandom: 
Rok: 
2011

Kynu, bez bázně a v klidu

Vždycky jsem měla maximálně 50 kilo, a jak někteří říkali, tak i s postelí.Ať jsem jedla cokoliv a v jakémkoliv množství, tak jsem nepřibírala.

Ale teď jsem byla v Aldormě, bez stresu a s pravidelným jídlem a já cítila, že mi oblečení začíná být malé. Bohužel, neměli tu žádnou váhu, takže jsem si své pozorování nemohla jednoduše ověřit.

Ačkoliv, jedna možnost tu byla. Vytáhla jsem oblečení, ve kterém jsem se tu objevila a zkoušela jsem si ho obléct. Marně. Kalhoty jsem tak o 5 cenťáků nedopla a tričko bylo jako smrsklé.

Chce to upravit jídelníček, ale kalorie tady nespočítám.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Bilkis

Osamocená

Když jsem byla malá, říkávala mi matka, že, až se zamiluji, muž mě bude uctívat jako princeznu. Pak jsem vyrostla, ale stále jsem pokládala její tvrzení za absolutní pravdu. Proč ne? Byla jsem mladá a krásná, můj život báječný.

Pak přišel Sidus. Budoucí král mi ukradl srdce i dech. Marně mi Alena domlouvala, ať se nenechávám unést. Marně otec naznačoval.

Pochopila jsem, až když si přišel pro Valerii. Moje zrádná sestra mi ho ukradla! Nechtěla jsem být princeznou sestrou! Co jsem měla dělat jiného, než ji proklínat?

Oba již zemřeli.

Aldorma padla.

Jen já tu zůstávám, dokud neodčiním svůj hřích.

Fandom: 
Rok: 
2011

Zásnuby

„A teď si budeš muset vybrat svou snoubenku, Michaeli,“ prohlásil Creagan nesmlouvavě.

„Ale já mám Lucii, tati, já si nechci nikoho jiného vybírat,“ odporoval mu zatvrzele.

„Já vím, že si myslíš, že už sis našel manželku, ale znáte se čtrnáct dní, za tu dobu nemůžeš poznat, jaká je, jestli vám to bude klapat.“

„Takže když mi vybereš nevěstu ty, tak mi to samozřejmě bude klapat,“ prohlásil ironicky Michael.

„Michaeli, pochop, že nejde o mně, mě je jedno, koho si vezmeš, ale tady jde o šlechtu.“

Začaly mu slzet oči, tak raději řekl jen: „Chápu.“

Kluci přece nepláčou ani před králem.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Síla vůle

Seděla jsem sama a sledovala, jak se ostatní baví. Každý měl někoho s kým si užíval zbytek toho výjimečného dne. Jen já si tu připadala sama. Nikdy bych nečekala, že se to stane, ale bylo tomu tak. Creagan odešel bez jediného slova. Večer jsme se ještě společně smáli a ráno se po něm slehla zem.

Chtělo se mi brečet, ale zatím jsem se dokázala udržet. Nesměla jsem se před ostatními rozbrečet. Zvláště ne před Bheirgem, který mi byl jako otec a kterého bych tím ranila.

Navíc mi máma několikrát říkala, že se často chovám jako kluk. A ti přeci nepláčou.

Fandom: 
Rok: 
2011

Království za život

Historie se opakuje. Tohle by vám řekl každý, kdo studuje dějiny různých zemí. Vzestup a pád, válka a mír, to vše v neměnné pravidelnosti určuje náš osud. Ale co je příčinou, to už vyžaduje větší zkoumání.

On sám vyrůstal v celkem poklidné době, země byla sice ve válce s barbary, ale protože vojsko bylo skvěle vycvičené, bojovalo se většinou na území barbarů a Aldorma se rozrůstala o další a další území.

Jako dědic jednoho z vévodství, byl už od mládí vychováván na královském dvoře. Vzhledem k tomu, že král měl samé dcery, tak se mu věnoval s láskou, kterou měl vyhrazenu pro syna. Zde poznal Amy, jeho nejmladší dceru. Byl o deset let starší než ona, ale když mohl, byl jejím rytířem a doprovázel ji na jejích toulkách.
Když bylo Amy osmnáct let, král umřel. Tušil, že to byla vražda. Jednal s ním o tom, že si vezme Amy a někdo se bál, že by byl ustanoven jeho dědicem. A protože měl ke králi blízko, byla to reálná hrozba.

Bál se o svůj i Amyin život, a tak utekl před válkou do Tristenolu. Život byl důležitější než trůn. Občanská válka byla krutá a hlad pronásledoval nevinné obyvatele stejně jako mor.

Fandom: 
Rok: 
2011

Bezmoc

Umíral. O tom nebylo pochyb. Byl starý, ne moc na umírání, teprve něco málo přes šedesát let, ale cítil se na sto. Měl velké plány, jak zvětšit království Aldormy, skvělou armádu, vycvičenou v bojích s barbary, ale málo času.

Jak moc si přál následníka trůnu, syna, který by po něm tohle všechno převzal. Ale osud mu nepřál, měl samé dcery. Zatratil draky - kdyby měli božskou moc, tak by mu jeho přání splnili. Toužil vidět světlo, místo toho ho obklopovala tma a beznaděj.

Nevidomý stařec upoutaný na lůžko, král jen titulem, bez moci, kterou se tak hýčkal. Mohl jediné - předat vládu.

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A