Sherlock BBC

Obrázek uživatele Blanca

Špatný den

Včera úspěšně uzavřeli jeden případ. Dnes měl konzultující detektiv volno.
Doktoři ale příliš volna nikdy neužijí. Johna ráno zavolali do práce, prý nějaká hromadná dopravní nehoda. Strávil skoro dvanáct hodin na nohou. Když se vracel domů, ošklivě promokl. Po příchodu do obýváku našel místo příjemného ohně v krbu dokořán pozotvíraná okna a obvyklý obrázek vyloupeného bytu.
Otočil se k ústupu do ložnice, ale to už tu byl Sherlock s jedním ze svých hyper pokusů.
„Nemám náladu,“ zabručel doktor. Detektiv začal přemlouvat.
„Mohl by ses sakra alespoň chvíli chovat jako člověk a ne jako pošuk?“
Sherlock zkameněl.
John si toho nevšiml.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Tanec

"...a máme tu pár číslo osm: Molly Hooper a Sherlock Holmes."
Vyvolaní vyběhli do záře reflektorů, zaujali postoj a čekali. Sálem se rozezněla hudba a oni se vznášeli po parketu v rytmu waltzu. Perfektně nacvičená sestava je nesla z jednoho okraje parketu na druhý a Molly se v Sherlockově náručí cítila jako opravdová královna. Vytočili pivotu a Sherlock ji vedl do záklonu, aby ji pyšně předvedl všem přihlížejícím...
Vtom hudbu přetrhl potlesk a smích a Molly zděšeně otevřela oči.
"Působivé vystoupení, slečno Hooperová," poznamenal suše její nadřízený, doktor McBride.
"Nyní však raději předveďte studentům tu pitvu, kvůli které sem přišli."

Fandom: 

Tenký led

Když se jako malý učil s rodiči bruslit na nejbližším rybníku, první, co mu vštěpovali, bylo, aby se ani nepřibližoval k oblasti označené cedulí „TENKÝ LED“. Od té doby už uplynulo hodně vody, ať už té zmrzlé, tekuté nebo plynné. Mezitím dosáhl maxima svých bruslících schopností, pak je postupně pozapomněl a po štěpné zlomenině pravé nohy přestal věřit v to, že takovéhle činnosti se prostě nezapomínají.
Od rodičů mu však v hlavě zůstalo varování, ať se nepouští na tenký led, nadobro vryté. A když se tak koukal na Sherlocka, přemýšlel, proč sakra – jako každý hodný hoch - své rodiče tentokrát neposlechl.

Fandom: 

Vakuum

Od Sherlockova pohřbu uplynulo už několik měsíců a na místě někde hluboko v hrudi, které si John dříve neuvědomoval, se rozlila podivná, němá prázdnota. Neuspokojující, ale dostačující. Vakuum místo kousku atmosféry, nic, kde dřív bývalo něco.
Něco velkého.
S každým uplynulým dnem se vakuum rozrůstalo a požíralo to, co z bývalého vojáka ještě zbývalo. A nejspíš by brzy sežralo a zabilo všechno, co z Johna zůstalo, a nechalo po sobě jen kráčející bezduchou jámu, nebýt toho…
Nebýt toho, že John trpěl pocitem, že ho někdo sleduje – a ve chvílích toho zvláštního mrazení se prázdnota v jeho hrudi s jekem ztrácela.

Fandom: 

Prázdná

Že mrtví se už o zázrak neprosí.
Že smutek se před lidmi nenosí.
Že propadat se dá nedůvěře.
Že žal v nás zavírá všechny dveře.
Že nemá cenu, co se neztratí.
Že jednou ztracené už nikdo nevrátí.
Že věci definitivní nejvíce bolí.
Že voda má náhle příchuť mořské soli.
Že sůl stéká po kapkách a vlévá se do ran.
Že noci jsou dlouhé a temné a bez rán.
Že slunce se zřítilo na dlažbu do krve.
Že zas přišla samota, i když ne poprvé.
Že někdy nelze než vzdát všechno bez boje.
Že zbyla jen prázdná židle v rohu pokoje…

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

A cenu blogger roku získává... doktor John Watson.

Co udělá každý normální (tím myslím zdravě uvažující) člověk, když zjistí, že ho sledují?
Zaleze někam, kde není vidět.
Co udělá Sherlock Holmes?
Postaví se nahý doprostřed Trafalgaru a zařve, že nemá co skrývat.
Co udělá každý normální člověk, když zjistí, že je jeho sledování marné?
Stáhne se.
Co udělá Jim Moriarty?
Jen v trenýrkách s Mickey Mousem se postaví Sherlockovi čelem a zakřičí: „Já ano! Některé věci můžeš vidět jenom ty, zlato.“
Co v tu chvíli udělá Mycroft?
Dramaticky se vynoří zpoza Nelsonovy sochy a oznámí Moriartymu, že ho sleduje pět odstřelovačů.
Co udělám já?
Všechno si to vyfotím.

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Poslední sbohem

Varování: Pokud jste ještě neviděli epizodu 02x03 The Reichenbach Fall, je to spoiler.
Poznámka: Podařilo se mi ten doják nechtěně dostat i sem...
___

Stojíš nad jeho hrobem a cítíš pohledy všech okolo. Zadržuješ slzy, ačkoliv stále nedokážeš uvěřit tomu, že je mrtvý.
Ale rakev je skutečná a tělo uvnitř také.
Hodíš hrst hlíny na její víko a řekneš: „Sbohem.“
Cítíš ty soucitné pohledy. Jako bys četl jejich myšlenky: „Musel ho milovat, určitě je mu teď strašně smutno, obdivuji, že dokáže tak dobře skrývat svůj smutek.“
Máš chuť je všechny poslat k čertům. Kolikrát jsi opakoval, že jste jen přátelé? Proč to ti lidé nedokážou pochopit, ptáš se sám sebe. Odpoví ti jediná slza.
Protože i když si to nechceš přiznat, miloval jsi ho.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Čas

Poslední vteřina.
Poslední nadechnutí, sbohem, krok a pád.
Poslední minuta.
Šok, nedůvěra, chaos. Spěch, strach a rozbité tělo.
Poslední hodina.
Vztek, žal a vířící emoce, které zabraňují spánku. Po dvou a půl dnech milosrdné bezvědomí.
Poslední den.
Dva měsíce návštěv u hrobu. Truchlení, popírání, výčitky a jiskra naděje.
Poslední měsíc.
Smíření a nový začátek. Pět let od chvíle, kdy jsem tě poznal, konečně dokážu žít bez tebe.

Poslední měsíc.
Pět let od našeho prvního setkání se k tobě vracím.
Poslední hodina.
Dva a půl dne ve tvém náručí. Teď už věříš, že jsem opravdu naživu?
Poslední vteřina poslední minuty.
Polibek.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Poslední příležitost zachovat se... jinak.

„Máš poslední možnost napsat textovku. Komu napíšeš?“
„Mycroftovi. Nesnáší, když mu píšu esemesky.“
„Máš poslední možnost zavolat si. Jaké číslo vytočíš?“
„Žádné. Nemám rád telefonování.“
„Máš poslední možnost něco vzkázat. Komu bude patřit vzkaz?“
„Andersonovi. Že doufám, že se po smrti nesejdeme.“

***

Toho večera Mycroftovi zazvonil telefon. V kapse kalhot na opačné straně Antheiny ložnice ho ale nemohl slyšet.
Minutu nato otevřela Irene Adlerová zprávu na svém mobilu. Slza zastudila na nahém klíně.
Ráno objevili tělo muže. Tvář neidentifikovatelná. Zápěstí přibitá k opěrkám židle, na níž ho mučili. Ve ztuhlých prstech držel kus papíru.

Počkám na tebe, Johne. Hlavně nespěchej.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Sherlock Holmes, módní ikona Baker Street

Domníval jsem se, že Sherlocka v kostýmu čtvrtého Doctora už nic nepředčí.
Můj bože, jak mě jen dokázal vyvést z toho politováníhodného omylu!
Mycroft, snaže se po smrti matky urovnat rodinné vztahy, nás pozval na nedělní oběd.
Já, snaže se mu v tom pomoci, přišel jsem včas.
Sherlock, snaže se dostát pověsti učebnicového rebela, přišel s hodinovým zpožděním. Na sobě měl zvonové džíny, na nohou kristusky a na ramenou mu visela dlouhá prošívaná režná halena, jejíž hrůzostrašnost nepřekonal ani batikovaný šátek kolem čela.
„Něco proti šedesátým?“
Mycroft si decentně odkašlal.
„Ty mlč nebo vytáhnu fotku, kde máš čepici kšiltem dozadu.“

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Po pádu

A/N: Nesoutěžní. Že já se do té sprchy nedokopala dřív.

Molly, mistryně plachých úsměvů, si připadala jako tajný agent, když nahlížela do zářivkami osvětlené chodby a špicovala uši na případné kolemjdoucí.
„Vzduch je čistý,“ zamumlala a s bušícím srdcem pustila Sherlocka z kumbálku na mopy.
Plížili se snaživě. Sherlock neměl to srdce poukázat na fakt, že většina zaměstnanců je právě na opačné straně nemocnice podrobována výslechu, a tudíž jen stěží někdo může narušit jejich výpravu. Teď však nebyl čas na strohé dedukce.
Když dorazili do pitevny, Sherlockovi se hladově rozsvítily oči. Molly připomněl dítě o vánocích.
„Dnes mě čeká vskutku kvalitní materiál,“ podotkl, sevřel bičík a rozbalil mrtvolu Jamese Moriartyho.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Kabaret

John a jeho bývalí soukmenovci z Fifth Northumberland Fusiliers vyrazili do Madame JoJo's, zakončit večer ve velkém stylu.
Získali stůl hned u pódia, s ničím nerušeným výhledem na kabaretní umělkyně, jejichž nohy se pódia téměř nedotýkaly. Výstřihy jejich saténových šatů víc ukazovaly, než zatajovaly a sukně se vlnily přísliby.
Vojenský stůl nešlo přehlédnout a tanečnice se po představení rozhodly je oblažit svou přítomností. Johnovi přistála na klíně plavovláska, která mu následně k pobavení jeho kamarádů málem skrz kůži vysála ven jednu karotidu.
„Měli bychom se vypařit, než přijdou na to, že si vybrali špatný večer,“ pošeptala plavovláska Johnovi Sherlockovým hlasem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Výčet materiálů

Záhada je materiál.
Život je materiál.
Smrt je materiál.
Chladnokrevný prospěch je materiál stejně jako šílenství.
Pravda je materiál, nicméně lež je ještě daleko lepší. A taky zapírání.
Příčinná souvislost je materiál.
Novinové články jsou materiál.
Smítka na podlaze a na oděvu jsou materiál.
Stopy jsou materiál. I jejich absence.
Vyděračské dopisy jsou klasický materiál.
Kokain je materiál. I tabák.
Existují různé druhy materiálu k přemýšlení. Já se snažím směrovat Sherlocka k těm správným. Přestože si nejsem jist, co je pro něj dobré. Často mě straší ve snech skutečnost, že veškerá má referenční zkušenost se vztahuje jen k lidským bytostem.

Poznámka: Zařazuji do dvou fandomů, protože oba jsou relevantní.

Obrázek uživatele Joan Watsonová

Sherlock Holmes, průkopník v oblasti moderní hudby

Když vytáhl ze sklepa zaprášený saxofon, říkal jsem si, že by to mohla být oproti houslím vítaná změna.
Když si koupil elektrickou kytaru, docela nás to pobavilo.
Když odkudsi přitáhl basu, málem jsem se počůral smíchy.
Když si po internetu objednal bicí, chvíli jsem přemýšlel, jaký kus nábytku kvůli nim vyhodí.
Když zazvonil kurýr se syntezátorem, už jsem to nevydržel.
„Sherlocku? Otevíráš music shop?“
„Ne. Zakládám kyber-reagge kapelu. Molly bude hrát na saxofon, Lestrade na kytaru, Mycroft na basu, ty budeš bubeník a já budu zpívat. Co tomu říkáš?“
„Že ten případ v jamajském baru musel být hodně kvalitní materiál.“

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Cokoliv

Zase jednou se nepohodl s nákupním automatem. Doktor John Watson, pro detektivy-konzultanty nepostradatelný, pro génie stimulující, pro běžný život nepoužitelný.
Doma (jak dobře to slovo znělo) ho čekala chumelenice papírů a příjemně naladěný spolubydlící.
„Kde jsou?!“ zaburácel Sherlock z hlubin skříně místo pozdravu. „Kam jsi mi je dal?“
John jenom zakroutil hlavou a svezl se do křesla, odkud byl na scénu dobrý výhled.
„Vrať mi je. Aspoň jednu. Jednu jedinou cigaretu.“ Sherlock nasadil svůj nejúpěnlivější štěněčí výraz. „Prosím.“
Dočkal se jen zdvořilého úsměvu.
„To zvládneš.“
„Nezvládnu. Udělám cokoliv.“
Johnovi zahrály v očích potměšilé plamínky.
„Úplně cokoliv?“
„Ledacos.“
„Tak zajdi nakoupit.“

A/N: Snad se vejdu do tématu. "Detektivy-konzultanty" jsem počítala jako jedno slovo.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Sherlock Holmes, consulting body-trainer

Téma: Jak na pevné boky

Od doby, kdy jsem se stal součástí Sherlockovy honby za kriminálními záhadami, nemohu o sobě tvrdit, že bych nějak zahálel. Nějaký ten den relaxace u televize - se sklenkou meruňkového jamu - si samozřejmě dopřeji, přesto mi hlava nebrala, jak mi zničehonic mohly být těsné ty relativně nové džíny.
„No, už nejsi nejmladší,“ pronesl Sherlock bezvýrazně. „Chce to víc pohybu.“
„Víc pohybu?“
„Squash, tenis, jogging...“
„Jogging?! Chceš, abych se navlékl do tepláků? Za nic!“
„A co do vojenského? Khaki ti sluší. Můžeme chodit hrát paintball.“
Že všechny moje emkové kalhoty nepozorovaně vyměnil za eskové, mi došlo pozdě.
Roční permanentka už byla zakoupená.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Sherlock Holmes, nesporný kandidát na Nobelovu cenu

Hodil jsem po něm potvrzení o zaplacení elektřiny.
„Díky,“ zamumlal a dál se věnoval večerním zprávám.
„To je všechno?“ zeptal jsem se poněkud nedůtklivě a pokusil se zaujmout jeho pozornost tím, že se postavím před televizi. „Chodím nakupovat, vařím, uklízím, vysávám, peru ti oblečení, vytírám po tobě v koupelně, asistuju ti při vyšetřování, starám se o tvou popularitu, obíhám za tebe úřady a k životu mi má stačit tvoje DÍKY?!“
Mycroft, který celou dobu seděl vedle něj na pohovce, se ironicky pousmál.
„Zdá se, že Sherlock opět nezklamal. A to jsme si donedávna mysleli, že perpetuum mobile je pouhá utopie.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Song for Nemesis

Čas se krátí, kupředu sviští
a vy jak kluci na pískovišti -
- čí je tenhle kamínek a čí ten příští?
Dva Hamleti na jevišti.

Hořce se usmál.

Zotročená touhou,
navždy jen děvkou pouhou
pro jejich chvíli dlouhou.
Ve tvé mysli rudou šmouhou.

Zvedl housle.

O životě s tebou popsal stovky stránek.
Tisíckrát pro tebe obětoval spánek.
Zprávu hází do všech schránek:
Sháním k jeho srdci plánek!

Otevřel okno.

Jsme jedna a tatáž věta.
Ty na začátku a já na konci světa.
Dvě strany jedné mince.
Ty si hraješ na detektiva, já na zločince.

Hrál pro Jima.
Jeho oblíbenou...
From the window...

Zmíněný song pro zvědavé: http://www.youtube.com/watch?v=RX4BYsH3eek

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Mysl génia

Že Sherlockova mysl nefunguje běžným způsobem, na tom by se pravděpodobně shodli všichni, kdo ho znali.

Že samotný Sherlock nefunguje zcela běžným způsobem, to jste poznali, pokud jste s ním strávili delší čas, nebo jste s ním, dejme tomu, sdíleli střechu nad hlavou.

Byly chvíle, kdy se jeho energie zdála naprosto nevyčerpatelná. Chvíle, kdy dokázal celé dny vydržet bez jídla, bez spánku a prakticky bez zastavení.

Když byla jeho mysl zaujata nějakým případem, neexistovala pro něj únava. Podněty, otázky, nápady, dedukce a asociace byli těmi pravými pohonnými hmotami, které ho udržovaly neustále v pohybu.

Horší bylo, když podnětů byl nedostatek...

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Window of Oportunity

Vnitřní monolog, navazující na "Krev se pění"

Viděl je... teď všechno ví,
celou pravdu, konec mýtů.
Konec je všem tajemstvím,
dolů hradby, prach je z štítů.

Jedno rozhodnutí zbývá,
jedna věta, vyznání,
poslední, co ještě skrývám
zatratí, či zachrání?

Tvoje ústa, tvoje oči,
Neskutečně vábivé.
Proč jen se mi hlava točí?
Za tvé srdce chci dát své.

Jak však začít? To netuším,
Políbit tě, obejmout?
Cítím, jak tvé srdce buší,
Vidím tvoje tváře žhnout.

Váhám, co když moje city,
Jednoduše nepřijmeš?
Děsí mě ta možnost ztráty,
Bojím se, že odejdeš.

Vím, že tahle příležitost
Věčně trvat nebude.
Spadne brána, zřítí se most,
Co dál s naším osudem?

Je to BJB a je to OOC. Což možná mělo být jako varování na začátku. Nekamenujte mě.

Fandom: 

Irene

Z nebe se šedivé kapky lijí,
do okna ťukají si svou melodii
a tóny houslí jim plynou vstříc;
vědíc, že nespatří ji víc.

Lež prý zabíjí a pravda zas drtí,
když celý svět uvěřil její smrti,
ale ať si každý svému věří;
ona už ho nepozve na večeři.

Za oknem šero, obloha slzí,
déšť šeptá o smutku, o tom, co mrzí.
Před ní nebyla jiná – a co se mění?
Po ní už další také není.

Tklivý úsměv se dere ven,
pro svět je mrtvá ta žena žen,
jen malí mocní si ruce myjí;
a on už víckrát nespatří ji.

Irene…

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Nový vynález

Sherlock seděl u svého stolu a hrbil se nad nějaký složitým přístrojem.
„Co to děláš?“ zeptal se John a přistoupil blíž, aby si jeho výtvor prohlédl.
„Přístroj, který se bude hýbat sám od sebe bez vnějšího zdroje energie,“ odpověděl Sherlock a byl tak zabraný do své práce, že Johnovi nevěnoval ani krátký pohled.
„Myslíš perpetuum mobile?“
„Co prosím?“
„No tohle. Je to přece perpetuum mobile,“ ukázal John na doličný předmět.
„To není. Kdybys mě pořádně vnímal, říkal jsem, že je to přístroj, který...“
John už ho ale neposlouchal. S povzdychem si pomyslel, že Sherlock by potřeboval lekci základních lidských vědomostí.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Incident

Byly dny, kdy měl John tisíc chutí svého spolubydlícího utlouct k smrti nejlepším jablečným závinem paní Hudsonové. Pokud možno horkým a dosud nenakrájeným.
Byly dny, kdy by se spokojil s rozbitím houslí o Sherlockovu chundelatou hlavu. Jako třeba dnes.
Sherlock Holmes prováděl sociologické experimenty v koupelně.
„Jsem voják ve výslužbě,“ prskal John. „Mám naordinovaný klid, ne další traumatické zážitky.“
Detektiv ani nemrkl.
„Jestli tě to uklidní, psal Lestrade.“
„Kvůli tobě mi vystydl čaj.“
„Únos. Žádné zprávy, žádné vydírání, nic.“
„Nikam nejedu,“ trval na svém doktor.
Trucovat vydržel přibližně 4,17 sekundy.
„Tak si nastup!“ pokynul Sherlock k taxíku.
A John nastoupil.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Ranní pohoda

Sherlock seděl u stolu na kterém byl položený úředně vypadající list papíru.
Lokty opřené o desku, prsty spojené, nezaostřený pohled.
John vešel do pokoje s obvyklým ranním zíváním a protahováním.
"Káva je v konvici, čaj na stole, ničeho jiného se raději nedotýkej," varoval ho nepřítomně detektiv.
Doktor se s koflíkem kávy uvelebil v křesle. Trochu probuzeněji se dotázal:
"Máme nový případ?"
Odpověď nedostal, a tak se rozhlížel. Uviděl roztrženou obálku uprostřed koberce. Zaostřil na ni.
"Ten dopis byl pro mě!"
"Zajímalo mě, co ti píšou Médicins Sans Frontières. Prý by tě využili v Keni. Neřekl jsi mi, že chceš odjet."

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Nástup účinku

Poznámka: naznačena sexuální scéna

Existuje poloha, která znásobuje působení omamné látky a urychluje nástup jejího účinku.
Potáhni si. Zavři oči. Zakloň hlavu. Cítíš to mravenčení?
Kousni si. Zavři oči. Zakloň hlavu. Cítíš tu slast?
Dej to na plný pecky. Zavři oči. Zakloň hlavu. Pozor ať nezakopneš. Cítíš tu sílu?
Kopni to do sebe. Zavři oči. Zakloň hlavu. Bacha ať nesletíš ze židle. Cítíš ten plamen?
Zmáčkni spoušť. Zavři oči. Zakloň hlavu. Jen ať se ti nepodlomí kolena. Cítíš to mrazení?
„Zavři oči... Udělej se... Jen přitom – “
Pád bezvládného těla na podlahu vedle postele nezněl moc dobře.
„ – nezakláněj hlavu,“ dořekl jsem vcelku zbytečně a zaklel.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Animoterapie

John stál na perónu, přes rameno sportovní kabelu a mluvil do telefonu.
"...vysvětloval jsem ti to už několikrát. Musím jet za ní."
"Ale já tě tu potřebuju."
John by přísahal, že muži na druhém konci drátu je sotva deset.
"Tři dny beze mě přežiješ. Dávej na sebe pozor."

***

Farma, kde se Harry tentokrát léčila měla dobrou pověst.
Klienti se starali o hospodářství a rodinní příslušníci byli povzbuzováni, aby se aktivně podíleli.
"To je fajn, že jsi tu, bráško," objala ho střízlivě vypadající Harriet. "Bude se ti tu líbit, čeká nás inseminace krav. Škoda, žes s sebou nevzal Sherlocka"
John strnul.

Fandom: 

Krev se nezapře

pozn.aut.: V povídce Poslední případ je zmíněn bratr Jamese Moriartyho, plukovník Moriarty, který svého bratra vždy vehementně hájil. Zde jsem se tedy inspirovala. Rodina Moriartyových prý měla zločin v krvi…

Původně měl přijít dvojník. Ale nestalo se tak. Když James Moriarty stisk spoušť, uvědomil si, že vyměnil slepé náboje za ostré.

Pomalu otevřel oči.
„Neválej se tady,“ ozvalo se nad ním. Ten hlas poznal.
„Vstávej, letíme do Nigérie,“ dodal Jack Moriarty. „Pomůžeš mi vysvobodit otce.“
„Tys vyměnil náboje?“ zeptal se Jim zmateně.
„Jistě. Ještě nějaký zbytečný dotaz?“
„Proč chceš pomoci… jemu?“
„Výraz vděku. Oženil se s vynálezkyní jen proto, abychom měli větší šanci na nadprůměrné IQ a mohli lépe uplatnit sklony ke kriminální činnosti zděděné po něm.“
„Blbost. Sklony ke kriminalitě se nedědí.“
„A co vlivy prostředí?“ zasmál se Jack.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Hodně dlouhý nákup

John odhodil kufr a vyčerpaně se svezl do křesla.
„Jsem zpátky.“
„Koupil jsi mléko?“ Jeho spolubydlící se nezvedl z pohovky, zato zvedl obočí.
„Byl jsem pryč tři týdny, Sherlocku.“
„Nech mě hádat. Nový Zéland? A před chvílí ses s někým rozešel.“ Nebyla to otázka.
„Já a Sarah… Nefungovalo to. Byla spíš jako moje sestra.“
„Lidé běžně volí protějšek podobný jejich rodičům nebo starším sourozencům, Johne.“
Doktora to neuklidnilo.
„Nešlo o podobu, ale o náš vztah.“
„Tomu se říká příbuzenská plemenitba.“
„Nebo sodoma gomora?“ ozvala se paní Hudsonová od dveří. „Vítejte zpátky, chlapče.“
Sherlock se ušklíbl. „Sodomie by taky leccos vysvětlovala…“

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Správný genetický koktejl

A/N: Pro moji Antheu :-*

Když mi oznámila, že je v jiném stavu, zřejmě jsem měl ve tváři příliš bezduchý výraz. Okamžitě ironicky pozvedla obočí.
„Měla jsem tě nechat žit v iluzi o tom, že spolu po večerech hrajeme pexeso?“
„Ne, já samozřejmě chápu, že... že... jste si blízcí.“
„Takže v čem je problém?“
„V tom, že je to Holmes?“ odvětil jsem sarkasticky. „Ve všech generacích rodokmenu se vyskytují rozmanité duševní poruchy jako schizofrenie, OCD, Asperger, maniodepresivní psychóza...“
„No, je načase skončit s těmi jejich tradičními aristokratickými sňatky a přilít zdravou řeckou krev,“ prohlásila Anthea. „U nás v rodině trpíme jen patologickou posedlostí mocnými muži.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Nouze naučila Sherlocka... balit kytky.

Když ještě kouřil, bylo jeho častým zvykem, že místo aby si došel do nejbližší trafiky pro cigarety, prohrabal kredenc a ubalil si sušenou mátu, květ heřmánku nebo popřípadě otrhal paní Hudsonové čerstvou levanduli.
Když byla levandule úplně oškubaná, sušené bylinky došly a on zatvrzele odmítal opustit byt, byl schopný vykouřit v lepším případě sypaný rooibos, v horším případě pak sáčkový Lipton.
A když byla nouze nejvyšší...
„Pánové, nevíte, kam zmizely petrklíče od pana Chatterjee?!“
Sherlock olízl papírek a škrtl zapalovačem.
„To bylo naposledy, dobytku,“ syknul jsem na něj zpoza novin. „Jdu do parku pro nové a cestou ti koupím krabičku.“

Fandom: 

Stránky

-A A +A