Varování: historie nebývá pěkná 15+ smrt
Malinká bílá místnost,
ztichlá svatyně předků,
pohřbena sama sebou.
Rozbitá, malá sklenka,
esence duše rýže,
na upatlané podlaze.
Zašedlé lístky sakur,
bez barvy a jasu,
svědci umírajícího času.
Blýskavé střípky sklíček,
jiskřivé slzy domů,
pohaslé, slepé oči.
Zlámaný meč důstojníka,
vedle malinká dýka,
poslední marný boj.
Bezlisté mrtvé stromy,
před svatyní stojí,
dokola zbytky domů.
Osmahlé bílé stěny,
jasně vypálené stíny,
zachycené poslední vteřiny.
Porůznu leží mrtví,
ba ještě hůř,
někteří pořád živí.
Nad umírajícím městem,
kreslí stříbřité šípy,
jasně bílé stuhy.
Zní šeptání motorů,
svist křídel smrti,
mrazivý, hrubý umíráček.
Jako varující prst,
stoupající hřibový oblak,
děsivý náhrobek Hirošimy.