Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Plíživé nebezpečí

Drabble: 

Zaseli semena a nechali vyrůst.
Posekali, natrhali, namočili, nalámali stonky. Třeli, vochlovali.
Hodně šlo do odpadu, ale s tím se počítalo.
Posukovali, předpředli. Vyvařili a bělili.
Namočili do horké vody a dopředli.
Vysušili, pak už přišlo jen soukání a skaní.
Z hotové příze utkali látku.
...
Zaseli moc blízko.
Myslí si, že jsem len. Všichni si myslí, že jsem len. A já zatím, nenápadně ukrytá, můžu cestovat. A seznamovat se s lidmi.
Je ze mne jemné pláténko. Spodní košile, povlečení.
Jen ať se se mnou seznámí.
S divokou magií.
Posunu se, porostu.
Z nich většina umře.
A tak to má být.

Závěrečná poznámka: 

... a můžete jim říkat stokrát, zkontrolujte si hranice a blízkost Zóny a vůbec, a myslíte, že to udělaj?
(Pro fandomu neznalé - v tomhle světě je magie pro veškeré živočišstvo smrtící.)

Obrázek uživatele Tess

Čas se nadechnout

Úvodní poznámka: 

Hodně raný Racek pro Blancu.

Drabble: 

Byl to prostě jenom... další den.
Další den a další bitva. Nápor neustával.
Byl si jistý, že existuje nějaká možnost, něco lepšího, než si jen stoupnout do řady, pozorovat jak řídne a čekat na den, který bude posledním i pro něj. Určitě je taková možnost. Jen kdyby se mohl zastavit a rozmyslet se... jenže se zastavit nemohl.
Další den, další bitva. Vysoké útesy, není kam ustoupit. Nápor neustává. Měli by být schopni útočníky zastavit, ale ti je zatlačují.
Byl čas. Zaútočil... a střela ho smetla.
Procitnul druhý den dole, na úbočí hory.
Přežil.
Jediný.
Uzdraví se.
Konečně měl čas přemýšlet.

Obrázek uživatele Tess

Pokus dobrý

Úvodní poznámka: 

Pro Gwen, dle jejího přání.

Drabble: 

Neměl řidičský průkaz, ani nejmenší tušení jak se ve vozidle pohybovat na pozemních komunikacích a jen matné ponětí o tom, že nějaká pravidla existují.
Ale to mu nikdy nevadilo. Pro mechanická udělátka měl jakési přirozené porozumění.
Chápal, že je musí krmit.
Sehnat naftu nebylo jednoduché. Najít, kterým otvorem se má doplnit, bylo těžší.
Vrana ale nezastavilo nic. Byl vyděšený z rychlosti, kterou Smrtonoš postupoval a naštvaný, že ho nedokážou zastavit.
Všechno dobře promyslel, připravil... vlezl dovnitř a tank nastartoval.
Bohužel přecenil nosnost rašeliniště.
Vydrápal se ven a mezi zuby drtil kletby.
Tank jednou vyhrabou archeologové.
Smrtonoše budou muset zastavit jinak.

Obrázek uživatele Tess

Osud světa

Úvodní poznámka: 

Diakritika opravena.
BTW stejně jako vloni beru případné objednávky na Ostrovy. A snažíim se je psát tak, aby i neznalí fandomu nebyli ochuzeni.

Drabble: 

Tolik věcí může hrát ve váš prospěch či neprospěch. Síla, vytrvalost, tvrdohlavost... ale hlavně potřebujete štěstí. Přežití je víceméně souhra náhod.
Silná mysl, odolnost, určitá drobná výhra v genetické loterii, a stejně...
Jedna do toho nakráčela. Druhé se to otevřelo přímo pod nohama. Třetí řídil auto (s následky havárie si bleskově naskočená regenerace poradila). Další by neměli šanci přežít, ale náhodou se nedostali do situace, kde by jejich odolnost procházela zkouškou. Normální lidé, normální životy, které se vmžiku změnily.
Člověk nejlépe schopny znovusjednotit lidstvo seděl náhodou v letadle, když TO zrovna vypuklo. Nebylo co regenerovat.
A budoucnost byla v háji.

Obrázek uživatele Tess

Sportem ku zdraví

Úvodní poznámka: 

Opravena diakritika.
Království ostrovů je můj vlastní fandom, ale snažím se psát pochopitelně i pro fandomu neznalé.

Drabble: 

Nahoru a dolů, po úbočích hor, mezi vřesovišti a rašeliništi (která můžou pohltit ovci, ne že ne)… běželi. Pořád běželi.
Nápad Keithe nechat vycvičit své lidi sklízel ovoce – jeho muži měli větší výdrž. Potom, co našli své plíce. Po večerech, tajně, hledával své plíce i Keith.
“Na tohle jsem už starý,” skláněl se v předklonu a lapal po dechu. Jeho synek se ušklíbl.
“A co teprv seržant,” ukázal na prošedivělého trenéra.
Keith si povzdechl. Neměl nechat to pískle trénovat taky.
“Seržant… je zvyklý.”
Jezevec se pousmál. Keith měl pravdu. On zvyklý byl.
Podobné fňukání slýchal už víc než sto let.

Obrázek uživatele Tess

Alternativní řešení

Úvodní poznámka: 

Moc ráda jsem tady měsíc psala a nakrátko se se všemi loučím.
Poslední téma vyžadovalo cosi specifické. Vlastně si o to samo řeklo. Protože někdo... někdo opravdu nikdy nic nenapsal...

Drabble: 

Nejhorší na kancelářské práci bylo to papírování.
Vran zoufale hleděl na hromady lejster, jako by to byli jeho nepřátelé.
Vlastně byli.
On uměl číst! Jenom... jenom mu některá písmenka dělala problém. A slova. A tak.

O pár let později podával Vran vyčerpávající hlášení o právě proběhlé misi. Kdy, kde, co se stalo... do nejmenších podrobností. Na nic nezapomněl.
„Já zírám,“ prohodila Liška, když odcházeli z místnosti. „Jak sis to všechno mohl pamatovat? Nekecej, že sis každý večer dělal poznámky... já vím, že...“
„Ne,“ řekl Vran. „To bylo jednoduchý. Já si prostě jen udělal uzel!“
A vytáhl šňůrky, které připomínaly kipu.

Obrázek uživatele Tess

Nečekané cesty

Drabble: 

Terén byl, jako vždy, obtížně prostupný. Oddíl zapadal do bažin. Každě tři kroky dopředu znamenaly podklouznutí o dva dozadu. Po pravdě se každý přesun rovnal noční můře.
A nejhorší bylo, že přesun měl být samozřejmě zrychlený. Zrychlený natolik, aby dokázal dorazit k vesnici dřív než nepřátelé. Zrychlený tak, aby útočníky dohonil... a potrestal.
No, snaha byla, ale...
Čvach, čvacht...
... moc se to nedařilo.
Pak ale někdo, jakýsi dávno zapomenutý génius, dostal nápad.
Chůdy. Druhé, delší nohy. Připevníte k nohám... těm svým...
Čvacht...
A pohybujete se vodou. Potůčky, řekami a jejich utajenými rameny.
Čvacht.
Speciální vybavení urychlilo přesun o 200 procent.

Obrázek uživatele Tess

Jednoduchá pravda

Drabble: 

Poprvé ho pokopal pakůň. (Byl to úplně normální kůň, ale byl strašně pitomý. A prý to tak líp zní.)
Podruhé ho téměř dekapitovala vesele hozená sekera. (Připletl se k domácí hádce, kdy létalo i to co nemá peří.)
Potřetí se topil. (V močůvce.)
Počtvrté ho přidusily činky. (Zkoušel posilovat bez trenéra.)
Popáté ho málem přetrhl nastávající dědeček... tedy otec jedné slečny. Vlastně asi paní. Ale právěže teprve slečny!
Po šesté...
Stál, vzpomínal a počítal.
Takže tohle je třináctka. Šťastná...
Proti jejich chabé hrstce stála přesila nepřátel.
Vran ale moc dobře věděl, že život má jen jeden. Víc než jednou neumře.

Obrázek uživatele Tess

Druhý pohled

Úvodní poznámka: 

Varování: obsahuje skotskou gaelštinu.

Drabble: 

Rezka s Ciaranem sedí u ohně.
Vskotačí Kluk v rytmu mazurky, dělá zadního tanečníka.

Rezka: Co jsem to říkala? Spát!
Kluk: Ještě ne! Ještě chviličku! (sedne si k nim)
Rezka a Ciaran dávají do bořádku své vybavení, suší boty a ponožky, opravují vázání a podobně. Kluk se na ně chvilku dívá a pak začně pomáhat. Kopíruje Ciaranovy pohyby a činnosti.
Po chvíli je práce hotova a všichni sedí tiše u ohně.
Ciaran kouká do plamenů.

Ciaran (začne si broukat, pak zpívat): Chi mi an t-eilean uaine
Tir nam beanntan arda
Ceo a'tuiteam tron a ghleann
'Na shineadh air do raointean*
Kluk: To zní krásně… Můžeme se tam někdy podívat? Třeba až budeš král?
Rezka: Moment... kdo ti řekl, že Ciaran bude král?
Ciaran (mlčí, tváří se rozpačitě)
Rezka: Ciarane?
Ciaran (prohlíží si nehty, asi jsou zajímavé)
Rezka (povzdychne si)
Rezka (ke Klukovi): Víš, ono je to trochu složité. Ciaran třeba vůbec nemusí být král.
Kluk: Já vím! Když ho zabijou démoni, třeba! Protože jsou zlí.
Kluk (vesele odskotačí z jeviště)
Rezka: Ciarane... cos mu to napovídal?
Ciaran (vzdorovitě): Pravdu!
Rezka: A uvědomuješ si, že Kluk... je taky démon?
Ciaran (rozpačitě): Asi jsem měl mlčet, co?
Rezka (zavrtí hlavou a odchází)

Závěrečná poznámka: 

*Runrig: Skye
Volný překlad:
Vidím zelený ostrov
zemi vysokých hor
mraky klesající do údolí
objímají mou zemi

Obrázek uživatele Tess

Odborník

Úvodní poznámka: 

Drabble navazuje na včerejší ostrovní.

Drabble: 

Čísla mu nikdy nedávala smysl. Shlukovala se do neuchopitelných útvarů. Odmítala se správně seřadit. Vždycky nějaké přebývalo nebo naopak chybělo. Někde bylo nutno přistoupit k opravám; na stránkách se hromadily škrty a škrty škrtů...
Situaci moc neprospívalo, že se Racek k účetnictví dostal vždycky až pozdě v noci.
Až jednou...
Racek tohohle chlápka znal. Pedantický mrzout. Trochu starý.
Dobrovolník?
Ať si počká v kanceláři...
Když si vyšetřil čas k přijímacímu pohovoru... přistihl Jezevce, jak si jen tak sám pro sebe počítá, tužka jen létala.
„Nudil jsem se...“
Byl vmžiku přijat.
Pak už se nenudil.
Kompanie dostala výplatu.
Poprvé.
A včas.

Obrázek uživatele Tess

Dum spiro, spero

Úvodní poznámka: 

Dobře, tak tady má Zuzka Racka... a vlastně i Jezevce.
Jezevec tam (ještě) není, a právě proto se děje to, co se děje.

Drabble: 

Byl chronicky nevyspalý.
Žádný div. Organizace provozu jednotky (nové jednotky, nová organizace – nic takového tu předtím nebylo; sice všichni přišli z armády, používali armádní strukturu, ale jinak bylo všechno tak... nové!) zabrala spoustu času. Sehnat ubytování. Rozpisy hlídek. Zásobování. Latríny (ty poslal kopat provinilce, kteří se vždycky našli). Dezertéři. Nad těmi nezbylo než mávnout rukou. Jejich problém, už je nikdy nepřijmou zpátky.
Na vlastní výcvik mu skoro nezbýval čas.
Každý den vstával v pět. Jen tuhle neděli si možná přispí...
Ve čtyři třicet se ozvalo zaječení.
Racek se zvedl. Nikdo jiný než on to řešit nebude.
Nepřispí si.
Snad zítra.

Obrázek uživatele Tess

Zápalná šňůra

Drabble: 

Tohle byla druhá protestní nóta. Velmi ostrá.
„Skoro by se jeden pořezal,“ zažertoval Norman u večeře.
Byla, samozřejmě, k ničemu. Protestní nóty byly implicitně k ničemu, protože tím parlament jenom říkal, že se mu něco nelíbí, ale že s tím nemůže nic dělat.
Jako teď.
Aby mohli vetovat rozhodnutí krále, potřebují jednomyslné rozhodnutí. A to mít nebudou.
Norman se s úsměvem podíval na svého bratra, toho času člena parlamentu.
Pánové se dobře bavili.
Moc opíjí více než víno.
V domě na druhém konci města se Malcolm moc nebavil.
Ale jednou to zjistí.
Zákony bývají bezzubé.
Vždycky je ale lze obejít.

Obrázek uživatele Tess

Cestou necestou

Drabble: 

Vídám často ceduli, šipku směřující na Seabost.
Je mi celkem k ničemu.
Když pominu, že jen na Vnitřních ostrovech máme Seabosty tři (předkové očividně netrpěli originalitou), tahle šipka stojí přesně mezi dvěma odbočkami. Je míněna pro tu bližší nebo vzdálenější? A z které strany?
Sleduji ji. Jakoby měla vlastní inteligenci. Čí duše je v ní zakletá? Kdo spáchal tak strašlivý zločin, aby svůj další život trávil jako šipka u cesty?
Pravděpodobně je to duše toho, kdo pojmenoval tři vesničky v jedné oblasti Seabost.
Včera byla otočená vzhůru.
Přísahal bych, že se mi potměšile vysmívá.
A já ani do Seabostu nepotřebuji!

Obrázek uživatele Tess

Klasická zápletka

Úvodní poznámka: 

Na přání:
Blanca chtěla Vrana.
Zuzka chtěla "takovýho toho troubu co neumí číst". A prej pro Gwen.
Takže tohle je pro Gwen... a pro Blancu.. a pro Zuzku.
Tak.

Drabble: 

Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, ale na whisku chuť byla. Poprvé, podruhé... Trochu ztratil přehled.
Kupčík se jevil menší a menší. Až jednou... krámek měl okna polepená novinami a zezadu byly slyšet divné zvuky.
Byla to náhoda, že Vran přišel právě včas, aby nešťastníka odříznul.
„Zavřeno?“ zeptal se udiveně.
Přikývnutí.
„Zkrachoval,“ zašeptání.
„To nic není,“ mávnul Vran rukou.
„Nikdo neplatí... žena... nevěrná...“ vzlyky.
„Tak to teda prrr, já si svoje dluhy vždycky platím,“ ohradil se Vran.
Kupčík plakal dál. Usedavě.
„Víš ty co?“ povídá rozpačitě Vran, „Kašli na ňu. Já mu rozbiju hubu a bude líp, ne?“
A bylo líp.

Závěrečná poznámka: 

Klasická zápletka s jiným koncem :D

Obrázek uživatele Tess

Navěky ztracený

Úvodní poznámka: 

Rezka s Ciaranem.

Drabble: 

Bažina spolkne všechno. A u cestiček v rašelině, vysoké trávě a kapradí těžko poznat, jestli tudy šly ovce, jeleni nebo člověk.
Ovce ani jeleni nenosí tenisky.
Ležela opuštěná u cesty. Další našli o pár metrů dál, zaseknutou v rašelině. Volně visící, zasukované tkaničky. Původně bílá, momentálně šedavě hnědá.
Šli správně. Zatím. Stezka je vedla stále výš, pak končila.
Skrz kapradí se prodíraly šedé kameny, kosti země. Tady se nedalo najít vůbec nic.
Země žádné stopy neuchovala.
Jediné stopy se daly najít srdcem.
Kam by se asi vydalo vyděšené lidské mládě v první fázi Přeměny?
Našli ho druhý den. Ještě dýchal.

Obrázek uživatele Tess

Změnit stranu?

Drabble: 

„Můžeš mi říct, proč se tady zahazuješ?“
Pohledný mladý muž si (bez vyzvání) sedl k atraktivní zrzce a přišoupnul před ní koktejl. Druhého se napil sám.
„Jak jako?“ opáčila oslovená.
„Tihle... lidi!“ řekl polohlasem a pohledem zkontroloval, jestli je někdo neposlouchá.
Neposlouchal.
„U nás bys měla... všechno! Vlastní poddané! Nezávislost! Ééééé... vilu!“
Zdejší hospoda smrděla.
Její štamgasti taky.
Venku bahno, muchničky, déšť a příslib dlouhých a beznadějných bojů.
Překvapeně se na něj podívala.
„Si upad? Balíš mě na sladký řečičky? Si myslíš, že jsem úplně blbá?“
Liška to moc dobře znala. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...
Opravdu nebyla blbá.

Obrázek uživatele Tess

Otázka priorit

Úvodní poznámka: 

Liška pro Zuzku.

Drabble: 

Nevadilo jí to, že se zpotila. Koneckonců, měla pocit, že fyzický výkon rovná se lepší kondice a lepší vzhled.
Vyčerpání a bolest ignorovala. To jí nikdy nepřišlo důležité.
Dlouhé vlasy si stáhla do gumičky (žárlivě střežila jejich zásobu). Po skončení tréninku se namalovala znovu. A nehty si mohla nechat dorůst během pár minut.
Takže jaký by měla mít problém?
Hnusný.
Neforemný.
Bachratý.
Cvičební úbor.
Plandalo to a vytahovala se tomu kolena.
... Když objevila staré skladiště, zaplesala.
Další den se na trénink dostavila v těsně upnutých... legínach.
Chlapi se nedokázali pohledem odlepit od jejích nohou... a zadku.
A o to šlo.

Obrázek uživatele Tess

Chybná hodnota

Drabble: 

Peníze se do pokladnice jen hrnuly.
Tak to máme... pronájem chatek, to je plus.
Výdaje za údržbu – nějaké jsou. Mínus.
Jenže – příjmy za lovecké povolenky. Plus.
Výdaje za převoz jelenů, mínus... Jeleni se udržují sami, to je plus nebo nezapočitatelná položka?
Norman si slastně povzdechl. Peníze se jen hrnuly.
A pak že přivedu Království na mizinu!
Opak byl pravdou. Pokladnice se jen plnila. Jeho, to znamená i Království.
A za pár let... už brzy... budou všichni bohatí! A šťastní.
Malcolm jen skřípal zuby. Pokud se něco rychle nestane, budou za pár let všichni mrtví.
Hlad vždycky číhal za nejbližším rohem.

Obrázek uživatele Tess

Dětské hrátky

Drabble: 

Bylo to marné.
Nejdřív se schoval do křoví. To bylo k ničemu.
Potom se schoval za strom. Bohužel podcenil nepoměr šířky kmínku stromu a šířky sebe.
Špalek na štípání dřeva byl moc nízký.
Střecha byla moc vysoko. Na první pokus vylézt nestačil a pak už o ní věděli.
Okénkem do sklepa se neprotáhl.
„Deset, dvacet, Kieran!“
„Už zase? Ten se schovávat nikdy nenaučí!“
Někdy své bratrance nenáviděl a přál si, aby někam zmizeli a on už je nikdy neviděl.
„Vylez, prcku! Víme o tobě!“
„Jo, marná snaha!“
Když o pár let později zdárně splýval s obrysem stromu, myslel na ně.

Závěrečná poznámka: 

Ne, nepíšu Ciarana špatně. Jméno se vyslovuje stejně, ale má různý zápis podle původu.
Teď ještě používá britský. Jsou mu čtyři...

Obrázek uživatele Tess

Ten lepší

Úvodní poznámka: 

Děkuji všem, co mi komentovali, když jsem na komentáře neodpovídala. Už budu! :)

Drabble: 

V polospánku věděl, že si bude muset pospíšit. Svolat svoje příznivce... ani jich nemusí být nijak zvlášť moc. Popadnout zbraně, které mají k dispozici (nezapomenout ten tlouk na ryby) a vyrazit.
Jejich spojencem bude překvapení; na krále nikdo nezaútočil co se pamatovali.
Hlavně jestli démoni nezradili... proč je vůbec do toho Brian tahal?
Brian má něco za lubem, bude si na něj muset dát pozor.
Pozor... na děti.
Krev klouže...
Musí opravdu odstranit všechny?
Útržky myšlenek, pocitů, nápadů mu nedaly spát.
Pořád měl pocit, jakoby na něco zapomněl...
S trhnutím se probral.
Ležel v královské ložnici.
Převrat už plánovat nemusel.

Obrázek uživatele Tess

Základní stav věcí

Drabble: 

Nepřišla pošta.
Stane se.
Zásobovací kamion, který měl sortiment vesnického obchůdku doplnit o čerstvé pečivo, nepřijel.
To zvládneme.
Nefungoval telefonní signál.
Nic nového, tady nikdy nefungoval.
Hosti z hotelu odjeli a jiní, kteří měli rezervaci, už nedorazili.
Škoda.
Provoz na silnici byl drobet řidší.
Skvělé.
Život šel tiše a klidně dál. Drobné nepříjemnosti se vyřešily z vlastních zdrojů (zásobovačům z Nížin se stejně nedá věřit, určitě někde stávkují).
Ve stejnou dobu vypukal v přeživších městech zmatek, chaos a násilí.
Seveřané zjistili to, že v uspořádání světa došlo k zásadní změně, až za čtrnáct dní.
Pro ně se nezměnilo skoro nic.

Obrázek uživatele Tess

Výjimka potvrzuje pravidlo

Drabble: 

„Jsou docela tupí, nepřijde ti?“
„Ale tak je to lepší, člověče, mnohem lepší.“
Byla to pravda. Nikdo by nechtěl, aby ti vylepšení... no ti Přeměnění byli nejen silnější, rychlejší, odolnější a téměř nesmrtelní, ale taky chytřejší.
Nebo obecně chytří.
Což obecně nebyli.
V bitvách stáli – a umírali – v prvních řadách. (Jejich zabíjení dávalo nepříteli zabrat.)
Mimo bitvy... byli většinou tam, kde měli přikázáno.
Vycvičení. Domestikovaní.
Bezpeční.
Oni byli svaly. Mozky nepotřebovali.
Stejně...
„Byl bych radši, kdyby nebyli vůbec.“
„Počkej po válce.“
Nevěděli to, ale nebyli sami.
Za rohem se o zeď opíral Racek a žvýkal stéblo trávy.
Myslel si svoje.

Obrázek uživatele Tess

Prázdné místo

Úvodní poznámka: 

Beth pro Blancu.
(Beth je nevlastní sestra Ciarana, ale nevědí o sobě.)

Drabble: 

Po snídani vyběhla Beth za panem Bramborou. Chodívala za ním v poslední době každé ráno. Vždycky tu byl...
Vítala s ním každý nový den. A teď...
Zmizel.
A co hůř, nepovalují se támhle náhodou... jeho ruce?
Beth téměř vyjekla.
Kdo tohle mohl udělat?
Stopy hovořily jasně.
Poskakovalo tu několik ptáků.
Přišel taky nějaký pes a... udělal to, co psi dělávají... ale to nemohlo panu Bramborovi ublížit!
A pak... byl tu Timmy. Timmy!
S jakým despektem se na pana Bramboru díval!
„Když jsem byl menší, stavěli jsme mnohem vyšší,“ povídal.
Musel to být on. Vrahoun!
Jenže...
Vražda na sněhuláku není zločinem.

Obrázek uživatele Tess

Chybička se vloudila

Úvodní poznámka: 

Rezka pro Zuzku.
Inspirováno skutečným zážitkem.

Drabble: 

Takový krásný den.
Vyzvedla všechny tři zásilky, pořádně si utáhla boty a vyrazila.
Cesta do kopce lehce připomínala bažinu. To nebylo nic nového. Foukal čím dál tím silnější ledový vítr, ale na to byla taky zvyklá.
Potom začalo pršet. Silně.
Kroupy.
Nejdříve je ignorovala (co taky jiného), ale když konečně překonala Ďáblovo schodiště, uvelebila se na chvíli do závětří. Odložila vak a odpočala si.
S větrem v zádech byl sestup snadný. Dolů to šlo sněhovými poli dobře.
Překonala svůj rychlostní rekord. Pyšně v cíli odevzdávala všechny dvě zásilky... moment... dvě?
Třetí zůstala na vrcholku v závětří.
Venku začal regulérní blizzard.

Obrázek uživatele Tess

Změna povolání

Drabble: 

Karavana se po celodenním pochodu (Bahno! Rozbité cesty!) ukládala ke spánku. Jezevec obcházel tábor a umisťoval detektory.
Klienti se takovou zbytečností odmítli zabývat.
Držením hlídek taky.
Takže se zase nevyspí. No, zalomí to zítra na některém z vozů...
Cinknutí detektoru.
„Vsávat! Balíme a mizíme odsud.“
„Vždyť je tma!“
„Chcete ještě někdy vidět slunce?“
Obchodníci se s brbláním pomalu vypravovali na cestu.
Další slabé cinknutí.
Jezevec si nevrle odfrkl.
Průvodce karavan už dělat nebude. To je moc o nervy. Asi to zkusí v gardě...
Lovit věci, které se skrývaly ve tmě, mu náhle přišlo podstatně méně nebezpečné než dělat chůvu idiotům.

Závěrečná poznámka: 

Jezevec. Rackův hlavní seržant. Taky si nejdřív myslel, že armáda pro něj nebude.

Obrázek uživatele Tess

Krutá realita

Drabble: 

Popište svoji minulou sobotu, zněl slohový úkol, který měli všichni, jeden po druhém, naťukat do jednoho z dvou dostupných počítačů, a tím prokázat základy své počítačové gramotnosti.
V sobotu jsem tuhle pral. Pral jsem tu kočku. Ale ať peru jak peru, i když vyperu, je pořád cítit. Čerstvě vypraný to jedtě jde, ale jak to uschne a porád je to cejtit... zněl jeden z nich.
„Cože jsi to pral?“ zděsil se učitel, když úlohy kontroloval.
„Močku, prosím, ony mi spadly kalhoty...“ odpovídal žáček.
„Ale já tady čtu...“
„Jéje, já si nevšiml... Když M a K jsou tak blízko u sebe...“

Obrázek uživatele Tess

Nejlepší pomůcka

Drabble: 

„Hoď po mě ten bazmek!“ zavrčel Billie nevrle.
Zase něco potřeboval a zase mu ten... no, jak se jmenoval... jo, ten Němec, kradl slova.
A proč Němec a kdo je to vlastně Němec...
Billie kdysi utrpěl široké vzdělání, s nímž si jeho úzce specializovaná mysl nedokázala poradit. Ne, on opravdu nebyl génius, jak se jeho bláhový, dávno zesnulý otec domníval.
„Cožeto?“ Sluha koukal jako sůva z nudlí.
„No! Tu věcičku, tamtu.“
„Jakou?“
Získat dneska komplimentní persián je snad nemožný, pomyslel si Billie.
„Tu zahnutou... ne to koště, tu vedle, kroucenou!“
„Vývrtku?“
„Jo!“
Se sklenicí dobrého moku byl svět hned veselejší.

Obrázek uživatele Tess

Budižkničemu

Úvodní poznámka: 

Tak jsem si řekla, že se pustím do... Vrana.

Drabble: 

Měl pověst největšího grázla na škole.
Jenže...
Slabší nebil.
Holky nebil vůbec.
Zásadně nedonášel (své i cizí problémy si s dotyčným vyřešil sám).
Nikdy neodmaturoval.
Byl nejproblémovějším rekrutem v přijímači.
Silný, s výdrží a přirozeným talentem ubližovat jiným lidem.
Jenže... když se mu rozkaz zdál nesmyslný, prostě ho ignoroval.
Z armády ho vyhodili.
Vyhazovač by byl dokonalý. Ale měl příliš rád děvenky. Zásadně je nevyhazoval.
Když vyhodili jeho, zkusil drogy.
Ty pro změnu vyhodil sám. Nebylo to k ničemu a lezlo to do peněz.
Jako dealer neobstál.
Zkrachovalec. Násilník. Děvkař.
Kupodivu, lidi ho měli rádi.
Byl to vlastně hodný kluk...

Obrázek uživatele Tess

Výhoda stavu

Úvodní poznámka: 

Jeden Calum. Pro mě.
Dobře, tak i pro ostatní, ať tu nejsem sobec.

Drabble: 

Sotva dorazili domů, začal Calum vydávat příkazy. Než by se kdo nadál bylo vše nejdůležitější sbaleno a všichni nejdůležitější zmizeli do bezpečí. I chlapec.
Zůstal jen Calum.
Když hrozba pominula a rodina se znovu sešla – vlastně poprvé – Ciaran se snažil zapadnout. Moc mu to nešlo.
Krátce nato musela Mairi odjet za svými rodiči. Zůstal jen Calum.
Ale teď bylo něco jinak. Přicházely vesnické ženy... a nosily věci.
Údiv malého človíčka.
Poprvé.
„Proč přinesla ten koláč?“
„Protože jsem tu sám,“ odpověděl Calum.
„Ale ty nejsi sám. Máš tady mě.“
Calum se pousmál a rozcuchal chlapci vlasy.
„Pravda.“
Koláč snědli k svačině.

Obrázek uživatele Tess

Jeden malý krok... za druhým

Úvodní poznámka: 

Blance na objednávku.
Nejmenovala jsem ho, ale je to on, Liam. Sever objevuje Pobřeží (ještě před Válkou).
(První nástřel měl přesně 100 slov. To se mi nestalo ani nepamatuju.)

Drabble: 

Zdálo by se, že před něj život vrší jednu překážku za druhou.
Nejdřív přišli o vůdce karavany – a kdyby se neujal velení, tak by všichni dodnes bloumali v úžícím se hraničním pásmu.
Vypluli, nevěděli jak a kam, prostě pryč, ztratili se, málem umřeli žízní.
Jenže neumřeli. A zjistili, že vůbec nejsou sami. Jejich malé, těsně ohraničené území možná nebude tak těsně ohraničené.
Možná je naděje.
Možná je budoucnost.
Tenhle přístav moc dobře znával, i když spíš ze souše.
Brával ho jako součást svého světa.
Teď se cítil jako cizinec.
A vlastně tu byl cizí.
Vstoupil na přístavní molo...
Velvyslanec Severu.

Stránky

-A A +A