Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Dobré jídlo je důležité

Úvodní poznámka: 

Tak tedy pokračujeme s Rezkou.

Drabble: 

Hospoda byla plná hluku, kouře a opilců, ale vařili tu dobře. Pokoje měli malé, čisté a levné. Rezka přespávala v tom s výhledem na moře.
Teď seděla v jídelně a loupala krevety.
„Nejsem žádnej malej usmrkanec,“ hlučel mladíček u nálevního pultu. Bylo mu sotva šestnáct. „Báchorkama mě neoblafnete. Nadlidský schopnosti? Dávný války? Stvoření z temnot? Zatahej mě za druhou nohu, na tý mám rolničky.“
Štamgasti se opatrně zasmáli. Nejeden z nich hodil pohledem tam, co seděla Rezka. Někteří ji znali dobrých padesát let.
Ona si jen dál vychutnávala krevety.
Neřekne nic. Proč taky. Nebude se hádat. Z toho vyrostla dávno.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Doručujeme dvakrát týdně

Úvodní poznámka: 

Bez obav následujte šipky, i když tohle je tak trochu úkrok stranou. Na pokračování.

Drabble: 

Byl to dlouhý den. Ráno vyrazila z Gerasdanu jižní silnicí. Běželo se většinou dobře. Na několika místech ji čekala loďka, kterou si zkrátila cestu. Poslední část cesty urazila po staré železnici. Dobře poznala, kdy se dostala do stabilizované oblasti. Koleje tu zmizely; železo mělo velkou cenu.
Do svého cíle v přístavním městečku volně sklusávala s kopce, v nohou skoro padesát mil. Zvon právě odbíjel půl páté.
Dobrý čas.
Zvonek nad dveřmi poštovního úřadu zacinkal, když vkročila dovnitř a zamířila do třídírny. Odloží tam náklad a půjde si sednout do hospody...
„Dneska jsi tu brzo,“ usmál se poštmistr.
„Nedáš si čaj?“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Večerní povinnosti

Drabble: 

Nad kouřícím ohněm páchnoucím po rašelině se opékaly kusy masa z jelena. Koneckonců bylo ho zapotřebí bezpečně zlikvidovat, a na tyhle dva nebude mít maso Přeměněného žádné účinky. Večeře jako každá jiná.
Liška střídavě lezla do kouře, kde slzela, střídavě na čerstvý vzduch, kde nadávala. Vran muchničky ignoroval. Co taky jinak.
Teplé maso v žaludku jim zvedlo náladu oběma.
Liška vytáhla z kapsy útržek hrubého papíru a špalíček tužky, napsala datum a v bodech shrnula události dnešního dne.
„Ty si neuděláš poznámky? Jinak to zase do hlášení zapomeneš.“
„Nezapomenu,“ zakroutil hlavou Vran, vytáhnul provázek a udělal na něm další uzel.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Dotyk civilizace

Úvodní poznámka: 

Tak přihazujeme další postavu. A oblíbené oddělení.

Drabble: 

Stuha železniční trati se klikatila krajinou. Kopce po stranách rostly. Po trati se ale šlo rychle a cesta dobře ubíhala. Byli tu úplně sami. Ovšem, tady běžný člověk nepřežije...
Zepředu zpoza zatáčky se ozvalo skřípění štěrku. Někdo běžel.
Rozdělili se po obou stranách trati a ukryli se.
Kroky se přiblížily, zpomalily... zastavily.
„Krleš!“
Hrdinný obránce Království svůj útok ale nedokončil
„Vrane...“ řekla unaveně nově příchozí.
„... ty idiote,“ dokončila Liška.
„Co tu děláš, Rezko?“ optala se bývalé kolegyně.
„Nesu poštu. Tam, na jih, nikdo jiný donášet nechce. A vy?“
„Běžná hlídka.“
„Za mnou dobrý.“
Nadhodila na zádech brašnu a běžela dál.

Obrázek uživatele Tess

U hranice Zóny

Úvodní poznámka: 

Trošku víc ukážeme svět, áno?

Drabble: 

Zrovna těchhle dvou se nebezpečí této oblasti netýkalo.
Vran zastavil na okraji náspu a se zadumaným výrazem se díval dolů. Něco tam leželo.
Jelen.
Podle toho, jak cenil ze spánku zuby (a podle toho, že ve dne spal) to vypadalo na kóma z Přeměny.
„Já za ním dolů nepolezu.“
Násep byl prudký a kluzký, ale tohle byla taky část jejich práce.
„Nemusíme.“ Vran scvrnknul na jelena kousek štěrku.
Z poklidně odpočívajícího tvorečka se stalo zuřivé monstrum, které na násep doslova vyletělo, připraveno zabíjet.
Dobře mířená rána mu přerazila vaz. Uříznutí hlavy zamezilo případné regeneraci.
Svět byl zase o něco bezpečnější.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Očekávaná spása

Úvodní poznámka: 

Očekáváte šílený smích, co?
Nebude.
Na pokračování, čitelné zvlášť, doufejme srozumitelné i neznalcům.

Drabble: 

Bahno je všudypřítomné. Zdá se to jako detail, ale není. Svět se skládá z bahna. Pěšiny jsou bahno, pokud nejsou potok, pokud nejsou obojí. Kopce jsou bahno. Nebo kameny. Nebo kameny v bahnu, samozřejmě. Nebo bažina. Ano, i na kopci s padesátistupňovým svahem.
Vřes ne. Ten vás jenom chytá za nohy a podráží vám je, takže sebou zdárně plácnete do bažiny.
Vran a Liška se tímhle terénem uměli pohybovat. Místy postupovali rychlostí až tři kilometry za hodinu.
V jednom z mnoha sedel Liška zastavila, zkontrolovala mapu a pak okolí.
„Aha! Tam!“
„Co tam?“
Pod svahem se leskla stuha železniční trati.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Zmutovaná jehňátka se nepapají

Úvodní poznámka: 

Pokračujeme v pokračování, komu na tom záleží, že je volné. Předávkovat cukrem a adrenalinem a do toho!

Drabble: 

Dvě čárky svisle, dvě čárky vodorovně.
„Začínáš,“ řekla hnědovláska. Té se říkalo Liška, abyste věděli.
„Hm?“
Čekali na břehu řeky. Neschválené jehněčí se pořád neukazovalo a jeho převozník už teprv ne. Vran využil příležitosti, a když viděl, že hlídá někdo jiný, usnul.
Teď ho Liška probudila.
V bahně mřížka, dvě čárky svisle, dvě vodorovně.
„Co já s tím?“
„Piškvorky. Hrála bych je sama se sebou, ale to vždycky prohraju. A já radši vyhrávám. Začínáš.“
„A jak že se to hraje?“
Vysvětlení pravidel moc dlouho netrvalo.
Prohrála. A pak znovu. To nebylo fér.
Než mohla prohrát potřetí, ozvalo se vzdálené zabečení.

Závěrečná poznámka: 

<<< Předchozí Další >>>
Začátek

... Příště mi prosím připomeňte, abych před psaním drabblí nejedla marcipán. Děkuji.
*skáče do stropu a tak podobně*

Obrázek uživatele Tess

Podvečerní zastavení

Úvodní poznámka: 

Tak jo. Tak letos zkusím psát navazující drabblata. Ale aby si je užili i neznalci světa a aby každé mohlo stát samo o sobě, a, ahahaha, polejte ji ledovou vodou, ono jí to přejde!

Drabble: 

„Takový je to s ní pořád,“ hudroval tmavovlasý muž. Říkejme mu Vran, jako všichni. „Nasbírej dřevo, postarej se o večeři...“
„Já tě slyším!“ ozval se jasný hlásek. „Náhodou,“ přešel do mazlivého tónu, „ty to všechno krásně zvládneš a já... zatím napíšu zprávu. A naplánuju zítřejší trasu. Nebo si to chceš prohodit?“ Mazlivost byla nahrazena škodolibostí.
„Pořád stejný,“ zavrčel Vran.
Nesnášel papírování.
Jeho hraniční negramotnost s tím samozřejmě neměla co dělat.
Zalovil v potoce.
„Mapa je pro zelenáče, jsme přece tady,“ brblal, když se vracel s hojnou kořistí.
„Pořád bručíš?“
„...“
Večeře, kterou právě přinesl, ho neprozradila.
Mlčela jako ryba.
No však.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Jak svět přichází o lupiče

Úvodní poznámka: 

Pro fanoušky světa i pro laiky. Užívejte.
P.S. Opět přijímám objednávky!

Drabble: 

Úvozovou cestou kráčely dvě postavy, tmavovlasý muž a pohledná hnědovláska. Zuřivě diskutovali.
Křoví se otřáslo a porodilo dva lapky.
"Stát! Peníze nebo život!"
"Moment," řekla hnědovláska.
"Peníze nebo život! Povídám!"
"To znamená, že máme na vybranou?" ptal se muž.
"Ne, to znamená, že mu dáme peníze a pak nás sejmou, nebo nás nejdřív sejmou a pak nám všechno vezmou."
"Kdepak, slečno. My si vezmeme peníze a vás. Chlapa jenom přizabijeme."
"Tak vidíš, měl jsem pravdu, máme na vybranou."
Odpověď dívky byla nepublikovatelná.
Následoval drobný akční zmatek, který skončil dvěma mrtvolami.
"... nebo taky ne."
Úspěch mise na snížení kriminality byl zaručen.

Závěrečná poznámka: 

Tak jo, jedu to na pokračování. Jsem zvědavá, jak dlouho!
Pokračování >>>

Obrázek uživatele Tess

Vědecký experiment

Úvodní poznámka: 

Bonusové téma Ohňostroj pro KaTužku a Nifredil. Děkuji za DMD!
Bez nároku na bodík.
Navazuje na rozhovorový bonus.

Drabble: 

Ve skladu pohonných hmot už moc pohonných hmot nebylo. Přesto byl nějaký ten dozor vhodný.
XoxoGirl (přemýšlela o sobě ve své youtuberské přezdívce) měla lehkou práci. Seděla na židli a nudila se, většinou.
Její kuřácký zlozvyk ji jednou za čas vyhnal ven, na čerstvý vzduch, který následně zamořila nikotinem a dalšími zplodinami vznikajícími při nedostatečném spalování.
Cigarety jí už avšak pomalu docházely.
Než objevila přilehlou zásobárnu benzínky.
Nudila se čím dál víc, a tak si vymýšlela, čím se zabavit.
Dočetla se, že cigaretu můžeme uhasit v naftě.
Vskutku, je to pravda.
Škoda jen, že pro ověření této hypotézy použila benzín...

Obrázek uživatele Tess

Náhoda nebo osud...

Úvodní poznámka: 

Tak jsem si řekla, že bych se mohla podívat do minulosti Racka.
Asi týden před koncem světa.

Drabble: 

Hejna papuchalků se tetelila nad útesy. Někteří se vrhali do moře, jiní už se vraceli, zobák plný rybek. K dispozici bylo množství překrásných záběrů.
Jenomže tým National Geographicu už měl všechny záběry natočené, a teď seděl v dlouhém stanu a relaxoval.
Připíjelo se snad skoro všem skoro ke všemu.
Světlovlasý koordinátor si povzdechl a nenápadně zastrčil plaketku s oceněním pod židli. Nebude se s ní tahat celý večer.
I díky němu mohli skončit o týden dřív. Ušetřil pěkné peníze. Dostane pěkné prémie.
Asi chvíli zůstane ve Skotsku. Udělá si tu malou dovolenou, pár týdnů.
Na návrat do Států času dost.

Obrázek uživatele Tess

Ta pravá hra

Drabble: 

Tvrdě pracovali a pořádně se bavili. Staronová vojenská jednotka se po večerech nijak neomezovala. V zakouřené krčmě (ten komín se pořád nedařilo úspěšně protáhnout) hlaholily desítky hlasů. Kolovalo pivo, a pro ty, co měli zítra volno, i whisky. Obslužné děvenky se úspěšně pýřily na mírně oplzlé poznámky.
V jednom z rohů byl ale překvapivý klid.
Proti sobě sedli Jezevec a Racek a vzduch byl plný napětí. Probíhala jejich oblíbená zábava – večerní hra. Dnes stylem „dvakrát tolik nebo nic“.
Jezevec pohnul rukou... zaváhal... když tu se k němu nenápadně přitočil Vran.
„Mám tu eso, nechtěl bys?“ zašeptal nabídku.
„Ne. Hrajeme šachy.“

Obrázek uživatele Tess

Štěstí?

Drabble: 

Nejdřív mu nebylo úplně dobře. Slunce bylo moc ostré, stíny moc temné. Vzduch bolel. Motala se mu hlava.
Zalezl do postele, ale nebylo lépe. Bylo hůř. Něco ho táhlo ven.
Nepamatoval si, nic, jenom byl.
Uzlíček emocí.
Strach. Vztek, neskutečná zuřivost. Rudá, rudá, rudá, utíkat, prchat, co to dá. Před něčím, k něčemu. Touha, zmatek a až neskutečná zběsilost. Ta zběsilost ho hnala a jakýsi tušený hlad ho tlačil.
Hlad po něčem víc. Po jídle, žrádle, ničit, rozbíjet, trhat, drtit, cítit, jak vyprchává život.
Šílenství.
Hrůza, smutek.
Ztracený. Samota.
Žádné dítě nepřežilo druhou fázi Přeměny.
Ale tohle našla Rezka.
Včas.

Obrázek uživatele Tess

Sběratel

Drabble: 

První kasičku dostal, sotva mu byly tři roky.
Dal si do ní šupinu z ryby, dva kamínky a máminy náušnice.
Byl ještě malý a hloupý.
Od šesti let dostával kapesné, aby se naučil zacházet s penězi. Stará kasička nestála za nic, a rachotila v ní šupina, kamínky a ty náušnice. Pořídil si novou.
Pečlivě schraňoval. Když mu někdo navrhl, že by mohl něco utratit, zuřivě ho okřikl. Peníze se neutrácely. Peníze se šetřily.
„Budu to mít na stará kolena,“ opakoval, co někde zaslechl, a nadšeně si chřestil.
„Normane, nezapomeň, že lidé jsou důležitější než peníze.“
„Vždyť já vím, pořád.“
Zapomněl.

Obrázek uživatele Tess

Větrná

Drabble: 

Bylo nebylo, stávaly po horách vysoké ocelové větrníky.
Když nefoukal vítr, stály.
Když foukal, točily se.
Když foukal hodně, zase stály, protože kdyby se točily, tak by se zvedly, uletěly a vzaly by s sebou celé Ostrovy, a to by nebylo dobře.
Jenomže jednoho dne vítr foukal hodně a větrníky nestály. Zvedly se, uletěly a vzaly celé Ostrovy s sebou.
A to není dobře.
Ale my jsme je potrestali.
Rozebrali jsme je na kousíčky a ty jsme roztavili. Vyrobili jsme z nich pluhy, sekery, obruče na kola a spoustu užitečných věcí.
Teď už Ostrovy nikam neuletí.
A to je dobře.

Obrázek uživatele Tess

Všude mír?

Drabble: 

Co s vojáky, když válka skončí?
I když se vrátí domů, vlastně se nikdy úplně domů nevrátí. Část jich vždycky zůstane tam – uprostřed umírání a zabíjení.
A co s vojáky, kteří se nemají kam vrátit?
Normální lidé si pořídí rodinu. Zestárnou. Zemřou. Za dvacet, třicet let je po problému.
Ti zatracení démoni jsou nesmrtelní! Rodinu si pořídit nemůžou. A stárnout zatím nikoho z nich nepřistihli.
Někteří se dali na řemeslo.
Někteří do veřejných služeb.
Někteří byli vojáci prostě moc dlouho a moc rádi.
Jenže...
Nějací ti vojáci se vlastně hodí. Aspoň pak máte jistotu. Někdo vás bude bránit. A rád.

Obrázek uživatele Tess

Nefér

Drabble: 

Racek, Vran, Jezevec, Zrzek, Jestřáb, Krahujec, Beran, Liška.
Nejstarší. Ne fyzicky, ale dobou proměny.
Nejstarší, kteří přežili. Proměnu, stabilizaci, výcvik... všude tam umírala první generace po desítkách. Ti, kteří přežili, zahynuli v bitvách.
Druhá generace to měla o něco lepší. Už se vědělo, o co jde. Jaké kontrolní mechanismy zabírají.
Zjistilo se, že můžou existovat i démonky.
Démonka. Jedna. Výjimka.
Pak přišla třetí generace a čísla se změnila.
Muži mají sice sedmkrát větší šanci přežít Proměnu (Přírodu nepodplatíš), ale i tak je dnes démonek víc než jedna.
Lišce to trochu vadí. Už není jedinečná.
Ale stejně je ze všech nejhezčí!

Obrázek uživatele Tess

Chybami se jeden učí

Drabble: 

V předjaří se cestovalo nejlépe. V údolích už sníh roztál, na hřebenech byl většinou odfoukaný. Stará tráva přes zimu zmizela a nová ještě nevystrkovala růžky, takže vás za kotníky nic nechytalo. Dokonce ani kapradiny.
Šla dlouhými kroky, po náhorní plošině se skoro rozeběhla, vítr v zádech. Dolů do sedla napůl seskákala, napůl sjela po měknoucím, ale stále těžkém sněhu.
Aby si zkrátila cestu, vzala to po okraji...
Žuch.
A letěla dolů spolu s utrženým převisem.
Žuch, žuch, zasypával ji další sníh. Nasypal se na ni snad všechen, co tu spadl od minulého podzimu.
Převisy padají.
Příště si to bude pamatovat.

Obrázek uživatele Tess

Nulová viditelnost

Drabble: 

Vranova neschopnost orientovat se v mapách byla pověstná. Přesto se málokdy ztratil. Měl v sobě takový ten záhadný kompas, jako mají tažní ptáci.
Bohužel to o sobě věděl.
Když tentokrát padla mlha, trval na tom, že povede.
„Neviděli jsme tyhle kameny už jednou?“
„To byly podobný.“
„Ty... Vrane, neseděli jsme předtím u téhle zídky?“
„Zídky jsou všude stejný.“
„Nechci ti kazit náladu, ale tyhle kameny už míjíme po třetí.“
„Všechny kameny jsou stejný.“
„A támhleta zídka... nezakopls o bludný kořen?“
„A kde by se tu jako vzal? Vidíš tu nějaký stromy?“
Taky pravda.
Ovšem stejnou trasou kroužili už po čtvrté.

Obrázek uživatele Tess

Toulavé boty

Drabble: 

Mapy už dávno neodpovídaly realitě. Cesty vedly jinudy. O železnici se dalo mluvit jen v jednom úseku. A města vůbec nemělo smysl řešit.
Přesto Jezevec občas trávil hezkou hodinku s nějakou tou mapou.
Blízké okolí pochopil snadno.
Co se týče vzdálenějšího, zápolil s měřítkem.
„Podíval bych se do Londýna,“ prohlásil jednou zamyšleně.
„A co tam?“
„Je to na cestě do Austrálie.“
„A co tam?“
„Okolí už znám. Ale z Království jsem už paty nevystrčil dobře dvě stě let.“
„Když se ti chce... jak je to vlastně daleko?“
Chvilka překládání map.
„Trochu moc... tak to radši nechám na později.“
Času dost.

Obrázek uživatele Tess

Kniha jako kniha

Drabble: 

Slyšely o nich už dávno. Byli opravdoví, nebo jen bytosti z legend?
Pro objasnění této otázky navštívily místní knihovnu. Tradovalo se, že je v ní ukryt bestiář, obsahující popisy všech stvoření světa.
Hledaly dlouho.
Nakonec našly v sekci pro mladé.
Maskoval se jako román!
Právě včas. Druhý den jejich jednotka vpochodovala do vesnice a usadila se.
Tak se podívejme... vypadají jako lidé.
Mají nadlidskou sílu.
Jedí normálně... ale oči mají červené?
„Vrane, jste vlkodlaci nebo upíři?“
„Cože?“

Skupina děvčat si léčila zklamání.
„Hm, asi jsme nenašly Bestiář.“
„Však se to taky jmenovalo úplně jinak.“
„Ale čtení to bylo hezký.“
Povzdech.

Obrázek uživatele Tess

Pokračování známé ságy

Úvodní poznámka: 

... díky Zuzce za debatu v čajovně, ještě než bylo vypsáno tohle téma.

Drabble: 

Nikdo neví jak, ale všichni to věděli. Dnes se pojede tajný závod! Diváci netrpělivě čekali.
A již se do zatáčky vyřítil vůz překračující maximální povolenou rychlost (která je pro volské spřežení pět mil v hodině). Plešatý vozka zuřivě točil brzdou, volům podkluzovala kopyta, zadní kola vozu se smýkla a těsně minula roh stavení. Přihlížející děti se rozječely, zčásti zděšením, zčásti nadšením. Ani se však nenadály a vůz zmizel za další zatáčkou (za dalšího mocného smýkání). Zůstal po něm charakteristický zápach slámy, mokrého vola a hnoje.
Druhý vůz zastavil mýtný.
Neměl drobné na péči o zdejší cesty.
Tak co sem jede.

Obrázek uživatele Tess

Kam s tím?

Drabble: 

Horko těžko přežívali na bramborech a rybách. Pak bylo líp. Byly pampelišky. Časem salát a konečně, po dlouhé době, se až k nim dostalo obilí.
Nejdřív zaseli jedno políčko.
Ano, na sklizeň si museli postavit sušárnu. Ale brzy následovalo další a další.
Za několik generací se údolí řeky utěšeně zelenalo a uprostřed léta vesele zlátlo.
Pak vytáhli starý destilační přístroj a trochu si s ním pohráli.
Obilí bylo dosti. Těch pár starých zaprášených lahví, když se vymylo... tak se naplnilo. Do vesnice se přistěhoval bednář.
Těch pár sudů...
Hospodář se rozhlédl po solidně zaplněném sklepě.
„Asi si otevřem hospodu, matko!“

Obrázek uživatele Tess

Cokoliv učiníš, bude ti vráceno

Drabble: 

Byl pořádně naštvaný.
Včera pro ně přišli vojáci, že prý musí evakuovat. Povídali něco o úrovních magie a podobných pitomostech.
Tvrdil jim, že to přečká, jako přečkal všechno. Ale nedali jinak a musel s nimi.
Takže teď je uprchlík. Tak by se o něj sakra měli starat! Ne ho strčit k někomu do bytu, kde musí sdílet koupelnu s dalšími lidmi!
Z poliček shrnul všechny kraviny a pičičmundičky. Aspoň má kam dát své věci.
Dřevěná zvířátka se dívala vyčítavě.
Jen opice se dílem osudu zakutálela do vysokého koberce. Čekala, banány zákeřně pozvednuté, až nevděčník půjde v noci na záchod. Bos.

Obrázek uživatele Tess

Zmýlená neplatí

Drabble: 

Měl dojem, že celý život jen škrabe brambory.
Brambory k obědu. K večeři. Brambory pro každého.
A to jen proto, že byl nejmladší. To není fér.
Udělal by cokoliv, aby těm zatraceným bramborům unikl.
Dal se k armádě, sotva rekrutování začalo. Výpady přes hranice byly vzácností a stejnokroj byl cestou, jak imponovat děvčatům.
To nevydrželo.
Zima, mokro a za libovolným kamenem se může schovávat nepřítel. Lidi umírají, a to přece není správné.
Když nenajde cestu ven, taky umře.
Kuchyně shání pomocníky? On je nejlepším škrabačem brambor v okolí!
Do další bitvy už nevytáhl. Své zaměstnání našel jinde.
Miluju škrabání brambor!

Obrázek uživatele Tess

Zadní kolečka

Úvodní poznámka: 

Další o králi Billiem.

Drabble: 

Billie už delší dobu zjišťoval, že být králem pro něj asi není.
Což o to, lid ho miloval. Ale on by vzal zavděk jednodušší existencí, než si pořád shánět nějaké poradce a podobně. Nemohl se dočkat, až jeho potomci odrostou a on se odebere na odpočinek.
Zatím pilně trénoval. Zkoušel, co by pro něj mohlo být to pravé zaměstnání.
„Budu mazanec!“ prohlásil jednou nadšeně, když zabahněný vkráčel do trůnního sálu.
„Myslíte malíř? Co maluje?“ odhadoval jeho nový poradce.
„Ne, mazanec. Co míchá mazanice.“
„Hmmm...“
Zamyšlení.
„Aha! Vy myslíte lepenice! No zedničina je pěkná, solidní práce.“
Tenhle poradce nějakou dobu vydrží.

Obrázek uživatele Tess

Jak na škůdce

Úvodní poznámka: 

Později dodám link. Nicméně to je pokračování příběhu, jak Rezka s Vranem kradou obilí.

Drabble: 

Po troše hektického tahání za špagáty, které ovládaly plachty (potom, co se Vran rozhodl, že bude spolupracovat) plula loď stabilní rychlostí k severu. Podlaha sice byla značně nakloněná, ale tak to asi mělo být.
Nejdůležitější bylo, aby neztratili pobřeží. Jinak by se ztratili oni. Kompas bláznil, jako vždycky.
Po hektické činnosti byl najednou čas na zkoumání nákladu.
„Nechci ti rušit radost,“ přiklátil se Vran k Rezce, která stála u kormidla, „ale máme nájemníky.“
„Hm?“
„V tom obilí jsou myši! Zkusil jsem je vybít, ale jsou rychlý, bude to trvat věčnost.“
„Nebude,“ Rezka pootočila kormidlem. „Tady někde začíná Zóna. Průchod nepřežijou.“

Obrázek uživatele Tess

Nový kmen

Drabble: 

Už to byly týdny, co Callum přivezl Ciarana a chlapec byl pořád tichý a stydlivý. Ve velkém domě bylo spousty zákoutí, kde se takové malé stvoření může ukrýt. Objevil se jenom k jídlu, klidný, poslušný. Klopil oči.
Pak přišly teplejší dny a vzduch se rozvoněl jarem.
V rozlehlé zahradě bylo schovávaček a úkrytů ještě mnohem víc.
Ale byl tam taky slyšet život. Hlasy mužů, žen i dětí.
Přece jen byl zvědavý.
Výskající chumel roštáků se honil po cestě. Beztak si ho nevšimnou.
Byli rychlejší, než myslel. Najednou byl uprostřed.
„Baba!“ Plácnutí po zádech.

K večeři dorazil rozčepýřený a upovídaný kluk.

Obrázek uživatele Tess

Priority

Drabble: 

Brian seděl v hospodě u stolu svobodných mládenců, usrkával pivo a tvářil se zamyšleně.
„Slyšel jsem, že nás opustíš,“ začal Peter. „Prej se budeš ženit.“
„Už asi jo.“
„Budeš si brát Helen? To je dobrá partie...“
„Jo, je to sestra Malcolma, co je zvolený do parlamentu na příští období.“
„Přiznej, že chceš jít do politiky?“
„A nemá Helen už jednu dceru?“
Zamyšlené ticho.
„Ale tak co, já tu dceru beru,“ řekl Brian.
„Aspoň už přijdeš k hotovýmu, co,“ dobírali si ho kamarádi.
Nebyl tak úplně nezištný. On věděl, kdo je otec.
Výchova králova levobočka by se mu někdy mohla vyplatit.

Obrázek uživatele Tess

Nepodstatné detaily

Úvodní poznámka: 

Opět krátce po konci světa.

Drabble: 

„Myslím, že království. Jasně se osvědčilo. Každý chce krále anebo královnu...“
„Ano, ale nemůžeme jim dát příliš moci. Jednou jsme demokracie...“
„Nejsme teď spíše komunisté?“
„Mlčte, kolego. Vaši propagandu si nechte na jindy. Jestli něco, jsme prvobytně pospolná společnost. Ale přechodem k feudalismu...“
„To ne, volební právo. Jeden muž, jeden hlas.“
„A co ženy?“
„Neslovíčkařte. Chce to parlament!“
„Pokud budete něco vyhazovat do vzduchu, upozorňuji, že střelný prach došel.“
„Podržíme starý model, jak to půjde. Král a parlament? Kdo je pro?“
„Nebo královna...“
„Říkám, neslovíčkařte. Kdo je pro?“
„Kdo je proti?“
„Kdo se zdržel hlasování?“
„Dobře, takže další bod programu...“

Stránky

-A A +A