Jane Austen: Pýcha a předsudek

Obrázek uživatele Zuzka

Co bylo není, a naopak

Úvodní poznámka: 

Kapitola dvacátá z mnoha.
Pairing: Kitty/Collins, Bingley/Darcy, Caroline Bingley/Lady Catherine
Warning: 15+, het, slash (v sérii, ne nutně v této kapitole), postavy absolutně OOC
Jak by všechno bylo, kdyby to bylo úplně jinak.

Drabble: 

"Manžílku," cvrlikala Kitty, "jakpak ses dnes měl?" ovinula příchozímu bílé paže kolem hrudi a přitiskla se k němu. Denně děkovala osudu, že právě ji si na Longbournu vyvolil. Život bez něj by byl pustý.
"Má nejmilovanější!" otočil se k ní a vtiskl jí polibek, "Raději ani nechtěj vědět! Po celou dobu mé návštěvy na sebe ti dva chlíváci pokukovali. Už se otevřeně oslovují jmény! Chaaarlesi," pitvořil se. "Jestli se to provalí, jak k tomu přijde naše paní? Základy Rosingsu se otřesou!"
A možná se zhroutí zcela, až svitne, kde se probouzí Charlesova sestra, pomyslela si Kitty. Mlčela však, nedočkavá soumraku.

Závěrečná poznámka: 

"Jak tu nebude dvacet komentíků, nezveřejním další kapču."

K fanfikci jsem přišla přes HP hrůznosti na všemožných blogíscích. Ne, tehdy jsem nepsala. Zato jsem krátce žrala vše předhozené, nepřístupné a přiblblé. Naštěstí jsem brzy narazila na glosy a můj čtenářský apetit byl pozvednut na vyšší úroveň.
Na HP si ale zatraceně netroufám, moje paměť už mnohé vytěsnila a jak jsem koukala, skvělých fanfikcí už je tu na něj dost. Tak jsem se držela svého kopyta. Na Austenovou a spol. taky existuje mnoho a mnoho a mnoho fanfikcí, ale už je raději nečtu. Narazila jsem na pár těch nepřístupných a... No, řekněme, že čím jsem starší, tím raději mám dodržování kánonu.

Obrázek uživatele Carmen

Pan Bingley se seznamuje s místními zvyky

Drabble: 

Paní Bennetová, povznesena několikátým kalíškem, rozpřádá historku o útěku prasete; skvělý epos, který má své hrdiny (prase) i poražené (pan Bennet), dramatický zvrat a řadu poetických obrazů.
„Učiněný prasečí tanec,“ vybublá smích z úst paní Bennetové.
Pan Bingley to zaslechne a zvědavě přistoupí blíž.
Jane zbledne.
„Mamá myslí... takový... místní tanec,“ vysvětluje Elizabeth překotně. Manévruje pana Bingleyho pryč, do bezpečného přístavu společensky přijatelné konverzace.
„Vskutku? Ten mě musíte naučit tančit!“ rozzáří se Bingley.
„Jaký tanec?“ přitočí se Lydie.
„Pana Bingleyho... zajímají kroky prasečího tance,“ vysvětluje Elizabeth mdle.
Lydie nezachytí zoufalé pohledy sester, ale – neznámý tanec?
„Ale ovšem!“ sebejistě se roztančí.

Obrázek uživatele Zuzka

Odpočinkové odpoledne

Drabble: 

Do nejzazších koutů domu na Longbournu se rozléval neobvyklý klid rušený jen běžnými zvuky hospodářství.
Eleanor se pohodlněji uvelebila na lenošce v salonku a otočila list rozečtené knihy, když vstoupil pan Meadows.
"Takové ticho, jak jste to dokázal? Zazpíval jste jim ukolébavku? Přečetl jste jim nejnovější pracovní manuál?" škádlila ho s veselou zvědavostí v hlase.
Její společník se jen spokojeně usmál a podal jí svou upravenou navštívenku.
"Ozdravné a kosmetické služby? Proč ta přetvářka?"
"Nejnovější mnou doporučené bělící a zkrášlující pleťové masky obsahují jemný kaolin a vzácné kalifornské růžové bahno. Pssst. Dámy a děvčata aktuálně nemohou mluvit," zašeptal na oko.

Obrázek uživatele Zuzka

Tudy cesta nevede

Úvodní poznámka: 

dneska mi to fakt nešlo přes prsty...

Drabble: 

Lady Catherine byla se situací na faře zcela nespokojená. Ne tak Charlotte, která si během prvního roku manželství vše zařídila ke svému pohodlí.
Vznešená paní by ovšem již touto dobou očekávala pozvání ke křtinám a kde nic, tu nic. Dobrých rad na adresu mladé ženy bylo zjevně škoda, k ničemu to nevedlo.
Soustředila tedy opět své ctné úsilí na pana Collinse, kterému byla její slova zákonem.
Ze života na faře se stala urputná partie šachu.
"Možná byste neměl trávit tolik času v zahradě," radila nejnověji Lady Catherine úslužnému panáčkovi.
Charlotte se obratem začala věnovat citlivé péči o drůbež na dvoře.

Obrázek uživatele Birute

Prstoklad alternativních vesmírů

Drabble: 

Elizabeth hrála už tolikrát a ještě mnohokrát si tím měla projít.
Někdy její vystoupení narušil útok zombie a ona byla skoro vděčná, protože ve stínání nemrtvých si vedla o něco lépe než při hraní.
Jindy musela řešit vzpouru robotického klavíru. A pak tu byla záplava PWP. Dalo by se říct, že i v nich měla klaviatura nepřehlédnutelnou roli. Stejně jako horní deska a koberec pod nástrojem.
Elizabeth občas změnila repertoár, ale některé věci zůstávaly stejné. Například pocit blížící se zkázy (Titanik byl samozřejmě hudbou vzdálené budoucnosti, ovšem i takové AU by se našlo.), když za ní ke klavíru zamířil Darcy.

Závěrečná poznámka: 

Tady je scéna, která je zde zmiňovaná v různých fanfikcích.
https://www.youtube.com/watch?v=9qw434PkDOg

Obrázek uživatele Zuzka

Binglíci a Darcíci

Drabble: 

Nedalo se říci, že by to odpoledne byl na Pemberley právě nebeský klid. Z různých koutů parku, z nádvoří i z terasy se ozývalo dusání mladých nožek, výskání a volání.
Dospělá společnost ovšem seděla v letním salonu a užívala si příjemné posezení u čaje. Jemné závěsy doširoka otevřených francouzských oken se jen lehce vlnily v jarním vánku. Žádný malý raubíř se tu nezjevoval co dvě minutky, aby cos sdělil matince či čímsi pokoušel tatínka.
Na lavičce ve svahu nad domem seděl v stínu stromu pár návštěvníků.
"Drobotina je pěkně zaměstnaná. Cos jim to přinesla?"
"Inu, vyřazené páskové teploměry z akvaristiky."

Obrázek uživatele Zuzka

Dámský týdeník praví

Drabble: 

Uctivá poklona paním matkám, matronám rodů:
Je obecně známo, že Lydia, dcera pana Benneta na Longbournu, prchla nedávno s oficírem domobrany z bezpečné náruče rodiny.
Dle našich zdrojů podobnou újmu, navíc zničení svazku manželského, spáchal nyní pan Crawford s paní Rushworthovou, rozenou Bertramovou.
Naši zpravodajové dnes prověřují údajné zmizení paní Knightleyové. V této věci budeme dále informovat.
Dámy, nesmíme dopustit, aby dnešní generace mladých mužů v tomto spiknutí proti dobrému mravu a morálce zvrátila svět v bahno chaosu a neřesti.
Prosíme snažně, předejte varování všem ctihodným ženám, než bude vše ztraceno, než jejich podlé způsoby i tuto naši snahu zahubí.

Závěrečná poznámka: 

To bylo zas škrtání... XD (aneb jak už tradičně, moje první nástřely se až podezřele často trefují do 126 slov. To bude taky nějaká konspirace!)
Snad splňuji zadání s mixem pravd a domněnek...

Obrázek uživatele Zuzka

Nejkrušnější začátky

Drabble: 

"Zlobila jsem se tenkrát, že maminku nezajímá nic, než vdavky jejích dcer," povzdechla si Lizzie.
"Vím. Je pravda, že vaše mamá není právě příkladem bystrého ducha," podotkla opatrně Susan.
"Jistě. Přesto musela vskrytu být silná," odvětila paní mizerné poloviny Derbyshiru.
Nesporně narážela na fakt, že matička Bennetová povila pět dcer během sedmi let a zjevně to přežila.
"Všichni tvrdí, že bude líp," snažila se ji i sebe utěšit Susan. "Ač teď máme pocit, že není na světě nic, než starost o naše malé. Že nejsme ani my samy. A každá máme jen po jednom."
A já k tomu nemám služebné.

Závěrečná poznámka: 

Kruté, kruté, kruté škrtání.

Obrázek uživatele Saphira

Pan Bingley přijíždí

Drabble: 

Lokny a stuhy, bude lepší paví pero nebo perličky do vlasů?
Punčochy, korzet, spodnička. Kde jsou ty nové boty?
Hodí se pro tebe bílý mušelín nebo spíš zralejší květovaný vzor?
Není to příliš vyzývavé?
Co si pomyslí, jsi nedostupná nebo naopak příliš frivolní?
A neměla by Lydia raději zůstat doma?
Kitty se bez ní ani nehne.
Honem, Mary, odlož knihu a oblékej se!
Ach, moje nebohé nervy!
Jane, ty jsi tak krásná. Určitě tě nepřehlédne a bude mít oči jen pro tebe.
No tak, Mary!

Hemžení pěti dcer, nervózní matky a stoického otce.
Hlavně zachovat paniku, pomyslela si poťouchle Lizzie.

Obrázek uživatele Zuzka

Happy end nezastavíš

Drabble: 

Na prašné venkovské cestě minuly tři dámy dva gentlemany.
"Ty, byli to oni, viď?" žďuchla Miss Gwendylon svou přítelkyni.
"Mhmm!" usmála se Susan.
"Jdou na Longbourn, že jo? Bingley jde Jane požádat o ruku," odhadovala Mrs Stronghold.
"Přesně tak. Taková ta scénka, jak ve filmu matička Bennetová začne vyšilovat a povídá 'behave naturally' nebo jak to tam je."
"Škoda, že je nezastihnou v tý panice, to by bylo správný drama," ušklíbla se první z dam.
"No co, ten ťunťa by si stejně Jane vzal," pousmála se Mrs Stronghold.
"Ale co Darcy?"
"Hm, určitě by mu to připadalo roztomilé."
"Zamilovanej, no..."

Závěrečná poznámka: 

A přesně jak jsem čekala, u poslední věty mi začalo kvičet Kočně. Takže nějaký pilování drabblat je letos asi mimo mísu.
Nicméně ano, inspirovala mě scéna z adaptace 2005, která už koluje po těch internetech i jako reaction gif.

Obrázek uživatele Blanca

Oběti, které přinášíme

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Zuzčino drabble Marné plány

Drabble: 

Sotva se Mrs. Burnwood otočila, aby zkusila pro Lizzie a Jane najít jiné dočasné řešení, všimla si, že se k nim blíží postava v uniformě oficíra.
"My o vlku," zabrumlala si. Kanonický voják však mohl situaci spíše zkomplikovat, než zlepšit.
"Madam, dovolte, abych vašim nejmladším svěřenkám nabídl doprovod," uklonil se dvorně a když se narovnal a šibalsky mrknul zeleným okem, Susan málem zaskočilo.
"Myslíš, že na to nepřijdou?" zeptala se opatrně.
"Jsou ve stavu 15-hormony. A cesta do Merytonu trvá půl hodiny. Za ty tři věty, které stihnu pronést, si ani nevšimnou ženskosti hlasu," ujistila ji zpoza bradky Mrs. Meadows.

Závěrečná poznámka: 

Snad mi odpustíte, že se mi letos nechce drabblení tak zcela zanechat...

Obrázek uživatele Zuzka

Bílá je univerzální

Drabble: 

Minule jsme tu měli na návštěvě dámy. Celý gauč zabraly. Mňau. Můj nový gauč. Zádrhel byl ovšem v tom, že všechny měly krásné jemné světlé róby. To se kočičí povinnosti špatně uplatňují.
Dnes přišli na čaj pánové. Mnozí z nich jsou tak krásně asociální. Prrrrrrrr. Neodolatelně přitažliví.
Všichni mají tmavé fraky. Všichniiiii. Lahoda! Jsem ráda, že jsem ten gauč mezitím tak pečlivě připravovala. Náročná práce.
Teď je jen načase hupsnout na klín panu Darcymu a později elegantně předupkat na pana Palmera. Prrrr! Drrrrrrbej!
Tváří v tvář tolika společenským oděvům mnou však zmítají obavy.
Stačí-li můj kožich na ně na všechny?

Závěrečná poznámka: 

Raketka zpátky na scéně!

Obrázek uživatele Zuzka

Teror času

Drabble: 

Běžný životní rytmus této doby je prostě k uzoufání! Dlouhé ráno. Soukromá snídaně. Nudné zábavy následované neméně plytkým obědem v kruhu rodinném. Je potěšením mít tu alespoň blízkého přítele. Sledovat ho, jak se snaží odradit drahou sestřičku je vskutku komické. Polovinu odpoledne ovšem zabijí sportovní nebo intelektuální činnosti.
Jen někdy u čaje má člověk příležitost ukrást pár pohledů. Ale jak hřejí!
Toho času zkrátka není dost.
Proč musejí dámy od večeře odcházet dříve?
Proč bych nemohl jít s nimi? Proč nejsem dáma?
“Ehm!,” odkašlání zpoza závěsu vytrhne Charlese z úvah.
“S tím bych vám mohla pomoct. Ale to spíš nechcete.”

Závěrečná poznámka: 

Charlesi, Charlesi, ty jedno dřevíčko...

p.s. o teroru času po zavedení přesnějšího (méně než hodinového) měření nám velice rád vyprávěl jeden z vyučujících na univerzitě. Na ono téma se ale nějak nedostavil nápad. Ale věděli jste, že hybatelem zpřesňování času byla také (a zejména) železnice?

Obrázek uživatele Zuzka

Marné plány

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma Nehlaste se všichni z 18.4.

Drabble: 

“Podívejte, nechci přepisovat existující dílo klasické literatury,” rozhodím rukama, když se na mě upře několik nehezkých pohledů.
“Jenom by se hodilo, aby měla Jane chvíli klid. Aby se Lizzie mohla projít s Charlottou do Merytonu a zpátky a nemusela u toho poslouchat pilinózní žvanění o oficírech a pentlích.”
“A my ho snad poslouchat chceme?”
“Pokud ten oficír bude někdo z vás a prostě ji zaměstná…”
“Nemám se s ní o čem bavit.”
“Nemám na to kostým… totiž uniformu.”
“Na tohle jsme starý.”
“Mám ženu! Zabila by mě!”
Vzdávám to. Musím uznat, že kluci mají vesměs pravdu. Takhle se Lydie nezbavíme.

Obrázek uživatele Carmen

Promarněná příležitost aneb jak paní Bennetová neprovdala dceru

Drabble: 

"Počasí nám přeje," usmála se u snídaně paní Bennetová a významně pohlédla na manžela.
Pan Bennet se úspěšně bránil hradbou z novin.
"Nu, jak říkám. Krásně počasí na výlet."
"Mamá! Mohli bychom..."
"Nesmysl, dítě, je počasí jako stvořené na výlet k jezeru. Pan Dawson říkal, že by rád takový výlet podnikl, že, pane Bennete?"
"Jistě, drahá," zašustily noviny.
"Inu, pan Dawson je pohledný, příjemný mladý muž. Každá dívka by..."
"Hlavně Rosemary Murrayová. A ona se líbí jemu! Bylo legrační, jak to neviděli, tak jsem to včera oběma jemně naznačila," zasmála se Lydia.
"CO ŽE JSI?!" chytla se matka za srdce.

Obrázek uživatele Tenny

Některé věci se nemění

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku/Čertisko ;)

Kdesi, kdysi ve vzdálené budoucnosti...

Drabble: 

"Mami, tobě zase teče oční implantát?"
"Ale ne, drahoušku, to jsou slzy dojetí.. Ten nový holoprogram je úžasný!"
Dcera se zvědavě podívala na obrazovku. Jakýsi modrý mimozemšťan s chapadly tam hleděl na mladou dívku.
"Byl jste tehdy přesvědčen, že vás vyslyším?" zeptala se dívka.
"Skálopevně! Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že toužíte, abych se vám vyznal," zacvrlikal mimozemšťan.

"To je mi nějaké povědomé, určitě je to nové?" zajímala se dcera.
"Jmenuje se to Chapadla a předsudek! Nejnovější adaptace! Vybrali moc krásného herce jako Darcyho, že?"
"Že se nestydí ten knížku pořád recyklovat."
"Některý materiál prostě únavou netrpí."

Závěrečná poznámka: 

Věty v kurzívě jsou přímá citace z knížky, vydání 1974 od Odeonu. ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Moc povznesených

Drabble: 

"Jestli si náhodou někdo přijde pro Mary nebo Kitty... pusťte ho dál, jsem v dobrém rozmaru."
Pan Bennet se pro sebe v náhle znovu zklidněné knihovně usmíval. Se soumrakem mu ale začalo docházet, co na sebe čtveráckou poznámkou možná přivolal. Dvě dcery ze tří se vdaly vzorově, je tedy možné, že lačnící dravci krouží blíže, než by se slušelo. Nebyl uvyklý myšlence, že by jeho rodina skýtala lákadlo odraženého pozlátka.
Za všemi úsměšky miloval své holčičky nadevše. Bude si s nimi, snad poprvé, muset zcela vážně promluvit. Teď jsou to ony, které mají svůj výběr pevně v rukou. V srdcích.

Závěrečná poznámka: 

Tak jsem si řekla, že to do půlnoci a z mobilu ještě zvládnu, ač jsem to původně chtěla odložit na bonus. Je to tudíž poněkud neučesané. Ale zas... bjb to není :)

Obrázek uživatele Zuzka

Oddychu nedopřáno

Drabble: 

Proč bych je ostatně nepozvala sem? Máme ten nový prostorný gauč…
Myšlenka dobrá, jen překonat hodinku vytrvalého údivu a dotazů na bídu a vymoženosti jiné doby. Pak hovor plynul, stačilo dolévat čaj.
“Doufala jsem, že matinka a tetičky s tím dohazováním někdy přestanou. Ale stále mají Kitty, tedy dost větru pro jejich mlýny.”
“Vskutku! Margaret má paní Jenningsové už celkem plné zuby. A to ji zpočátku měla z nás nejradši.”
“Neskončí to nikdy. Tady drobeček se ještě nenarodil, nicméně Lady Russell už ví, že to bude děvče a bohatě se provdá,” povzdechla si Anne.
“Já bych všechny ty dohazovačky zakázala!”

Obrázek uživatele Zuzka

Něco ve vzduchu

Drabble: 

Sluníčko, čerstvo, znovuobjevená chůze. Lavička v parku. Hluk, pocit spěchu, rozčilující nerozhodnost.
“Směla bych si přisednout?” dáma v šatech, paprsky přes okraj slamáku.
“Jistě,” studuji obličej, “slečno Jane?”
“Paní Bingleyová, teď už,” podává mi jemnou dlaň.
Důvod k úsměvu.
“Zdála jste se mi… nespokojená.”
“Asi jsem. Nemám proč. Nic zásadního mi nechybí ani nepřebývá.”
“Vrtá vám to hlavou, že? Pochybnosti.”
“Hm.”
“Ale ty také k životu patří. Měla jsem a mám jich mnoho. Jen se o nich nedočtete.”
“Já vím. Jen jsem doufala, že mi počasí spraví náladu.”
“Dejte mu čas, je to stěží pár dní.”
“A ještě méně nocí.”

Závěrečná poznámka: 

Pokud se mi povede vymyslet něco lepšího, než je malý osobní povzdech, asi tohle označím za nesoutěžní.
Nějak se necítím ve své kůži, duševně. Možná je to přehnané očekávání jakési změny. Možná jsou to prostě pochyby o tom, co dělám. Občas se přistihnu, jak reaguju na běžné věci úplně divně. Prostě... dny jsou příjemné a já bych si je snad chtěla užívat líp.

Obrázek uživatele Danae

Večer v Netherfieldu

Úvodní poznámka: 

Ahoj, lidi!

Drabble: 

Rosou zvlhlá tráva mu hladí podrážky bot. Hledí vzhůru, na poslední osvětlené okno, s absurdním vědomím, že i ta nejposlednější služka může vejít (bude-li mít dobrou výmluvu), ale on, pán domu, musí čekat, čekat, čekat dole v salonu, až mu bude Bůh milostiv.
Snaží si ji aspoň představit, zmáčenou deštěm na klusajícím koni, jak ji popisovala Caroline. S rozcuchanými vlasy a zarudlým nosem v netherfieldských peřinách. Je krásnější než kdykoli předtím. (Dobře že jeho idiotský úsměv skrývá tma.)
Za oknem se mihne silueta a on na okamžik zatají dech. Ale je to Elisabeth, kdo prudce zatáhne závěsy a zhasne lampu.

Obrázek uživatele Zuzka

Jinou cestou

Drabble: 

Minulou neděli navečer opustila nás zdáli ctěná a mnohými milovaná švagrová, teta, prateta a praprateta, vzor píle a cílevědomosti, vždy k radě ochotná Mary.
Veliký smutek se rozlil mnoha kraji, kde byla v přízni. Kdo kdy pochyboval o její ceně, poučil se, že snaha přináší své plody, když ji pro precizní hudební přednes bez přebytečného výrazu doživotně zaměstnal Ústav věd akustických. Její sestry se vdávaly, plodily potomstvo, hlídaly a vzdělávaly vnoučata. Když se Mary ptali po rodině, přisedla si jen blíže ke klaviatuře a pravila, že to není nic pro ni.
Slávu a pokoj její duši, vzpomeňte ji v modlitbách.

Závěrečná poznámka: 

nějak se ta myšlenka usadila... a už neodešla.

Obrázek uživatele Zuzka

Pět šperků

Drabble: 

Modré oči, plavé vlasy, půvab pohybu. Skromný optimismus, ušlechtilá dobrosrdečnost. Mladý, ještě před dvacítkou, takový býval.
Uštěpačná moudrost, která nezraní. Opatrný svit rozumu a trochu povznesené smýšlení o lidech slabšího ducha. I takový býval, když se poznal se světem.
Klid v samotě, ostentativní kroky navenek, věčná nespokojenost s očekáváním. Bývaly doby, kdy se toužil skrýt.
Život ve vleku a v úprku, přejímání barev ze všech stran. Hodit za hlavu. Zkusit neuvažovat. Ztrácel trpělivost.
Tvrdohlavost spolčená se spokojenou odevzdaností. Štiplavé šibalství. Kroky stranou.
Každá nesla jeho otisk. Stárnul. V nich však viděl pramen tekoucí dál, jakkoliv si z nich rád utahoval.

Obrázek uživatele George

Oznámení k sňatku

Drabble: 

„Drahá sestřenko,“ obrátil se k ní s výrazem, jenž nepochybně pokládal za svůdný úsměv, který však pro strašlivou nabubřelost majitele působil nanejvýš směšně.
„Stěží můžete pochybovat o předmětu mého hovoru“.

Přízeň Lady Catherin, výhody, jež pramení z takové známosti, výnosná fara na jejím panství, úctyhodné postavení „muže sukna“, majetek, který on sám zdědí po smrti jejího otce, to vše byly skutečnosti, jež mluvily jednoznačně v jeho prospěch.

A jemu dělalo moc dobře, že je nositelem všech těchto předností. O svém úspěchu nepochyboval ani na vteřinku.

Přinejmenším dokud za Elizabeth nezapadly dveře.

(Legrační je, že podobně sebejistý byl i ten druhý).

Obrázek uživatele Zuzka

Líheň

Drabble: 

Sedm let brebentivého neklidu, sedm let plenek, nočníků, prádla. Sedm let kojení, žvatlání, prvních kroků a prvního všeho. Sedm let radosti s mírně hořkým ocasem, sedm let nadějí a sedm let bolehlavu.
Dům neustále plný všeho, co výchova dětí přináší. Plný naděje, že statek zůstane v rukou rodiny. Že konečně jednou nebudou šetřit na pentle, ale na klobouk.
S tou nadějí i po těch sedmi letech připustí ještě jeden pokus. Jeden poslední, než bude na všechno pozdě. Janinka ostatně musí do školy, těžko pak na něčem šetřit pro budoucí věno.
S nadějí v syna. Všechno nebo nic.
Lydinka.
Tak nic.

Plán C

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma "plán B"

Drabble: 

Ta Jane je opravdu krásná. Lady Catherine se určitě bude líbit. Už ji vidím jako paní na hunsfordské faře.

Hm, je prý zadaná. Nevadí, je zde plán B, Elisabeth, Betty … Docela pěkná. Stále v dobré náladě. Podezírám ji, že i samostatně myslí, ale snad to lady Catherine nebude vadit tolik. Musím si ji zajistit na ten ples. Pak už to půjde hladce. Určitě mne už taky tajně miluje.

Odmítla mé vřelé city! Jak ji něco takového mohlo napadnout! To postavení, ta důstojnost! … No, asi je opravdu nějaká divná. Tak co teď?
„Dáte si čaj, pane Collinsi?“
Hele, Charlotta – plán C!

Obrázek uživatele Zuzka

Naruby

Drabble: 

"Proč to někdy nenapíšeš naopak?"
"Šílíš? Představ si někoho z nich tady."
"Matičku Bennetovou?"
Zuzka se zapitvořila

"Slyšely jste? Netherfield je konečně pronajat!"
"Bezrealitky? Dobrej makléř?"
"Má deset tisíc ročně!"
"Doufám, že ne korun."
"A polovinu Derbyshiru!"
"Bere na to dotace?"
"Důstojníci! Ach, mám slabost pro červené kabáty!"
"Hodím vás do Tesca, mají akci na zimní zboží."
"Moje dceruška! Vdaná! V patnácti!"
"Eeeeh... jak myslíte."
"Vám se prostě líbí mě zlobit."
"Prohlédla jste nás. Dáte si čaj?"
"Ach, mé ubohé nervy!"
"Tak raději lexaurin?"

"Neblbni, mohl by jí ublížit. Meduňku?"
"Klidně i kozlík, Gwen. Vlastně si trochu odpočinku stejně zaslouží."

Závěrečná poznámka: 

Nejsem si jistá, jestli to takhle projde, nemám pro rozlišení parodie zas tak velkej cit. Případně mám ještě jeden náznak nápadu, tak pokud se zformuje, použiju.

(vysv.: "Bezrealitky" píšu dohromady coby název webu)

Obrázek uživatele Zuzka

Povinnosti zadost

Drabble: 

Komorník přinesl svícen, popřál dobrou noc a zmizel. Kroky na schodišti ustaly. Chodilo se tu spát brzy, jak se na venkově sluší.
William si opláchl obličej a v zamyšlení dosedl na kraj matrace. Pokrývky voněly mýdlem.
Kap, kap.
Jistě. Na půdu trochu zatéká. Nevadí. Statek ujde, na výnosy však spoléhat nemůže. Přesto. Hodil by se. I k pronajmutí.
Sestřenka Jane je okouzlující. Požádá o ni. Ne-li, pak o Elizabeth. Rozhodně ji nebude oslovovat Lizzie. To spíše Betty. Ne-li ona, snad... ne. Mary je dosti mladá. Snad ještě připadne na plán C. C jako... jako Charlotta? Škoda, že tu žádná nebydlí.

Obrázek uživatele Zuzka

Ten větší strach

Drabble: 

Pozoruhodně slunečný závěr října nabízel příležitost k procházkám, k úniku ze společnosti přejících a všetečných uší.
"Tak již nyní nemáte námitek? Ani proti tomu, co vám přinesu věnem?"
Škádlivě se smála, srdce svíral strach.
Ne o tu ubohou tisícovku, která se rozplyne jako slza. Děsila se skrytých vazeb, které přináší s sebou. Sestry. Maminka. Tatínek. Tetička. Malé libůstky, velké smutky. Darcy nyní jednal s většinou příbuzenstva vlídně. Ustojí ale trvale to, co z jejich středu ještě ani nezná?
Ztichla.
Dokázal ji prohlédnout.
"Každý si s sebou nese i to, co není jeho břemenem. Nebojte se, Elizabeth. To už dobře vím."

Závěrečná poznámka: 

Věřím tomu, že podobné obavy zná kde kdo i ze života samého.

Obrázek uživatele Carmen

Trauma lovné zvěře

Fandom: 
Drabble: 

Pozorovaly ho desítky párů zvědavých očí. Přeměřující pohledy, kam se podíval, rychle maskované ucuknutím, smíchem. Někdy naprosto neskrývané.
Měl jistý pocit, že je vážen a hodnocen jako flák masa pečlivou hospodyní.
Polévalo ho horko, ale zachovával ledový výraz.
V duchu se proklínal. Nebylo snad nutné, aby sem chodil, ďas aby spral společenské povinnosti!
Šepot.
Nenápadně pátral očima po útočišti.
Začínal ho škrtit límeček.
Přiblížil se ke skupince mužů. Třeba ten večer bude snesitelnější s nudnými obchodními řečmi.
„Prý kapitální úlovek,“ pronášel významně jeden ze skupinky.
Zatmělo se mu před očima. Tak i tady o něm-
„Darcy! Rybaříte? Tady Jonhson zrovna...“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Zuzka

Princ Kazisvět

Fandom: 
Drabble: 

Takže tvrdíte, že jste se vždy chtěl stát duchovním?
Jistě. Otec si to přál a jeho pán rovněž. Cenil si mne jako syna. Vyrůstal jsem s tím přesvědčením.

Dovedete si ještě dnes představit, že by tomu tak bylo?
Ale samozřejmě. Bylo by to příjemně pohodlné živobytí, nemyslíte? Ženušku po boku, žádné trmácení s útvarem...

Nejsem si jist, zda by vaši věřitelé nenamítali...
Prosím vás! Naopak! Snadno bych se vypořádal s každým. Biskupské pokladně leckde cosi unikne...

A přízeň dam by vás nelákala?
Mě? Jistěže ne. Ale je těžko se bránit, když vám výše kazatelny přidá na lesku. No nemám pravdu?

Neviditelný fandom: 

Stránky

-A A +A