DMD č. 19. pro 19. 4. 2012. Téma: Příbuzenská plemenitba

Obrázek uživatele Demis

Aby bílá bílá byla

Ve školce, hluboko v základně na odvrácené straně Měsíce, si malý Helmut neměl důvod nač stěžovat. Užíval si své dětství, jak jen to v prostorech vaultu šlo a nejraději ze všeho si s dětmi hrál na Poláky. Všechny děti, se kterými trávil denně mnoho hodin, navíc vypadali téměř identicky a k tomu všemu je znal z nedělních obědů u babičky Helgy. Jednou se ptal rodičů, proč to tak je. Odpověděli mu, že těch ryzích se zachránilo málo, a tak pro zachování čistoty mají bratránci a sestřenky miminka… nerozuměl a ani moc neposlouchal, protože už přemýšlel, kdo bude hrát příště Goebbelse.

Obrázek uživatele Owlicious

Jablka a višně

Rodina Appleových byla i na poníkovské poměry neuvěřitelně rozrostlá.
Málokdy se proto stávalo, že by se někdo ženil nebo vdával ven z rodiny.
Jinak tomu nebylo ani v případě Braeburna, který si za svou nastávající vyvolil vzdálenou sestřenku Apple Dumpling. Apple Bloom jim měla jít za družičku. Dokonce i Granny Smith, jako matriarcha rodu zvažovala svou účast.
Applejack si usmyslela, že svému oblíbenému bratranci musí jako svatební dar vybrat něco opravdu speciálního. Zvolila několik mladých višňových stromů k ozvláštnění sadu.
Netušila, že ze svatby sejde, neboť se Cherry Jubilee rozhodne stromky doručit osobně a Braeburn se do ní beznadějně zamiluje.

Obrázek uživatele Charlie

Do pekla

Před křemíkovým peklem čekala dlouhá fronta duší různých elektrických přístrojů. Mnozí z nich se nyní zalekli, když viděli kotle s vařící kávou a obří magnetické cívky, ale na lítost už bylo pozdě. Od obyčejných podělaných křápů po krvelačná monstra, která se vymkla lidem zpod kotroly, měli všichni přítomní pobyt tam dole jistý.
Náhle se na recepci strhl povyk, když se pavoukovitý bot pokusil utéct. Marně. Porušil všechny tři Zákony - a i bez prohřešků proti lidstvu porušil půlku přikázání Elektronické bible. Stráže ho s chutí provlekli Bránou.
„A to si propříště pamatuj, 'Nepoužiješ součástky stvořitele svého'!“ volal za ním znechuceně dveřník.

Sestřenko

Miloval jsem tě už v našem dětství, sestřenko. Už když jsme se honili mezi granátovníky v tetiných zahradách, věděl jsem, že nechci žít, jestli se nestaneš mou ženou. A když došlo k těm nešťastným událostem, nezavrhl jsem tě, ani pro tvůj původ, ani pro tvé rozhodnutí. Obdivoval jsem tvou sílu a nezlomnost.
Putování po boku mého svrženého bratrance tě snad ještě zocelilo. S jakou odvahou ses postavila proti zákazu mého otce! Ne, jakkoli byl tvůj bratr vlastizrádcem, takovou zápověď můj otec neměl právo vydat.
Musím ho přimět zvrátit ortel. Nemohu bez tebe žít, má sestřenko, má neteři, má milovaná Antigoné.

Obrázek uživatele Blanca

Animoterapie

John stál na perónu, přes rameno sportovní kabelu a mluvil do telefonu.
"...vysvětloval jsem ti to už několikrát. Musím jet za ní."
"Ale já tě tu potřebuju."
John by přísahal, že muži na druhém konci drátu je sotva deset.
"Tři dny beze mě přežiješ. Dávej na sebe pozor."

***

Farma, kde se Harry tentokrát léčila měla dobrou pověst.
Klienti se starali o hospodářství a rodinní příslušníci byli povzbuzováni, aby se aktivně podíleli.
"To je fajn, že jsi tu, bráško," objala ho střízlivě vypadající Harriet. "Bude se ti tu líbit, čeká nás inseminace krav. Škoda, žes s sebou nevzal Sherlocka"
John strnul.

Fandom: 
Obrázek uživatele Locklear

Hlavně to dobře naplánovat

„Franto, takhle to nikdy fungovat nebude,“ kroutil hlavou Vašek a distingovaně usrkl malinovou šťávu, jako by to byla nejlepší whisky. „Uděláme to úplně jinak.“ Vzal si čistý list papíru a začal po něm kreslit, zatímco vysvětloval:
„Ségru si vezmu já, ty si vezmeš sestřenku–“
„Martu? Ne-é…“
„Neodmlouvej,“ zarazil bratra Vašek a pokračoval: „Naše děcka pak oženíme, takže se nám to takhle pěkně pospojuje, a v další generaci už budou všichni krásní, chytří a tak vůbec. Easy, ne?“
Do pokoje vešla Klára a vyčítavě se na bratry podívala: „Kluci, měli byste se začít učit – s takovouhle tu písemku z genetiky nedáte.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Tajemství

Cain Heel a jeho sestra Setsuka jsou postavy jako vystřižené z gotického hororu. Ne proto, že vyznávají piercing a ráno před šatníkem váhají, jestli si vezmou ten černým oblek, nebo ten černý oblek. Režisér chce zdůraznit znepokojivé pouto, které mezi nimi funguje. Diváci v nich musí vidět potomky dekadentního rodu, který vše podřídit tomu, aby dosáhl nádherné, děsivé nelidskosti.
Režisér se jen obává, že si postavy na hercích vybírají svou daň. Co se jen odehrává za dveřmi jejich hotelového pokoje?

Kyoko si sundá kroužek ze rtu a konečně si dá doušek bylinkového čaje.
Ren ve vaně modeluje armádu pěnových panáčků.

Fandom: 
Obrázek uživatele Stevko

Milagros

Milagros hľadí neveriacky do dopisu. Čoraz viac sa jej chce kričať. Takže jej otec, ten, ktorý nechal jej matku samotnú, ten, ktorý mohol za to, že Milagros vyrastala v sirotčinci v kláštore, je Federico di Carlo, muž, v ktorého dome pracuje od svojich osemnástych narodenín. A čo je horšie, otec Iva. Iva di Carla, jej snúbenca, s ktorým plánovali svadbu.
„Nie, to nemôže byť pravda. To nie. Ja som... Ja som spala so svojim bratom. Nie, to sa nesmie nikdy dozvedieť. Ale vziať si ho nemôžem.”
Milagros sa rozhoduje, čo urobí. Nepovie to Ivovi. Utečie mu. Nikdy nemôžu byť spolu.

Obrázek uživatele Arengil

Genealogie bílé rasy

Stříbrovlasý stařec si rozložil na artritických kolenou další rodokmen a roztřesenou rukou do něj vpisoval své poznatky.
Je-li v důsledku příbuzenských svazků rod zatížen degenerativními změnami, je načase odhodlat se ke zředění krve. Jakkoli je tento krok bolestný, nevyhnutelně patří k udržení zdraví a plodnosti rodu.
Zrak starého pána ulpěl na posledním nadějném párečku – Rodolphovi a Bellatrix. Navzdory všeobecnému očekávání zůstávali stále bez potomstva. Původní britská větev byla na vymření.

Z rozjímání ho vytrhl Rodolphův křik. „Copak bys chtěl, Rodolphku? Drobečky? Ale to víš, že ti dám,“ pohladil bílého páva Lucius a zalovil v kapse. „Na, pi pi pi pi…“

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Stařec

Nic o něm nevíš. Nemáš tušení, kolik mu je let, kde bydlí, co za svůj život prožil. Vypadá ztrhaně, ale vyrovnaně. Co si asi myslí, když si z okna tramvaje prohlíží ubíhající město… Je hrdý na svůj domov nebo nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy to tu vypadalo úplně jinak?
Vrásčitými prsty svírá ucho aktovky – vypadá tak staře jako on. Přesto je zachovalá. Jen na jednom místě se páře. On je příběh, minulost, přítomnost i budoucnost. Kniha je však zavřená, nedostupná. Kolik má asi ve světě potomků? Nikdy se to nedozvíš, přestože je potkáváš několikrát každý den.
Na další zastávce vystupuješ.

Fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Rozmnožování mýtů

Téměř okamžitě po příchodu do exilu začali Sněhurka společně s doktorem Swineheartem zkoumat, jaký dopad může mít nová situace na rozmnožování mýtů. Obávali se nevyzpytatelných křížení pohádkových bytostí s obyčejnými lidmi. Stejně je ale znervózňovala skutečnost, že vzhledem k omezenému množství uprchlíků by začas mohlo dojít na příbuzenské sňatky. Brzy se však ukázalo, že v Novém Amsterdamu platí stejná pravidla prokreace jako v pohádkové říši. Nové dítě se narodilo jen tehdy, měl-li skrze něj vzniknout nový nesmrtelný příběh. Tedy velmi, velmi zřídka.
Že se mýty nemohou rozmnožovat s lidmi, pak experimentálně a ochotně ověřil na několika stovkách případů Krásný princ.

Obrázek uživatele Anne

Bez dětí a psů

AU, ale ne velké, neboť v Torchwoodu je možné vše, jen Russel T. Davies to nerespektuje.

„Co budeme dělat s dalším pterodaktylem?“
„Pojmenujeme ho a vypustíme na základně.“
„Ale je to samec. Aby jim základna nebyla malá.“
„Ianto, v čem se nevyznáš? Tak budeme mít pterodaktyly místo dítěte a psa, trochu to tu rozšířit můžeme.“
„To ta encyklopedie.“ pípl nesměle. „Jacku, kde budeš propříště shánět dítě? Budeme je vodit na procházku?“
„To byl dárek… Pokusy odložím. Procházky? Ianto, ty přece nerad budíš pozornost!“
„Já myslel, že by se lidi soustředili na pterodaktyly, ne na naše ruce a-
Má to háček. Příbuzenská plemenitba! Degeneracím se zabrání, pokud partneři nemají alespoň pět nebo šest generací žádné společné předky.“

A/N: Poslední informaci mám ze spicove.cz (hledala jsem na googlu), oni se z toho jednou zblázní! I máma má k tomu blízko (vzledem k hodinovým hovorům, kdo co provedl za zvěrstvo).

Fandom: 
Obrázek uživatele Gary Stu

Studie možných schopností lidí - abstrakt

V této práci navážeme na etnology Škrmtla a Mrkštla, kteří přinesli nepřímé důkazy, že lidská rasa dokáže vytvořit nástroje objevené na jejich planetě. Tento závěr je zpochybňován kvůli nízké inteligenci a zručnosti těchto tvorů. My jsme se hypotézu pokusili podpořit přísně řízeným chovem lidí. Pomocí liniové plemenitby a inbreedingu spolu se zrychleným vývojem se podařilo už v tisícé generaci odchovat zvířata schopná jednoduchých úkonů. Bohužel při testu inteligence nedokáží použít ani základní vztahy umožňující teleport z klece. Při testu zručnosti nebyli schopni vlastnoručně vytvořenými nástroji postavit nic složitějšího než mezihvězdnou loď. I tak naše závěry ukazují určitý potenciál těchto dvounožců.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Jednadvacet

Varování: Toto drabble je osamělé.

“Obloha měla tisíce dětí. Slunce a Měsíc jsou z nich nejstarší,” hladil vystrašenou vnučku po hlavě. “Zatmění je dnes vnímáno jako jejich boj o moc, ale staří národové tvrdili, že v takových chvílích se Slunce s Měsícem milují. Že když se opouštějí, prolévají hořké slzy.”
Byla moc malá, než aby rozuměla, ale tón hlasu uklidňoval. Stočila se mu do náruče.
Ušklíbl se. Jeho vášeň pro hledání jiných pohledů. Před jednadvaceti lety kvůli ní museli utéct z dosahu Chrámu. On, jeho žena a děti.
Nejmladší syn zemřel cestou do hor. Žena následující zimu. Následovalo naprosté odloučení.
Jednadvacet let nezahlédl cizího člověka.

Obrázek uživatele Keneu

Tučňák skřítčí

pozn.: druhá stoslůvka u tématu, bez nároku na bodík
pozn. 2: tímto se velice omlouvám oběma aktérkám a stoslůvku jim věnuji
pozn. 3: byla jsem přítomna jen u druhého odstavce

Pořídit si pokrevní sestru může být celkem náročné. Zvlášť v případě, že nesnesete pohled na krev. Ideální je využít rozbité koleno a být rychlá. Zašeptat stvrzovací formulku a omdlít až pak. Pokud vaše novopečená sestra za něco stojí, vzkřísí vás.

Udělat ze své pokrevní sestry svoji ženu může být ještě náročnější. Musíte počkat, než schválí aspoň registrované partnerství. Taky musíte najít někoho, kdo bude ochoten vás oddat. V tomto případě mě. Požádat, přemluvit, uplatit. Já se uplatit nechám, horší je, co na to řekne ten nahoře. Ale tentokrát se to obejde bez omdlévání.

Úplně nejnáročnější bude uhlídat ty mrňavé tučňáky.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Chybička

A/N: 200 m2 počítám jako jedno slovo a doufám, že pořadatelky budou taky :-)

Život na vesnici znamená i věci jako zeleninovou zahrádku o velikosti 200 m2, dvorek plný zlomyslných slepic a samozřejmě králíkárnu a její ušaté obyvatele.
Ti jsou nejdřív malí, roztomilí a chlupatí, pak vyrostou a pak je sníme. Teda pokud se okolím neprožene myxomatóza jako předloni, že.
Předtím ale musíme každý vrh včas roztřídit, aby nedošlo k nekontrolovatelnému množení, protože, inu, králíci.
Jenomže loni, snad to byl Murphy, snad špatný tatínkův zrak…
„Ehm, tati, u těch samic je plno chlupů, nedělají si hnízda?“
„To se ti zdá, jen se porvaly.“
Než jsme všechny (čtyři) samce našli, vyrostly nám dvoje vrhy neplánovaných králíčků.

Fandom: 
Obrázek uživatele Roedeer

Nebýt koček...

slash

Nebýt koček, nelámala by si Rachel Berryová hlavu s výběrem šatů pro družičku. Nebýt koček, neroztrhal by Blaine Anderson svatební oznámení vzteky. Nebýt koček – přesněji kočky a kocoura graciézního bengálského plemene, generace F4, tečkovaného zbarvení – nebral by si Sebastian Smythe za muže Kurta Hummela.
Kočičí sourozenci, kontroverzní inbreeding a ukázkové rozložení skvrnek rozlomili jejich dlouhodobou rivalitu.
„Nikdy bych si nepomyslel, že zrovna ty budeš chovat kočky, Hummele,“ vyjádřil se Sebastian, když přinesl svého Caleba Jespera.
„Nápodobně.“ Calliope Jesper nápadníka podezíravě, ale zálibně očuchala.
Jejich páníčci se poprvé křížili, když se zjistilo, že je Calliope úspěšně březí.
Koťátka už rodili společně.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Úskalí jednostranného vzdělání

(Když se řekne Příbuzenská plemenitba, okamžitě mě napadnou králíci. A tyhle dva nemůžeme letos vynechat.)
Pozn. SLASH :-)

"Bobku! Bobíčku. Já jsem tak rád, že tě zase vidím!" sevřel velký králík malého v drtivém objetí.
"Tak jsi jim z toho genetickýho ústavu přece utek! Já už chystal záchrannou výpravu..."
"Bobe, no tak, nech toho! Vzdělal jsem se. Takhle bychom se k sobě chovat neměli."
"Jak takhle?"
"No, tak... intimně. Jsou z toho genetický defekty. Přečetl jsem si v ústavu pár knih z příruční police. Byla vedle kotce."
"Defekty?"
"No, třeba kdybysme měli spolu malý králíčky..."
Bob se zamyslel. S genetikou už se Bobek očividně seznámil dost. Teď by se mu měla do ruky dostat ještě učebnice sexuální výchovy.

Obrázek uživatele Jeřabina

Zatřepat, promíchat

AN: podle komentářů tedy upravuji. Odložte před čtením večeři. A asi to je něco plus. :)

Drorg naposledy hlasitě zafuněl a odebral se k lavoru s vodou. Za ním už byl nastoupený jeho mladší bratr, dychtivě vlezl na stoličku a začal rozvazovat tkanici.
Od stolu ho kriticky pozoroval starší bratr, Lorm, kterému pro jeho věčné poznámky přezdívali Rejpal.
„Nechceš si ji aspoň nejdřív umejt? Podivej na ty hnusný patlance,“ poznamenal pohrdlivě.
Mladší šmudla se zazubil. „Ale notak, nebuď cimprlich, jsme přece bráchové, no ne? Vevnitř se to stejně všecko smíchá,“ prohlásil, štípnul do mladého masa před sebou a hrubě přirazil.
Přes lavici přehnutá Sněhurka spolkla další slzu a již posté zalitovala, že ji lovec tehdy nezabil.

Krev se nezapře

pozn.aut.: V povídce Poslední případ je zmíněn bratr Jamese Moriartyho, plukovník Moriarty, který svého bratra vždy vehementně hájil. Zde jsem se tedy inspirovala. Rodina Moriartyových prý měla zločin v krvi…

Původně měl přijít dvojník. Ale nestalo se tak. Když James Moriarty stisk spoušť, uvědomil si, že vyměnil slepé náboje za ostré.

Pomalu otevřel oči.
„Neválej se tady,“ ozvalo se nad ním. Ten hlas poznal.
„Vstávej, letíme do Nigérie,“ dodal Jack Moriarty. „Pomůžeš mi vysvobodit otce.“
„Tys vyměnil náboje?“ zeptal se Jim zmateně.
„Jistě. Ještě nějaký zbytečný dotaz?“
„Proč chceš pomoci… jemu?“
„Výraz vděku. Oženil se s vynálezkyní jen proto, abychom měli větší šanci na nadprůměrné IQ a mohli lépe uplatnit sklony ke kriminální činnosti zděděné po něm.“
„Blbost. Sklony ke kriminalitě se nedědí.“
„A co vlivy prostředí?“ zasmál se Jack.

Fandom: 
Obrázek uživatele Iswida

Mýtus

Pozn. Doufám, že už s tím někdo nepřišel přede mnou.

Ačkoli se tomu dnes dá těžko věřit, Bibli napsal Bůh sám. Aspoň část určitě. Seděl u svého psacího stolu a strašně si vymýšlel.
„Cože? Ty žes stvořil člověka?“ podivil se anděl světlonoš. „A Evu z Adamova žebra? Na to ti nikdo neskočí.“
Bůh neodpovídal. Psal dál. Světlonoš přemýšlel.
„A to jako podle tebe ti dva zalidnili celou planetu? No ty jsi fakt mistr příbuzenské plemenitby.“
I tentokrát Bůh mlčel.
„Na druhou stranu by to leccos vysvětlovalo. Všiml sis, jak jsou lidé degenerovaní?“
„Říká ti něco slovo mýtus?“ řekl Bůh a připsal pasáž o padlých andělích. Vlastně se mu docela hodila.

Fandom: 

Finis coronat opus

Varování: SPOILER!
Pozn.: Omlouvám se, uznávám, že Keneu byla první, ale nic jinýho už asi nevymyslím

Nestál o ni kvůli ní samotné, nýbrž kvůli věštbě, která se k ní pojila. Kvůli budoucnosti světa. Neuvažoval o ní jako o dceři. Z hlediska biologického se příbuznost, pravda, popírat nedala. Ale konec konců by to nebyl první krvesmilný svazek v její rodině. A z hlediska řekněme emočního a morálního dávno neměl nárok nazývat se jejím otcem.
Mnoho let intrikoval, hýbal figurkami na šachovnici světa, dobýval rozsáhlá území. Šel přes mrtvoly, aby dosáhl svého cíle. Aby ji získal. Ale až po letech, když ji znovu spatřil na nádvoří hradu Stygga, měl zjistit, zda svůj plán opravdu dokáže dovést do konce.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Hodně dlouhý nákup

John odhodil kufr a vyčerpaně se svezl do křesla.
„Jsem zpátky.“
„Koupil jsi mléko?“ Jeho spolubydlící se nezvedl z pohovky, zato zvedl obočí.
„Byl jsem pryč tři týdny, Sherlocku.“
„Nech mě hádat. Nový Zéland? A před chvílí ses s někým rozešel.“ Nebyla to otázka.
„Já a Sarah… Nefungovalo to. Byla spíš jako moje sestra.“
„Lidé běžně volí protějšek podobný jejich rodičům nebo starším sourozencům, Johne.“
Doktora to neuklidnilo.
„Nešlo o podobu, ale o náš vztah.“
„Tomu se říká příbuzenská plemenitba.“
„Nebo sodoma gomora?“ ozvala se paní Hudsonová od dveří. „Vítejte zpátky, chlapče.“
Sherlock se ušklíbl. „Sodomie by taky leccos vysvětlovala…“

Fandom: 

Pět set je málo

„Jestli si správně pamatujete, před chvílí jsem vám říkala, že irbisů už na světě zbývá nanejvýš sedm tisíc; zkusíte hádat, kolik ještě ve volné přírodě zbývá tygrů ussurijských?“
Děti se na mě, průvodkyni, trochu zaraženě podívaly a pak se několik z nich přihlásilo. Teď ještě dávaly pozor, ale za chvilku je to přejde.
„Dvacet tisíc!“
„Šestnáct tisíc!“
„Padesát tisíc!“
Vedle.
„Pět set,“ vyvrátila jsem jejich tisícové domněnky. Překvapilo je to – i když si nejspíš ještě nedokázaly představit, co to znamená.
Pomalé vymizení zdravé krve. Příbuzenské páření. Postupná degenerace. Nutné vyhynutí, přinejmenším v přírodě. Pět set je na zachování druhu málo.

Pozn: Přestože jsem původně váhala mezi svými "klasickými" fandomy, totiž Temerairem a Sherlockem, dnešní zážitek mě přivedla na tuhle myšlenku. Bylo trochu smutné stát s dětmi u výběhu tygrů a vykládat jim, že tahle úžasná zvířata budou za pár (desítek) let pravděpodobně jen další odškrtnutou položkou na seznamu vyhubených druhů...

Co je doma, to se počítá...

„Dobrý den, třído, posaďte se. Na dnešek jste měli domácí úkol. Vypracovat váš stručný rodokmen. Začne Opatová?“
„Zapomněla.“
„Tak pan Prosek.“
„Nemám, pardon.“
„To si říkáte středoškoláci? Ignácie Patricie Pavlovová.“
„Jistě. Náš rod je velmi starobylý. Charakteristickými znaky jsou blonďaté vlasy, modré oči, světlá pleť. Mým nejbližším příbuzným je bratříček Darius, sedící tady vedle mně. V našem rodě docházelo často ke sňatkům nebo alespoň plození potomků mezi blízkými příbuznými. Rodiče jsou bratranci, prarodiče také, praprarodiče sourozenci…
„Takže…“ zakuckala se profesorka a zmateně zagestikulovala.
„Ale ne,“ zaculila se Ignácie. „My jsme jen přátelé,“ mrkla na bratra a pohladila ho po stehně.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Poslouchej, zaklínači...

pozn.: SPOILER (asi) (bez znalosti fandomu a) k nepochopení, b) k ospoilování se)

Říkali, že jsem zrůda.
Příšera, nestvůra, taková slova jsem slýchal od svých třinácti. Pronásledovali mě, štvali na mě psy, to vše kvůli mému vzhledu, kvůli zakletí. Tomu, co mě zaklel, jsem přísahal pomstu. Už tehdy jsem se naučil jít tvrdě za svým cílem. A už tehdy jsem se měnil. S každou ranou se má zrůdnost zažírala hloub a hlouběji…
Myslíš si, že jsem zrůda.
Vidím ti to na očích. Já přitom jdu pouze za svým cílem. Ano, jdu přes mrtvoly, tančím na mohylách nepřátel. Chtít zachránit svět je velký cíl. Tak proč bych mu nepodřídil život svůj i své dcery…

pozn. 2: většinu příběhu si vybavuju matně a zmateně, ale to, co jsem využila k tématu, si pamatuju až moc
pozn. 3 pro organizátorky: pokud jste nečetly, tak vězte, že téma je zpracováno tím, že hovořící si chce vzít svoji vlastní dceru za ženu, aby zplodili "geneticky specifické" dítě, které má šanci zachránit svět před zkázou. Tak zhruba.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Asi to bylo tím jménem

Anzelm váhal. „Mateřídouška a hadinec, půjde to zkřížit? Je to dost příbuzné?“
Erik bůhvíjak prošel do druhého cyklu studia herbaristikou téměř nedotčen. „Jo. Oboje je zelený a chlupatý,“ prohlásil – a pustil se do práce.
Teď zkroušeně stáli před mistryní bylin.
„Nám se ten projekt maličko...“
„Zvrtl.“
„Ona ta kytka totiž... trošku... leze.“
Mistryně Heidi byla zvyklá, že si žáci občas nemohou vybavit správný latinský výraz. „Scandit,“ napověděla. „Šplhá.“
„Ještě to tak,“ protočil oči Erik.
„Ne,“ zčervenal Anzelm. „Serpetur.“
Za rohem stolu se vynořily dva masité chlupaté listy, připleskly se k zemi a přitáhly k sobě zbytek liány i s květináčem.

Poznámka: jedna kytka má hada v latinském názvu: mateřídouška úzkolistá neboli Thymus serpyllum. Hadinec ho má už v názvu českém, nicméně pro pořádek: hadinec obecný čili Echium vulgare. Sloveso „haditi“ – serperi – jsem si zákeřně vymyslela, ovšem to neznamená, že by nemohlo existovat.

Fandom: 
Obrázek uživatele Erys

Poválečná řešení

Poznámka 1: Ne že bych s tím byla spokojená. Ale třeba to někoho pobaví.

Poznámka 2: Nebýt indoorového larpu Mitgard, asi by tahle věc nikdy nevznikla. Mitgard není fandomem, ale vyšla jsem z jeho seznamu ras... a z přerostlého impátka.

Mohli opět začít plně žít.
A množit se.
Boje jich ovšem přežilo příliš málo.
Většinou jen příbuzné, společně ukryté skupinky.
Ale páření mezi příbuznými...
To může přinést spoustu problémů.
Tak se příslušníci různých ras začali pářit mezi sebou.

A výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Bezmála dvoumetrové „impátko“.
Upír s ďábelskými rohy.
Nemrtvá temná víla.
Padlý anděl s okem uprostřed čela.
Titán s hady místo vlasů.
Pavoučí nekromant.
Těžce se ploužící medůza.
Tři metry vysoký přízrak.
Ve vlka se měnící ghůl.
Démon ve vosím těle.
Kyklop sající krev.
Temný rytíř s jemnými křidélky.
Troll se schopností levitace.

Zlatá příbuzenská plemenitba.

Fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Šest, sedm, osm... Apokalypsa!

Bylo jich šest. Zatím. V zájmu spravedlnosti nutno podotknout, že vypadali roztomile. Jestli jsou v něčem dobří, pak právě ve schopnosti klamat tělem. Na rovinu - když vypadáte jako oni, v tomhle směru nebudete mít problém.
Mají sladké, světle okrové kožíšky. Růžové tlapičky. Tmavé ksichtíky, podobné držtičkám aljašských malamutů. A umí panáčkovat. Hajzlové.
"Koukni," zaradovala se sestra, "Shannon už zase čeká malý křečíky!"
"Ehm, já tomu moc nerozumím, ale když se takhle kříží mezi sebou, nemůže se nic stát?"
Moje malá sestřička mávla rukou. Ale já věděla svoje.
Malinkatí zmetci se ležérně opírali o sklo terária. Očka jim zářila temnou inteligencí...

Fandom: 
Obrázek uživatele zana

Když se dobývání kosmu zvrtne...

„Provuch, co to je?“ Raff byl lovcem krátce a o moc víc než poniky za bariérou neznal. Ve vlhkém šeru se skrz hejna much jen s obtížemi soustřeďoval na pohled před sebou. Bylo tam… něco živého. Leželo to schoulené do klubíčka a tiše to vrnělo.

Nedalo se nic dělat, nemohl zase přijít s prázdnou, to už by ho veřejné mrskání neminulo. Opatrně se protáhl blíž.

Zblízka to bylo jasné. Zase nějaké zpotvořené děcko; divné jenom je, že živé. Opatrně couval, když ho hlasité dupání poslalo okamžitě k zemi. Ženská! Co dělá za bariérou?

Co asi? Popadla dítě a rozbrečela se.

Fandom: 

Stránky

-A A +A