Bonus č. 5 pro 20. 4. 2012. Téma: Okno

Harryho střet s magií

Že mi tohle téma ale dalo...

Rozbité okno...
Střepy přinášejí štěstí!
No, to ano...
a od strýce pěstí!

Milý Harry,
jak jsi to udělal?
Jsi snad synem
kouzel a čar?

Rám je vysklený,
na zemi prach...
Co jsi udělal,
máš, Harry, strach?

Ozvala se rána
a bylo po okně
Ty bys tohlecto
moh' dělat závodně!

Nechápeš, zmaten jsi,
nedotkl okna ses!
Až přijde strýc
budeš bit jako pes!

No, tak to hlupáku,
sprav přece trochu!
Rozbít's to dokázal,
sprav stejně to, hochu!

Nemáš ponětí,
přemýšlíš stále...
ale furt netušíš,
myšlenko, dále!

Zní už klíč v zámku
a tebe mrazí...
Proč jen se víkend
vždycky ňák zkazí..

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Gutaperčo, patronko neskutečných básní

Varování: Celá báseň (včetně názvu) je naprosto náhodná ;).
Poznámka: Nemám nic proti Praze a zajímalo by mě, jestli nějaký Brňák pozná, kde je to okno.

Koukám se z okna
velkého jako dům
s namalovanými ptáčky
Vidím až na Vinohradský kopec
a není to Praha

čekám tě, čekám
dvanáctá dávno odbila!
už jsem si pro tebe vymyslela kondolence
něco s šalinou a tak
ale jsi tady a je dobře

Koukám se z okna
sklo už úplně zmizelo
Jen růžový neon se třepotá v dešti
a není to Praha

dost té melancholie
holota se dala do práce
100 slov je pro báseň až příliš mnoho
nejsem Transformátor ani Lukášek

tohleto je čistá travestie
nekonečné okno dohlédne až na Vinohradský kopec
není to Praha!

Uranové doly hlásí zelenou

***
Poznámka druhá: Nechci sice omezovat v interpretacích, nicméně přesto poukáži na to, že se v žádné části nejedná o milostnou lyriku. (*přemýšlí, jestli někomu nezkazila radost*)

Obrázek uživatele Tess

Druhý svět

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Nechtěla jsem hodit ručník do ringu. Pokus o styl Karla Jaromíra Erbena.
Ale ten počet slov! To byl boj!

Kdes v horách duní vodopád
doň když nahlédneš, nijak rád,
uvidíš za dne jasného
otvor do světa jiného.

Srdce tvé asi zabolí,
když uzříš ono údolí.
Kde bílé, čisté vesnice,
tam nyní planou hranice.

Ze dveří, oken, okenic
nezbylo téměř vůbec nic,
jen prázdné, temné otvory
co, zdá se, plodí netvory

A kdesi dále, po cestách,
dunící kroky víří prach.
Sune se tudy armáda,
o tvoji zemi požádá.

Údolím hledíš stále dál.
Ponuré zbytky katedrál
smutně se tyčí k obloze
a Bůh se cítí uboze.

Na ono místo proklaté
nikdo nechodí dvakráte.
Otvor ten, totiž, nastokrát,
ukazuje, co nechceš znát.

Obrázek uživatele Demis

Kočičí poezie

(z tvorby světově uznávaného barda Mňaurigolda*)

Mňoukalinka kočička,
měla velká očička,
její otčím chlípný Fouk,
moc rád by jí ho tam fouk.

Otčím ovládaný pudy,
nahnal micku do věže,
utéct nebude mít kudy,
nasadí jí otěže.

Mňoukalinka mazaná,
svůdně začla mňoukat,
v mžiku měla v hlavě páku,
otčím bude koukat.

„Nech mi koupel připravit,
myši z doupat dopravit,
smetany káď, na co civíš,
nechápu, čemu se divíš?!“

Připravil ji, co si řekla,
užila si, princezna,
pak mu z věže oknem foukla,
rozkoše s ní nepozná.

Kocour přišel o kočku,
kéž by jí měl za hračku,
žádná micka s ním tu není,
bylo s tím jen moře…

* Kocour ze všech kocourů nejkocourovatější

Obrázek uživatele kopapaka

Saké

Varování: historie nebývá pěkná 15+ smrt

Malinká bílá místnost,
ztichlá svatyně předků,
pohřbena sama sebou.

Rozbitá, malá sklenka,
esence duše rýže,
na upatlané podlaze.

Zašedlé lístky sakur,
bez barvy a jasu,
svědci umírajícího času.

Blýskavé střípky sklíček,
jiskřivé slzy domů,
pohaslé, slepé oči.

Zlámaný meč důstojníka,
vedle malinká dýka,
poslední marný boj.

Bezlisté mrtvé stromy,
před svatyní stojí,
dokola zbytky domů.

Osmahlé bílé stěny,
jasně vypálené stíny,
zachycené poslední vteřiny.

Porůznu leží mrtví,
ba ještě hůř,
někteří pořád živí.

Nad umírajícím městem,
kreslí stříbřité šípy,
jasně bílé stuhy.

Zní šeptání motorů,
svist křídel smrti,
mrazivý, hrubý umíráček.

Jako varující prst,
stoupající hřibový oblak,
děsivý náhrobek Hirošimy.

Fandom: 
Obrázek uživatele Doktor

Trochu optimističtější

Nesoutěžní drabble, věnované Andreji Gjuričovi a jeho krásné knížce. Těm, kdo nečetli, doporučuji.

Jsem okno, co vidí
do srdcí lidí,
co za ním žijí.

Ne proto, že slídím –
sami mi říkají
i to, co neznají.

Vezmu jejich obavy,
strachy a únavy,
čeho se bojí,
co se jim v hlavách rojí,
a pak to vyperu
světlem slunce a měsíce.

Těch věcí jsou tisíce
a já je skládám
a nit k niti spřádám
aby se vědělo
i to, co se říct nesmělo.

Všemu, co zapadlo,
nastavím zrcadlo,
a až tu skládanku složím,
zpět jim ji do myslí vložím,
aby se vrátilo
na svoje místo
co se kde ztratilo
a oni zas měli na stole čisto

Vokno, pančelko

pozn.aut.: Částečně z vlastní zkušenosti. Ano, jeden z těch nesprávných veršů jsem skutečně při přednesu Máje řekla.
Toto drabble je poklonou všem učitelům naší krásné mateřštiny, před kterými se obvykle třesu strachy.

„Sem se učil, pančelko…
Karel Mácha… Ráj… Máj.
Okolo lesa pole lán… teda…
byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas…“
„Hrdliččin…“
„Hrdý čin zval ku…“
„Lásce…“
„Krásce zas. O lásce…“
„Ts… nee… kde borový…“
„Kde bohovi zaváněl háj…“
„O lásce…“
„O lásce… mech… strom lhal… slavík zpíval… růže…“
„Růžinu jevil…“
„Růženo, jé vyl… vzdychal…“
„Jezero…“
„Ach nechoď, nechoď na jezero…“
„Jezero hladké, vole.“
„Nechoď na hladké jezero…“
„Zvučelo temně tajný bol.“
„Zurčelo té mé tajný bol. Jasně… břeh jej objímal kolem kol…“
„Slunce jasná…“
„Já vim! Bloudila blanitými pásy padnoucí tam, co…“
„Slzy lásky.“
„Slizy sázky? Cože?“

Obrázek uživatele Saphira

Na Staré Praze

Poznámka: Druhé nesoutěžní drabble. Velmi volná inspirace knížkou Lord Mord od Miloše Urbana (velmi volná, protože jsem to ještě nedočetla). A taky za to trochu může Lejdynka, jejíž drabble mě krásně naladilo na Prahu. <3 Jo a básník ze mě asi nikdy nebude :D

___
Ozvěny kroků na Staré Praze
zní v temných ulic srdcích
slunce ti svítí na duši, je snáze
v houpavých ženiných bocích

Jen lehký krůček Starým městem
kde leží dlouhověcí muži
nesmíme věřit každým zvěstem
Masíčko stahuje jí kůži

Pohlédni k nebi šedavým vzduchem
Z okna tam na tebe zírá
zrzavá panenka se starým duchem
její krása skvělá a čirá

Hodinky zlaté vzal si už čas
čepel zbraně stále se leskne
neříkej, běžel jsi k ní zas
ta druhá oči má teskné

Tma padá na Starou Prahu
Pár kroků tě od bytu dělí
bojíš se – černý vrahu
my Pražané jsme bdělí

___

Poznámka 2: Jestli se vám zdál druhý verš divný... já o něm vím, ale nevím co s tím.

Fandom: 
Obrázek uživatele Envy

Zhrzen láskou

Já tě miloval,
A tys mne zradila,
Já nepodváděl,
Tys však hřešila.

Jiným mužům,
Oddávala ses celé noci,
Nebylo ti ku pomoci,
Já přestal vzhlížet k dalším prázdným dnům.

Teď oknem hledím do zahrad,
Toho domu co pro nás dva jsem stavěl,
Tolik síly a lásky co dal jsem v něj,
Avšak čert to teďka všechno vem.

Já vzdal jsem se víry na lásku,
Tvá zrada mě hluboce ranila,
A žádná dívka není tak spanilá,
Jako kdy tys byla.

A tak stojím zde sám a přemýšlím,
Za přítele a společnici láhev vína,
A bezduše zde popíjím,
Aby má mysl zapomněla.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Pohádka začíná

Bylo nebylo, kdesi v širém světě
stála za vsí, v zahrádce, která kvete
chaloupka skromná, porostlá
fazolemi, psím vínem
na běloučké zdi okénko
s myrtou a rozmarýnem.

Každý snad dávno víte, jak to bývá;
za oknem nejmenším nejhezčí děvče zpívá;
čím méně mincí schováno
do váčku z tenké kůže,
tím nádhernější na tvářích
jí rozkvétají růže.

Kdopak ji odvede, kdo krasavici získá?
Dávno nemá stání, chaloupka je jí nízká.
Štěstí však chudým dívenkám
se svatbou málo přeje.
Jenom to srdce horoucí
po nocích děvče hřeje.

S uzlíkem vyšla ze dveří; buďte tu zdrávi!
Za modrým obzorem někde bude ten pravý.

Znáte pohádky Zuzany Novákové? Jsou nejlepší! A znáte Zuzanu Novákovou? Jestli někdo ano, vyřiďte jí, prosím, že ji nekriticky obdivuju a nad jejími veršovanými úvody k pohádkám se rozplývám v čirý obdiv už od svých cca dvanácti let.

Fandom: 
Obrázek uživatele Uhla

Vlaková romance

A/N: Nesoutěžní, aneb co člověka napadne ve vlaku

TA DA, TA DA, TA DA, TA DA
Cesta je k domovu strašlivě daleká, TA DA, TA DA
Mašinka s vagónky radostně haleká, TA DA, TA DA
TA DA
Slunko jarní hřeje mou tvář, TA DA, TA DA
Větřík pak vlahý chladí tu zář, TA DA, TA DA
TA DA
Za oknem louka je oděna v zelené, TA DA, TA DA
Je jarní krása, všude je zeleně, TA DA, TA DA
TA DA
Na louce pobíhá zajíců pár, TA DA, TA DA
Dle jejich pohledů píšu prý škvár… TA DA, TA DA
TA DA, TA DA, TA DA, TA DA

Fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Víš?

Víš,
„my“ se tak obtížně dělí
zpátky na slova „já“ a „ty“.

Když
už si člověk jednou zvykne
na slunce, je těžké strpět stín.

Jednou
jsi mi řekl: Otevři okno
a zjistíš, že jsi dosud žila v šeru.

Já jsem
poslechla, i když jsem měla strach,
že mě to poznání oslepí.

Tak jsem se dívala oknem
do tvé duše a tys osvětloval mé
kroky.

Tehdy jsi řekl: To světlo
není určené pro tebe. Nepoznal jsem to.
Odpusť.

Není snad lepší nechat okna
zavřená navždy, když životu vládne
stín?

„My“ se tak obtížně dělí
zpátky na slova „já“ a „ty“,
víš?

A/N: Lehce inspirované knihou od P. Coelha U řeky Piedra jsem usedla a plakala.

Obrázek uživatele Doktor

BJB aneb Balada Jurodivého Barda

Až projdu oknem, nebudu mít strach,
jen lítost, že až přejdu tento práh,
nevrátím se už k tobě nikdy celý:
jen jako pára, jak stín rozechvělý
který se čas od času prochází v tvé hlavě.
Stejně však budou věci, které zvládnu hravě:
vzpomínky budit na lásku, co byla,
zavírat do klece tvé srdce, moje milá,
abys ho jinému nemohla víc už dát;
budu tě trápit a zle si s tebou hrát,
já, skoro nic, stejně víc než tvá síla,
budu tě přemlouvat, abys mě nezradila,
aby ses těšila na svojí cestu temnou:
až stejným oknem skočíš,
budeš navždy se mnou.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Poznáš nás, poutníku?

Jsme strážci hradu,
ústa umlčených srdcí.
Námi hrad bdí i sní.

Mě potkáš první,
mám záda vysoká, pevná,
na nohách vodu, led a vodu,
skáče po kamenech zubatých
jak úsměvy mrtvých.

Já nejsem,
je jen křehká krajka klenby nade mnou,
proletují mnou ptáci a motýli,
za mnou je stůl
a přes něj nahlížím do tvojí duše.

Mě vidí každý,
mám žhavé srdce v zimě v létě,
otáčí se v něm místa,
po kterých toužíš.

Já jsem skryté,
mé tělo je plné, a přece nejsem slepé,
dívám se tam, odkud jsi odešel.

Já ležím.
Vejdi a budeš
v docela jiném světě.

(Řešení: oblouk mostu přes Grønfjellågu, nedokončená klenba ve věži Nevěži nad oltářem Všech bohů, krb v refektáři, kouzelné okno v Obří věži a Mandala.)

Fandom: 
Obrázek uživatele zana

O rytíři a krásce z 21. století

Tímto se zkroušeně omlouvám Poezii.

Za oknem něžná tvář.
Ze všech žen nejkrásnější na tomhle světě holém.
Jsi nádherná, jsi čistá, jsi ideál všem forem.
Jsi vrchol mého žití
vzato kolem a kolem.

Však málo si mne všímáš.
Jak bys mne neviděla. Jsem v světě tvém netvorem?
Přehlížíš mě jak kámen ležící za obzorem
(a pak je tu tvůj bratr, co nazývá mne volem).
Já málo se mu divím,
vzato kolem a kolem.

Nu dobrá, jsou i jiné ženy nádherných forem.
A já se učit umím, přijdu s novým názorem.
Co nedokáže obdiv, to zvládnu alkoholem.
I to je přece láska.
Vzato kolem a kolem.

Fandom: 

Pohádka

Pozn: ještě jedno nesoutěžní - máte mě na svědomí, už i v práci jsem mluvila ve verších :-o

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

U okna sedí,
ven do tmy hledí.
Bubáka čeká,
svého strachu se leká.

U okna sedí,
ven z něho hledí.
Sluníčko svítí
a voní kvítí.

U okna sedí,
k západu hledí.
Za sluncem smutní,
žehlí si sukni.

U okna sedí,
ven do tmy hledí.
Strašidlo čeká,
stínů se leká.

U okna sedí,
ven z něho hledí.
Ženicha čeká,
samoty se leká.

U okna seděl,
ven z něho hleděl.
Teď svůj meč brousí,
voskuje vousy.

U okna seděl,
k východu hleděl.
Prý je tam princezna
krásná a líbezná.

U okna nesedí,
ven z něho nehledí.
Na koně vyskočil,
k východu vykročil.

Fandom: 
Obrázek uživatele Jana Varga

Nepochopil...

A/N: Varovanie! Megašialenosť s výskytom sprostého slova:D

Čože? Ja snáď špatne čujem,
sekeru si na ťa kujem!
Takto hnusne strieľať si.
A že priateľ, vravieť si!

Nejež sa tak, Gimli,
Všetci sme si všimli,
Máš strach z pokroku.
A držíš sa rozkroku...

Ešte slovo! Varujem!

Ale no tak... srandujem...

Okná mi však prestať nútiť
A hlavu mi nimi mútiť.
Trpaslík som. Prekvapený?
A kde je ten zalezený?
V jaskyniach a v podzemí.
Načo okno? Povedz mi?
Nevieš? Poviem ti to rovno.
Uvidím cez okno hovno...

Sadni si a pozeraj.
Vezmi myšku a klikaj.
Nové okná otváraj.
Windows XP! Word a Excel!
Kto by už len toto nechcel?!?

Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Mlha za oknem

Za oknem v mlze ztrácí se svět
Rozpitá krajina čínského mistra
V té tuši září krvavý květ
Pulsují neony nočního bistra.

Za oknem v mlze usíná svět
Tramvaje drncají nám Humoresku
Plamínek svíce se začíná chvět
Tichounce vytváří dým arabesku.

Za oknem v mlze cizí je svět
Nepoznáš kontury vlastního města
Na jeho popis stačí pár vět
V mléce se pod tebou ztratila cesta.

Za oknem v mlze ztichlý je svět
Nasloucháš praskání stařičké desky
Den dnešní nikdo nevrátí zpět
U srdce teskně je, přesto však hezky.

Za oknem ve tmě ztratil se svět
Ty zítra musíš jinam zas jet.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lyta

V TARDISu je tma

Věnováno Iantouchovi, protože je mojí jedinou múzou. Ano, představujte si ho zahaleného do růžového šifonu, jak mi poletuje kolem stolu.

V TARDISu je tma
nejsou tam okna
jo kdysi tam okna byly
Daleci je vymlátili
v TARDISu je tma.

Dalek je sviňa
zvon na sobě má
zvonem všechno prosakuje
on si sprostě vyskakuje
Dalek je sviňa.

Doctor roupy má
vrtnul šroubama
pověsil si i poličky
včera večer na dušičky
Doctor roupy má.

Rose je blondýna
dlouhý vlasy má
nemá čas na kadeřníka
S TARDISem někde lítá
Rose je blondýna.

Jack se raduje
Ianta sleduje
večer hupsnou do postele
budou to dělat do cenzura
Jack se raduje.

Donna se naštvala
báseň mi zmuchlala
o ní nic nebylo
to se jí nelíbilo.

Fandom: 

Okno v podkroví...

Jedno malé okénko v podkroví,
tmavé a smutné,
umožňuje dívence,
pohlédnout světu vstříc.

Déšť okno trochu pokropí,
vypadá uplakané.
Dívenka spí lehounce,
své sny si sní.

Roky plynou,
nadchází jaro.
rozevřené květy,
lákají roje včel.

Dívka je už slečnou,
venku je jasno,
a ona jako před lety,
shlíží skrz pár tenkých skel.

Další léta ubíhají,
za oknem už není sama.
Párek dívek povídavých,
sledují vánku hry.

Velkou krásou zavzdychají,
když sledují to panoráma,
plné kopců zelenavých,
za okenními skly.

Přišel mráz
a okno ztichlo zas.
Byt byl prodán,
kvůli drobným nevýhodám.
Nikdo se už nekochá,
že je tu krásná epocha.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Irská mytologie Prahy

A/N: Protože máme na fakultě nádherné výhledy ze všech oken, navykla jsem si o hodinách sice dávat pozor, ale zároveň zírat z okna. Pořád. A toto jsou mé hodiny.
An-mhaith znamená "velmi dobře" a v irštině je to jedno slovo, doufám že tady taky.
Mazl Tov znamená v jidiš "hodně štěstí." (děkuji Kirsten za opravu, jsem trubka)
Angličtině asi všichni rozumíte.

****

Dívám se z okna k Pražskému hradu,
ruce mám teplé, přesto jsem v chladu.
An-mhaith! mi říká, mé oči hoří.
Ostrůvky světla v křídovém moři.

Dívám se z okna. Židovský hřbitov,
leskne se stříbrem, duch Mazl i Tov.
Zemřelé kříže, Irsko na plátně.
Chce se mi spát. Tak trochu, a matně.

Dívám se z okna na svět – panorama,
Clare Wallace přednáší New Irish Drama.
Ideal Husband, únava z Oscara,
střepinky básní, poetry prastará.

**
Dívám se výlohou ven z irské hospody,
vidím ho pít déšť na zemi pod schody.
Za loňským létem, za pintou Guinessu
jako ta straka zlatý prach ponesu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Snídaně

Poznámka: Tak strašně jsem chtěla vytvořit něco v klasickém metru... ale zjistila jsem, že na to nemám (nemohla jsem z hlavy dostat rytmus alexandrínu...) a zabásnila jsem si jen tak obyčejně :)

Hrníček s čajem na parapetu
krásné ráno s medem z květu
paprsky slunce bíle zářící
chlapec s kolem o závod běžící
společnost smutná s konvicí čaje
sníh na střechách s jarem pomalu taje
bílý ubrus s pomněnkami
čekám marně se vzpomínkami
na tvůj návrat daleký
řekni, že za dveřmi jsi to ty.

Potichu brouká si auto na ulici
talíře smutně koukají na polici
prázdný hrnek a ty tu stále nejsi
chci ti dát talíř a říct ti: Dej si
snídaně je ponurá osamělá
koukám z okna posmutnělá
slunce je v poledni a já stále sama
ne, nemám ráda tahle rána.

Fandom: 
Obrázek uživatele Galadion

Oknem na východ

Napsal jsem takový rozšířený akrostich. První písmena jednotlivých řádků dávají slovo. Navíc každý první a čtvrtý řádek začíná vždy stejným slovem.

Otevřu oči a koukám se tam,
Kam nikdy jsem nechtěl vyrazit,
Nevím zda vůbec dojdu tam sám,
Oko se pokusím porazit.

Otevřu mysl a přemítám,
Kraj se už za zády vzdaluje,
Netuším čemu vstříc utíkám,
Oko žhne rudě a spaluje.

Otevřu dlaň a v ní prsten mám,
Kov pálí jak tisíc svic,
Nevěřím v bezpečný návrat k vám,
Oko už září mi vstříc.

Otevřu srdce své bolavé,
Komu však svěřit se mám,
Nespatřím nikdy už přátele,
Oko už blíží se k nám.

Otevřu okno a nehnutě,
Koukám na zlověstné temno,
Někdy snad hledíš moc nadutě,
Oko, do tvé duše okno.

Fandom: 
Obrázek uživatele Bilkis

Hjerteknuser

Ještě jednou mimo soutěž, protože mě to prostě baví. :D A můžu... A cítím neskutečnou potřebu vynahradit si zadky, plemenitby a slepice. :P
Název by se z norštiny nejspíš dal přeložit jako Lamač srdce/í nebo Utlačovatel srdce/í, ale to zní hrozně divně, tak jsem zneužila toho, že mi písnička od Kaizers Orchestra už tři dny nejde z hlavy a použila jsem její název.

Prý jen zlomenina,
však velikost okna má.
Pro mě.
I když ty o ní nevíš,
a lidé okolo ji nevidí.
Tráva zežloutla,
na nebi, jak splašení koně,
mraky se honí.
Přichází soudný den?
Nebo jen umírám
na zlomené srdce?
Nepřijdeš už nikdy?
Skutečně ne?
Jdou roky smazat
mávnutím ruky
a úsměvem jiné?
Zřejmě jdou,
najednou
je ve mně díra.
A zrůda šklebící se
v mé hlavě hlodá
z mozku je máslo,
ze srdce střep,
ruce se klepou.
Přijde jiný?
Zachrání mě?
Naučí mě,
znovu si připadat živá?
Být člověkem?
A jde to?
Posbírat a slepit
mě?
Posbírat a slepit?
Pche!

Fandom: 
Obrázek uživatele Lady Vader

Tvář na skle

V místnosti temné samotný seděl,
vstříc dešti za oknem bezmocně hleděl.
Kapka za kapkou k zemi se snáší
a světla věží zármutkem zháší.
V odrazu na okně zahlédl tvář,
padlého anděla vyhaslou svatozář.
Masku tak hrozivou, nelze popsat slovy,
matoucí duši mělkými hroby.
Vypouklé oči, děsivá huba,
za kterou přebývá nezkrotná zloba.
Přiskočil k oknu, ocelovou pěstí
jeho lesk proměnil ve zmařené štěstí.
Skleněné střípky rozlétly se ven,
neseny pryč větrným poryvem.
Chtěl vrhnout se za nimi, skončit svůj žal,
avšak smrti perutí strašlivě se bál.
Smůlu máš, anděli černý, jen si to přeber.
Anakin je mrtev, zrodil se Vader.

Fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Vokna

Nikdy nenapsaná píseň Sváti Karáska. ;)

Seš venku z lapáku
Seděls za pravdu, víru
A chtěl bys pracovat
A úřad plivá síru
Bejval si farářem
Kdo chtěl by tě teď krejt?
Buď chlape sakra rád
Že smíš tu vokna mejt

Procházíš ulicí
s kyblíkem, stěrkou v davu
Někdo tě pozdraví
Někdo odvrátí hlavu
Stoupneš si k výloze
A začneš vodu lejt
Jiný jsou nahoře
Ty musíš vokna mejt

Vzpomínáš na Krista
Taky ho poplivali
Na horu vyvedli
Pro pravdu křižovali
Cítíš, že nejsi sám
A že to tak má bejt
Pískáš si starý blues
Jdeš další vokno mejt

Víš, že to tak má bejt
Jdeš mejt

Obrázek uživatele Terda

Okno do hlubin študákovy duše

nesoutěžní... vzniklo cestou do školy, na koleni v tramvaji... třeba to někoho pobaví
----
Tafonomické okno, Lagerstätte
už se mi to pěkně plete.
Vápence a břidlice,
motá se mi palice.
Z plavuní se tvoří uhlí,
už mám mozek celý ztuhlý.
Že nepoznám araukarit,
to se můžu rovnou sbalit.
Prý mám popsat ostrakoda,
to zas bude pěkná pruda.
Koráli čtyřčetní a šestičetní,
musíme zůstat příčetní.
Plži, mlži, hlavonožci,
to už jsou lepší ostnokožci.
Přisedlí jsou dendroidi,
asi bych se měla klidit.
Trny mají acantodi,
tupě na tabuli hledím.
Z plazů vyvinuli se savci,
to proto asi nejsou plavci.
Že ptáci jsou dinosauři,
to tvrdí nám profesoři.
Tak protože zvrácené mám chutě,
zaměřím se na mamutě.

Obrázek uživatele Profesor

Květy na okně

Vločka za vločkou
A tvůj mlžný dech
Na skle se sráží
Vločka za vločkou
S dechem tvým

Vločka za vločkou
Z mlhy tvoří květ
Neviděný lidmi snad
Vločka za vločkou
A na skle zmrzlý květ

Vločka za vločkou
Z nebe se snáší
Na ten z vody květ
Vločka za vločkou
Na okno se snáší

Vločka za vločkou
Na okně zavátém
Dech tvůj kruhy
Vločka za vločkou
Na okně vytváří

Vločka za vločkou
Touhy brána studená
Tabule ta okenní
Vločka za vločkou
Touhy brána skleněná

Vločka za vločkou
K oknu přilétají
Zamženého dechem tvým
Vločka za vločkou
K oknu za tebou

Fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Okno na Západ

AN: Moje první báseň (taky podle toho vypadá).

Když před spaním se dlouží dech,
smrtelníku okno snění otevře se
do Eldamaru v říši pohádek,
kde zpěv labutí se větrem nese.

Pak Taniquetil spatří bělostný
a mořské břehy stříbropěnné,
vzpomínka ráno taje jako sníh
a mysl cestu zpátky najít nedovede.

Posedlý touhou nalézt Valimar
vydá se na Moře se svou lodí,
Zakletých ostrovů čarovný val,
však blíž mu připlout nedovolí.

Je Avalónnë v mlhách ukryto,
je jemu cesta navždy uzavřena,
utajen zůstává překrásný Tirion
i Calacyrie, nádherný průsmyk světla.

Ztracena pro něj krása,
z níž duše trne a dech se tají,
nezbývá, než dál jen snít
o nedostupném kraji.

Fandom: 
Obrázek uživatele Champbacca

Lamy a limericky

(Nesoutěžní, protože se mi to téma líbí a protože můžu, huzzah)

There was a poor fellow from Wicklow
Who started dating a widow.
When he found out she’s black,
It was too late to go back
And was thrown out of a window.

There was also this digger in Dublin
Who kept exploring a drumlin.
One morning, alas!
He ended with grass
And ditches in town started doubling.

Another case, from Glass:
Boy broke a window-glass.
He was caught red-handed
And afterwards ended
With a thoroughly bruised ass.

At last, but not least,
There was a man out of Heaste,
Scottish as fock
Yet windows unlocked,
Providing birds with a feast.

Stránky

-A A +A