DMD č. 20. pro 20. 4. 2012. Téma: Nástup!

Obrázek uživatele Charlie

Příliš krátké zdřímnutí

Tetičku by jistě nepotěšilo, kdyby věděla, že se Nancy nevěnuje vyšívání. Jenže být lovcem krokodýlů je mnohem zábavnější a prateta po obědě projednou usnula, takže nehrozilo, že by na to přišla. Leda by byla drak a svůj spánek jen předstírala.
„Margaret, Lilly!“ ozvalo se náhle ze zahrady.
„Okamžitě se vraťte sem!“
A pak že draci neexistují. Nancy si rychle opláchla ruce a spolu se sestrou naklusaly před tetu. Ta se už už nadechovala, aby jim vytkla jejich hrubě nevhodné chování, ale pak se pořádně podívala na Peggy.
„Co jsi to proboha prováděla, Margaret?!“ zhrozila se.
„Byla jsem krokodýl,“ přiznala tiše.

Obrázek uživatele Anne

Přiznání není lehké

Spíš BJB, chtěla jsem psát něco jiného, ale to bych se nemohla předtím dívat na ten film, trochu mě to vzalo.

„Nástup!“
Nezvládnu to. Nešel bych tam, ani kdyby mi neříkali „Nechoď.“ Pro ten pocit, že mě neodsoudili. Tolikrát jsem měl potřebu to ze sebe vyřvat. To přiznání. Nevyšla ze mne nikdy ani hláska. Dokonce jsem sám sebe chtěl přesvědčit, že mám Anku rád. Ne, že ji miluju. Ale nemůžu ji napořád sobecky okrádat o štěstí, o sebe, o lásku. Zřeknu se lásky, budu tvrdit, že mi to nevadí. Zřeknu se vztahů, protože mi prý nic neříkají. Že mi to nic nedává.

Opustit nynější přátele. Najít si nové a na rovinu jim to říct, by bylo snazší. Vyhnout se odmítnutí stávajících.

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Loučení

Poznámka 1: Doufám, že jsem nikomu neukradla nápad.

Poznámka 2: Asi by si to zasloužilo lepší zpracování. Ale nějak jsem ten nápad nechtěla opustit.

Poznámka 3: V těhle událostech se až tak nevyznám, za jakékoli opravení historických nepřesností budu ráda.

Na pražském hlavním nádraží se tísnil hlouček lidí. Rodiny se loučily se svými dětmi.
Ty mladší se těšily na výlet, na všechno, co je čeká.
Na starší dopadala atmosféra doby, strach z definitivnosti dočasného odloučení.

Děti nastupovaly do vlaku.
Se svými pár věcmi.
Dvacet dětí.
Pouhých dvacet dětí.
Celých dvacet dětí.

Rodiče je ještě naposledy uklidňovali. Ještě jim naposledy mávali.
Děti jim mávaly zpátky.
Některým se po rodičích už teď stýskalo.
Některé si uvědomovaly, že za pár dní budou mít nové rodiče.
Všechny čekala dlouhá cesta a velká změna.

Nástup ukončen, vlak vyrazil.
Za pár dní měl dorazit do Londýna.

Poznámka vysvětlovací: Drabble se snaží odkazovat na první Kindertransport, na jehož vypravení se podílel sir Nicholas Winton.

Fandom: 

Kdo si hraje, nezlobí

„Táááák, vypití téhle láhve oslavíme Nástupní hrou.“
„Co je to Nástupní hra?“
„Nastoupil jsi do ní dobře. Pointa je v tom, že v každém souvětí musíš použít alespoň jedno slovo nástup nebo jeho jiný tvar.“
„Co je to za nástupní blbost? Nastoupila ti ta tequila snad do hlavy?“
„Napadlo mě to, když jsem minulý týden ožralý jel metrem a stále hlásili, ukončete výstup a nástup. Pak na mě ale nastoupil revizor a vystoupil mě.“
„Mně jednou sbírali policajti, když jsem usnul na nástupním ostrůvku.“ Vrznutí dveří.
„Hoši, alou spát.“
„Mami!!!“
„Okamžitě nastupte do postele.“
„Fajn, stejně to byla Nástupindní hra.“

Fandom: 
Obrázek uživatele sigam

Těžká jsou rána mistra Jana

Probudil se a bylo mu bídně. Když si šáhl na čelo, připadalo mu dokonce, že má teplotu. Úplně hořel. Ale nemocný být nemohl. Přeci jen se nacházel v Nebi – na místě věčného klidu, míru a hlavně na místě, kde něco jako rýmička neexistuje.
Nejspíš to bylo tím hrozným snem, co se mu zdál. Tisíce lišek tančících kolem táboráku a tvářících se velice posměšně. A všechny držely v packách sirky, kterými chrastily do rytmu. Zamračil se. Vážně se dnes necítí. Musí se vyhnout rozcvičce.
„Nástup!“ Je to tady.
„Dneska ne, Miroslave.“
„Ale Jene, snad jsi to včera zase nepřehnal s vínem?“

Obrázek uživatele may fowl

Incident

Byly dny, kdy měl John tisíc chutí svého spolubydlícího utlouct k smrti nejlepším jablečným závinem paní Hudsonové. Pokud možno horkým a dosud nenakrájeným.
Byly dny, kdy by se spokojil s rozbitím houslí o Sherlockovu chundelatou hlavu. Jako třeba dnes.
Sherlock Holmes prováděl sociologické experimenty v koupelně.
„Jsem voják ve výslužbě,“ prskal John. „Mám naordinovaný klid, ne další traumatické zážitky.“
Detektiv ani nemrkl.
„Jestli tě to uklidní, psal Lestrade.“
„Kvůli tobě mi vystydl čaj.“
„Únos. Žádné zprávy, žádné vydírání, nic.“
„Nikam nejedu,“ trval na svém doktor.
Trucovat vydržel přibližně 4,17 sekundy.
„Tak si nastup!“ pokynul Sherlock k taxíku.
A John nastoupil.

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Švýcarské Alpy

Předchází mému drabbleti Nepravděpodobné výsledky. Věnováno všem falešným i skutečným bílým plášťům :).
****

Založit šlechtitelskou stanici? Nevíte, jaké je to martyrium. Už jen toho papírování! Sestavit projekt, vymámit grant, zfalšovat podpisy, skutečně postavit nebo pronajmout barák, pořídit zvířata, koupit papír do tiskárny a náplně do propisek.
Když to všechno konečně dokázal, uvědomil si, že je v budově sám. Jen dole se poflakovalo několik dělníků...
Na stole leželo lejstro z inspekčního úřadu oznamující brzký příjezd někoho nepříjemného.
Zahleděl se na ty zasloužilé muže, povalující se v trávě a hledící na obzor. V hlavě se mu mihla úsporná žárovka.

„Inženýři, pozor!“ Před manažerem Zuchtem stála parta přírodovědců. Mají přeci bílé pláště, co se může pokazit?

Fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Nástup do prvního zaměstnání

Psychicky vyčerpaná a poznamenaná dnešním bonusem jsem tentokrát téma obešla.

Varování adeptkám (adeptům) učitelského povolání:
Jen co se na chvíli k tabuli otočí, ze třídy slyší řev, cuká jí v obočí. Obtloustlá Iveta žaluje na Zuzku, že prý ji ukradla pět kaček na zmrzku. Honza si na Petra otvírá pusu, vylil mu na sešit čtvrt litru džusu. Pak v zadních lavicích strhne se bitka, perou se ostošest zlotřilá dítka. Dalibor na kluka před sebou plive a holky vepředu broukají tklivé písničky z cédéčka Lucie Bílé. Po pěti minutách tady v té třídě její tvář barvou se podobá křídě. Horší než v horroru Alfréda Hitchcocka! 6.B vzdělávat je práce pro cvoka.

Obrázek uživatele Demis

Pánská jízda

„Všichni sem, fofrem!“ ozval se neočekávaný, ale notně podrážděný ženský hlas silou prcka svrženého nad Hirošimou a naznačoval, že kdokoliv by si dovolil neposlechnout, dopadne podobně jako již zmíněná Hirošima.
„Kdo je za to zodpovědný?“ otázka byla vlastně řečnická, ale mířená na všechny čtyři, tedy pět, ale Leandros právě vyprovázel dámskou společnost zadním vchodem.
„To jsem byl asi já,“ udělal Viktor malátný krok vpřed a stabilitu našel až díky Jessiemu, „nezvedl jsem prkýnko.“ Prozradil nechápavým mužským obličejům.
„Proto je celý hajzl od krve?“
„Asi jsem si trochu ublinkl.“
„CELÝ od krve! Plus koupelna!“
„Hádám, že jsem si ublikl trochu víc…“

Obrázek uživatele Quiquilla

Pod zámkem

Poznámka: Fandom stejný jako u Rodinné podoby, ale návaznost to přímou nemá. Takže tohle drabble se neodehrává proto, že první drabble, ok? :))
______________________________________________
„Všichni na ranní nástup! Pohněte si!“
Kovové dveře se otevřely a na cele se rozsvítilo. Pět hodin - čas vstávat.
Jessica se otráveně přetočila na druhý bok. Ten Lexík, co si šlehla večer, ještě nejspíš účinkoval. Kurva!
Zkusila si stoupnout.
Hlava jí třeštila a žaludek měla vzhůru nohama, ale co mohla dělat?
Všechny její spolubydlící už byly venku. Dobře věděly, že do nástupu zbývá jen několik minut.
I Jessica to věděla. A ani ona nechtěla skončit na samotce. Znovu.
Ještě tepláky a vlasy sepnout do culíku.
Už na ni čekají dozorci, i ta odporná snídaně.
„Hurá do nového dne!“ zamumlala otráveně.
______________________________________________
Pozn.2: Lexík = Lexaurin (lék, který se používá proti úzkosti a depresivním stavům, utlumuje organismus, přináší příjemné pocity, je silně návykový; ve věznicích je samozřejmě zakázaný - jeho držení)

Fandom: 
Obrázek uživatele Gary Stu

Prevence

“Pozóóór! Nááástup! Do dvojstupu!”
Hemžení.
“Tak co má tohle být! Všichni se správně zařadit!”
“Takže...” prohlížel si uskupení.
“Takhle by to nešlo! Každý, kdo je víckrát ať se laskavě sjednotí,” zaburácel. Nastal frmol.
“Dobře tak se zkuste seřadit podle času!” řekl. “Ať, sakra, víme, kdo je kdy na řadě!”
“1. měsíc, ano.” Pak mezera. “15 měsíců? ...to jako mezi nic nebude - takhle nikdy nezvítězíme!”
“Tak se zase rozdělte!”
Počet zúčastněných se zněkolikanásobil.
“Slušná účast na začátku... patnáct měsíců - další příspěvek,” mumlal, když prohlížel řady.
Záškrt, tetanus, dávivý kašel, obrna, žloutenka... Ty všechny tedy porazíme, ale co když se objeví noví...?!

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Karty

„SETNĚTE jí hlavu!“ Srdcová královna vykvíkla tou nejhorší fistulí, jakou kdy Alice slyšela. Pár karet otráveně zamručelo, jiné protočily oči. Ale královna je královna, takže než se Alice nadála, předvedly karty úchvatnou vojenskou přehlídku. Nastoupily na malé nádvoří, obklopily Alice a mířily na ni kopími.
„Mám pocit, že tohle už ani není vtipné,“ povzdechla si Alice.
„Nebraň se, bude se mi to líbit,“ usmála se Srdcová královna vražedně. Alice tedy dál stála uprostřed nádvoří a nechala rozličné karty, aby se ji jedna za druhou snažily propíchnout. Marně.
Srdcová královna se smála, Alice nikoliv.
„Ne, vážně, konec. Tohle je debilní role-play.“

Obrázek uživatele Zuzka

Zpoždění

Brightonským vojenským táborem zazněla trubka. Stany se zavlnily, šavle zazvonily, přezky zacvakaly. Několik korbelů popadalo na zem. Červené kabáty se ze všech stran sbíhaly na travnatý buzerplac uprostřed ležení. Vojáci se spěšně a celkem disciplinovaně řadili ke svým oddílům.
Velitel se otráveně rozhlížel po nablýskaných zástupech.
Známé firmy, no jistě. U všech čertů rohatých, chlapi zatracení.
Některá důstojnická místa doslova řvala prázdnotou.
Doběhli pozdě, ještě se cestou upravovali. Rozcuchaní, nedopnutí, uválení.
Wickham na tom nebyl zdaleka nejhůř. Někteří se tvářili jako rozčepýřená kuřata, jiní se naopak ještě naparovali před kamarády. Lydia nebyla zdaleka jediná ze řetězu puštěná kozulena v okolí.

Obrázek uživatele Justinka

Nástup na Babylon!

„Nástup na Babylon!“ vypískl Emmette v příšerné růžovo-zelené kombinaci,
když viděl Briana přichystaného k odchodu.
Haha, opravdu to vypadalo jako nástup na skautském táboře a Brian byl vedoucí.
Během chvilky odcházejí. Sleduju je a nechápu, jak k nim Brian přišel, on takový sexy elegán se tahá s takovými podivnými…
Ted je lůzr na první pohled. Emmette je ztřeštěný, výstřední, emoce stříkají… a Michael je dospělé ufňukané dítě.
Když jsem je moc neznal, myslel jsem, že to Brianovi kazí pověst, ale čím víc jsem je poznával, tím víc jsem uměl ocenit, jací přátelé to jsou. A on zas pro ně!

Fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Time to welcome spring

Všichni se shromáždili na náměstíčku a netrpělivě podupávali kopýtky.
Zima byla už téměř za nimi, jen ji ještě musí ze svého městečka pěkně vyklidit a udělat tak místo pro jaro.
Starostka vystoupila za řečnický pultík, aby pronesla motivační řeč. Všichni poslouchali a většina z nich cítila jisté napětí, nejspíš spojené s nadcházejícím jarem.
Ve všech ale hlodaly pochybnosti. Je toho přece tolik, co musí stihnout. I když se každý rok snaží ze všech sil, stejně se jaro opozdí. Protože někde zůstane závěj sněhu, nebo nepřiletí ptáčci, nebo nejsou probuzená zvířátka…
Pak se ale ozvaly hlasy vedoucích týmů:
"Winter wrap up..."

Obrázek uživatele Danae

Nástup do služby

Hanna oficiálně nastoupila do služby onu zářijovou sobotu, kdy se ze slečny Taylorové měla stát paní Westonová. Opatrně se probírala kaštanovými prameny budoucí nevěsty a ruce se jí trochu chvěly. Byla neuvěřitelně šťastná a strašlivě nervózní. Stát se v osmnácti letech komornou z pouhé mladší služebné předčilo její nejdivočejší sny. Poslední měsíc chodila v patách komorné slečny Emmy, aby od ní odkoukala, co šlo, a zkoušela si česání na každém z ženského personálu, kdo se nechal. Přesto jí teď bušilo srdce a sponky padaly z ruky. Slečna Taylorová se na ni do zrcadla usmála. “Nebojte se Hanno. Spolu to zvládneme.”

Hanna je kanonická austenovská služebná, kterou doporučil pan Woodhouse budoucí paní Westonové "protože je to úslužné a zdvořilé děvče, které vždycky stiskne kliku opatrně a nikdy nebouchá dveřmi" :)

Obrázek uživatele Ness

Ranní nástup

A/N: To jsem zvědavá, kdo to poznáte :-)

Vyrovnat, vypnout hruď... tělo dělá pohyby samo, kopíruje mého druha ve zbrani po pravé straně.
Mysl mi stále utíká k dnešní noci. Pořád jako bych cítil tu strašlivou bolest; to ale není ničím v porovnání s tím ostatním. Pokaždé, když zavřu oči, promítne se mi na víčka ten zoufale tázavý hnědý pohled, vyrazí mi po těle studený pot a srdce mi buší o žebra, tak tak že nerozerve modrošedou látku uniformy a nevyskočí mi z prsou ven.
To, co chci udělat, je čiré šílenství; přesto musím, nemohu jinak.
Naposled se zhluboka nadechnu, abych si dodal odvahy, a vystoupím z řady.

Fandom: Fráňa Šrámek: Raport

Fandom: 
Obrázek uživatele eliade

Řečové hry

A/N: BJB jak vyšité, ale zároveň i taková symbolická tečka za hodinami filosofie, které pro mě dnešním dnem skončily.
Vysvětlivka: Lokuce = to, co je doslovně řečeno; ilokuce = to, co se za slovy skrývá; perlokuce = to, co se očekává od toho, kdo výrok slyší.

Písemná práce – Filosofie jazyka
1. Určete lokuci, ilokuci a perlokuci ve výroku: „Slečno, neznáme se odněkud?“
2. Vymyslete alespoň dva různé kontexty, kdy mohla padnout věta: „Nástup!“

1. Lokuce: Dotyčný se ptá, zda jsme se už někdy viděli.
Ilokuce: Dotyčný se chce pravděpodobně seznámit.
Perlokuce: Očekává se, že zareaguji podle toho, jestli o seznamování mám, nebo nemám zájem.
2. Vedoucí tábora zavolá: „Nástup!“
Rozzuřený sbormistr poté, co zpěváci opět začali zpívat o dobu později, zakřičí: „Nástup!“
---
Mohlo by se zdát, že jsem písemkami z filosofie vycvičená natolik, že mě žádné téma v DMD nepřekvapí.
Ale někdy ani připraveným štěstí nepřeje.

Fandom: 
Obrázek uživatele Neferet

Válčit a bojovat

Špína. Zápach. Zima.
Utrpení. Bolest. Smrt.
Myslel jsem si, že to nebude tak těžké.
Jít sem pro mě byla otázka cti.
Způsob jak uchránit rodinu před nájezdy těch barbarů.
Možnost jak se pomstít za smrt bratří, za to co udělali našim ženám.
Nikdy mě nenapadlo, že to bude tak těžké.
Utrpení. Bolest. Smrt.
Křik. Nářky. Úpění.
Běhá mi z toho mráz po zádech. Ochromuje moje myšlenky. Nutí mě myslet na mrtvé.
Utrpení. Bolest. Smrt.
Jediný výkřik „Nástup!“ a moje srdce se zastaví. Krev v žilách zamrzne. Mysl se hroutí.
Představa dalšího boje je ochromující. Ale přesto zvedám meč a jdu.

Fandom: 

Autorita

Poznámka: Minerva. Navazuje na Památku na dny míru.

Otec stál na schodech, tvářil se přísně.
Ticho. Dokonce i matka přestala vařit a dívala se na něj. Thomas se celý scvrknul. Pryč bylo sebevědomí vítěze.
„Pojď ke mně mladý muži.“ Tichý autoritativní tón. Thomase nenapadlo odporovat. Postavil se do pozoru. Skoro jakoby nastupoval na skautském táboře. Chvíli se přetlačovali pohledem.
Mladík sklopil oči.
„Usmíříte se?“ ptal se, nerozkazoval.
„Ano, otče!“
„Lituješ toho?“
„Ano!“
Minerva musela otce obdivovat. Tak málo stačilo, aby donutil sebevědomého kluka litovat toho, co udělal.
„Posekáš zítra louku za vsí?“
„Ale…“
Dlouhý pohled.
„Ano.“
Otec pokýval hlavou a znovu se zavřel do pracovny, kde připravoval kázání.

Obrázek uživatele Brygmi

Chci být tvou hvězdou

Ivy se vidí na scéně, reflektor ji jemně osvětluje, blond vlasy se stáčí po stranách. Marilyn Monroe.
The music starts playing, it’s the beat of her heart saying „let me be your star.“

Najednou se jí zmocní třes a nechá představu pominout. Ivy nasype do hrsti několik prášků a polkne je. Nemůže se přece nechat zničit. Nedovolí jim to. Půjde tam a bude skvělá. Respektive bude profesionální, protože skvělá být nemůže.

„Holky, za pět minut!“

Kývne a snaží se soustředit. Jenže je strašně těžké si to na jevišti užívat, když jste jen v company. A když Karen Cartwrightová je Marilyn.

Fandom: 
Obrázek uživatele Stevko

Major

Major Haluška sa prechádzal pred nastúpeným družstvom. Nebol spokojný. Od vyhlásenia poplachu do akého takého nástupu uplynula skoro polhodina.
„Vy tam vzadu. Kde máte topánku? Keby bola vojna, dal by som vás zastreliť.”
Vojak Čilipan sa rozplakal a posadil sa na zem.
„Ten je úplne blbý,” ozvalo sa spomedzi vojakov. „Ak vydrží, stane sa minimálne plukovníkom.”
Major si to nevšímal.
„Ale nikto z vás vojnu nezažil. To sme strieľali boľševikov, teda čo to trepem, nemcov samozrejme.”
Zasnil sa. Spomínal na dobu, keď ešte velil skutočným vojakom.
Po chvíli sa spamätal a povzdychol si.
„Čo bolo, to bolo, terazky som majorom.”

Obrázek uživatele Rebelka

Nesmělý věznitel

Když Doctor zničil Avevinu totalitu, zavřel její členky do zapadlé místnůstky v útrobách Tardis.
Upřímně – tu místnůstku nenáviděl. Ještě upřímněji – k smrti se jí bál.
Proto se mu teď klepala ruka, když tichounce klepal na dveře.
„Ehm… dámy? Nástup?“ špitl.
Rozzuřené pohledy se do něj zabodly jak oštěpy.
„Co zas chce?“
„Beztak potřebuje zavázat kravatu.“
„Nebo má roztrhaný ponožky.“
„Nebo timelordí rýmičku.“
„Pověz, žes zas někde rajzoval a nevzal si šálu?“
„Ale ta byla čtverky…“ zaprotestoval, ale hned se vzpamatoval. „Jen jsem vám chtěl říct, že vás propouštím zpátky na Zem,“ zadeklamoval.
„Radši obětovat planetu než tohle…“ dodal velice tiše.

Obrázek uživatele Ebženka

Vždycky než zvednou kotvy

Anna věděla, že už by dávno neměla plakat. Zdravý rozum jí velel vzchopit se, jít dál. Byla to ale věc, ve které odmítla svůj (i cizí) zdravý rozum poslechnout. Realita se příliš často rozcházela s jejími představami a potřebami, a příliš mocně se vkrádalo, co by, kdyby...

Frederick věděl, že by to už dávno neměl takhle prožívat. Bylo nerozumné chovat vzpomínku na někoho, kdo pravděpodobně dávno zapomněl. Jistě je vdaná za někoho perspektivnějšího. Ale pokaždé, když vyplouval na moře, cítil, že Anna tam někde je a on ji opouští. Cítil se vinen.

K čertu s tou bláhovostí. "Zavelte nástup!" poručil.

Obrázek uživatele Dangerous

Slova

Poslouchají na slovo. Reptají, brblají, potajmu si šeptají – všechno slyšíš, i když jim někdy nerozumíš. Ale vždy jsou tam, kde mají být, přesně na čas a přesně po čas, který jim je vymezen.
Šrapnel. Bonbónek. Bezejmenná sedmikráska. Bouře. Konec. Začátek. Míč. Barvy. Duha. Slunce. Déšť. Když se podívala z okna… Podíváš se na hodiny. Jsou čtyři, venku je ještě tma. Zavřeš oči. Poznámkový blok. Nejdelší kniha. Gumička na poušti. Zelený kámen. Jeden nový komentář…
Rozhodneš se, že se zítra před spaním nesmíš zapomenout pomodlit ke svaté Glorii. Noční můry o drabble totiž spočívají v nastoupené armádě témat nenapsaných do půlnoci.

Obrázek uživatele Envy

Milovník

„Nástup!“ Zvolal učitel tělocviku. Všichni žáci ze třídy 7. A se tedy zvedli a šli povinně nastoupit. Jako obvykle se to nemohla obejít bez pošťuchování, pár chlapeckých poznámek na dívčí pozadí a stěžování si na to, s čím je bude tělocvikář mučit tentokrát. Když byli všichni v klidu nastoupeni, tak tělocvikář pronesl několik obvyklých frází, všechny si je přepočítal a jal se do vysvětlování toho, co budou dělat dneska.
„Takže moji milí žáčci, dneska se vrhneme na gymnastiku!“ Pronesl zvesela učitel.
„Néééé,“ ozvalo se sborově.
„Ale vždyť na ní není nic špatného! To já jsem ve vašem věku gymnastiku miloval!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Ranní pohoda

Sherlock seděl u stolu na kterém byl položený úředně vypadající list papíru.
Lokty opřené o desku, prsty spojené, nezaostřený pohled.
John vešel do pokoje s obvyklým ranním zíváním a protahováním.
"Káva je v konvici, čaj na stole, ničeho jiného se raději nedotýkej," varoval ho nepřítomně detektiv.
Doktor se s koflíkem kávy uvelebil v křesle. Trochu probuzeněji se dotázal:
"Máme nový případ?"
Odpověď nedostal, a tak se rozhlížel. Uviděl roztrženou obálku uprostřed koberce. Zaostřil na ni.
"Ten dopis byl pro mě!"
"Zajímalo mě, co ti píšou Médicins Sans Frontières. Prý by tě využili v Keni. Neřekl jsi mi, že chceš odjet."

Fandom: 

Wagón klád

Cílovníci v grónské zemi napjatě očekávají wagón klád z Filipín. Už, už uvidí lokomotivu zdobenou erbem, na němž mává křídly ibis. Leč není jim přáno čekat v poklidu. Qílí orkán, rve z jasmínu bílého každý lupíneček. Kácí se i mohutný akát, na koleje padl trám. V hrachovině výsměšně krákorá rarášek. Špatně vyučený strojvůdce vypadl z mašiny. Ó náš pane! Jen v dálavě Ýgor mává, vlak chvátá k nám sám!
Spěchejme! Ó náš pane, spěchejme!
Z obrazovky promlouvá známá žena. „Je sobota, vítejte u zpráv. Železniční dopravu zastavila blýskavice, kterou si ani učený Xénokratés nedokáže vysvětlit. Papírníci se nedočkali potřebného dřeva."

Fandom: 
Obrázek uživatele Doktor

Sen o Doktorovi

To, že Martha Jones přestala s Doktorem cestovat, jí divných snů nezbavilo. Třeba tenhle: Je v Praze, ve městě, o kterém pořádně ani neví, kde je, a už vůbec nezná řeč, kterou se tam mluví. Pronásleduje jí hejno Daleků. Vbíhá do metra. Sbíhá eskalátor v naději, že chytne vlak dřív než oni. Vlak je ve stanici, avšak Daleci vykřiknou: „Ukončete nástup!“ Dveře se zavřou. Konec.

Střih o filmové políčko zpět: Ozve se pouze „Ukončete nás...“ a pak již na ně muž s rozčepýřenými vlasy míří svůj sonický šroubovák. Bzučivý zvuk. Potvory náhle zmizí.

Martha nic nechápe, ale úlevně si vydechne.

Fandom: 
Obrázek uživatele Tyto Alba

Zodpovědnost k fanouškům

(Pozn.: drabble navazuje na tuhle scénu :) )

Probudily nás zvuky. Slyšel jsem, jak Adam fňuká a noruje pod deku, zatímco Bernadette na něho syčí aby koukal kurva vstávat.
„Co se děje?“ zamžoural jsem. Bernadette ukázala na okno. Já tam viděl jen australskou noc, ale ona měla lepší oči.
„Jsou tam.“
„Kdo?“
„Domorodci. Maorové.“
„Už ne, proboha!“ ozvalo se zpod deky. „Felicie už dneska nevystupuje. Je unavená!“
Otevřel jsem okno.
„Víte o tom, že jsou tři hodiny ráno? Dámy se musí vyspat!“
Ze tmy svítily rozzářené půlměsíce úsměvů domorodých obyvatel. Vzdal jsem to.
„Ale naposled!“
Půlměsíce se nadšeně rozkývaly nahoru a dolů.
Povzdechl jsem si.
„Holky..? Na scénu!“

Stránky

-A A +A