Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

To je ovšem nepříjemné

Drabble: 

Bylo dusno. Stahovaly se temné mraky. Ani větérek nezafoukal.
To v těchto končinách bylo vysoce neobvyklé.
Bylo naprosté ticho. Neozývalo se ani bekání ovcí, ani všeholení ptáčků, ani bzučení komárů.
Ovce se ovšem v rašeliništi nevyskytují. Jsou pitomé, ale ne TAK pitomé.
Ptáčci (a to je překvapení) se neholí. Natož pak všichni najednou. A pokud by se holili, z důvodu nedostatku elektřiny by používali žiletky. Což je příjemně tichý způsob.
Komáři tu překvapivě nejsou.
Jsou tu ovšem muchničky.
Černý oblak se tiše tetelil tam, kde by byla pěšina, pokud by tu byla pěšina. Hladově čekal na případné oběti.
Dočkal se.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Za humny

Drabble: 

Vran si nadhodil turbínu na rameni.
Liška se opakovaně nabídla, že mu s nákladem pomůže, ale to čistě jenom proto, že věděla, že odmítne.
Odmítl.
Už byl pomalu čas zamířit na západ. Vran se rozveselil a vykročil s větší křepkostí.
Bohužel také začal mluvit.
„Už tři dny nepršelo.“
„Skvělý.“
„Takže se dobře jde.“
„Hm.“
„Támhle už vidím ten... ten kopec, víš ty který...“
„Jo.“
„Máme co jíst a za chvíli začneme jít z kopce. Do dvou dnů jsme na základně...“
Liška se podívala na jih, na kupící se mračna.
Známý kopec už pomalu taky přestával být vidět.
„Abys to nezakřikl.“

Závěrečná poznámka: 

<<< Předchozí Pokračování >>>
Začátek

Obrázek uživatele Tess

Poslední

Úvodní poznámka: 

Mimo časovou linii.

Drabble: 

S lítostí vám oznamuji, že nachází čas na rozloučení s cenným členem naší společnosti. Všem dobře známou a oblíbenou Matyldou.
Nezanechává po sobě žádné příbuzné.
Měla spoustu přátel, ale nenalezla vhodného partnera. Nikdo netruchlil víc než ona nad takovým osudem. Kromě nás.
Neměla potomků. Nikdo netruchlil víc než ona nad takovým krutým osudem. Kromě nás.
Byla poslední svého rodu. Nikdo netruchlí víc než ona nad takovým krutým osudem. Kromě nás.
Já za nic nemůžu! Na tu palici naběhla náhodně. Pak ještě dvakrát.
Pohřební hostina se bude konat tuto sobotu.
Příbory vlastní.
Nechť zůstane dlouho v našich žaludcích.
Matylda. Poslední svině.

Obrázek uživatele Tess

Vše je relativní

Úvodní poznámka: 

Povídala Blanca, že mám napsat něco veselého...

Drabble: 

Jídlo jim pomalu docházelo. Táhnout turbínu je kaloricky náročná činnost.
Chcíplotina (docela čerstvá) byla darem z nebes.
Beránek byl obětí nešťastné náhody. Zvrácená hlava, zlomený vaz
„Sval to dolů,“ ukázala Liška k potoku a začala sbírat suchý ovčí trus. Palivo jako palivo. Bude dlabanec.
A byl.
„Dobrej beran,“ pochvaloval si Vran.
„Skopec,“ podotkla Liška.
„Co je skopec?“
„To je... to je... vůl od berana.“
„Aha. No, dobrej vůl.“
„Sám jsi vůl.“
„To teda nejsem!“
V noci ani nepršelo a ráno se čerství vydali na další pochod.
Asi po hodině se Vran zastavil.
„Já vůl!“
Turbínu nechal na místě chcíplého skopce.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Co taky jinak

Drabble: 

Plesk!
Bahnitá koule přistála na pěšině kousek od Rezky. Ta se zastavila. Z křoví nad tůní vyletěla další hrouda.
Rezka začala šplhat nahoru.
Křoví vyplivlo holčičku.
„To nesmíš!“ prohlásila. „Tak se to nehraje. Ty zůstaneš dole a dostaneš bahnem.“
Rezka se zarazila. Lidská mláďata nevídala často a takhle se ještě žádné nechovalo.
Jedno ale věděla jistě.
„Ne, to se hraje jinak,“ řekla klidně, popadla dítě a ponořila ho do tůně.
„To nemůžeš! Tatínek si to s tebou vyřídí,“ vřískala holčička až uši zaléhaly.
Její ječení přivolalo muže. Ten byl taky velmi hlasitý. Chvíli se rozkřikoval...
Pak taky skončil v tůni.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Co se všechno nehodí

Drabble: 

Pokračovali podél říčky.
„Podívej“ vyhrkl náhle Vran. „Tohle poznám! Je to... udělátor! Zařízení.“
„To máš pravdu. Přesně tak vypadá.“
Liška do zpola zarostlého předmětu kopla. Zaduněl.
„Podívám se na to.“
Po chvíli mocného lomcování byla turbína venku.
„Dobrý. Vem to a jdem.“
„Cože?“ podivila se Liška.
„Já jsem ten, velitel. Neseš to ty.“
Liška se na metrákový kus oceli zadívala.
„Klidně to ponesu,“ řekla opatrně. „Ale co si o tobě lidi pomyslí? Že všechno necháš oddřít slabou ženskou? To seš chlap?“
Vran se zamračil.
„Naval to!“
Popadl turbínu a vykročil.
Liška za ním, ruce v kapsách a úsměv na tváři.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Na sever

Drabble: 

Pochodovali už několik hodin. Hranice Zóny chvíli vedla naprosto nepřátelským terénem. Naštěstí se brzy stočila do údolí, dostatečně blízko staré stezky přes průsmyk (nebo těmi místy, kudy mapa tvrdila, že stezka vedla), takže se šlo lépe. Každý po jiné straně úbočí, dokud se nesetkali v průsmyku.
Dolů to šlo dobře. Spadali po suťovisku, které se tu během sta let náhodně objevilo, až do údolí, k řece.
Při posledním pádu v ní Liška skončila.
Vran dopadl doprostřed fialového býlí.
„Jauvajs,“ prohlásil.
„Copak, bodlák?“ zeptala se Liška jen trochu škodolibě.
„Ne,“ strčil si Vran prst do pusy. „Včela.“
Očividně TADY zóna nebyla.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Starostlivá péče

Úvodní poznámka: 

Taky nemám tučňáka, tak beru nejbližšího příbuzného.

Drabble: 

Když daleko, tak daleko. I Vnější ostrovy občas potřebují odeslat zvláštní zásilku.
Daleko na západ se prakticky už v hlubinách Atlantiku skrývá poslední z nich. Život je tam těžký, ale svobodný. Prakticky už nepatří do Království; teoreticky však ano a to je zahrnuje do poštovního okrsku.
Nikomu se z ničeho nezodpovídají. Ale taky skoro nic nemají. Dřevo jenom naplavené (pokouší se o zalesnění, ale moc to nejde), žijí na rybách, bramborech a mořských ptácích.
Co v létě nezakonzervují, v zimě nemají.
Vůbec toho moc nemají
O vzácného hosta, posla, se ale starají dobře.
„Ty, máš hlad?“
Přikývnutí.
„Dej si papuchalka.“

Závěrečná poznámka: 

Na ostrově Kilda až do 30. let 20. století žila víceméně soběstačná komunita, avšak moc pestrosti ve stravě neměla. Na jaře vždycky chytali ve velkém papuchalky, sušili a nakládali je a pak je až do dalšího jara jedli "jako snickers" (jak je doslova psáno v mé knížce o tomto ostrovu). Svačinka jako svačinka. Skoro dvěstě let potom jsme je tam šoupla znovu :D

<<< Předchozí Pokračování >>>
Začátek

Obrázek uživatele Tess

Za hranici možností

Drabble: 

Hraničním územím šli až nějak moc dlouho. Mělo by to být pár hodin. Teď už byli na cestě skoro dva dny. Liška byla unavená a moc jí to nemyslelo.
Zóna tu očividně měla vypouklou hranici. Pravděpodobně povede úbočím hor.
Měla by se zmapovat.
Což znamená, že by ji měli zmapovat oni.
„Jdu vnitřkem!“ hlásil okamžitě Vran.
Liška si povzdechla. To znamená, že ona půjde v „bezpečném“ pásmu. Bažiny, potoky, hmyz. Večer bude zničená už úplně.
Vytáhla detektor a nechala se vést jeho cinkáním.
Vran se ušklíbl a zamířil do vnitřní oblasti.
Na tu detektor nepotřeboval.
Byla tam, kde vychcípaly muchničky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Výchova mladého muže

Drabble: 

Rezka nemohla požadovat změnu zařazení. Návrhy ale podávat mohla.
Zasedání poštovní rady, které se obvykle skládalo z krátkého čtení shrnujících zpráv a dlouhé konzumace čaje a koláčků, si její návrh přečetlo.
„Doručování zvláštních zásilek, hm. Má to budoucnost?“
„Já bych to zkusil! Třeba Jacob z Inviru nás už dlouho otravuje, vozem to poslat nechce...“

„Jsem tady pro tu zásilku,“ oznámila hospodáři mladá žena.
„Jo. Jasně. Chci reklamovat jalůvku. Tuhle. Je jalová. Koukejte ji odnýst a přinýst mi zpátky peníze.“
„Dobrá.“
Popadla krávu a nadzvedla ji.
„Jen ji zvážím a spočítám vám poštovné.“
Jacob už poštu z neznámého důvodu nikdy neobtěžoval.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Čas na změnu

Drabble: 

Slunce sotva vyšlo a ještě nehřálo. Rezka už byla v třídírně a balila zásilky. Dopisy, více dopisů (balíčky řeší obchodníci). A speciální zásilky. Platby, ceniny a dopis do vlastních rukou.
Tentokrát bylo speciálních zásilek pomalu víc než obyčejných dopisů.
Po její trase se nikdo nebál peníze poslat. Démona neokradou.
Jih od Gerasdanu to měl jednoduché. Ale co jiná místa?
Poprvé po padesáti letech dostala chuť změnit rutinu. Padesát let dvakrát týdně tam a sem, sem a tam....
Být spojení mezi vzdálenostmi je skvělé, ale chtěla bych vidět víc.
Každá poštovní trasa si zaslouží spolehlivého doručovatele.
Pro poštu té nejvyšší třídy.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Noční cvičení

Drabble: 

Zvuk deště.
Zvuk cinkání.

Liška: Vrane, vstávej! Posouvá se Zóna!
Křup
Liška: Vylez zpod toho stromu!
Vran: Co asi dělám.
Prásk
Vran: Kdo sem nastražil všechny ty stromy?
Liška (netrpělivě): Jsme v lese.
Vran: Nic nevidím. Ty něco vidíš?
Liška (váhavě): Skoro.
Zvuk deště zesiluje.
Čvacht.

Vran: Někam jsem zapadl a nemám tušení, kam.
Liška: Radši to nezkoumej. Pokud se ale správně pamatuju z mapy, někde by tu měl být násep.
Vran: Ua!
Zvuk pádu
Vran: Byl pod námi. Teď na sever nebo na jih?
Liška: Na jih.
Zvuk kroků.
Liška: Ne tam! Tudy.
Zvuk deště přestane.
Vran: Zatracený muchničky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Prohra je relativní

Drabble: 

Vyrazili dál na jih, aby zjistili, kde teď začíná Zóna. Večer déšť zeslábl. Hranice nikde. Zalezli do smrčí, do (relativního) sucha a uvelebili se k odpočinku.
„To je pak jasný, že to vzdala,“ mudroval Vran, který kvůli troskám vesnice přemýšlel o Rezce. „Každej na to nemá. Mohla být voják, jako my. Pořádnej chlap... ženská. Ona vyměkla a dala se na pošťáka. Pořád někde lítá a vděčnost žádná. Prestiž žádná. To jsme na tom líp.“
Kapy kap, padly mu kapky na ucho.
Tu noc spala Rezka v teplé posteli. Další den se na farmě ládovala jahodami se smetanou.
Vran žvýkal šťovík.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Přízrak minulosti

Úvodní poznámka: 

Vrací se obloukem k tomuto šest let starému drabbli.

Drabble: 

Po chvíli už se zorientovali. Podle vesnice. Nebo spíš jejích zbytků.
Ne že by toho zbylo nějak moc. Ale to, co zbylo, bylo poničené ohněm a výstřely.
„Nevím, kdo to tu měl tenkrát na starost,“ rozhlédl se Vran kolem, „ale odvedl mizernou práci. Tohle místo se dalo ubránit skvěle.“
Liška zabodla prst do mapy a pak se prudce nadechla.
„Rezka,“ řekla. „A nedalo. Tedy, dalo by se, ale místní se obrátili proti ní. Lovci démonů, nepamatuješ?“
„Až je najdu...“ zavrčel Vran.
„To bylo před sto lety.“
„Až je najdu...“
„Uvědomuješ si, že lidi tak dlouho nežijí?“
„To je hrozně nešikovný.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Nedokonalá technologie

Úvodní poznámka: 

Tak skočíme zpátky k Rezce. Paradoxně se možná obě dějjové linie opět spojí... časem.

Drabble: 

Pošta funguje docela spolehlivě. Po hlavních trasách doručuje jednou až dvakrát týdně. Na sběrná místa už ale musíte dojít sami.
Farmáři bydlící všemožně po údolích a úbočích to nemají jednoduché.
I oni mají naštěstí spolehlivý komunikační systém.
V noci, když neprší, jsou to záblesky světel.
Tuto noc pršelo.
K ránu Rezku vzbudilo vzdálené dunění.
Když snídala, připojil se k ní poštmistr.
„Ozvali se z Lonanu. Potřebují dostat do Gerasdanu splátku za jalůvku. Ale jsou tam jen dva chlapi a nemůžou z hospodářství, nemohla bys...?“
Patnáct mil na otočku... A volný den byl v háji.
Některé věci se tamtamy poslat nedají.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Za hranicemi

Úvodní poznámka: 

Tak se nám příběh rozvětvil. Což bude mít za následek jen obtížné navazování šipeček pro mě, jakožto autora; pro čtenáře snad ne. Ani pro čtenáře, co čtou bez pokračování nebo na přeskáčku.

Drabble: 

Pro změnu pršelo.
To bylo naprosto normální. I to, že déšť padal ze všech možných a nemožných stran a nebylo lze vidět na krok.
Museli jen následovat železnici.
A včas ji opustit.
Bohužel opravdu nebylo vidět na krok, Slunce bylo schované za mraky, kompas těmhle dvěma byl k ničemu a šli rychleji, než mysleli.
K jejich železnici se připojila jiná trať.
„Tady jsem snad nikdy nebyla,“ Liška vytáhla mapu a snažila se najít odpovídající část. Vran pomáhal. Dokáže, že mapu číst umí!
„Ha!“ prohlásil po chvíli vítězně. „Musíme být tady. Akorát je to tu takový divně bílý...“
„To je okraj.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Dobré jídlo je důležité

Úvodní poznámka: 

Tak tedy pokračujeme s Rezkou.

Drabble: 

Hospoda byla plná hluku, kouře a opilců, ale vařili tu dobře. Pokoje měli malé, čisté a levné. Rezka přespávala v tom s výhledem na moře.
Teď seděla v jídelně a loupala krevety.
„Nejsem žádnej malej usmrkanec,“ hlučel mladíček u nálevního pultu. Bylo mu sotva šestnáct. „Báchorkama mě neoblafnete. Nadlidský schopnosti? Dávný války? Stvoření z temnot? Zatahej mě za druhou nohu, na tý mám rolničky.“
Štamgasti se opatrně zasmáli. Nejeden z nich hodil pohledem tam, co seděla Rezka. Někteří ji znali dobrých padesát let.
Ona si jen dál vychutnávala krevety.
Neřekne nic. Proč taky. Nebude se hádat. Z toho vyrostla dávno.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Doručujeme dvakrát týdně

Úvodní poznámka: 

Bez obav následujte šipky, i když tohle je tak trochu úkrok stranou. Na pokračování.

Drabble: 

Byl to dlouhý den. Ráno vyrazila z Gerasdanu jižní silnicí. Běželo se většinou dobře. Na několika místech ji čekala loďka, kterou si zkrátila cestu. Poslední část cesty urazila po staré železnici. Dobře poznala, kdy se dostala do stabilizované oblasti. Koleje tu zmizely; železo mělo velkou cenu.
Do svého cíle v přístavním městečku volně sklusávala s kopce, v nohou skoro padesát mil. Zvon právě odbíjel půl páté.
Dobrý čas.
Zvonek nad dveřmi poštovního úřadu zacinkal, když vkročila dovnitř a zamířila do třídírny. Odloží tam náklad a půjde si sednout do hospody...
„Dneska jsi tu brzo,“ usmál se poštmistr.
„Nedáš si čaj?“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Večerní povinnosti

Drabble: 

Nad kouřícím ohněm páchnoucím po rašelině se opékaly kusy masa z jelena. Koneckonců bylo ho zapotřebí bezpečně zlikvidovat, a na tyhle dva nebude mít maso Přeměněného žádné účinky. Večeře jako každá jiná.
Liška střídavě lezla do kouře, kde slzela, střídavě na čerstvý vzduch, kde nadávala. Vran muchničky ignoroval. Co taky jinak.
Teplé maso v žaludku jim zvedlo náladu oběma.
Liška vytáhla z kapsy útržek hrubého papíru a špalíček tužky, napsala datum a v bodech shrnula události dnešního dne.
„Ty si neuděláš poznámky? Jinak to zase do hlášení zapomeneš.“
„Nezapomenu,“ zakroutil hlavou Vran, vytáhnul provázek a udělal na něm další uzel.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Dotyk civilizace

Úvodní poznámka: 

Tak přihazujeme další postavu. A oblíbené oddělení.

Drabble: 

Stuha železniční trati se klikatila krajinou. Kopce po stranách rostly. Po trati se ale šlo rychle a cesta dobře ubíhala. Byli tu úplně sami. Ovšem, tady běžný člověk nepřežije...
Zepředu zpoza zatáčky se ozvalo skřípění štěrku. Někdo běžel.
Rozdělili se po obou stranách trati a ukryli se.
Kroky se přiblížily, zpomalily... zastavily.
„Krleš!“
Hrdinný obránce Království svůj útok ale nedokončil
„Vrane...“ řekla unaveně nově příchozí.
„... ty idiote,“ dokončila Liška.
„Co tu děláš, Rezko?“ optala se bývalé kolegyně.
„Nesu poštu. Tam, na jih, nikdo jiný donášet nechce. A vy?“
„Běžná hlídka.“
„Za mnou dobrý.“
Nadhodila na zádech brašnu a běžela dál.

Obrázek uživatele Tess

U hranice Zóny

Úvodní poznámka: 

Trošku víc ukážeme svět, áno?

Drabble: 

Zrovna těchhle dvou se nebezpečí této oblasti netýkalo.
Vran zastavil na okraji náspu a se zadumaným výrazem se díval dolů. Něco tam leželo.
Jelen.
Podle toho, jak cenil ze spánku zuby (a podle toho, že ve dne spal) to vypadalo na kóma z Přeměny.
„Já za ním dolů nepolezu.“
Násep byl prudký a kluzký, ale tohle byla taky část jejich práce.
„Nemusíme.“ Vran scvrnknul na jelena kousek štěrku.
Z poklidně odpočívajícího tvorečka se stalo zuřivé monstrum, které na násep doslova vyletělo, připraveno zabíjet.
Dobře mířená rána mu přerazila vaz. Uříznutí hlavy zamezilo případné regeneraci.
Svět byl zase o něco bezpečnější.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Očekávaná spása

Úvodní poznámka: 

Očekáváte šílený smích, co?
Nebude.
Na pokračování, čitelné zvlášť, doufejme srozumitelné i neznalcům.

Drabble: 

Bahno je všudypřítomné. Zdá se to jako detail, ale není. Svět se skládá z bahna. Pěšiny jsou bahno, pokud nejsou potok, pokud nejsou obojí. Kopce jsou bahno. Nebo kameny. Nebo kameny v bahnu, samozřejmě. Nebo bažina. Ano, i na kopci s padesátistupňovým svahem.
Vřes ne. Ten vás jenom chytá za nohy a podráží vám je, takže sebou zdárně plácnete do bažiny.
Vran a Liška se tímhle terénem uměli pohybovat. Místy postupovali rychlostí až tři kilometry za hodinu.
V jednom z mnoha sedel Liška zastavila, zkontrolovala mapu a pak okolí.
„Aha! Tam!“
„Co tam?“
Pod svahem se leskla stuha železniční trati.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Zmutovaná jehňátka se nepapají

Úvodní poznámka: 

Pokračujeme v pokračování, komu na tom záleží, že je volné. Předávkovat cukrem a adrenalinem a do toho!

Drabble: 

Dvě čárky svisle, dvě čárky vodorovně.
„Začínáš,“ řekla hnědovláska. Té se říkalo Liška, abyste věděli.
„Hm?“
Čekali na břehu řeky. Neschválené jehněčí se pořád neukazovalo a jeho převozník už teprv ne. Vran využil příležitosti, a když viděl, že hlídá někdo jiný, usnul.
Teď ho Liška probudila.
V bahně mřížka, dvě čárky svisle, dvě vodorovně.
„Co já s tím?“
„Piškvorky. Hrála bych je sama se sebou, ale to vždycky prohraju. A já radši vyhrávám. Začínáš.“
„A jak že se to hraje?“
Vysvětlení pravidel moc dlouho netrvalo.
Prohrála. A pak znovu. To nebylo fér.
Než mohla prohrát potřetí, ozvalo se vzdálené zabečení.

Závěrečná poznámka: 

<<< Předchozí Další >>>
Začátek

... Příště mi prosím připomeňte, abych před psaním drabblí nejedla marcipán. Děkuji.
*skáče do stropu a tak podobně*

Obrázek uživatele Tess

Podvečerní zastavení

Úvodní poznámka: 

Tak jo. Tak letos zkusím psát navazující drabblata. Ale aby si je užili i neznalci světa a aby každé mohlo stát samo o sobě, a, ahahaha, polejte ji ledovou vodou, ono jí to přejde!

Drabble: 

„Takový je to s ní pořád,“ hudroval tmavovlasý muž. Říkejme mu Vran, jako všichni. „Nasbírej dřevo, postarej se o večeři...“
„Já tě slyším!“ ozval se jasný hlásek. „Náhodou,“ přešel do mazlivého tónu, „ty to všechno krásně zvládneš a já... zatím napíšu zprávu. A naplánuju zítřejší trasu. Nebo si to chceš prohodit?“ Mazlivost byla nahrazena škodolibostí.
„Pořád stejný,“ zavrčel Vran.
Nesnášel papírování.
Jeho hraniční negramotnost s tím samozřejmě neměla co dělat.
Zalovil v potoce.
„Mapa je pro zelenáče, jsme přece tady,“ brblal, když se vracel s hojnou kořistí.
„Pořád bručíš?“
„...“
Večeře, kterou právě přinesl, ho neprozradila.
Mlčela jako ryba.
No však.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Jak svět přichází o lupiče

Úvodní poznámka: 

Pro fanoušky světa i pro laiky. Užívejte.
P.S. Opět přijímám objednávky!

Drabble: 

Úvozovou cestou kráčely dvě postavy, tmavovlasý muž a pohledná hnědovláska. Zuřivě diskutovali.
Křoví se otřáslo a porodilo dva lapky.
"Stát! Peníze nebo život!"
"Moment," řekla hnědovláska.
"Peníze nebo život! Povídám!"
"To znamená, že máme na vybranou?" ptal se muž.
"Ne, to znamená, že mu dáme peníze a pak nás sejmou, nebo nás nejdřív sejmou a pak nám všechno vezmou."
"Kdepak, slečno. My si vezmeme peníze a vás. Chlapa jenom přizabijeme."
"Tak vidíš, měl jsem pravdu, máme na vybranou."
Odpověď dívky byla nepublikovatelná.
Následoval drobný akční zmatek, který skončil dvěma mrtvolami.
"... nebo taky ne."
Úspěch mise na snížení kriminality byl zaručen.

Závěrečná poznámka: 

Tak jo, jedu to na pokračování. Jsem zvědavá, jak dlouho!
Pokračování >>>

Obrázek uživatele Tess

Vědecký experiment

Úvodní poznámka: 

Bonusové téma Ohňostroj pro KaTužku a Nifredil. Děkuji za DMD!
Bez nároku na bodík.
Navazuje na rozhovorový bonus.

Drabble: 

Ve skladu pohonných hmot už moc pohonných hmot nebylo. Přesto byl nějaký ten dozor vhodný.
XoxoGirl (přemýšlela o sobě ve své youtuberské přezdívce) měla lehkou práci. Seděla na židli a nudila se, většinou.
Její kuřácký zlozvyk ji jednou za čas vyhnal ven, na čerstvý vzduch, který následně zamořila nikotinem a dalšími zplodinami vznikajícími při nedostatečném spalování.
Cigarety jí už avšak pomalu docházely.
Než objevila přilehlou zásobárnu benzínky.
Nudila se čím dál víc, a tak si vymýšlela, čím se zabavit.
Dočetla se, že cigaretu můžeme uhasit v naftě.
Vskutku, je to pravda.
Škoda jen, že pro ověření této hypotézy použila benzín...

Obrázek uživatele Tess

Náhoda nebo osud...

Úvodní poznámka: 

Tak jsem si řekla, že bych se mohla podívat do minulosti Racka.
Asi týden před koncem světa.

Drabble: 

Hejna papuchalků se tetelila nad útesy. Někteří se vrhali do moře, jiní už se vraceli, zobák plný rybek. K dispozici bylo množství překrásných záběrů.
Jenomže tým National Geographicu už měl všechny záběry natočené, a teď seděl v dlouhém stanu a relaxoval.
Připíjelo se snad skoro všem skoro ke všemu.
Světlovlasý koordinátor si povzdechl a nenápadně zastrčil plaketku s oceněním pod židli. Nebude se s ní tahat celý večer.
I díky němu mohli skončit o týden dřív. Ušetřil pěkné peníze. Dostane pěkné prémie.
Asi chvíli zůstane ve Skotsku. Udělá si tu malou dovolenou, pár týdnů.
Na návrat do Států času dost.

Obrázek uživatele Tess

Ta pravá hra

Drabble: 

Tvrdě pracovali a pořádně se bavili. Staronová vojenská jednotka se po večerech nijak neomezovala. V zakouřené krčmě (ten komín se pořád nedařilo úspěšně protáhnout) hlaholily desítky hlasů. Kolovalo pivo, a pro ty, co měli zítra volno, i whisky. Obslužné děvenky se úspěšně pýřily na mírně oplzlé poznámky.
V jednom z rohů byl ale překvapivý klid.
Proti sobě sedli Jezevec a Racek a vzduch byl plný napětí. Probíhala jejich oblíbená zábava – večerní hra. Dnes stylem „dvakrát tolik nebo nic“.
Jezevec pohnul rukou... zaváhal... když tu se k němu nenápadně přitočil Vran.
„Mám tu eso, nechtěl bys?“ zašeptal nabídku.
„Ne. Hrajeme šachy.“

Obrázek uživatele Tess

Štěstí?

Drabble: 

Nejdřív mu nebylo úplně dobře. Slunce bylo moc ostré, stíny moc temné. Vzduch bolel. Motala se mu hlava.
Zalezl do postele, ale nebylo lépe. Bylo hůř. Něco ho táhlo ven.
Nepamatoval si, nic, jenom byl.
Uzlíček emocí.
Strach. Vztek, neskutečná zuřivost. Rudá, rudá, rudá, utíkat, prchat, co to dá. Před něčím, k něčemu. Touha, zmatek a až neskutečná zběsilost. Ta zběsilost ho hnala a jakýsi tušený hlad ho tlačil.
Hlad po něčem víc. Po jídle, žrádle, ničit, rozbíjet, trhat, drtit, cítit, jak vyprchává život.
Šílenství.
Hrůza, smutek.
Ztracený. Samota.
Žádné dítě nepřežilo druhou fázi Přeměny.
Ale tohle našla Rezka.
Včas.

Obrázek uživatele Tess

Sběratel

Drabble: 

První kasičku dostal, sotva mu byly tři roky.
Dal si do ní šupinu z ryby, dva kamínky a máminy náušnice.
Byl ještě malý a hloupý.
Od šesti let dostával kapesné, aby se naučil zacházet s penězi. Stará kasička nestála za nic, a rachotila v ní šupina, kamínky a ty náušnice. Pořídil si novou.
Pečlivě schraňoval. Když mu někdo navrhl, že by mohl něco utratit, zuřivě ho okřikl. Peníze se neutrácely. Peníze se šetřily.
„Budu to mít na stará kolena,“ opakoval, co někde zaslechl, a nadšeně si chřestil.
„Normane, nezapomeň, že lidé jsou důležitější než peníze.“
„Vždyť já vím, pořád.“
Zapomněl.

Stránky

-A A +A