Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Vysvitlo Slunce a tráva se zazelenala

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.
Téma: Zaječí pacička – bonusové téma.
Zcela pro KaTužku a Nifredil a všechny ostatní, kdo jim pomáhají.
Užívejte ve zdraví!

Drabble: 

Mniši z Opatství neloví.
Démoni loví naopak velice rádi. Splynula ale s narezlou trávou, vítr foukal špatným směrem a oni si jí nevšimli.
Zato si jí všimla kočka. Měla ale bříško plné zbytků z kuchyně, takže na ni jen prskla (to aby jí dala najevo, kdo je tu pánem) a pak se vztyčeným ocasem hrdě odkráčela.
Později kolem prošlo nebezpečí páchnoucí krví a smrtí. Skryla se v kořenech stromu a šílenství ji minulo.
V plném jaře se konečně mohla v klidu rozvalit na sluníčku a pozorovat čtyři chlupaté kuličky, jak se poprvé pasou.
Čtyřnásobně šťastná zaječice.
Za každou pacičku jednou.

Závěrečná poznámka: 

Je to hrozné. Poslední týden, ne-li celý měsíc, s každým drabbletem zápasím. Ano, některé se píše samo, ale jen si k tomu sednout! Hrůza! Už zase? Musím to napsat včas a jsem tak unavená...
A najednou je konec a já mám pocit prázdnoty. To budu muset zase čekat celý rok? Jakto, že to končí?
Už vím, kde je problém.
Já prostě neumím být spokojená.
...
Ale co budu psát teď?

Obrázek uživatele Tess

Přestávka

Úvodní poznámka: 

Nejsou jmenovaní.. ale končím Rezkou a Vranem.

Drabble: 

Přeměnění spánek nepotřebují.
V tréninku je honili. Týden je nenechali vydechnout. Ani najíst, ani napít.
Pro Přeměněné tohle má být hračka.
Myslela si, že je jenom děsí. Něco takového se doopravdy nemůže stát.
Jenže...
Nejdřív přívalové deště, potom sesuvy půdy. Nebylo kde se zastavit, pořád v pohybu.
A teď... začal blizard.
Měli by pokračovat, ale není vidět na krok.
Spadnout z útesu? To by je zdrželo víc.
Provlhlá půda už zmrzla a nikam neujede.
Vítr je zavedl do malého údolíčka. Pár trsů trávy. Závětří.
Přitiskli se k sobě a zachumlali se pod pokrývku.
Zimní spánek má taky něco do sebe.

Obrázek uživatele Tess

Víc než jen život

Drabble: 

Liška se slastně protáhla a zavrtala se do peřin. Dneska vstávat nemusí.
Stejně jako včera a předevčírem.
Má svůj klid. Napořád.
Ta pitomá, špinavá válka konečně skončila a ona se nemusí potulovat tou pitomou, špinavou krajinou a doufat, že ji nezabijí pitomí, špinaví nepřátelé.
Ne, má volno. Už navždy.
Postel a plnou penzi... a panáčka na pobavení.
Tak proč cítí takovou prázdnotu?
O dva měsíce později to bylo ještě horší.
O dva měsíce a jeden den později už bylo všechno jinak. Podepsala desetiletý kontrakt a táhla se pitomou, špinavou krajinou spolu s hordou pitomých, špinavých spolubojovníků.
Překvapivě se cítila svobodná.

Obrázek uživatele Tess

Za hranicí

Úvodní poznámka: 

Tak... opět démoni.

Drabble: 

Mlha, déšť, muchničky.
„Tady se utáboříme!“ rozkázal Vran a pět démonů shodilo své rance. Šestý démon... vlastně démonka, se zavazadla nezbavovala.
„Nepůjdeme radši ještě kus výš?“
Vran se na ni zamračil. Čerstvě stabilizovaná holka a bude se hádat? Někdo by jí měl ukázat, kde je její místo. Téhle misi velí on.
„Kus vejš je už Zóna. Tam nic nepřežije. K hranicím Zóny se vždycky blížíme pomalu, jasný? To znamená, že se tu dneska utáboříme a dovnitř dem až zejtra ráno. Máš s tím problém?“
„Ani ne,“ pokrčila Rezka rameny. „Já jen myslela, že tam nebudou ani muchničky.“
Tábor rozbili výš.

Obrázek uživatele Tess

Napravitelé

Drabble: 

Kdysi dávno, tak dávno, že to ani démoni nepamatují, žili všichni lidé ve světě plném magie. Mohli se domlouvat na dálku, vlastnili kočáry jezdící vysokou rychlostí a jídlo rostlo v supermarketech.
Potom byl však svět zničen. Jen Zóny některé zachránily před záhubou.
Říkají, že se kdesi na tajemném místě ve stejnou dobu objevilo Opatství. Mniši chytali divoké démony a krotili je, označili hranice Zón a zastavili Zlo, které se jimi snažilo proniknout.
V těch divokých dobách Opatství chránilo naši zem.
Ukryto mezi kopci a jezery, co žádné cesty nevedou, Opatství pořád ještě stojí. A až bude nejhůř, zase nás ochrání.

Obrázek uživatele Tess

Právo krve

Úvodní poznámka: 

Děkuji Blance za brainstorm. Snad to dopadlo.

Drabble: 

Čas odtikával. Měl dojem, že ten zvuk přímo fyzicky cítí.
Ciaranovi bude dvacet jedna let. Brzo.
Kdysi dávno přísahal, že dobude to, co mu po právu patří. Trůn.
A teď čas tiká.
„Pojedu,“ oznámil jednoho dne ráno, sedlo v náručí, kůň vyvedený na dvůr.
Calum si povzdechl. Neptal se kam a proč, věděl. Bylo to nevyhnutelné.
„Je čas,“ pravil rezignovaně.
„Když mu odpřisáhnu věrnost... jak bych ho mohl zabít? Musím jet,“ rozčiloval se Ciaran. Neuvědomil si, že se strýc nehádá.
Zbývá šest týdnů – pokoří se, zemře, nebo bude králem. Čas čekání vypršel. Nadešel čas činů.
Ještě netuší, že nepojede sám.

Obrázek uživatele Tess

Přirozený výběr

Drabble: 

V kotlíku jemně bublala večeře. Dvanáct párů očí ho napjatě pozorovalo. Kuchař naposledy zamíchal vařečkou, olízl ji a spokojeně přikývl.
„Menáž!“
Ani nebylo zapotřebí hlasitě křičet. Jedenáct rukou pozvedlo jídelní misky. Dvanáctá zaváhala.
„Co je dneska?“ optal se vychrtlý mladík.
„Coby, hovězí srdce.“
„Blé, to žrát nebudu.“
„Určitě? Včera jsi taky nejedl...“
„To byl jazyk. Nebudu žvejkat něco, co měl v puse už někdo přede mnou.“
„Předevčírem taky ne...“
„Dršťky? Víš, z čeho se dělaj?“
„Ty nemáš hlad?“
„Takovej zas ne.“
Srdce mělo ke dvěma kilům. Jedenáct démonů se najedlo dosyta.
Dvanáctý si chybně myslel, že nemůže umřít na podvýživu.

Obrázek uživatele Tess

Do vlastních rukou

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku, která chtěla Rezku a pro moji kachničku, přestože mi moc nepomohla...
(A stejně jsem si letos chtěla napsat i něco o pošťácích.)

Drabble: 

Prý to pospíchá.
Dobrá.
Rezka vyrazila a balíček si připevňovala už v běhu. Je to týden cesty, ale počítá se každá minuta, říkali.
Týden cesty pro běžného posla.
Prodloužila krok.
Dolů ze svahu to běželo samo a setrvačnost ji vystřelila do roviny.
Nohy dopadají na zem, měkká tráva, tvrdé kameny, nejistá rašelina.
Běží, nepotřebuje odpočívat.
Běží skrz déšť, běží když svítí slunce a skrz větve stromů se míhají jeho paprsky.
Běží ve dne i v noci.
Zásilka je spěšná.
Do Gerasdanu dobíhá uprostřed noci, dýchá ztěžka, plameny pochodní vrhají mihotající se stíny. Vše se točí.
Přinesla zásilku.
Epidemie bude zastavena.

Obrázek uživatele Tess

Zachránce

Úvodní poznámka: 

Jestli to někoho zajímá, tak i Jezevci někdy bouchnou saze...

Drabble: 

Kde ty děti vlastně vzali? Co byli zač?
Nikdo se to už nedozví.
Čtyři těla ležela za křovím, mimo dohled. Děti byly děsivě zticha. Když je zbavil pout, posedaly si na zem a pozorovaly ho. Žádné nepromluvilo, žádné neodpovědělo na otázky.
Asi měl chvíli počkat, pohovořit s těmi muži.
Už je pozdě.
Děti jsou tak hubeňoučké.
Vytáhl jablko a hodil ho mezi ně. Jedno z těch větších ho chytilo, ukouslo si, a zbytek podalo menšímu. Během chvilky zmizel i ohryzek.
Jak je nakrmit?
No...
Ten kůň, co s sebou táhli, to stejně přes hřebeny nezvládne.
Za chvíli nocí zavonělo maso.

Obrázek uživatele Tess

Bezmoc

Úvodní poznámka: 

Racek. Přímo navazuje na tohle drabble.
Zkracovat ze 144 bylo vražedné...

Drabble: 

Nemělo smysl cítit vztek, to by situaci nijak nezměnilo.
S propíchnutou plící by si poradil během několika minut.
Jenže zlomená páteř, to si počká dobré dva dny.
Nijak zvlášť to nebolí. Racka nejvíc mrzí, že zatímco on leží tady dole (to byl ale pád!), tam nahoře ho potřebují.
Tam nahoře se dějí všechny důležité věci.
Tam nahoře se rozhoduje válka.
On nemůže dělat nic. Jen ležet a čekat, až se zase bude moct pohnout.
Nudit se.
Nebo přemýšlet. To může.
Hodně toho viděl, všímal si. Měl přemýšlet o čem.
Nahoře končila bitva. Jatka. Z první generace Přeměněných nezůstal nikdo naživu.

Závěrečná poznámka: 

(Ano, já vím, že se měl probudit až druhý den, tak tohle byl takový záblesk mezi dvěma bezvědomími.)

Obrázek uživatele Tess

Světlo a stín

Drabble: 

Vyhloubili patou důlek a teď si ti velcí cvrnkají. Kieran je ještě malý a mnohem víc než cvrnkání ho zajímá způsob, jakým se slunce třpytí ve skleněnce. Bratranci a Charles se můžou hádat. On bude sedět vedle své matky, tulit se a pozorovat kuličku.
Náhle na ni padl stín.
Matka vzhlédla.
„Co ti řekl?“ zeptala se.
„Že se nemám čeho bát,“ odpověděl temný muž. „Že ze mě bude dobrý Zástupce.“
„Norman má pravdu, Malcolme,“ řekla matka. „Dobře tě zná.“
Muž se pousmál.
„Charlesi, čas jít!“
Poslední cvrnk. Jásající chlapec si odnáší šest kuliček.
Sedmá se znovu rozzářila, když stín přešel.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji Zuzce za tužku. Vrátím!
čára
Pozn. pod čarou: Kieran je pobřežní přepis ostrovního jména Ciaran. Vyslovujemež stejně. Píšemež různě.

Obrázek uživatele Tess

Encyclopedia Alba, sv. 3, M-S

Úvodní poznámka: 

Tak snad tímhle záznamem objasním určité nejasnosti...

Drabble: 

Proměna – proces, který může vzniknout při kontaminaci vadným ovzduším v blízkosti Zóny (viz.). Rozlišujeme tři fáze, po prvních dvou následuje bezvědomí.
I. Dezorientace, únik. Postižený slepě prchá, často míří k nejbližší Zóně. Přežívá 20 procent.
II. Běsnění. Postižený útočí na vše, co zahlédne, preferuje živé organismy. Přežívá mezi 15 a 40 procenty v závislosti na vnějších faktorech.
III. Procitnutí. Postižený je plně proměněný, ale ještě se zcela neovládá. Nevybavuje si nic ze svého předchozího života. Kompletní změna osobnosti, není již dále považován za člověka. Pro zajištění většího bezpečí v Království by každý proměněný (viz.) (viz. démon) měl podstoupit Stabilizaci (viz.)

Obrázek uživatele Tess

Jednou...

Úvodní poznámka: 

Ciaran a Calum.

Drabble: 

Byl to dobrý plán. A on měl na to právo! Měl právo zabít uzurpátora a stát se králem!
Dobře, ten plán měl určité vady. Musel uplavat dál, než myslel. Musel jít mnohem déle. A musel to nakonec podniknout sám.
Malcolma ani nezahlédl.
Zato zahlédl démony. Je v nich něco tak cizího, a přitom nevypadají nijak odlišně.
Svět byl mnohem větší, než si kdy myslel. Takový kousíček... a putoval věčnost. Skoro celý den.
Jednou ho proputuje celý.
A taky bude král.
Jednou.
Chlapec se zavrtal hlouběji do náručí svého pěstouna.
Jeli domů.
Je čas být zase malým chlapcem, ne spravedlivým mstitelem.

Obrázek uživatele Tess

Špatnej den

Drabble: 

Byl opřený o zábradlí a zvracel jako ratlík. Měl neodbytný pocit, že na něco zapomněl...
„Tatínku, pojď domů, mě se tady nelíbí!“
„Bléééérgh!“ prohlásil a potupně vrhnul další šavli. A upamatoval se.
Jeho chlapeček.
Měl hlídat svého chlapečka.
Bylo to hrozně nespravedlivé. Teprve nedávno se vrátil z plavby a dneska oslavovali.
Tak vezmu kluka s sebou, žádnej problém, pomyslel si. A pak... dej si aspoň jednu; taky do druhý nohy; tři to jistí...
A teď je opřený o zábradlí a...
„Bléééérgh!“
Zvrací. Stydí se. Vzlyká.
Slzy chutnají jako whisky.
Chlapeček ho ze zájmem pozoruje.
Jednou z toho bude zajímavá historka.

Závěrečná poznámka: 

Alkohol jako alkohol...

Obrázek uživatele Tess

Rašelinou

Drabble: 

Čvacht, čvacht, čvacht
Jdeš co noha nohu mine. Brodíš se, čvachtáš, ploužíš se. Ořeš za sebou brázdu. Cesta neubývá.
Cesta.
Kdyby tu tak byla.
Hledat cestu je naprosto zbytečné. Po jejích zbytcích se chodí často ještě hůř, a když se ti ztratí pod nánosy bahna, upadneš do ještě větší deprese.
Chmury.
Zápolíš s bahnem, spíš v bahně, jíš bahno.
Někdy... pozoruješ. Tvé tělo bojuje o další krok a mezitím se v hlavě točí kolečka...
Ruiny. Zbytky. K ničemu.
Dva placaté kusy dřeva. Řemínky?
Večerní práce s nožem, krade spánek.
Přišlo ráno.
Racek obul šlapačky.
Plesk, plesk, plesk.
A rozběhl se.

Obrázek uživatele Tess

První Královna

Úvodní poznámka: 

Varování: brutalita

Drabble: 

Byla překrásná. Krása jí byla zbraní.
Když ji přistihli, zakrvavenou, nad její obětí a chtěli ji zlikvidovat, podívala se na ně... a oni se stali jejími otroky.
Jako první se naučila ovládat feromony. Celý svět jí padal k nohám.
A teď přichází On!
Společně budou vládnout, Král a Královna (spíše Královna a Král).
Pobídla své feromony a vychutnávala si, jak se ho zmocňuje chtíč.
Zasloužil si ji. Přijala ho.
Smrtonoš se podíval na krásku ve svém náručí a usmál se. Pohladil ji po tváři... ruka sklouzla k bradě... trhnutí.
Démoni zregenerují hodně, ale utrženou hlavu nezvládnou.
On se ovládat nenechá.

Obrázek uživatele Tess

Cesta k moci

Úvodní poznámka: 

Původně jsem měla rozepsanou drasťárnu. Jenže nebyla logická, tak jsem jí zamávala a místo ní přihodila Malcolma. Mělo by to být ale srozumitelné i bez znalosti fandomu.

Drabble: 

Malcolm nechtěl nikoho zabít, chtěl životy zachraňovat. Ale ono se to tak nějak přihodilo.
Zachránit životy, to bylo hlavní. Najednou byl smýkán okolnostmi. Šli a zabíjeli, cítil hukot krve v žilách, byl naživu a ti, co se jim postavili, umírali. Zabíjel, protože se to tak přihodilo. Zabíjet není hezké, je to někdy jenom nutné, řemeslo. Konečně to pochopil.
Při poslední smrti pocítil uspokojení.
Zavřel oči.
Pořád bylo něco špatně. Poslední článek... Chlapec nemůže zůstat naživu.
Nemůže.
Nesmí.
Ale...
Proč na tom vlastně záleží?
Otevřel oči a jako by z něj spadla pouta.
Tohle je moje volba.
Po chlapci pátrat nebude.

Obrázek uživatele Tess

Svět je fajn

Úvodní poznámka: 

Démoni krátce po začátku války se Smrtonošem. První generace. Už jsou cvičení, ale nevěří se jim.

Drabble: 

Do stodoly fičelo. Ve stěnách bylo víc děr než stěn. Shora kapalo, zdola sákla voda. Žádný zázrak, že všechna sláma byla shnilá.
K večeři dostali pár kýblů pomejí.
V noci mrzlo. Na promočených pokrývkách se tvořila námraza.
Zvláštní jednotka spokojeně odpočívala.
Měli přístřeší, jen trochu vlhké. Dostali najíst. Tělesnou teplotu si snížili a v klidu hibernovali. A nic se je nepokoušelo zabít!
Ten zámek na dveřích? Kdyby chtěli, mohli odejít libovolnou ze čtyř stěn, dveří netřeba.
Šramot. Odemkli jim?
Polnice troubí nástup.
A co je to, tohle? Každý z nich dostal do ešusu čaj?
Tohohle ubytovatele se budou muset držet.

Obrázek uživatele Tess

Žádná ztráta

Úvodní poznámka: 

Tak tady je těsně pre-apo Jezevec, předtím než byl Jezevec. Ale mělo by to být srozumitelné pro všechny :)

Drabble: 

Své děti nepoznával. Syn trávil dny před televizí, nohy (obuté!) nahoře a něčím se ládoval.
Dcera přicházela domů jen přespat. Asi. Za poslední týden ji viděl třikrát.
Kam se poděly ty zvídavé oči a radost ze života? Vždyť je to jen... několik let?
Ale nejhorší byla jeho žena. Kdysi aktivní, holka do nepohody. Dnes rozkydlá matrona, která se nenechá přemluvit ani na společnou večerní procházku.
Klapla schránka. Pošta. Dopis od útvaru.
Kdysi se je bál otevřít, nechtěl na další a další mise, pryč od rodiny.
Dnes se těšil.
Cože? Nikam nepojede?
Stejně si zabalil. Víkend na Vysočině mu vyčistí hlavu.

Obrázek uživatele Tess

Tristní situace na dražbě!

Drabble: 

Starostka dorazila v provokativní sukni inspirované edwardiánskou módou! Její zástupce se oděl do vkusné polyesterové miniskuně! Fialová v kombinaci se zelenou opět na vzestupu!

Jedna z hlavních událostí této sezóny – dražba poslední tlačenky! Možnost provětrat svůj reprezentativní šatník využily jak špičky naší politické reprezentace, tak i pilíře naší společnosti. Podrobné postřehy naší módní policie čtěte na str. 4.

Dražba luxusní pochutiny se nečekaně zvrtla.
Většinu v nestřeženém okamžiku sežral příruční pinč pana McDougala (obr. vlevo dole). Vydražení schopný byl pouze tristní zbytek.
Přejeme paní starostce dobrou chuť!

Nezapomeňte! Příští měsíc se draží slanina! Jaký outfit zvolíte?
Příruční psi jsou out!

Obrázek uživatele Tess

Smysl života

Drabble: 

Beth ještě ani neuměla chodit, a už úspěšně popatlala zeď.
Jen jak získala nějakou motorickou kontrolu, už malovala ohořelými klacíky. Neustále si čmárala.
Tak dvakrát, třikrát do roka dostávali speciální zásilky. Posel si vypil šálek čaje, zakousl dortu a šel dál. Byl to někdo nový, zajímavý.
A prsty se nedaly zastavit. Náčrtky uhlíkem na pergamen... během několika minut momentka odpočívající ženy.
„Hmmmm...“ Rezka si vždycky všímala, co se kolem děje.
Znovu se stavila na Vánoce.
Nepřišla naprázdno. K čemu by vám byla znalost dávných skladů, kdybyste je neměli nikdy použít?
Balíček byl pro Beth.
Vysypal se z něj barevný poklad.

Obrázek uživatele Tess

Úřední šiml

Úvodní poznámka: 

Démoni pro všechny fanoušky a pro Gwen zvlášť.

Drabble: 

Někoho (nikdo se k tomu později nepřiznal) napadlo, že nejlepší bude, když na výzvědy půjdou trojice. Rozhodil je náhodně.
Vran si s Liškou rozuměl výborně, pokud mohl velet. Rezky se trochu bál, ale nedával to najevo. Ty dvě kolem sebe obezřetně kroužily.
Střídali se, dva chodili po výzvědách, zatímco jeden se staral o zázemí tábora.
Vran s Liškou neustále bloudili.
Když šla s Liškou Rezka, proběhl průzkum rekordní rychlostí. Ale Vran měl dojem, že to takhle nejde. Nebude sedět na zadku, je chlap.
Příště šel s Rezkou on.
Zpátky přišla jen Rezka.
Vran se připlazil.
Příště si nic zkoušet nebude.

Obrázek uživatele Tess

Den jako každý jiný

Úvodní poznámka: 

Tak další pokus...

Drabble: 

Helen milovala teplé dny pozdního jara. Měkké světlo v kopcích, které tam zůstává až dlouho do večera. Muchničky ještě nevylezly, ale tráva a jehňata už ano. Každý rok se těšila na ukradený čas, který může utratit tam nahoře.
Letos žádný ukradený čas nebyl.
Trapičovi dlouhé večery nevyhovovaly. V noci kňoural co dvě hodiny a dožadoval se svého. Ráno ho probouzely první paprsky, nějakým záhadným způsobem, přes všechny zatažené závěsy. Úsvit zdravil ječením.
Ječení.
Helen si povzdechla a sklonila se nad kolébkou. Zase úsvit? Hlad? Zoubky? Prdíky?
Pozvedla toho malého pišišvora.
Mimino zabrblalo a usmálo se.
Za tohle to všechno stálo.

Obrázek uživatele Tess

Drobný háček

Úvodní poznámka: 

Helen a Beth pro Blancu, byť jen naznačené.
Někteří lidi jsou prostě parchanti.

Drabble: 

Zbývá jenom poslední pohyb. Posadit se na trůn.
Bylo to tak snadné!
Po Helen pokukoval už dávno. Hezká holka. Její bratr vyrůstal s Normanem! Tomu říkám partie, skoro jako se přiženit do královské rodiny...
To, že Norman měl u ní úspěch ho nepřekvapilo. Byl to král a ona nebyla blbá.
Nebo spíš byla, protože už najednou nebyli spolu a jí rostlo břicho.
Určitě by přivítala oporu.
Svatba byla brzo. A Brian se stal otcem královského levobočka.
Legálního následníka brzy zabijou. Jako zabili jeho tátu.
Z královské krve zůstane už jen ta holka. Jeho dcera.
Budu král!
Malcolm se rozpřáhl...
Nebude.

Obrázek uživatele Tess

Silné ego

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma Anonymní seznamka (3.4.)
Vran pro Profesora a Gwen a démoni obecně pro Ryu.
Jo, a jeden Havran pro Mivku.

Drabble: 

Bylo to celé takové divné. Seděli spolu u několika stolů. Bezejmenní.
Doteď to byli prostě Oni; ne, doteď to byl On nebo Ona (a někdy, opravdu, i To). Ti divní.
Teď ale byli spolu. Byli osobami. Nastala potřeba se rozlišit, pojmenovat. Stát se samostatným jedincem. Poznat ty druhé, i sám sebe.
Chtělo to jména. Silná, krásná, určující jména.
„Já budu Havran,“ vyhrkl mladý muž černých dlouhých vlasů spadajících dramaticky do tváře, oděný v černém koženém kabátu a černých džínách.
Obdržel úder korbelem od někoho od hlavu vyššího a dvacet kilo těžšího.
Vran to jméno viděl první a nebude se dělit.

Obrázek uživatele Tess

Kolik řečí znáš...

Drabble: 

Nikdy nevadilo, že nemluví oficiálním jazykem. Tedy, on mluvil oficiálním jazykem, jediný problém byl v tom, že existovaly dva oficiální jazyky.
Ten druhý se odmítl učit už v raném věku, sváděje to na nechuť k utlačovatelům. Popravdě řečeno tím maskoval svůj strach, že se zjistí, že je na jazyky pitomý.
Všichni si zvykli, že on prostě anglicky neumí.
Na Vnějších ostrovech to nebyl problém.
Jenže potom narukoval... na pevninu.
A něco mu bylo divné. Skutečně existovala hodnost génia? Proč říkají tomu šedovlasému, co na ně řve, sàr-ghin?
Vlastně ani nebyl daleko od pravdy. Jejich výcvikový seržant byl svým způsoben génius.

Závěrečná poznámka: 

Lingvistický koutek:
Sàr-ghin, vyslovujeme sár-džin = génius (skotská gaelština)
Jo, asi to tam vlezlo z arabštiny bo odkud. Přičemž
sàr znamená hrdina, významná osoba.
Skotská angličtina mívá tvrdé r a znělejší n, takže seržanta vyslovují hodně podobně.

Obrázek uživatele Tess

Utajené zdroje

Úvodní poznámka: 

Tak konečně Liam! Pro Terdu.

Drabble: 

Vlastně to bylo jednoduché. Liam nechápal, jaktože je to ještě nenapadlo.
Přitom to tu bylo celou dobu! Ale musel nejdřív na vlastní oči zjistit, že to někde opravdu funguje. Na jihu.
Sádky. Ano, hyzdily krajinu.
Tedy moře.
A byly obhospodařovány lidmi „zvenku“. V posledních letech se o ně nikdy nestaral. Zpustly, částečně se potopily, ale pořád tu byly. Někde.
A dají se použít!
„Mám další!“ Potápěč se vynořil a táhnul za sebou značně poškozenou bójku. Od ní se táhlo lano k tomu, co hledali.
Jedna vedla k druhé.
Sever bude moct přidat k jednotvárné stravě brambor a ryb taky krevety.

Obrázek uživatele Tess

Nepatřičný výsadek

Drabble: 

Ozvalo se několikanásobné čvachtnutí. Vůkol jen rašeliniště, kotouče mlhy a muchničky. Modrá budka nedaleko se v okolní scenérii vyjímala naprosto nepatřičně.
Pistolníci vypadali celkem spokojeni, sedíce na hladině po způsobu kachen. Trpaslík vězel v bahnu skoro až po krk.
„Zajímavé, co je tohle za mutaci?“ zeptal se drobný stařík se síťkou na motýly a hotovil se k odchytu. Naši hrdinové se vyděsili, zaplácali křídly a zvedli se z hladiny, pokoušejíce se dostat zpět k budce. Trpaslík vytáhnul sukomet a spustil palbu tvrdými cucavými bonbóny, brzy však přestal, aby se mohl chytit nohy kolem prolétajícího Butche.
Dokázali to.
Dveře budky zaklaply.

Obrázek uživatele Tess

Žádný rozdíl

Úvodní poznámka: 

Liam Mořeplavec je pořád ve frontě. Tohle chtělo být napsáno.

Drabble: 

No a co že je konec světa. Nenechala se tím nijak ovlivňovat ve své rutině. Byl tu pes, který potřeboval proběhnout, domácnost, o kterou bylo nutné se postarat.
No a co že je válka. Svět se nezastaví, pořád je zapotřebí pracovat, žít.
Fronta se blížila, ale ona se nebála. Zvěsti o neobyčejných obráncích dorazily až do její vesnice.
Teď dorazili i obránci.
Dnešní noc prý byla obzvláště tmavá, tvrdili.
Potřebovali průvodce.
Ona znala v okolí každý kámen.
„Není vidět ani na krok,“ stěžoval si jeden.
„To nevadí,“ řekla. Její vodicí pes vstal a protáhl se.
Byl čas jít se proběhnout.

Obrázek uživatele Tess

Drobná komplikace

Úvodní poznámka: 

Rezka s Ciaranem pro Blancu.
Stále beru objednávky! :)

Drabble: 

Dlouze a vytrvale pršelo. Bez ustání hřmělo. Obloha připomínala stroboskop.
Stan byl pro dva příliš malý, a to se v něm tísnili tři.
Po zadní tyči neustále stékaly kapky vody. Seděli v louži, ale konečně seděli.
Nejhorší měli za sebou. Opatství už je blízko. Teplo, sucho, jídlo a odpočinek.
Zítra.
Bouřka pomalu odcházela, déšť slábnul. Hrom už takřka nebylo slyšet.
Poslední zablesknutí...
Hluk spíše cítěný, než slyšený.
„Ven!“ Rezka vyšoupla Ciarana a popadla Kluka za ruku.
Úbočí nad nimi se dalo do pohybu. Vodou nacucaná zemina se valila dolů a polykala vše.
Na démona a jeho doprovod ale byla krátká.

Stránky

-A A +A