Království ostrovů

Obrázek uživatele Tess

17. Perný den

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Po minulém týdnu a mohutných rozhovorech dnes něco poněkud jiného.

Obrázek uživatele Tess

Střed světa

Úvodní poznámka: 

Idiot tam sice patří, ale obsadil mi drahocenná slova a to mu nedaruju :D

Drabble: 

Beran už byl schopný pohybu. Jen ne sám. Motal se. V kousku své hlavy cítil přítomnost, kterou dlouho byl.
Temnotu porazili spolu.
Badatel.
Je to dobrej chlap.
Asi budeme kamarádi.

Překvapivě, cestou narazili na známého.
Seděl na cestě, takže ji úspěšně blokoval, a svačil.
„Á, vás dva jsem dlouho neviděl. Taky do Chrámu?“ přivítal je.
„Ano,“ odpověděla Rezka.
„Ani tam nemusíte. Zavolali totiž mě.“
„Aha.“
„Jestli máte něco k vyřízení, jsem váš člověk.“
„Nepovídej.“
„Jasně, co bych neudělal pro tvoje hluboký voranžový voči, zlato.“
Rezka si povzdechla.
„Vrane... povím ti to jednoduše. Jseš milej. Ale odstraň se mi z cesty.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Návrat

Drabble: 

Badatel bojoval, už od okamžiku, co se probudil a vybral si jméno. Bojoval se šílenstvím, temnotou, pokušením. S tušeným stínem minulosti.
Bitva většinou zuřila hluboko v podvědomí. Otevíraly se mu staré vzpomínky, nejdřív zřídkakdy, pak každým dnem. Zprvu vítal pocit, že někam patří, že se nevznáší v prázdnotě.
Pak si ale uvědomil, že se začíná ztrácet. Vzpomínky určují osobnost, byl Badatel, ale toho začínal potlačovat ten druhý.
Nechtěl to.
Zadusat ho do země...
Zrušit...
Zabít!
V posledním vzepětí vzdoru ho pohltilo vražedné šílenství.
Nemohl mu dát volný průběh. Nenechala ho. A stín byl příliš silný.
Badatel prohrál...
Beran otevřel oči.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Utajené hody

Drabble: 

Zkratka je dovedla přímo k vědecké stanici. Začínalo svítat, když byla zásilka úspěšně předávána, v oboustranné naději, že je kompletní.
Zpečetili předání vlažným čajem, povinně se obdivujíce generátoru.
„Ještě máme pravý čaj – pro zvláštní případy.“
Ze tří hrníčků se kouřilo.
Asi se jednalo o zvláštní případ.
„Poštu vezmu cestou zpátky,“ dopila Rezka. „Teď mám jinou zásilku.“
Její společník jí dělal starosti. Když vbíhali do Gerasdanu, zase se začal motat. Čím dříve dorazí do Chrámu, tím lépe.
Necelé dva dny cesty, při troše štěstí jeden. Nahoru do kopců, kolem jednoho, druhého, třetího jezírka, stále dál.
Než dorazili k šestému, přišla krize.

Závěrečná poznámka: 

Jo, horská oka, to je prevít! :D

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Tess

Na pokraji vyhoření

Drabble: 

Byl na konci sil, a to už dlouho. Staral se o provoz nemocnice, s tím začal. Pak na něj hodili i veřejné osvětlení. A v několika posledních letech taky provoz počítačového střediska.
To je na jeden malý přetížený generátor prostě moc.
Kromě toho do něj lili vysloveně podřadný materiál.
Není divu, že se začal kuckat.
Potřeboval urgentní opravu... naštěstí díly prý už jsou na cestě.
Byl stroj, takže neměl dilema, jestli se má radovat, nebo si zoufat.
Jeho údržbář, který kolem něj poletoval, dilema neměl. Naopak, začal slušně nadávat.
Univerzální klíč je zcela jistě úžasná záležitost... dokud neobjevíte pětihranné šroubky.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Smolný den

Drabble: 

Alespoň se do Chrámu dostaneme opravdu rychle, pomyslela si.
Brašnu nesla sama. Svého spolucestujícího znala, ale nevěřila mu. Nemohla si to dovolit. Bůh ví, co s Přeměněným provede druhotná infekce.
Zásilka byla příliš důležitá.
Téměř letěla kupředu a sluchem kontrolovala, jestli její kolega běží za ní. Do kopce, z kopce, kámen skrytý ve stínu přehlédla.
V pádu chránila brašnu vlastním tělem, takže citlivým součástkám se nic nestalo. Jenže... povolilo zavírání a ven se vysypala přehršel méně citlivých součástek.
Tiše zaklela a podívala se na to nadělení. Na cestě (naštěstí hladce udusané) ležela změť šroubků a matiček.
Doufám, že najdu všechny.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Jediná možnost

Úvodní poznámka: 

Tak mi nové téma pomohlo rozseknout staré, přesně, jak jsem doufala.

Drabble: 

Zaťukání na dveře.
„Ano?“
„Máme problém,“ oznámil nový příchozí.
„Jakýpak?“ obrátila se k němu mladá žena.
„Bude potřeba doručit zásilku...“
„Od toho tu přece jsem.“
„... do Gerasdanu...“
„Je po cestě, žádný problém.“
„... nejpozději zítra ráno.“
„To jste nevěděli dřív?“
„Holub přiletěl před chvílí, že jejich generátor se začal sypat. Záleží na každé minutě. Nějak ho látají dohromady a my máme...“
„Generátor je priorita,“ přerušila ho. Pak potřásla hlavou a podívala se na pacienta. I on byl priorita. Nemůže ho spustit z očí – co kdyby – ona je tu ochránce... a on Přeměněný. Jenže si nemusela vybírat. Šlo priority sloučit.
„Zvládneš běh?“

Závěrečná poznámka: 

(doufám, že je dostatečně zřetelná časová tíseň, která nutí naše protagonisty k společnému běžeckému výkonu...)

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Tess

Rozsvíceno

Drabble: 

Zamžoural do odpoledního světla. Prach tančil ve slunečních paprscích svítících skrz škvíry v prkenných stěnách.
Nebyl sám.
„Jsi vzhůru.“ Konstatování. Opatrnost v hlase.
„Víš, co ti je?“
„Šok z odeznívající druhotné infekce Zónou, řekl bych.“
„Hm. Kolik prstů?“
Snažil se zaostřit.
„Čtyři.“
„Jaká je rychlost plně naložené vlaštovky?“
„Africké nebo evropské?“
„Asi budeš v pořádku. Teď. Ale radši... radši bychom se měli ujistit.“
„Ujistit se? Jak?“
„Spíš kde. Nedá se nic dělat... musíme do Chrámu.“
Zasténal.
Už zase?
To nestačilo před sto lety?

Moment... Chrám! Tam přece mířil! Aniž věděl, že tam jde.
Dobrá.
Jednou za sto let je akorát.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Ztráty a nálezy

Drabble: 

Jako by se topil ve studni. Tma. Pocit pádu. Strach a nejistota.
Hlasy, slyšel, nerozuměl...
„Co je mu?“
„Nevím.“
„Můžem ho přenýst na vejminek, je prázdnej. Zavolám Sue, zná trochu bylinky.“
„Díky. Já ho odnesu.“
„Vezmu ti aspoň tu brašnu.“
„Dobrá.“
„Hele... nenecháš nás tady s nim tak, že ne? Přece jen.. je to jeden z vás...“
„Nenechám, neboj.“
Slyšel, nerozuměl... ale pamatoval.
Pamatoval si všechno.
Najednou jakoby se mu rozsvítilo. Oranžové oči, stejné, jako ty jeho.
Byl zpátky, to, co ho dělalo opravdu... jím.
Napůl spal, ale přesto se probudil. Něco ho vytáhlo z temné studny noční můry.
Konečně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

16. Dobře namazaný stroj

Obrázek uživatele Tess

Pevný bod

Drabble: 

Zóna byla na jihu. Takže směr byl jasný. Potřeboval se vydat na sever.
Brzy vklouznul do osvědčeného cestovního tempa. Míle ubíhaly celkem rychle.
Směrem k severu byly cesty v lepším stavu a netrvalo dlouho a začal míjet první známky osídlení – pole v údolích a farmy na kopcích.
Do vesnice dorazil druhý den večer. Byla pořádně velká. Venku napočítal alespoň padesát lidí.
Hlava se mu zatočila, až se musel opřít o plot. Tolik lidí. Taková... cizost.
Nechápal, co se to děje, jen cítil, jak se mu podlomily nohy.
Hlas.
„Jsi v pořádku?“
Pohled oranžových očí.
Úleva.
Není tu uprostřed cizoty sám.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Jedinečnost je relativní

Úvodní poznámka: 
Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Zdrojové obrázky:
- vlastní fotografie
- vlastní kresba (Clip Studio)
- manželova fotografie

Obrázek uživatele Tess

Najít cíl

Drabble: 

Na mechové matraci se spalo pohodlně. Dokud nezačali ptáci v předtuše svítání řvát.
Tohle mi v Zóně nechybělo.
Zamyšleně se podíval na valounek zlata, který držel celou noc v ruce.
Nikdo by o tom neměl vědět a přece... je to větší, než zvládnu sám.
To znamenalo vydat se na cestu. Mezi lidi. Na... místo...
Nepamatoval si přesně které. Ale až bude blíž, určitě si vzpomene.
Ale... mezi lidi?
Zachvátil ho silný pocit hněvu. Něco se stalo. Oni zavinili... nebo on?
Zapomenul.
Možná by bylo na čase i odpustit. Jim... sobě?
Nemůžete žít pořád v minulosti.
Zvláště, když žijete prakticky věčně.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Přízemní starosti

Drabble: 

Rozptylovalo ho to. Takový nezvyklý pocit, hryzavé bodání v břiše... Co to může být?
Hlad! Po dlouhé době měl hlad.
Tady se mu dá ovšem snadno odpomoct. Je mimo Zónu...
Zkušeným okem obhlédl krajinu. Ano, támhle...
Blízký pahorek jevil známky přítomnosti králíků.
A vskutku, když se blížil, zaslechl zadupání, šustot trávy a ticho.
Ztuhnul s rukou v kapse. Netrvalo dlouho a nad trsem trávy se objevil pár uší. Jen trochu daleko. No, zkusí to i tak...
Nemusel. Jen si počkal trochu déle.
Během chvilky se podobných uší objevilo více.
Tak kterého... třeba tamtoho.
Vzduchem zasvištěl zlatý nugget.
Večeře bude vydatná.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Řemeslo má zlaté dno

Drabble: 

Kameny k sobě sesazoval hladce, jako by tuhle práci nedělal poprvé.
Pravděpodobně proto, že tuhle práci pravděpodobně nedělal poprvé. Matně si vzpomínal na triky, které zajišťují, aby k sobě kameny pasovaly...
Rozhodně měl oproti běžným kameníkům výhodu. Na manipulaci s materiálem nepotřeboval těžkou techniku.
Vnější plášť z větších kamenů byl hotový než přišel příliv. Do mezer vloží menší kameny...
Vše do sebe zapadalo jako sofistikované puzzle.
Tady by se vešel valounek...
V kapse něco nahmátl.
Nugget.
Polil ho děs.
Tenhle nugget... zajistil byl, že se sem Zóna vrátí.
On to ví. Ale... nikdo jiný by se to radši dozvědět neměl.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Nový cíl

Drabble: 

Nechal se hnát proudem, jen trochu mu pomáhal vesly. Proč se namáhat. Už se namáhal dost.
Pocit v hlavě se měnil z pípání ve slabé zvonění v uších.
Když ustalo, začal vyhlížet přístav.
Tady proběhla evakuace jen před několika lety. Možná se sem lidé vrátí.
Život se sem už vrátil, uvědomil si, když sledoval orla mořského stoupajícího na vzdušném proudu.
Zahlédl něco, co mohlo být molem. Vlny zimních bouří ale vymlely maltu mezi kameny. Ty nevydržely nápor živlů a nyní vypadaly spíše jako hromada.
Pocítil určitou nepatřičnost.
Někdo by s tím měl něco udělat.
Třeba já.
Zas tak unavený nejsem.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Bez hranic

Úvodní poznámka: 

Ano, témata zase na přeskáčku.

Drabble: 

Pracoval rychle. Posbírat kameny. Shrnout je na jednu hromadu.
Jde o plochu, kterou obklopují.
Zmizí tu Zóna? Jak dlouho to bude trvat?
Tuhle odpověď si přijede zjistit později.
Zlato, zlato, zlato.
Tak skvělý vodič. Tak zvláštní přirozený akumulátor magie.
Tak velká zlatá žíla a celá nakažená.
Škoda.
Jakoby z něj spadly okovy. Už ho nepřitahovala zář, nespalovala touha vlastnit a hromadit.
Po dlouhé době byl volný.
Spustil veslici na vodu a bez ohlédnutí zabral vesly.
Na zlatý nuget v kapse zapomněl.
Nevadí.

Ostrov osaměl.
Vítr si pohrával s trsy metlice. Zavládlo ticho. Jen...
Kdesi mezi kameny pípal detektor. Stále slaběji.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení: Metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), anglicky tufted hairgrass je nativní i na Skotských ostrovech.

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Tess

Ze tmy do světla

Úvodní poznámka: 

Obligátně napřeskáčku.
Ehem, ano.
V padesátce jsem přidala další kapitolu.
(Sem patří mírné šťouchání potenciálních čtenářů)
(Sem patří nedůstojné žadonění o komentíky)
:D

Drabble: 

Vydal se na obchůzku kolem ostrůvku. Od jednoho kamene k druhému. Měly v sobě jas, který nebylo možno vidět pouhým okem.
Nedíval se pod nohy. Špatný došlap, zavrávorání... pád... Tma.

Sedí hluboko, hluboko v dole a nemůže se nabažit té záře. Jak v duši, tak před očima.
Zlato.
Našel žílu.
A všechno to zlato dokáže vytáhnout ven. Jen on. Kdo jiný? S kamenem pracovat umí, Zóna mu nevadí...
Zlato, zlato, zlato.
Jeho odrazy v roztříštěném zrcadle.
Přitáhlo ho jako můru plamen.

S trhnutím se probral a přimhouřil oči před slunečními paprsky, které prorazily mraky.
Rozsvítilo se mu.
Už věděl jak.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

15. Bezpečný přístav

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tak dneska už k nedělnímu obědu!
Zase lehce odborné.
Pokud je to nesrozumitelné, nebo píšu hovadiny, ocením zpětnou vazbu. Přece jen tak dobrý námořník nejsem.
Opět Vydra.

Obrázek uživatele Tess

Změna je život

Drabble: 

Ostrov se nakonec zdál opuštěný. Výborně.
Badatel ho pečlivě obešel s detektorem. Ten ani nepípl.
Ideální pokusná oblast.
Pečlivě rozmístil lesklé kameny. Od jednoho dohlédl na druhý. Měl určitý pocit, že je to tak správně.
Něco mu to našeptávalo.
Obešel pokusnou oblast znovu s detektorem.
Stále ticho.
Ještě je moc brzy.
Spal dobře a v relativním pohodlí v provizorním přístřešku. Ale ráno...
Kam zmizel detektor?
Byl jeho věrným společníkem několik desetiletí. Kam ho jen položil? Jak bude zjišťovat...
Zarazil se.
Cítil určitou jinakost.
Přišla změna.
Detektor nebude potřeba. Vyvinul si v hlavě vlastní.
Toho se nezbaví.
Aspoň nebude sám.
Píp.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Zábor teritoria

Úvodní poznámka: 

Ano. Příběh je na pokračování. Ano, mimo pořadí témat. Chcete-li číst podle pořadí napsání, následujte šipky.
Vždycky ale můžete číst mimo pořadí.

Drabble: 

Moře je zrádné a nedá se lehce překonat. V průlivu byl silný proud, který si s Pavoučkem krutě pohrával. Ale stačila trocha perné práce s vesly a Badateli se podařilo z proudu vymanit. Zamířil k největšímu z ostrůvků.
Zbytky zrezivělé konstrukce u pobřeží slibovaly, že se tu civilizace kdysi vyskytovala. Molo tu ovšem nebylo.
Badatel přistál s obtížemi, ale v jednom kuse.
Tak, a je u cíle.
Je tu ale sám? To hodlal zjistit.
Sebral kámen a začal bušit do zbytků železa. Údery hlasitě ohlašovaly jeho přítomnost.
Objeví se šelmy? Nikdy nevíš.
Nebál se. Věděl, co je tu nejnebezpečnější.
On.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Velké plány

Úvodní poznámka: 

Ano. Pro případ čtení na pokračování následujte šipky.

Drabble: 

Na západě byly za dobrého počasí vidět ostrůvky. Příliš malé, příliš bezvýznamné a příliš blízko Zóny, aby byly obydlené (rozvzpomínal se na stále více věcí). Pořád ale v bezpečném území.
Aspoň to mu stále tvrdil detektor. Mlčel.
Dnešní den dobré počasí sliboval.
Dotáhl Pavoučka na vodu, naložil sudem, pár bednami postarších zásob a pytlem s vytěženými kameny. Odstrčil od břehu a začal veslovat. Odliv mu v pohybu pomáhal.
Ostrůvky jsou neobydlené, ale třeba tam bude ještě molo.
Třeba tam budou ještě budovy.
Stojící.
A zastřešené.
A s krbem.
Funkčním.
Třeba konečně vyžene z kostí ten nepřirozený chlad.
Třeba bude dobře.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Škola základ života?

Úvodní poznámka: 

Tak asi už budu psát pořád napřeskáčku... šipky. Následujte šipky :)

Drabble: 

Charlie pečlivě dokreslil poslední písmenko na boku své nové veslice s podivně vypouklými boky. Jeho přítel ho pozoroval s despektem.
„Co má jako tohle znamenat?“
„To je zkratka, víš? Perfidně amorfní vochechule, UK.“
„Ty ze sebe vždycky děláš vzdělance!“
„Jo, a co má bejt?“
„Tak náhodou, co znamená to... UK?“
„United Kingdom, přece. To neřeš, ten stát už beztak neexistuje. Ale existoval, a to právě tady.“
„Seš pěknej nerd.“

O mnoho let později si Badatel rozmýšlel, který ze člunů použije. V použitelném stavu byly tři.
Jeden má stále ještě vidět zbytek jména.
PAVoUK. Pavouček?
Pavouček přináší štěstí.
Vezme si ten.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Za chyby se platí

Úvodní poznámka: 

Opět zase mimo pořadí témat, opět následujte šipky :) A opět zase možno číst samostatně.

Drabble: 

Nález sudu dobrého piva Badatele povzbudil. Takto povzbuzen pokračoval v objevování.
V loděnici našel dobře zakonzerované čluny. Některé z nich tak malé, že je zvládne ovládat sám. Kusům plátna nerozuměl, ale vesla v něm vyvolala vzpomínku.
Budou stačit.
Vrátil se do vesnice a systematicky prohledával dům od domu.
Většinou malá obydlí, která neobsahovala nic zajímavého.
Nakonec se vrátil do nálevny. Dvířka pod schody vedla překvapivě o patro níž.
Rozsáhlý sklep možná kdysi obsahoval zásoby. Ale všechno v něm bylo rozbité na kousky. Už dávno.
Důvod byl zřejmý.
Mladík v tričku s ručně malovaným nápisem Maestro.
Byl mrtvý.
Taky už dávno.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Před pár lety...

Úvodní poznámka: 

Opět mimo pořadí témat, opět následujte šipky :) A opět možno číst samostatně.

Drabble: 

Když přišlo první upozornění, dělal, že ho ignoruje. Těm nahoře nemůžeš věřit! O životě tady, na prahu Zóny, nic neví. Pak není divu, že plaší, jakmile se něco změní. Zóna je ale jako roční období (což by věděli, kdyby sem někdy dovlekli své tučné zadky). Její pohyb je normální!
Nakroutil si švihácký zárodek knírku a užíval si obdivné pohledy dívek. Byl buřič!
Naneštěstí svým slovům sám uvěřil.
Druhému upozornění s výstrahou se vysmál.
Pak přišel příkaz k vystěhování.
Všichni odešli. On zůstal.
Až se za pár týdnů vrátí, budou ho teprv děvčata obdivovat.
Nevrátili se.
Ani by nebylo co obdivovat.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Malé objevy

Úvodní poznámka: 

Pro zájemce o Ostrovy upozorňuji, že včera byla přidána do Padesátky z Ostrovů další kapitolka, děkuji pěkně :)

Drabble: 

Detektor už téměř necinkal.
Opuštěná vesnice, kterých je kolem pobřeží hodně. Nebyla opuštěná dlouho.
Ani nebyla opuštěná narychlo.
V domech nezůstalo skoro nic.
S tím nepočítal. Myslel, že vybavení najde po cestě.
Teď sháněl hlavně nádoby na pitnou vodu.
Skladiště nebo nálevna? Bylo to jedno. Budova obsahovala nádob spoustu. Většina skleněných lahví byla rozbitá. Ty co byly v celku, nebyly prázdné.
Nápoj chutnal příjemně hořce, ani se po něm moc nemotala hlava. Uplynulá léta se na něm nijak nepodepsala.
Vlastně to byl výborný nápoj. Co do něj asi dávají?
Jen lahve byly trochu malé.
Naštěstí ho našel ještě plný sud.

Závěrečná poznámka: 

... tak jsem při hledání možností narazila na informaci, že v 18. století se na Britských ostrovech někdy dával do piva místo chmele pelyněk. Vzhledem k tomu, že chmel tam zcela určitě nemám, zatímco pivo zcela určitě mám a místní botanické sbírky a hradní zahrady obsahují spíše pelyněk než chmel...

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Tess

14. S větrem o závod

Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tož to Vydra...
Doufám, že jsem neudělala žádnou chybu v odborné části a že odbornost jsem napsala pro laiky dost čtivou.

Jo, málem jsem zapomněla - hlásím bonusovou kapitolu včetně mocinky temného tajemství.

Obrázek uživatele Tess

Pro účel vědy

Úvodní poznámka: 

Pořadí kapitol mimo pořadí témat, následujte šipky.

Drabble: 

Změna je zvláštní. Zatím ji přežilo sto procent pokusných subjektů.
Zatím ji přežil jen jeden subjekt. Zdá se, že se zotavuje bez větších problémů. Na nic si nepamatuje, ale vzpomínky se vrací.
Změna ovšem může být i toxická.
Není dostatek dat, takže bude nutno učinit nová pozorování.
Složil hromádku kamenů do masivního koše a vydal se dolů z kopců. Následoval potok, dříve či později ho dovede k moři.
Tak tvrdila mapa.
Detektor cinkal čím dál méně. To bylo dobře.
Účinky změny bude potřeba vypozorovat na nějakém dosud nezasaženém území.
Byl Badatel. Bude opatrný. Na experimenty mu bude stačit neobydlený ostrůvek.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Krok za krokem

Úvodní poznámka: 

Pořadí kapitol nenásleduje pořadí témat. Následujte šipky! :)

Drabble: 

Záblesky paměti Badateli pomáhaly. Věděl, že by se nějakou dobu měl držet od zdroje Změny dál. Po týdnu se ale odvážil zpátky.
Díval se na vše, jako by to viděl poprvé. A svým způsobem to byla pravda, uvědomoval si, že něco zná, až když to uviděl.
Detektor.
Tiše cinkal. To znamená, že je tu stabilizovaná Zóna. Podle záznamu se intervaly cinkání neměnily.
Udělal radši nový záznam, co kdyby.
Jeskyně vedoucí hluboko dolů. Tam, co sotva dosáhne světlo od vchodu... křižovatka tří cest a smutné sluje.
Pár pokrývek, nějaké zásoby...
O hromádce skoro světélkujícího kamení v rohu si ještě nedovolil uvažovat.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tess

Nekonečné možnosti

Úvodní poznámka: 

Doufám, že téma je jasně patrné.
Tohle je letos moje první drabble, které jsem dopsala a bylo to rovných 100! (Teď budu dlouze bloumat nad tím, jestli není horší právě proto, že jsem ho nemusela škrtat ze 186 jako to předchozí...)

Drabble: 

Nevěděl odkud, ale něco přece věděl.
Důležité je to, co je důležité.
Důležité je poznat, když se ztratíš. Jen tak se můžeš zase najít.
Najít aspoň něco.
Dvanáct hodin denně bylo moc. Magie ho naplnila, plíživě pulzovala jeho tělem. Ztratil se, zapomněl... ale přece jen si pamatoval. Jakoby tohle nebylo poprvé. Jenže tentokrát věděl, co má dělat.
Uklidnil zuřivost. Sednout si. Zavřít oči. Jen vnímat. Času je dost.
Vítr.
Vůně.
Ševelení stébel.
Času je dost...
Usnul.
Když se probudil, jako by byl na druhém břehu. Pořád nevěděl, kdo je. Co tu dělá?
Záblesky paměti...
Můžu být kdo chci.
Budu badatel.

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A