DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

Obrázek uživatele Erys

Slovní můry

Omlouvám se, že zas vůbec nekomentuju. Nestíhám, ale budu se snažit to napravit.

Poznámka/upozornění: Opět by si to asi zasloužilo kvalitnější zpracování. Ale po snad osmi hodinách nad úkolem z analýzy jsem ráda, že jsem stvořila aspoň tohle.

Kromě vět typu „Zpomalte, Pepíček právě spadnul ze skály“ existuje mnoho dalších, které vedoucího zrovna nepotěší.

Třeba...

„Taková technická... netrápí nás, že nám ve stanu stojí kaluže vody?“

„Já ti do toho teda nechci mluvit, ale ten líh ti moc nehoří.“

„Hm, to jídlo vypadá skoro jako jídlo. Jůů, divná bílá věc.“

„Něco mi říká, že ta igelitka za chvíli přijde o obě uši. I když je fakt, že vydržela už tři sta metrů.“

„Ale prosím tě, to je v pohodě. Tak ten popruh třeba něčím přivážu... nemáte někdo provázek?“

Kolikrát už litovala, že kvalitní materiál není jedinou existující variantou.

Obrázek uživatele Ness

Pochyby

Černovlasý mladík roztržitě přecházel po svém pokoji sem a tam.
Ha-ha-ha-há? Hm, ne, moc dlouhé.
Ho-ho-ho? Ale jistě - pokud by si chtěl hrát na Santu.
Hi-hi-hi? Argh, to zní jako nějaká malá holka!
Mu-he-he? To by šlo, jen kdyby to nebylo tak příšerně profláklé! On musí mít něco originálního, převratného, specifického jen pro něj!
Tom Ro- eh, tedy, lord Voldemort si napůl vztekle, napůl frustrovaně povzdechl. Od největšího braku až po ty nejvíce erudované práce, všechny příručky pro zloduchy hovořily jasně – kromě přezdívky musí mít dokonalý vládce temnoty také svůj vlastní ďábelsky zlotřilý smích.
Jenže jaký to má sakra být?!

Fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Vskutku kvalitní materiál

Varování: Tento fandom je jednoznačně pro dospělé!

Něco si vyjasníme, lidi - je to drsná práce. Krev, slzy a.... Co to žvaním, slzy ani náhodou a krev už vůbec ne. Je to legrace.
Ale jeden se musí udržovat ve formě. Běh, každé ráno. Nějaká ta gymnastika. Občas je jeden pořádně zdřevěnělej. O ztuhlosti některých svalů ani nemluvím. (Tak dobře, přestaňte se smát, nebuďte jak malí. I ty, Aarone!)
Ne, teď vážně. Miluju práci, kterou dělám. Už dávno to přestal být vedlejšák ke studiu na univerzitě. Fakt doufám, že na výsledku je to patřičně znát.
Až zase budete hledat nějaký... vskutku kvalitní materiál, zastavte se za mnou. Jsem Dru.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sid

Chutě

Krásný letní den. Sluníčko svítilo, povíval vánek a Leandros seděl na zadku a sledoval Irenu, jak do sebe láduje druhý zmrzlinový pohár.
Zaskakoval za Damjana, šéfa bezpečnosti smečky, kterému při slově „cukrárna“ v jinak kamenném obličeji už začínalo cukat obočí. Irena totiž nebyla líná si tam dvakrát denně udělat procházku (potřebuje pohyb!) a on ji musel hlídat, když András zastával povinnosti alfy či Alphea.
„Jo, babi... kvalitní materiál je základ,“ poznamenal nakonec suše.
„Jen kdyby ho nebylo potřeba tolik,“ povzdechla rezignovaně a pohladila si vystouplé břicho. Jíst za dva bylo náročné.
Kývla na obsluhu. Ty větrníky ve výloze nevypadaly špatně.

Obrázek uživatele may fowl

Po pádu

A/N: Nesoutěžní. Že já se do té sprchy nedokopala dřív.

Molly, mistryně plachých úsměvů, si připadala jako tajný agent, když nahlížela do zářivkami osvětlené chodby a špicovala uši na případné kolemjdoucí.
„Vzduch je čistý,“ zamumlala a s bušícím srdcem pustila Sherlocka z kumbálku na mopy.
Plížili se snaživě. Sherlock neměl to srdce poukázat na fakt, že většina zaměstnanců je právě na opačné straně nemocnice podrobována výslechu, a tudíž jen stěží někdo může narušit jejich výpravu. Teď však nebyl čas na strohé dedukce.
Když dorazili do pitevny, Sherlockovi se hladově rozsvítily oči. Molly připomněl dítě o vánocích.
„Dnes mě čeká vskutku kvalitní materiál,“ podotkl, sevřel bičík a rozbalil mrtvolu Jamese Moriartyho.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Kabaret

John a jeho bývalí soukmenovci z Fifth Northumberland Fusiliers vyrazili do Madame JoJo's, zakončit večer ve velkém stylu.
Získali stůl hned u pódia, s ničím nerušeným výhledem na kabaretní umělkyně, jejichž nohy se pódia téměř nedotýkaly. Výstřihy jejich saténových šatů víc ukazovaly, než zatajovaly a sukně se vlnily přísliby.
Vojenský stůl nešlo přehlédnout a tanečnice se po představení rozhodly je oblažit svou přítomností. Johnovi přistála na klíně plavovláska, která mu následně k pobavení jeho kamarádů málem skrz kůži vysála ven jednu karotidu.
„Měli bychom se vypařit, než přijdou na to, že si vybrali špatný večer,“ pošeptala plavovláska Johnovi Sherlockovým hlasem.

Fandom: 

Schůze

Omlouvám se, na kvalitnější materiál se dnes nezmůžu

Nepoužívané skladiště, ve kterém se schůze konala, nehučelo hovorem. Golemové nepatřili právě k povídavým bytostem. Přesto zde probíhala horečnatá diskuse. Ve vzduchu se vznášel pocit zklamání a viny. Hliněné prsty vyrývaly do zdí písmena, až zanedlouho nezůstal volný ani kousíček omítky.
Jíl našeho jílu!
Nezabiješ!
Stud.
Žal.
Dali mu vše, co mohli. Jíl jejich jílu. Tolik slov, kolik jen bylo možné napsat. Svou naději. Kde se tedy stala chyba?
Bezhlasá diskuse byla u konce. Usnesli se, že jeden z golemů se půjde udat Hlídce. Řekne, že ty vraždy spáchal on a Hlídka ho potrestá. Ti ostatní... ti se potrestají sami.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Kvalitní práce Sauronova

„Prsten musí být zničen,“ oznámil Elrond sešlosti v Roklince rozhodnutí, které beztak všichni dávno znali.
„Tak na co čekáme?“ zaburácel Gimli, popadl svou sekeru a rozmáchle seknul po sloupku s prstenem.
Elrond ho se zájmem pozoroval a sám se sebou se sázel, kam až trpaslík odletí.
Třesk, rána, úlomky sekery a Gimli válející se dva metry od sloupku.

„Prsten nejde zničit, Gimli synu Glóinův, žádnou zbraní, kterou tady vládneme. Je z kvalitního materiálu, ne z levné trpasličí náhražky železa. Musí být odnesen do Hory osudu!“
Do nastalého ticha se ozývala jen mrmlaná trpasličtina: „Zas tak kvalitní se mi teda nezdá...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Láska

„A prosím, krásnou. Bude krásná, že? Nejkrásnější na světě. Nejkrásnější pro mě. Slíbil jsi mi to. Věřím ti. Ty to dodržíš. Už je to hotové? Není... Já vím, vše potřebuje svůj čas... Použij tu nejjemnější kůži. Jen tu nejjemnější, nešetři. Stehy musí být vyvedeny pečlivě. Nechej si záležet, já počkám. Na lásku se musí počkat. Není jinde. Není jen tak, okolo tebe. Dávej si pozor, kam jdeš, koho potkáváš, s kým mluvíš. Na lásku se musí počkat. Ale... už bude hotová? Čekám. Tak mi ji ukaž! Bude krásná, že? Nejkrásnější na světě, nejkrásnější pro mě. Má láska a má nevěsta.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Pětadvacet

Je velká čest být mezi vybranými novici při veřejné modlitbě. I my dnes zachraňujeme svět. V poslední řadě nás stojí jen pětadvacet.
Vrchní nás vybral osobně. Stojí po straně nádvoří v podloubí a sleduje nás.
Odříkáváme naučená slova. Jedno po druhém. Chyby se nepřipouští. Někteří nasadili nezúčastněný výraz. Někteří planou vírou. Někteří...
Zavřel jsem oči. Nechci se nechat ovlivnit výrazem jeho tváře.
Nevím jakou strategii zvolit.
To že mě vybral, znamená, že mě považuje za kvalitní materiál.
Všichni to víme. Jeden vedle druhého. Až moc dobře.
Vrchní vybírá. Budoucí oběti a budoucí zasvěcené.
Nikdo ovšem netuší, jaká jsou jeho kritéria.

Hra s ledem

Mimosoutěžní. Volně souvisí s Ledovou vodou.
Poznámka: Jedná se o kašnu, jaké bývají v alpských vesnicích, tedy kamenné koryto, do něhož proudí voda z pramene. Tyhle kašny fungují i v zimě a bývají někdy docela zajímavě obrostlé ledem.

Antonino procházel zasněženou vesnicí. Zastavil se u kašny, kde mezi ledem vytrvale tryskal proud čiré vody.
Pomyslel na nádhernou soutěsku se zamrzlými vodopády. Mráz dovede krásné věci. Pocítil neurčitou touhu přispět k jeho dílu, dát ledu tvar podle svého přání.
Poslouchal zurčení vody a připomněl si tiché zvonění rampouchů. Usmál se.
Vzal flétničku a začal hrát tóny, které by mohly ladit s hudbou pramene. Snažil se je pospojovat v melodii a vkládat do ní svá přání.
Kolemjdoucí sousedka jen potřásla hlavou, věděla, že je ten chlapec trochu potrhlý.
Později se vesničané podivovali křehké kráse ledu na kašně. Připomínal umělecké dílo.

Obrázek uživatele Tyto Alba

Zkusit všechny nové věci

„Já nevím,“ řekl tiše Dorian. Ruka, která se už už natahovala, zůstala nerozhodně viset ve vzduchu.

„Měl jsem za to, že máte v plánu zkusit všechny nové věci, Doriane,“ řekl lord Henry. „V Basilově ateliéru jste vypadal docela odhodlaně. Není od vás hezké, že jste teď změnil názor.“

Pobaveně sledoval, jak rozpaky v mladíkově tváři ustupují paličatému odhodlání. Pokud lorda Henryho na tomto světě něco fascinovalo, pak to byla právě síla jeho vlastních slov, která přiměla ostatní, aby prožili něco, o čem by je samotné nenapadlo ani snít.

Dorian uchopil dýmku. Henry se usmál.

„Jednoznačně nejlepší opium v celém Londýně.“

Obrázek uživatele Ebženka

Tajemství původu

Ta otázka ho zaskočila. Chtěl zkusit lhát, ale nešlo to. Taková trapná situace.
Byla by býval rád tvrdil, že je utkaný z nejhlubší půlnoční tmy, sklízené během zatmění slunce a upředené třemi Temnými přadlenami na osamělé skále, kam slunce nikdy nezasvítí. Že jej ušili skřítkové z jiných světů. Bylo by to exotičtější. A byla by to lež.

Jenže své vnučce lhát nedokázal. A tak když se Zuzana zeptala dědečka, odkud má svůj úžasný plášť, s velmi rozpačitým úsměvem (nebo spíš šklebem) jí podal vizitku.
Stálo na ní:

"Povozník a Pekař, Ankh- Morpork
Výroba nejkvalitnějších oděvů a oděvních materiálů
Doživotní záruka!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Posttraumatická amnézie

„...hele, fakt musím běžet. Konec dobrodružství skočíme. Každý máte nějaké nové věci, tisíc zkušeností a dvacet zlatých. Jede mi autobus, zatím!“

Eiliu probudilo bušení. Za dveřmi pokoje stál rozzářený barbar Ragnar.
„Hele, co jsem našel v torně. Kouzelný meč a hromadu zlata!“
Než se nadechla, přiběhl k nim kouzelník Adratorn.
„Lidi! Umím úplně nový kouzla z osmý úrovně! Jé! Eilio, co to máš za brnění?!“
Všichni tři se na sebe nechápavě podívali.
„Hele, netušíte někdo, co se stalo?“
„Já ne. Zabili jsme toho vlkodlaka? A jak jsme se dostali sem?“
„Já vám říkal, nepijte to. Zdejší mačkadlice má pěkný říz.“

Obrázek uživatele Neferet

Mladá krev

„Víš… vždycky jsem přemýšlela nad tím, jestli někdy narazíme na něco tak úžasného,“ protáhla vesele s tichým pochychtáváním sledujíc hvězdy.
„Je to skvělý, co?“ zasmál se tiše, zatímco se snažil sevřít v dlani něco, co se mu podle všeho mělo vznášet nad hlavou.
„Jo naprosto,“ souhlasila neméně vesele. „Ty hvězdy opravdu tančí!“
„U mě už dotančily…“ zamručel nespokojeně a strčil do těla vedle sebe. „Škoda, že už v něm není ani kapička.“
„Ani kapička?“ zakňourala neméně nespokojeně, zatímco se přetočila, aby lépe viděla na svého druha. „Byl…“
„…to skvělej matroš,“ dokončil za ní rozveselen posledními zbytky drogy z mladíkovy krve.

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Výčet materiálů

Záhada je materiál.
Život je materiál.
Smrt je materiál.
Chladnokrevný prospěch je materiál stejně jako šílenství.
Pravda je materiál, nicméně lež je ještě daleko lepší. A taky zapírání.
Příčinná souvislost je materiál.
Novinové články jsou materiál.
Smítka na podlaze a na oděvu jsou materiál.
Stopy jsou materiál. I jejich absence.
Vyděračské dopisy jsou klasický materiál.
Kokain je materiál. I tabák.
Existují různé druhy materiálu k přemýšlení. Já se snažím směrovat Sherlocka k těm správným. Přestože si nejsem jist, co je pro něj dobré. Často mě straší ve snech skutečnost, že veškerá má referenční zkušenost se vztahuje jen k lidským bytostem.

Poznámka: Zařazuji do dvou fandomů, protože oba jsou relevantní.

Obrázek uživatele Owlicious

Čtu, čteš, čteme

Za tu dobu, co Twilight Sparkle bydlela v knihovně, dokonale znala vkus všech poníků v Ponyville, i periody, v jakých se vraceli pro další zásoby četby.
Rainbow Dash si pro dobrodružnou knížku přilétla co tři dny.
Rarity si jednou za týden vyzvedla nejnovější přírůstky v sekci bulvárních časopisů.
Fluttershy přilétala vždycky po čtrnácti dnech pro zamilované románky.
Pinkie Pie zásadně projížděla sekci "Jak na..." před každou větší párty.
Applejack si zase mimo sklízecí sezónu půjčovala kovbojky.
A Cutie Mark Crusaders experimentovaly s esoteričnem.
„Drahá princezno Celestie,“ zaúpěla v duchu Twilight. „Jak mám své přátele přimět číst naučnou literaturu, ne škvár?“

Obrázek uživatele Joan Watsonová

Sherlock Holmes, průkopník v oblasti moderní hudby

Když vytáhl ze sklepa zaprášený saxofon, říkal jsem si, že by to mohla být oproti houslím vítaná změna.
Když si koupil elektrickou kytaru, docela nás to pobavilo.
Když odkudsi přitáhl basu, málem jsem se počůral smíchy.
Když si po internetu objednal bicí, chvíli jsem přemýšlel, jaký kus nábytku kvůli nim vyhodí.
Když zazvonil kurýr se syntezátorem, už jsem to nevydržel.
„Sherlocku? Otevíráš music shop?“
„Ne. Zakládám kyber-reagge kapelu. Molly bude hrát na saxofon, Lestrade na kytaru, Mycroft na basu, ty budeš bubeník a já budu zpívat. Co tomu říkáš?“
„Že ten případ v jamajském baru musel být hodně kvalitní materiál.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Humprtál!

Po malých dávkách to zvládal. Stačilo myslet na základní pravidla.
Když bylo k dispozici víc materiálu, váhal, zda to nesjede celé. Odolával, ale postupně navyšoval dávky. Jedna mu byla málo.
Pak potkal lidi, kteří v tom jeli taky. Sešli se, aby si to užili společně. Byla jich spousta, někteří se s tím setkali poprvé, jiní v tom jeli od začátku.
Za rok setkání zopakovali. Bylo dvakrát tolik času, dvakrát tolik zábavy.
Nutno připustit, že to na všechny mělo dost neblahý vliv. Ať už jejich mozky dosahovaly jakýchkoli kvalit, po konfrontaci s My Immortal z nich zůstávala bramborová kaše. Ze sáčku.

pozn.: pokud jste se tomu do teď dokázali vyhýbat, zde naleznete několik oglosovaných kapitol

Obrázek uživatele neviathiel

Změna

Pozn.: Nápadů bylo několik, ale tenhle byl první a držel se úporně :-)

Do každého manželství se časem vkrade nuda. Obzvlášť když už trvá velmi dlouho.
Královna se netrpělivě ohlédla ke dveřím a dál se věnovala prohlížení tváře a těla ženy, kterou jí před lety její faraon přivedl z jednoho porobeného světa jako dárek. Byla hezká. Souměrná. Stále stejná. Chtělo to změnu.
Konečně dorazil První muž, kterého si nechala zavolat už před deset minutami. Chvíli počkala, než mu udělila svolení vstoupit do jejích komnat.
„Teal'cu, dávám ti tajný a důležitý úkol,“ řekla Amaunet. „Přivedeš mi ze zítřejší válečné výpravy lidskou ženu. Mladou a krásnou. Takovou, která bude hodna stát se mou novou hostitelkou.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Bubáci spolupracují

Poznámka: Plížil je český výraz pro Creepera.

Steve se rozhodl, že si nakope nějaké kamení, aby si postavil baráček. Mohl použít i hlínu, ale ta není tak odolná proti Plížilům, kteří mají nepěkný zvyk čekat ráno za dveřmi. Domeček se mu podařilo dodělat akorát do setmění. Spokojeně si hajnul do své nové postýlky a usnul.
Brzy ho ale probudily podivné bublavé zvuky. Hned nato si všiml, že má v rohu místnosti díru.
„Ty zloději endrmanská!“ vykřikl a vyběhl ozbrojen mečem ven. Nikde nikdo, jen zeď byla o tři kostky chudší. Rychle ucpal díru jiným kamením a vrátil se domů. Poslepu šel k posteli, když najednou slyší: „Sssssss...“

Fandom: 

Tvorba krajin

Při tvorbě krajin je základem vhodný materiál.
Tak třeba žula, pevná, bytelná, výborná pro pahorkatiny i pohoří. Pro potěšení přidáme zaplavené lomy se stěnami porostlými břízkami a žlutými janovci.
Nebo temný čedič, materiál na hrdé, symetrické kužely, někdy s prohlubní na temeni. A na mohutná skaliska, na nichž se zjara působivě vyjímá žlutá tařice.
Pískovec: Méně odolný, zato tvárný. Vytvoříte z něj celá skalní města, věže, mosty, brány.
Podobně vápenec, z něhož se krásně modelují pahorkatiny, údolí - a hlavně překrásné jeskyně.
Dolomit je rovněž pro umělce. Vzniknou hory korunované mohutnými hradbami a věžemi, které se před západem rozzáří barvou zlata.

Fandom: 

Zamlada

Z pukliny skořápky se prodrala neforemná hlava na směšně tenkém krku a hned za ní neohrabané tělíčko. Dráče se oklepalo, zaprskalo a spustilo:
„Mám hlad. Chci jméno a jídlo; třeba ty tam, pojmenuj mě,“ zafunělo směrem k Aaronovi. Podle hlasu to byla dračice.
Mladý nadporučík se zarazil. „Třeba… Étoile?“ vypadlo z něj. Žádná sláva.
Dračice přikývla. „Tak tedy Étoile. Ale už mi dejte najíst, mám hrozný hlad. A chci se proletět. Kde to vlastně jsem? Je tu toho víc? Chci to všechno vidět, honem.“
Kapitán Fournier poplácal stále ještě šokovaného Aarona po zádech. „To vypadá na kvalitní materiál,“ zasmál se.

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Drobná paralela

První oblek byl velkolepý. Neměl cenovku - pokud jste se museli zeptat, kolik stojí, nemohli jste si ho dovolit. Všichni ho obdivovali ve výloze, ale málo komu opravdu slušel.
Druhý oblek byl kvalitní. Když jste se o něj starali, byl vám věrným společníkem.
Třetí oblek byl z poctivého tvídu. Na první pohled nic moc, ale málo co vás tak zahřálo v plískanici.
A já? Já byl sešitý ze zbytků, nepříliš kvalitní, s každým knoflíkem jiným.

„Péťo, nemysli, tváříš se jak pitomec,“ přerušil Sirius moje úvahy.

Odrbaný oblek ze zbytků má jednu výhodu. Můžete ho záplatovat, kolikrát chcete, a nikdo to nepozná.

Fandom: 

Bábovka

Poznámka: Minerva. Navazuje na Zmatenou sovu.

Chodila kuchyní sem a tam. Byla nervózní, Thomas se nevrátil.
Každou chvíli se dívala ze dveří. Nějaký hlupák ve vesnici zapomněl na zatemnění.
„Naučím tě jak upéct bábovku.“
„Promiň mami, ale nemám náladu.“
Matka se usmála.
„Právě proto potřebuješ myslet na něco jiného. Sedni si!“
Odsunula židli. Na stole ležela mouka, vajíčka a další suroviny.
„Tohle je materiál na pořádnou bábovku.“
Minervě vyletělo obočí.
„Materiál?“
Matka se rozesmála.
„Ano, materiál. Většinou se mě povede z ní udělat něco konzistencí připomínající beton.“
„Dobře, ukaž mě jak na to.“

Nakonec bábovku spálily. Zapomněly na ni, protože nebe nad Yorkem nabralo červené odstíny.

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

Návrat

Chodbou pronikalo slabé chřestění.
Cinkání. Sípání.

Všechno se i v přítmí lesklo novotou.
Bradavický hrad znovu stál.
Netěšilo ho to...

Nesl staré školní řetězy.
Bystrozoři je vraceli s úctou.
Ani to ho netěšilo...

Další chodba. Velká okna a pruhy jasného letního slunce.
Prázdná ruka pohladila prázdné místo.
Změna v rytmu kroků.

Nezastavil se, neohlédl.

Zpomalil.
Brašna ztěžkla.
Nebyla.

Konečně doma. Dveře. Láhev mléka.
Starý zvyk. Plat.
Dnes ji vypije. Sám.

Ztěžka usedl. Řetězy už rozvěsil.
Bez nadšení. Bez té trošky touhy.
Chyběla mu.

Probuzení.
Místnost se neznatelně změnila.
Na stole ležela Nebelvírská šála.
Stará a vybledlá. Stočená. Pevná.
Tiše...
Mňoukala?

Fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Bylinky, převážně

Bžhruk, prohlásil seržant Zagro Škudla procítěně, žbrgul.
Elánius ho zaujatě pozoroval. „Zajímavé. Víte, když jsem říkal, abyste mu dal něco proti bolesti, než mu ten prst přišijete zpátky, myslel jsem prostě nějaký alkohol.“
Igor s provinilým výrazem schoval lahvičku do zástěry. Elánius si stačil všimnout, že v neidentifikovatelné tekutině plavaly chuchvalce čehosi. Jeden na něho mrknul.
„Bhylinky, bháne,“ vysvětlil Igor neurčitě. Když viděl Elániův nedůvěřivý výraz, dodal: „Phřevážně.“
„No, rozhodně kvalitní materiál,“ zhodnotil velitel. Zagro něžně škytnul. „Mohl byste mu klidně přišít třetí ruku a vůbec by si toho nevšiml.“
„Myslíte, bháne?“ rozzářil se Igor. „Měl bych tu jhednu rhezervní.“

Fandom: 

Kronika

„Myslíš, že v tom něco najdu?“ ptala jsem se Michaela a prstem jsem ukazovala na stůl, na kterém ležela kronika.
„Teda nechápu, že se ti v tomhle chce hledat, pro mě to bylo za trest.“
„Mě to baví, jen netuším, kdo sepsal tuhle konkrétní kroniku, to víš, každý autor mohl ovlivnit historii tím, jak to napsal.“

Přece mu nebudu povídat o tom, jak někteří autoři píšou úplné nesmysly a ještě se tím chlubí.

„Otec říkal, že je to kvalitní zdroj, protože tuhle psal Bhreig.“

„Jak jsi poznal autora?“

„Ten obal poznám, učil jsem se z něj častěji než bych chtěl.“

Fandom: 

Lenost se nevyplácí

Pozn: ještě jedno... tihle dva mi jinak nedají pokoj :-)
------------------------------------------------------------------

„Poslední dobou mi není dobře. Nemáš ještě ten svůj skvělej čaj?“ zeptal se András čarodějnice.
„Jsem snad čajovna?“ odsekla tázaná a drbala kdysi oživlý kámen za horním hrbolkem. Kámen se slastně protahoval a chajdou se začala šířit mátová vůně.
„Prosím…“
„Obžerství se oddáváš a piješ. A pak se divíš,“ zavrčela čarodějnice. „Není to tak složitý, uvař si ho pro jednou sám.“
András si opisoval seznam přísad a poté návod.
Za pár dní se stavil znova.
„Nefunguje to,“ postěžoval si.
Čarodějka čichla k lektvaru.
„Odkud máš byliny?“
„Od Žida.“
„No bodejť! Lektvary chtějí kvalitní materiály. Byliny si musíš vždycky sbírat sám!“

Obrázek uživatele Innes

Diamant nad zlato

„Potřebovala bych pro něj oblek,“ řekla tiše zrzka a ukázala na chlapce v nepadnoucím oblečení.
„Není nejmenší problém madam, mladému pánovi by jistě slušel tento.“
„Žádná konfekce. Ten oblek mi ušijete,“ ozvalo se.
Muž si odfrkl. „Mladý pane…"
„Použijte Hector dark gray a ne žádnou napodobeninu, poznám to. Bílou košili – večerní, typ Marcella. Vše v provedení slim fit a sako bude bez rozparku. Dále vázanku. Vázanku, ne kravatu, manžetové knoflíčky a boty. Ručně šité, italské. Pokud je neprodáváte, tak byste měli začít.“
„Co si to dov…“ v dalším proslovu krejčího zarazil blýskavý předmět v dětské ruce.
„Posaďte se pane, začneme.“

Stránky

-A A +A