Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Cesta k moci

Úvodní poznámka: 

Původně jsem měla rozepsanou drasťárnu. Jenže nebyla logická, tak jsem jí zamávala a místo ní přihodila Malcolma. Mělo by to být ale srozumitelné i bez znalosti fandomu.

Drabble: 

Malcolm nechtěl nikoho zabít, chtěl životy zachraňovat. Ale ono se to tak nějak přihodilo.
Zachránit životy, to bylo hlavní. Najednou byl smýkán okolnostmi. Šli a zabíjeli, cítil hukot krve v žilách, byl naživu a ti, co se jim postavili, umírali. Zabíjel, protože se to tak přihodilo. Zabíjet není hezké, je to někdy jenom nutné, řemeslo. Konečně to pochopil.
Při poslední smrti pocítil uspokojení.
Zavřel oči.
Pořád bylo něco špatně. Poslední článek... Chlapec nemůže zůstat naživu.
Nemůže.
Nesmí.
Ale...
Proč na tom vlastně záleží?
Otevřel oči a jako by z něj spadla pouta.
Tohle je moje volba.
Po chlapci pátrat nebude.

Obrázek uživatele Tess

Svět je fajn

Úvodní poznámka: 

Démoni krátce po začátku války se Smrtonošem. První generace. Už jsou cvičení, ale nevěří se jim.

Drabble: 

Do stodoly fičelo. Ve stěnách bylo víc děr než stěn. Shora kapalo, zdola sákla voda. Žádný zázrak, že všechna sláma byla shnilá.
K večeři dostali pár kýblů pomejí.
V noci mrzlo. Na promočených pokrývkách se tvořila námraza.
Zvláštní jednotka spokojeně odpočívala.
Měli přístřeší, jen trochu vlhké. Dostali najíst. Tělesnou teplotu si snížili a v klidu hibernovali. A nic se je nepokoušelo zabít!
Ten zámek na dveřích? Kdyby chtěli, mohli odejít libovolnou ze čtyř stěn, dveří netřeba.
Šramot. Odemkli jim?
Polnice troubí nástup.
A co je to, tohle? Každý z nich dostal do ešusu čaj?
Tohohle ubytovatele se budou muset držet.

Obrázek uživatele Tess

Žádná ztráta

Úvodní poznámka: 

Tak tady je těsně pre-apo Jezevec, předtím než byl Jezevec. Ale mělo by to být srozumitelné pro všechny :)

Drabble: 

Své děti nepoznával. Syn trávil dny před televizí, nohy (obuté!) nahoře a něčím se ládoval.
Dcera přicházela domů jen přespat. Asi. Za poslední týden ji viděl třikrát.
Kam se poděly ty zvídavé oči a radost ze života? Vždyť je to jen... několik let?
Ale nejhorší byla jeho žena. Kdysi aktivní, holka do nepohody. Dnes rozkydlá matrona, která se nenechá přemluvit ani na společnou večerní procházku.
Klapla schránka. Pošta. Dopis od útvaru.
Kdysi se je bál otevřít, nechtěl na další a další mise, pryč od rodiny.
Dnes se těšil.
Cože? Nikam nepojede?
Stejně si zabalil. Víkend na Vysočině mu vyčistí hlavu.

Obrázek uživatele Tess

Tristní situace na dražbě!

Drabble: 

Starostka dorazila v provokativní sukni inspirované edwardiánskou módou! Její zástupce se oděl do vkusné polyesterové miniskuně! Fialová v kombinaci se zelenou opět na vzestupu!

Jedna z hlavních událostí této sezóny – dražba poslední tlačenky! Možnost provětrat svůj reprezentativní šatník využily jak špičky naší politické reprezentace, tak i pilíře naší společnosti. Podrobné postřehy naší módní policie čtěte na str. 4.

Dražba luxusní pochutiny se nečekaně zvrtla.
Většinu v nestřeženém okamžiku sežral příruční pinč pana McDougala (obr. vlevo dole). Vydražení schopný byl pouze tristní zbytek.
Přejeme paní starostce dobrou chuť!

Nezapomeňte! Příští měsíc se draží slanina! Jaký outfit zvolíte?
Příruční psi jsou out!

Obrázek uživatele Tess

Smysl života

Drabble: 

Beth ještě ani neuměla chodit, a už úspěšně popatlala zeď.
Jen jak získala nějakou motorickou kontrolu, už malovala ohořelými klacíky. Neustále si čmárala.
Tak dvakrát, třikrát do roka dostávali speciální zásilky. Posel si vypil šálek čaje, zakousl dortu a šel dál. Byl to někdo nový, zajímavý.
A prsty se nedaly zastavit. Náčrtky uhlíkem na pergamen... během několika minut momentka odpočívající ženy.
„Hmmmm...“ Rezka si vždycky všímala, co se kolem děje.
Znovu se stavila na Vánoce.
Nepřišla naprázdno. K čemu by vám byla znalost dávných skladů, kdybyste je neměli nikdy použít?
Balíček byl pro Beth.
Vysypal se z něj barevný poklad.

Obrázek uživatele Tess

Úřední šiml

Úvodní poznámka: 

Démoni pro všechny fanoušky a pro Gwen zvlášť.

Drabble: 

Někoho (nikdo se k tomu později nepřiznal) napadlo, že nejlepší bude, když na výzvědy půjdou trojice. Rozhodil je náhodně.
Vran si s Liškou rozuměl výborně, pokud mohl velet. Rezky se trochu bál, ale nedával to najevo. Ty dvě kolem sebe obezřetně kroužily.
Střídali se, dva chodili po výzvědách, zatímco jeden se staral o zázemí tábora.
Vran s Liškou neustále bloudili.
Když šla s Liškou Rezka, proběhl průzkum rekordní rychlostí. Ale Vran měl dojem, že to takhle nejde. Nebude sedět na zadku, je chlap.
Příště šel s Rezkou on.
Zpátky přišla jen Rezka.
Vran se připlazil.
Příště si nic zkoušet nebude.

Obrázek uživatele Tess

Den jako každý jiný

Úvodní poznámka: 

Tak další pokus...

Drabble: 

Helen milovala teplé dny pozdního jara. Měkké světlo v kopcích, které tam zůstává až dlouho do večera. Muchničky ještě nevylezly, ale tráva a jehňata už ano. Každý rok se těšila na ukradený čas, který může utratit tam nahoře.
Letos žádný ukradený čas nebyl.
Trapičovi dlouhé večery nevyhovovaly. V noci kňoural co dvě hodiny a dožadoval se svého. Ráno ho probouzely první paprsky, nějakým záhadným způsobem, přes všechny zatažené závěsy. Úsvit zdravil ječením.
Ječení.
Helen si povzdechla a sklonila se nad kolébkou. Zase úsvit? Hlad? Zoubky? Prdíky?
Pozvedla toho malého pišišvora.
Mimino zabrblalo a usmálo se.
Za tohle to všechno stálo.

Obrázek uživatele Tess

Drobný háček

Úvodní poznámka: 

Helen a Beth pro Blancu, byť jen naznačené.
Někteří lidi jsou prostě parchanti.

Drabble: 

Zbývá jenom poslední pohyb. Posadit se na trůn.
Bylo to tak snadné!
Po Helen pokukoval už dávno. Hezká holka. Její bratr vyrůstal s Normanem! Tomu říkám partie, skoro jako se přiženit do královské rodiny...
To, že Norman měl u ní úspěch ho nepřekvapilo. Byl to král a ona nebyla blbá.
Nebo spíš byla, protože už najednou nebyli spolu a jí rostlo břicho.
Určitě by přivítala oporu.
Svatba byla brzo. A Brian se stal otcem královského levobočka.
Legálního následníka brzy zabijou. Jako zabili jeho tátu.
Z královské krve zůstane už jen ta holka. Jeho dcera.
Budu král!
Malcolm se rozpřáhl...
Nebude.

Obrázek uživatele Tess

Silné ego

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Anonymní seznamka (3.4.)
Vran pro Profesora a Gwen a démoni obecně pro Ryu.
Jo, a jeden Havran pro Mivku.

Drabble: 

Bylo to celé takové divné. Seděli spolu u několika stolů. Bezejmenní.
Doteď to byli prostě Oni; ne, doteď to byl On nebo Ona (a někdy, opravdu, i To). Ti divní.
Teď ale byli spolu. Byli osobami. Nastala potřeba se rozlišit, pojmenovat. Stát se samostatným jedincem. Poznat ty druhé, i sám sebe.
Chtělo to jména. Silná, krásná, určující jména.
„Já budu Havran,“ vyhrkl mladý muž černých dlouhých vlasů spadajících dramaticky do tváře, oděný v černém koženém kabátu a černých džínách.
Obdržel úder korbelem od někoho od hlavu vyššího a dvacet kilo těžšího.
Vran to jméno viděl první a nebude se dělit.

Obrázek uživatele Tess

Kolik řečí znáš...

Drabble: 

Nikdy nevadilo, že nemluví oficiálním jazykem. Tedy, on mluvil oficiálním jazykem, jediný problém byl v tom, že existovaly dva oficiální jazyky.
Ten druhý se odmítl učit už v raném věku, sváděje to na nechuť k utlačovatelům. Popravdě řečeno tím maskoval svůj strach, že se zjistí, že je na jazyky pitomý.
Všichni si zvykli, že on prostě anglicky neumí.
Na Vnějších ostrovech to nebyl problém.
Jenže potom narukoval... na pevninu.
A něco mu bylo divné. Skutečně existovala hodnost génia? Proč říkají tomu šedovlasému, co na ně řve, sàr-ghin?
Vlastně ani nebyl daleko od pravdy. Jejich výcvikový seržant byl svým způsoben génius.

Závěrečná poznámka: 

Lingvistický koutek:
Sàr-ghin, vyslovujeme sár-džin = génius (skotská gaelština)
Jo, asi to tam vlezlo z arabštiny bo odkud. Přičemž
sàr znamená hrdina, významná osoba.
Skotská angličtina mívá tvrdé r a znělejší n, takže seržanta vyslovují hodně podobně.

Obrázek uživatele Tess

Utajené zdroje

Úvodní poznámka: 

Tak konečně Liam! Pro Terdu.

Drabble: 

Vlastně to bylo jednoduché. Liam nechápal, jaktože je to ještě nenapadlo.
Přitom to tu bylo celou dobu! Ale musel nejdřív na vlastní oči zjistit, že to někde opravdu funguje. Na jihu.
Sádky. Ano, hyzdily krajinu.
Tedy moře.
A byly obhospodařovány lidmi „zvenku“. V posledních letech se o ně nikdy nestaral. Zpustly, částečně se potopily, ale pořád tu byly. Někde.
A dají se použít!
„Mám další!“ Potápěč se vynořil a táhnul za sebou značně poškozenou bójku. Od ní se táhlo lano k tomu, co hledali.
Jedna vedla k druhé.
Sever bude moct přidat k jednotvárné stravě brambor a ryb taky krevety.

Obrázek uživatele Tess

Nepatřičný výsadek

Drabble: 

Ozvalo se několikanásobné čvachtnutí. Vůkol jen rašeliniště, kotouče mlhy a muchničky. Modrá budka nedaleko se v okolní scenérii vyjímala naprosto nepatřičně.
Pistolníci vypadali celkem spokojeni, sedíce na hladině po způsobu kachen. Trpaslík vězel v bahnu skoro až po krk.
„Zajímavé, co je tohle za mutaci?“ zeptal se drobný stařík se síťkou na motýly a hotovil se k odchytu. Naši hrdinové se vyděsili, zaplácali křídly a zvedli se z hladiny, pokoušejíce se dostat zpět k budce. Trpaslík vytáhnul sukomet a spustil palbu tvrdými cucavými bonbóny, brzy však přestal, aby se mohl chytit nohy kolem prolétajícího Butche.
Dokázali to.
Dveře budky zaklaply.

Obrázek uživatele Tess

Žádný rozdíl

Úvodní poznámka: 

Liam Mořeplavec je pořád ve frontě. Tohle chtělo být napsáno.

Drabble: 

No a co že je konec světa. Nenechala se tím nijak ovlivňovat ve své rutině. Byl tu pes, který potřeboval proběhnout, domácnost, o kterou bylo nutné se postarat.
No a co že je válka. Svět se nezastaví, pořád je zapotřebí pracovat, žít.
Fronta se blížila, ale ona se nebála. Zvěsti o neobyčejných obráncích dorazily až do její vesnice.
Teď dorazili i obránci.
Dnešní noc prý byla obzvláště tmavá, tvrdili.
Potřebovali průvodce.
Ona znala v okolí každý kámen.
„Není vidět ani na krok,“ stěžoval si jeden.
„To nevadí,“ řekla. Její vodicí pes vstal a protáhl se.
Byl čas jít se proběhnout.

Obrázek uživatele Tess

Drobná komplikace

Úvodní poznámka: 

Rezka s Ciaranem pro Blancu.
Stále beru objednávky! :)

Drabble: 

Dlouze a vytrvale pršelo. Bez ustání hřmělo. Obloha připomínala stroboskop.
Stan byl pro dva příliš malý, a to se v něm tísnili tři.
Po zadní tyči neustále stékaly kapky vody. Seděli v louži, ale konečně seděli.
Nejhorší měli za sebou. Opatství už je blízko. Teplo, sucho, jídlo a odpočinek.
Zítra.
Bouřka pomalu odcházela, déšť slábnul. Hrom už takřka nebylo slyšet.
Poslední zablesknutí...
Hluk spíše cítěný, než slyšený.
„Ven!“ Rezka vyšoupla Ciarana a popadla Kluka za ruku.
Úbočí nad nimi se dalo do pohybu. Vodou nacucaná zemina se valila dolů a polykala vše.
Na démona a jeho doprovod ale byla krátká.

Obrázek uživatele Tess

Plíživé nebezpečí

Drabble: 

Zaseli semena a nechali vyrůst.
Posekali, natrhali, namočili, nalámali stonky. Třeli, vochlovali.
Hodně šlo do odpadu, ale s tím se počítalo.
Posukovali, předpředli. Vyvařili a bělili.
Namočili do horké vody a dopředli.
Vysušili, pak už přišlo jen soukání a skaní.
Z hotové příze utkali látku.
...
Zaseli moc blízko.
Myslí si, že jsem len. Všichni si myslí, že jsem len. A já zatím, nenápadně ukrytá, můžu cestovat. A seznamovat se s lidmi.
Je ze mne jemné pláténko. Spodní košile, povlečení.
Jen ať se se mnou seznámí.
S divokou magií.
Posunu se, porostu.
Z nich většina umře.
A tak to má být.

Závěrečná poznámka: 

... a můžete jim říkat stokrát, zkontrolujte si hranice a blízkost Zóny a vůbec, a myslíte, že to udělaj?
(Pro fandomu neznalé - v tomhle světě je magie pro veškeré živočišstvo smrtící.)

Obrázek uživatele Tess

Čas se nadechnout

Úvodní poznámka: 

Hodně raný Racek pro Blancu.

Drabble: 

Byl to prostě jenom... další den.
Další den a další bitva. Nápor neustával.
Byl si jistý, že existuje nějaká možnost, něco lepšího, než si jen stoupnout do řady, pozorovat jak řídne a čekat na den, který bude posledním i pro něj. Určitě je taková možnost. Jen kdyby se mohl zastavit a rozmyslet se... jenže se zastavit nemohl.
Další den, další bitva. Vysoké útesy, není kam ustoupit. Nápor neustává. Měli by být schopni útočníky zastavit, ale ti je zatlačují.
Byl čas. Zaútočil... a střela ho smetla.
Procitnul druhý den dole, na úbočí hory.
Přežil.
Jediný.
Uzdraví se.
Konečně měl čas přemýšlet.

Obrázek uživatele Tess

Pokus dobrý

Úvodní poznámka: 

Pro Gwen, dle jejího přání.

Drabble: 

Neměl řidičský průkaz, ani nejmenší tušení jak se ve vozidle pohybovat na pozemních komunikacích a jen matné ponětí o tom, že nějaká pravidla existují.
Ale to mu nikdy nevadilo. Pro mechanická udělátka měl jakési přirozené porozumění.
Chápal, že je musí krmit.
Sehnat naftu nebylo jednoduché. Najít, kterým otvorem se má doplnit, bylo těžší.
Vrana ale nezastavilo nic. Byl vyděšený z rychlosti, kterou Smrtonoš postupoval a naštvaný, že ho nedokážou zastavit.
Všechno dobře promyslel, připravil... vlezl dovnitř a tank nastartoval.
Bohužel přecenil nosnost rašeliniště.
Vydrápal se ven a mezi zuby drtil kletby.
Tank jednou vyhrabou archeologové.
Smrtonoše budou muset zastavit jinak.

Obrázek uživatele Tess

Osud světa

Úvodní poznámka: 

Diakritika opravena.
BTW stejně jako vloni beru případné objednávky na Ostrovy. A snažíim se je psát tak, aby i neznalí fandomu nebyli ochuzeni.

Drabble: 

Tolik věcí může hrát ve váš prospěch či neprospěch. Síla, vytrvalost, tvrdohlavost... ale hlavně potřebujete štěstí. Přežití je víceméně souhra náhod.
Silná mysl, odolnost, určitá drobná výhra v genetické loterii, a stejně...
Jedna do toho nakráčela. Druhé se to otevřelo přímo pod nohama. Třetí řídil auto (s následky havárie si bleskově naskočená regenerace poradila). Další by neměli šanci přežít, ale náhodou se nedostali do situace, kde by jejich odolnost procházela zkouškou. Normální lidé, normální životy, které se vmžiku změnily.
Člověk nejlépe schopny znovusjednotit lidstvo seděl náhodou v letadle, když TO zrovna vypuklo. Nebylo co regenerovat.
A budoucnost byla v háji.

Obrázek uživatele Tess

Sportem ku zdraví

Úvodní poznámka: 

Opravena diakritika.
Království ostrovů je můj vlastní fandom, ale snažím se psát pochopitelně i pro fandomu neznalé.

Drabble: 

Nahoru a dolů, po úbočích hor, mezi vřesovišti a rašeliništi (která můžou pohltit ovci, ne že ne)… běželi. Pořád běželi.
Nápad Keithe nechat vycvičit své lidi sklízel ovoce – jeho muži měli větší výdrž. Potom, co našli své plíce. Po večerech, tajně, hledával své plíce i Keith.
“Na tohle jsem už starý,” skláněl se v předklonu a lapal po dechu. Jeho synek se ušklíbl.
“A co teprv seržant,” ukázal na prošedivělého trenéra.
Keith si povzdechl. Neměl nechat to pískle trénovat taky.
“Seržant… je zvyklý.”
Jezevec se pousmál. Keith měl pravdu. On zvyklý byl.
Podobné fňukání slýchal už víc než sto let.

Obrázek uživatele Tess

Alternativní řešení

Úvodní poznámka: 

Moc ráda jsem tady měsíc psala a nakrátko se se všemi loučím.
Poslední téma vyžadovalo cosi specifické. Vlastně si o to samo řeklo. Protože někdo... někdo opravdu nikdy nic nenapsal...

Drabble: 

Nejhorší na kancelářské práci bylo to papírování.
Vran zoufale hleděl na hromady lejster, jako by to byli jeho nepřátelé.
Vlastně byli.
On uměl číst! Jenom... jenom mu některá písmenka dělala problém. A slova. A tak.

O pár let později podával Vran vyčerpávající hlášení o právě proběhlé misi. Kdy, kde, co se stalo... do nejmenších podrobností. Na nic nezapomněl.
„Já zírám,“ prohodila Liška, když odcházeli z místnosti. „Jak sis to všechno mohl pamatovat? Nekecej, že sis každý večer dělal poznámky... já vím, že...“
„Ne,“ řekl Vran. „To bylo jednoduchý. Já si prostě jen udělal uzel!“
A vytáhl šňůrky, které připomínaly kipu.

Obrázek uživatele Tess

Nečekané cesty

Drabble: 

Terén byl, jako vždy, obtížně prostupný. Oddíl zapadal do bažin. Každě tři kroky dopředu znamenaly podklouznutí o dva dozadu. Po pravdě se každý přesun rovnal noční můře.
A nejhorší bylo, že přesun měl být samozřejmě zrychlený. Zrychlený natolik, aby dokázal dorazit k vesnici dřív než nepřátelé. Zrychlený tak, aby útočníky dohonil... a potrestal.
No, snaha byla, ale...
Čvach, čvacht...
... moc se to nedařilo.
Pak ale někdo, jakýsi dávno zapomenutý génius, dostal nápad.
Chůdy. Druhé, delší nohy. Připevníte k nohám... těm svým...
Čvacht...
A pohybujete se vodou. Potůčky, řekami a jejich utajenými rameny.
Čvacht.
Speciální vybavení urychlilo přesun o 200 procent.

Obrázek uživatele Tess

Jednoduchá pravda

Drabble: 

Poprvé ho pokopal pakůň. (Byl to úplně normální kůň, ale byl strašně pitomý. A prý to tak líp zní.)
Podruhé ho téměř dekapitovala vesele hozená sekera. (Připletl se k domácí hádce, kdy létalo i to co nemá peří.)
Potřetí se topil. (V močůvce.)
Počtvrté ho přidusily činky. (Zkoušel posilovat bez trenéra.)
Popáté ho málem přetrhl nastávající dědeček... tedy otec jedné slečny. Vlastně asi paní. Ale právěže teprve slečny!
Po šesté...
Stál, vzpomínal a počítal.
Takže tohle je třináctka. Šťastná...
Proti jejich chabé hrstce stála přesila nepřátel.
Vran ale moc dobře věděl, že život má jen jeden. Víc než jednou neumře.

Obrázek uživatele Tess

Druhý pohled

Úvodní poznámka: 

Varování: obsahuje skotskou gaelštinu.

Drabble: 

Rezka s Ciaranem sedí u ohně.
Vskotačí Kluk v rytmu mazurky, dělá zadního tanečníka.

Rezka: Co jsem to říkala? Spát!
Kluk: Ještě ne! Ještě chviličku! (sedne si k nim)
Rezka a Ciaran dávají do bořádku své vybavení, suší boty a ponožky, opravují vázání a podobně. Kluk se na ně chvilku dívá a pak začně pomáhat. Kopíruje Ciaranovy pohyby a činnosti.
Po chvíli je práce hotova a všichni sedí tiše u ohně.
Ciaran kouká do plamenů.

Ciaran (začne si broukat, pak zpívat): Chi mi an t-eilean uaine
Tir nam beanntan arda
Ceo a'tuiteam tron a ghleann
'Na shineadh air do raointean*
Kluk: To zní krásně… Můžeme se tam někdy podívat? Třeba až budeš král?
Rezka: Moment... kdo ti řekl, že Ciaran bude král?
Ciaran (mlčí, tváří se rozpačitě)
Rezka: Ciarane?
Ciaran (prohlíží si nehty, asi jsou zajímavé)
Rezka (povzdychne si)
Rezka (ke Klukovi): Víš, ono je to trochu složité. Ciaran třeba vůbec nemusí být král.
Kluk: Já vím! Když ho zabijou démoni, třeba! Protože jsou zlí.
Kluk (vesele odskotačí z jeviště)
Rezka: Ciarane... cos mu to napovídal?
Ciaran (vzdorovitě): Pravdu!
Rezka: A uvědomuješ si, že Kluk... je taky démon?
Ciaran (rozpačitě): Asi jsem měl mlčet, co?
Rezka (zavrtí hlavou a odchází)

Závěrečná poznámka: 

*Runrig: Skye
Volný překlad:
Vidím zelený ostrov
zemi vysokých hor
mraky klesající do údolí
objímají mou zemi

Obrázek uživatele Tess

Odborník

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na včerejší ostrovní.

Drabble: 

Čísla mu nikdy nedávala smysl. Shlukovala se do neuchopitelných útvarů. Odmítala se správně seřadit. Vždycky nějaké přebývalo nebo naopak chybělo. Někde bylo nutno přistoupit k opravám; na stránkách se hromadily škrty a škrty škrtů...
Situaci moc neprospívalo, že se Racek k účetnictví dostal vždycky až pozdě v noci.
Až jednou...
Racek tohohle chlápka znal. Pedantický mrzout. Trochu starý.
Dobrovolník?
Ať si počká v kanceláři...
Když si vyšetřil čas k přijímacímu pohovoru... přistihl Jezevce, jak si jen tak sám pro sebe počítá, tužka jen létala.
„Nudil jsem se...“
Byl vmžiku přijat.
Pak už se nenudil.
Kompanie dostala výplatu.
Poprvé.
A včas.

Obrázek uživatele Tess

Dum spiro, spero

Úvodní poznámka: 

Dobře, tak tady má Zuzka Racka... a vlastně i Jezevce.
Jezevec tam (ještě) není, a právě proto se děje to, co se děje.

Drabble: 

Byl chronicky nevyspalý.
Žádný div. Organizace provozu jednotky (nové jednotky, nová organizace – nic takového tu předtím nebylo; sice všichni přišli z armády, používali armádní strukturu, ale jinak bylo všechno tak... nové!) zabrala spoustu času. Sehnat ubytování. Rozpisy hlídek. Zásobování. Latríny (ty poslal kopat provinilce, kteří se vždycky našli). Dezertéři. Nad těmi nezbylo než mávnout rukou. Jejich problém, už je nikdy nepřijmou zpátky.
Na vlastní výcvik mu skoro nezbýval čas.
Každý den vstával v pět. Jen tuhle neděli si možná přispí...
Ve čtyři třicet se ozvalo zaječení.
Racek se zvedl. Nikdo jiný než on to řešit nebude.
Nepřispí si.
Snad zítra.

Obrázek uživatele Tess

Zápalná šňůra

Drabble: 

Tohle byla druhá protestní nóta. Velmi ostrá.
„Skoro by se jeden pořezal,“ zažertoval Norman u večeře.
Byla, samozřejmě, k ničemu. Protestní nóty byly implicitně k ničemu, protože tím parlament jenom říkal, že se mu něco nelíbí, ale že s tím nemůže nic dělat.
Jako teď.
Aby mohli vetovat rozhodnutí krále, potřebují jednomyslné rozhodnutí. A to mít nebudou.
Norman se s úsměvem podíval na svého bratra, toho času člena parlamentu.
Pánové se dobře bavili.
Moc opíjí více než víno.
V domě na druhém konci města se Malcolm moc nebavil.
Ale jednou to zjistí.
Zákony bývají bezzubé.
Vždycky je ale lze obejít.

Obrázek uživatele Tess

Cestou necestou

Drabble: 

Vídám často ceduli, šipku směřující na Seabost.
Je mi celkem k ničemu.
Když pominu, že jen na Vnitřních ostrovech máme Seabosty tři (předkové očividně netrpěli originalitou), tahle šipka stojí přesně mezi dvěma odbočkami. Je míněna pro tu bližší nebo vzdálenější? A z které strany?
Sleduji ji. Jakoby měla vlastní inteligenci. Čí duše je v ní zakletá? Kdo spáchal tak strašlivý zločin, aby svůj další život trávil jako šipka u cesty?
Pravděpodobně je to duše toho, kdo pojmenoval tři vesničky v jedné oblasti Seabost.
Včera byla otočená vzhůru.
Přísahal bych, že se mi potměšile vysmívá.
A já ani do Seabostu nepotřebuji!

Obrázek uživatele Tess

Klasická zápletka

Úvodní poznámka: 

Na přání:
Blanca chtěla Vrana.
Zuzka chtěla "takovýho toho troubu co neumí číst". A prej pro Gwen.
Takže tohle je pro Gwen... a pro Blancu.. a pro Zuzku.
Tak.

Drabble: 

Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, ale na whisku chuť byla. Poprvé, podruhé... Trochu ztratil přehled.
Kupčík se jevil menší a menší. Až jednou... krámek měl okna polepená novinami a zezadu byly slyšet divné zvuky.
Byla to náhoda, že Vran přišel právě včas, aby nešťastníka odříznul.
„Zavřeno?“ zeptal se udiveně.
Přikývnutí.
„Zkrachoval,“ zašeptání.
„To nic není,“ mávnul Vran rukou.
„Nikdo neplatí... žena... nevěrná...“ vzlyky.
„Tak to teda prrr, já si svoje dluhy vždycky platím,“ ohradil se Vran.
Kupčík plakal dál. Usedavě.
„Víš ty co?“ povídá rozpačitě Vran, „Kašli na ňu. Já mu rozbiju hubu a bude líp, ne?“
A bylo líp.

Závěrečná poznámka: 

Klasická zápletka s jiným koncem :D

Obrázek uživatele Tess

Navěky ztracený

Úvodní poznámka: 

Rezka s Ciaranem.

Drabble: 

Bažina spolkne všechno. A u cestiček v rašelině, vysoké trávě a kapradí těžko poznat, jestli tudy šly ovce, jeleni nebo člověk.
Ovce ani jeleni nenosí tenisky.
Ležela opuštěná u cesty. Další našli o pár metrů dál, zaseknutou v rašelině. Volně visící, zasukované tkaničky. Původně bílá, momentálně šedavě hnědá.
Šli správně. Zatím. Stezka je vedla stále výš, pak končila.
Skrz kapradí se prodíraly šedé kameny, kosti země. Tady se nedalo najít vůbec nic.
Země žádné stopy neuchovala.
Jediné stopy se daly najít srdcem.
Kam by se asi vydalo vyděšené lidské mládě v první fázi Přeměny?
Našli ho druhý den. Ještě dýchal.

Obrázek uživatele Tess

Změnit stranu?

Drabble: 

„Můžeš mi říct, proč se tady zahazuješ?“
Pohledný mladý muž si (bez vyzvání) sedl k atraktivní zrzce a přišoupnul před ní koktejl. Druhého se napil sám.
„Jak jako?“ opáčila oslovená.
„Tihle... lidi!“ řekl polohlasem a pohledem zkontroloval, jestli je někdo neposlouchá.
Neposlouchal.
„U nás bys měla... všechno! Vlastní poddané! Nezávislost! Ééééé... vilu!“
Zdejší hospoda smrděla.
Její štamgasti taky.
Venku bahno, muchničky, déšť a příslib dlouhých a beznadějných bojů.
Překvapeně se na něj podívala.
„Si upad? Balíš mě na sladký řečičky? Si myslíš, že jsem úplně blbá?“
Liška to moc dobře znala. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...
Opravdu nebyla blbá.

Stránky

-A A +A