DMD č. 1. pro 1. 4. 2012. Téma: Konec

Obrázek uživatele kopapaka

5) Poslední polibek

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Hrozný sen

Ležel.
Pořád nahý.
Nespoutaný.

Od jejího odchodu neuplynulo moc času.
A tělo už zas měl jako dřív.
Regenerace byla příšerně rychlá.

Dívka.
Byl jí vděčný.
Jídlu!

Ne.
Už na ni nedokázal takhle myslet.
Po tom co poprvé...

Přiznal si to.
Něco v něm bylo špatně.
Nebo dobře?

Vrznutí dveří ho skoro vyděsilo.

Přišla.
Oblečená?
Zklamání.

Najednou mu ten pohled chyběl.

Přišla k němu.
Ocelový stisk.
Lehký polibek.
Odtáhla se.

"Otevři pusu."

Poslechl.
Vypil něco z černé lahvičky.
Pálilo to.
Šíleně.

Křičel.
Přestal vnímat okolní svět.
Jen její hlas...
HLAS!!!

"Zabiješ mě!"

Dotek rtů.
Polibek.
Pohlazení.

"NAJDEŠ MĚ."
"ZABIJEŠ."

Tma.

Konec?

Další

Obrázek uživatele Blanca

Víra, naděje a láska...

BBC Sherlock, po Reichenbach Fall

Johnův svět ležel rozbitý na kousíčky u paty St. Bartholomew's Hospital.
Ve snech slýchal hlas naplněný slzami, které nechápal.
Vídal padající tělo, za kterým vlál černý plášť.
Už zase nedokázal udělat ani krok bez hole.
Ztratil práci, doktorovi se ruce třást nesmí.
Myslel si, že si ve válce na umírající zvykl. Teď ho smrt jediného člověka zabíjela.
Stál na hřbitově a pohrával si se svou pistolí.
Znal její váhu, chlad oceli v dlani.
Lákala ho.
Zkusmo si hlaveň přitiskl ke spánku.
Na okamžik se mu zdálo, že vidí známou siluetu.
Jako by ho probudila z tranzu.
Ještě jeden zázrak,prosím!

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Zářijový návrat

Bylo to tu zas. Zkratka přes pole. Plocha sloužící jako parkoviště. Mírný kopeček, pak schody. A potom už vchod. Velký nápis „Gymnázium“.

Spousta lidí se vracet nechtěla. Přesto se všude tvořily hloučky smějících se studentů. Vyprávěli si, kde všude byli, co tam viděli, jak se jim tam líbilo. Dobrodružství posledních dvou měsíců ožívala, posílená radostí z toho, že se všichni opět setkali.

Vešla dovnitř ráda. Těšila se na své kamarády, chtěla je zase všechny vidět. S úsměvem prošla vestibulem. Ve chvíli, kdy její pohled padl na stojan s papírem a fotkou, obklopený hořícími svíčkami, se úsměv z její tváře vytratil.

Fandom: 

The End

Dveře se za nimi zabouchly a oni se ocitli na chodníku.
„Ale proč? Proč nás takhle vyhodili?“
„Už nás nepotřebují. Nikdo nás nechce vidět.“

Šourali se bok po boku směrem k vrátnici.
„Ale proč zrovna nás?“
„Nikoho od nás nechtějí.“
„Ani medvídky? Nebo veverky?“ Pauza. „A ani kachničky??“
„Vůbec nikoho.“
„Jak to? Vždycky nás chtěli! Líbili jsme se jim!“
„Teď se jim líbí jiní. Třeba rybičky. Nebo auta.“
„Prooč?“
„Nevím. A zmlkni už!“
„Vždyť nic neříkám...“

Po očku sledoval schlíplého parťáka a najednou mu to došlo. Má šanci! Může to říct on! Konečně! Popoběhl dopředu a zhluboka se nadechl.
„Tádydádydádydá...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Puma

Záchrana

Draupádí měla slzy na krajíčku, ale snažila se tvářit hrdě a neústupně. Dusašán se na ni jen zlomyslně zašklebil a chytil ji za vlečku sárí.

Chtěl ji zostudit přede všemi. Byla jeho nepřítelem a nezaslouží si nic jiného než ponížení.

"Až z tebe to sárí strhnu, tak se už tak hrdě tvářit nebudeš!" zvolal.

Začal tedy sárí svlékat. Jaké překvapení mu však přinesla skutečnost, že sárí nemělo konce a na zemi zůstávaly jen další a další pruhy látky.

Co je to za kouzla?! zakřičel rozezleně.

"Milostivý Krišno, díky tobě je zachráněna má čest! Děkuji za tvůj dar. " zvolala k nebesům .

Fandom: 

Konec vynálezce

Dotáhl poslední šroubek. Až vyjde měsíc, jeho machinka se naplní kapalným plynem z hvězd, který je substancí, otáčející všehomírem. Pak se její tři sféry roztočí v přesné nápodobě pohybů světa a vynesou jej vzhůru. Počkejte, vy atheisti, karteziáni, koperníkovci, hrochitští gnostici a podobná havěti, uvidíte důkaz toho, že svět stvořil jedině On! Pochopil jsem dílo Stvořitelovo, jsem jeho napodobitelem! Když se machinka začala pomalu otáčet a zvedat, dostal se vynálezci do jednoho z jejích soukolí konec dlouhého vousu.
Nu což, pomyslel si Jan Ámos, když se ztěžka zvedal ze země, zkusím pro slávu Boží uspět jinde. Co třeba v pedagogice?

Fandom: 

Za plotem

Víte vy, jaké to je trčet v ohradě osmdesát krát šedesát a nemoct ven? Nevíte, že ne. Jenom koukáte, jestli si najdu nějakou zábavu. Tak abyste věděli, žádná tu není. Sem tam lístek, nic víc. Už jenom pro tu nudu si jeden dám. Budiž, tak tedy dva. Pokroucené, lahodné, šťavnaté.
Lezu dokola, živím se listy a utěšeně přibírám. Co mám taky dělat, zavřená za plotem? Á, v tom je právě háček – přibírám, vyplňuju celý obdélník. Není kam dál!
A víte co, já už nikam nelezu. Padla. Klidně koukejte, jak tu ležím stočená úplně všude.
Přece se nekousnu do vlastního ocasu.

>(Počítačová hra Had)

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Mnoho konců

Bývaly doby, kdy jsem začínal koncem.
„Nemůžeme být spolu, protože jednoho dne zemřeš a já ne.“

Byly doby, kdy jiní mluvili o konci.
„Jednoho dne mi přijdeš na pohřeb a budeš vypadat stejně jako, když jsi byl na mámině.“

Přišly doby, kdy jsem se s tím skoro smířil.
„Takže jednoho dne mě uvidíš umírat na stáří. A budeš pokračovat. Měli bychom ten čas co nejlépe využít.“

Je možné po tolika koncích myslet na přítomnost? Který konec bude poslední? Prožil jsem mnoho životů. Poznal mnoho světů. Potkal mnoho výjimečných osobností, stojí za to začínat.
„Tohle je začátek, proč mluvíš o konci?“

Fandom: 

Poslední z draků

„Naděje umírá poslední,“ pomyslel si Frundor, když sledoval válku, která zachvátila zemi po smrti krále Velvrika. Když tenkrát dával Lence slib, že se postará o její potomky, netušil, že to bude tak náročné. Nyní žilo dokonce sedm dcer krále a každá z nich měla nárok na trůn. Podle práva vládnul nejstarší potomek, ale král mohl určit svého následovníka. „Jak je mám chránit, když jdou proti sobě navzájem?“

Ještě mnohokrát za svůj život uvažoval, kdy jeho úloha tady skončí. Ale nechtěl porušit své slovo. Země už dávno nevěřila v draky a jeho druzi odlétli na jiný svět. Jen on jediný zůstával.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Konec cestám na světle svíčky

Běželi temným lesem. Za nimi se ozýval přibližující se dusot kopyt promísený šíleným smíchem. Nemohli se zastavit. Kdyby zastavili, ona by je dohnala a zabila. Nebo by zabila alespoň ji. Zabila a vzala si její srdce. Nezářící štěstím, ale přesto výživné a silné.
„Chyť se mě!“
Poslechla - ruce se zaklesly do sebe, zápalka zavoněla sírou a vzápětí prozářilo les jasné světlo.

Stáli na návsi poklidně spící vesnice.
„Shořela. To je konec cestování.“
Chlapec upíral zrak na hromádku černého vosku ve své dlani. „Dostal jsem ji od mámy,“ pokrčil rameny a zahodil nepoužitelnou babylonskou svíčku na zem. Alespoň jsou v bezpečí.

Ten ozajstný

"Prečo nikdy nenatočili, čo sa stane po záverečnom bozku?"
"Natočili. Volá sa to porno."

Je to zvláštne. Lebo záverečný bozk je len začiatok vecí. Začína vzťah, prídu hádky aj udobrenia. Možno spoločné bývanie. A ľudia, ktorí nám akoby hádzali polená pod nohy.

A potom si raz on pred ňu kľakne a položí jej Otázku. Slzy, radosť, bozky. Eufóriu obyčajne schladia svadobné prípravy, otravní príbuzní. Ale ona sa vráti. Hneď ako spadnú svadobné šaty.

Potom prídu deti. Málo času, veľa povinností a roky miznú ako ponožky pri praní.

Až raz ostane párik sám. Ako na začiatku.

A až potom príde koniec.

Obrázek uživatele Tess

Rok nula

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)

Vyrazila ze země a pohltila města. Plynula vodou a měnila ji v jed. Vířila ve vzduchu, chytala se mraků, kroužila ve smrtonosném tanci. Svírala mozky, trhala svaly a šlachy, drtila kosti, zabíjela... nebo měnila. Dosud neznámá síla.
Živly spolu bojovaly o nadvládu. Vzduchem se řítila mračna prachu, ze země tryskaly gejzíry vody. A pak přišel oheň.
Proč? To nikdo nevěděl.
Vpravdě globální katastrofa.
Pozorovatel z vesmíru by na noční straně planety mohl vidět jen pár teček světel v enklávách, které zůstaly nějakou bizarní náhodou ušetřené.
Nedotčené, ale malé, roztroušené, bezvýznamné.
Nastal konec světa.
Ale...
Konec je jen druhá strana začátku.

Obrázek uživatele estriel

The End

They had not been fast enough this time. It had been like always, a handfull of pills that she was only supposed to take one of. Someone had always found her and called 911.
Tears streamed down her face as she dispensed pills into her palm: one, two five, eighteen, too many to count…
It hurt, the sound of the closing door as Maria left… and with her the only thing she believed in.
It hurt, in and out and ah-ah-oh, her cheeks salty as her tiny fists struck her father's chest in vain. That's where it began, the end.

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Na konci vesmíru

Jednou se s ní vsadil, že nevydrží kráčet až na samý konec vesmíru.

"Jen do toho," vybídl ji, ústa zkroucená v úšklebku. "Chci vidět, jak dlouho to vydržíš... než se začneš bát."

Sice by to za žádnou cenu nepřiznala, ale z jeho slov jí přejel mráz po zádech. Opanovala se nicméně a vrhla na něj chladný pohled.

"Čeho bych se tak asi měla bát?"

(hloupé, pomyslela si vzápětí, na to jsem se ptát neměla.)

Přistoupil o krok blíž a jeho úsměv se ještě rozšířil. Jeho tmavé oči ji pohlcovaly, když se naklonil a zašeptal jí do ucha jediné slovo:

"Samoty."

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Dějiny píší vítězové

„...a tak se všickni gungani sešla a dlouho povídala, bla bla důležitý řeči s tou príma šéfkou z města. Dohodli, že přátelé, a jít do vééélká důležitá bitva. Tam děsně stateční, bum prásk, spostu bouchajd a taratata fujky oškliváků plechových, móc zmatek, ale já fakt užitečná byla, každýho hnusáka hned odpráskla, pohodička, levou zadní kliďánko. A najednou křach, všichni plecháči totáč tuháč, zfušovaná hejblátka oni uvnitř měla. Všickni velká radost měla a oslavovala a teď být dál přátelé s lidmi. Zapsala velká kronikář Jar Jar Binks.“
Yoda s povzdechem odložil popsaný cár papíru. Nakonec možná vyhráli, ale za strašlivou cenu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Marek

Školní den...

*Podobnost s jinými školami, či třídami je čistě náhodná. Jde pouze o příběh z mého života a mé školy.*

„Už de! Už de!“ Ozývá se zmateně třídou… Všichni se urychleně snaží dostat na své místo.
„Už je tu!“ Ozve se provokativně třídou, když učitelka matematiky vkročí do dveří.
„Dobře, dnes si napíšeme test, co jsem vám slíbila.“ Poznamenala učitelka.
Třída na sebe nenechala dlouho čekat.
„Cože? Cože? My píšem?“ Ozývá se třídou.
„Doufám, Slušný, že to bude lepší než minule.“ Pozvedla obočí autorita.

O 45 minut později…

„Konec! Prosím odevzdejte své práce!“ Ozve se a učitelka sbírá papíry z lavic.
„Tak co?“ Nese se od souseda Slušného.
„Asi sem skončil. Jediný co sem tam napsal, bylo datum.“ Odpoví tázaný.

Obrázek uživatele ioannina

Nedokonalá inspirace

Obě dvě tyto Anděliky rostou na vysokých horách Slunečných, jako na...
Anzelm otočil list. Věděl, že text na druhé straně pokračovat nebude – neměl v rukou knihu, jen nesvázané obtahy pro korekturu. Přesto list obrátil.
Andělika. Tradiční rostlina užívaná v protijedech. Přesně to, co by se mu hodilo pro jeho práci. Celý týden ležel v herbářích, jen aby našel správnou stopu tady, v papírech na poznámky! A samozřejmě – neúplnou.
Na druhé straně bylo Erikovým písmem naškrábáno cosi o ladění vodních varhan.
„Eriku! Kde skončily ty obtahy Mattioliho?“
„Obtahy čeho?“
„Ten nový herbář!“
Erik nakoukl do pokoje, v ruce lodičku z papíru.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

Konec

Pairing: Doctor/Master
Varování: Sprostá slova a divocí Time Lordi.

Stále si to pamatuju. Byli jsme na Gallifrey a jako každý pátek vyrazili na technopárty. U vchodu jsem si koupil éčko, nad čím ses mračil. Mé závislosti jsi nepodporoval. Pařili jsme na parketu jako nikdy a bylo fajn. Po nějaký době jsi zmizel, ale já si toho nevšímal. Když ses vrátil, řekls, že už tě to nebaví a ať jdeme domů, že si užijeme. Ale já tě poslal do prdele. Ani se nedivím, že ses nasral a odešel. Od té doby spolu už devět století válčíme. A já tam neměl zůstávat, protože od té doby slyším ty nikdy nekončící bubny.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iantouch

Konec

Nastával večer. Vzduch nad Cardiffským zálivem sytilo mrholení, dlažba se mihotavě leskla. Osamělí chodci pospíchali domů. Ianto Jones nedbaje podzimní nepohody seděl na obrubníku pouze v obleku, lokty opřené o kolena, pohled upřený na špičky polobotek. Byl bledý; rozepnutý knoflíček u košile a povolená kravata se zdály být svědky čehosi zlého. Velice zlého.
Ianto nezvedl oči, když mu do zorného pole vstoupil pár důvěrně známých bot. Šeď kabátu za nimi spíše tušil. Ztěžka polkl.
Pak zašeptal: „Tohle je konec, Jacku.“
„Konec?!“ vydechl nevěřícně kapitán, „Něco jsem provedl?“
„Ale ne tenhle konec,“ zabručel Ianto a zhluboka vzdychl, „Jenom nám došlo kafe.“

Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Na konec

Pipi si vykračovala ve svých obrovských botách pozpátku po chodníku.
"Proč chodíš pozadu, Pipi?" divil se Tomy.
"Copak je zakázáno chodit pozadu?" durdila se Pipi. "V Malajsii tak chodí všichni. Jdu pozadu, abych se nemusela obracet, až dojdu na konec."
To děti zaujalo. "Na jaký konec?" zeptala se Anika.
"Vy nevíte, co je konec? Co vás v té vaší škole učí?!" zlobila se Pipi. "Konec je místo, ze kterého se vracíte zpátky."
Pak se poškrábala za uchem. "Když o tom tak přemýšlím, je konec vlastně začátek zpáteční cesty."
"Prima," zazářila Pipi a skákala po jedné noze. "Skáču na začátek světa!"

Obrázek uživatele hidden_lemur

Poslední kousek

Nazvěte mě totálním škarohlídem, co má sklon neustále remcat a balit každou radost do černýho flóru, ale stejně to řeknu:
Já to věděl!
A přitom to ráno začalo tak pěkně. Vánek v záclonách, slunce na podlaze. Hlt kafe z filtru v odpadkovém koši. Procházka liduprázdnou kuchyní, završená rutinní výpravou do špajzky. (Mám rád rutinu. Je v jistém smyslu uklidňující.)
Mělo mi to dojít. Ten kousek Chedaru byl až moc velký. A voňavý.
Jestli já nejsem idiot.
Idiot, co tu trčí přecvaknutý napolovic a jediné, co cítí, je konec ocasu. A i ten začíná pomalu stydnout. Ach jo...
Takovej pitomej konec.

Obrázek uživatele Wee-wees

Příště

To je konec, pomyslím si, když motor škytne a zhasne.

Tohle bylo třetí rande. Poprvé kino – v polovině vypadl proud. Minule večeře. Když jsem jí podával víno, kdosi do mě vrazil.
Dneska nabourám.
Bože, já jsem vůl.
Mrknu na ni. Sedí a strnule zírá před sebe. Je dokonalé ticho.
A pak to nevydrží. Zakloní hlavu a začne se smát. Strašně. Jako by to chtěla udělat už hodně, hodně dlouho.
Nakonec se ke mně otočí. Srdce mi mizí pod sedadlem. Teď to přijde.
„Podívej,“ říká, „co kdybysme se příště šli prostě projít?“
A najednou je mi nádherně.

Mám před sebou příště.

Fandom: 

Návrat domů

Poznámka: „There were these two races and... they had a war. My people weren't involved but... because we could read the timelines, they attacked us. So many were exterminated...“ (The Sarah Jane Adventures 3x03)

Říká se, že všude je dobře, ale doma nejlépe. Vždycky jsem tomu věřila. Po pěti letech strávených na lodi cestou ze Země jsem se nemohla dočkat, až znovu spatřím rodnou planetu. A možná, možná i rodiče!
Jeden Dalek za druhým, křik, oheň, krev, smrt... Díky bohu, že Eve můžeme poslat pryč. Musí přece přežít!
Jen jsem nečekala takovou prázdnotu. Doufala jsem, věřila, že alespoň někdo přežil. Jenže můj lid, města, to vše zmizelo. Zemřelo... Ale já neodejdu! Planeta žije dál a dokud budeme žít já se Samem, vše dokážeme vybudovat znovu. Vždyť konec je přece jen nový začátek... Že, Adame?

Poslední vzdech...

Mladý muž ležel na nemocničním lůžku. Už hodiny sledoval displej elektronického tonometru nad jeho hlavou. Jako by pouhým pohledem chtěl zastavit jeho chod. Stejně jako odpojit bypass srdce, který ho udržoval na živu. Nemohl… Byl moc slabý, sotva pohnul prstem. Nebo přeci jenom?

Z jeho úst se vydral na povrch vzdech. Dlouhý vzdech plný utrpení. Nechtěl už být na světě. Neskutečná bolest mu způsobovala hrůzostrašná muka.

„Prosím… Už – jen – kousek…“ zachraptěl hlasem stoletého starce a centimetr po centimetru se jeho levý ukazováček blížil tmavému knoflíku.

Pííííííp.

Dlouhý pištivý zvuk, měnicí se v hrobové ticho, oznámil přibíhajícím doktorům, že přišli pozdě.

Fandom: 
Obrázek uživatele Kirsten

Konec dinosaurů

Šém se proplétal mezi velbloudy, odstrkoval ovce, zakopával o králíky a snažil se vyhýbat se slepičincům.
„Hospodářská zvířata kompletní,“ kývl s uspokojením. „Ještě čtvrté podpalubí a bude to všechno.“
Pak mu pohled sklouzl na vysoké zplihlé zvíře, které ze sebe opodál znechuceně střásalo vodu, a zamračil se.
„Ten pštros měl být sice jinde, ale poslední jsme nakládali už za deště...“
Po prohlídce všech prostor se Šém zeptal otce: „Kde je diplodocus a ostatní dinosauři? On říkal, že máme vzít pár od každého druhu.“
Noe sklopil oči a zavrčel: „Ale On taky říkal, že mám archu udělat jen 300 loktů dlouhou.“

Fandom: 

Do konce

Před chvílí bylo všechno jinak.
Ještě před okamžikem Étoile, mladá samice roi-de-vitesse, zlobně syčela na staršího kosokřídlatce a snažila se draka vyprovokovat k útoku. To bylo předtím, než přestala dávat pozor a neuhnula z cesty útoku formace vedené dlouhokřídlatcem.
Stačilo pár vteřin a z mladé dračice se stala kvílící troska zoufale se drápající se po krku, který zasáhla dlouhokřídlatcova kyselina. Bolestí stěží máchala křídly a její posádka se urychleně přesouvala na hřbet úzkostně kvílícího pou-de-ciel.
Kapitán ne.
Ten, kterému se Étoile zavázala stát po boku po celý život, se rozhodl zůstat, zatímco se dračice řítila do vln.
Až do konce.

Fandom: 

Zkouška

„Vůbec nic to není.“ Prohlásí naprosto klidně, líně se otočí k oknu a pravou rukou si upraví účes. Napjatě polknu. Jak tohle může vůbec říct?
„Já jen … víš, tohle je poprvé, co …“
„Poprvé, říkáš?“ Zableskne se jí v očích. „Prostě to udělej. A už to neprotahuj, nemám na to celý den!“
Místností se ozve nářek. Vysoký, plačtivý tón, při kterém se mi vnitřnosti zkroutí.
Vidím jeho pohled, kterým se do mě vpíjí a čeká, co udělám.
Podívám se do těch vyděšených očí, které odráží mé vlastní pocity.
„Tak dělej!“
Pomalu zvednu pistoli a pro jistotu zavřu oči, když zmáčknu kohoutek.

Fandom: 
Obrázek uživatele Demis

My little Vampire

„Co se stalo?“ přiřítil se, jak nejrychleji to šlo, a neušla mu naléhavost a bezmoc v jejich očích. U krbu stál snědý čtyřicátník, princův Mluvčí, a mnul si bolestně spánky. Pan Tau – jeskynní troll s buřinkou, ronil slzy, a Erben Váh, slovenský hastrman, který to v Čechách vzal po Donu Česílkovi, seděl na druhé straně místnosti, nohy v necičkách s vodou, a pálil toho největšího špeka, co svět kdy spatřil.

Zaposlouchal se. Z vedlejšího pokoje k nim pronikala roztomile rozpustilá znělka. Winter wrap up, winter wrap up…
Došlu mu to… Princ Noci ujíždějící na My little Pony? Gehenna se blíží.

Obrázek uživatele Stevko

Len tak si odchádza

Autorská poznámka: Videl som dnes film, tak som k jeho koncu napísal drablátko.

Tak nám tá prerastená jašterica rozbila nášho robota. Ani pomoc od Futuriáncov nám nestačila. A pritom mal ideálne vybavenie - plášť zo syntetických diamantov, lejzrové kanóny, plazmové granáty. Akurát neviem, prečo musel vyzerať ako ona.
Už sme tú potvoru mali na kolenách, spodný mozog už mala zničený. A potom si priletí ten vták, čo už mal byť dávno mŕtvy, obnoví jej ho a ešte jej pridá silu.
A teraz si pokojne odchádza do mora aj s tým malým a vedeniu to je asi jedno. Zdá sa, že nikoho nezaujíma, čo bude ďalej. Ale to nie je koniec. Jedného dňa ju zničíme.

Fandom: 
Obrázek uživatele Envy

Konec

Už byly slyšet těžkopádné kroky. Blížilo se to, pomalu ale jistě. Když už bylo monstrum za posledním rohem, mohli slyšet i jeho dech. A také cítit, odporně té příšeře páchlo z úst. Srdce jim i přes veškerou snahu o zachování klidu zběsile tepala. Další dva kroky a temnotou zazářily dvě krvavě rudé oči. Monstrum vědělo, že už je má v hrsti, nemají kam utéci. Loudavě překonávalo posledních pár kroků. Ozvaly se první výkřiky hrůzy z úst zoufalců, kteří budou během chvilky snězení. Monstrum už se pustilo do prvních z nich, za vydatného křiku zbylých. A pak naběhly titulky. Film skončil.

Fandom: 

Stránky

-A A +A