Obraz Doriana Graye

Obrázek uživatele Karin Schecter

Noc hříchu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejsem básník a většinou se snažím o rýmování jen během DMD, takže prosím omluvte, pokud to za nic nestojí. Vím, že někde nesedí počet slabik, ale jinak se mi to do sta slov nacpat nepovedlo. Ale napsat jsem to musela, protože... no, uvidíte :)

Drabble: 

Můj pane, můj příteli,
Má múzou z nejtajnějších snů.
Můj plavovlasý anděli
A světlo všech deštivých dnů.

Když jsem Vás tehdy prvně spatřil,
Čas se zcela zastavil.
A já Vám celý patřil,
Ještě než jsem se Vám představil.

Ve Vašich očích se zcela ztrácím
a topím se v jejich hlubině.
A k té noci se stále vracím,
Přesvědčen o Vaší nevinně.

Rudé víno mi zakalilo mysl
A zábrany všechny rozpletlo
a najednou to dávalo smysl
a všechno jako by rozkvetlo.

Chci Vás líbat znovu.
Je to však hřích, já vím.
Nevěřím však už Božímu slovu
a stále o Vás sním.

Závěrečná poznámka: 

A ano, měla jsem nutkání slovo "zastavil" zrýmovat s něčím jiným, ale nakonec jsem se ovládla :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Evangelista biolog

Nebeská krása

Úvodní poznámka: 

Moc nestíhám a je těžké si najít chvilku soukromí na psaní, ale zatím se snažím nevzdávat.
Varování: slash (ale jen malinko ;))

Drabble: 

Dorian se zálibně zhlížel v zrcadle stojícím v rohu pokoje. Trochu se pootočil, aby si mohl prohlédnout své tělo z co nejvíce úhlů. Jednou rukou si projel zvlněné vlasy a tou druhou se dotkl svých růžových rtů. V očích se mu zračil úžas, jako by ani nevěřil, že sám může oplývat takovou krásou.
Basil v té době již dokončil očistu svých rukou a vstoupil do místnosti, aby mladíka osobně vyprovodil. Když ale uviděl Doriana tak zaujatého vlastním odrazem, rozhodl se ho nerušit a stoje ve dveřích pozoroval to nebeské stvoření.
Hlavou mu přitom blesklo několik ne až tak svatých myšlenek.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Můj drahý příteli

Úvodní poznámka: 

Předstírejme, že jeho tělo našli (i když víme, že v originálu to bylo jinak).

Drabble: 

Nedávno nás náhle opustil náš drahý přítel, Basil Hallward. Jeho skon byl nečekaný a způsob jeho sebevraždy šokující. Sám se ubodal nožem i v místech, kam si rukou téměř nedosáhl. Vražda to však rozhodně nebyla.
Basil byl dobrý muž a skvělý umělec. Každý z nás má doma minimálně jedno z jeho děl. Já ten portrét od něj miluji tak, že jsem jej ukryl a odmítám ho ukázat ostatním. Jiný důvod to nemá.
Basile, budete mi scházet. Možná, že se jednou znovu uvidíme. Můžeme spolu vést dlouhé noční konverzace, jako když jste byl ještě naživu. Jen my dva a láhev vína.

Závěrečná poznámka: 

Tak jsem se rozhodla to téma vztáhnout na vypravěče ;)
A k té poslední větě - ano, musela jsem :D

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Jak dosáhnout svého

Drabble: 

Nejdražší Basile,

Váš poslední dopis mě nesmírně potěšil. Jsem velice rád, že se Vám daří dobře.
Přesto bych se s Vámi raději viděl osobně. Pokud by Vám to vyhovovalo, mohli bychom zítra zajít na jedno výtečné představení, které mi doporučil Henry. Je možné, že se Vám o něm již také zmínil.

Na brzkou shledanou

Váš Dorian Gray

P.S.: Zvážil jsem pečlivě Váš návrh. Bude mi velkou ctí stát modelem pro Váš další obraz.

Dorian si znovu přečetl dopis a se spokojeným úsměvem ho vložil do obálky, kterou podal sluhovi.
Byl si jistý, že svého oblíbeného malíře již brzy uvidí.

Závěrečná poznámka: 

P.S. beru jako dvě slova (hlavně proto, že mi to tak řeklo počítadlo).

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Večírek

Úvodní poznámka: 

Varování: trochu slash

Drabble: 

Basil Hallward si poupravil vázanku. Byl u Doriana na večírku a třetí sklenka whiskey mu už slušně stoupla do hlavy. Začínalo mu být vedro. A kdyby jen to. Mizely zábrany.

„Basile, musíte se se mnou jít podívat do mé ložnice, jak se tam vyjímá Váš obraz! A při té příležitosti můžete vyzkoušet, jak jemné na dotyk je mé nové saténové povlečení!“ usmál se Dorian a těsně objal Basila kolem ramen.
Malíř se jen zachvěl pod dotykem mladíkova těla a s ruměncem ve tváři ho poslušně následoval do ložnice.

Na světě jsou nabídky (ač třeba nevyslovené), které se prostě nedají odmítnout.

Mladý nebo starý

Úvodní poznámka: 

Snad jsem napsala fandom správně?

Drabble: 

„Jste mladý, nádherný!!!“
„No právě!“ Zíral do zrcadla. „Nezasloužím si lepší péči? Ve 25 je každý mladý a krásný. Žádné umění.“
....
„Chci být starý!! ...stárnout tak rychle, že mi budou závidět! Chci do důchodu!"
„Co??“
„Chci ihned zestárnout! Obraz to zařídí, přinést, odhalit!“
...
„Ale ne Vás! Můj obraz, kde jsem tak nechutně mladý. Bože tak zdravý! Nějaká choroba nebyla by? Zasloužím si lepší péči zdravotního systému, než jen prohlídky jako dosud!“
„Obávám se, že pak nebudete tak moc úspěšný ve společnosti, pane.“
„Ne! Copak jsi slepý? Stařešinové vládnou světu! A ženy? Pche! Všichni staří, šediví, nemocní. Mládí? Pryč s ním!“

Obrázek uživatele Dangerous

Dokonalost neumírá

Drabble: 

Dokonalost nemůže zemřít, slyšel Dorian Henryho v duchu. V ruce svíral nůž.
Měl dokonalou tvář. Podmanivě modré oči, dlouhé světlé vlasy, pleť bez vrásek…
Byl dokonale starý. Nikdo mu nehádal více než dvacet let, ačkoliv mu bylo více než jednou tolik.
Žil dokonalý život. Bez starostí si užíval větších i menších vzrušení.
Ale jeho duše nebyla dokonalá. Dříve vídal sám sebe pravidelně. Později už ne. Teď se při tom pohledu celý třásl.
Stárnutí, umírání, rozklad… Co je na tom dokonalého? Jsou to slabosti, které omlouváme přirozeností. Ne, dokonalost můžeš pouze zničit.
Nadechl se. A z posledních sil rozdrásal svůj obraz.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Pečlivé přípravy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Měla jsem nutkání zase napsat něco depkoidního, ale slíbila jsem pozitivní drabble, tak ho tu máte ;)
Btw. 15+

Drabble: 

Bílou košili pečlivě zapnul a urovnal. Poté následovala vesta s vázankou. Obojí v barvě rozbouřeného moře. Paradoxně. On totiž nikdy divoký nebyl.

Oblečení rychle skončilo na podlaze, pomačkané, pošlapané. Nezajímalo je to. Nahá kůže byla na dotek mnohem příjemnější.

Těšil se až Doriana znovu uvidí. Henry si ho již zcela přivlastnil. A Basil to nerad přiznával, ale žárlil. Chtěl mít Doriana jen pro sebe.

Dorian mu prudce roztáhl nohy a vzal jeho penis do úst. Basil jen zalapal po dechu.

Odcházel s předstihem patnácti minut. Srdce mu vzrušeně pumpovalo v hrudi.
A to si myslel, že jdou pouze na večeři.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Karin Schecter

Horkost lidské kůže

Drabble: 

Basil měl z neznámých hranic respekt. Uměl je překročit ve svém umění, ale v reálném životě se jim spíše vyhýbal. Raději se držel v relativním bezpečí svých rituálů a zvyklostí.

"No tak, Basile, uvolněte se trochu," Dorian mu se smíchem dolil whiskey.
Basil se nervózně pousmál, ale neprotestoval. Alkohol už mu stoupl do hlavy. Napil se.
"Vy jste pořád tak napjatý," pokračoval Dorian a vstal. Obešel Basilovu židli a začal mu prsty jemně hníst ramena. Basil při tom doteku přivřel oči.

To byl okamžik, kdy se Basil Hallward rozhodl jednu hranici překročit. Byl si jistý, že toho později bude litovat.

Obrázek uživatele Simbacca

Potíž a pokušení

Úvodní poznámka: 

Veselé Vánoce, Quiquillo!
(napsáno 4. 12. 2013 v rámci guerillového programu Nadílka Ježíškům vy-víte-kde, téma bylo Modrá krev)

Drabble: 

Opuštěnou knihovnou gentlemanského klubu kdesi na okraji Londýna se neslo tiché vzlykání. U stolu se dvěma sklenkami whiskey seděli, ve světle svíček a ve vzdálenosti poněkud nadčasové, dva pánové, přičemž zdrojem onoho usedavého pláče byl jeden z nich.
„Henry, ta ženská mě zničí,“ zakončil svůj žalostný projev, kde si postěžoval na ošklivost, kulinářskou neschopnost a citovou chladnost své manželky. Jeho společník chápavě přikývl a posunul se ještě blíž.
„Nebojte, Simone, něco vymyslíme. Aristokraté přece musí držet pospolu,“ pravil Lord Wotton a položil nebožákovi s nejmodřejší krví v Anglii ruku na koleno.
Druhého dne Lord Canterville s úsměvem zabil svou ženu.

Závěrečná poznámka: 

Alternativní vesmír, kde lord Canterville žil o pár generací později.

Obrázek uživatele Quiquilla

Drahý Basile,

Drabble: 

Doufám, že už je Vám lépe.
Snad se neurazíte, když Vám napíši, jak výtečně jsem se včera bavil. Popravdě jsem ani netušil, jaká je s Vámi legrace. Rozhodně byste měl pít alkohol častěji.
Rád bych se s Vámi co nejdříve znovu setkal a pokračoval v našem rozhovoru. Vyhovuje Vám večeře ve čtvrtek v sedm hodin? Zvu Vás.
Pak bychom mohli zajít ke mně. Mám doma láhev výtečného italského vína. Mohli bychom ji společně otevřít a také se převléci do něčeho pohodlnějšího.
Řeknu služebným, aby Vám přichystaly pokoj.
I přesto však věřím, že jej nakonec potřebovat nebudete.

Věrně Váš Dorian Gray

Závěrečná poznámka: 

Lehce inspirováno (původně) soukromou korespondencí Oscara Wildea.

Obrázek uživatele Quiquilla

Vyznání

Úvodní poznámka: 

Napsáno při poslouchání písničky Dar z české verze muzikálu ODG (celý soundtrack je na ulozto, kdyby někdo měl zájem :))
Varování: slash

Drabble: 

„Doriane, já… přišel jsem vám říci-“ zarazil se, když spatřil blížícího se Doriana, oděného jen do hedvábného županu. Stydlivě sklouzl pohledem k nahým chodidlům, která se intenzivně třela o koberec. Zamrazilo ho.
„Co ode mne potřebujete, Basile?“ zeptal se Dorian nevinně a jedním zatáhnutím si rozvázal uzel na pásku. S uspokojením pozoroval malířovy rozpaky.
„J-já-“
„Ano?“ otázal se Dorian znovu a udělal poslední dva kroky. Jejich těla byla nyní vzdálena jen několik málo centimetrů. Basil zoufale polknul a odvrátil zrak. Dorianův župan tiše klesl k zemi a jeho jazyk se něžně přisál k malířově šíji.
„Miluji vás,“ vydechl vzrušeně Basil.

Obrázek uživatele Quiquilla

Nečekané setkání

Úvodní poznámka: 

Letos na mě tvůrčí krize dolehla nějak brzy.
Varování: lehce slashovité

Postavy:
Basil Hallward
Dorian Gray

Scéna:
Bezejmenná ulice viktoriánského Londýna.

Drabble: 

Basil se zamyšleně prochází. Najednou zafouká silný vítr a z hlavy mu sebere klobouk. Ten se chvíli kutálí po chodníku, než ho zvedne právě přicházející muž.

Basil: „Oh, Doriane, to jste vy?“
Dorian: „Už dlouho jsem vás neviděl, Basile. Kdepak se nám skrýváte?“
Basil: (mlčí a odvrací zrak)
Dorian: Co kdybychom zašli společně na oběd? (předává mu klobouk; přitom se nenápadně dotkne jeho ruky)
Basil: (nervózně si odkašle)
Dorian: Nenechte se přemlouvat, Basile.
Basil: (ne příliš ochotně) Dobře tedy.
Znovu zafouká vítr.
Dorian: (důvěrně položí Basilovi dlaň na bedra) Věřte mi, Basile. (zašeptá mu s úsměvem do ucha) Nebudete litovat.

Obrázek uživatele Quiquilla

Jak těžké je nakreslit lásku

Hleděl do velkých modrých očí, pozoroval hebké růžové rty. Tak rád by se jich dotýkal.
Jeho ruka nervózně svírala štětec. Trocha červené barvy mu ukápla do klína. Zastyděl se.
Pohledem se vrátil k plátnu před sebou. Mladík se na něj zářivě usmíval.

Dorian se Basila snažil přemluvit už několik dní, aby jej znovu nakreslil, avšak malíř váhal. Ten poslední portrét byl mistrovským dílem. Basil měl pocit, jakoby se mu podařilo do rámu uvěznit i duši.

Miloval ho. Bylo těžké to namalovat.

Když se však Dorian svlékl do naha a položil se na divan v jeho ateliéru, nedokázal již déle odolávat.

Obrázek uživatele Quiquilla

Květinová romance

Večírky u lady Agáty probíhaly vždy ve velkém stylu. Mnoho nudné konverzace, příšerných vtipů i zajímavých lidí.
To se ostatně potvrdilo i tento večer.
„Tohle je můj synovec. Dorian Gray,“ představila ho.
Oskar se zálibně zadíval na pohledného mladíka, který stydlivě klopil oči.
„Velice mě těší,“ zašeptal.

***

„Chtěl byste se projít?“ zeptal se Oscar po chvíli zdvořilostní konverzace. Dorian měl stále ruměnec ve tvářích. Přesto kývl.
Zahrada byla plná všelijakých druhů květin.
Oscar se sklonil a utrhl několik barevných karafiátů.
Zelený založil Dorianovi do klopy. Červený mu položil na rty.
Dorian se usmál.
A závoj šeříků taktně skryl jejich polibek.

___________________________________________
Poznámka: Zelená barva je už od dob Starověkého Říma spojována s homosexualitou. Zelený karafiát se později stal poznávacím znamením pro gaye. Například Oscar Wilde si na jeho nošení opravdu zakládal ;)

Obrázek uživatele Tyto Alba

Zkusit všechny nové věci

„Já nevím,“ řekl tiše Dorian. Ruka, která se už už natahovala, zůstala nerozhodně viset ve vzduchu.

„Měl jsem za to, že máte v plánu zkusit všechny nové věci, Doriane,“ řekl lord Henry. „V Basilově ateliéru jste vypadal docela odhodlaně. Není od vás hezké, že jste teď změnil názor.“

Pobaveně sledoval, jak rozpaky v mladíkově tváři ustupují paličatému odhodlání. Pokud lorda Henryho na tomto světě něco fascinovalo, pak to byla právě síla jeho vlastních slov, která přiměla ostatní, aby prožili něco, o čem by je samotné nenapadlo ani snít.

Dorian uchopil dýmku. Henry se usmál.

„Jednoznačně nejlepší opium v celém Londýně.“

Obrázek uživatele Quiquilla

O nesmrtelnosti duše

„Kdybyste si měl vybrat Basile, co by to bylo?“ zeptal se lord Henry a zeširoka se posadil do křesla, „Nesmrtelné tělo nebo nesmrtelnou duši?“
Malíř se zamyslel.
„Jsem toho názoru, Henry, že duše již nesmrtelná je. Jak jinak by mohla po smrti jít do nebe nebo do pekla?“ odvětil. „A kdybych si měl vybrat… Duše je u člověka to nejdůležitější.“
„Myslím, že přeháníte, Basile. K čemu duše? Já nevěřím v nebe ani v peklo. Jsou to jen pohádky pro děti. Jediné, co je věčné, je krása. Když ji máte, nic vás nemůže zastavit ani zabít,“ usmál se. „Nemám pravdu, Doriane?“

Obrázek uživatele Lejdynka

Vůně věčného mládí

poznámka: Hurá, to je konečně téma! A jinak je to preslash a dejme tomu malinko AU.

„Tak?“ zeptal se. Znělo to podivně naléhavě. „Cítíš to?“
Zhluboka se nadechl. Opatrně pohladil hrubou vystupující strukturu, ještě nezaschlou. Přivoněl si.
Ušpiněným prstem si přejel po rtech a prohrábl vlasy; to drobné gesto zaškubalo srdcem muže, který toužil.
„Vodní modř. Takhle voní tvoje kůže,“ řekl mu tiše přímo do ucha; nakláněl se nizoučko nad ním a pokoušel se nedotknout. Na dokonalost se sahat nesmí. Mohla by oprýskat.
Mladý muž se pootočil a umazaná ruka přeběhla umělci po tváři. Podobalo se to polaskání. Dýchalo to čistou vodou a lehkým perlivým vínem.
Ale malíř se spletl.
Dorianova duše už dávno páchla nocí.

fandom: Obraz Doriana Graye (O.Wilde)

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Kleio

Krásný princ

Fandom: pochopíte na konci
Poděkování: velmi, velmi, velmi děkuji Dangie, která mi vymyslela konec. Věnování: pro talí, protože jsem ji svými dotazy neustále oddalovala od vlastní tvorby.

„Jsi tak krásný,“ vzdychla herečka. Zatoužila mu padnout do náruče. Cokoliv by mu dovolila, jenom aby mohla být s ním. Utápěla se v modrých očích krásného prince.
Ubohá Sibyla Vaneová…
***
„Jsi tak krásný,“ vzdychl malíř. Bolestně toužil dotýkat se krásného těla. Hladil by jemné kontury, stačilo kývnout. Věděl, že krásný princ tuší o milostné podstatě jeho přátelství. Nemohl si pomoci. Setkal se s ideálem.
„Budete mi zase stát modelem?“ šeptal. „Nesmíte mě odmítnout. Zničil byste mi tím život…“ Utápěl se v modrých očích.
Ubohý Basil Hallward…
***
„Jsem tak krásný,“ vzdychl krásný princ. Utápěl se ve věčném mládí.
Ubohý Dorian Gray…

---
Fandom: Obraz Doriana Graye

Rok: 
2010
-A A +A