Bonus č. 5 pro 20. 4. 2012. Téma: Okno

Obrázek uživatele sos

Testovací

Drabble: 

Testovací

Obrázek uživatele Sid

Přepadovka

Marná snaha naprostého básnického antitalentu a to i po prostudování všech možných odkazů a rad o trochejích a daktylech a všem možném...

Spí upírek spí, pranic netuší,
přepadovku, co se chystá,
Jeho smrt je celkem jistá,
Spí upírek spí.

Sní upírek sní
O voňavých krčcích panen,
Co teď za dne leží ladem,
Hezky se mu sní.

Hezky se mu sní
Pranic netuší
Že mu přijde na inspekci
Paní domácí.

Otevřít okno
Dopřát mu vzduchu
A malou dávku
městského ruchu
Je tak zelený...

Paní domácí,
Co viděla v něm syna
Jehož kdysi pozřel čas
Odpovědnost ji tam hnala
Postarat se čile zas.

Vlezlá baba,
Čí to vina,
Že nestačil křiknout včas?

Upírek bláhový,
Měl radš bydlet
V temném sklepě
A ne v podkroví.

Obrázek uživatele Uhla

Nad miskou čajovou

Nesoutěžní, do třetice :-)

Za oknem se třepot křídel ozývá,
Skrze okno vidět je jen pár lamp svit,
Jedenáctá hodina pomalu odbývá,
Z čajové misky pokojem šíří se klid

Na okně postupně pára se sráží,
Stále těch křídel slyšet je třepot,
Pro misku čajovou voda se vaří,
Nad čajem slyšet je osob dvou šepot

Omamná vůně line se pokojem,
Desítky minut v pokoji plynou,
Sedící u misky s čajem je spokojen,
Osobu druhou by neměnil v jinou

Za oknem v noci temné odbývá půlnoc,
Dva sedící v pokoji pokojně mlčí,
Pro křídla za oknem plamen je nemoc,
Neb nad svíčky žárem křídla se krčí.

Obrázek uživatele may fowl

Moc myslím

Dnes večer ani svatá Glorie
mou paličatou Múzu nezkrotí.
Už hodiny se marně lopotím.
Moc myslím, to mě jednou zabije.

Jen štěstí, že nebásním na papír.
Vždyť kdo mě zná, už tuší, jaká jsem,
když píšu. Vždycky začnu čmárancem.
Moc myslím, ale to mě netrápí.

Já s pokorou se vydám pod sprchu
kde toužebně pak čekám na mrchu
– ach, promiň, Múzo, chci říct: na Tebe.

Mám okno. Půlnoc na něj zaťuká.
Má Múza líně cosi zafňuká
a já pak z ručníku tak hrozně, hrozně, hrozně dlouho
ždímu tohle chabé
prapodivné slabé
nečesané chromé
máloslovné, hrome!
pofiderní noční Bé Jé Bé.

Obrázek uživatele Joan Watsonová

Song for Nemesis

Čas se krátí, kupředu sviští
a vy jak kluci na pískovišti -
- čí je tenhle kamínek a čí ten příští?
Dva Hamleti na jevišti.

Hořce se usmál.

Zotročená touhou,
navždy jen děvkou pouhou
pro jejich chvíli dlouhou.
Ve tvé mysli rudou šmouhou.

Zvedl housle.

O životě s tebou popsal stovky stránek.
Tisíckrát pro tebe obětoval spánek.
Zprávu hází do všech schránek:
Sháním k jeho srdci plánek!

Otevřel okno.

Jsme jedna a tatáž věta.
Ty na začátku a já na konci světa.
Dvě strany jedné mince.
Ty si hraješ na detektiva, já na zločince.

Hrál pro Jima.
Jeho oblíbenou...
From the window...

Zmíněný song pro zvědavé: http://www.youtube.com/watch?v=RX4BYsH3eek

Fandom: 
Obrázek uživatele Wee-wees

Psáno prstem po skle

Toho jara co nám bylo dost,
na okno psali jsme dechem vzkazy.
Dodnes mám to před očima
to divné jaro, dubnové mrazy,
na to, jak jsme mladí, nazí,
tiskli dlaně ke sklu.

Ve tmě byl celý svět.

Dnes už jen málokdy to cítím
a těžko složím do pár vět
co tehdy věděl jsem tak samozřejmě
co dnes je lepší nevědět.

Když voda padá dolů z mraků
studený průvod starých slzí
a smáčí okna paneláků
chtěl bych ti říct, jak moc mě mrzí,
že jsem ti tehdy na okno
ten poslední vzkaz nevyryl.
Abys ho nikdy neztratila.
Abych tě nikdy neztratil.

---

Svatá makrelo, nepsala jsem poéziji snad sto let! Omluvte prosím sníženou kvalitu obrazu. Poruga nem im vassom aparatula. :)

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Balada pro žalář v Readingu

A/N: Pro neznalé 'fandomu' se jedná o fiktivní poezii Lorda Alfreda Douglase. Odehrává se přibližně den po onom slavném zatčení. Ano, je to sentimentální, nejspíš to vůbec není pravda, možná mu to bylo víceméně jedno a já to vím. A je mi to fuk. A netuším, jak LAD psal a to je mi taky fuk. Místní viktoriáni nechť mne pokoušou.
****

Můj milý rozmilý zvrácený příteli,
proč jenom spolu jsme zasmát se nesměli?
Proč jenom prstů tvých doteky na skle
líbají oči mé, když srdce prasklé
pláče poezií jak lyra pěvce?
Mám místo pera chopit se dřevce?

Zasténám tobě skrz okno práchnivé,
zchladím se v Temži, slzami tesklivé.
Roztříštím pěstí jeden dva talíře,
potom se vlámu v Readingu za mříže.

Tam sedíš v okně. Vím to, a chci tě,
tak jako včera, rychle a hbitě:
Oscare! Probuď se, ty líná kůže!

Řekni mi, earnestly, kdo za to může,
že – vrátka zničena – oknem chci zpátky?

Vzpomeň si, usměj se nad mými řádky.

Obrázek uživatele Ghormoon

Ve vlaku

Sedíme ve vlaku,
okýnko zavřené,
světlo je ztlumené,
záclonky stažené.

Za oknem temnota,
občas světýlko,
Výprava dnešní
se protáhla malinko.

Vlak je zas zpožděný,
koleje ukradli.
I s celým mostem,
šlohli aj zábradlí.

Koukám se z okna,
koukám se do dáli,
zdalipak nový most
už nám tam dodali.

Tu za oknem vidím šílených dělníků pár,
v rukou most provazový,
cítím se konsternován.
Po tomto náš vlak chcete vésti?
O našich drahách jsem slyšel všelijaké zvěsti,
však nápad tak praštěný se jen tak nevidí,
ještě že je ten most dost daleko od lidí ...
a nikdo se přeci po ztraceném vlaku nepídí ...

Fandom: 

Vím

Vím, že život ve svých rukou mám,
Prošla jsem bouří mládí, už nehledám,
Kam směrovat, s kým svůj život prožívat,
Mám tebe a každou chvíli chci užívat.

Mé velké sny ohladil čas,
Tohle si zažije každičký z nás,
Jít vlastní cestou je těžká věc,
Na plný plyn, na vlastní pěst.

Nač je vám kariérní postup, vyšší plat,
Když jenom sílu a čas bude ubírat,
Proč se mám honit, proč se mám hnát,
Chci s tebou ráno vstávat, večer usínat.

Do očí tvých se podívám,
že lásku tvou stále mám,
Otevřu okno, ať slunce rozzáří,
Pokoj i duši, úsměvem na tváři.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Window of Oportunity

Vnitřní monolog, navazující na "Krev se pění"

Viděl je... teď všechno ví,
celou pravdu, konec mýtů.
Konec je všem tajemstvím,
dolů hradby, prach je z štítů.

Jedno rozhodnutí zbývá,
jedna věta, vyznání,
poslední, co ještě skrývám
zatratí, či zachrání?

Tvoje ústa, tvoje oči,
Neskutečně vábivé.
Proč jen se mi hlava točí?
Za tvé srdce chci dát své.

Jak však začít? To netuším,
Políbit tě, obejmout?
Cítím, jak tvé srdce buší,
Vidím tvoje tváře žhnout.

Váhám, co když moje city,
Jednoduše nepřijmeš?
Děsí mě ta možnost ztráty,
Bojím se, že odejdeš.

Vím, že tahle příležitost
Věčně trvat nebude.
Spadne brána, zřítí se most,
Co dál s naším osudem?

Je to BJB a je to OOC. Což možná mělo být jako varování na začátku. Nekamenujte mě.

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Příběhy nočních vlaků

Odfouknutá lokna.
Rozsvícený okna
odjely po trati,
jen tak se nevrátí.
Tvý dětský přemítání,
drzý nakukování
do cizích životů
oživlých robotů,
musí počkat,
tiše vyčkat
zas na další vlak.

Stékající kapky deště,
venku smutno, prší ještě,
přímo na skle vodní čáry,
vítr je vzal do parády,
stanovuješ jim prstem cíle,
a kapky při vší svojí síle
k němu tečou.

Smutek z toho počasí bez řečí
střídá známej pocit bezpečí,
za oponami mlází,
kde se dvě tratě schází,
dvě řady světel se sobě blíží,
a že stíny se tu divně plíží,
nevadí, za oknem tě pohled uklidní
na tvý domovský nádraží.

Fandom: 

Rada zrzavého Billa

Dora malou naděj chová,
musí skládat zkoušku znova.
Stín se dlouží, čas se krátí,
hlava jí to nechce bráti,
tahle kouzla paměťová.

Rada zrzavého Billa
než zoufalství, lepší byla.
Ať se sejdou po večeři,
zítra kantor neuvěří,
co se Dora naučila.

Učebnice přelouskali,
pak se do cvičení dali.
O půlnoci Bill jen čumí,
Dora náhle všecko umí,
to nečekal ani zdáli.

Kantor hledí nevěřícně,
netváří se právě vstřícně.
Kolik otázek jí naklad,
Dora nezná ani základ,
čelo vraští tápajícně.

Kouzla, která secvičila,
z hlavy se jí vykouřila.
Není hračkou malých dětí
čarovat si do paměti!
Kde to včera vůbec byla?

Fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Byl jednou jeden princ

Poznámka: Můj trapný první (a snad i poslední) pokus o poezii.

Jel jsem tudy nejednou.
Však tehdy, když jsem se hnal lesem,
tvůj překrásný hlas uslyšel jsem.
Tvou vílí píseň kouzelnou.

Když spatřil jsem tě prve,
tvé dlouhé zlaté vlasy.
Já zamiloval jsem se asi,
do tvých retů barvy krve.

Nebyly tam žádné dveře,
žádné zámky, žádný klíč.
Já dostal jsem se tam i pryč
skrze tvé dlouhé kadeře.

Hedvábí já jsem ti nosil,
aby žebřík splést sis mohla.
Aby ježibaba už nemohla
mít tě ve své temné moci.

Tvé okno však zavřelo se.
Prý mě nechceš spatřit více.
Bylo ticho, zhasly svíce.
Však jednou sejdeme se zase.

Má milovaná Rapunzel.

Fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Gesto

Pohleďte, jak se v slunci chvějí
a jaké stovky liber stojí!
To chlouba panství, krásný skvost,
jak uznat musí každý host.
Tak děl ten farář nabubřelý,
když ku paláci tryskem spěli.
Pak v salonu se k slovu dostal,
své milé paní chválu schystal.
I hleděl se jí vlichotiti,
své dobro řádně upevniti,
to ani za mák netuše,
že babě nejde o duše.
Že o jmění své jenom stojí
a zatracen je v okamžení
kdo na zlaťáky, slávu její
křivě zří, či úklad strojí.
A tedy Collins druhou strofou
nalezl sebe s katastrofou,
když rukou až příliš rozmáchlou
tabulku rozbil skleněnou.

Obrázek uživatele Aveva

Třiadvacáté

Varování: Vochcávka všech vochcávek.

počítáš
první - beznaděj
druhé - beznaděj
třetí - beznaděj
začíná to být jednotvárné
počítáš
čtvrté - beznaděj
páté - beznaděj
šesté - beznaděj
tak by to mělo být
počítáš
sedmé - beznaděj
osmé - beznaděj
deváté - beznaděj
když chceš usnout
počítáš
desáté - beznaděj
jedenácté - beznaděj
dvanácté - beznaděj
jenže sen nepřichází
počítáš
třinácté - beznaděj
čtrnácté - beznaděj
patnácté - beznaděj
noc postupuje k ránu
počítáš
šestnácté - beznaděj
sedmnácté - beznaděj
osmnácté - beznaděj
prorůstá tebou tma
počítáš
devatenácté - beznaděj
dvacáté - beznaděj
jednadvacáté - beznaděj
slunce se ti ze života ztrácí
dvaadvacáté - beznaděj
třiadvacáté...
zazděné
tímhle oknem příběh neuvidíš
myšlenky se zadrhnou
jako když jazyk narazí na mezeru
tímhle oknem příběh neuvidíš
víckrát ne

Obrázek uživatele Aries

Romance o třech sestrách z Generalife

Poznámka: Námět je podle pověsti z... zapomněla jsem odkud, jestli ze Sevilly nebo z Granady, tak jsem to šoupla do Alhambry.
Můj první pokus v životě o veršování, a co se mě týče, taky poslední.

Chalífa své tři dcery měl
Skryté ve vysoké věži.
Tolik krásy svět neviděl
Proto je bedlivě střeží
Zaida, Zoraida, Zoaraida
Vadnou květy pomeranče
Nač překrásná je zahrada
Když tu srdce steskem pláče?
Tři stateční muži mladí
K sličným sestrám láskou vzpláli
Večer struny loutny ladí:
Krásky, štěstí čeká v dáli.
Upleťte lano z copů svých
Noc jasmínem až zasvítí
Silné paže vašich milých
Vás ve hlubině zachytí.
Zaida, Zoraida, Zoaraida
Navzdor zlému otci svému
Každá lokny jak sen spřádá
Spěchajíc k muži milenému.
Však srdce krásné Zoaraidy
Hrůzná závrať z hloubky svírá
Silnější než lásky svody.
Navždy o samotě zmírá.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iswida

Maturitní blues

Jako černá díra mi mozek pohltí,
maturitní komise mě na prach rozdrtí,
nezapomenu pak na něj do smrti,
na to hrozné okno

Jména architektů se do něj propadnou,
já předvedu jenom tvář svou bezradnou,
budu proklínat tu díru záhadnou,
to příšerné okno

Marně budu pátrat ve své paměti,
o ekonomii nebudu mít ponětí,
tak to dopadá, když mysl zavře ti
to strašlivé okno

Za chvíli na potítku pot mě polije,
zkoušející se zatím kávičky napije
a pak se na mě vrhne jako harpyje,
a nejspíš všichni víte přesně jak mi je,
když mám zrovna okno,
to příšerné okno
strastiplné okno.

Obrázek uživatele Solast

Zasněná planeta

Podívej se z okna,
na Planetě snů,
neotvírej dveře,
jestli mi nevěříš.

On už na tebe čeká.

Postav se na špičky,
jestli jsi maličký,
zavaž si tkaničky,
poutníče stařičký.

Potom spolu běžte,
spasit tenhle svět.

Ten první sen,
když se ti jen klíží víčka,
ten sen,
co zdá se ti již odmalička.

První sen,
dárek šeré noci,
pohádkový útes,
který navnadí,
první sen,
co přijde ku pomoci,
smaragdové město,
které naladí.

Než se v peřinách
otočíš na druhý bok.

A dokud v tobě city hoří,
v plných barvách širých moří,
v kruhu masek navždy tanči,
jak touha,
mezi dvěma pomeranči.

Fandom: 

Irene

Z nebe se šedivé kapky lijí,
do okna ťukají si svou melodii
a tóny houslí jim plynou vstříc;
vědíc, že nespatří ji víc.

Lež prý zabíjí a pravda zas drtí,
když celý svět uvěřil její smrti,
ale ať si každý svému věří;
ona už ho nepozve na večeři.

Za oknem šero, obloha slzí,
déšť šeptá o smutku, o tom, co mrzí.
Před ní nebyla jiná – a co se mění?
Po ní už další také není.

Tklivý úsměv se dere ven,
pro svět je mrtvá ta žena žen,
jen malí mocní si ruce myjí;
a on už víckrát nespatří ji.

Irene…

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Dopis z vězení

pozn.: SPOILER (klasicky - teď nechápete, pak jste ospoilovaní)
pozn. 2: challenge accepted, bude se to dobře počítat: 5 slov * 5 veršů * 4 sloky

Jsem píseň kterou řeka zpívá
Sluneční brýle a bujná hříva
Zbraň pohotově a měsíční šaty
Časová linie bez hlavy paty
Spoilery v modré knížce skrývám

Časem prostorem píšu Hello sweetie!
I na konci nekonečna vyrytý
je že Tě mám ráda
Snad budem zas pár paráda
Jen nedělej že jsi zabitý

Jsi trochu ošuntělý z pranic
útěků a záchran kosmických stanic
Time Lordovi nezáleží na vzhledu
Bez čeho Tvého být nesvedu?
Tvé oči nevyměním za nic

Když hledíš jimi v dál
není-li v nich smutku kal
tak přidávají Ti na kráse
Oko je okno říká se
Tím oknem jsi mi zamával

pozn. 3: "není-li" jsem počítala jako jedno slovo
pozn. 4: myšlenka nápisu Hello, Sweetie! na zdi na konci vesmíru patří Zuzce

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Za milenkou nejlépe se chodí oknem

V Roklince byl dnes velký spěch,
tu výkřik, tu vzdech.
Pán Elrond z Domáckého domu
našel vůči dceři sílu vzdoru.

Do Železných hor vyslal vzkaz
"Pro vaši práci nastal čas."
Trpaslíci pak na nic již nečekali
a do Roklinky přispěchali.

S sebou táhli mnoho saků:
želez, krumpáčů a jiných paků.
Převeliký úkol od Elronda dostali,
by mříže do oken nandali.

"Otče, jak jen jsi mohl být tak krutý?
Ni slavík nepřiletí - čeká mne osud smutný!"

úpěla Arwen rukama lomíc prudce.

Však Elrond jen spokojeně mnul si ruce:
"Ne slavík, to budoucí král Gondoru.
On má po ptákách, ty po vzdoru!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Balada o bolesti, žalu, ztrátě, touze a neschopnosti sehnat si nové normální společníky

„Odešel mi Rory s Amy,“
brečí Doctor k světu zády,
„proto Bože prosím dej mi
ňáké nové kamarády!“

Zmerčí jednu, začne šílet.
A že jde o krásnou dámu
přislíbí jí Doctor výlet
do Tichého oceánu.

Příkop pana Mariána
to je vždycky jistota.
Jenže náhle přijde rána –
V Tardis zuří potopa!

Mokrý Doctor běhá s mopem,
je to pro něj novinka.
„Ty pitomá holko s copem!
Nezavřelas okýnka!“

Prosila ho jako blázen,
nezlomila jeho žal.
Hned jak vystoupili na zem,
musela jít od něj dál.

Osude, proč jednáš krutě?
Doctor to dál nesnese.
Chce si rychle spravit chutě,
tak zavolá Harknesse.

Fandom: 

Okénko do sklepení

Nastává nový ponurý den,
okno již světlem se bělá.
Lišák se choulí v sevření stěn,
kolem něj studená cela.

Za okénkem je život, je svět,
domov a rodina drahá,
horoucně touží za nimi spět,
samota těžce ho zmáhá.

A o to tvrdším stává se trest,
že trýzní ho pocit viny,
jak zle se nechal svým hněvem svést,
strašlivé provedl činy.

K špatnému druhu důvěru měl,
znal ho až příliš málo,
proto tak osudně neuspěl
a lidský život to stálo.

Pochmurně vleče se den za dnem,
v duši už zůstanou stíny,
pro něho svět venku za oknem
navždycky bude už jiný.

Fandom: 
Obrázek uživatele Tyto Alba

Vyhlídka na mrtvého státníka

Na kloboucích soudruhů zamrzá déšť,
Vítr naklání transparenty
Alegorické vozy čekají
na znamení

Smutek je v normě
Podepsán, schválen a vyhlášen v rozhlase
Na oknech tři vlajky – rudá, černá a nejmenší
červenomodrobílá

Soustrastné projevy suše zívají v zásuvkách
Kde léta spaly mezi razítky a rezavými svorkami
Při přednesu se jen nesmí zapomenout vyměnit jméno
Projevy jsou věčné

Továrny ztichly, dělníci vzali si
pár minut volna na počest soudruha
(které potom napracují na čestných směnách
o všech jeho výročích).

Rozbité fasády lemují smuteční průvod
který je černější než stranické svědomí
Na oknech pavučiny a tři vlajky - rudá, černá
a nejmenší červenomodrobílá

*****

(Pozn.: tohle je poprvé a naposled, kdy Sova píše poezii (nepočítám-li do poezie infantilní říkánky na téma viktoriánských nosů a podobné zhůvěřilosti). Všem lidem, kteří básní a kteří básní dobře, se Sova srdečně omluvuje.)

Fandom: 
Obrázek uživatele Charlie

Volání země Nezemě

Stmívá se a zhasíná den,
ukolébavky zní tmou,
nad Londýnem hvězdy září,
plují oblohou.

Jedna trochu poblikává,
pročpak, kdo to ví?
Je to hvězda druhá zleva,
skrývá tajemství.

Jak vědí všichni zasvěcení,
tím směrem blahé paměti
leží země dobrodružství,
země pro děti.

Kdo nebojíš se pirátů
a věříš na víly,
šavli popadni a poleť,
aspoň na chvíli.

Za tou blikající hvězdou,
zahni doprava,
a potom už pořád rovně
letět do rána.

A že jsi z dětství dávno vyrost',
nemáš čas na pohádky?
Právě proto bys měl začít
snít na plné obátky.

S otevřeným oknem na noc se totiž spí líp.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Eurookna

Kdo říkal, že není možné napsat básnicné BJB?

Už vás nebaví pod dekou se věčně schovávat,
okna netěsní a hluk s ulice vás otravuje?
Skrz zavřená okna stále prach, co musíte utírat,
protože vítr vám ho tam pořád duje?
Škvírami mezi rámy můžete pozorovat svět?
Věčně máte nohy studené a nezahřáté?
Pokud na vše přítomné můžete ano říct,
investuje do našich oken a poznáte,
jaké to je doma teplo a ticho mít.
Okna plastová s vynikající vlastností
ukáží vám své izolační schopnosti.
Teplo již nebude opouštět váš byt,
v bezhlučném prostředí budete snít.
S výběrem vám poradíme,
nová okna nasadíme,
kontaktuje okamžitě,
okna ROKO ocení i vaše dítě.

Fandom: 

Okno by mohlo vyprávět...

Upozornění: Pokoušela jsem se rýmovat. A vážně v tom nejsem moc dobrá.

Fajn. Vůbec ne.

Ono je to trošku BJB, které bych ráda zpracovala lépe, ale ve verších mi to prostě nejde...

Okno by mohlo vyprávět.

Jak tím pokojem,
probíhal malý kluk.
Jak si hrál na fotbalistu
a dělal příšerný hluk.

Jak zkoušel tancovat,
aby ze sebe vysnil tanečníka.
Jak se pak proměnil v blbečka,
co sprostá slova říká.

Jak překvapený potom byl,
co Hummel může udělat.
Jak políbil ho
a začal ho mít rád.

Jak dostal odvahu,
jít svým citům vstříct.
Jak napadlo ho
mu to říct.

Jak Nick mu ublížil,
zradil ho a pošpinil.
Jak zakoušel nenávist,
kterou ten hlupák zavinil.

A teď, jak se rozmýšlí.

Skočit. Oběsit se. Žít.

Okno by mohlo vyprávět.
Znalo ho víc, než celý svět.

Fandom: 
Obrázek uživatele Samantha

Okno

Oko-do duše okno, říká se,
však v jeho tváři těžko hledá se
byť jen stopa po kráse.
Tam naleznete pouhou tmu.

Hluboké propasti temné
uvězní drobnou hnědovlásku,
"Ta navždy patří už jen mně,"
vlastnictví zaměnil za lásku.

Denně z oken jeho pracovny vyhlíží,
sebe v zrcadle prohlíží,
sleduje tiše změnu svou:
"Do temnoty šla jsem za Tebou,
a odvděčil ses mi snad něčím?
Proč neobjímáš mne,
když brečím?"

Dívá se na ni pohrdavě,
co ona o světě ví?
Kdyby někdo chtěl, tak hravě,
ji mávnutím hůlky odklidí.
Ona netuší, že pouze strach o ni,
skrývá za vlastních citů retuší.

Vím, je to "takový nějaký divný", nebo alespoň mně to tak připadá...ale nic lepšího se mi nepodařilo vymyslet.

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Ok & No

Poznámka: Text kurzívou myšlen jako přímá řeč, z poetických důvodů, nelíbily se mi tam uvozovky. ;)

Ok, he nods and smiles
and invites me in.
He opens a bottle
And I help myself to some wine.

Ok, he takes a shower
and says no more words.
There’s only the bottle
And I, waiting in the living room.

Ok, he tosses his head
And starts undressing.
He tugs at the towel
And I don’t move towards the bedroom.

Ok, he takes a breath
And drinks some more.
He looks at the glass
And I think I need a cigarette.

Ok, he leans closer,
And touches my arm.
He doesn’t want to start
– I say no and leave.

Fandom: 

Okno do duše

Pohlédla na mne a já ztracen byl,
tak rozbouřené srdce jsem dosud nezažil.
Žár nocí a ledových rán vichry dmoucí,
nevinnost růže, však žena zvoucí.
Má v sobě sílu, z níž po zádech mi běhá mráz,
je bezpečným přístavem, hned mění se ve strmý sráz.
Svéhlavost mluví z ní, chce vše, co jen si poručí,
a jindy zas jak vločka sněhu, roztaje mi v náručí.
Chránit ji budu, jak mužům je dáno,
však ona mně, často záchranné hází lano.
Miluji ji a jsem si jist, až nám život léta zúročí,
naposled uložen do jejích dlaní, chci pohlédnout jí do očí.

Fandom: 

Stránky

-A A +A