Aldorma

Obrázek uživatele Eillen

Poslední polibek

AN: Spadá do příběhu Drak v mém srdci

Samuel seděl na lavičce a upřeně se díval do země. „Jsi si jistá, že chceš se mnou odjet? Nebude to takové jako tady. Přijdeš o všechny své známé. Uvědomuješ si to?“

Vypadal tak roztomile. Strach z mé odpovědi ho úplně zmrazil. Byla jsem překvapená. Myslela jsem, že už si je mými city jistý. Přesto jsem mu snad už po desáté odpověděla to samé. „Víš moc dobře, že s tebou bych šla až na konec světa.“

„Až všechno připravím, přijedu si pro tebe,“ odpověděl s úsměvem, políbil mě a odešel. Kdybych jen tušila, že se vidíme naposledy. Alespoň bych se rozloučila.

Fandom: 

Rozloučení

„Musím jít,“ těžce jsem sbírala odvahu k tomuto rozhovoru. Bylo skoro jisté, že to nepochopí.
„Na jak dlouho?“
„Navždycky.“
„To nemyslíš vážně!?“
„Už je to tady,“ pomyslela jsem si.
„Víš, Damiáne, šla bych s tebou až na kraj světa, kdyby to bylo možné, ale můj skutečný život je jinde.“
„Budeš mi chybět,“ ozvalo se smutně.
„Ty mi taky, hrozně moc. Pomohl jsi mi najít klid a udělal mě šťastnou, na to nikdy nezapomenu.“
„A proč odcházíš, když je ti fajn?“ podotknul ironickým tónem.
„Protože nemám na výběr. Můj čas tady skončil, ale nechci odejít bez rozloučení.“
„Ať tě draci provází.“

Fandom: 

V klášteře

To je ale pech…
Už po druhé se plížím klášterem. Je noc. Frundor se vznáší někde poblíž. Alespoň doufám, že ano.
Drak velikosti komára, kdo to kdy slyšel?
Když jsem tudy šla poprvé, byla jsem rozrušená. Chlapec v sirotčinci, setkání s otcem Veillem… Zavlekl mě do sklepení, aby mi vysvětlil ,že praví kněží ještě jsou a že čekali právě na mě. Na mě…
Slzy mě pálí v očích, vím přece, že to není možné. Jenže co mi zbývá, než tam znovu jít?
Zprava dobrý… Pomyslím si na křižovatce. Frundor mě ale myšlenkou zastavuje.
„Musíme ji zabít!“ slyším z toho směru…

Fandom: 

Přepadení

Svůj meč jsem si zasloužil v mnoha bitvách i soubojích. Měl jsem rád vzrušení a nebezpečí. Ale byl jsem rád, že jedeme z války domů. Můj bratr byl zraněný, takže se stěží držel na koni. Byli jsme blízko hradu, když nás napadla banda psanců.

Byli jsme dva, zatímco jich deset. Docela slušná přesila.

Sesedl jsem, abych chránil bratra. Naštěstí většina jich zamířila ke mně. Asi si mysleli, že mě dostanou počtem, protože neměli pořádné zbraně.

Pár jsem jich složil, když se někdo snažil dostat se ke mně z boku. „Zprava dobrý, brácho,“ ozvalo se a muž klesl mrtvý k zemi.

Fandom: 

V žáru bitvy

Bitva se přiostřovala. Na každé straně ležela spousta mrtvých vojáků. Ti živí se snažili bitvu vyhrát pro svého krále. Všude byla spousta špíny, krve a utrpení. Ale bojovalo se o Aldormský trůn, a tak se na to moc nehledělo. Každý chtěl na konci být na vítězné straně.

Uprostřed této vřavy se nacházelo i několik žen. Tohle nebylo místo pro ně, ale ony už ztratily vše, co měly - domov, rodinu. A tak doprovázely ty, co jim zbyly.

V táborovém stanu, který stál v klidnějším místě, tu noc porodila jedna z žen chlapce. Dala mu jméno Roy. Netušila, jak moc bude důležitý.

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Odhalená pravda

Když se Margarita dozvěděla pravdu, že je až druhorozená a celý život jí lhali, nedokázala se na nikoho v Talronu podívat. Co na tom, že jediní dva lidé, kteří znali pravdu byli Bheirg a její bratr.

Ne, nedokázala o něm přemýšlet jako o svém bratrovi. Na to ji až příliš popadl amok. Moc dobře věděla, že její běsnění nic nevyřeší, ale potřebovala ze sebe vykřičet ten vztek.

Nakonec se dokázala uklidnit a přemýšlet s čistou hlavou. Najednou si uvědomila, že je ráda, že má bratra. Už nebyla sama. Creagan se o ní jistě postará. Její starší bratr. Konečně má rodinu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Ranní hygiena

Když jsem ráno vylézala z jeskyně, neměla jsem náladu skákat do vody a plavat na druhý břeh a tak jsem se rozhodla jít po pešince, kterou mi ukázal večer Bheirg. Opatrně jsem našlapovala, aby mi náhodou nepodjela noha. Spadnout jsem mohla jen na jednu stranu a to bylo naštěstí do vody. Nevím proč jsem si vzpomněla na starou známou hlášku „zprava dobrý, z leva tanky“. Podívala jsem se na stěnu skály a místo tanku uviděla pavouka. Jekot, který následoval musel probudit všechny živé tvory v okolí. Netřeba popisovat co poté následovalo. Prostě jsem si nakonec stejně dala nedobrovolnou ledovou koupel.

Fandom: 

Síla přání

Vím, že autosugesce může mít velkou sílu, ale to, že bych byla až tak dobrá, že se mi povede přesunout do Aldormy, to jsem netušila. Mé přání bylo jednoduché – vypadnout z tehdejší strašné reality a být chvíli ve světě své fantazie.

Přiznám se, že přesun byl trošku frmol, ani jsem si nemohla připravit věci, které by se mi mohly hodit a rozloučit se s blízkými. Tedy čert vem rozloučení, vybavení mi chybělo o dost víc. Když jsem se po chvilce vzpamatovala, prozkoumala jsem, co mám s sebou. Bohužel bylo léto a v kapsách jsem našla jen poslední bonbón a kapesník.

Fandom: 

Na bitevním poli

Stál na bitevním poli. Tvář mu ostříkla krev. Generál skolil dalšího muže. Ten padl k zemi. Krev z něj stříkala, hlava mu visela na kouscích šlach a kůže.
Loqar tam stál neschopen vnímat děs kolem sebe. Učili ho bojovat, uměl zacházet s mečem, chránila ho zbroj…
Ale jeho nohy byly dřevěné, tvář bledá jako smrt. V očích děs. Hlava se mu zatočila. Žaludek se postavil na odpor. Měl bojovat za svou zem, krále a naději, ale sváděl boj sám uvnitř svého těla.
Slyšel běsnění kolem sebe. V žilách místo krve koloval adrenalin. Zakřičel bojový pokřik a vrhl se v řež…

Fandom: 

Odložená pomsta

Celé dětství jsem musel snášet jeho příkazy, zákazy a ponižování a moje nenávist k němu neustále rostla. Ale můj strach z něj byl příliš velký, než abych mu nějak ublížil. Dospěl jsem a snažil jsem se na něj zapomenout, ale neustále jsem žil ve stínu jeho výchovy.

Ale má chvíle nakonec přišla. Trvalo to příliš dlouho, desítky let, ale nakonec se z něj stal nemohoucí stařec. Nyní byl v mých rukou. Dlouze jsem přemýšlel, jak se mu pomstít, abych mu vrátil všechna příkoří, kterých se na mě dopustil.

Nakonec jsem zjistil, že nejhorším trestem pro něj bude nechat ho žít.

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Trest za zvědavost

AN: Doufám, že mi slečna Alena odpustí, že jsem ji zneužila ve svém drabble... Nebylo to myšleno nijak zle...

S Alenou nebylo něco v pořádku. V ruce neustále držela nějakou věc zabalenou v divném papíru. Když jsem se jí zeptal, co to má být, jen odpověděla, že jde o bonbon. Nikdy jsem ten výraz neslyšel, ale muselo jít o něco výjimečného, když ho tak schraňovala. Přišlo mi úsměvné, že chodila spát a ten bonbon držela v ruce.
Jeden večer ale nechala ten poklad jen tak ležet na stolku. Neodolal jsem, potají se vplížil do jejího pokoje a poprvé, bohužel i naposled v životě, ochutnal bonbon.
Kdybych věděl, jak bude Alena řádit… Z té vzpomínky mi běhá mráz po zádech.

Fandom: 

Něžná iluze

Byl v mých očích ten nejlepší a nejchytřejší kluk. Premiant třídy a přitom žádný šprt. Svaly se mu rýsovaly, protože často cvičil. Toužila jsem, aby mi věnoval aspoň chvíli své pozornosti. Já byla nevýrazná šedivá myška a tak jsem si hýčkala každou chvíli, kdy se mi věnoval, i když mě jen využíval. Naivní láska.

Možná by v mých očích byl princem navždy, ale stačila vteřina a všechno bylo jinak. Nikomu jsem nic neřekla, ale už jsem se na něj nemohla dívat stejnýma očima jako dřív. Pochopila jsem, že to byla jen MÁ představa a iluze, kterou jsem na něm milovala.

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Váhání

Všichni se mi můj úkol snažili zlehčit. Neustále mi dodávali odvahy a přípomínali, že Lautus je tyranem, který může za všechny nesnáze jejich království. A stejně to bylo marné...

Věděla jsem, že mě nikdo za jeho vraždu nebude soudit. Podle ostatních není zločinem, když zbavíte zemi tyrana. Ale já to viděla jinak. Měla jsem vědomě ukončit něčí život. Stát se vrahem. Zahodit nevinnost a navěky žít s pocitem, že jsem zabila něčího syna, bratra.

Tak ať mi nikdo netvrdí, že nespáchám zločit. Že jen pomohu jejich zemi. Vykonám spravedlnost. Chtěla bych je vidět v mé pozici. Určitě by také váhali.

Fandom: 

volba

Konečně…

Má to za sebou. Jeho “pacient“ i Kolgar sám.

Konečně…

Chtěl to. Taková šance se naskytne jen jednou za život. Pomsta… Co na tom, že teď už se s Bell nemůže nikdy vidět. Nechal zemřít jejího otce. Nemohl by se té dívce podívat do očí…

Bylo to správné!

***

Takových jako Harald Bornýr, bylo ještě mnoho. Nikdy se neomlouval, neobhajoval ani nelitoval…

A teď? Král Loqar tu před ním ležel na smrtelné posteli. Měl jeho život v rukou, nikdo by mu jeho smrt nevyčítal. Sám věděl nejlíp, že vražda na tyranu není zločinem…

A přece to neudělal. Neměl proto důvod...

Fandom: 

Ashina zpověď

„Tamaru jsem znávala. Byla takové hodné děvče. Když se poprvé objevila v Telmiru se svými černými vlasy, držela se Amautera, jako klíště, které si našlo čerstvou krev. Vzali se, a měly vás dva, Kolgare. Jenže čas si vždy nakonec vybere svou daň. Tamara zemřela po porodu tvé sestřičky. Nedokázala jsem tomu zabránit. Viděla jsem ji pohřbívat své sny i stále hledat nové a nové naděje. Zvíře zavřené v kleci, to byla…
Amauter propil a prohrál všechno. Vy jste utekli a žili na ulici. Vše skončilo v ruinách, daleko od toho, čím měl život být. A taková to byla velká láska…“

Fandom: 

Domluvená svatba

Tenkrát jsem byla tak mladá a naivní, ale byl to nádherně strávený čas. V zemi mého otce nezáleželo na tom, zda jsem chlapec nebo dívka, důležité byly především osobní zásluhy. A přesto jsem nakonec posloužila tím, v jaké rodině jsem se narodila.

Sňatek s králem je pro mnoho lidí synonymem úspěchu. Krále jsem viděla jen jednou, když žádal o mou ruku. Toužil jen po mém věnu, kterým bylo rozsáhlé území. Já toužila především po lásce a doufala, že se někde objeví můj hrdina, který mě zachrání z domluvené smlouvy. Protože cenou měla být má svoboda.

Bohužel mé čekání bylo marné.

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Druhá šance

Milovala jsem Creagan celým svým srdcem. Ale po tom všem, co se mezi námi dvěma stalo, jsem věděla, že spolu nemůžeme zůstat. Navždy by mezi námi vysely ty staré křivdy. Nikdy by se na ně nedalo úplně zapomenout. A takový život jsem si nepřála ani pro jednoho z nás.

Navíc tu byl Samuel. Věděl, že ke Creaganovi stále něco cítím a přesto byl ochotný se mnou spojit svůj život. Tomu se říká pravá láska. Taková jaká dřív byla mezi mnou a Creaganem. Byla...

Ale pevně věřím, že pravá láska se může zažít víckrát. Naštěstí mě v tom Samuel denně utvrzuje.

Fandom: 

Výběr nevěsty

„Doufám, že mi žádnou z těch slečinek nevybere otec za manželku,“ povzdechl si Michael pár dní po plese.
„To se ti žádná z nich nelíbila?“ zeptala jsem se pochybovačně. Přeci jenom některé z dívek byly opravdové krasavice.

„O krásu přece nejde,“ ohradil se Michael, „ale kdybych zavřel oči, znělo by to stejně jako kvokání slepic. Ty taky od sebe nerozeznáš. Samé, jak si přejete princi, jak se Vám líbí, ale nic inteligentního pro normální rozhovor, jen lichotky.“

„To máš těžké, většina z nich tak byla vychována.“

„Ale já chci manželku, s kterou budu moct mluvit o různých tématech. Chci Lucii.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Nenarozený

Lidem kolem sebe jsem se vždycky zdála sebevědomá. Dokonce si pamatuji, jak mi jedna kamarádka řekla, že při našem prvním setkání se mě bála. A přesto jsem byla jen obyčejné dítě v těle dospělé ženy.

Za těch pár let v Aldormě jsem se zhroutila jen dvakrát. Viděli mě celkem čtyři lidé a ti se mi díky tomu stali bližšími. A to jsem nemyslela, že by to bylo možné, abych k nim měla ještě blíž.

Bheirg, Margarita, Trivet a Creagan. Ti, kteří mi stále bezvýhradně věří.

Kam se poděl ten hrdina, kterého ve mně tito čtyři lidé vidí? Stále se nenarodil...

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Prozření

Marie moc dobře veděla, že bude mít s Orenou hodně práce. Ta dívka byla zvyklá dostat vše, na co si ukázala a najednou se měla o sebe postarat sama. A bylo vidět, že se jí to nelíbí. Při zametání podlahy se šklebil. Když měla začít vařit, snažila se co nejméně ušpinit ruce a nad vším ohrnovala nos.

Najednou se ale všechno změnilo. Oreně došlo, jak sobecky se chovala, když nechala všechnu práci na stařičké Marii. Nevěděla ale jak začít. Když se jednoho dne probudila, měla jasno. Šla nakrmit slepice. Sice to nebyla těžká práce, ale Marie si alespoň mohla přispat.

Fandom: 

Poslední z draků

„Naděje umírá poslední,“ pomyslel si Frundor, když sledoval válku, která zachvátila zemi po smrti krále Velvrika. Když tenkrát dával Lence slib, že se postará o její potomky, netušil, že to bude tak náročné. Nyní žilo dokonce sedm dcer krále a každá z nich měla nárok na trůn. Podle práva vládnul nejstarší potomek, ale král mohl určit svého následovníka. „Jak je mám chránit, když jdou proti sobě navzájem?“

Ještě mnohokrát za svůj život uvažoval, kdy jeho úloha tady skončí. Ale nechtěl porušit své slovo. Země už dávno nevěřila v draky a jeho druzi odlétli na jiný svět. Jen on jediný zůstával.

Fandom: 

První láska

„Došla bys nakrmit slepice, Any?“
„Ano, mami,“ pohodilo sedmileté děvčátko ohnivými vlasy.
Vyšla ven. Ranní slunce se opíralo o doškové střechy vesnice uprostřed lesů. Malá ohrádka kol kurníku čekala, až vejde. Holčička však měla myšlenky docela jinde. U chlapce, který byl o rok starší. Ve škole seděl hned za ní, ale v srdci jí byl blíž. Dělal jí naschvály a ona se rděla a zlobila. Přesto ho ale tajně milovala.
Vrátka za sebou zavřela.
„Puťa, puťa…“
„Koukni, Arte, na tu slepici!“ Lekla se, ohlédla. Frederik tam vedle Arthura šklebil tvář.
„Slepice, slepice!“ skandoval Arte a jí to zabolelo. Milovala ho.

Fandom: 

Konec

Byl Termiin svatební den. Slunce pálilo a veselí ovládlo svatebčany i ženicha s nevěstou. Všechny až… Až na jednoho.
Stál vzadu jen ledabyle opřený o jabloň. Tvář s pohledem vraha. Nebýt něj nikdy by k tomu dni nedošlo. Věděl, že to znamená konec. Věděl to, už když se rozhodoval. A přece svolil.
S jedinou podmínkou.
„Až se vezmete, už nebudeš víc má sestra.“ Díval se do jejích vlhkých očí. Díval se, když nechtěně přikývla. A i když ji to tolik bolelo, on neustoupil.
Jediná podmínka. Dost malá cena, za štěstí. A nebo příliš velká? A pro kterého z těch dvou?

Fandom: 
Obrázek uživatele Eillen

Konec lžím

Když jsem se poprvé objevila v Aldormě, hned jsem si tu zemi zamilovala. Nikdy jsem neměla v plánu se odstěhovat. A najednou to tu bylo. Samuel odjel do Tristenolu vše připravit. Původně jsem měla jet až po porodu, ale nechci zbytečně dál čekat.

Ale přesto před odjezdem musím něco udělat. Creagan si nezaslouží, abych mu nadále lhala. Technicky to není lež. Prostě jsem mu jen neřekla, že je otcem mého dítěte. Jsem si jistá, že hned jak se dozví pravdu, bude konec všech nadějí, že bychom mohli zůstat alespoň přáteli.

Konec, kterého se bojím. Konec, jenž pomalu klepe na dveře.

Fandom: 

Rozloučení

Fandom: Aldorma
Poznámka: jsem ráda, že jsem tu celou dobu s Vámi mohla být. Ačkoliv ne vždycky jsem byla se svými výtvory spokojená, přeci jenom jsem ráda, že jsem pokaždé něco napsala, i když to bylo třeba jenom BJB. Děkuji Eillen, Rebelce, Iswidě, Ilwin a Bilkis za informaci o DMD a za podporu. Dnešní téma bylo nejhorší a nejlepší zároveň (hezké téma, málo času). Žení se mi brácha - tak píšu na poslední chvíli. Ať Vvšem to psaní vydrží.
...
Byl to můj poslední den v Aldormě. Byla jsem smutná, i když jsem se těšila domů. Tyhle dva roky, které jsem tu prožila, se mnou nebude moct nikdo prožívat. Těžko někomu vysvětlím, že jsem o dva roky zkušenosti bohatší, když v jejich životech neuplyne jediný den. Tomuto se říká hořkosladký pocit.

Nevěděla jsem, co říct, jak se chovat. Ostatní, co tuto zemi navštívili, zmizeli nečekaně, najednou. Já měla možnost se rozloučit. Bolelo to, nemohla jsem jen tak přijít na návštěvu a zeptat se jak se mají. Mohla jsem doufat, že pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes. Jako v pohádce.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Téma 29 - Skrz naskrz

Fandom: Aldorma
Název: Životní cíl

Život má mít určitý cíl. To jsem si vždycky myslela a proto jsem byla ráda, že tady, v Aldormě, mě čeká úkol. Až do chvíle, kdy jsem se dozvěděla, jaký ten úkol je.

Zabít člověka? Já? To není možné. Na to prostě nemám To očekávají, že si jen tak vezmu do ruky meč a probodnu Lautuse skrz naskrz?

Byla jsem vyděšená a snažila jsem se na svůj úkol nemyslet. Naštěstí ostatní byli hodní a nepřipomínali mi ho.

Ale teď, když zůstali na Wildaranu a já musím s Lautusem žít, mi přjde, že bych to snad i mohla dokázat. No, uvidíme.

Fandom: 
Rok: 
2011

Koupání

Dalšími zvířaty, se kterými jsem se tady seznámila, byli psi. Občas, když jsem se vydala na osamělou procházku, přidali se ke mně, jako by se jinak po většinu času nudili.

Zase jsem šla k mému oblíbenému jezírku, venku bylo hezky a voda byla příjemně teplá. Nebyl problém se vykoupat, ačkoliv jsem neměla plavky, protože v okolí nikdo nebyl.

Pes, který se mnou šel, byl nejspíš příbuzný retrívra, neboť mé házení žabkami vzal jako pobídku k aportu. Dřepěla jsem blízko okraje, takže jsem jeho skokem byla mokrá skrz naskrz, stejně jako bych se koupala v oblečení.

Náladu mi to opravdu nezkazilo.

Fandom: 
Rok: 
2011

Hluboko v myšlenkách

Fandom: Aldorma

Včera, zítra bylo krásně. Noc a den, den a noc. Stále dokola. Být sám mezi lidmi, koule mezi krychlemi, s bolestí i něhou nočních skřeků.

Toužit, spát, řítit se obrovskou rychlostí napříč vesmírem. A proklínat draky, změnu života, se zapadajícím sluncem nahluchlý svět.

Rozkvět myšlenek, tak plíživě smutných, plných touhy, vize nových světů, tak tajemně plujících všude okolo.

Mít rád, smrt všude, každým okamžikem explodující a přitom omamná svou jasností a za každým stromem další strach.

Tady i tam, nikde a všude, za bránou je tajemství, která ti řeknou, pokud budeš stát dostatečně dlouho a prosit vesmír o zapomnění.

Aldorma.

Fandom: 
Rok: 
2011

Návrat domů

Byla jsem v Aldormě už dva roky. Za tu dobu se hodně stalo. Leoně v náručí spokojeně spala malá Abigail, Lucie s Michaelem pozorovali v kolébce svá dvojčata Patrika a Lenku, která se narodila sotva před týdnem a já si říkala, co mě tady ještě čeká, když veškeré problémy jsou vyřešeny.

V tom na mě promluvil Frundor.
„Už je čas jít. V tvém světě se nic nezměnilo, ty dva roky, které jsi byla tady, budou jen mžik tam u vás.“

„Já ještě nechci, tyhle přesuny musí mít přeci nějaký návod k použití,“ zoufala jsem a přála si naposled vidět Damiána.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Eillen

Ztracená

Fandom: Aldorma

Nemohoucnost vykonat potřebu spojenou s touhou udělat radost vedla k rozpolcenosti nerozpolčené mysli stahující se dosebe s vědomím neschopnosti nicotného kouli připomínajícího ženského těla obklopujícího duševní schránku dítěte krčícího se strachy v koutu a doufajícího v nepochybnou ironii.

Absurdita očekávatelnosti vyvolávající pochybnosti vedoucí k nevěřícnosti pohlcuje logičnost.

Smrtelná nesmrtelnost zničuje naději v předpokládaný definitivní konec. Život ve smrti straší nevystrašitelné.

Nepochopená lež snažící se najít odvahu pochopit pravdu.

Vražedkyně nesnášející vraždění. Ostrý nůž způsobující tupou bolest. Odhalená pravda skrývající se za maskou lži. Nenáviděný přítel. Zpřátelený nepřítel. Zabitá naděje. Nadějná budoucnost. Předtucha budoucnosti. Vědomí konce. Smrtí darovat život.

Můj život.

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A