Černá ovce? Bílá vrána?
Vinohradem zadumána
prostříháváním dál vpřed,
v hlavě vlastní „Skříťosvět“.
Nepije a nesvačí, tři sta hlav jí nestačí.
Sousedova vinice dosud ladem byla,
myšlenka ji zušlechtit... kousla, nepustila.
Stříhám, stříhám, ruce bolí, čest mi ale nedovolí jen tak polevit…
V duši mír a klid.
Chci si nechat bublat v baňkách
vlastní víno co na plaňkách v září uzraje.
Je to bráno jako krádež z cizího si brát?
Nebo vlastně zachraňuji zpustlý vinohrad?
Hlava čistá, ale těžká, ze rtů plynou trylky,
chtělo by to stříhat svorně, hezky do čtverylky.
Nůžky cvakají.
Tak co, uzrají?
Nepije, nesvačí, šestistá…
Postačí!