Malý, velký. Dlouhý, krátký.
Každý den, jako podle hodinek. Malý, velký, dlouhý, krátký. Bylo to pohodlné. Rutina.
Dokud nepřijel ten šílený kapitán.
Týden pozoroval, jak to chodí v jejich jednotce. Jakoby tomu snad rozuměl. Cucák.
Pak si je všechny zavolal a byl konec příjemnému klídku.
Ranní nástupy? Každodenní výcvik? A co horší, rozbití hlídkových okruhů?
Kde je příjemná rutina, malý a velký, dlouhý a krátký? Malý, krátký, dlouhý a malý... nebo jak, kdo si to má pamatovat. Jak mají vědět, kudy a kde půjdou zítra?
Parchant.
Když pašeráci whisky nakráčeli do náručí právě procházející hlídce, divili se všichni.
Kromě Racka.