Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Nenáročná zábava

Úvodní poznámka: 

A že tu ještě nebyl...

Drabble: 

Uzounká nudlička hovězího nabodnutá na větvičce komíhala před otevřenou tlamičkou. Tvoreček se zmítal a snažil se dosáhnout výš... až se mu to přece jen podařilo.
Chramst!
Vran se usmál, nabodl další nudličku na další větvičku (zvířátko nemělo moc dobrou koordinaci) a bavil se dál.
„Hej, s čím si to hraješ tentokrát?“ Liška přicházela od umyvárny a sušila si vlasy. Už zase páchala nějakou hygienu.
„S dnešní večeří.“
„Děti nejím.“
„To je jenom jehně... přeměněný. Nejseš ten... vetarián? Teda masofob?“
„Béééé.“
Vran ležérně podrbal drobečka za uchem. Ani na něj moc nedával pozor...
Chramst.
„Auvajs, mrcho!“
...
K večeři byl zbytek hovězího.

Obrázek uživatele Tess

Něco končí

Drabble: 

AUKCE!!!

Dnes. V případě ošklivého počasí zítra. V případě ošklivého počasí i zítra, budete informováni o novém termínu aukce ZDE.
(„ZDE“ týká radnice v Gerasdanu, jasné?)

Předmět této aukce:
Slanina
Slanina
SLANINA!!!

Zvláštní znamení: Poslední.
Opravdu. Toto je poslední slanina z posledního prasete. Žádná další už nebude.

Všichni dražitelé vítáni.

Závěrečná poznámka: 

Chtěla jsem použít Comic Sans, ale nedovolilo mi to...

Obrázek uživatele Tess

Hlídka

Úvodní poznámka: 

Ó jé. Tak dlouho jsem nevěděla, o čem psát, až na mě vyskočilo tohle. Rezka poprvé potkává... budoucího Mývala.
Ralf je o sedm let mladší naž Ciaran, takže už jsme v období Příběhu. Tj. cca 200 let po konci světa.

Drabble: 

„Mami, venku jsou příšery! Už zase!“
Malý zrzavý chlapec vpadnul do místnosti a vrhnul by se matce do náručí, kdyby si nevšiml, že mají návštěvu. Tak se za matku radši schoval.
Upracovaná žena si povzdechla a otřela ruce do zástěry.
„Ale Ralfe, co to zase povídáš... neruš. Omlouvám se, to víte, děti...“
Návštěvnice, která se prudce narovnala při chlapcově vpádu, se zase pomalu uvolnila.
„Znáte to, stokrát mu můžu vysvětlovat, že příšery nejsou...“ pokračovala žena.
„Příšery jsou,“ klidně prohlásila návštěvnice a přimhouřila jantarové oči. „Jenže přede mnou utíkají.“
„A budete k nám chodit častěji?“ vyhrkl chlapec.
„Možná.“
A byl klid.

Obrázek uživatele Tess

Drobný detail

Úvodní poznámka: 

Časově někdy krátce po válce.
Časová osa světa k dispozici v odkazu z popisu fandomu.

Drabble: 

“Já vím, co s tim je!” furiantsky prohlásil Peter. Ostatní ho ignorovali. Pokoušeli se zprovoznit pradávný artefakt, který nebylo nutno používat... no, několik let určitě.
Taky nebyl až tak pradávný…
„Povidám, já vim, co s tim je!“
Ostatní ho ignorovali z určitého důvodu. Jeho průpovídky bývaly vtipné tak před pěti lety. Teď už jim zevšedněly.
„Hele, ale já fakt vím, co s tim je!“ opakoval Peter
„Jasně, jasně, je to rozbitý, co?“ utrhl se na něj David.
„Ale ne ty pako, nemá to naftu!“
Předělání obstarožního stroje na alternativní pohon zabralo několik měsíců.
Vymlácení prvního obilí bylo nutno obstarat ručně.

Obrázek uživatele Tess

Probuzení

Úvodní poznámka: 

Uvádím na scénu nového Přeměněného.
S hendikepem...

Drabble: 

Byl sám co pamatoval. Procitl, našel sobě podobné, ale jiné. Záhadné.
Znal jejich jazyky. Hýbaly se jim v ústech. Těm pohybům rozuměl.
Ale nedokázal je zopakovat natolik, aby mu rozuměli ostatní. Nechápal proč.
Vyděděnec.
Až jednou... skupinka. Běžela, skrývala se. Nebezpečí? Opatrně je následoval. Brzy zastavili. Jejich ústa se hýbala, moc rychle. Nerozuměl...
Náhle jeden z nich zvedl ruku zaťatou v pěst... ukázal si na oči, pohnul prsty...
Někoho vidím, řekly jeho ruce.
Samotář jakoby procitl. Vystoupil ze svého úkrytu... Jeho ruce se rozběhly, úplně samy.
Chvíli mu trvalo, než přišel na to, co dělá.
Komunikuje.
Už nikdy nebyl sám.

Obrázek uživatele Tess

Lehký výcvik

Drabble: 

Jeden únavný přesun následoval druhý. Jinak to nešlo. Kvůli šíleným podmínkám nedokázali ujít víc než devět kilometrů za den.
To, že je kopec tvořený prudkou bažinou, předpokládali.
To, že bažina v zimě zamrzne, taky.
Těšili se na to.
Její klouzavost, lámavost a následnou čvachtavost podcenili.
„Sem mrkef,“ prohlásil jeden z čerstvých rekrutů, padající naznak do vysoké vrstvy nahromaděného kapradí a do bezvědomí.
„Sem celer!“ hlásil druhý den, opakujíce podobnou činnost.
„Petržel,“ zavyl den třetí.
Den čtvrtý se zase vrátil k mrkvi.
Ostatní toho už měli plné zuby.
„Co máš prosimtě furt s tou kořenovou zeleninou?“
„Že sem jako mrtvej, kemo!“

Obrázek uživatele Tess

Čára přes rozpočet

Úvodní poznámka: 

Calum pro Blancu.
Pořád beru objednávky! :)
Jo, časové zařazení cca 200 let po konci světa.

Drabble: 

Místo lairdova nástupce bylo otevřené. Calum stále neměl dědice.
Jeho případný dědic měl nástupnické právo jisté, jenom pravděpodobné.
Ale dědic pořád nebyl.
Bratranec Sean si na post dědice brousil zuby. Taky jeho bratr Diarmad. A bratranec Marc. A...
Vlastně všichni muži klanu přicházející pro nástupnictví v úvahu kuli pikle. A Calum s danou situací nedělal nic. Každý jiný by na jeho místě už svou ženu zapudil, nebo si aspoň přivedl zákonnou milenku. Caluma to ani nenapadlo.
Ale pak všem vytřel zrak.
Místo milenky... přivedl rovnou syna.
S tím nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech.
Situace se pomalu ale jistě uklidnila...

Obrázek uživatele Tess

Remake

Úvodní poznámka: 

Život se zbláznil. Ještěže bylo téma prodloužené...
Ano, Rezka pro Tinku.

Drabble: 

„Takhle nemůžeš ven.“
Liška si kriticky prohlížela tu novou. Vlasy ta nejobyčejnější hnědá. Oči jantarové, ale takové nijaké. Úzké nevýrazné rty. Sem tam piha.
Nechápavý pohled.
„Proč?“
„Protože venku jsou lidi!“
„A?“
„Počkej, prosím tě. Sedni si sem...“
Liška se zamyslela, a pak otočila zrcadlo čelem ke zdi. Bude to překvapení.
Po nikterak krátké době („... a s těma vlasama, co s těma vlasama?“) byla konečně se svou prací spokojená.
„Zavři oči...“
Otočila zrcadlo.
„Už můžeš!“
Ta nová se na sebe podívala... ta nová se podívala na nazrzlou krásku v zrcadle...
Nepoznala se.
Po nějakou dobu se pak zrcadlům vyhýbala.
Lžou.

Obrázek uživatele Tess

Bod zlomu

Úvodní poznámka: 

Dobrá, letošní první na objednávku Blance.
Těsně navazuje na loňské Rozčarování.
Přesné časové řazení všech Ostrovních drabble najdete zde.
Varování: lehce drastické (pouze 12+)

Drabble: 

Stopovat je nebezpečné.
Lézt do auta cizím lidem je nebezpečné implicitně. Kdekoliv. I tady, kde dávají lišky dobrou noc.
Nebýt za jízdy připoutaná je samozřejmě taky nebezpečné...
Vždycky, když jí připomínali jakákoliv pravidla, která by jí (snad někdy) mohla zachránit nos, strašně se ofrňovala.
Když neznámá síla nabrala auto a mrštila jím do příkopu, ona poněkud neplánovaně vypadla dveřmi. Její odbarvené vlasy vlály jako ohon komety.
Ani nebyla nějak vážněji zraněná. Ale něco ji tisklo k zemi.
Země brněla, přidržovala.
Pak ji pustila.
Zběsilost...
Řidič byl stále ještě připoutaný. Žil... ne dlouho.
První oběť...
Neměl jet na doporučené čtyřicítce šedesát.

Závěrečná poznámka: 

Huá! Ostrovy!
OK, v případě zájmu o drabblata na přání si... přejte :)

Obrázek uživatele Tess

Druhá míza

Úvodní poznámka: 

Strašně těžko se mi letos vybíralo. V Ostrovech se mi povedlo napsat několik opravdu pěkných drabblat na vážno i na veselo. S naprostou většinou jsem naprosto spokojená.
Tak který vybrat?
Původně jsem chtěla trio Vran, Rezka, Liška, v tématu Punková nutrie. Protože to je veselé, ulítlé a naprosto charakteristické pro všechny postavy... a taky jediný případ, kdy Vran byl proti přesile ženských.
Ale nakonec jsem se rozhodla pro amosférickou Druhou mízu, protože ta je prostě víc Ostrovy.
Mimochodem jsem taky strašně silně zapracovala a udělala jsem rozcestník úplně všech ostrovních drabblat, který můžete vidět tady.

Drabble: 

Začne to nenápadně. Drobná prasklinka v dokonale hladkém povrchu.
Rozšíří se, ani se nenaděješ.
Najednou jich je nějak mnoho.
Rozpad probíhá od okrajů. Nejdřív pomalu, potom čím dál rychleji. Snaha o údržbu chvíli přináší výsledky, zdá se. Pak ale přímo uprostřed... hluboká trhlina, ze které trčí strom.
Někde na krajnicích vyroste vřes, jinde se plíživě objeví rašelina. Jarní záplavy odnesou část podloží, ve vozovce se vytvoří hluboká puklina. Jinde se nakupí takřka neprůchodné kry.
Nezůstanou dlouho.
Hojivá síla přírody je neskutečná. Kde dříve panovala šeď, vládne teď záplava barev.
Zelená, hnědá, rudá... živá.
Krajina svlékne kůži asfaltu a oddechne si.

Obrázek uživatele Tess

Daleká cesta domů

Úvodní poznámka: 

Bonusové téma: Sovy
Nifredil a KaTužce, jak již tradice (a chuť) velí :)
Díky, díky, díky.
...
A nakonec mu to vlastně děsně sedí!

Drabble: 

Vran mu říkal „kluku“.
Nesnášel to. Nemohl za to, že byl tak mladý!
Starší už nikdy nebude. Tedy, na pohled.
Věděl, že jméno se nedá vždy uspěchat. Souhvězdí pih na tváři, obličej téměř oranžový, neskutečně zrzavé vlasy...
Vran mu taky říkal „pihoune“.
To nesnášel ještě víc.
Bílá kůže kolem očí, na pozadí rezavých pih vypadal jako... sova.
Zkusil to. Pěkné jméno...
Vran mu začal říkat „sováku“.
Popral se. Prohrál, samozřejmě. Pořád mu bylo jenom třináct.
Až jednou zrána. Probudil se, rozčepýřené vlasy, zmatený výraz, jako vždycky. Promnul si oči. Vypadal jako...
„Hele, Mývale,“ oslovil ho Vran.
Překvapivě...
Znělo to přátelsky.

Závěrečná poznámka: 

Končím Vranem na mnohá přání.
Jo. Je... zvláštní.
Ale není zlej.

Obrázek uživatele Tess

Poslední kapka

Úvodní poznámka: 

Patří před Nestát stranou. Konec války, tj. rok cca 10.

Drabble: 

Když překročil průsmyk, zastavil se a pokochal se výhledem. Úzký pás lesa, jezero, obezděná zahrada...
Chrám.
Zdroj, zdroj něčeho zvláštního. Ohnisko odporu. Tak nedotčený, klidný... bezbranný? Jak se jen můžou opovážit stát proti němu? Dodávat stále nové bojovníky?
Měl plán. Sestoupí dolů. V lesíku si krátce zdřímne a ráno, ještě před svítáním, projde dovnitř.
Sám.
K tomuhle útoku nikoho nepotřeboval.
Vykročil do údolí.
Odkudsi z dávno ztraceného podvědomí se v jeho hlavě vynořila slova: „Je čas udělat dětem pápá.“ Usmál se. Velice trefné.
Zítra budu vládnout Ostrovům!

Nevěděl. Netušil.
Pozítří si Ostrovy budou vládnout samy.
Je čas udělat Smrtonošovi pápá.

Obrázek uživatele Tess

Odcházející svět

Drabble: 

Člověk by neřekl, že mu některé věci můžou chybět.
Existují jistoty. Něco, co tu bude vždy.
Dokud to tu najednou není.
Štosy se zmenšovaly. V kanceláři bylo najednou místo.
Myšlenka, že zdánlivě nekonečná zásoba papíru může dojít, ho ze začátku vůbec nenapadla.
Později... začal šetřit.
Pak měl noční můry o dni, kdy papír dojde.
Dneska v zásuvce nahmátl poslední list, z jedné strany stále nepopsaný.
Zhrouceně se na něj díval. Jeho svět právě přestával existovat.
Co s tím ale může udělat?
Udělal z něj vlaštovku a poslal ji z okna. Díval se za ní.
Poslední stránka?
Pustil ji na svobodu.

Obrázek uživatele Tess

Základní instinkt

Úvodní poznámka: 

Pro Blancu. A mě.

Drabble: 

Oči, pro které vypluly tisíce lodí...
Tedy vypluly by, kdyby tam byly. Vzhledem k tomu, že lodí bylo pár desítek a byly zaměstnané jinde, vyplout nemohly.
Vlasy, které jako zářivý vodopád (pokud je vodopád vlnitý a hnědý) spadaly na ramena. Zdravě zarůžovělá tvář. Rozkošný nosík těch správných proporcí nad rty rudými jako třešně (a to bez použití rtěnky).
Dokonalost sama.
Blbá taky nebyla, ale proč by se měla připravit na cestu nějak pečlivěji? Problémy bude řešit až přijdou, nějak se to ošulí.
Jako vždycky.
Sečteno a podtrženo, před ptáčata čerstvě vylíhnutá v „přehlédnutém“ hnízdě u okraje Zóny napochodovalo chutné sousto.

Obrázek uživatele Tess

Drobný kutil

Úvodní poznámka: 

Časové zařazení není důležité.

Drabble: 

Fascinace dávnými technologiemi není vždy rozumná věc. Ale od kdy jsou koníčky rozumná věc?
Strávil celé léto zkoumáním pák, trubek a podobně.
Celý podzim se mořil se sestavováním dotyčného zařízení.
Nebyl příliš zručný, takže ho dokončil na jaře. Potom, co se mu zahojila zlomenina nártu, na který si šikovně hodil kus železa. Ten nejtěžší.
Bohužel...
Jenom opravdový ignorant mohl v zemi, kde stačí zarazit trubku do svahu, abyste získali zdroj vody, postavit pumpu na skále.
Na vodu nenarazil ani v osmi metrech. Hloub se mu dostat nepodařilo.
Jedno však jeho výtvoru musíme přiznat. Byl to dokonalý předmět na zahájení konverzace.

Obrázek uživatele Tess

Plíživé nebezpečí

Úvodní poznámka: 

Časové zařazení: pár let před narozením Ciarana, cca rok 200.

Drabble: 

Je neštěstí, když rádi čtete.
Mairi měla přečtenou rozsáhlou rodinnou knihovnu, veřejnou knihovnu a vše, co zbylo po dávné univerzitě. Tak se aspoň domnívala, a zoufala si, že nemá co číst.
V rámci svých výzkumů ale objevila v čímsi celá staletí nedotknutém nočním stolku jakýsi časopis. Byla nadšená.
S velkou opatrností v něm začala listovat...
Skromná večeře, jen ona a manžel. Vypadala zamyšleně, celý večer nepromluvila slovo.
Až najednou vyhrkla: „Tak jsem četla, že někde přirovnávají svatbu ke smrti... Co si o tom myslíš?“
„Nemůžu posoudit, miláčku, ještě jsem mrtvý nebyl,“ odpověděl Calum.
V tu chvíli ho milovala velice silně.

Obrázek uživatele Tess

Choulostivé téma

Drabble: 

„... a to je o maskování všechno. Prozatím. Nějaké dotazy?“
Pokročilý výcvik elitních jednotek dospěl do další fáze. Odbyli si dvacetimílový běh s traverzou, orientaci v terénu a nácvik regenerace po zranění. To všechno zvládli levou zadní.
Teorie... je horší.
Někdo by se měl na něco zeptat, aby tu nebylo tak trapné ticho...
„A co když budu potřebovat... co když budu potřebovat?“
Snaha mladíčka opsat onen problém vyvolala smích, hlášky o králích, co chodí pěšky a poznámky, že když musíš, tak musíš.
Když hlahol utichl, instruktor se usmál.
„Jste Přeměnění, kreténi. Když víte jak, dokážete své tělesné pochody ovládat.“
„Vy nemusíte.

Obrázek uživatele Blanca

Zachráněná

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod, chtělo to být napsáno :)

Drabble: 

Skotsko. Turistika. Super.
V sukni a podpatcích? Ne tolik.
Bez jídla a pití? Zapomeň.
Asfaltka zažila lepší časy. Nikde nikdo.
Hlad, žízeň.
Vejce, v hnízdě, na dosah. Syrová?
Hlad velí. Pár kroků.
Chytají mne silné ruce.
Peru se. Nepustí.
„Neublížím ti, maličká,“ mluví tiše.
Koušu. Trhnutím mě otočí k sobě a zatřese.
„Jsi dva kroky od hranice Zóny, ženská,“ pustí.
Ztuhnu.
Zóna?!
Světlé vlasy a oči… barvy jantaru?
Racek?
„Měls ji nechat,“ ušklíbne se druhý – černovlasý. „Byla by z ní pěkná Lvice.“
Vran?
Podává mi čutoru. Racek nabízí jablko.
„Z těch by stejně omeleta nebyla,“ odvádí mě pryč od hnízda.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Tess za dovolení hrát si chvíli na jejím písečku :)

Obrázek uživatele Tess

Vždyť já vím!

Úvodní poznámka: 

Pro čajovnáře. Ano, sedíme tam. VŠICHNI :)

Drabble: 

Proběhly Velikonoce.
Pozná se to tak, že čajovna je plná nejen Nich (tj. nás), ale i výslužky. Hovor probíhá na třech kolejích najednou, požírají se čekulády a někteří poslouchají šíleně špatné povídky, které čtu.
„Nerozbijeme pštrosí vejce?“ otáže se Gwen s pohledem na poslední zbývající laskominu.
Buch.
Zmiňovaný předmět je rozplácnut.
„Vrane, ty pako,“ vyletí ze mě. Typické. Pro něj.
Gwen provede obávaný manévr.
Chuml.
„To se mi děje pořád,“ povzdechne si nečekaný host.
„Najal jsem tě, abys jí připomněl, že nás má dopsat.“
Calum! A kouká na mě!
„Noooo...“
To odstartuje vlnu připomínání.
„Ostatně soudím...“ ji zakončí.
Asi umřu.

Závěrečná poznámka: 

Sto slov je málo!

Obrázek uživatele Tess

Povinnost

Úvodní poznámka: 

Spadá mezi Nejhorší zlo a Druhou šanci.
Období cca rok 10.

Drabble: 

„Ztrácíme je. Ztrácíme jich moc.“
„Vesnic, nebo... démonů?“
„Obojího.“
Čísla hovořila jasně. Pokud do hraniční vesnice neposlali Přeměněného, aby odrážel menší útoky, dříve nebo později o ni přišli.
Pokud ho tam poslali, tak o něj často přišli... a o vesnici taky.
A někdy se dokonce vesničani obrátili proti svému ochránci. Protože byl jiný, nebezpečný.
Některé zabili. Jiní... zabili útočníky. Ale některé se podařilo zachránit.
Seděla u okna a pozorovala měnící se odrazy na jezeře. Okolí zdánlivě nevěnovala pozornost.
Prý už byla vpořádku.
Její vesnice padla dva dny po tom, co ji přivezli zpět.
Otázka.
„Připravená na další štaci?“
Zaváhání.
Přikývnutí.

Obrázek uživatele Tess

Tichá voda

Úvodní poznámka: 

Racek. První vlna Přeměněných. Cca 5-7 let po roku nula.

Drabble: 

Bílé pírko si furiantsky zastrčil za čepici.
Hodilo se mu k vlasům.
Netušil, proč by měl někomu něco dokazovat. Uvědomoval si, že ostatní to cítí jinak, ale, proboha! To mají veřejně demonstrovat svoji oddanost tím, že se nechají zmasakrovat?
Asi by to bylo záhodno.
Velení stejně nikdy neuvěří, že můžou být Přeměnění loajální. Vycvičení.
Jak říkají oni – zkrocení.
Když se do vesnice nahrnula přesila nepřátel a počala s likvidací elitního praporu – a že věděli jak na to! – odsunul se do úkrytu.
Mysleli si, že je nepodarek. Zbabělec.
Dokud... si někdo nevšiml, jak pomalu, metodicky a nenápadně likviduje útočníka za útočníkem.

Obrázek uživatele Tess

Záminka

Úvodní poznámka: 

Časové období - těsně před Malcolmovým převratem, cca 200 let po konci světa.

Drabble: 

Calum složil dopis a zamyslel se.
Pokud to, co tvrdí Malcolm je pravda, tak mají o skutečný problém.
Kdyby tak žila Ceana... ta by už krále dokázala usměrnit.
Povzdechl si. Zkusí to sám. Snad švagra přesvědčí.
Bude to poprvé, co ho navštíví od sestřiny smrti. Vyhýbal se mu. Jakoby to, že neuvidí místo, kde zemřela, znamenalo, že je vlastně pořád naživu. Že spolu nemluví, protože není o čem, ne proto, že už nemůžou.
Nechtělo se mu tam.
Ale byl tam přece ten chlapec. Příliš dlouho ho neviděl. Určitě pořádně vyrostl.
Pojede.
Syn jeho sestry si zaslouží vídat svého strýce častěji.

Obrázek uživatele Tess

Rozčarování

Drabble: 

Nenáviděla to tam.
Její přítel ji vzal do míst svého mládí. Aby poznala jeho kořeny.
To tedy poznala.
Ovce smrděly.
Muchničky strašně kousaly. Byly úplně všude.
I na záchodě.
Hlavně na záchodě.
Pršelo.
Cesty, které nebyly bahnité nebo pod vodou (to není potok, lásko...) byly tak uzoučké, že ji vřes chytal za kolečka kufru. Toho, který pečlivě zabalila, když svému milému oznámila, že je konec.
Včera přestala jít elektřina. Mobil ztratil signál. A on mluví jen o nějaké pitomé katastrofě.
Dokodrcala k silnici a zvedla palec.
Pojede do civilizace.
Nějaký ten konec světa (nebo dva) ji přece nepřinutí změnit standardy.

Závěrečná poznámka: 

Chudák holka. Bude to mít těžký.
I když... vlastně... ne až tak...

Obrázek uživatele Tess

Osvědčená technika

Drabble: 

„O tom nikdy moc nepřemýšlíš, víš, jenom vnímáš, ale najednou vnímáš úplně všechno, tu mlhu a déšť a lidi vedle tebe, dýchaj, jde jim pára od úst, a do toho tráva je najednou mnohem zelenější než normálně a všechny barvy zvýrazněj a pachy taky, pak uslyšíš ten hluk a najednou se vůbec nebojíš, ale seš v tom, ani nemůžeš nebejt, protože tě to strhne, a bojuješ, rozumíš, za svý bratry a za sebe a za tebou zůstává takovej pás bezpečí, prostě děláš, co umíš nejlíp a nejlíp umíš bojovat.“
Dívka na něj obdivně zírala.
Vran se spokojeně usmál.
Balit uměl.

Obrázek uživatele Tess

Na palubu

Drabble: 

Čeká je něco speciálního.
Budou na to vzpomínat celé generace.
Tedy, pokud se to povede.
Loď byla směsicí toho nejlepšího ze starého a nového. Na výstroji nešetřili. Může na ní záviset jejich přežití.
A úspěch akce, samozřejmě.
Není nad to, mít dobré kontakty. Poslední zásilka dorazila k večeru, a že byla speciální.
Radši se neptat, kde démoni vzali starodávné kevlarové plachty.
A kde kapitán přišel k démonům.
Potřesení rukou v temné uličce, těžký váček změnil majitele. Démon se ležérně odklackoval.
Balík museli na loď odvléct sami.
Příští týden vyplují.
První zaoceánská plavba po více než dvě stě letech.
Akce Transatlantik.

Obrázek uživatele Tess

Chybný plán

Úvodní poznámka: 

Spadá těsně před Nečekané záludnosti.

Drabble: 

„Dělej,“ pobídl ji Vran. Hodil na palubu svůj vak s osobními věcmi (který momentálně obsahoval převážně slaninu) a vyhoupl se za ním.
Oddusal do podpalubí, zatímco se Rezka připravovala odpoutat loď od mola.
Za okamžik přidusal zpátky.
„Tadle je prázdná, musíme to sem přeložit.“
„Obilí? A jak?“ podivila se.
„Přeházíme.“
„Deset tun?“
„A co teda navrhuješ, no?“
Její pohled zamyšleně zamířil k nedalekému škuneru. O tom věděla, že prázdný není.
Tlačil je čas. Mají maximálně hodinu...
Temnotou přístaviště probleskly louče.
Nemají.
Na palubě škuneru byla ve třech skocích, Vran a jeho vak ji následovali.
Možná k téhle lodi najde manuál...

Obrázek uživatele Tess

Katastrální selhání

Úvodní poznámka: 

Billieho mám ráda. A on je milý. Jednoduchý, ale milý.
Jen
neprvokovat!

Drabble: 

Billie byl alegorický na lidi, kteří chtěli opravovat jeho způsob vyjadřování. Dobře věděl, že v používání cizích termitů není příliš suterénní. Říci cokoliv pro něj bylo rizoto.
Sebastian si toho byl vědom. Přesto se rozhodl pro káru jazykového podvratce.
Skončilo to fiakrem.
„Zklapni už! Mám toho tvýho hemžení plný zuby!“
„Myslíš hemzání... správněji hemzů... vlastně řečí...“
Sebevražda.
Tak by se tato věta dala kvazifikovat.
Naštěstí pro Sebastiana nestál hrad na skále, ale uprostřed bažin.
Takže když byl přepaden přes hradby, neskončil placatý či rozprsklý na nevábné kousky, jenom mokrý, zabahněný a nastydlý.
V životoryse tuto pracovní zkušenost radši nikdy neuváděl.

Obrázek uživatele Tess

Jednoduché řešení

Drabble: 

Obrátila svůj nález v rukou. Tušila, ne, věděla, že tu někde je.
Mnohopal.
Smrtonoš už ho potřebovat nebude.
Mocná zbraň, přestože může fungovat jenom v Zóně. Při troše úprav... dostřel by mohl být značný.
Zbraň polykala magii. Tiše jí předla v rukou, svůdně, podbízivě. Naprosto dokonalá.
Smrtonoš... byl génius. Ničitel i tvůrce.
Jít v jeho stopách...
Prudce udeřila zbraní do kamene. Znovu a znovu. Dokud se kruh nerozžhavil doběla a výbuch ji neodmrštil na skálu.
Žebra se zahojila brzo. Temně šedé kruhy se jí promítaly před očima mnohem déle.
Trvalo měsíc, než se úplně rozplynuly.
Radši půjde svou vlastní cestou.

Obrázek uživatele Tess

Životní rozhodnutí

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku. Helen. Malcolmova sestra.
Časová osa - krátce před početím Ciarana, tj. cca rok 200.

Drabble: 

...!
Tři tečky a vykřičník. Kdysi, kdesi to viděla napsané a teď jí to tančilo před očima. Vystihovalo to zcela přesně její pocity.
Jásavou radost i nekonečný vztek, pocit zrady a přes to naprosté osvobození.
Byla sama.
Byla sama?
Norman ji... zradil? Odkopnul? Propustil? Sama nevěděla. Jen cítila, že jí sklouzly z očí šupiny, zmizela ta bláznivá, telecí láska, která byla tak úžasná a tak...
... hloupá.
Mohla zůstat s Normanem, kdyby... svolila.
Odmítla.
Teď jen... musí to říct bratrovi.
Přitulí se k němu, jako když byli děti. Obejme ho. Svěří se mu.
„Jsem těhotná,“ zašeptá.
Rozhodla se. Už nikdy nebude sama.

Závěrečná poznámka: 

Tři tečky a vykřičník počítám jako slovo, i když to počitadlo ignoruje.

Obrázek uživatele Tess

Zpestření stravy

Úvodní poznámka: 

Pro velký úspěch zase Vnější ostrovy a rok jedna.

Drabble: 

Vloni touhle dobou vytahoval sekačku na trávu.
Poprvé v novém roce.
A rýč. A lopatičku. A hnojivo.
Vyrýpat všechnu neplechu z trávníku. Sedmikrásky. Pampelišky. Všechno.
Pořídit trávníku takřka vojenský sestřih.
Vrátit se a vyrýpat tu neplechu, které si nevšiml předtím. (Někdy si myslel, že se mu plevel vysmívá. Že čeká, až se otočí, aby proradně vyrašil na už vyčištěném místě.)
Pohnojit trávník.
To vše zopakovat každý týden.
Udržovat trávník v dokonalé kondici dá nějakou práci, zvlášť tady, na Vnějších ostrovech.
Letos... spočítal žluté hlavičky. Pohnojil je a usmál se. Rostly jedna báseň.
Pampelišky dostaly milost.
Bude z nich skvělý salát.

Stránky

-A A +A