Jane Austen: Pýcha a předsudek

Obrázek uživatele Blanca

Oběti, které přinášíme

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zuzčino drabble Marné plány

Drabble: 

Sotva se Mrs. Burnwood otočila, aby zkusila pro Lizzie a Jane najít jiné dočasné řešení, všimla si, že se k nim blíží postava v uniformě oficíra.
"My o vlku," zabrumlala si. Kanonický voják však mohl situaci spíše zkomplikovat, než zlepšit.
"Madam, dovolte, abych vašim nejmladším svěřenkám nabídl doprovod," uklonil se dvorně a když se narovnal a šibalsky mrknul zeleným okem, Susan málem zaskočilo.
"Myslíš, že na to nepřijdou?" zeptala se opatrně.
"Jsou ve stavu 15-hormony. A cesta do Merytonu trvá půl hodiny. Za ty tři věty, které stihnu pronést, si ani nevšimnou ženskosti hlasu," ujistila ji zpoza bradky Mrs. Meadows.

Závěrečná poznámka: 

Snad mi odpustíte, že se mi letos nechce drabblení tak zcela zanechat...

Obrázek uživatele Zuzka

Bílá je univerzální

Drabble: 

Minule jsme tu měli na návštěvě dámy. Celý gauč zabraly. Mňau. Můj nový gauč. Zádrhel byl ovšem v tom, že všechny měly krásné jemné světlé róby. To se kočičí povinnosti špatně uplatňují.
Dnes přišli na čaj pánové. Mnozí z nich jsou tak krásně asociální. Prrrrrrrr. Neodolatelně přitažliví.
Všichni mají tmavé fraky. Všichniiiii. Lahoda! Jsem ráda, že jsem ten gauč mezitím tak pečlivě připravovala. Náročná práce.
Teď je jen načase hupsnout na klín panu Darcymu a později elegantně předupkat na pana Palmera. Prrrr! Drrrrrrbej!
Tváří v tvář tolika společenským oděvům mnou však zmítají obavy.
Stačí-li můj kožich na ně na všechny?

Závěrečná poznámka: 

Raketka zpátky na scéně!

Obrázek uživatele Zuzka

Teror času

Drabble: 

Běžný životní rytmus této doby je prostě k uzoufání! Dlouhé ráno. Soukromá snídaně. Nudné zábavy následované neméně plytkým obědem v kruhu rodinném. Je potěšením mít tu alespoň blízkého přítele. Sledovat ho, jak se snaží odradit drahou sestřičku je vskutku komické. Polovinu odpoledne ovšem zabijí sportovní nebo intelektuální činnosti.
Jen někdy u čaje má člověk příležitost ukrást pár pohledů. Ale jak hřejí!
Toho času zkrátka není dost.
Proč musejí dámy od večeře odcházet dříve?
Proč bych nemohl jít s nimi? Proč nejsem dáma?
“Ehm!,” odkašlání zpoza závěsu vytrhne Charlese z úvah.
“S tím bych vám mohla pomoct. Ale to spíš nechcete.”

Závěrečná poznámka: 

Charlesi, Charlesi, ty jedno dřevíčko...

p.s. o teroru času po zavedení přesnějšího (méně než hodinového) měření nám velice rád vyprávěl jeden z vyučujících na univerzitě. Na ono téma se ale nějak nedostavil nápad. Ale věděli jste, že hybatelem zpřesňování času byla také (a zejména) železnice?

Obrázek uživatele Zuzka

Marné plány

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma Nehlaste se všichni z 18.4.

Drabble: 

“Podívejte, nechci přepisovat existující dílo klasické literatury,” rozhodím rukama, když se na mě upře několik nehezkých pohledů.
“Jenom by se hodilo, aby měla Jane chvíli klid. Aby se Lizzie mohla projít s Charlottou do Merytonu a zpátky a nemusela u toho poslouchat pilinózní žvanění o oficírech a pentlích.”
“A my ho snad poslouchat chceme?”
“Pokud ten oficír bude někdo z vás a prostě ji zaměstná…”
“Nemám se s ní o čem bavit.”
“Nemám na to kostým… totiž uniformu.”
“Na tohle jsme starý.”
“Mám ženu! Zabila by mě!”
Vzdávám to. Musím uznat, že kluci mají vesměs pravdu. Takhle se Lydie nezbavíme.

Obrázek uživatele Carmen

Promarněná příležitost aneb jak paní Bennetová neprovdala dceru

Drabble: 

"Počasí nám přeje," usmála se u snídaně paní Bennetová a významně pohlédla na manžela.
Pan Bennet se úspěšně bránil hradbou z novin.
"Nu, jak říkám. Krásně počasí na výlet."
"Mamá! Mohli bychom..."
"Nesmysl, dítě, je počasí jako stvořené na výlet k jezeru. Pan Dawson říkal, že by rád takový výlet podnikl, že, pane Bennete?"
"Jistě, drahá," zašustily noviny.
"Inu, pan Dawson je pohledný, příjemný mladý muž. Každá dívka by..."
"Hlavně Rosemary Murrayová. A ona se líbí jemu! Bylo legrační, jak to neviděli, tak jsem to včera oběma jemně naznačila," zasmála se Lydia.
"CO ŽE JSI?!" chytla se matka za srdce.

Obrázek uživatele Tenny

Některé věci se nemění

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku/Čertisko ;)

Kdesi, kdysi ve vzdálené budoucnosti...

Drabble: 

"Mami, tobě zase teče oční implantát?"
"Ale ne, drahoušku, to jsou slzy dojetí.. Ten nový holoprogram je úžasný!"
Dcera se zvědavě podívala na obrazovku. Jakýsi modrý mimozemšťan s chapadly tam hleděl na mladou dívku.
"Byl jste tehdy přesvědčen, že vás vyslyším?" zeptala se dívka.
"Skálopevně! Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že toužíte, abych se vám vyznal," zacvrlikal mimozemšťan.

"To je mi nějaké povědomé, určitě je to nové?" zajímala se dcera.
"Jmenuje se to Chapadla a předsudek! Nejnovější adaptace! Vybrali moc krásného herce jako Darcyho, že?"
"Že se nestydí ten knížku pořád recyklovat."
"Některý materiál prostě únavou netrpí."

Závěrečná poznámka: 

Věty v kurzívě jsou přímá citace z knížky, vydání 1974 od Odeonu. ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Moc povznesených

Drabble: 

"Jestli si náhodou někdo přijde pro Mary nebo Kitty... pusťte ho dál, jsem v dobrém rozmaru."
Pan Bennet se pro sebe v náhle znovu zklidněné knihovně usmíval. Se soumrakem mu ale začalo docházet, co na sebe čtveráckou poznámkou možná přivolal. Dvě dcery ze tří se vdaly vzorově, je tedy možné, že lačnící dravci krouží blíže, než by se slušelo. Nebyl uvyklý myšlence, že by jeho rodina skýtala lákadlo odraženého pozlátka.
Za všemi úsměšky miloval své holčičky nadevše. Bude si s nimi, snad poprvé, muset zcela vážně promluvit. Teď jsou to ony, které mají svůj výběr pevně v rukou. V srdcích.

Závěrečná poznámka: 

Tak jsem si řekla, že to do půlnoci a z mobilu ještě zvládnu, ač jsem to původně chtěla odložit na bonus. Je to tudíž poněkud neučesané. Ale zas... bjb to není :)

Obrázek uživatele Zuzka

Oddychu nedopřáno

Drabble: 

Proč bych je ostatně nepozvala sem? Máme ten nový prostorný gauč…
Myšlenka dobrá, jen překonat hodinku vytrvalého údivu a dotazů na bídu a vymoženosti jiné doby. Pak hovor plynul, stačilo dolévat čaj.
“Doufala jsem, že matinka a tetičky s tím dohazováním někdy přestanou. Ale stále mají Kitty, tedy dost větru pro jejich mlýny.”
“Vskutku! Margaret má paní Jenningsové už celkem plné zuby. A to ji zpočátku měla z nás nejradši.”
“Neskončí to nikdy. Tady drobeček se ještě nenarodil, nicméně Lady Russell už ví, že to bude děvče a bohatě se provdá,” povzdechla si Anne.
“Já bych všechny ty dohazovačky zakázala!”

Obrázek uživatele Zuzka

Něco ve vzduchu

Drabble: 

Sluníčko, čerstvo, znovuobjevená chůze. Lavička v parku. Hluk, pocit spěchu, rozčilující nerozhodnost.
“Směla bych si přisednout?” dáma v šatech, paprsky přes okraj slamáku.
“Jistě,” studuji obličej, “slečno Jane?”
“Paní Bingleyová, teď už,” podává mi jemnou dlaň.
Důvod k úsměvu.
“Zdála jste se mi… nespokojená.”
“Asi jsem. Nemám proč. Nic zásadního mi nechybí ani nepřebývá.”
“Vrtá vám to hlavou, že? Pochybnosti.”
“Hm.”
“Ale ty také k životu patří. Měla jsem a mám jich mnoho. Jen se o nich nedočtete.”
“Já vím. Jen jsem doufala, že mi počasí spraví náladu.”
“Dejte mu čas, je to stěží pár dní.”
“A ještě méně nocí.”

Závěrečná poznámka: 

Pokud se mi povede vymyslet něco lepšího, než je malý osobní povzdech, asi tohle označím za nesoutěžní.
Nějak se necítím ve své kůži, duševně. Možná je to přehnané očekávání jakési změny. Možná jsou to prostě pochyby o tom, co dělám. Občas se přistihnu, jak reaguju na běžné věci úplně divně. Prostě... dny jsou příjemné a já bych si je snad chtěla užívat líp.

Obrázek uživatele Danae

Večer v Netherfieldu

Úvodní poznámka: 

Ahoj, lidi!

Drabble: 

Rosou zvlhlá tráva mu hladí podrážky bot. Hledí vzhůru, na poslední osvětlené okno, s absurdním vědomím, že i ta nejposlednější služka může vejít (bude-li mít dobrou výmluvu), ale on, pán domu, musí čekat, čekat, čekat dole v salonu, až mu bude Bůh milostiv.
Snaží si ji aspoň představit, zmáčenou deštěm na klusajícím koni, jak ji popisovala Caroline. S rozcuchanými vlasy a zarudlým nosem v netherfieldských peřinách. Je krásnější než kdykoli předtím. (Dobře že jeho idiotský úsměv skrývá tma.)
Za oknem se mihne silueta a on na okamžik zatají dech. Ale je to Elisabeth, kdo prudce zatáhne závěsy a zhasne lampu.

Obrázek uživatele Zuzka

Jinou cestou

Drabble: 

Minulou neděli navečer opustila nás zdáli ctěná a mnohými milovaná švagrová, teta, prateta a praprateta, vzor píle a cílevědomosti, vždy k radě ochotná Mary.
Veliký smutek se rozlil mnoha kraji, kde byla v přízni. Kdo kdy pochyboval o její ceně, poučil se, že snaha přináší své plody, když ji pro precizní hudební přednes bez přebytečného výrazu doživotně zaměstnal Ústav věd akustických. Její sestry se vdávaly, plodily potomstvo, hlídaly a vzdělávaly vnoučata. Když se Mary ptali po rodině, přisedla si jen blíže ke klaviatuře a pravila, že to není nic pro ni.
Slávu a pokoj její duši, vzpomeňte ji v modlitbách.

Závěrečná poznámka: 

nějak se ta myšlenka usadila... a už neodešla.

Obrázek uživatele Zuzka

Pět šperků

Drabble: 

Modré oči, plavé vlasy, půvab pohybu. Skromný optimismus, ušlechtilá dobrosrdečnost. Mladý, ještě před dvacítkou, takový býval.
Uštěpačná moudrost, která nezraní. Opatrný svit rozumu a trochu povznesené smýšlení o lidech slabšího ducha. I takový býval, když se poznal se světem.
Klid v samotě, ostentativní kroky navenek, věčná nespokojenost s očekáváním. Bývaly doby, kdy se toužil skrýt.
Život ve vleku a v úprku, přejímání barev ze všech stran. Hodit za hlavu. Zkusit neuvažovat. Ztrácel trpělivost.
Tvrdohlavost spolčená se spokojenou odevzdaností. Štiplavé šibalství. Kroky stranou.
Každá nesla jeho otisk. Stárnul. V nich však viděl pramen tekoucí dál, jakkoliv si z nich rád utahoval.

Obrázek uživatele George

Oznámení k sňatku

Drabble: 

„Drahá sestřenko,“ obrátil se k ní s výrazem, jenž nepochybně pokládal za svůdný úsměv, který však pro strašlivou nabubřelost majitele působil nanejvýš směšně.
„Stěží můžete pochybovat o předmětu mého hovoru“.

Přízeň Lady Catherin, výhody, jež pramení z takové známosti, výnosná fara na jejím panství, úctyhodné postavení „muže sukna“, majetek, který on sám zdědí po smrti jejího otce, to vše byly skutečnosti, jež mluvily jednoznačně v jeho prospěch.

A jemu dělalo moc dobře, že je nositelem všech těchto předností. O svém úspěchu nepochyboval ani na vteřinku.

Přinejmenším dokud za Elizabeth nezapadly dveře.

(Legrační je, že podobně sebejistý byl i ten druhý).

Obrázek uživatele Zuzka

Líheň

Drabble: 

Sedm let brebentivého neklidu, sedm let plenek, nočníků, prádla. Sedm let kojení, žvatlání, prvních kroků a prvního všeho. Sedm let radosti s mírně hořkým ocasem, sedm let nadějí a sedm let bolehlavu.
Dům neustále plný všeho, co výchova dětí přináší. Plný naděje, že statek zůstane v rukou rodiny. Že konečně jednou nebudou šetřit na pentle, ale na klobouk.
S tou nadějí i po těch sedmi letech připustí ještě jeden pokus. Jeden poslední, než bude na všechno pozdě. Janinka ostatně musí do školy, těžko pak na něčem šetřit pro budoucí věno.
S nadějí v syna. Všechno nebo nic.
Lydinka.
Tak nic.

Plán C

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma "plán B"

Drabble: 

Ta Jane je opravdu krásná. Lady Catherine se určitě bude líbit. Už ji vidím jako paní na hunsfordské faře.

Hm, je prý zadaná. Nevadí, je zde plán B, Elisabeth, Betty … Docela pěkná. Stále v dobré náladě. Podezírám ji, že i samostatně myslí, ale snad to lady Catherine nebude vadit tolik. Musím si ji zajistit na ten ples. Pak už to půjde hladce. Určitě mne už taky tajně miluje.

Odmítla mé vřelé city! Jak ji něco takového mohlo napadnout! To postavení, ta důstojnost! … No, asi je opravdu nějaká divná. Tak co teď?
„Dáte si čaj, pane Collinsi?“
Hele, Charlotta – plán C!

Obrázek uživatele Zuzka

Naruby

Drabble: 

"Proč to někdy nenapíšeš naopak?"
"Šílíš? Představ si někoho z nich tady."
"Matičku Bennetovou?"
Zuzka se zapitvořila

"Slyšely jste? Netherfield je konečně pronajat!"
"Bezrealitky? Dobrej makléř?"
"Má deset tisíc ročně!"
"Doufám, že ne korun."
"A polovinu Derbyshiru!"
"Bere na to dotace?"
"Důstojníci! Ach, mám slabost pro červené kabáty!"
"Hodím vás do Tesca, mají akci na zimní zboží."
"Moje dceruška! Vdaná! V patnácti!"
"Eeeeh... jak myslíte."
"Vám se prostě líbí mě zlobit."
"Prohlédla jste nás. Dáte si čaj?"
"Ach, mé ubohé nervy!"
"Tak raději lexaurin?"

"Neblbni, mohl by jí ublížit. Meduňku?"
"Klidně i kozlík, Gwen. Vlastně si trochu odpočinku stejně zaslouží."

Závěrečná poznámka: 

Nejsem si jistá, jestli to takhle projde, nemám pro rozlišení parodie zas tak velkej cit. Případně mám ještě jeden náznak nápadu, tak pokud se zformuje, použiju.

(vysv.: "Bezrealitky" píšu dohromady coby název webu)

Obrázek uživatele Zuzka

Povinnosti zadost

Drabble: 

Komorník přinesl svícen, popřál dobrou noc a zmizel. Kroky na schodišti ustaly. Chodilo se tu spát brzy, jak se na venkově sluší.
William si opláchl obličej a v zamyšlení dosedl na kraj matrace. Pokrývky voněly mýdlem.
Kap, kap.
Jistě. Na půdu trochu zatéká. Nevadí. Statek ujde, na výnosy však spoléhat nemůže. Přesto. Hodil by se. I k pronajmutí.
Sestřenka Jane je okouzlující. Požádá o ni. Ne-li, pak o Elizabeth. Rozhodně ji nebude oslovovat Lizzie. To spíše Betty. Ne-li ona, snad... ne. Mary je dosti mladá. Snad ještě připadne na plán C. C jako... jako Charlotta? Škoda, že tu žádná nebydlí.

Obrázek uživatele Zuzka

Ten větší strach

Drabble: 

Pozoruhodně slunečný závěr října nabízel příležitost k procházkám, k úniku ze společnosti přejících a všetečných uší.
"Tak již nyní nemáte námitek? Ani proti tomu, co vám přinesu věnem?"
Škádlivě se smála, srdce svíral strach.
Ne o tu ubohou tisícovku, která se rozplyne jako slza. Děsila se skrytých vazeb, které přináší s sebou. Sestry. Maminka. Tatínek. Tetička. Malé libůstky, velké smutky. Darcy nyní jednal s většinou příbuzenstva vlídně. Ustojí ale trvale to, co z jejich středu ještě ani nezná?
Ztichla.
Dokázal ji prohlédnout.
"Každý si s sebou nese i to, co není jeho břemenem. Nebojte se, Elizabeth. To už dobře vím."

Závěrečná poznámka: 

Věřím tomu, že podobné obavy zná kde kdo i ze života samého.

Obrázek uživatele Carmen

Trauma lovné zvěře

Fandom: 
Drabble: 

Pozorovaly ho desítky párů zvědavých očí. Přeměřující pohledy, kam se podíval, rychle maskované ucuknutím, smíchem. Někdy naprosto neskrývané.
Měl jistý pocit, že je vážen a hodnocen jako flák masa pečlivou hospodyní.
Polévalo ho horko, ale zachovával ledový výraz.
V duchu se proklínal. Nebylo snad nutné, aby sem chodil, ďas aby spral společenské povinnosti!
Šepot.
Nenápadně pátral očima po útočišti.
Začínal ho škrtit límeček.
Přiblížil se ke skupince mužů. Třeba ten večer bude snesitelnější s nudnými obchodními řečmi.
„Prý kapitální úlovek,“ pronášel významně jeden ze skupinky.
Zatmělo se mu před očima. Tak i tady o něm-
„Darcy! Rybaříte? Tady Jonhson zrovna...“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Princ Kazisvět

Fandom: 
Drabble: 

Takže tvrdíte, že jste se vždy chtěl stát duchovním?
Jistě. Otec si to přál a jeho pán rovněž. Cenil si mne jako syna. Vyrůstal jsem s tím přesvědčením.

Dovedete si ještě dnes představit, že by tomu tak bylo?
Ale samozřejmě. Bylo by to příjemně pohodlné živobytí, nemyslíte? Ženušku po boku, žádné trmácení s útvarem...

Nejsem si jist, zda by vaši věřitelé nenamítali...
Prosím vás! Naopak! Snadno bych se vypořádal s každým. Biskupské pokladně leckde cosi unikne...

A přízeň dam by vás nelákala?
Mě? Jistěže ne. Ale je těžko se bránit, když vám výše kazatelny přidá na lesku. No nemám pravdu?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

To nechceš

Drabble: 

"Vysvětlíte mi, a to okamžitě," Lady Catherine se nezdržovala s oslovením, "jak je taková hanebnost vůbec možná."
Pan Collins hleděl na svou chlebodárkyni s naprostou hrůzou. I jeho přirozeně zakrnělým společenským jemnocitem dokázala proniknout její prudká zlost.
"Ma..."
"Vaše žena bydlí na faře už sedm měsíců a není mi známo, že by snad byla v očekávání."
Panu Collinsovi se zatmělo před očima.
"Nedávala jsem vám dobré rady a netrpěla jsem vaše přebytečné pobyty v Hertfordshiru proto, abyste se šťastně usadil a nyní snad očekával čápy či zázrak boží. Nebo snad i v této oblasti potřebujete slyšet mé rady a doporučení?"

Závěrečná poznámka: 

Kdo komu co nakonec vysvětlil ponechávám na fantazii čtenářově...

Dopisování

Obdarovaný: 
Zuzka

Milá Zuzko,
posílám neoficiální dáreček, jako poděkování za Cranfordské drabblíky. Objevila jsi pro mne svět Elizabeth Gaskellové a Miss Matty se již po pár stránkách zařadila mezi mé nejoblíbenější románové hrdiny. Život mne donutil naznat, že nikdy nebudu Pipi Dlouhá punčocha (i když představou, jaké by to bylo vysadit jednou rukou šéfa na větev nejbližšího stromu, se dokážu bavit stále) ani Titty z Vlaštovek a Amazonek, natož pak žádná krasavice romantická hrdinka, ale v Miss Matty jsem objevila své románové druhé já :). Díky.

Obrázek uživatele Scully

Řekněte ano

Úvodní poznámka: 

Vemte mi to někdo, ať na to furt nekoukám :)
Tohle to pěkně vystihuje, byť je to z filmu a nikoliv ze seriálu z 1995.

Drabble: 

Darcy byl od rána celý bez sebe. Už týden se musel dívat na tvář slečny Bennetové.
K nesnesení! Celá ta situace mu způsobovala úzkostné pocity. Snažil se nedávat nic najevo, zvlášť před tetičkou se to nehodilo, ale uvnitř trpěl.
Dnes tomu udělá konec. Všechno jí řekne.
Vsedl na svého koně a odjel do domu pana Collinse. Byla sama doma. Tím lépe.
Vešel dovnitř a snažil se nevšímat jejího údivu.
Vypověděl jí jako o překot, co ho trápí. Požádal ji o ruku.
Chvilku oba mlčeli. Ona překvapením, on šokem z toho, co jí právě řekl.
Vlastně se jejímu odmítnutí ani nedivil.

Obrázek uživatele Tenny

Rodinná návštěva

Úvodní poznámka: 

Doufám, že to nevyfouknu Zuzce, ale u tohohle tématu jsem prostě nemohla dělat nic jiného než napsat tento fandom. ;)

Drabble: 

Už to oddalovala příliš dlouho. Na psacím stole seděly dva dopisy, o kterých stále neřekla svému manželovi.
"Drahá Lizzie, určitě ti nebude vadit, když s mým drahým Wickhamem přijedeme, že ne?" stálo v jednom.
"Přijedu i spolu s Kitty a Mary, tatínek plánuje zůstat doma. Tvoje mamá," stálo ve druhém.
Nejhorší bylo, že její muž byl v posledních dnech z neznámého důvodu nabručený. Jindy by se tomu společně zasmáli, ale teď se jí bůhví proč vyhýbal.
Překvapením nadskočila, když se najednou objevil ve dveřích.
"Já už to prostě nevydržím, musím ti to říct. Teta Catherine se rozhodla, že nás navštíví!"

Závěrečná poznámka: 

Představa všech těch na jednom místě ve mě vyvolává osypky, tak doufejme, že to chudák Darcy a Lizzie přežili. :D

Obrázek uživatele Saphira

Do Netherfieldu se nastěhoval BOHATÝ SVOBODNÝ mladík!

Drabble: 

Půl Merytonu je na nohou! Do sousedství se přistěhoval mladý svobodný pán jménem Bingley. Jak se k nám doneslo, jeho renta činí 5000 ročně! Považte!
To vzbudilo pozdvižení v nejedné rodině s neprovdanými dcerami, takže na druhý den po příjezdu páně Bingleyho otcové utvořili u dveří Netherfieldského panství tlačenku, aby se co nejdříve představili. (Pan Bennet si prý dal na čas a možná tak ztratil možnost udat jednu ze svých pěti dcer!)
Šušká se, že s ním dojela i vybraná společnost s dalšími mladíky s ještě větším majetkem. S pány přijela i suita dam – snad na místní dívky někdo zbude!

Závěrečná poznámka: 

(Myslím, že z těch vykřičníků budu mít za chvilku infarkt.)

Obrázek uživatele Danae

Ospravedlnění

Drabble: 

Když měla Elizabeth chuť být spravedlivá, dovedla to i přiznat. Její matka měla pro každou svou migrénu zatraceně dobrý důvod. Hysterické výlevy na téma, co s nimi všemi bude po smrti pana Benneta, byly o to nesnesitelnější, že jejich jádro bylo pravdivé. Ani jedna z dcer by se nedokázala sama uživit. Budou-li jednoho dne muset z Longbournu odejít, jejich situace bude zoufalá.
Vlastně chápala i její neutuchující snahu provdat je kdykoli za kohokoli. Dělala to neuvěřitelně hloupě, ale dělala pro ně aspoň něco. Bylo to pořád mnohem dospělejší chování než chování jejího otce, který se ironicky usmíval a nedělal nic.

Závěrečná poznámka: 
Občas mám hroznou chuť trochu ospravedlnit některé austenovské trapáky, ba i záporáky. Třeba ještě téma dá... ;)
Obrázek uživatele Zuzka

Příliš mladá

Drabble: 

Plakala den.
Náhodná setkání? Úsměvy, vzkazy? Znovu vzpomínala a znovu se styděla, že jí dělaly tak dobře. Že se nechala zmást. Že zapomněla na zlé řeči.
Plakala dva.
Bratr ji chlácholil a bolelo to snad víc, než kdyby hřímal tak, jako křičel na něj. Zklamala. Nechtěla, nevěděla, ale bála se, že důvěru už jí nevrátí.
Plakala tři.
Lehkost a radost byly pryč. Vrátí se někdy? Portréty rodičů mlčely. Bratříček se na svět mračil, ale na ni se usmíval.

Další ráno vyšla na terasu. Rozkvétaly jabloně.
Bude silná. Bude opatrná. Zkusí se ještě smát.
Na šeď smutku je v šestnácti brzy.

Závěrečná poznámka: 

Moje malá silná úžasná slečna... nejzlatější.
Tenhle fandom se nám poslední dobou nějak hodí :)

Obrázek uživatele Scully

Bláhová

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Šalamouna.

Drabble: 

Lydia netušila, co má Wickham za lubem. Už týden byla zavřená v jedné místnosti.
Chtěla jít aspoň do divadla!
„Jak dlouho ještě?“ ptala se ho.
„Vydrž, holubičko, už jen chvíli,“ smál se na ni lišácky.
Takhle si to tedy nepředstavovala. Myslela, že být dospělou vdanou ženou znamená moci to dávat okázale najevo. Chodit na nákupy, švitořit s přítelkyněmi, koketovat s mladíky...
Ach, ty bláhová.
Nakonec si ji vzal. Prvních pár měsíců byla šťastná, měla svého Wickhama a ještě ho ukradla Líze!
Zakrátko hořce litovala. Nákupy si dovolit nemohla, na severu neměla přítelkyně a s vdanou ženou nikdo nic mít nechtěl.

Obrázek uživatele Saphira

Šalamoun

Úvodní poznámka: 

Zuzce, protože mě nepřímo navedla na nápad :)

Drabble: 

Byl to jeho celoživotní boj, dostat se snadno a rychle k majetku. Neměl to štěstí jako někteří, aby se narodil do zlatých plenek.
Stát se duchovním nebylo tak výnosné, právnické povolání bylo příliš náročné a všechno ostatní bylo pod jeho úroveň.
Nezbývalo mu než se výhodně oženit. Překážkou ale byl jeho chudý původ.
Vstoupil do armády, protože když už nic jiného, na uniformu se snadno naláká nějaká oběť.
Myslel si, že s Georgianou na to šel chytře.
Nicméně zjistil, že čím vyšší věno dotyčné, tím hůře se dá dívka zlákat.
Když sliboval věrnost Lydii Bennetové, měl mnoho důvodů skřípat zuby.

Obrázek uživatele Saphira

Nečekaná setkání

Drabble: 

Tak moc ho nemohla vystát! Procházela se hájkem, aby si utřídila myšlenky.
V půli cesty se málem srazila s jeho bělákem. Zdál se být překvapený víc než ona. Potěšilo ji, když beze slova zmizel.

*

Nesměle procházela pokoji panství Pemberley a snažila se nemyslet na to, že mohlo být jejím domovem. Kdyby neměl takového pána...
Potkala ho na pozemku, když vycházel z lesíka. Z rozpačitosti se jí dvakrát zeptal, jak se daří jejím rodičům.

*

Zhrouceně seděla nad dopisem od Jane. Nečekaně za ní přišel a ona mu vše vypověděla.
Když se otočil k odchodu, myslela si, že už ho nikdy neuvidí.

Závěrečná poznámka: 

Asi BJB. Nápad by byl, ale zase není místo.

Stránky

-A A +A