Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

Cokoliv učiníš, bude ti vráceno

Drabble: 

Byl pořádně naštvaný.
Včera pro ně přišli vojáci, že prý musí evakuovat. Povídali něco o úrovních magie a podobných pitomostech.
Tvrdil jim, že to přečká, jako přečkal všechno. Ale nedali jinak a musel s nimi.
Takže teď je uprchlík. Tak by se o něj sakra měli starat! Ne ho strčit k někomu do bytu, kde musí sdílet koupelnu s dalšími lidmi!
Z poliček shrnul všechny kraviny a pičičmundičky. Aspoň má kam dát své věci.
Dřevěná zvířátka se dívala vyčítavě.
Jen opice se dílem osudu zakutálela do vysokého koberce. Čekala, banány zákeřně pozvednuté, až nevděčník půjde v noci na záchod. Bos.

Obrázek uživatele Tess

Zmýlená neplatí

Drabble: 

Měl dojem, že celý život jen škrabe brambory.
Brambory k obědu. K večeři. Brambory pro každého.
A to jen proto, že byl nejmladší. To není fér.
Udělal by cokoliv, aby těm zatraceným bramborům unikl.
Dal se k armádě, sotva rekrutování začalo. Výpady přes hranice byly vzácností a stejnokroj byl cestou, jak imponovat děvčatům.
To nevydrželo.
Zima, mokro a za libovolným kamenem se může schovávat nepřítel. Lidi umírají, a to přece není správné.
Když nenajde cestu ven, taky umře.
Kuchyně shání pomocníky? On je nejlepším škrabačem brambor v okolí!
Do další bitvy už nevytáhl. Své zaměstnání našel jinde.
Miluju škrabání brambor!

Obrázek uživatele Tess

Zadní kolečka

Úvodní poznámka: 

Další o králi Billiem.

Drabble: 

Billie už delší dobu zjišťoval, že být králem pro něj asi není.
Což o to, lid ho miloval. Ale on by vzal zavděk jednodušší existencí, než si pořád shánět nějaké poradce a podobně. Nemohl se dočkat, až jeho potomci odrostou a on se odebere na odpočinek.
Zatím pilně trénoval. Zkoušel, co by pro něj mohlo být to pravé zaměstnání.
„Budu mazanec!“ prohlásil jednou nadšeně, když zabahněný vkráčel do trůnního sálu.
„Myslíte malíř? Co maluje?“ odhadoval jeho nový poradce.
„Ne, mazanec. Co míchá mazanice.“
„Hmmm...“
Zamyšlení.
„Aha! Vy myslíte lepenice! No zedničina je pěkná, solidní práce.“
Tenhle poradce nějakou dobu vydrží.

Obrázek uživatele Tess

Jak na škůdce

Úvodní poznámka: 

Později dodám link. Nicméně to je pokračování příběhu, jak Rezka s Vranem kradou obilí.

Drabble: 

Po troše hektického tahání za špagáty, které ovládaly plachty (potom, co se Vran rozhodl, že bude spolupracovat) plula loď stabilní rychlostí k severu. Podlaha sice byla značně nakloněná, ale tak to asi mělo být.
Nejdůležitější bylo, aby neztratili pobřeží. Jinak by se ztratili oni. Kompas bláznil, jako vždycky.
Po hektické činnosti byl najednou čas na zkoumání nákladu.
„Nechci ti rušit radost,“ přiklátil se Vran k Rezce, která stála u kormidla, „ale máme nájemníky.“
„Hm?“
„V tom obilí jsou myši! Zkusil jsem je vybít, ale jsou rychlý, bude to trvat věčnost.“
„Nebude,“ Rezka pootočila kormidlem. „Tady někde začíná Zóna. Průchod nepřežijou.“

Obrázek uživatele Tess

Nový kmen

Drabble: 

Už to byly týdny, co Callum přivezl Ciarana a chlapec byl pořád tichý a stydlivý. Ve velkém domě bylo spousty zákoutí, kde se takové malé stvoření může ukrýt. Objevil se jenom k jídlu, klidný, poslušný. Klopil oči.
Pak přišly teplejší dny a vzduch se rozvoněl jarem.
V rozlehlé zahradě bylo schovávaček a úkrytů ještě mnohem víc.
Ale byl tam taky slyšet život. Hlasy mužů, žen i dětí.
Přece jen byl zvědavý.
Výskající chumel roštáků se honil po cestě. Beztak si ho nevšimnou.
Byli rychlejší, než myslel. Najednou byl uprostřed.
„Baba!“ Plácnutí po zádech.

K večeři dorazil rozčepýřený a upovídaný kluk.

Obrázek uživatele Tess

Priority

Drabble: 

Brian seděl v hospodě u stolu svobodných mládenců, usrkával pivo a tvářil se zamyšleně.
„Slyšel jsem, že nás opustíš,“ začal Peter. „Prej se budeš ženit.“
„Už asi jo.“
„Budeš si brát Helen? To je dobrá partie...“
„Jo, je to sestra Malcolma, co je zvolený do parlamentu na příští období.“
„Přiznej, že chceš jít do politiky?“
„A nemá Helen už jednu dceru?“
Zamyšlené ticho.
„Ale tak co, já tu dceru beru,“ řekl Brian.
„Aspoň už přijdeš k hotovýmu, co,“ dobírali si ho kamarádi.
Nebyl tak úplně nezištný. On věděl, kdo je otec.
Výchova králova levobočka by se mu někdy mohla vyplatit.

Obrázek uživatele Tess

Nepodstatné detaily

Úvodní poznámka: 

Opět krátce po konci světa.

Drabble: 

„Myslím, že království. Jasně se osvědčilo. Každý chce krále anebo královnu...“
„Ano, ale nemůžeme jim dát příliš moci. Jednou jsme demokracie...“
„Nejsme teď spíše komunisté?“
„Mlčte, kolego. Vaši propagandu si nechte na jindy. Jestli něco, jsme prvobytně pospolná společnost. Ale přechodem k feudalismu...“
„To ne, volební právo. Jeden muž, jeden hlas.“
„A co ženy?“
„Neslovíčkařte. Chce to parlament!“
„Pokud budete něco vyhazovat do vzduchu, upozorňuji, že střelný prach došel.“
„Podržíme starý model, jak to půjde. Král a parlament? Kdo je pro?“
„Nebo královna...“
„Říkám, neslovíčkařte. Kdo je pro?“
„Kdo je proti?“
„Kdo se zdržel hlasování?“
„Dobře, takže další bod programu...“

Obrázek uživatele Tess

Z rozhovorů s našimi občany

Úvodní poznámka: 

Těsně po konci světa.

Drabble: 

Čím jste se živila před katastrofou?
Jsem byla Youtuberka. To je dobrej džob, točíte videa a testujete produkty, vám pošlou třeba kosmetiku nějakou, to vy testujete, točíte o tom video a pak vám pošlou další kosmetiku nebo hadry a tak. Většinou z Ameriky.
Co budete dělat teď?
Je blbý, že nejde elektrika. Sem si něco musela najít, než se sem dostanou Američani a daj to do pořádku. Naštěstí ve skladu pohonnejch hmot potřebovali hlídače, to je fajn práce, sedíte na židli, koukáte a můžete si dělat svý.
Nemyslíte že by mohlo vadit, že jste silná kuřačka?
Jako ani ne, žejo.

Obrázek uživatele Tess

Věřte odborníkům

Úvodní poznámka: 

Tak trochu z každodenního života.

Drabble: 

Nastal populární den výlovu sádek mušlí. Jacob se pracně lopotil. Dneska bude za krále.
A to mu říkali, že v téhle zátoce má sádky zrušit. Nějací podělaní démoni s jejich podělanejma krabičkama, co ukazujou bůhví co. Všichni ostatní se nechali vyplašit. A on teď nemá konkurenci.
Kolik pak mušlí to bude?
Táhl, táhl... jenom jedna?
Ale že je obrovská...
Čím se krmila?
A kde jsou ostatní ze sádky?
Měl takový nejasný dojem, že tyhle dvě otázky spolu souvisí.
Jak se může mušle, která nemá oči, dívat výhružně?
Rychle upustil sádku zpátky do moře a pádloval pryč. Tady už pěstovat nebude.

Obrázek uživatele Tess

Přežijí nejsilnější

Úvodní poznámka: 

Muehehe?
Tedy, krátce po konci světa. Nepřekvapivě.

Drabble: 

Miriam zatáhla, ale noha jí vyklouzla z ruky a ona upadla. Do očí jí vyhrkly slzy a sprostě zanadávala.
Něco se přihodilo. Z útočiště se stala past. Děti nemohla nechat samotné a jít pro pomoc, byly ještě malé. Poslední týden už jedli jenom konzervy. Ty došly. Dnes byli o hladu.
Přitom existovalo řešení. Dlouho se mu vzpírala, ale nakonec podlehla.
Jíst morálně je hezké, ale oni musí přežít. I když to znamená jíst mrtvé (bože, bože, bože) maso. Ona svou rodinu nakrmit musí. A tahle mrtvá... ovečka ji nakrmit může.
K veganství se můžou vrátit, až tahle noční můra skončí.

Závěrečná poznámka: 

Čekali jste kanibaly, že jo? :D

Obrázek uživatele Tess

Těžký výběr

Drabble: 

Problém nástupnictví zkomplikovalo, když se králi jako nejstarší potomek narodila dvojčata. Ještě víc to, že si porodní bába nedokázala vybavit, které je starší.
Takže nástupcem krále bude ten nejschopnější potomek. To by mohlo situaci snadno vyřešit.
Michael byl vždycky ten větší, silnější, chytřejší a průbojnější. A lépe nosil kilt.
Martin byl malý, trochu přihrblý. Neustále mžoural. A byl neskutečně milý (což je pro krále nevýhodné).
Volba byla jasná. Král a jeho pravá ruka.
Věci se trochu zašmodrchaly, když měl být Michael korunován.
Odmítl se stát králem.
Bude královnou.
Michaela.

No a co.
I holky můžou být průbojné, silné a zlé.

Obrázek uživatele Tess

Večerní zábava

Drabble: 

„Odsud do Gerasdanu? Sedum dnů.“
Pravidelní pošťáci a zvláštní kurýři se zase jednou sešli. Byla to krásná a povznášející zábava. Vzduchem létaly méně či více vymyšlené historky, nadávky a sem tam nějaká ta holba.
„Sedum dnů? Tos cestou obdivoval krajinu?“
„Co, sedum dnů je norma. Přece se nestrhnu.“
„Já,“ rozhlédl se vyzyvatel pyšně okolo, „dávám Gerasdan za tři.“
Zvedly se hlasy nesouhlasu.
„Tak na koni, ne?“
„Celou cestu běžel...“
„Omdlel a měl halucinace, že už tam je.“
Rezka ucucávala cider a mlčela. Tři dny nebyl žádný zázrak. Už dávno ale zjistila, že oni nemají rádi, když je někdo příliš dobrý.

Obrázek uživatele Tess

Bratři ve zbrani

Úvodní poznámka: 

Byl tu požadavek na kladného Normana.

Drabble: 

Norman se přinutil dýchat klidně. Ignorovat kapičky vody, které mu stékají z kapuce (i ty, které zákeřně míří přes nos). Ignorovat vytrvalé mrholení. Ignorovat muchničky, které by správně mělo mrholení přilepit do úkrytu ve vysoké trávě. Bohužel některé našly úkryt v jeho kalhotách.
Nádech. Výdech.
Praskání větví.
Periferním zrakem postřehl, jak se Malcolm pomalu vztyčuje, napíná luk... a nestřílí.
Špatný úhel.
Viděl to taky. Jelen, který se jim objevil v zorném poli, stál nešikovně krytý mladými břízami.
Nádech. Výdech.
Ten paroháč snad bude odcházet?
Norman tleskl.
Jelen sebou škubl, poskočil...
Malcolm hladce vypustil šíp.
Jelen nedoskákal daleko.
Byla dobrá večeře.

Obrázek uživatele Tess

Jednoduchý úkol

Úvodní poznámka: 

Tak byl požadavek na Vrana, Rezku a pošťáky.
Tak jo...

Drabble: 

„Vzdalas to.“
Ke kurýrce v začaděné hopodě si přisednul vysoký tmavovlasý démon.
„Vzalas kramle. Hele, ještě máš šanci, Racek dává dohromady novou jednotku...“
„Já ale práci mám,“ opáčila klidně Rezka.
„Pošťák?“ pohrdavě odfrknul, „To zvládne každý!“
„Zkus to.“

Zkušební zásilka byla objemná a těžká. Místo doručení nebylo daleko... vzdušnou čarou. Přes hory a doly.
Vran nebyl troškař. Vzal to zkratkou. Ze srázu. Chvíli letěl volným pádem, potom tvrdě dopadl.
Jednu nohu si zlomil natřikrát, druhou jenom nadvakrát. Taky si přerazil předloktí.
Žádný problém. Během chvilky se srostl.
Sádrový odlitek mopslíka, který se ukrýval v jednom z balíčků, takové možnosti neměl.

Obrázek uživatele Tess

Rok se s rokem sešel

Úvodní poznámka: 

Tak někde ve frontě mi stojí Jezevec a Liška a několik Vranů. Může bejt?

Drabble: 

Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Cítila se při tom jako idiot, kdo dneska dojí ručně krávu?
Sebrala slepicím vejce.
Z několika udělala snídani.
Snědli ji s mužem, on pak vyšel ven a pískl na psa.
Budou počítat jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Turisti budou rádi. Ať žije agroturistika.
...
Vstala s rozbřeskem.
Podojila krávu.
Sebrala slepicím vejce.
Z několika hned udělala snídani.
Muž už venku počítal jehňata. Čím víc, tím líp.
Ona šla vyvětrat pokoje před blížící se letní sezónou.
Bez mechanizace je každá pomocná ruka dobrá.

Konec světa toho moc nezměnil.

Obrázek uživatele Tess

Záhady života, vesmíru a vůbec

Úvodní poznámka: 

Na základě objednávky. Poznáte ho.
(Přijímám další objednávky ;))

Drabble: 

„Jak to, že už nejsou žádné zásoby?“
„Proč na nás všichni otcové nezletilých dcer koukají tak vražedně?“
„Kam zmizela všechna whisky?“
„Proč nemůžu najít svou teplou deku?“
„Nechci být práskač, ale někdo použil štábní mapy místo toaletního papíru.“
„Jak to, že se všude objevují špinavé ponožky? Myslím tím opravdu špinavé, tyhle stojí!“
„Proč támhle z rašeliny trčí vrchní půlka tanku?“
„Počet agresivních mutací je tu na minimu, to je hrozně divný.“
„Průzkum to vždycky zvoře, neměly tu být nepřátelské jednotky? Ne, že bych si stěžoval, ale kam se poděly?“

Odpověď je jednoduchá.
Vran.
Protože Vran.
Ve zlém i v dobrém.

Obrázek uživatele Tess

Řekni, kde ty kytky jsou

Úvodní poznámka: 

Liška na objednávku.
Trochu smutná. Nevím, jestli fluffy, ale rozhodně k ochumlání.

Drabble: 

Původně nechtěla bojovat. Ale začala jako maskot a už se vezla.
A teď byla unavená a sama. Dávno opuštěnou vesnicí na kraji Zóny se těžce vlekla. Přenocuje v místním hotelu a odpočine si. Pár dní ji postrádat nebudou.
Někdo odsud utíkal rychle. Uprostřed nějaké akce. Ve vstupní hale krabice, v nich papírové květy... čtyři červené okvětní lístky, černý střed.
Stovky květů.
Nevěděla, že jsou vlastně i pro ni.
Brala je do hrstí a vyhazovala do vzduchu.
Červená, červená, červená. Byla všude, točila se ve větru, točila se kolem ní a ona se točila kolem červené.
Přátelsky červená, ne jako krev.

Závěrečná poznámka: 

Pro osvětlení situace, pokud nevíte, velmi stručně...
Jedná se o sbírání peněz pro podporu vojáků a veteránů v Británii. Anglický mák má lístky dva, skotský čtyři.

Obrázek uživatele Tess

Recyklace

Úvodní poznámka: 

Já vím, slibovala jsem Lišku, ale když si tohle téma řeklo o někoho jiného...

Drabble: 

Být démonem je dosti výhodné. Máte přístup k zajímavým věcem, ke kterým nikdo jiný přístup nemá, protože jsou třeba uprostřed Zóny.
Být démonem je taky dosti nevýhodné. Spoustu zajímavých věcí neidentifikujete jako zajímavé, pokud vám to nikdo nepřipomene.
Osud tomu chtěl, že na vojenský sklad narazil Vran.
A v tom spousta zajímavých věcí byla.
Tank (utopil ho v rašelině).
Plamenomet (náplň vypil a pak si ještě stěžoval, že to nic nedělá).
Granátomet (ideální na ryby - bum, a je filé).
Ale takovou šikovnou brokovnici si zvykl tahat sebou a často ji používal. Na otvírání dveří.
Na způsob kyje.
Naštěstí nebyla nabitá.

Obrázek uživatele Tess

Kouzlo náhodnosti

Drabble: 

Malý, velký. Dlouhý, krátký.
Každý den, jako podle hodinek. Malý, velký, dlouhý, krátký. Bylo to pohodlné. Rutina.
Dokud nepřijel ten šílený kapitán.
Týden pozoroval, jak to chodí v jejich jednotce. Jakoby tomu snad rozuměl. Cucák.
Pak si je všechny zavolal a byl konec příjemnému klídku.
Ranní nástupy? Každodenní výcvik? A co horší, rozbití hlídkových okruhů?
Kde je příjemná rutina, malý a velký, dlouhý a krátký? Malý, krátký, dlouhý a malý... nebo jak, kdo si to má pamatovat. Jak mají vědět, kudy a kde půjdou zítra?
Parchant.

Když pašeráci whisky nakráčeli do náručí právě procházející hlídce, divili se všichni.
Kromě Racka.

Závěrečná poznámka: 

"Mně by Kájínek neutekl."
Josef Hvězda, bývalý ředitel Pankrácké věznice. A hlavní vedoucí nekolikasethlavých dětských táborů po dobu třiceti let.

Pro tebe, Admirále.

Obrázek uživatele Tess

Zvláštní jaro

Úvodní poznámka: 

Upozorňuji případné příznivce, že opět beru objednávky :)
Případní neznalí čtenáři nemějte obavy, snažím se psát tak, aby se orientoval každý.

Drabble: 

Je to území nikoho a ničeho. Ani ptáček nezacvrliká, ani muška nezabzučí, ani muchnička nekousne.
Jaksi nemůžou.
Ptáci ani hmyz, jsouce říše živočišné, uprostřed Zóny nepřežijí. Na okrajích někdy ano, ale tam se nezabývají cvrlikáním a bzučením. Hryzáním a kousáním, to ano.
A přece, rok co rok vyrazí ze země tráva, stromy a keře nasadí nové výhonky. Mocná květena úspěšně bují a kypí, bez přispění nespolehlivé fauny. Zdá se, že ta není zapotřebí. Kvetoucí jabloně spokojeně kývají větveni.
Skoro stejné, a přece jiné.
Podzimní plody nikdo nejí.
Magie? Nebo snad zázrak?
Člověk to pozorovat nemůže a démonům je to jedno.

Obrázek uživatele Tess

Do vlastních rukou

Úvodní poznámka: 

Strašně dlouho jsem se nemohla rozhodnout které drabble je pro Ostrovy typické, srozumitelné i bez znalosti fandomu a prostě a jednoduše to ono.
Nakonec vyhrála Rezka a její zvláštní zásilka.

Drabble: 

Prý to pospíchá.
Dobrá.
Rezka vyrazila a balíček si připevňovala už v běhu. Je to týden cesty, ale počítá se každá minuta, říkali.
Týden cesty pro běžného posla.
Prodloužila krok.
Dolů ze svahu to běželo samo a setrvačnost ji vystřelila do roviny.
Nohy dopadají na zem, měkká tráva, tvrdé kameny, nejistá rašelina.
Běží, nepotřebuje odpočívat.
Běží skrz déšť, běží když svítí slunce a skrz větve stromů se míhají jeho paprsky.
Běží ve dne i v noci.
Zásilka je spěšná.
Do Gerasdanu dobíhá uprostřed noci, dýchá ztěžka, plameny pochodní vrhají mihotající se stíny. Vše se točí.
Přinesla zásilku.
Epidemie bude zastavena.

Obrázek uživatele Tess

Vysvitlo Slunce a tráva se zazelenala

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.
Téma: Zaječí pacička – bonusové téma.
Zcela pro KaTužku a Nifredil a všechny ostatní, kdo jim pomáhají.
Užívejte ve zdraví!

Drabble: 

Mniši z Opatství neloví.
Démoni loví naopak velice rádi. Splynula ale s narezlou trávou, vítr foukal špatným směrem a oni si jí nevšimli.
Zato si jí všimla kočka. Měla ale bříško plné zbytků z kuchyně, takže na ni jen prskla (to aby jí dala najevo, kdo je tu pánem) a pak se vztyčeným ocasem hrdě odkráčela.
Později kolem prošlo nebezpečí páchnoucí krví a smrtí. Skryla se v kořenech stromu a šílenství ji minulo.
V plném jaře se konečně mohla v klidu rozvalit na sluníčku a pozorovat čtyři chlupaté kuličky, jak se poprvé pasou.
Čtyřnásobně šťastná zaječice.
Za každou pacičku jednou.

Závěrečná poznámka: 

Je to hrozné. Poslední týden, ne-li celý měsíc, s každým drabbletem zápasím. Ano, některé se píše samo, ale jen si k tomu sednout! Hrůza! Už zase? Musím to napsat včas a jsem tak unavená...
A najednou je konec a já mám pocit prázdnoty. To budu muset zase čekat celý rok? Jakto, že to končí?
Už vím, kde je problém.
Já prostě neumím být spokojená.
...
Ale co budu psát teď?

Obrázek uživatele Tess

Přestávka

Úvodní poznámka: 

Nejsou jmenovaní.. ale končím Rezkou a Vranem.

Drabble: 

Přeměnění spánek nepotřebují.
V tréninku je honili. Týden je nenechali vydechnout. Ani najíst, ani napít.
Pro Přeměněné tohle má být hračka.
Myslela si, že je jenom děsí. Něco takového se doopravdy nemůže stát.
Jenže...
Nejdřív přívalové deště, potom sesuvy půdy. Nebylo kde se zastavit, pořád v pohybu.
A teď... začal blizard.
Měli by pokračovat, ale není vidět na krok.
Spadnout z útesu? To by je zdrželo víc.
Provlhlá půda už zmrzla a nikam neujede.
Vítr je zavedl do malého údolíčka. Pár trsů trávy. Závětří.
Přitiskli se k sobě a zachumlali se pod pokrývku.
Zimní spánek má taky něco do sebe.

Obrázek uživatele Tess

Víc než jen život

Drabble: 

Liška se slastně protáhla a zavrtala se do peřin. Dneska vstávat nemusí.
Stejně jako včera a předevčírem.
Má svůj klid. Napořád.
Ta pitomá, špinavá válka konečně skončila a ona se nemusí potulovat tou pitomou, špinavou krajinou a doufat, že ji nezabijí pitomí, špinaví nepřátelé.
Ne, má volno. Už navždy.
Postel a plnou penzi... a panáčka na pobavení.
Tak proč cítí takovou prázdnotu?
O dva měsíce později to bylo ještě horší.
O dva měsíce a jeden den později už bylo všechno jinak. Podepsala desetiletý kontrakt a táhla se pitomou, špinavou krajinou spolu s hordou pitomých, špinavých spolubojovníků.
Překvapivě se cítila svobodná.

Obrázek uživatele Tess

Za hranicí

Úvodní poznámka: 

Tak... opět démoni.

Drabble: 

Mlha, déšť, muchničky.
„Tady se utáboříme!“ rozkázal Vran a pět démonů shodilo své rance. Šestý démon... vlastně démonka, se zavazadla nezbavovala.
„Nepůjdeme radši ještě kus výš?“
Vran se na ni zamračil. Čerstvě stabilizovaná holka a bude se hádat? Někdo by jí měl ukázat, kde je její místo. Téhle misi velí on.
„Kus vejš je už Zóna. Tam nic nepřežije. K hranicím Zóny se vždycky blížíme pomalu, jasný? To znamená, že se tu dneska utáboříme a dovnitř dem až zejtra ráno. Máš s tím problém?“
„Ani ne,“ pokrčila Rezka rameny. „Já jen myslela, že tam nebudou ani muchničky.“
Tábor rozbili výš.

Obrázek uživatele Tess

Napravitelé

Drabble: 

Kdysi dávno, tak dávno, že to ani démoni nepamatují, žili všichni lidé ve světě plném magie. Mohli se domlouvat na dálku, vlastnili kočáry jezdící vysokou rychlostí a jídlo rostlo v supermarketech.
Potom byl však svět zničen. Jen Zóny některé zachránily před záhubou.
Říkají, že se kdesi na tajemném místě ve stejnou dobu objevilo Opatství. Mniši chytali divoké démony a krotili je, označili hranice Zón a zastavili Zlo, které se jimi snažilo proniknout.
V těch divokých dobách Opatství chránilo naši zem.
Ukryto mezi kopci a jezery, co žádné cesty nevedou, Opatství pořád ještě stojí. A až bude nejhůř, zase nás ochrání.

Obrázek uživatele Tess

Právo krve

Úvodní poznámka: 

Děkuji Blance za brainstorm. Snad to dopadlo.

Drabble: 

Čas odtikával. Měl dojem, že ten zvuk přímo fyzicky cítí.
Ciaranovi bude dvacet jedna let. Brzo.
Kdysi dávno přísahal, že dobude to, co mu po právu patří. Trůn.
A teď čas tiká.
„Pojedu,“ oznámil jednoho dne ráno, sedlo v náručí, kůň vyvedený na dvůr.
Calum si povzdechl. Neptal se kam a proč, věděl. Bylo to nevyhnutelné.
„Je čas,“ pravil rezignovaně.
„Když mu odpřisáhnu věrnost... jak bych ho mohl zabít? Musím jet,“ rozčiloval se Ciaran. Neuvědomil si, že se strýc nehádá.
Zbývá šest týdnů – pokoří se, zemře, nebo bude králem. Čas čekání vypršel. Nadešel čas činů.
Ještě netuší, že nepojede sám.

Obrázek uživatele Tess

Přirozený výběr

Drabble: 

V kotlíku jemně bublala večeře. Dvanáct párů očí ho napjatě pozorovalo. Kuchař naposledy zamíchal vařečkou, olízl ji a spokojeně přikývl.
„Menáž!“
Ani nebylo zapotřebí hlasitě křičet. Jedenáct rukou pozvedlo jídelní misky. Dvanáctá zaváhala.
„Co je dneska?“ optal se vychrtlý mladík.
„Coby, hovězí srdce.“
„Blé, to žrát nebudu.“
„Určitě? Včera jsi taky nejedl...“
„To byl jazyk. Nebudu žvejkat něco, co měl v puse už někdo přede mnou.“
„Předevčírem taky ne...“
„Dršťky? Víš, z čeho se dělaj?“
„Ty nemáš hlad?“
„Takovej zas ne.“
Srdce mělo ke dvěma kilům. Jedenáct démonů se najedlo dosyta.
Dvanáctý si chybně myslel, že nemůže umřít na podvýživu.

Obrázek uživatele Tess

Do vlastních rukou

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku, která chtěla Rezku a pro moji kachničku, přestože mi moc nepomohla...
(A stejně jsem si letos chtěla napsat i něco o pošťácích.)

Drabble: 

Prý to pospíchá.
Dobrá.
Rezka vyrazila a balíček si připevňovala už v běhu. Je to týden cesty, ale počítá se každá minuta, říkali.
Týden cesty pro běžného posla.
Prodloužila krok.
Dolů ze svahu to běželo samo a setrvačnost ji vystřelila do roviny.
Nohy dopadají na zem, měkká tráva, tvrdé kameny, nejistá rašelina.
Běží, nepotřebuje odpočívat.
Běží skrz déšť, běží když svítí slunce a skrz větve stromů se míhají jeho paprsky.
Běží ve dne i v noci.
Zásilka je spěšná.
Do Gerasdanu dobíhá uprostřed noci, dýchá ztěžka, plameny pochodní vrhají mihotající se stíny. Vše se točí.
Přinesla zásilku.
Epidemie bude zastavena.

Obrázek uživatele Tess

Zachránce

Úvodní poznámka: 

Jestli to někoho zajímá, tak i Jezevci někdy bouchnou saze...

Drabble: 

Kde ty děti vlastně vzali? Co byli zač?
Nikdo se to už nedozví.
Čtyři těla ležela za křovím, mimo dohled. Děti byly děsivě zticha. Když je zbavil pout, posedaly si na zem a pozorovaly ho. Žádné nepromluvilo, žádné neodpovědělo na otázky.
Asi měl chvíli počkat, pohovořit s těmi muži.
Už je pozdě.
Děti jsou tak hubeňoučké.
Vytáhl jablko a hodil ho mezi ně. Jedno z těch větších ho chytilo, ukouslo si, a zbytek podalo menšímu. Během chvilky zmizel i ohryzek.
Jak je nakrmit?
No...
Ten kůň, co s sebou táhli, to stejně přes hřebeny nezvládne.
Za chvíli nocí zavonělo maso.

Stránky

-A A +A