Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Otázka priorit

Úvodní poznámka: 

Liška pro Zuzku.

Drabble: 

Nevadilo jí to, že se zpotila. Koneckonců, měla pocit, že fyzický výkon rovná se lepší kondice a lepší vzhled.
Vyčerpání a bolest ignorovala. To jí nikdy nepřišlo důležité.
Dlouhé vlasy si stáhla do gumičky (žárlivě střežila jejich zásobu). Po skončení tréninku se namalovala znovu. A nehty si mohla nechat dorůst během pár minut.
Takže jaký by měla mít problém?
Hnusný.
Neforemný.
Bachratý.
Cvičební úbor.
Plandalo to a vytahovala se tomu kolena.
... Když objevila staré skladiště, zaplesala.
Další den se na trénink dostavila v těsně upnutých... legínach.
Chlapi se nedokázali pohledem odlepit od jejích nohou... a zadku.
A o to šlo.

Obrázek uživatele Tess

Chybná hodnota

Drabble: 

Peníze se do pokladnice jen hrnuly.
Tak to máme... pronájem chatek, to je plus.
Výdaje za údržbu – nějaké jsou. Mínus.
Jenže – příjmy za lovecké povolenky. Plus.
Výdaje za převoz jelenů, mínus... Jeleni se udržují sami, to je plus nebo nezapočitatelná položka?
Norman si slastně povzdechl. Peníze se jen hrnuly.
A pak že přivedu Království na mizinu!
Opak byl pravdou. Pokladnice se jen plnila. Jeho, to znamená i Království.
A za pár let... už brzy... budou všichni bohatí! A šťastní.
Malcolm jen skřípal zuby. Pokud se něco rychle nestane, budou za pár let všichni mrtví.
Hlad vždycky číhal za nejbližším rohem.

Obrázek uživatele Tess

Dětské hrátky

Drabble: 

Bylo to marné.
Nejdřív se schoval do křoví. To bylo k ničemu.
Potom se schoval za strom. Bohužel podcenil nepoměr šířky kmínku stromu a šířky sebe.
Špalek na štípání dřeva byl moc nízký.
Střecha byla moc vysoko. Na první pokus vylézt nestačil a pak už o ní věděli.
Okénkem do sklepa se neprotáhl.
„Deset, dvacet, Kieran!“
„Už zase? Ten se schovávat nikdy nenaučí!“
Někdy své bratrance nenáviděl a přál si, aby někam zmizeli a on už je nikdy neviděl.
„Vylez, prcku! Víme o tobě!“
„Jo, marná snaha!“
Když o pár let později zdárně splýval s obrysem stromu, myslel na ně.

Závěrečná poznámka: 

Ne, nepíšu Ciarana špatně. Jméno se vyslovuje stejně, ale má různý zápis podle původu.
Teď ještě používá britský. Jsou mu čtyři...

Obrázek uživatele Tess

Ten lepší

Úvodní poznámka: 

Děkuji všem, co mi komentovali, když jsem na komentáře neodpovídala. Už budu! :)

Drabble: 

V polospánku věděl, že si bude muset pospíšit. Svolat svoje příznivce... ani jich nemusí být nijak zvlášť moc. Popadnout zbraně, které mají k dispozici (nezapomenout ten tlouk na ryby) a vyrazit.
Jejich spojencem bude překvapení; na krále nikdo nezaútočil co se pamatovali.
Hlavně jestli démoni nezradili... proč je vůbec do toho Brian tahal?
Brian má něco za lubem, bude si na něj muset dát pozor.
Pozor... na děti.
Krev klouže...
Musí opravdu odstranit všechny?
Útržky myšlenek, pocitů, nápadů mu nedaly spát.
Pořád měl pocit, jakoby na něco zapomněl...
S trhnutím se probral.
Ležel v královské ložnici.
Převrat už plánovat nemusel.

Obrázek uživatele Tess

Základní stav věcí

Drabble: 

Nepřišla pošta.
Stane se.
Zásobovací kamion, který měl sortiment vesnického obchůdku doplnit o čerstvé pečivo, nepřijel.
To zvládneme.
Nefungoval telefonní signál.
Nic nového, tady nikdy nefungoval.
Hosti z hotelu odjeli a jiní, kteří měli rezervaci, už nedorazili.
Škoda.
Provoz na silnici byl drobet řidší.
Skvělé.
Život šel tiše a klidně dál. Drobné nepříjemnosti se vyřešily z vlastních zdrojů (zásobovačům z Nížin se stejně nedá věřit, určitě někde stávkují).
Ve stejnou dobu vypukal v přeživších městech zmatek, chaos a násilí.
Seveřané zjistili to, že v uspořádání světa došlo k zásadní změně, až za čtrnáct dní.
Pro ně se nezměnilo skoro nic.

Obrázek uživatele Tess

Výjimka potvrzuje pravidlo

Drabble: 

„Jsou docela tupí, nepřijde ti?“
„Ale tak je to lepší, člověče, mnohem lepší.“
Byla to pravda. Nikdo by nechtěl, aby ti vylepšení... no ti Přeměnění byli nejen silnější, rychlejší, odolnější a téměř nesmrtelní, ale taky chytřejší.
Nebo obecně chytří.
Což obecně nebyli.
V bitvách stáli – a umírali – v prvních řadách. (Jejich zabíjení dávalo nepříteli zabrat.)
Mimo bitvy... byli většinou tam, kde měli přikázáno.
Vycvičení. Domestikovaní.
Bezpeční.
Oni byli svaly. Mozky nepotřebovali.
Stejně...
„Byl bych radši, kdyby nebyli vůbec.“
„Počkej po válce.“
Nevěděli to, ale nebyli sami.
Za rohem se o zeď opíral Racek a žvýkal stéblo trávy.
Myslel si svoje.

Obrázek uživatele Tess

Prázdné místo

Úvodní poznámka: 

Beth pro Blancu.
(Beth je nevlastní sestra Ciarana, ale nevědí o sobě.)

Drabble: 

Po snídani vyběhla Beth za panem Bramborou. Chodívala za ním v poslední době každé ráno. Vždycky tu byl...
Vítala s ním každý nový den. A teď...
Zmizel.
A co hůř, nepovalují se támhle náhodou... jeho ruce?
Beth téměř vyjekla.
Kdo tohle mohl udělat?
Stopy hovořily jasně.
Poskakovalo tu několik ptáků.
Přišel taky nějaký pes a... udělal to, co psi dělávají... ale to nemohlo panu Bramborovi ublížit!
A pak... byl tu Timmy. Timmy!
S jakým despektem se na pana Bramboru díval!
„Když jsem byl menší, stavěli jsme mnohem vyšší,“ povídal.
Musel to být on. Vrahoun!
Jenže...
Vražda na sněhuláku není zločinem.

Obrázek uživatele Tess

Chybička se vloudila

Úvodní poznámka: 

Rezka pro Zuzku.
Inspirováno skutečným zážitkem.

Drabble: 

Takový krásný den.
Vyzvedla všechny tři zásilky, pořádně si utáhla boty a vyrazila.
Cesta do kopce lehce připomínala bažinu. To nebylo nic nového. Foukal čím dál tím silnější ledový vítr, ale na to byla taky zvyklá.
Potom začalo pršet. Silně.
Kroupy.
Nejdříve je ignorovala (co taky jiného), ale když konečně překonala Ďáblovo schodiště, uvelebila se na chvíli do závětří. Odložila vak a odpočala si.
S větrem v zádech byl sestup snadný. Dolů to šlo sněhovými poli dobře.
Překonala svůj rychlostní rekord. Pyšně v cíli odevzdávala všechny dvě zásilky... moment... dvě?
Třetí zůstala na vrcholku v závětří.
Venku začal regulérní blizzard.

Obrázek uživatele Tess

Změna povolání

Drabble: 

Karavana se po celodenním pochodu (Bahno! Rozbité cesty!) ukládala ke spánku. Jezevec obcházel tábor a umisťoval detektory.
Klienti se takovou zbytečností odmítli zabývat.
Držením hlídek taky.
Takže se zase nevyspí. No, zalomí to zítra na některém z vozů...
Cinknutí detektoru.
„Vsávat! Balíme a mizíme odsud.“
„Vždyť je tma!“
„Chcete ještě někdy vidět slunce?“
Obchodníci se s brbláním pomalu vypravovali na cestu.
Další slabé cinknutí.
Jezevec si nevrle odfrkl.
Průvodce karavan už dělat nebude. To je moc o nervy. Asi to zkusí v gardě...
Lovit věci, které se skrývaly ve tmě, mu náhle přišlo podstatně méně nebezpečné než dělat chůvu idiotům.

Závěrečná poznámka: 

Jezevec. Rackův hlavní seržant. Taky si nejdřív myslel, že armáda pro něj nebude.

Obrázek uživatele Tess

Krutá realita

Drabble: 

Popište svoji minulou sobotu, zněl slohový úkol, který měli všichni, jeden po druhém, naťukat do jednoho z dvou dostupných počítačů, a tím prokázat základy své počítačové gramotnosti.
V sobotu jsem tuhle pral. Pral jsem tu kočku. Ale ať peru jak peru, i když vyperu, je pořád cítit. Čerstvě vypraný to jedtě jde, ale jak to uschne a porád je to cejtit... zněl jeden z nich.
„Cože jsi to pral?“ zděsil se učitel, když úlohy kontroloval.
„Močku, prosím, ony mi spadly kalhoty...“ odpovídal žáček.
„Ale já tady čtu...“
„Jéje, já si nevšiml... Když M a K jsou tak blízko u sebe...“

Obrázek uživatele Tess

Nejlepší pomůcka

Drabble: 

„Hoď po mě ten bazmek!“ zavrčel Billie nevrle.
Zase něco potřeboval a zase mu ten... no, jak se jmenoval... jo, ten Němec, kradl slova.
A proč Němec a kdo je to vlastně Němec...
Billie kdysi utrpěl široké vzdělání, s nímž si jeho úzce specializovaná mysl nedokázala poradit. Ne, on opravdu nebyl génius, jak se jeho bláhový, dávno zesnulý otec domníval.
„Cožeto?“ Sluha koukal jako sůva z nudlí.
„No! Tu věcičku, tamtu.“
„Jakou?“
Získat dneska komplimentní persián je snad nemožný, pomyslel si Billie.
„Tu zahnutou... ne to koště, tu vedle, kroucenou!“
„Vývrtku?“
„Jo!“
Se sklenicí dobrého moku byl svět hned veselejší.

Obrázek uživatele Tess

Budižkničemu

Úvodní poznámka: 

Tak jsem si řekla, že se pustím do... Vrana.

Drabble: 

Měl pověst největšího grázla na škole.
Jenže...
Slabší nebil.
Holky nebil vůbec.
Zásadně nedonášel (své i cizí problémy si s dotyčným vyřešil sám).
Nikdy neodmaturoval.
Byl nejproblémovějším rekrutem v přijímači.
Silný, s výdrží a přirozeným talentem ubližovat jiným lidem.
Jenže... když se mu rozkaz zdál nesmyslný, prostě ho ignoroval.
Z armády ho vyhodili.
Vyhazovač by byl dokonalý. Ale měl příliš rád děvenky. Zásadně je nevyhazoval.
Když vyhodili jeho, zkusil drogy.
Ty pro změnu vyhodil sám. Nebylo to k ničemu a lezlo to do peněz.
Jako dealer neobstál.
Zkrachovalec. Násilník. Děvkař.
Kupodivu, lidi ho měli rádi.
Byl to vlastně hodný kluk...

Obrázek uživatele Tess

Výhoda stavu

Úvodní poznámka: 

Jeden Calum. Pro mě.
Dobře, tak i pro ostatní, ať tu nejsem sobec.

Drabble: 

Sotva dorazili domů, začal Calum vydávat příkazy. Než by se kdo nadál bylo vše nejdůležitější sbaleno a všichni nejdůležitější zmizeli do bezpečí. I chlapec.
Zůstal jen Calum.
Když hrozba pominula a rodina se znovu sešla – vlastně poprvé – Ciaran se snažil zapadnout. Moc mu to nešlo.
Krátce nato musela Mairi odjet za svými rodiči. Zůstal jen Calum.
Ale teď bylo něco jinak. Přicházely vesnické ženy... a nosily věci.
Údiv malého človíčka.
Poprvé.
„Proč přinesla ten koláč?“
„Protože jsem tu sám,“ odpověděl Calum.
„Ale ty nejsi sám. Máš tady mě.“
Calum se pousmál a rozcuchal chlapci vlasy.
„Pravda.“
Koláč snědli k svačině.

Obrázek uživatele Tess

Jeden malý krok... za druhým

Úvodní poznámka: 

Blance na objednávku.
Nejmenovala jsem ho, ale je to on, Liam. Sever objevuje Pobřeží (ještě před Válkou).
(První nástřel měl přesně 100 slov. To se mi nestalo ani nepamatuju.)

Drabble: 

Zdálo by se, že před něj život vrší jednu překážku za druhou.
Nejdřív přišli o vůdce karavany – a kdyby se neujal velení, tak by všichni dodnes bloumali v úžícím se hraničním pásmu.
Vypluli, nevěděli jak a kam, prostě pryč, ztratili se, málem umřeli žízní.
Jenže neumřeli. A zjistili, že vůbec nejsou sami. Jejich malé, těsně ohraničené území možná nebude tak těsně ohraničené.
Možná je naděje.
Možná je budoucnost.
Tenhle přístav moc dobře znával, i když spíš ze souše.
Brával ho jako součást svého světa.
Teď se cítil jako cizinec.
A vlastně tu byl cizí.
Vstoupil na přístavní molo...
Velvyslanec Severu.

Obrázek uživatele Tess

Nenáročná zábava

Úvodní poznámka: 

A že tu ještě nebyl...

Drabble: 

Uzounká nudlička hovězího nabodnutá na větvičce komíhala před otevřenou tlamičkou. Tvoreček se zmítal a snažil se dosáhnout výš... až se mu to přece jen podařilo.
Chramst!
Vran se usmál, nabodl další nudličku na další větvičku (zvířátko nemělo moc dobrou koordinaci) a bavil se dál.
„Hej, s čím si to hraješ tentokrát?“ Liška přicházela od umyvárny a sušila si vlasy. Už zase páchala nějakou hygienu.
„S dnešní večeří.“
„Děti nejím.“
„To je jenom jehně... přeměněný. Nejseš ten... vetarián? Teda masofob?“
„Béééé.“
Vran ležérně podrbal drobečka za uchem. Ani na něj moc nedával pozor...
Chramst.
„Auvajs, mrcho!“
...
K večeři byl zbytek hovězího.

Obrázek uživatele Tess

Něco končí

Drabble: 

AUKCE!!!

Dnes. V případě ošklivého počasí zítra. V případě ošklivého počasí i zítra, budete informováni o novém termínu aukce ZDE.
(„ZDE“ týká radnice v Gerasdanu, jasné?)

Předmět této aukce:
Slanina
Slanina
SLANINA!!!

Zvláštní znamení: Poslední.
Opravdu. Toto je poslední slanina z posledního prasete. Žádná další už nebude.

Všichni dražitelé vítáni.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla jsem použít Comic Sans, ale nedovolilo mi to...

Obrázek uživatele Tess

Hlídka

Úvodní poznámka: 

Ó jé. Tak dlouho jsem nevěděla, o čem psát, až na mě vyskočilo tohle. Rezka poprvé potkává... budoucího Mývala.
Ralf je o sedm let mladší naž Ciaran, takže už jsme v období Příběhu. Tj. cca 200 let po konci světa.

Drabble: 

„Mami, venku jsou příšery! Už zase!“
Malý zrzavý chlapec vpadnul do místnosti a vrhnul by se matce do náručí, kdyby si nevšiml, že mají návštěvu. Tak se za matku radši schoval.
Upracovaná žena si povzdechla a otřela ruce do zástěry.
„Ale Ralfe, co to zase povídáš... neruš. Omlouvám se, to víte, děti...“
Návštěvnice, která se prudce narovnala při chlapcově vpádu, se zase pomalu uvolnila.
„Znáte to, stokrát mu můžu vysvětlovat, že příšery nejsou...“ pokračovala žena.
„Příšery jsou,“ klidně prohlásila návštěvnice a přimhouřila jantarové oči. „Jenže přede mnou utíkají.“
„A budete k nám chodit častěji?“ vyhrkl chlapec.
„Možná.“
A byl klid.

Obrázek uživatele Tess

Drobný detail

Úvodní poznámka: 

Časově někdy krátce po válce.
Časová osa světa k dispozici v odkazu z popisu fandomu.

Drabble: 

“Já vím, co s tim je!” furiantsky prohlásil Peter. Ostatní ho ignorovali. Pokoušeli se zprovoznit pradávný artefakt, který nebylo nutno používat... no, několik let určitě.
Taky nebyl až tak pradávný…
„Povidám, já vim, co s tim je!“
Ostatní ho ignorovali z určitého důvodu. Jeho průpovídky bývaly vtipné tak před pěti lety. Teď už jim zevšedněly.
„Hele, ale já fakt vím, co s tim je!“ opakoval Peter
„Jasně, jasně, je to rozbitý, co?“ utrhl se na něj David.
„Ale ne ty pako, nemá to naftu!“
Předělání obstarožního stroje na alternativní pohon zabralo několik měsíců.
Vymlácení prvního obilí bylo nutno obstarat ručně.

Obrázek uživatele Tess

Probuzení

Úvodní poznámka: 

Uvádím na scénu nového Přeměněného.
S hendikepem...

Drabble: 

Byl sám co pamatoval. Procitl, našel sobě podobné, ale jiné. Záhadné.
Znal jejich jazyky. Hýbaly se jim v ústech. Těm pohybům rozuměl.
Ale nedokázal je zopakovat natolik, aby mu rozuměli ostatní. Nechápal proč.
Vyděděnec.
Až jednou... skupinka. Běžela, skrývala se. Nebezpečí? Opatrně je následoval. Brzy zastavili. Jejich ústa se hýbala, moc rychle. Nerozuměl...
Náhle jeden z nich zvedl ruku zaťatou v pěst... ukázal si na oči, pohnul prsty...
Někoho vidím, řekly jeho ruce.
Samotář jakoby procitl. Vystoupil ze svého úkrytu... Jeho ruce se rozběhly, úplně samy.
Chvíli mu trvalo, než přišel na to, co dělá.
Komunikuje.
Už nikdy nebyl sám.

Obrázek uživatele Tess

Lehký výcvik

Drabble: 

Jeden únavný přesun následoval druhý. Jinak to nešlo. Kvůli šíleným podmínkám nedokázali ujít víc než devět kilometrů za den.
To, že je kopec tvořený prudkou bažinou, předpokládali.
To, že bažina v zimě zamrzne, taky.
Těšili se na to.
Její klouzavost, lámavost a následnou čvachtavost podcenili.
„Sem mrkef,“ prohlásil jeden z čerstvých rekrutů, padající naznak do vysoké vrstvy nahromaděného kapradí a do bezvědomí.
„Sem celer!“ hlásil druhý den, opakujíce podobnou činnost.
„Petržel,“ zavyl den třetí.
Den čtvrtý se zase vrátil k mrkvi.
Ostatní toho už měli plné zuby.
„Co máš prosimtě furt s tou kořenovou zeleninou?“
„Že sem jako mrtvej, kemo!“

Obrázek uživatele Tess

Čára přes rozpočet

Úvodní poznámka: 

Calum pro Blancu.
Pořád beru objednávky! :)
Jo, časové zařazení cca 200 let po konci světa.

Drabble: 

Místo lairdova nástupce bylo otevřené. Calum stále neměl dědice.
Jeho případný dědic měl nástupnické právo jisté, jenom pravděpodobné.
Ale dědic pořád nebyl.
Bratranec Sean si na post dědice brousil zuby. Taky jeho bratr Diarmad. A bratranec Marc. A...
Vlastně všichni muži klanu přicházející pro nástupnictví v úvahu kuli pikle. A Calum s danou situací nedělal nic. Každý jiný by na jeho místě už svou ženu zapudil, nebo si aspoň přivedl zákonnou milenku. Caluma to ani nenapadlo.
Ale pak všem vytřel zrak.
Místo milenky... přivedl rovnou syna.
S tím nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech.
Situace se pomalu ale jistě uklidnila...

Obrázek uživatele Tess

Remake

Úvodní poznámka: 

Život se zbláznil. Ještěže bylo téma prodloužené...
Ano, Rezka pro Tinku.

Drabble: 

„Takhle nemůžeš ven.“
Liška si kriticky prohlížela tu novou. Vlasy ta nejobyčejnější hnědá. Oči jantarové, ale takové nijaké. Úzké nevýrazné rty. Sem tam piha.
Nechápavý pohled.
„Proč?“
„Protože venku jsou lidi!“
„A?“
„Počkej, prosím tě. Sedni si sem...“
Liška se zamyslela, a pak otočila zrcadlo čelem ke zdi. Bude to překvapení.
Po nikterak krátké době („... a s těma vlasama, co s těma vlasama?“) byla konečně se svou prací spokojená.
„Zavři oči...“
Otočila zrcadlo.
„Už můžeš!“
Ta nová se na sebe podívala... ta nová se podívala na nazrzlou krásku v zrcadle...
Nepoznala se.
Po nějakou dobu se pak zrcadlům vyhýbala.
Lžou.

Obrázek uživatele Tess

Bod zlomu

Úvodní poznámka: 

Dobrá, letošní první na objednávku Blance.
Těsně navazuje na loňské Rozčarování.
Přesné časové řazení všech Ostrovních drabble najdete zde.
Varování: lehce drastické (pouze 12+)

Drabble: 

Stopovat je nebezpečné.
Lézt do auta cizím lidem je nebezpečné implicitně. Kdekoliv. I tady, kde dávají lišky dobrou noc.
Nebýt za jízdy připoutaná je samozřejmě taky nebezpečné...
Vždycky, když jí připomínali jakákoliv pravidla, která by jí (snad někdy) mohla zachránit nos, strašně se ofrňovala.
Když neznámá síla nabrala auto a mrštila jím do příkopu, ona poněkud neplánovaně vypadla dveřmi. Její odbarvené vlasy vlály jako ohon komety.
Ani nebyla nějak vážněji zraněná. Ale něco ji tisklo k zemi.
Země brněla, přidržovala.
Pak ji pustila.
Zběsilost...
Řidič byl stále ještě připoutaný. Žil... ne dlouho.
První oběť...
Neměl jet na doporučené čtyřicítce šedesát.

Závěrečná poznámka: 

Huá! Ostrovy!
OK, v případě zájmu o drabblata na přání si... přejte :)

Obrázek uživatele Tess

Druhá míza

Úvodní poznámka: 

Strašně těžko se mi letos vybíralo. V Ostrovech se mi povedlo napsat několik opravdu pěkných drabblat na vážno i na veselo. S naprostou většinou jsem naprosto spokojená.
Tak který vybrat?
Původně jsem chtěla trio Vran, Rezka, Liška, v tématu Punková nutrie. Protože to je veselé, ulítlé a naprosto charakteristické pro všechny postavy... a taky jediný případ, kdy Vran byl proti přesile ženských.
Ale nakonec jsem se rozhodla pro amosférickou Druhou mízu, protože ta je prostě víc Ostrovy.
Mimochodem jsem taky strašně silně zapracovala a udělala jsem rozcestník úplně všech ostrovních drabblat, který můžete vidět tady.

Drabble: 

Začne to nenápadně. Drobná prasklinka v dokonale hladkém povrchu.
Rozšíří se, ani se nenaděješ.
Najednou jich je nějak mnoho.
Rozpad probíhá od okrajů. Nejdřív pomalu, potom čím dál rychleji. Snaha o údržbu chvíli přináší výsledky, zdá se. Pak ale přímo uprostřed... hluboká trhlina, ze které trčí strom.
Někde na krajnicích vyroste vřes, jinde se plíživě objeví rašelina. Jarní záplavy odnesou část podloží, ve vozovce se vytvoří hluboká puklina. Jinde se nakupí takřka neprůchodné kry.
Nezůstanou dlouho.
Hojivá síla přírody je neskutečná. Kde dříve panovala šeď, vládne teď záplava barev.
Zelená, hnědá, rudá... živá.
Krajina svlékne kůži asfaltu a oddechne si.

Obrázek uživatele Tess

Daleká cesta domů

Úvodní poznámka: 

Bonusové téma: Sovy
Nifredil a KaTužce, jak již tradice (a chuť) velí :)
Díky, díky, díky.
...
A nakonec mu to vlastně děsně sedí!

Drabble: 

Vran mu říkal „kluku“.
Nesnášel to. Nemohl za to, že byl tak mladý!
Starší už nikdy nebude. Tedy, na pohled.
Věděl, že jméno se nedá vždy uspěchat. Souhvězdí pih na tváři, obličej téměř oranžový, neskutečně zrzavé vlasy...
Vran mu taky říkal „pihoune“.
To nesnášel ještě víc.
Bílá kůže kolem očí, na pozadí rezavých pih vypadal jako... sova.
Zkusil to. Pěkné jméno...
Vran mu začal říkat „sováku“.
Popral se. Prohrál, samozřejmě. Pořád mu bylo jenom třináct.
Až jednou zrána. Probudil se, rozčepýřené vlasy, zmatený výraz, jako vždycky. Promnul si oči. Vypadal jako...
„Hele, Mývale,“ oslovil ho Vran.
Překvapivě...
Znělo to přátelsky.

Závěrečná poznámka: 

Končím Vranem na mnohá přání.
Jo. Je... zvláštní.
Ale není zlej.

Obrázek uživatele Tess

Poslední kapka

Úvodní poznámka: 

Patří před Nestát stranou. Konec války, tj. rok cca 10.

Drabble: 

Když překročil průsmyk, zastavil se a pokochal se výhledem. Úzký pás lesa, jezero, obezděná zahrada...
Chrám.
Zdroj, zdroj něčeho zvláštního. Ohnisko odporu. Tak nedotčený, klidný... bezbranný? Jak se jen můžou opovážit stát proti němu? Dodávat stále nové bojovníky?
Měl plán. Sestoupí dolů. V lesíku si krátce zdřímne a ráno, ještě před svítáním, projde dovnitř.
Sám.
K tomuhle útoku nikoho nepotřeboval.
Vykročil do údolí.
Odkudsi z dávno ztraceného podvědomí se v jeho hlavě vynořila slova: „Je čas udělat dětem pápá.“ Usmál se. Velice trefné.
Zítra budu vládnout Ostrovům!

Nevěděl. Netušil.
Pozítří si Ostrovy budou vládnout samy.
Je čas udělat Smrtonošovi pápá.

Obrázek uživatele Tess

Odcházející svět

Drabble: 

Člověk by neřekl, že mu některé věci můžou chybět.
Existují jistoty. Něco, co tu bude vždy.
Dokud to tu najednou není.
Štosy se zmenšovaly. V kanceláři bylo najednou místo.
Myšlenka, že zdánlivě nekonečná zásoba papíru může dojít, ho ze začátku vůbec nenapadla.
Později... začal šetřit.
Pak měl noční můry o dni, kdy papír dojde.
Dneska v zásuvce nahmátl poslední list, z jedné strany stále nepopsaný.
Zhrouceně se na něj díval. Jeho svět právě přestával existovat.
Co s tím ale může udělat?
Udělal z něj vlaštovku a poslal ji z okna. Díval se za ní.
Poslední stránka?
Pustil ji na svobodu.

Obrázek uživatele Tess

Základní instinkt

Úvodní poznámka: 

Pro Blancu. A mě.

Drabble: 

Oči, pro které vypluly tisíce lodí...
Tedy vypluly by, kdyby tam byly. Vzhledem k tomu, že lodí bylo pár desítek a byly zaměstnané jinde, vyplout nemohly.
Vlasy, které jako zářivý vodopád (pokud je vodopád vlnitý a hnědý) spadaly na ramena. Zdravě zarůžovělá tvář. Rozkošný nosík těch správných proporcí nad rty rudými jako třešně (a to bez použití rtěnky).
Dokonalost sama.
Blbá taky nebyla, ale proč by se měla připravit na cestu nějak pečlivěji? Problémy bude řešit až přijdou, nějak se to ošulí.
Jako vždycky.
Sečteno a podtrženo, před ptáčata čerstvě vylíhnutá v „přehlédnutém“ hnízdě u okraje Zóny napochodovalo chutné sousto.

Obrázek uživatele Tess

Drobný kutil

Úvodní poznámka: 

Časové zařazení není důležité.

Drabble: 

Fascinace dávnými technologiemi není vždy rozumná věc. Ale od kdy jsou koníčky rozumná věc?
Strávil celé léto zkoumáním pák, trubek a podobně.
Celý podzim se mořil se sestavováním dotyčného zařízení.
Nebyl příliš zručný, takže ho dokončil na jaře. Potom, co se mu zahojila zlomenina nártu, na který si šikovně hodil kus železa. Ten nejtěžší.
Bohužel...
Jenom opravdový ignorant mohl v zemi, kde stačí zarazit trubku do svahu, abyste získali zdroj vody, postavit pumpu na skále.
Na vodu nenarazil ani v osmi metrech. Hloub se mu dostat nepodařilo.
Jedno však jeho výtvoru musíme přiznat. Byl to dokonalý předmět na zahájení konverzace.

Obrázek uživatele Tess

Plíživé nebezpečí

Úvodní poznámka: 

Časové zařazení: pár let před narozením Ciarana, cca rok 200.

Drabble: 

Je neštěstí, když rádi čtete.
Mairi měla přečtenou rozsáhlou rodinnou knihovnu, veřejnou knihovnu a vše, co zbylo po dávné univerzitě. Tak se aspoň domnívala, a zoufala si, že nemá co číst.
V rámci svých výzkumů ale objevila v čímsi celá staletí nedotknutém nočním stolku jakýsi časopis. Byla nadšená.
S velkou opatrností v něm začala listovat...
Skromná večeře, jen ona a manžel. Vypadala zamyšleně, celý večer nepromluvila slovo.
Až najednou vyhrkla: „Tak jsem četla, že někde přirovnávají svatbu ke smrti... Co si o tom myslíš?“
„Nemůžu posoudit, miláčku, ještě jsem mrtvý nebyl,“ odpověděl Calum.
V tu chvíli ho milovala velice silně.

Stránky

-A A +A