Příběhy z Rakasi

Více o fandomu viz blog.

Obrázek uživatele Rya

Rakasi

Rakasi je dědičná monarchie. Protože poslední vládce zemřel bez známých potomků, je v současné době spravovaná vévodou podporovaným (či - poměrně často - podráženým) shromážděním vysokých šlechticů. Kdyby kterýkoliv obyvatel Rakasi slyšel o demokracii, nechápavě by si ťukal na čelo. Společenská hierarchie je respektovaná, zákony přísné, disciplína tuhá, nicméně aspoň vždycky víte, na čem jste, zatímco za minulého vládce si nikdo nebyl jist vůbec ničím. Lépe řečeno víte, na čem jste, dokud se nesetkáte s vévodou, který nectí tradice a mění zavedené pořádky k obrazu svému. V důsledku svých činů má jak nepřátele, většinou mezi mocnými pány, tak příznivce, zpravidla rekrutované z řad zločinců, chudiny a jiné chátry.
O Rakasi jsou veřejně k mání dvě povídky, jedna je drsná a druhá sentimentální a jestli se jednou s celým tím příběhem vypořádám, budou nejspíš vypadat jinak.
Vládcův vězeň/a>
Zelené střevíčky

Obrázek uživatele Rya

Dvojí kúra

Drabble: 

Objevil ji mezi žebráky a přivedl do Paláce.
První léčitelka.
Navštívila ho po měsíci.
„Hlavně artemisia, takže hořké. Ale na vaše nechutenství není nic lepšího.“
„Raději si ponechám své nechutenství, děvče.“
Ruka s pohárem bezmocně klesla.
„Jak se k tobě chovají kolegové?“
„Mluví se mnou blahosklonně a moje postupy je nezajímají,“ pokrčila rameny. „Chovají se stejně jako vy, můj pane.“
Vévoda strnul.
„Dej to sem!“
Vypil pohár naráz.
Ústa zkřivil škleb.
„Urazila jsem vás?“
„Nikoliv, paní,“ pousmál se „Poskytlas mi léčbu. Trpkou, ale věřím, že účinnou.“
Odpověděla mu rozpačitou úklonou.
Dal si záležet, aby ji oplatil s úctou a vážností.

Obrázek uživatele Rya

Mlčeti zlato

Úvodní poznámka: 

Pro Aries, protože povídala, že mám taky něco napsat :-)

Drabble: 

První přežil chórské zajetí. Vrátil se bez jazyka.
Druhý byl poslední z obránců Quisu. Utrpěl zranění hlavy. Vydával pouze skřeky.
Nejmladší oněměl po bitvě u Maskeru.
„Výslužba? Nemají zájem.“
„Navrhuji se jich stejně zbavit…“
Vévoda poctil nového velitele stráží soustředěným pohledem.
Nepříjemně soustředěným pohledem.
„Zbavím se tebe, jestli nepřijdeš na to, proč ne.“
Protože jsou odpadem prohraných bitev?
Protože jejich mlčení křičí?
Protože jsou svědectvím, že ti, kteří bránili Rakasi, budou vždy pod vévodovou ochranou?
Vykoktal vysvětlení. Ulevilo se mu, když vévoda přikývl.
„Příště si radši ukousnu jazyk, než něco navrhnu.“
Vévoda se pousmál koutkem úst.
„To snad nebude nutné.“

Obrázek uživatele se.id

Vévodovy narozeniny

Drabble: 

Někteří připíjeli na jeho zdraví, jiní na smrt.
Tajně.
Vévoda si oslavy nepřál.
Velmi důrazně.
Tu noc vzpomínky ožívaly: biče, pouta, hlad, strach.
Vzpomínky z doby předtím byly mrtvé.
Bloumal Palácem.
V místnosti stráží halas a smích. Na stole mince, karty, víno.
Ztichli, když vstoupil.
"Slavíte?"
"Eeee... narozeniny...tady mladej má."
"Jak jsi starý, chlapče?"
"O žních dvacet, pane."
Seržant obrátil oči v sloup.
Nechal to být.
"A co hrajete?"
"Kučíbr, pane. Určitě jste jako kluk..."
"Ne."
Vysvětlili mu pravidla. Zřejmě šlo o to poznat, kdy protihráč lže.

Odcházel k ránu, v kapse mu chřestily drobné.
Tentokrát si narozeniny užil.

Obrázek uživatele Rya

Terapeutické výhody nespavosti

Úvodní poznámka: 

Varování: jedno sprosté slovo.

Drabble: 

Pod Palácem se rozkládalo město, kolem se do daleka rozprostíralo Rakasi.
Desetitisíce osudů.
Tíha na jeho ramenou.
Odpovědnost.
Samota.
Stál u okna, naslouchal nočnímu tichu, než ho rozbily hlasy.
"... a podíval se na mě, že mi ztuhla krev v žilách."
"To von umí."
"Ale neměnil bych."
"Jojo."
"Je úplně nejvejš, ale cejtíš, chápeš... nevim, jak to říct."
"Že taky slouží Rakasi. Stejně jako já nebo ty."
"Bodejť. Patříme prostě k sobě. Von na svým místě, my zase na svým."
"I když je to zatraceně pedantskej zmrd."
"To je!"
Hlídka zahnula za roh.
Vévoda se usmál.
Už se necítil tolik sám.

Obrázek uživatele Rya

Vévodův kruh

Drabble: 

Žádali rozsouzení. Dva mladí, urození bratři. V žalu z náhlé smrti otce, ve sporu o dědictví, s nastřádaným hněvem, s břemenem nesrovnaných křivd.
Vévoda je odvedl do zahrady. Patou kolem nich vyryl kruh.
"Smír je nad každý soud," řekl krátce a odešel.
Jen občas vyhlédl oknem.
V poledne křik, zarputilé tváře.
Zvečera zdvižená pěst staršího, před kterou mladší ustoupil, ale čáru nepřekročil.
O půlnoci tiché, znavené hlasy.
Za svítání se objali.
Sešel k nim.
"Smíme už opustit váš kruh, pane?" zeptal se starší.
"Je to přece jen rýha v písku," odpověděl vévoda. "Odejít jste mohli kdykoliv. Zůstat byla vaše volba."

Obrázek uživatele Rya

Epilog: Smrt čaroděje

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Svíce ozařují tři listiny.
Vévoda, ponořený v myšlenkách, na ně upírá nevidoucí oči.

Navštěvoval ostrov Kiel každý měsíc.
Lektvar a rozhovor, dětské hlasy pod okny.
Život čarodějů je delší než vláda vládců, řekl Šaretas.
Stín popravčí sekery mě svrbí na šíji.
Až ty nebudeš, kam se uteču před nenávistí Rakasi k čarodějům?

Neoblékl svou prosbu do slov, ale vévoda ji přesto uslyšel.

Rozkaz k popravě.
Protokol o vykonání.
A třetí.

Mnohokrát Zákon obešel, ale nikdy ho nepodvedl.
Všechno je jednou poprvé.

Podepsal rozkaz a připojil dávné datum.
Na protokol zfalšoval jméno kata.
Třetím podpisem daroval Kiel muži s novým jménem.

Závěrečná poznámka: 

A to je konec.

Rya a se.id děkují všem, kteří se pročetli až sem.

Obrázek uživatele Rya

Tři ostrovy

Úvodní poznámka: 

Souvisí s drabbletem Vězení s lepším výhledem

Drabble: 

Nejmenší, Ostrov snoubenců, má tvar srdce. Legenda praví, že pár, který na něm stráví noc, bude navždy spoután láskou.
Prostřední, Miar, je pradávným domovem barvířů. Jejich patron, bůh Leurí, kdysi upustil paletu a barevné krůpěje naplnily obyvatelům oči i ústa. Proto i řeč je na Miaru barvitá, rodí se tam nejlepší básně a nejlepší nadávky.
Nejvzdálenější patří Paláci. Říká se, že uprostřed stojí dům veliké krásy, ale nikdo ho neobývá. Muži se bojí, neboť ostrov kdysi býval ženou a dosud touží po milenci. Nejstaršího, který by z lodi vystoupil, přivine k sobě a již nikdy ho nepustí zpátky na pevninu.

Obrázek uživatele Rya

Vězení s lepším výhledem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Výměna nezdvořilostí;
odehrává se asi o dva měsíce později.

Souvisí s legendou Tři ostrovy

Děkuji Aries za titul ;)

Drabble: 

Křídla racků protínají oblohu a jejich křik protíná ticho.
Šaretas shlíží z útesu na nekonečnou modř.
Chvíle samoty.
Ale neúnavným hlídačům neunikne.

Dnes nechal stopy. Pestré mašličky na větvích, sladkosti na kamenité stezce.
Už slyší jejich hlasy.

„Dědečku! Našli jsme tě!“

Nechá se zajmout malýma rukama a odvést domů. K Tayře a k její – k jejich! – dceři, k ostatním vnoučatům, pravnoučatům, k přivdaným a přiženěným.
Ke smíchu, který zve, aby se k němu přidal, k pažím, které touží obejmout, k pláči, který hledá náruč k utišení.

Každý večer si opakoval řadu jmen jako modlitbu.
Býval čarodějem.
Teď byl znovu člověkem.

Závěrečná poznámka: 

(čarodějové žijí dlouho a Šaretas nestrávil ve vězení právě krátký čas...)
(mimochodem, tohle není konec...)

Obrázek uživatele Rya

Výměna nezdvořilostí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Něco za něco

Pokračování: Vězení s lepším výhledem

Drabble: 

Přiměl čaroděje vyměnit brokát za vhodnější oděv.
„Proč jsi žádal odpuštění?“ zeptal se Šaretas, když si navlékal košili.
„Chtěl jsem využít Tayru jako lano, které tě přitáhne zpátky.“
„Nakonec přitáhlo. Je-li ochotna sdílet mé uvěznění, pak mi dopřej malý kout, kde budeme spolu.“
„To nemohu.“
Čaroděj se zachmuřil. „Říká se o panovnících, že mají široké srdce plné slibů, když něco chtějí, ale malé a tvrdé, když je čas sliby plnit!“
„A o čarodějích, že jim vztek zatemňuje mysl a v hněvu se chovají jako hlupáci. Promluv si s Tayrou, čaroději, než mě budeš soudit.“

Malý kout...
Kdybys jen tušil, Šaretasi!

Obrázek uživatele Rya

Něco za něco

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Obvinění

Pokračování: Výměna nezdvořilostí

Drabble: 

Při posledních slovech čaroděj vstal. Ranní slunce se mu opíralo do zad. Vévodu přikryl nestvůrně dlouhý stín.
„Takový obchod neuzavřu.“
„Pak tedy zemřeš.“
„Zřejmě,“ vzdychl vévoda. „Nemohu koupit svůj život za Tayřino propuštění. Není můj zajatec, ale vážený host.“
Stín zakolísal.
„Vděčím jí za svůj život stejně jako tobě. Jak myslíš, že jsem se dozvěděl o Etrisu? Vždyť je tajemstvím čarodějů!“
„Řekl jsem o něm jedinému člověku,“ zašeptal čaroděj.
„A Tayra přišla za mnou, vyměnit tajemství kamene za život s tebou.“
Čaroděj omráčeně klesl zpátky do křesla.
Stín zmizel.
Vévodovu tvář zalilo slunce.
Pousmál se.
„Nepůjdeš ji pozdravit, pane čaroději?“

Obrázek uživatele se.id

Ozvěny dávno neslyšené

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 21, Fascinován zpět ve své kleci

Předchází vlastnímu příběhu

Drabble: 

„Připravili jsme pro paní Tayru komnatu, ale odmítá v ní být,“ hlásila zkormoucená komorná.
Vévoda svraštil obočí. Vědma působila všelijak, ale rozhodně ne zhýčkaně.
„Zaveď mě tam.“

„Právě tuhle,“ hlesl.
„Byla dlouho prázdná, tak...“
„Vím. Můžeš jít.“
Po třiceti letech vstoupil dovnitř.
Žádné viditelné stopy. Kruh s řetězy zmizel. Na háčku viselo zrcadlo, ne karabáč.
Dotkl se pelesti postele. Mohla vědma zahlédnout otisk ztýraného těla, schouleného v křečovitém pláči?

„Tady nemohu zůstat.“
Stála ve dveřích, nepřekročila práh.
„Stěny pořád odrážejí křik toho chlapce. Tolik bolesti...“
Věděla, kdo byl tím chlapcem?
Když se jejich oči setkaly, pochopil, že se nemusí ptát.

Obrázek uživatele se.id

Obvinění

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Za dlouhou dobu vládnutí si vévoda Wilhelm zvykl požadovat, přikazovat, zřídkakdy vysvětlovat, nikdy se neomlouvat.
Teď tváří v tvář náhle oněmělému čaroději těžko hledal slova.
Jazyk ztěžkl nejistotou.
Zhluboka se nadechl, jako by se chystal skočit z útesu do neznámých vod.
„Odpusť mi, Šaretasi.“
„Tys to opravdu udělal,“ zašeptal čaroděj, hlas rozechvělý hrůzou a rozhořčením. „Tvoji špehové ji našli a přivlekli sem. Strčil jsi ji do mé kobky?“
„Mýlíš se...,“ snažil se vévoda čaroděje přerušit.
Marně.
„Měl jsem tě nechat chcípnout jako psa, vévodo! Ale nemáš vyhráno, pořád mě potřebuješ. Chceš kupčit s lidmi? Dobrá! Tvůj život za její svobodu.“

Obrázek uživatele Rya

Čarodějův vztek

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Přání
Pokračování: Obvinění

Drabble: 

„Máš šikovné špehy, ale myslíš, že ji můžeš předvést jako zajatce?!“
Vévoda nechal čaroděje soptit a v duchu sčítal škody.
Nebyly velké.
Okenní tabulky zadrnčely, ale vydržely.
„… hodit mi ji jako psovi kost…“
Nedávno pečlivě srovnané listiny se válely všude kolem.
„… považuješ lidi za své loutky…“
Ze sedmi malovaných kulatých vajec vzácného chorského páva zbyla jen barevná drť.
„… figurky ve tvé hře…“
Má v mnohém pravdu, uznal vévoda. Jenomže ví málo o tom, jak širokým obloukem musím obcházet Zákon, aby některé figurky nevypadly ze hry navždy.
„… a vrcholem…“
„Tayra je tady,“ řekl vévoda tiše.
„… tvoje arogance je tak velká… cože?!“

Obrázek uživatele Rya

Přání

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Květy a meče

Pokračování: Čarodějův vztek

Drabble: 

„Zpátky!“ přikázal vévoda. „Schovejte meče a nechte nás o samotě.“
Strážci neochotně poslechli. Při odchodu vrhali vražedné pohledy na teď již viditelného Šaretase.
„Zase při síle, čaroději? Jsou ty komediální efekty nutné?“
„Jsem potěšen, že jsi zdráv, můj pane,“ odpověděl Šaretas s ironickou úklonou. „A stále nespokojen.“
„Naopak. Velmi spokojen.“
„Tím lépe.“ Šaretas se uvelebil v křesle. Zpod brokátu mu vyčuhovala kostnatá kolena. „Takže mě nehodláš strčit zpátky do cely?“
„Zasloužíš lepší ubytování.“
„Zlatou klícku?“
„Cokoliv si přeješ.“
„Přeju si ženu.“
„Jakoukoliv, nebo vědmu jménem Tayra?“
Čaroděj strnul.
Oči v bledé tváři zaplály.
Výbuch hněvu se prohnal komnatou jako vichřice.

Obrázek uživatele Rya

Z díla O bytostech lidských a nelidských, část 1, oddíl 4, heslo 6

Drabble: 

Čarodějníci, též čarodějové či zlokouzelníci: zplozenci pekla, nepřátelé Rakasi, kteří dlouhá staletí zemi vysávali a šlechtu i lid utlačovali.
Způsobem vzniku se jedná o předělance, z ukradených dětí lidských vykovaných za pomoci hnusných lektvarů, temné magie a strašlivých muk.
Moc čarodějná jest podporovaná vším, co ze země roste, vodou, sluncem a vzduchem. Bez denního světla ztrácí čarodějník své schopnosti a může být přemožen či trýzněn jako obyčejný člověk. Též stříbro moc čarodějníků umenšuje.
Za Poslední války byli čarodějníci dílem vyhubeni, dílem vyhnáni. Podle Zákona Rakasi nesmí v zemi žít žádný, leda po dobu nutnou k výslechu a mučení před popravou.

Obrázek uživatele Rya

Květy a meče

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Na patře chuť meduňky, na kůži něžné doteky závěje spadaných kvítků a vzpomínky na pečující ruce.
Probudil se blažený.
Tělo měl zesláblé, ale mysl jasnou.
Někdo měl tolik rozumu, že ho nenechal zemřít pod střechou.
Někomu dlužil poděkování.
Špetka obnovené magie stačila právě na jednoduché zastírací kouzlo.
Přece nebude pobíhat po Paláci nahý.

Dveře do vévodovy pracovny se pomalu otevřely. Vévoda pozdvihl obočí. Strážci zpozorněli.
Z křesla se ladným pohybem vznesl brokátový přehoz a obtočil se jako plášť kolem... ničeho.
Ruce strážných zajely k jílcům mečů, paže se napjaly, patero mečů se zasvištěním proťalo vzduch, aby probodly prázdnotu pod brokátem.

Obrázek uživatele se.id

První z dlouhých dnů, prvá z dlouhých nocí

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Tak je Tayra našla; vévodu v hlubokém spánku, Šaretase na zemi jako věrného psa, který splnil svůj úkol a smí odpočívat.
Přikázala služebníkům sesbírat odštěpky kamene.
Svlékla z Šaretase páchnoucí oblečení, pečlivě ho omyla, namazala zbědované tělo mastmi, pravici zavinula do pelyňkového obkladu.
S pomocí stráží uložila čaroděje k patě posledního kvetoucího stromu v zahradě.
Usedla do trávy, nachystala srdce k dlouhému čekání.
Slzy padaly na ruce sepjaté v klíně. Činorodé ruce, nezvyklé zahálce, teď spoutané bezmocí.
Uprostřed noci ji kdosi pohladil po rameni.
„Odpočiň si. Budu u něho.“
Zavrtěla hlavou.
Vévoda se posadil k ní.
Mlčeli.
Nebylo co říci.

Obrázek uživatele se.id

Vítaná buď, která přicházíš

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Nůž držel v levačce; prsty pravice ztratily cit. Nařízl zápěstí sobě i vévodovi. Rozdrtil úlomek Etrisu na prach, vsypal špetku. Čpící nápoj vzkypěl.
„Lehni si,“ pokynul k pohovce. „Okamžitě usneš.“
Vévoda vypil obsah poháru jediným douškem.
„Kúra se opakuje každý měsíc,“ upozornil Šaretas.
Pozdě. Už spal.
Měl bych to někomu říct, pomyslel si čaroděj. Nebo napsat.
V pravačce cukala tupá bolest.
Také to, že k výrobě elixíru nepotřebují nutně čarodějovo živé tělo.
Sesunul se k zemi.
Jak nechutné bude vévodovi připadat tohle?
Zavřel oči.

Temnota se znova blížila.
Přestal se bránit.
Otevřel jí dokořán, přivítal ji jako vzácného hosta.

Odpočinutí.

Obrázek uživatele Rya

Koktejl

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Paleta

Pokračování: Vítaná buď, která přicházíš

Drabble: 

Tayra se sklonila nad bezvládným tělem a nalila do pootevřených úst obsah lahvičky.
„Buďte rychlí. Probere se jen na chvíli a kamene se musí zbavit co nejdřív.“
„Nezůstaneš?“
„Rozptýlila bych ho.“

Čaroděj se prudce posadil.
Oči se mu nepřirozeně leskly.
„Olej, víno, kladivo. Vévoda,“ zamumlal divoce. „Kámen! Rozbít! Společně!“
Dvě ruce na rukojeti. Etrisu se rozlétl na stovku úlomků.
„Ať to pak seberou,“ mávl Šaretas rukou. „Už není nebezpečný. Teď – tvou moč, tvé sliny, tvou krev.“
„Nechutné,“ sykl vévoda.
„Taky mou krev.“
Vévoda se otřásl.
„Nebo kteroukoliv jinou tělní tekutinu. Cokoliv budeš chtít,“ nabídl čaroděj pohostinně.
„Krev,“ odpověděl vévoda rychle.

Obrázek uživatele Rya

Paleta

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: Moc kamene

Pokračování: Koktejl

Drabble: 

Šaretas rozevřel prsty. Pohlédl na kámen, aby si připomněl, proč se ještě plahočí dál.
Žilky pestré jako dětská čmáranice nabarvenými dřívky.
Barvy se roztančily.
Hnědá.
Cesta, kterou klopýtá pěšky, protože se neudrží v sedle.
Červená.
Krev, kterou vykašlává.
Žlutá.
Řídké zvratky.
Modrá.
Opuchlá ruka, která nese kámen.
Šedá.
Oblak prachu na cestě.
Vínová.
Vévodův znak na kočáru.
Stříbrná.
Zbroj vévodových mužů.
Drželi se v uctivé vzdálenosti.
"Dovezeme tě do Paláce, pane."
Varovně zvedl paži.
"Nesmíte se dotknout...," zachrčel.
"Víme."

Ještě pár kroků.
Bílá.
Mlha před očima.

Černá.

Opatrně čaroděje naložili do kočáru.
Přivést ho k vědomí se jim už nepodařilo.

Obrázek uživatele se.id

Moc kamene

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Magická nesnášenlivost

Pokračování: Paleta

Drabble: 

Šaretas spěchal. Často měnil koně. Nejprve si o ně říkal, když z něj kámen vysál moc, začal krást.
V půli cesty se na něj nalepili dva lapkové.
„Otrhanec, a na slušném koni.“
„Co tak pevně držíš, žebráku?“
Strhli ho na zem a pokusili se mu kámen vyrvat.
Se zájmem naslouchal chroptění toho, který se Etrisu dotkl.
Pak vstal.
„Nezabíjej mě,“ vzlykal druhý.
„Pojedeš za mnou a budeš mi sloužit. Jinak dopadneš takhle,“ ukázal na zkroucenou mrtvolu.
Vydržel to tři dny, než se mu společnost ubrečené trosky zhnusila.
Sebral lapkovi všechno, co měl, rozloučil se důkladným výpraskem a nechal ho jít.

Obrázek uživatele Rya

Magická nesnášenlivost

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: Stačí jen vztáhnout ruku

Pokračování: Moc kamene

Drabble: 

Když Tayra znova nahlédla do Oka, neubránila se výkřiku.
Čaroděj se potácel z lesa, stěží podobný živému člověku. Šedavá tvář, oči podlité krví, rty rozkousané na cáry.
„Co se mu stalo?“
„Ten kámen,“ vzlykla Tayra.
„Je přece čaroděj!“
„Slyšel jsi o lidech, kteří onemocní, když kvetou jívy, nebo zemřou po včelím bodnutí? Někteří čarodějové zase nesnesou určité magické předměty.“
„Vědělas to?“
„Kdybych to věděla, myslíš, že bych ti o Etrisu řekla?“
„A on?“
„V době zasvěcování projdou děti zkouškami. Jsou odolné a pomoc je nablízku. Většina přežije. Ano, vévodo. Věděl.“
„Takže jako dítě přežil, ale jako dospělého…“
„… ho Etrisu zabíjí."

Obrázek uživatele se.id

Stačí jen vztáhnout ruku

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Tayra

Pokračování : Magická nesnášenlivost

Drabble: 

Šaretas nechal koně jít. To moudré zvíře by stejně nedonutil vstoupit do hor.
Ani jemu se nechtělo.
Les ještě nezdivočel, poznal jednoho ze svých pánů. Trnité šlahouny se odtahovaly z cesty, hejna komárů se rozestupovala.
Dveře okrouhlé svatyně zely dokořán.
Pestře žilkované kameny na oltáři vypadaly jako dětské hračky.
Kterýkoliv jiný čaroděj by se kamenu zmocnil bez sebemenšího úsilí.
On zaplatí plnou cenu. Možná tu nejvyšší.
Zaváhal. Ještě mohl couvnout, nechat vévodu osudu, vzdát se svého bláhového snu.
Nadechl se.
Uchopil jeden z kamenů.

Bolest ho srazila na kolena.
Stočil se do roztřeseného klubka a pokoušel se na ni zvyknout.

Obrázek uživatele se.id

Tayra

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 8 - Vidoucí oko

Navazuje na Čaroděj na rozcestí

Pokračování: Stačí jen vztáhnout ruku

Drabble: 

Tayra ztěžka dýchala. Netrpělivě ohrnula prošedivělé vlasy a zabořila prsty do čarodějovy staré haleny.
Krev, pot, slzy – mocné stopy, ač staré a vyschlé.
Druhou rukou obemkla misku plnou světélkující tekutiny. Hladina se rozechvěla.
„Je sám,“ oznámila.
Vévoda se naklonil nad misku. Nejraději by do ní udeřil pěstí, kdyby tak mohl vymazat čaroděje ze světa.
„Kde?“
Tayra opatrně naklonila misku. Malé domky, náves...
Hladinu rozčeřily slzy.
Vévoda se nezeptal, proč pláče. Sám byl plný smutku. Truchlil pro třicet ztracených životů.
Pomstí je, a krutě!

„Vrací se!“
Napjatě sledovali každý Šaretasův krok.
Když čaroděj dospěl k lesu, hladina zavířila a obraz zmizel.

Obrázek uživatele se.id

Čaroděj na rozcestí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Laskavost na oplátku

Pokračování: Tayra

Drabble: 

Pohoří Aman.
Shluk rozeklaných vrchů, mezi nimi hluboké propasti, v té nejtemnější skrytá svatyně Etrisu.
Cesta se dělí, obchází Aman uctivým obloukem. Místní do lesů nechodí. Nežije tam zvěř, jenom havěť. Hejna bodavých komárů, kteří přenášejí nemoci. Svinky, které nechají na kůži drobnou krvavou ranku, ale rozloží tělo zevnitř.

Šaretas nevěnoval Amanu jediný pohled.
Projel nevelkou osadou, ve které kdysi s Tayrou bydleli.
Nenašel ani vzpomínku.
Může být ještě naživu?
Byla mladičká a vědmy žijí dlouho.
On ji v Rakasi vypátrat nedokáže.
Vévoda ano.
Určí si cenu. Tayru, nebo její hrob.

Ruce se mu třásly, když stočil koně k horám.

Obrázek uživatele Rya

Laskavost na oplátku

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Čaroděj na cestě

Pokračování: Čaroděj na rozcestí

Drabble: 

Strážci se chovali ostražitě, ale zdvořile. Pokud to bylo možné, vycházeli vstříc Šaretasovým podivným rozmarům. Nesnažili se ho ponižovat.
Čaroděj byl spokojen.
Třetí den lehce ohmatal jejich mysli.
Šestý den vyzkoušel vůli.
Dvanáctý den věděl o každém víc, než věděli o sobě navzájem.
Byli to jednoduší muži. Měli prosté touhy a skromná přání. I jejich neřesti připadaly čaroději nevinné.
Patnáctý den je dokázal hníst jako vláčné těsto.
Mohl je nechat, aby zmateně bloudili po kraji, nebo přimět, aby se pozabíjeli navzájem.
Mohl si pohrát, vyzkoušet vzkříšenou moc.

Dvacátého dne dospěli k úpatí pohoří Aman.
Už je nepotřeboval.
Poslal je domů.

Obrázek uživatele Rya

Čaroděj na cestě

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Troška naděje

Pokračování: Laskavost na oplátku

Drabble: 

Čaroděj vyrazil na cestu obklopen třiceti ozbrojenci.
Pro tvoji ochranu, vysvětlil vévoda. Tentokrát lhal – přinejmenším z poloviny – a věděli to oba.
Ostré meče sloužily k Šaretasově ochraně. Ovšem výmluvné záblesky v tornách, kapsách a sedlových brašnách vojáků pocházely od jiného kovu.
Stříbro.
Bylo ho dost na to, aby znemožnilo čaroději uniknout z obklíčení strážců.
Bylo ho málo na to, aby se nemohl dotknout jejich myslí.

Šaretas vděčně vdechoval voňavý jarní vzduch. Nastavoval tělo slunci i dešti. Spal na holé zemi, zarýval ruce do hlíny, laskal trávu, modlil se k větru, zpíval bouři, dotýkal se skal.

Magie v jeho nitru pookřívala.

Obrázek uživatele se.id

Troška naděje

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Vteřiny úzkosti

Pokračování: Čaroděj na cestě

Drabble: 

Čaroděj uznale přikývl.
„Nesnažíš se mě koupit lží. Téměř to svádí, abych ti důvěřoval, můj pane.“
„Poznal bys, kdybych lhal?“
„Kdybys své lži věřil, pak možná ne.“
„Nemohu porušit zákony země, ale dám ti…“
„Šetři svými sliby, pane Rakasi. Nechci být svázán opratí vděčnosti. Dopřej mi milosrdenství iluze, že toto rozhodnutí učiním z vlastní vůle.“
Vévoda podrážděně stiskl rty. Nečekal, že mu vězeň bude odporovat.
„Nevyslechneš mou nabídku?“
„Přinesu ti kámen Etrisu. Pak si promluvíme o ceně.“

Tu noc vévoda neusnul. Hleděl do tmy, dokud se na východě neobjevil první záblesk svítání, váhavý a nesmělý jako naděje v jeho srdci.

Obrázek uživatele se.id

Vteřiny úzkosti

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Následky jedné smrti

Pokračování: Troška naděje

Drabble: 

„Nebojím se smrti,“ pokračoval vévoda, „ale nechci zemřít s vidinou, že se říše utopí v krvi. Navíc zbytečně, když existuje lék. Slyšel jsi o kameni Etrisu?“
„Kámen Etrisu,“ hlesl Šaretas. „Jen ruka mága se ho může dotknout.“
„Pokud uspěješ…“
Vévoda se zarazil. Čaroděj ho neposlouchal; jeho oči hleděly do prázdna, ruce se mu třásly.
„Co se děje, Šaretasi? Nechce se ti opustit palác?“
Chvilková slabost pominula. Čaroděj se jízlivě pousmál.
„Nejsem dvořan ani lilie z tvého skleníku, pane vévodo. Jsem tvůj vězeň. Po ničem netoužím víc než dostat se ven. Pokud kámen najdu a donesu ti ho, propustíš mě?“
„Ne.“

Stránky

-A A +A