Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Jeden svět nestačí

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku a Blancu.

Drabble: 

Hned jak si uvědomil sám sebe, měl jasno. Byl silný, o tolik silnější než obyčejní lidé. A pak se stala ta nehoda... zlomená noha. Málem ho utloukli... a stačilo si přát, aby kost srostla a ona srostla!
Útočníky roztrhal na kusy, pár posledních opravdu pomaličku. Tak, aby to jejich sousedé viděli. A pamatovali si.
Do měsíce vládl městu. Našel další jako byl sám, ale jaksi nezaostřené. Neměli ambice.
Aspoň ho neohrozí.
Poslouchali ho.
Jejich počet stoupal.
Do roka vládl celé zemi. Smrtelníci neměli práva, byli... dobytek.
Pohodlí?
Nuda.
Co je za Hranicí?
Zvědavost.
Země k dobytí.
Výzva.
Smrtonoš se usmál.

Obrázek uživatele Tess

Nevzdávat se

Úvodní poznámka: 

Časově těsně po Změně. Rok jedna.

Drabble: 

Vložil bramboru do důlku a na chvíli se narovnal, aby ulevil bolavým zádům. Brambory se tady naposledy pěstovaly před nějakými šedesáti lety. V machairu. Nebylo to tu pro ně příliš výhodné. Ale nejlepší, co v jižní části Vnějších ostrovů měli.
Šlo to dřív, půjde to i dál.
Poslední měsíc se živili hlavně rybami. Zbytky trvanlivých potravin šetřili, jak mohli. Minulý týden se konečně podařilo překonat úžinu k severnímu ostrovu... a převést zpátky několik krav mléčného plemene s telaty.
Bude líp.
Jen vydržet...
Když si za rok dával k večeři brambory s tvarohem, byl v sedmém nebi.
Brzo přivezou i obilí.

Obrázek uživatele Tess

Naprosto nevhodné

Drabble: 

Čekala je dlouhá cesta podzimními rašeliništi. Na přípravu nezbývalo moc času. A chlapec neměl prakticky žádné vybavení.
Naštěstí...
Být Přeměněným, který pamatuje Začátek, má své výhody. Existovaly... zdroje. Vybavení by neměl být problém.
To si aspoň myslela.
Pevné kalhoty a nepromokavá bunda nebyly problém. Stejně jako košile a teplé ponožky. Ale...
Sehnat boty velikosti 36...
Po dlouhém pátrání jedny našla.
„Tyhle nemůžu mít,“ ohradil se chlapec, jen se na ně pořádně podíval.
Nechápala to. Velikostně i střihově seděly. Než z nich otřela prach, nic nenamítal. A teď najednou...
„Proč?“
„Jsou... holčičí! Růžový!“
Potřásla hlavou.
„Neboj. Za týden budou stejně hnědý.“

Obrázek uživatele Tess

Tušení budoucnosti

Úvodní poznámka: 

Za brainstorm děkuji Blance
Upozornění: Romanťyka

Drabble: 

Budoucí laird a budoucí král. Nerozlučný pár.
Děvčata si o nich spiklenecky špitala. Tak... sladcí. Téměř jedno tělo, jedna duše.
Až to dávalo důvod k jistým obavám.
Král by měl – přece jen – zplodit dědice.
Norman děvčata víceméně ignoroval.
A pořád byl s Calumem.
Pokud...
Pokud Calum nebyl s Malcolmem!
Mladíci netušili, jaké pozdvižení vzbuzují.
Mimochodem zcela neoprávněně.
„Přijede Ceana.“ Calum četl poštu z domova.
„Tvá sestra? Jaká je?“
„Takový žábě...“
Viděl ji naposled před lety. Neměl nejmenší tušení, že zatím dorostla... do krásy.
Normanovi stačil jediný pohled a věděl. Ona je tou pravou! Jeho úsměv opětovala.
Klevety brzy zklamaně utichly.

Obrázek uživatele Tess

Důvěřuj, ale prověřuj

Úvodní poznámka: 

Pořád máte rádi Vrana?

Drabble: 

„To jsem zvědavá, co bude k večeři,“ prohlásila Liška
„Mám konzervy!“ vytáhl se Vran.
„Výborně, a jaký?“ zajímala se Rezka.
„Nech ho, símtě, stejně neumí číst...“
„Náhodou,“ nafoukl se Vran, „já umím číst!“
A hned se jal svoji gramotnost demonstrovat.
„N-U-T-R-I... nutrie...“
„Cože?“
„Jasně, a tady před tím... S... Skunk!“
„Cožééééé?“
„Nutrie? Skunk? Skunková nutrie?“
„Punková...“
„Prosimtě, ještě ty blázni. Vrane, přihraj to.“
„Tady máš, když seš tak chytrá.“
Liška se zahloubala do tajemství textu.
„No jasně, hovězí guláš.“
„A co měl s tou punkovou nutrií?“
„To bylo tohle tučným písmem. Složení a Nutriční hodnota.“
Povzdech.
„Mělas pravdu. Neumí číst.“

Obrázek uživatele Tess

Snaha byla

Úvodní poznámka: 

Dnes pro Gwen. Díky za nápad!

Drabble: 

Ozvalo se hlasité protestující zakvičení, mohutné šplouchnutí a pár rychlých kroků. Následovalo skřípnutí dveří, několik plácnutí utěrky a nepříliš srozumitelné lání vysokým dívčím hlasem.
Dědci před hospodou zvědavě poslouchali.
Po chvíli se otevřela vrata a ven se vyklátil ten... démon, jak chodí za Claire, a tvářil se podezřele nevinně.
„Cáks uďál, mladej?“ zahalekal na něj bodře jeden z dědků.
Tady se démonů nebojí.
„Nic jsem neudělal,“ pokrčil Vran rozpačitě rameny.
„Teda...“ pohlédl na své svršky, které byly potřísněny čímsi, co připomínalo vápno.
„Vona to chtěla... pořád... ‚Tak mi aspoň namaluj prasátko...‘.“
Povzdechl si.
„A když ta mrcha se natřít nenechá.“

Obrázek uživatele Tess

Sladká pomsta

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na Nevhodný výběr.

Drabble: 

Být bodnutý nožem do zad a nechaný u cesty nebylo dvakrát příjemné.
Lupiči nezískali nic cenného.
Získali JEHO zásilky.
Za to mu nechali nůž, který nešel vytáhnout.
Inu co.
Pozoroval je. Mohl je roztrhat holýma rukama, ale kdo to má uklízet?
Hlavou probleskla vzpomínka...
Z křoví se vypotácel pošťák. Měl být mrtvý!
Něco bylo divné. Šel trhaným krokem, ruce napřažené před sebou...
„Mozkýýýýý...“
Pomalu se blížil. Vůdce lupičů zaječel.
„Mozkýýýý...“
Nikdo se nedokázal ani hnout.
Postava se přikolébala k nim...
„Mozkýýýý...“
... pak se otočila a se zoufalým „Mozkýýýýý?“ se potácela pryč.
Kdo nedostal infarkt, utekl a už nikdy loupit nebude.

Obrázek uživatele Tess

Nečekané záludnosti

Úvodní poznámka: 

Pro Terdu. A Zuzku. A Birute, esli tu pobíhá. A Blancu. :)

Drabble: 

„Myslím, že bys měla zatáhnout tady za ten špagát.“
„Tomu se říká výtah.“
„To je jedno. Za ten špagát, prostě. Já koukal, jak to dělaj. Já zatím vyndám tyhle bazmeky...“
„Fendry. A výtah zdvihá hlavní plachtu. To se nejdřív musíme dostat na volnou vodu, víš, a nastavit se proti větru...“ Rezka se pokoušela louskat plachetní příručku za svitu měsíce. Docela jí to šlo, ale k úplnému pochopení by potřebovala ještě tak dva týdny, nebo někoho, kdo tomu rozumí.
Vran nebyl ten případ.
„No, hele, tohle jsou ňáký superkladky nebo co...“
„Rečny.“
Plavba bude víc než zajímavá.
Radši měli ukrást parník.

Obrázek uživatele Tess

Lekce topografie

Úvodní poznámka: 

Ano, přivádím na scénu novou postavu. Snad se bude líbit.

Drabble: 

Svěřit jednotku ne jednomu, ale hned dvěma Přeměněným nebyl dobrý nápad.
Oba chtěli velet. On, protože byl chlap. Ona, protože byla zkušenější.
On ukořistil mapu a buzolu. Ona se mu pokoušela vysvětlit, jak s nimi zacházet.
Velká chyba.
Ztratili se, samozřejmě.
Vran se začal rozčilovat.
Lišku to iritovalo a opakovaně ho vyzývala, aby se uklidnil.
Příliš opakovaně.
„JÁ JSEM ÚPLNĚ KLIDNÝ!“ zařval.
Nastala chvíle rozpačitého ticha, šoupání nohama a vyhýbání se pohledy.
„Dobrá,“ prohlásil nakonec. „Povídej, když jsi tak chytrá. Kudy?“
„No,“ řekla opatrně Liška, „kudy to sice nevím, ale možná by nám pomohlo, kdybys přestal držet mapu vzhůru nohama.“

Obrázek uživatele Tess

Správný nástroj

Úvodní poznámka: 

Dneska ti hodní.

Drabble: 

Ruka, pět prstů. S údivem na ni hleděla, jakoby ji viděla poprvé v životě.
Vlastně tomu tak bylo.
Později zjistila, k čemu může ruce používat. Někdy to nebylo nic pěkného. Myslela, že nic víc potřebovat nebude.
Ukázali jí, že se mýlí.
Tolik zbraní, celé místnosti! Zaujala ji kopí (dlouhá a pečlivě opracovaná). Obdivovala se sekerám (neuvěřitelně ostré a uspokojivě těžké).
Ale nakonec...
... nakonec stejně sáhla po meči. Mírně zakřivené ostří, skvěle vyvážený. Jakoby k ní hovořil. Jakoby byl vyroben jenom pro ni. Splynul s ní. Stali se novou bytostí, připravenou zabíjet.
Připravenou chránit.
Jednou meč odloží. Pravou dokonalost pozná jinde.

Obrázek uživatele Tess

Nevhodný materiál

Úvodní poznámka: 

Pro ty, kteří mají tyhle dva rádi :)

Drabble: 

Slíbili mu, že bude kapitánem.
To znělo dobře, dokonce skvěle. Když je váš nadřízený nesmrtelný, nemůžete počítat, že vám někdy uvolní místo.
Kapitán. Nová hlídka, jeho hlídka, v ní jeho staří přátelé...
Kromě toho je to pro dobrou věc. I Racek říká, že se hlídky musí obnovit. Že je zapotřebí získat dostatečné fondy, rozvrhnout rotaci, vyhodnocovat zprávy...
Kapitán. Spousta papírování?
Teď jen dobře naplánovat převrat. Aby se nic nezvrtlo...
Tupě koukal na půdorys paláce a nebyl z něj dvakrát moudrý.
„Dovolíš?“
Racek.
Stačil mu jediný pohled, aby naznačil cestu, ukázal klíčové body...
Kapitán. Tím Vran nikdy nebude.
Ulevilo se mu.

Obrázek uživatele Tess

Druhá míza

Úvodní poznámka: 

Děkuji za inspiraci Zuzce, která to asi ani netušila. To, že mi dává právě tuhle inspiraci :)

Drabble: 

Začne to nenápadně. Drobná prasklinka v dokonale hladkém povrchu.
Rozšíří se, ani se nenaděješ.
Najednou jich je nějak mnoho.
Rozpad probíhá od okrajů. Nejdřív pomalu, potom čím dál rychleji. Snaha o údržbu chvíli přináší výsledky, zdá se. Pak ale přímo uprostřed... hluboká trhlina, ze které trčí strom.
Někde na krajnicích vyroste vřes, jinde se plíživě objeví rašelina. Jarní záplavy odnesou část podloží, ve vozovce se vytvoří hluboká puklina. Jinde se nakupí takřka neprůchodné kry.
Nezůstanou dlouho.
Hojivá síla přírody je neskutečná. Kde dříve panovala šeď, vládne teď záplava barev.
Zelená, hnědá, rudá... živá.
Krajina svlékne kůži asfaltu a oddechne si.

Obrázek uživatele Tess

Nový život

Úvodní poznámka: 

Blanca si přála Racka, ale byl minule a příští téma je mu ušité přímo na tělo, takže... ne. Promiň

Drabble: 

Odmalička získávala trofeje v turnajích různých bojových umění. Přála si být vojákem – jako táta. Nezdařilo se.
Kariéra policistky nezněla tak špatně. Vystudovat. Být částí prestižního týmu, řešit tajemné vraždy...
Nakonec zakotvila v malé vesničce, kde se starala aby se děti netoulaly po večerech venku a aby stařenky nepřejel zdivočelý kamion.
S překvapením zjistila, že se jí to líbí.
Po třicítce pochopila. Napořád bude v zapadákově, bez kariéry, bez služebního postupu.
Smířila se s tím.
Nedlouho poté prakticky zemřela.

Když se na lidské mládě řítil nepříčetný útočník, sotva stabilizovaná Přeměněná mu vstoupila do cesty... a brutálně ho zmasakrovala.
Něco si pamatovalo.

Závěrečná poznámka: 

Drabble se odvolává na Shodu náhod.

Obrázek uživatele Tess

Dostát slovu

Úvodní poznámka: 

Liam Mořeplavec pro Terdu a Racek pro Blancu

Drabble: 

Liam nemohl uvěřit vlastním očím.
Donedávna si myslel, že jsou jediní, kdo přežili. Ze všech stran obklopení oblastmi smrti, přežívající na rybách a bramborách... jak dlouho ještě?
A teď... teď veze zpátky naději.
A zajímavou návštěvu.
Kdo by poznal, že světlovlasý mladík přecházející po palubě je poněkud... jiný? Pokud nevidíte jeho jantarové oči.
„Kapitáne, kompas se zbláznil.“
„Už zase?“
„Doteďka to moc nevadilo, ale přichází mlha...“
Racek se na Seveřany omluvně ušklíbl.
„Uvidíme se později,“ řekl, přehoupl se přes palubu a se šploucháním odplaval.
Na Sever dorazí po svých.
Koneckonců, podle Úmluvy má lidi chránit.
Po chvíli se kompas uklidnil.

Obrázek uživatele Tess

Daleká cesta

Úvodní poznámka: 

Na Blančino přání momentka z útěku Caluma a Ciarana.

Drabble: 

„Potichu, chlapče.“
V rozvalinách hotelu u jezera se schovávali od odpoledne. Teď byla tma. Jako v pytli.
Nejlepší čas pro pašeráky.
Čas pokračovat.
Kapitán podloudníků se objevil tiše, jakoby ho vyplivla tma.
Ciaran se zoufale chytil rukávu strýcovy košile. Nemůže ztratit ještě jeho. Ale ani se nenadál a seděli v lodi. Vesla se pohybovala se sotva slyšitelným šploucháním.
Náhle se cítil unavený. Opouští domov. Pluje do neznáma, do tmy. Sklopil hlavu.
Přes slzy v očích zahlédl zablikat světélko. Další a další. Hvězdy tančily v zrcadle jezera.
Zvedl zrak.
Mraky se rozestoupily a on hleděl do hloubi nekonečného vesmíru.
Jede... domů.

Obrázek uživatele Tess

Další krok

Úvodní poznámka: 

Drabblátko zapadá někam mezi Změnu rovnováhy a Špatnou volbu.

Drabble: 

Ozvalo se hlasité zacinkání.
Už zase.
Peter se zavrtěl a v polospánku proklel své spolunocležníky. Který idiot má na mobilu nastavené takovéhle buzení?
V rozespalosti si neuvědomil, že mobily už pár let nefungují. Zvuk zvonění detektoru mu splynul s neskutečně otravným budíčkem; zvonění jako zvonění. Na detektory stejně nevěřil. Copak by se Zóna mohla posouvat? Na velitelství jenom straší.
Smrtonoš kráčel a Zóna se pohybovala za ním, pomalu, ale přece. Už zdálky slyšel hlasité zvonění. Stačila jedna střela, aby zmlklo.
Ošklivě se usmál.
Oddíl nováčků byl příliš unavený a příliš bezstarostný, aby postavil hlídky.
Peter měl po starostech s vstáváním.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se za drobně drastický začátek. Máte v Ostrovech nějaký oblíbený prvek, období nebo postavu? Beru objednávky :) *konec reklamy*

Obrázek uživatele Tess

Nomen omen

Úvodní poznámka: 

Téma: Bonusové pro organizátorky. Kachnička.
Strašně děkuju za tohle téma, protože mi umožnilo napsat věc, kterou jsem chtěla napsat už děsně dávno, ale nebylo jak. A teď krutopřísně je.

Drabble: 

Stará jména si nepamatovali a nová neměli.
Nejdřív je oslovovali „hej, ty!“. Žádný problém.
Jenže když bylo Hejtěch víc, začala být potřeba je rozlišovat.
Zrzek ke jménu přišel snadno. Vran taky. To ta barva vlasů...
Nebo pojmenování podle zvířat. Světlovlasý Racek, prokvetlý Jezevec, nazrzlá Liška...
Ale co s tou novou?
Skupinka debatovala, ta nová seděla v koutě a se zájmem poslouchala. Jméno určí její budoucnost.
Pootevřely se dveře a do místnosti vklouzla krčmářova dcerka, která za nimi poslouchala.
„Já jsem Kačenka!“ oznámila důležitě.
Debatující se zarazili.
Že by Kachnička?
O pár minut a vybílenou hospodu později vzali tenhle návrh zpět.

Obrázek uživatele Tess

Hlava a srdce

Úvodní poznámka: 

Tak poslední.
Letos.
(?)

Drabble: 

Vždycky všechno rozebíral do sebemenších podrobností.
Teorie obrany nebyla výjimkou.
Bojovat se vyplatí když... poměr sil... vybavení... odhodlání... zdroje...
Chrlil proměnné jednu za druhou. Ty posluchače, které neznudil k smrti, naprosto demotivoval. Pokud jim vůbec stálo za to ho sledovat.
Světlovlasý mladík se pohrdavě ušklíbal.
Taky na něj dojde...
Bojům se nevyhne nikdo. Radši by si měli osvojit i teorii.

Všechno rozebíral do sebemenších podrobností.
Ale když nepřítel udeřil uprostřed noci, vyběhl ven v bosý a v trenýrkách a rozháněl se pohrabáčem.
Bránit svůj domov...
Smrtící úder vedený na jeho hlavu zastavila zbraň světlovlasého bojovníka.
Ten si radši osvojil praxi.

Obrázek uživatele Tess

První úkol

Úvodní poznámka: 

Pošťáci pro Smrtijedku. (Píšu na přání, víte?) Spojeno s loňským příběhem.

Drabble: 

Poštmistr si na nedostatek podřízených nemohl stěžovat. A stále přicházeli další.
Třeba teď.
Démonka.
Dělal s Přeměněnými dost dlouho na to, aby je poznal na první pohled.
Byli dobří. Vlastně ti nejlepší kurýři, jaké by mohl mít.
„A tady,“ prováděl tu novou, „máme nedoručitelnou poštu. Třeba tohle.“
Na obálce nebyla adresa. Jenom kresbička.
Dům. Vysoká úzká okna. Věž. Zeď, zpoza které vykukují stromy. Zahrada? U vchodu váza, v ní bohatá kytice. V pozadí hory.
„Nenapadá tě co s tím?“
Usmála se.
Adresu poznala.
Zase se podívá domů; tam, kde to všechno začalo. Kde se poprvé probudila...
„Já to tam doručím.“

Obrázek uživatele Tess

Pro jedno kvítí...

Drabble: 

Poslat na misi tyhle dva dohromady bylo riziko. Ona byla soustředěná na splnění úkolu a on nenechal jedinou sukni na pokoji.
Právě se pokoušel, aby jeho pověst lamače dívčích srdcí nepřišla vniveč.
Jenže...
Ať dělal co dělal, pořád nemohl vybudovat dostatečně romantickou náladu.
Pokusil se ji políbit. Nepochopila to a hodila ho do křoví.
Škrábalo.
Zatvářil se jako nakopnutý kokršpaněl. Nevšimla si toho.
Pokusil se o další výpad. Dívky mají rády květiny...
„Počkej na jaře, až to tu rozkvete.“
„Hm? A co?“
„Bude to tu nádherný. Však víš, co se říká. Není růže bez trní.“
„Tohle je cesmína, ty pako.“

Závěrečná poznámka: 

Chudák Vran!
Však on si ale najde nějakou jinou. S tím nikdy neměl problém.

Obrázek uživatele Tess

Špatná volba

Drabble: 

„Tak jsem ji položil. Kde jsou moje prachy?“
„Cože? Jaký prachy? Ještě nejsi hotovej.“
„Ale už je definitivně mrtvá. Ani se nehne.“
„No tak... stáhnout, vyvrhnout, naporcovat!“
Práce řezníka nebyla tak lehká, jak by se zdálo. Jako by nikdy nekončila. Kráva za kravou, ovce za ovcí. A žádný pic kozu do vazu, zákazníci chtěli kompletní servis.
Kašlu na to. Dám se naverbovat, pomyslel si Matt. Bude to pohoda, však co by mohlo hrozit. Invaze?
Své myšlence se zasmál.
O dva roky později, když stál ve formaci a s hrůzou hleděl na temnou masu nepřátel, změnil názor.
Radši měl zůstat řezníkem.

Obrázek uživatele Tess

Takový běžný den

Drabble: 

Okolní vrcholy se ztrácely v mléčně bílé. I průsmykem se valily chomáče mlhy. Stezka byla namrzlá od drobných kapiček, kterých byl vzduch plný. Mrak zase jednou ležel na zdejších kopcích jako těžká deka.
Nadhodil si batoh a začal sestupovat. Jeho náklad sebou zamlel. Jehně bekavě protestovalo. Potřebuje ho dostat do tepla co nejdříve.
Pod mrakem pršelo.
Polohlasně zaklel.
Rozpršelo se víc.
Probíjel se proti větru, který mu do očí vháněl kapky deště a sem tam i sněhové vločky. I když se pohyboval, byl promrzlý do morku kostí.
Ale už jen pár kroků...
Do padajícího šera probleskla záře oken.
Teplo domova.

Obrázek uživatele Tess

Nevhodný výběr

Drabble: 

V závětří skal se pokoušel hořet oheň. Moc mu to nešlo. Rašelina hoří špatně.
V záři plamínků si trojice dělila svou kořist. Nestálo to za nic. Kdyby šli pracovat poctivě, přišli by si na víc a za menší námahu.
„Přiložíme?“
Největší z trojlístku naložil na oheň nepoužitelnou část lupu.
Dopisy oheň utlumily. Okolní stíny se zdály být ještě temnější, než plameny opět vyšlehly a vítr se zmocnil několika ohořelých listů papíru, jejichž poselství se už k adresátovi nikdy nedostane.
V nejtemnějším stínu zaplály rudé oči.
Pošťák byl opravdu naštvaný. Asi to zdejší společnosti sdělí.
Zaměstnání poštovního lupiče prostě nemá budoucnost.

Obrázek uživatele Tess

Klid před bouří

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Druhou stranu.

Drabble: 

„Než začnete plnit misi, počkejte pár dnů. Zvykněte si na jiné tempo, splyňte s davem. Až tam budete jako doma, potom...“
Tak zněly instrukce.
A oni se jimi řídili. Nechtěli zklamat důvěru, která do nich byla vložená. Musí uspět.
Takže splynuli. Bylo to neuvěřitelně snadné.
Ráj na zemi. I když...
Ve městě panovala atmosféra neurčitého strachu. Co nevidět se určitě vynoří nepřátelské invazní síly a připraví je o všechny jejich vymoženosti, cennosti a životy.
Bylo to blízko, ale ne úplně přesně.
Invaze už začala.
Jedna invazní síla se zpíjela ve společnosti děvy volnějších mravů, zatímco druhá objevovala zázraky opečené slaniny.

Obrázek uživatele Tess

Individualista

Drabble: 

Vlahý vítr zvěstoval příchod jara.
Mocný orel kroužil oblohou, racci se hádali na skaliscích a pro papuchalky nastal čas na každoroční martyrium – stavbu nory.
Náš mladý papuchalk ale nebyl dnešní. Věděl, že na kvalitě nory záleží, a nehodlal ji upravovat každoročně. Udělá si strejčka - zbuduje sídlo, jež vydrží na věky věků. Které mu nikdo neobsadí, protože ho vystaví mimo kolonii.
Dokonalé.
Slečny papušalčice se budou moct přetrhnout, která si s ním pořídí vejce...
Jeho dílo se vskutku stalo nesmrtelným. To když ho racek zahlédl samotného, daleko od kolonie.
Dobře si pochutnal.
A staří papuchalkové měli příběh, jímž mohli strašit papušalčátka.

Obrázek uživatele Tess

Druhá strana

Drabble: 

Hluk, smrad a světla.
Dorazili pozdě večer, kryti tmou, a nemohli se vynadívat.
Tady musí žít aspoň dvacet tisíc lidí!
Betonová džungle se táhla do nekonečna, udržované stavby střídané ruinami.
V životě nic takového neviděli.
Konečně začali chápat, proč se zdálo výboru jako špatný nápad poslat sem právě je.
Oni si „civilizaci“ nepamatovali. Kdokoliv jiný by se tu zorientoval lépe...
Jenomže Zónou mohli projít jenom Přeměnění.
Naštěstí je někdo schopný adaptovat se rychle.
Rychlý průzkum...
„Poď, todle musíš vidět,“ Vran si trochu šlapal na jazyk a divně se kýval.
„Co je?“ zívla probuzená Rezka.
„Zjistil sem, č’mu se říká ‚bar‘!“

Obrázek uživatele Tess

Ploský, prázdný, nicotný...

Drabble: 

Pochodovali už několik dní. Nové boty přestaly dřít, na puchýře si zvykli. Dnes se jim šlo aspoň trochu veseleji. Dnes je čeká cíl. Prázdný, šedý cíl prázdné, šedé cesty v prázdné, šedé krajině.
Otevřel se jim pohled na průsmyk, jejž měli bránit. Z jedné strany masiv skal, z druhé...
Sluneční paprsky vykously v šedi a hnědi úbočí hory smaragdové a zlatavé střípky. Přes jejich únavu prorazilo okouzlení.
Nikdy předtím tu nebyli, ale teď jim to bylo jasné.
Pro tohle místo stojí za to bojovat.
Za následující měsíce pozičních bojů poznali zdejší okolí opravdu dokonale.
Hora své kouzlo ale neztratila nikdy.

Obrázek uživatele Tess

Dobrá ocel nerezaví

Drabble: 

Mladíčci sotva dost staří na to, aby jim nalili, s bázní poslouchali historky ostřílených veteránů. Čekala je první hlídka. První možné nebezpečí.
Někdo dal k dobru historku o dnu, kdy na něj zaútočil zajíc a málem ho opravdu dostal.
Někdo jiný povídal o tom, jaké to je, když vaše detektory začnou zvonit ať se hnete kterým směrem chcete.
Někdo další vyprávěl příběh, který se v jeho rodině tradoval už několik generací – jak z Druhé strany procházeli skuteční, zabijáčtí démoni, kteří si toužili podrobit jejich zem.
Někdo neříkal nic.
Už se naučil, kdy mlčet.
Měl na to taky pár set let.

Obrázek uživatele Tess

Inspirace

Drabble: 

„A jak, sakra, tam máme dopravit deset tun obilí?“
Během posledních let se stav mnoha silnic podstatně zhoršil. Nikdo je neudržoval, nebyl důvod. Mnohé osady teď spojovaly jen širší pěšiny.
Kupecká karavana projela bez obtíží, ale deset tun obilí...
A tenhle problém potřeboval vyřešit co nejdřív.
Promnul si spánky a postavil vodu na čaj. Doufal v nějakou inspiraci. Zadíval se z okna.
Hm, po moři se tam taky nedostanou.
Ze zadumání ho vytrhl zvuk pískající konvice. Voda se vařila.
Jeho výhled zamlžila pára.
Že by?
Pohled mu padl na starý viadukt.
Koleje ještě nerozebrali.
A v muzeu je parní lokomotiva...

Závěrečná poznámka: 

Pořád je pro mě naprosto neuvěřitelné, že celá trať z Glasgow do Fort Willamu byla postavená jen za čtyři roky (prakticky na pontonech! přes bažiny!) a následný úsek do Mallaigu za dalších šest let (vidadukty! tunely!). To všechno na konci devatenáctého století.
Jo, a stavěli to hlavně Irové.

Obrázek uživatele Tess

Skutečný specialista

Drabble: 

Billie nebyl moc inteligentní, ale o to byl bohatší.
Ale jeho učitel dosáhl skutečného úspěchu – Billie začal číst knížky.
Tedy knížku.
Tedy spíš si prohlížet než číst.
Dávná monografie oplývala mnoha fotografiemi francouzských zámků. Kdybyste se Billieho zeptali, kde je Francie, tak by ji klidně umístil třeba na Měsíc.
Zase tolik to nevadilo. Francie už beztak nebyla.
„Tohle, tohle je hezký. To by se mi líbilo. Postavte mi to,“ přikázal jednou.
„To si musíte sehnat odborníka. Na zámky.“
„Jako zámečníka, jo?“
Billie sice nebyl moc bystrý, ale přece jen byl realista.
„Když nám by se tu hodil spíš nějakej hradlař.“

Stránky

-A A +A