Česká škola magie ve Vídni

Dárek z lásky

Úvodní poznámka: 

Odehrává se několik let po této události http://sosaci.net/node/2792

Doufám, že stoslovka potěší Esclarte :-)

Drabble: 

Špinavá přístavní krčma v Marseille.
Zahořklá a apatická zpívá tady pijácké písničky a odhání opilce. Od života už nic nečeká.
Sedává vždycky u stejného stolku. Páska přes oko, zlatý kroužek v uchu a dřevěná noha. Nedotírá.
Časem se sblíží. Chodí na procházky k moři, pozorují racky.
„Miluju tě. Nemusíš zpívat, zabezpečím nás. Věř mi.“
Věří, že ji miluje, má ho ráda, ale milovat nedokáže.
Vyplouvá na moře. Při loučení jí předává malou krabičku.
„Pro jistotu. Říkal jsem, že se o tebe postarám.“
Viviana ví, že už ho neuvidí. Po zprávě o ztroskotání jeho lodi najde v krabičce mapu k pokladu.

Všeho do času

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na toto loňské drabble: http://sosaci.net/node/2397

Drabble: 

„Já už vážně nevím, co mám dělat,“ šeptala Alenka Pavle a stěží potlačovala pláč. „Ona mi prostě nedá pokoj, zmije jedna jedovatá!“
„Všeho do času, jak říkávala teta Otylka,“ usmála se Pavla. „Říkala jsem ti přece, že tahle její podlost jí bude nejspíš osudná.“
„Vážně myslíš, že si z toho trestu od profesora Nema něco dělá?“ zapochybovala Alenka.
„Možná ne. Ale já jsem na něco přišla. Profesor zapomněl na stole svůj zápisník. A v něm byl návod na jeden ohromně sympatický lektvar.“
O několik dní později bylo možné spatřit Ambru, kterak se potácí zámeckými chodbami a vyzpěvuje velmi nemravné kuplety.

Jak se do lesa volá...

Drabble: 

Studenti prvního ročníku si onoho sobotního odpoledne hověli na trávníku ve školním parku, užívali si slunečních paprsků a sdělovali si své dojmy z výuky.
Jen Ambra s Belindou seděly stranou a hodnotily své spolužáky.
„Ten vesnickej blbeček, to je taky něco, a jak mluví…“
Blonďatý chlapec s chrpově modrýma očima nepatrně ztuhl.
„Nováková je trapka, vůbec neví, která bije,“ pokračovala povýšeně Ambra.
„A Zajíčková vypadá děsně, pizda jedna šeredná“ přisadila si snaživě Belinda.
„Od tebe to rêpání sedí!“ nevydržel to už Jura Ječmínek. „Dêť sama nési žádná kočena. Zôbatá jsi jak naša kosa, dêž se s ňó děcka učily sict!“

Odkaz staré pěvkyně

Mimosoutěžní pro Peggy, ač poněkud nekanonické (jen taková hříčka). Volně souvisí s Loučením (je to ta samá).
http://sosaci.net/node/2792

Dveře do komnaty zůstávaly trvale zamčené.
Jako by si kouzelnice přála, aby tam po její smrti už nikdo nevstoupil.
Ale o pozůstalost zpěvačky a zakladatelky školy byl pochopitelně velký zájem. Historie školy takhle zůstávala neúplná.
Jenže dveře nikdo nemohl otevřít.
Mladý čaroděj vzdělaný v hudební magii zamyšleně pohlížel na portrét staré dámy, jako by tam mohl najít řešení.
A co když ano?
Není klíčem její vlastní hlas?
K dispozici bylo několik desek s áriemi i starý gramofon. Kouzla zesílí účinek.
Salónkem se v šumění stařičké nahrávky rozezněl silný hlas, hluboký, přesto s jasnými výškami.
Vzduch se zvláštně rozechvěl. Dveře cvakly.

Loučení

Pozn. ještě jedno
------------------------------

Dívá se na ni svýma uhrančivýma očima plnýma lásky, až z toho Vivianu bolí srdce. Netušila, jak moc ji miluje, vidí to až teď, když nastal okamžik loučení. Snad by zůstal... kdyby ho požádala... kdyby mu řekla... Ale Viviana mlčí. Nechce přijmout odpovědnost za to, že by se musel všeho vzdát.
Vidí v jeho očích tolik lásky. Co kdyby mu přece jen řekla... Ale Viviana mlčí. Poslední polibek. Už nikdy ho neuvidí, už nikdy mu neřekne, co mu možná říct měla.
Bolest je nezměrná.
Zpívej, zašeptá tichý hlásek a ona zpívá, aby jí nepuklo srdce žalem
„Mi tradí quell´alma ingrata..."

Osudná

Pozn. ještě jedno jen tak
---------------------------------

Nad kotlíky se lehce vznášely pastelově zbarvené obláčky páry a výpary z lektvarů prosycovaly učebnu. Studenti pečlivě odměřovali přísady, opatrně míchali svoje směsi a nahlíželi do učebnic, aby si ověřili, zda při přípravě značně komplikovaného lektvaru postupují správně.
Alenka se spokojeně usmála, když její lektvar dostal indigovou barvu.
„Jsem hotová,“ obrátila se na Pavlu.
Směs v kotlíku však začala náhle syčet, prskat a prudce zezelenala.
„To ta mrcha Ambra,“ zašeptala Pavla. „Něco ti tam hodila. Tohle je už její šedesátá podlost vůči tobě! A nejspíš osudná,“ dodala, když profesor alchymie s neochvějnou jistotou zabodl svůj zkoumavý pohled do zmiňované studentky.

Toníček II.

fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni
poznámka: ještě jedna mimo soutěž...

Soudruh Novák byl velmi svědomitý člověk. Pravidelně se zúčastňoval všech stranických schůzí a dbal na to, aby jeho dcera měla ten správný světový názor. Nesnášel pohádky, protože podporovaly tmářské bludy. A tak měla dcera Alenka povoleného jen Rumcajse a pak několik televizních pohádek, které pokrokově ukazovaly prohnilost feudálů.
Když Alenka přišla s přihláškou na jazykové gymnázium, rozhodl jinak.
„Jsou důležitější věci než studium jazyků. Republika potřebuje specialisty pro rozvoj našeho národního hospodářství,“ začal vysvětlovat a svou dlouhou přednášku ukončil slovy: „Podívej se na Valentinu Těreškovovou, z té si vezmi příklad.“
Soudruh Novák nebyl zlý. Byl jen skrz naskrz prolezlý ideologií.

Rok: 
2011

Idyla na horské chatě

Nechtělo se mi ani do návodu na použití ani do dadaistické koule, ale myšlenky ze včerejšího dne dostaly konečně tvar, a tak vznikla tahle mimosoutěžní věc. Podotýkám, že ti dva jsou bratři.
Fandom: můj vlastní/Česká kouzelnická škola ve Vídni

Na okna dopadly kapky deště.
"Ještě že jsme to stihli," poznamenal Christoph a vzal do ruky konvici.
"Nechtěl bych být venku," přisvědčil Antonino. Pršelo hustě a štíty přikryla mlha.
Nalévání čaje byla pro oba slavnostní chvilka, tvářili se vážně a nemluvili. Když pak každý pozvedl svůj šálek, pohlédli na sebe s úsměvem. Bylinky příjemně voněly. Christoph tu měl připravenou směsici, která posiluje a bystří smysly, tentokrát však dal přednost meduňce a dalším bylinkám pro zklidnění a pohodu.
Antonino pohlížel na hory v mlze. Dolomity miloval za každého počasí. Ostatně málokdy je čaj tak výborný jako v dešti na horské chatě.

Rok: 
2011

Nejtěžší hřích kouzelníka

fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni

„Takže si to shrneme,“ zamračil se Robert Seifert na zatčeného delikventa.
„Vloupal jste se do amagovského domu za pomoci magie, vykradl ho, na majitele jste použil kouzlo pro úpravu paměti v kombinaci s kouzlem na ovládnutí mysli, takže ten člověk pro vás vykradl dalších pět domů, kde samozřejmě zanechal otisky prstů, tudíž mu ta vloupání amagovská policie přišije, i když u něj lup nenajdou. A to nemluvím o mnoha různých zlomyslnostech.“
Bob se odmlčel a pak se drze se šklebícímu delikventovi podíval do očí.
„Copak nevíte, že zneužití magie pro vlastní prospěch nikdy nezůstane bez následků? Je to těžké provinění.“

Rok: 
2011

Svedená na špatnou cestu

Fandom: můj vlastní/ Česká kouzelnická škola ve Vídni
Opět souvisí s příběhem rozjetým v tématu Nemrtvá princezna.

Je tak hezký.
Je mi ho lito. Ale musí trpět, protože se potkal se mnou.
Odkud asi má moji mandolínu?
Kdysi jsem bývala nevinná.
Jenom jsem dovedla zvláštní věci, které jiní nedokázali.
Pak jsem narazila na toho zlotřilce. O samotě, nestřežená. Chtěl využít vzácné příležitosti.
Zoufale jsem bojovala. Najednou se svět otřásl. Násilníka to odmrštilo daleko ode mě.
Tím výbuchem to začalo. Přála jsem si své schopnosti rozvíjet a začala vyhledávat znalce.
Vedli mě špatným směrem. Nechtěla jsem sloužit temným silám. Snad mohlo všechno dopadnout dobře. Ale byla jsem zabitá.
Ani teď nejsem doopravdy zlá. Jenže už nemám na vybranou.

Rok: 
2011

Tanec smrti

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídní - jevy na okraji
Souvisí s příběhem Dáma z obrazu v tématu Nemrtvá princezna. něco jako předkračování.

Byl v rozlehlém sále osvětleném benátskými lustry a zdobeném malbami a štuky. Vznešená společnost, všichni nádherně oblečení.
Dáma v tmavorudých šatech, okrášlená zlatem a perlami, tancovala s ním a svůdně se usmívala.
Znenadání orchestr přešel do rychlého valčíku. Teď ji držel v těsném objetí. Její přítomnost i pohledy jejích černých očí ho rozpalovaly stále víc. Hudba hrála čím dál divočeji.
Vtom spatřil ostatní, k nepoznání změněné. Místo dam a pánů stvůry se zvířecími hlavami, drápy, vyceněnými zuby.
Jen ona zůstala krásná. Náhle ho, ochromeného leknutím, objala a líbala. Cítil, jak ho opouští všechny síly…

Probudil se unavenější než kdykoli předtím.

Rok: 
2011

Láska na celý život

fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni

Československo cca 1980:
„Dnes mě zase kontrolovali,“ povzdechl si utrápeně pan Zajíček po návratu z práce. „Myslím, že neměli žádné podezření. Ta razítka vypadala věrohodně. Nicméně si musím najít práci mezi amagy. S krytím je to pořád těžší. Mohl bych pracovat jako ošetřovatel v té… no, v zoologické zahradě. Se zvířaty to umím. Možná bych dokonce mohl ošetřovat lvy!“ zasnil se pan Zajíček.

Vídeň o pár let později:
„Katuško,“ vyhrkl pan Zajíček s rozzářenýma očima, „mám práci. Tady v Schonbrunnu.“
„Ale tady jsou jen amagové. V Rakousku můžeš konečně dělat, co chceš! Co tě sem táhne?“
„Lvi. Jsou tady lvi.“

Rok: 
2011

Adéla ještě nevečeřela

fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni

Nádherně zelená louka. Nekonečná jako oceán, jen tráva a už nic. Trávu občas rozvlní jemný vánek a v pohybu je cítit síla přírody i radost ze života, který Stvořitel vdechl nejen živočichům, ale i rostlinám. Blankytně modrá obloha bez mráčku se klene nad idylickou scenérií.
Nekonečná zeleň je narušena ostrůvkem drobných žlutobílých kvítků. Sedmikrásky. Mám je ráda. Že bych si jich pár natrhala? Tyhle jsou ale nezvykle velké. Skoro jako kopretiny. Větší. A stále rostou!
Přestává se mi to líbit.
„Tak my se ti nelíbíme?“ zeptá se přísně jedna květina a nepřátelsky si mě měří.
„Ty mluvíš?“ optám se a šokovaně si uvědomuji, že obří sedmikrásky nejenže mluví, ale zjevně jsou schopné číst myšlenky.
„Ona se tomu diví,“ reaguje pohoršeně na mé úvahy jiná kytka.
„Sakra, aby ne,“ pomyslím si.
„A neklej,“ napomene mě první sedmikráska - no, spíš sedmikrása.
„Co s ní uděláme?“ zauvažuje květina, která dosud jen tiše pozorovala dění.
„Babča ještě nevečeřela,“ vykřikne pomenší chudobka, zřejmě ještě pubertální výrostek.
„Co prosím?“ nechápu.
„Jen že vypadáš jako obstojný kus žvance pro naši prapraprapraprababičku,“ zlomyslně se pochechtává kytka.
Konečně mi to dochází: tohle nejsou obyčejné chudobky, to je masožravá Bellis major!

„Alíku, vstávej, zvoní ti budík!“ třese s Alenkou Pavla.

Rok: 
2011

Nevhodná metoda

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni - jevy na okraji
Poznámka: Název fandomu je v tomhle případě zavádějící, protože tohle se odehrává v jiné škole, i když to pro děj není tak důležité.

Student vzhlédl, když zaznělo jeho příjmení.
"Pojďte to vyzkoušet."
Neochotně vstal. Čarování podle nicneříkajících pouček ho nebavilo, a tak nedával pozor. Věděl jen, že probírají zmrazovací kouzlo.
Profesor ukázal na misku s vodou.
Chlapec neměl ponětí, co dělat, jen se chtěl vyhnout trapasu. Kdyby tak dokázal zformovat své přání... V ruce pocítil nebývalou sílu. Mávl hůlkou a voda zamrzla až na dno.
Spolužáci obdivně zamručeli, profesor však spokojený nebyl. Student dosáhl úspěchu, ale nesprávným způsobem, možná pouhou náhodou. Proto dostal za úkol pořádně se látku naučit.
Odešel zklamaný. Proč nemůže kouzlit tak, jak mu to vyhovuje?
Ale dobře, přizpůsobí se.

Rok: 
2011

V zakleté chodbě

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni, i když se to zjevně odehrává poměrně daleko od Vídně.
Pozn.: jeden by nevěřil, jak je někdy těžké si něco vymyslet na napohled docela uspokojivé a v podstatě univerzálně využitelné téma. Tohle je pro mě východisko z nouze, ale snad to nebude působit jako BJB.

Mladá dvojice pomalu postupovala temnou chodbou. Dívka se držela chlapcovy ruky stále pevněji. Necítila se dobře a pocit stísněnosti rostl. Zvědavost ji rychle přešla.
„Vraťme se,“ zaprosila. „Říkal jsi, že půjdeme jen kousek.“
„Dobře,“ odpověděl konejšivě. Nechtěl to přiznat, ale ani jemu se tady nelíbilo. O delší průzkum nestál. Vybavoval si všechna varování před chodbami permoníků. Víc už riskovat nebude.
Cesta zpět jim připadala nekonečná...
Východ stále nikde! Postupně jim docházela děsivá pravda.
„Už se nedostaneme zpátky!“
Dívce se podlomila kolena. Hlavu měla jako zamlženou, začínala být ke všemu lhostejná.
Bezmocně ji podpíral. Mohl jen doufat, že je najdou včas...

Rok: 
2011

Tajnosti brdských lesů

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni (uvedená dáma náleží Peggy). Neznalost fandomu nevadí.
Pozn.: tak se mi povedlo dát chaotickým myšlenkám tvar a propojilo se mi to s tímhle fandomem. Slavnostně přísahám, že jsem až doteď nečetla díla ostatních a veškerá podobnost je opravdu jen náhodná.

Ivan se na první měření v terénu, dokonce ve vojenském pásmu v Brdech, těšil.
Jenže Tomáš zaslechl, že tam občas lidé zabloudí a nepamatují si, kde byli.
"Můžeme tu záhadu vyjasnit," vtipkoval Ivan.
Ztratil se kolegům, aby záhadný les prozkoumal. Brzy už mu nebylo volno, hvozd působil tísnivě. Ticho, že bylo slyšet, když žalud dopadl na zem.
Osamělý domek? Bydlí tu snad ježibaba?
Nečekaně porazil starší dámu s košíkem. Docela upravenou, žádné roztrhané hadry.
Zlostně pohlédla na býlí, které se sypalo na zem. Hrozivě pozvedla klacek.
„Zmiz! Nebo z tvé hlavy bude krychle!“
Otočil se jako na obrtlíku a uháněl.

Rok: 
2011

Okamžik světla

Fandom: no, prostě můj vlastní. Dejme tomu Česká kouzelnická škola ve Vídni, ale souvislost je velmi volná.

Moc velké bohyně se projevuje všude. Prostupuje zemi, skály, vzduch, vodu, dává život každému stvoření. Její služebníci se na ni mohou kdykoli obrátit.
Málokdy je však znát tak jako nyní.
Poněkud chmurný, větrný den, po obloze se honí mraky, ale místy prosvítá nebe.
A on stojí vysoko v horách a čeká na ten okamžik.
Mraky se protrhnou a pustí ven záplavu světla. Skalní stěny zazáří zlatem a výrazně kontrastují s modrošedými stíny.
Vnímá její blahodárnou sílu. A něco z toho jasného světla mu navždy zůstane v srdci.
A dokud si ho nepřestane uvědomovat, temné přízraky nad ním nemohou získat vládu.

Rok: 
2011

Rosina

fandom: Česká škola magie ve Vídni
věnováno Esclarte - pro radost

------------------------------

Rosina šla zkratkou lesem, když ji dohnali pálenkou notně posilnění chasníci.
„Kampak pospícháš, že se sousedy slovíčko neztratíš?“
„Pusťte, spěchám.“
„Tož panence nevoníme. Kdo myslíš, že jsi?“
„Přivandrovalá,“ vybafl šilhavý Tonek.
„Nad nama sa povyšovat nebudeš,“ pohrozil statný Jura.
„Nebudeš,“ zazněla Tonkova ozvěna.
Janek položil Rosině ruku na tvář, pak dlaň sjela k výstřihu halenky.
Náhlý záblesk bílého světla zasáhl Janka a odmrštil ho o několik koňských délek. I Jura se poroučel k zemi.
„Na mou nevěstu nikdo sahat nebude.“ Laurentius namířil na Tonka hůlku.
„Proč na mňa ukazuješ tým klackem?“ zakňoural Tonek.
„Aby se ti dobře spalo,“ odtušil Laurentius…

Rok: 
2010

Smíření

Téma: Poslední hodinka

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni, ale opět jen velice okrajově.
Neznalost fandomu snad nebude příliš vadit.

Unavená žena zbystřila. Manžel někomu otevřel? Zavrtěla hlavou. Nemůže to být její milovaný vnuk, je přece na studiích. Tak ráda by ho ještě viděla… Přišlo to příliš rychle a nečekaně.
Dovnitř vstoupila její dcera a s ní vnuk – ten starší. Ten, kterého spíš přehlížela. Nezaslouženě. Jen proto, že se příliš podobal svému otci, kterého neměla ráda. Také bezdůvodně…
Může být ráda, že přišel alespoň tenhle. Co si asi myslí? Musel vidět, že ho babička nemá ráda tak jako jeho bratra. Nebyla schopná vypovědět, jak ji to teď mrzí.
Mladík se na ni usmál a v jeho pohledu nebyly žádné výčitky.

Rok: 
2010

Viviana

Téma č. 19 - Dveře do prázdna
fandom: Česká škola magie ve Vídni
-------------------------------------

„Táhni, spratku!“ Letící kámen jen o vlásek mine hlavičku holčičky s rusými kadeřemi. Zlý chlapec ulehne s horečkami a ošklivou vyrážkou.
Maminka odchází. Není lektvaru, který by jí pomohl. Dívka sotva odrostlá dětským střevíčkům ztrácí jedinou spřízněnou duši.
Rvačka ze žárlivosti končí smrtí jejího ctitele. Sedlákovy krávy přestaly dojit a ona odchází ze vsi.
Intriky v opeře, ztracená kariéra.
Ztracená láska.
Promarněný talent v podřadném šantánu.
Je opuštěná. A přece si na ni vzpomněli. Učí děti obraně proti uřknutí.
Už je unavená dlouhým bouřlivým životem.
Konečně může odejít. Okolní svět mizí.
Bílé světlo ji něžně obklopí.
Kdosi ji vítá.
„Maminko?“

Rok: 
2010

Toníček

fandom: Česká škola magie ve Vídni
věnováno Esclarte
--------------------------------------

Stál před zrcadlem a uvazoval si rudý pionýrský šátek.
„Pravá přes levou, levá přes pravou,“ mumlal si při tom.
Prohlížel si spokojeně své dílo. Uzel byl dokonalý.
„Kampak se chystáš, Toníčku?“ zeptala se paní Hana.
„Sbírat imperialistického brouka,“ odpověděl důležitě. „Zase ho k nám shodili, aby zničili úrodu a poškodili naše národní hospodářství.“
Paní Hana si povzdechla. „Dnes opravdu nemusíš chodit sbírat mandelinku, Toníčku.“
„Přece nepůjdu cvrnkat kuličky! Musím dělat něco užitečného!“ důležitě ji poučil. „Komsomolci v Sovětském svazu pracují na stavbách, budují nová města, železnice. Přihlásím se na stavbu mládeže,“ prohlásil a v jeho hlase zazněla spokojenost nad tím, jak dobře to vymyslel. Po chvíli si začal něco broukat.
„Teď, když máme, co jsme chtěli,
do rachoty zvesela…“
Náhle se otočil na paní Hanu a ujistil ji: „Republiku si rozvracet nedáme. Navzdory válečným štváčům naše lidově demokratické zřízení uhájíme a vybudujeme socialismus.“
Paní Hana si povzdechla. Když před dvaceti lety padl komunismus, jejím mužem to otřáslo, ale zdálo se, že se z toho šoku dostane. Pak se však dozvěděl, že jejich dcera Alenka nestuduje na výběrové škole v Sovětském svazu, nýbrž že studuje magii v kapitalistické Vídni, neboť je po mamince čarodějka. Z této rány osudu se už nevzpamatoval.

Rok: 
2010

Ráno tady a doma

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni
(pozn.: fandom kromě Peggy skoro nikdo nezná, ale myslím, že v tomhle případě na tom tak nesejde, stejně to s ním souvisí jen dost volně)

Nedělní rána ve Vídni byla celkem obyčejná. Obvykle si trochu přispal, protože v sobotu chodíval pozdě spát, jinak pro něj začínal den jako každý jiný. Doma mívala nedělní rána vždycky trochu sváteční nádech. Měl je pevně spojená s vůní mámina vynikajícího pečiva, vyšívaným ubrusem a prostíráním na stole, uklizeným a vysmýčeným domem. Rodiče sice nechodili do kostela, ale neděli uznávali za významnější den, tak jako sousedé a všichni v kraji. Tady na tom nezáleželo, život tu běžel jinak. Patřilo to k rozdílům mezi domovem a ostatkem světa.
A doma bude příští týden. Pak zase jednou zažije to pravé nedělní ráno.

Rok: 
2010

Stránky

-A A +A