Kam běží modrá liška

Smích nad prejzovými střechami

Úvodní poznámka: 

Nápad na chechtáky se dostavil a kupodivu použitelný pro něco dost střeleného. A navíc pro můj milovaný a tady zatím jen málo zastoupený fandom. Jestli je to dada, to nechám na vás, bod nebo nebod.

Drabble: 

Chichichichi. Chechecheche. Hahaha, hohoho.
Nahoře. Chichi! Vpravo. Dole. Chachá! Vlevo. Nic.
Chechták. Strašák!
Nad střechami noc peříčka žlutá modrá červená zelená fialová růžová oranžová tyrkysová. Tam!
Svist frnk!
Nic. Ticho?
Jachachá!

Bouře povstání checheche! požáry boje chachá! Zlé časy che… Dost!
Bedna klap tma sklepení.
Ticho.
Tma.
Žádný smích.
Navěky?

Noci podivných zvuků plné. Bububu! Uáááá! Uíííííí! Búúúúú!
Chechtot ne.

Dlouhé roky, sto let sem, sto let tam.

Dva. Sklep tajemství dvířka poklad? komora truhla! klíček poklad!!!
Nic.
Nic?!
Hurá! Jachacháááá, checheché!
Co to? Chachá! Pomóc, dus dus!
Chechták!

Dlouhé noci pláč jekot kvikot houkání… smích.
Praha město strašidel.
Chichichichi.

Závěrečná poznámka: 

Chechták - duhově zbarvené opeřené strašidlo z Malé Strany, které létá a když se rychle pohybuje, je neviditelné. Straší tak, že se směje na spoustu způsobů. Jak pravil autor, po staletí nebylo známo, protože ho na počátku husitských válek chytili, zavřeli do truhly a strčili do sklepa, aby se nechechtal ve vážné době. Nalezen a osvobozen byl až ve 20. století. Takže tak.

Obrázek uživatele Doktor

Trochu optimističtější

Nesoutěžní drabble, věnované Andreji Gjuričovi a jeho krásné knížce. Těm, kdo nečetli, doporučuji.

Jsem okno, co vidí
do srdcí lidí,
co za ním žijí.

Ne proto, že slídím –
sami mi říkají
i to, co neznají.

Vezmu jejich obavy,
strachy a únavy,
čeho se bojí,
co se jim v hlavách rojí,
a pak to vyperu
světlem slunce a měsíce.

Těch věcí jsou tisíce
a já je skládám
a nit k niti spřádám
aby se vědělo
i to, co se říct nesmělo.

Všemu, co zapadlo,
nastavím zrcadlo,
a až tu skládanku složím,
zpět jim ji do myslí vložím,
aby se vrátilo
na svoje místo
co se kde ztratilo
a oni zas měli na stole čisto

Zácvik

Poručík Hrouzek se přidržoval zábradlí člunu a zářil. První den u říční policie!
„Kapitáne, muž přes palubu na dvou hodinách!“
Při bližším pohledu nikdo ve vodě nebyl.
„Kdo by tam plaval? Z mostu neskočil, je daleko. Možná kachna. Jedem.“
Poručík se ještě ohlédl.
A znovu zahlédl hlavu mizející pod vodou.
„Kapitáne!“
Málem při prudké otočce vypadli.
Potřetí jen zachroptěl. Zase nic.
O bezvládném těle pod hladinou se už neodvážil zmínit.

Na konci objížďky byl ochotný odevzdat odznak a odebrat se k psychiatrovi.
Velitel vyskočil na břeh a otcovsky ho poplácal po rameni.
„A vo pražskejch vodníkách už jsi slyšel, mladej?“

Rok: 
2010
-A A +A