DMD č. 18. pro 18. 4. 2012. Téma: Poslední petrklíč

Obrázek uživatele Erys

U potoka roste kvítí

V trávě se krčil drobný petrklíč.
Bezmyšlenkovitě ho utrhla.
Najednou jí z toho bylo smutno.
I tohle byl zmařený život.
Byť jedné květiny.

Vzpomněla si na své zlatíčko.
Na její dětskou tvář.
Na nadšení, na běhání po stráních.
Na hledání prvních jarních květin.
Na dětské rozpočítadlo.

„U potoka roste kvítí...“

Tomuhle potoku jeho kvítí sebrala.
A sebe tím neutěšila.
Rozpočítadla.
Básničky.
Pohádky.
Musela jít dál.
Ale to nebylo zrovna lehké.

Hodila rostlinku do potoka.
Záhy ji chytil proud.
Unášel ji kamsi do neznáma.

Žena zamířila na druhou stranu.
Jít dál s petrklíči jí nebylo dáno.
Třeba někde jinde porostou sasanky.

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

Poslíčci

Tentokrát se nedařilo, takže varování: BJB

Bublání motoru podmalovávalo ospalý zvuk podvečerního města.
Znělo líně.

Jen občas do symfonie proniklo hlučné a rušivé bouchnutí.
Mimo rytmus.

Pravidelně u obou mužů vyvolalo ostré zamrazení v páteři.
Trnutí zubů.

Jinak jejich myšlenky bloudily úplně nesouvisle a líně kolem.
Jako všechno.

Zazněla neslyšná prosba za umlčení vzpomínek z Francie.
Byla vyslyšena.

Mihnutí temné odbočky vyvolalo dvojí souhlasné přikývnutí.
Bez svědků.

Uličkou zazněly protesty pneumatik a potom dvojí výkřik dvířek.
Zavzlykání plechu.

Koncová světla začervenila oprýskanou stěnu umírající ulice.
Marný protest.

Unavené siluety mužů zahrály zarudlé stínové divadlo.
Opatrné pohyby.

Po namáhavém vyřizováním vzkazů zbýval jen ten poslední.
Petr Klíč.

Fandom:Originální - Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

A co bylo dál?

Návštěva princezny Celestie byla tedy šťastně zažehnána, paraspriti zpátky v Everfree forest, kamarádky usmířené a odhodlané být tolerantnější a lépe poslouchat.
Když se ale klisničky vrátily na okraj městečka, znovu uviděly spoušť, kterou za sebou ty malé roztomilé potvory zanechaly.
Pinkie Pie si všimla Daisy, Lily a Rose, které naprosto šokovaně stály uprostřed městečka a vypadaly, že za chvíli omdlí. Jejich nejkrásnější záhony byly celé poničené - většina květin byla snědená a zbytek byl zavalený troskami.
Pinkie odkopla jednu z povalených kádí a usmála se: „Vidíte, tahle pořád vypadá dobře. Je tak krásně vesele žlutá.“
Lily vzala konvičku a kytičku zalila.

Pro ty, co neznají fandom: Paraspriti jsou taková obdoba kobylek nebo termitů (a taky mají leccos společného s tribbly).

Obrázek uživatele Zuzka

Letos...

Robert Gérard Moore se zasmušile vracel z manufaktury, hlavu skloněnou starostmi. Zdálo se, že se blíží ještě větší krize, než byla ta loňská.
U vrátek Hollow´s cottage zahlédl jásavou primulku. Jeho ostře řezaná tvář se rozjasnila, dnes poprvé si všiml klidu modrého nebe. Letos bude líp. Doma už ho nečeká jen hloupá a pyšná sestra Hortense. Už nemusí ani odrážet rozpustile drzé poznámky hrdé dědičky Shirley. Má svou drahou hodnou Caroline, zodpovědnou holčičku, roztomilou dospělou.
Sklonil se pro květ. Potěší ji. Jako vloni, jako kdysi.
Okno ze salonku zavrzalo.
„Opovažte se, můj nejdražší! Ta je letos poslední!“ Caroline se smála.

Obrázek uživatele Charlie

Včasný ústup

Prostetnik Vogon Jelc obdržel podezřelý balík. Proč podezřelý? Protože byl poslaný správně, včetně všech čtyřiceti dvou průvodních formulářů. Odesílatel: Lidstvo. To už tam rovnou mohli napsat Anonymní. A pak si vzpomněl. Jediné lidstvo ve vesmíru s natolik vyvinutou byrokracií pocházelo ze Země.
Zamračil se a zásilku rozbalil. Vykoukl na něj květináč s třemi žlutými květinami. Aha, pokus o atentát! Ale Vogon nebyl bezbranný. Improvizovaně prohodil pár veršů. Povadly pouze dva petrklíče.
„Tak ty nechceš zdechnout?!“ rozčílil se na poslední kytku. A tak své verše zhudebnil. Na to se petrklíč proměnil v trs petúnií a skočil i s květináčem do hyperprostoru.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Kousek jejího světa

I tohle byla svého druhu magie. Docela silná. Trochu mě děsila a trochu přitahovala - všechen ten žár, specifický pach, ostrá záře tenkého plamínku, rozmihotaná za ochranným krytem z plexiskla. Vydržela bych to pozorovat celé hodiny, dětsky okouzlená a zároveň v rozpacích - protože tohle byl JEJÍ svět. Na hony vzdálený mému, plnému alchymistických propriet, šustícího listí, podivných diagramů a přísných regulí.
Já byla logik. Ona umělec. Našeptavač. Nahlížeč pod koberec Reality.

"Jdeš?"
"Jojo, už končím," usmála se. Zhasla kahan. Pak sáhla na polici a něco mi podala. "Tumáš. Poslední letošní."
Zatajila jsem dech. Byl překrásný. Dokonalý.
Křehký petrklíč z barevného skla...

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Kdo utrhne petrklíč, musí hodně rychle pryč

Všechno začalo, když Doktor řekl Rose:

"Vsaď se, že se stane něco zvláštního," a namířil sonickým šroubovákem na kvítko v trávě...

PUF!

Místo kvítka se objevila mladá dívka. Její blankytně modré oči s úžasem spočinuly na Doktorovi.

"Zachránil jsi mě, ó, švarný princi!" vyjekla a vrhla se mu kolem krku. Doktor se zakymácel pod tím náporem a kvůli šoku málem upustil svůj šroubovák.

Málem.

"Kdo jsi?" zeptal se.

Dívce vytryskly z očí slzy. "Poslední petrklíč mi říkají. Zlá čarodějnice, která zabila celou mou rodinu, mě zaklela do podoby květiny. Ale tys mě zachránil a já tě už nikdy neopustím!"

"UTÍKEJ!"

Fandom: 

Žlutá záplava

Aldorma byla zvláštní tím, že prakticky neznala zimu. Ano, bylo chladněji, ale sníh tu nepadal a led se nevyskytoval ani v nápojích. Rozdílnost jsem viděla také v rostlinách, které jsem při svých procházkách nacházela. Skoro jsem si nemohla vzpomenout, kdy jsem naposled viděla svůj poslední petrklíč.

Vzpomínky mě vrátily na jarní louku plnou žlutých kvítků, kam se člověk podíval, tam byly. Netoužila jsem je utrhnout, stačilo se jen koukat a užasnout nad tou nádherou. Rozesmutnilo mě to. Bylo to opravdu dávno. Od té doby už jsem tam nikdy nebyla. Ale možná jednou, až přijde správný čas, se tam zase vrátím.

Fandom: 
Obrázek uživatele Roedeer

Uloupené petrklíče

slash

„Musím přiznat, že jsem nechtěl, aby Slavíci viděli, jak od svýho kluka dostávám kytky. Nejsem žádnej Kurt. Přišlo mi to trochu ponižující, tak jsem je pak šel vyhodit... Kdo to kdy viděl, aby si chlapi dávali kytičky, co? Ale oceňuju, žes nepřines nějakej vyšňořenej puget z květinářství. Ne, počkej, Blaine, promiň– Když si mi vyprávěl, jak ses vloupával do cizí zahrady a roztrhl sis ty svoje nažehlený kalhoty– a pak jsem si tě představil, jak ty kytky trháš po dvou, po třech, abys to už měl za sebou– Přišlo mi to tak rozkošný, že jsem aspoň tenhle jeden petrklíč zachránil.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Profesor

Kytička pro maminku

Toho roku bylo jaro v údolí krátké. Sotva roztály poslední sněhy, z údolí zavanul ledový vítr. Ve vzduchu bylo cítit sníh, proto Ealdwulf se synem a Stephen s Jackem znovu zabezpečili vilu.
Potom napadl sníh. Se sněhem zmizely květiny a přijeli Jaguthové. Přijížděli zdaleka a bylo jich jen pět. Ve vlasech měli zaschlé listí a na tvářích krev. Usedli s Guiwenneth k ohni a do noci tiše rokovali. Stephen s obavami pozoroval manželčinu stále smutnější tvář.
Ráno chyběl u stolu Jack. Chlapec vyrazil brzy. Vedený svou zelenou stránkou nalezl petrklíč. Přikradl se k matce a vtiskl jí kytičku do dlaně.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lunkvil

Louda

Hrozně ho bolela hlava. Zem byla jak beton. Už aby zapršelo, pomyslel si. Stěžovat si ale nehodlal a odhodlaně se znovu pustil do prorážení ztvrdlé hlíny. Když mu začala vykukovat hlavička, uslyšel hlasy ostatních.
„Dělej!“
„Přidej!“
„Neloudej se tak!“
Znovu zatlačil, i když mu docházely síly. Kořeny se najednou zdály hrozně daleko a živiny neproudily zdaleka dost rychle.
„Nechte si to kibicování,“ obořil se stonek na ostatní, „a radši mi koukejte uhnout ze světla. Nemůžu fotosyntetizovat…“
Nasadil na květ. Shlížel teď na svět z takové výšky, až se mu zatočila hlava. Poslední petrklíč se otřepal a konečně se uráčil rozkvést.
--------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka: Znáte to: když už nemám krev, tak aspoň tohle BJB...

Fandom: 
Obrázek uživatele Sindual

Nejlepší lék

„Athelas!“
„Petrklíč!“
„Říkám Athelas!“
„Říkám petrklíč!“
„Nemůžeš léčit ránu od nazghula petrklíčem!“ Aragorn už zoufalstvím téměř vyl.
„Proč bych nemohl? Není nic mocnějšího než petrklíč,“ poklepal čaroděj rezolutně holí o podlahu a netrpělivě pohlédl k domu, kde pomalu chřadla Eówyn a Smíšek.
„To je ale naprostá hloupost, Gandalfe!“
„Proč by měla? Léčil jsem pomocí síly petrklíčů, když ty jsi ještě trhal sedmikrásky v Roklince!“
„Poslední petrklíč se ve Středozemi objevil před stovkami let!“
Poprvé toho dne se Gandalf zarazil. „Kolikátý přesně máme rok a věk?“ otázal se nenuceně a poškrábal se ve vousech – že by ta léta utekla tak rychle?

Fandom: 
Obrázek uživatele Innes

Vina

Vzpomínal na všechny ty noci, kdy víla prostě potřebovala dobít baterky. Na všechnu tu legraci, co zažili. Nemiloval ji, ani ona jeho. Ale přátelé byli nepřekonatelní.
Vytáhl kvítek z kapsy a zamyšleně jím otáčel. Poslední petrklíč. Tahala jich domů mraky. Válelo se to všude kolem a on až teď pochopil, k čemu vlastně byly.
Rozdrtil květinu v ruce a prsty přejel skále.
Otevřela se.
Vchod do říše víl a skřítků.
Vždycky doufal, že se tam podívá. Ale ne takhle. Ne se zakletou vílou v náručí a s přiznáním, že netuší jak ji zachránit.
První krok, druhý, třetí.
A každý bolel.

Obrázek uživatele Arengil

Poprvé a naposled

„Budete preparovat ve skupinách. Nejpomalejší umyjí laboratoř.“
Čerstvě zakrvácený nerezový stůl – tak začala první z praktik u doktora Doležala. Přes varování starších byli i otrlci vyděšení zasmrádlou mrtvolou, ve které se měli hrabat.
Hlavně se nepozvracet, zatínala zuby Elza, když poprvé zařízla skalpel do rozbředlého masa. Pavlovi stačil jen pohled...
„Drž se svých bylinek, hochu,“ radil mu Doležal, když skončil s hlavou v klozetu. Elza musela dodělávat práci za oba, takže nepřekvapilo, že skončili jako poslední.
„Na tuhle řezničinu nemám žaludek…,“ omluvně zabručel Pavel a spláchl poslední kbelík mydlinek vonících po petrklíčích do výlevky. „Co je mokrý, to je čistý!

Fandom: 

Protokol

Omluva: Tohle prostě muselo ven :o).

“Uááá! Tak už jen zařadím tenhle poslední protokol a mám padla,” protáhl spokojeně policista sedící za stolem.
Jeho kolega, kterému právě začínala služba, pověsil kabát na věšák a protokol si k sobě přitáhl.
“Ukaž,” začetl se.
...V noci ze soboty na neděli, přesněji mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní, vběhl P.E. na dvůr chalupy č.p. 4 a potrkal zde se zdržující I.Č.
“P.E. trkl I.Č.?” zamyslel se.
Autor protokolu trochu zrudl.
“No, to je Prase Emil a Ivarova Černorohá. Mě bylo blbý tam na plnou hubu psát, co se tam stalo, když prase kozu potrkalo.”

Obrázek uživatele Stevko

Hľadanie

Pristúp bližšie, vyvolený. Našu dedinu zasiahla ťažká rana. Ľudia sú rozpálení, bolia ich nohy a ruky. Neskôr nimi vôbec nemôžu hýbať.
Staré dokumenty spomínajú rastlinu zvanú prvosienka, ktorá má schopnosť takýchto ľudí vyliečiť. Nájdi ju a prines. Potrebujeme ju.
-----
Dorazil som do veľkého mesta. Snáď tu budú vedieť niečo o prvosienkach. Zatiaľ nikto, koho som stretol o nich nikdy nepočul.
-----
V meste o prvosienkách počuli. Zistil som, že prvosienky boli naposledy videné pred veľkou vojnou, pred tým, ako sa utekalo do krytov. Mám vraj putovať na juh, v tamojšom kryte bola uchovaná zásoba semien rastlín. Možno budú mať aj prvosienky.

Fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Sedmikrásky

Poznámka: Zrovna jak jsem řekla. Krásné a smutné téma, tak to na mě působí. A přesně pro takové drabble jsem se rozhodla. Doufám, že se mi to povedlo napsat tak, jak jsem zamýšlela.
Mimochodem, má to slashový nádech.
____________________________________________

„Miluju tě,“ zašeptal. Bylo to venku. Tolik se toho bál.
„Já tebe taky,“ dostalo se mu té nejkrásnější odpovědi.
A byli tak šťastní. Oba. Celý svět, jakoby najednou rozkvetl.
Přáli si, aby to neskončilo.
Ale nic netrvá věčně.
Jakub měl totiž tajemství.
Marek se dozvěděl pravdu až v nemocnici.
Proseděl u jeho postele celou zimu. Dny i týdny ubíhaly. Krajina za oknem se měnila. Získávala jarní barvy. Brzy už všechno kvetlo.
Jakub byl stále slabší.
Políbili se.
„Zítra zase přijdu,“ usmál se Marek.
Jakuba však už čekal svatý Petr se zlatým klíčem u nebeské brány.
Zrovna když odkvétal poslední petrklíč.

Fandom: 
Obrázek uživatele Joan Watsonová

Nouze naučila Sherlocka... balit kytky.

Když ještě kouřil, bylo jeho častým zvykem, že místo aby si došel do nejbližší trafiky pro cigarety, prohrabal kredenc a ubalil si sušenou mátu, květ heřmánku nebo popřípadě otrhal paní Hudsonové čerstvou levanduli.
Když byla levandule úplně oškubaná, sušené bylinky došly a on zatvrzele odmítal opustit byt, byl schopný vykouřit v lepším případě sypaný rooibos, v horším případě pak sáčkový Lipton.
A když byla nouze nejvyšší...
„Pánové, nevíte, kam zmizely petrklíče od pana Chatterjee?!“
Sherlock olízl papírek a škrtl zapalovačem.
„To bylo naposledy, dobytku,“ syknul jsem na něj zpoza novin. „Jdu do parku pro nové a cestou ti koupím krabičku.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Jak ulovit Sherlocka

Paní Hudsonová donesla poštu. Hromady složenek, reklamní letáky, žádosti o pomoc... a malá tuhá kartička s provlečeným kusem provázku.
John měl podezření, že si nějaký kolemjdoucí z jejich schránky udělal odpadkový koš. Chtěl ji vyhodit, ale Sherlock ho zarazil.

Na kartičce stálo úhledným písmem několik vět:

Do ut des.
Dum spiro, credo mihi.
Ultimi erunt primula.
In vino veris.
A postremi.
Carpe diem, Carus claustra.

Detektiv kartičku pozorně prohlédl. Pak na sebe hodil kabát.
"Kam jdeme?" zeptal se John sahající po bundě.
"Ty nikam. Mě zve na rande Molly," zarazil ho Sherlock. "Řekla si o kytku. Takovou nápaditost bych nečekal…"

A/N: Kdo první vyluští zprávu má u mě cupcake ;-) Případné žádosti o vysvětlení zodpovím v komentících.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Poslední květina

V noci jsme si povídali. Najednou se nadzvedl na lokti, jako by si na něco vzpomenul a pohledem propátrával tmu kolem.
„Rostou tady nějaké květiny?“
„Jsme na poušti, človíčku. Neroste tu skoro nic. Ale u nás doma… Kdybys viděl tu krásu, když na jaře všechno rozkvete,“ zasnil jsem se.
„Nakresli mi je, prosím.“
Ve světle ohýnku jsem mu načrtnul podběl, podléšku, petrklíč –
„Vždyť to je moje květina! Já myslel, že roste jen na mé planetě, že je poslední v celém vesmíru,“ podivil se malý princ.
Možná ano, človíčku. Dík tvé lásce a péči třeba přetrvá vesmír a odemkne ten další.

pozn.: AU (alternativní vesmír, kde mají petrklíče trny) 8+)

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Postup

Najděte poslední jarní petrklíč. Určitě se tam někde skrývá, v příšeří voňavých lesů, ve křoví, na prosluněné stráni… Je to ten, co vystrčí hlavičku až na samé hranici léta a přežije všechny své bratříčky. Pak vedle něj postavte domek z mechu, kamení a větviček.
Vše trpělivě opakujte po několik let. Nebojte se, poslední petrklíč vždycky roste na stejném místě. To jen lidé se málokdy vrací. A pak jednou, pokud se budete chovat tiše a nebudete dupat, ho snad možná spatříte. Alespoň jednoho z droboučkých obyvatel lesů a pohádek. Skřítka.
Chyťte ho a upečte se šípkovou omáčkou. Je to vyhlášená delikatesa.

Fandom: 
Obrázek uživatele Samantha

Poslední petrklíč

Hermiona Grangerová si dlouho lámala hlavu, proč jí někdo posílá každý první den v měsíci petrklíč. Začalo to během pátého ročníku, v době znovuobnovení Fénixova řádu. Krásné barevné květiny se vzkazem. Vždy jeden nebo dva verše. Ale nic jednoduchého, většinou zahrnovaly úvahu, nebo zakomponovaný kompliment. Nejdříve ji zajímalo, kdo to může být, určitě nikdo jako Ron, ale starší a sečtělejší...snad z posledního ročníku? Nic však nezjistila. Přestala se tím tedy zabývat a čekala, jestli tajný obdivovatel sebere odvahu sám. Došlo jí to mnohem později, když jednou žádný nedostala. Poslední petrklíč jí přišel měsíc před tím, než zemřel Severus Snape...

Fandom: 

Něco končí, něco začíná...

Jako obvykle upozorňuju: homosexualita

Bylo to dva roky, co se neviděl s Blainem... Ptal se sám sebe, jestli nebyla chyba, odejít na NYAMU. Odejít od něj.
Ale... Tady má zas, co chtěl, ne? Na Brodwayi rolí stále dost, tak co mu chybí?

Blaine..

„Ahoj, můžu dál?“ zaslechl Davida od vrátek.

Vídali se často od doby, kdy se David přestěhoval, aby to měl blíž do taneční akademie, kam chodil učit.

„Ty? Vždycky.“ usmál se a krátce ho objal.

A když spolu ruku v ruce vcházeli do domku, nevšiml si Kurt omylem zašlápnutého petrklíče. Toho posledního, kterého mu Blaine přivezl z Evropy.

Něco končí, něco začíná...

Fandom: 

Trochu petržele

Sněženky jsme letos na zahradě neměli. Ani bledule nevyrašily. Dokonce ani krokusy nevystrčily hlavičky. Objevilo se pár fialek, tak aby se neřeklo.
Ale těch petrklíčů! Místo aby se způsobně držely v záhonku, rozhodly se anektovat celý trávník. Od plotu k plotu žluto, bílo, růžovo, modro a rudo, pro samé petrklíče nebylo kam šlápnout, když si člověk chtěl utrhnout trochu petržele do polívky. Radši jsme se na tu nádheru dívali spíš jen z okna.
Ale teď tam zůstává už jenom ta petržel. Petrklíče zmizely, místo nich se do bílých závojů zahalily jabloně. Vzduch začíná vonět šeříkem.
Asi se už blíží léto.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Jak to léto přišlo

Bylo jaro jako zvon.
Křemílek a Vochomůrka měli chaloupku svátečně uklizenou, teď seděli na lavičce před chaloupkou a čekali, co se stane. A dělo se. Ptáčci pípali, rozkvétaly kvítky a bylo zeleno a bílo, růžovo a modro, radost pohledět.
Na pasece tančily květinové panenky, pěkně v kolech. Jen jedna žlutá ne.
"Proč tancuješ sama?" zeptal se Křemílek.
"Protože jsem poslední," pípla panenka nesměle.
"A to my bychom si s tebou zatancovali!" kasal se hned Vochomůrka.
"Kdepak," uculila se panenka. "Já už tanečníka mám."
Zvedla z trávy klíč a odemkla dvířka, která jí sluníčko nakreslilo paprskem. A těmi dveřmi přišlo Léto.

Toto drabble je volným rozšířením mého drabble Bylo jaro jako zvon napsaného pro DMD 2010 na téma Klíč, který nikam nepasuje.

Obrázek uživatele Brygmi

Mamá, proč žít mám?

Děvčata seděla u splavu a se smíchem si vyprávěla o chlapcích. Jen Wendla se držela stranou, oči doširoka otevřené a snila s očima upřenými do květeny.

„A Moritz, Wendlo? Co si o něm myslíš?“

„O něj se nestarám.“

„Tak o koho?“

„O nikoho. Chlapci jsou prostě chlapci a svět se točí i bez nich, jen se podívej na ty petrklíče, Theo. Trhá mi srdce vědět, že za chvilku už tu nebudou.“

„Ty jsi taky zvláštní. Příští rok je zase uvidíš.“

„Příští rok,“ opakovala po ní zamyšleně.

Raději se s dívkami rozloučila a vydala se domů. Po cestě zahlédla Melchiora Gábora.

Smrt na jazyku

„Má ty oči zavázané dostatečně?“
„Jasně, že mám. Je tu tma jak v... no prostě nic nevidím.“
„Tak jo. Připrav se a otevři pusu. Tahle je první.“
„Hmm… to chutná.., myslím, že to znám. To bude pampeliška. Určitě budu mít žlutý jazyk.“
„Výsledky až na konci. Tak další.“
„Jo, to je stoprocentně sedmikráska.“
„Tady další.“
„Hmm… Jitrocel.“
„A poslední.“
„Že by… ostropestřec?“
„Všechno špatně. Durman, ocún, oměj.“
„Děláte si prdel?“
„Nezapomeň petrklíč.“
„Cože? Idioti, vždyť jsou jedovaté!“
„Jsi skaut, tak něco vydržíš.“
„Začíná trochu zelenat. Seženeme pomoc?“
„Ten petrklíč byl poslední hřebíček do mé rakve. Nechte mě v klidu zemřít.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Lásky čas

Princezna Kaštanka šťouchala špičkou střevíčku do posledního petrklíče na trávníku. Za chvíli bude máj a zase budou se sestrami házet věnečky do jezera.
Jako loni, předloni a předpředloni.
Tady se něco musí stát a sestra se musí vdát.
Naoko lhostejně prošla kolem prince, který se plazil po kolenou v zámeckém parku a pátral po drahokamech ze Zlatovlásčina náramku.
Kaštanka mu nenápadně hodila mapu zachycující umístění jednotlivých kamenů.
Zbýval už jen třetí úkol.

„Tohle je Zlatovláska,“ ukázal princ na Kaštanku.
„Kdepak,“ zavrtěl hlavou král. „Vrať se domů, princi.“
„Proč jsi mi tedy pomáhala?“ zeptal se princ vyčítavě Kaštanky.
„Protože jsi moula.“

Fandom: 
Obrázek uživatele Tyto Alba

Květomluva

Poznámka: Zvláštní poděkování gramatickému Křečíkovi!

„Připravil jsem malý seznam,“ pravil Černázmije, „jenž vám zaručí ruku madam X, která krom toho, že holduje květomluvě, je také nechutně bohatá.“
Princ George ospale kývl. „Začni.“
„Pondělí – ibišek. Tím řeknete, že je krásná. Úterý – gerbera, která ji přesvědčí o vaší upřímnosti. To kdyby pochybovala. Středa – „
„Kdy bude vrzy vrz?“
„K rudé růži se dostaneme v sobotu.“
„A potom? Co neděle?“
„Jako dar poslední navrhuji petrklíč, který jí zpraví o vaší věrnosti.“
Minuta významného ticha.
„Ovšem… petrklíč je vlastně plevel a nebudeme ji s ním obtěžovat.“
„Plevel vyhoď,“ rozzářil se princ Georgie. „A místo něj tam vraž - ještě jednu sobotu!“

Fandom: 

Petrklíč

Podzim se změnil v zimu a ta zase v jaro. Spadané listí na čerstvém hrobu překryl sníh a když roztál, vykvetly na černé hlíně žluté petrklíče.
Z Johna se stala podivná, samotářská bytost; ti, kdo s ním mluvili, měli před sebou jen pozvolna slábnoucí rezonanci vlastních slov a odraz sebe v prázdných očích. Když odešli, oboje zmizelo – a nezbylo nic.
Na sklonku března naposledy udeřil mráz a spálil všechny petrklíče – kromě jednoho. Jediný drobný kvítek se žlutal mezi zahnědlými listy jako poslední zadoufání, zoufalá kapička naděje na hraně prázdnoty. Docela poslední vzpomínka.
John sklonil hlavu a zašlápl petrklíč do země.

Fandom: 

Stránky

-A A +A