Historie

Satelit

Úvodní poznámka: 

Když tohle téma, tak ať to má někdo, kdo si to zaslouží.

Drabble: 

Svou kariéru založil na podněcování k nenávisti a rozvracení. Fungovalo to, dostal se do čela strany a do parlamentu. Tam pronesl památný projev: „Učíme se v Moskvě, jak vám zakroutit krkem.“
Později dokázal, že nelhal. Katastrofu národa i vítězství velkého spojence využil beze zbytku. Jako všemocný prezident mohl vládnout zcela podle svého…
...možná...
Ve skutečnosti o všem rozhodoval velký bratr na Východě. Odtamtud chodily rozkazy a dobré rady, sny o samostatné cestě skončily velmi rychle. Nakonec musel při monstrprocesech odsoudit přítele.
Snad to tehdy pochopil. A proto propadl alkoholu.
Brzy zemřel a svůj velký vzor tak následoval i ve smrti.

Mocný panovník?

Fandom: 
Drabble: 

Svůj původ odvozoval od národního hrdiny.
Po smrti otce se chopil moci v provincii.
Skrze vraždy a unášení protivníků se stal prezidentem země. Pozměnil si jméno, obnovil monarchii a stal se králem. Absolutní moc udržoval terorem. Na šest stovek lidí mu vyhlásilo krevní mstu.
Začal se bát. Vyhýbal se oknům. Odmítal jíst jídlo uvařené kýmkoliv jiným než vlastní matkou. Téměř nevycházel ven. Mezi palácem a svou rezidencí si nechal vybudovat podzemní chodbu. Pokud náhodou opustil budovy, pak jen se svojí matkou – pravidlo krevní msty zakazovalo zabít cíl, pokud byl doprovázen ženou.
Dnešní mládež by ho označila velmi přiléhavým výrazem: přizdisráč.

Obrázek uživatele Kleio

Láska z hotelu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: obsahuje větší množství vola

Drabble: 

Slibovala si od života víc, ale nakonec skončila jako laciná pokojská v ještě lacinějším hotýlku. Pupkatí tatíci se tam za dvacet korun na hodinu váleli v peřinách, s kým bylo libo. Jejím úkolem bylo ustlat postel a případně zabavit detektiva Tučka, aby Grossmann stihl varovat hosty. Tuček ji měl nejdřív za harapannu, ale vysvětlila mu, že tak laciná není. Potom už Tuček nechodil na šťáry, ale za ní. Slíbil jí hory doly a vzešla z toho láska jako trám. A malá Anička.
K rozvodu se Tuček ovšem neměl. A když došlo na lámání chleba, nechal svoji pokojskou v hodinovém hotelu.

Obrázek uživatele Ginger

Krok vpřed

Fandom: 
Drabble: 

Otřel pot z čela. Narovnal se, nadechl... a vstoupil.
Špalírem družiníků, kteří ho provázeli povzbudivými pohledy v dobře známých tvářích, až na nízké dřevěné pódium. Pohlédl panu Vavřinci zpříma do očí, než poklekl u jeho nohou.
"Přeji si být tvým vazalem," pronesl pečlivě, ač lehce rozechvěle.
Sepjal ruce před obličejem.
Pán uchopil jeho ruce do svých.
"Přijímám tě do své služby."
Nechal ho vstát, udělil mu symbolický polibek, daroval mu meč.
Provolávali mu slávu. Blahopřáli. Prý je celý otec.
Otec? Stěží. Díky staletí dlouhé tradici kmotrovské výchovy byl mnohem více podobný svému strýci. Ve tváři možná ne. V srdci ano.

Závěrečná poznámka: 

na vysvětlenou: Zejména v období raného a časně vrcholného středověku bylo zvykem, že šlechtici nechávali své syny vychovávat u dvorů svých bratrů (měli-li nějaké), zejména proto, aby se upevnily širší příbuzenské vazby. Nezřídka se ale takový svěřenec mohl stát i rukojmím.
Kdo ví, jak to s mým mladým rytířem dopadne. Zvláště až se zjistí, že nejde tak zcela o rytíře.

Obrázek uživatele Kumiko

Na ryby...

Fandom: 
Drabble: 

Ach jo, zase nepřišel. Byl už jsem připravený, s prutem, návnadou a strejda? Nic. Na poslední chvíli to odřekl, prý naléhavé záležitosti. Ale copak si nemůže aspoň jednou udělat na svého synovce čas? Už to odložil třikrát, včera počtvrté. Tak jsem se těšil. Říkal jsem si: "Konečně to vyjde!" a ono... nic. Už ani nevěřím, že někdy půjdem. Nemá to cenu.
"Chápu, ale, musíš to pochopit. Přeci jen má na starosti celou zem. A ta je teď po válce..."
"No a co?! Byl mým strejdou dřív než se stal prezidentem!"
"Copak nejsi šťastný? Tvůj strýc je první prezident Československé republiky!"

Závěrečná poznámka: 

Ano, přiznávám se předpředposlední věta je vypůjčená ze Spy-kids. Když mně se tam tak hodila...

Obrázek uživatele Wendyses

Peter T. H.

Fandom: 
Drabble: 

Vzhlížel ke svému strýci celé své dětství. V jeho očích to byl skvělý šermíř a houslista, šéf policie a vysoký důstojník SS.
Po čase pochopil, že v tom je ještě víc dalších věcí. Že jeho strýc je skutečné "velké zvíře", když mu kvůli stejnému jménu začali nadržovat i učitelé ve škole.
Jako malý kluk chtěl být jako on. I když netušil, co to vlastně znamená
Jeho vlastní otec spáchal sebevraždu v roce 1944. Ale ještě předtím se dozvěděl vše, co Peter až po válce. Pravdu o holocaustu, židovské otázce...
Dřív si přál vidět více svého strýce.
Pak ho nechtěl vůbec...

Závěrečná poznámka: 

Přiznávám se, že knihu Můj strýc Reinhard Heydrich jsem nečetla, ale snad se k ní jednou dostanu.

Nina a bábinka

Fandom: 
Drabble: 

Nina shodila z ramen ranec a přitáhla si v mrazivém odpoledni šátek k tělu, botky promáčené od sněhu. Pocházela z města, ještě si nezvykla na hlad.

Vzpomněla na bábinku. Nina už jako malá pomáhala ráda v kuchyni. Po práci sedávala v koutě na lavici, upíjela čaje a četla bábince noviny. „Cesta pravé ženy“ stálo tam jednou. „Hotový nesmysl“, bábinka na to, „kam by žena cestovala, pořádná ženská se drží pěkně v domácnosti a na nějaké cesty nemá kdy!“.

Absurdní vzpomínka.
Kladeči min se vrací od trati. Skupina sužuje německou sběř v okolí šestý měsíc.
Je čas vyrazit, naznačí posunkem Vovka.

Obrázek uživatele Ampér

Jiná představa

Fandom: 
Drabble: 

„Každá mladá šlechtična musí umět vyšívat, komteso Alžběto. Dále pak ovládá hru na klavír a společenskou konverzaci.“

„Myslíte ty pitomý řeči, že je krásný počasí, slečno guvernantko. Nebo ano, milý choti. K tomu mě v životě nikdo nedonutí.“

„A jak si Vaše Jasnost představuje svoji budoucnost, když ne po boku nějakého šlechtice?“

„O své další cestě životem mám poměrně jasnou představu. Stanu se členem osobní stráže našeho krále a nakonec budu této gardě velet. Budu gardisty učit střílet z luku, šermovat a ovládat sekyru. A po večerech s nimi budu pít a hrát vrchcáby.“

Nelze se divit, že guvernantka omdlela.

Obrázek uživatele Kleio

Nezvedený platnéř

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Based on true story, bro...

Drabble: 

Jouza, platnéř nepříliš zručný, zlost svou vybíjel si nejraději na Lukášovi, synovci, jenž u nich přebýval. Lukáš častěji a častěji před Jouzou utíkal, v noci strachem raději po střechách lezl, než aby zas a znovu od strýce výprask dostal. Omylem zabloudil po střechách až ku radnici staroměstské, kde truhly platnéřského cechu byly přechovávány. Div že nevběhl pod nohy zloděje; taktak se mu podařilo schovat do dvora.
Na druhý den, když Jakub Čert, rychtář městský, krádež zlata vyšetřoval, nebál se Lukáš poznamenat, aby se více zajímal o strýce, který klíč jediný k truhlám vlastnil.
Na šibenici pak neslavně skončil platnéř staroměstský.

Obrázek uživatele Wendyses

Terezín, 1945

Fandom: 
Drabble: 

Matka jí to chtěla zakázat. Nepodařilo se jí to, a tak tu teď stála.
Už z dálky to všechno vypadalo jinak, zvláštně. Něco podivného člověku jasně dávalo najevo, že toto není normální město.
A teď před ní ležela cesta - lehce klesala a dole končila branou. Byla otevřená, a tak všechny z její skupiny už teď viděly čtvrtý dvůr. A už takto z dálky to vypadalo hůř než cokoliv jiného, co kdy ve svém životě viděla.
A přesto se tou cestou vydala.
Nebyla pěkná.
Byla trnitá a nevěděla, jestli se dostane zpátky.
Mohla zemřít.
Byla to cesta pomoci.
Cesta pravé ženy.

Závěrečná poznámka: 

Při návštěvě Terezína nám bylo řečeno, že po konci války, když vypukla epidemie skvrnitého tyfu, pomáhaly i studentky středních zdravotnických škol. Někteří dobrovolníci posléze sami tyfu podlehli...

Obrázek uživatele Šmelda

Nenápadně a tajně

Fandom: 
Drabble: 

Nesympatický muž, říkejme mu třeba Dick, seděl v autě a pozoroval svého Posla.
Posel zrovna vešel do bistra, kde se posadil proti "Instalatérovi" a chvíli spolu hovořili.
Po nějaké době Posel, který se ve svém obleku do toho podniku nehodil, vytáhl z kapsy papírek a podal ho Instalatérovi.
Dick ocenil tu eleganci, všechny ty kufříky, igelitky a tašky jsou hrozně nepraktické, šek schováte snadno.
Nemusel ani ztlumovat tu hroznou hipíckou hudbu, dovedl si představit, o čem se baví.
"Chceme všechno vidět a všechno slyšet," řekl Posel.
"A nebojte se, nikdo nic neuvidí, ani neuslyší," odpověděl Instalatér.
"Nezapomeňte, Watergate," připomněl Posel.

Obrázek uživatele Kumiko

V naprostém bezpečí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doplňuji téma číslo 19. Ví o nás

Drabble: 

"Vaše Veličenstvo?"
"Co si přejete?"
"Nemáme k vašemu pokoji postavit stráž? Přeci jen..."
"Nebojte se, nikdo o nás neví. Všichni předpokládají, že jsem zůstal u svého vojska. To, že jsem zde, víte pouze vy a vrchní velitel třetího oddílu, kterému naprosto důvěřuji."
"Přesto, Vaše Veličenstvo, možná by bylo trochu lepší, kdybychom... Můžeme přeci postavit stráže, mužů máme dost."
"Nesýčkujte. Není se čeho bát. Žádná stráž! A to je moje poslední slovo!"
"Dobrá Vaše Veličenstvo, jak si přejete."

"Čtvrtého srpna, léta Páně 1306. Dnes se nic nestalo, ale zítra se rozhodne." pomyslel si Václav III. než se odebral do své ložnice.

Závěrečná poznámka: 

Pro objasnění- http://historicky.blog.cz/0908/zahadna-smrt-vaclava-iii-losovala-slechta...

P.S. Chápu, pátý odstavec je špatný, jenže já prostě neumím popsat rozpaky.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kleio

Pohřeb staroměstský

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma: Olověné kruhy se rozplývaly ve vzduchu

Drabble: 

Skřípání a rány se prodíraly okolním tichem. Vidět nebylo mnoho, vzduch byl přesycen prachem a drobnými třískami.
Ve vzdálenosti bezpečné i nebezpečné stály davy a mlčely. Snad všichni se přišli podívat na podivný pohřeb staroměstský. Muži obřadně sňali klobouky. Mnohé ženy byly oděny v černém, závojíčky stažené před obličej, děcka plakala. Místní lehké děvy rozdávaly všem, kteří měli zájem, bílé lilie.
Poslední rána a k zemi se zhroutila poslední stavba. Náhle se zvedl prudký vítr, prach se zvedl k obloze a na krátký okamžik se nad Platnéřskou vytvořil šedavý kruh. Vítr ho rozfoukal a z původního města už nezbylo nic.

Ti nejlepší

Fandom: 
Drabble: 

Členové navrhovaného oddělení vyvíjejí z vlastní iniciativy podezřelý systém KOZEL aka Konečně Opravdu Zajímavé Elektronické Losování. Podle popisu jde o zcela zbytečnou nápodobu Sazky.
Ačkoliv si nikdo z nich nestěžoval na umístění v průchozí kanceláři, namontovali na dveře „automatické čítače průchodů“ a každému údajně tisícímu průchozímu předávají dětský diplom. Soudruhu Tichému vnutili již tři, i když je žádal, aby s tou blbostí už přestali.
Titulují se mezi sebou „Hlavý Okruhliak“, „Půlokruhliak“ a „Čtvrokruhliak“. Další přezdívky ani jejich původ se nepodařilo zjistit.
Ačkoliv plní plán práce na sto procent a jsou autory řady zlepšení, jejich navržení na nejlepší pracovníky roku zamítám.

Závěrečná poznámka: 

Popis oddělení nejmenovaného podniku v 80. letech je reálný, jestli je někdy někdo na něco navrhoval, netuším.

Pro zvědavce: Přezdívky byly inspirované knihou I. Asimova Pebble in the Sky, která tehdy byla dostupná pouze slovensky jako Okruhliak na oblohe.

Obrázek uživatele Kleio

Za kolik?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

!!!
15+

Drabble: 

U Kauckého se za ni platilo diamanty. Nabízeli jí náhrdelníky, prsteny, náušnice. Měla v plánu zmizet a stát se slavnou tanečnicí.
V Benátském domě stála jako ty ostatní, byla ovšem žádané zboží. Stále mohl přijít ten, který, okouzlen jejím mládím, zařídí, co si bude přát.
V Batalionu už zkoušeli smlouvat, takže nejčastěji za pět kaček přeblafávala vašnostům péra.
Když postávala před Tunelem, mrkala na okolí vyžilýma očkama. Za skleničku koňaku, zlatej pane, ozývalo se často půl noce.
Nakonec za koňak vyměnila i svůj životní příběh, když se o ni zajímal jistý pan Kisch. Ostatně, byla to holka s dobrou duší.

In manus tuas, Domine, commendo spiritum meum.

Fandom: 
Drabble: 

Zima, vlhko a ticho. Nekonečné vteřiny, minuty, hodiny a dny v šeru či úplné tmě pomalu míjejí a odplouvají do věčnosti.
Vědomí, že o nás někde tam daleko ví, nás drží nad vodou. Jednou nás odsud dostanou. Jednou…
Kdy?
Čekáme. Čekáme nekonečné vteřiny, minuty, hodiny a dny v chladu, vlhku a šeru. Nemůžeme si svítit, nemůžeme si zatopit, abychom se zahřáli. Ale vydržíme to. Musíme to vydržet. Ví o nás. Přijdou nás zachránit. Vydržíme!
Ve čtyři ráno je v okolí nezvykle rušno. Jsme ve střehu. Co se děje?
Jidášové stále žijí.
Ví o nás. Ti, kteří se nikdy dozvědět neměli…

Závěrečná poznámka: 

Volně navazuje na toto
drabble.

Obrázek uživatele Lee

Konec jara

Fandom: 
Drabble: 

Dodnes na tu noc nerad vzpomíná.
Nejdřív si zoufal. Seděl jako paralyzovaný, hlavu v dlaních. Neviděl, neslyšel. Možná plakal. Zkoušel volat přátelům, ale všude to bylo stejné. Zoufalství. Prohra.
Jak jen jsme mohli být tak hloupí? Teď se všechno vrátí ke starému.
Najednou propadl zuřivosti, měl chuť bojovat, poslat ty šmejdy tam, kam patří. Pryč z naší země! Ale to nemělo cenu, už bylo jasné, že armáda bojovat nebude a bez ní se neměli šanci ubránit.
A přesto ještě zbývala naděje.
Svět o nás ví. K tomuhle nebude moci mlčet. Určitě nám pomůžou. Musí!

Ale... vzpomeň si na Mnichov. Nepřijdou.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Ztracené

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pardon, mám prostě náladu na něco smutnýho...

Drabble: 

Jmenujeme se Hannah, Eva, Sára, Riva, Ruth, Katja, Jora, Ester…
Hannah krásně hraje na klavír. Eva má sedm mladších sester. Sára svými zlatými vlasy a modrýma očima připomíná anděla. Riva se před týdnem provdala. Ruth chce být lékařkou. Katja brzy porodí dítě. Jora peče nejlepší koláče na světě. Ester rozumí tóře. Sedíme namačkány jedna vedle druhé. Připravili nás o vše, co nám bylo drahé. Vzali nám naši budoucnost. Máme strach. Ztratily jsme sny. Zbyl nám život, který trávíme v modlitbách. Tiše se ptáme. Ptáme se na jediné. Dorazí naše modlitby i z tohoto místa? Ví o nás ještě vůbec Bůh?

Obrázek uživatele Kleio

Tlačenice

Fandom: 
Drabble: 

Bylo toho roku v lidu takového hnutí, že všichni museli cestovat. Snad celý svět byl na nohou, jedni cestovali za odpuštěním, jiní za obchodem, někteří dokonce jen tak – ze zvědavosti. Tržiště na Rynku poskytovalo zboží nevídané, až z Orientu, koření sladké i ostré jako Janovy meče. Kateřině ovšem pramálo se líbilo to všelikého lidu hemžení. Když se domů chtěla dostati, musela se tlačenicí prodírat a malý synek se jí vytrhl. Poptávala se v okolí, ale exotické tváře odpovídaly nechápavým mlčením. Naštěstí přivedla synka pomocnice z barvírny.
I postěžovala si Kateřina choti: „Lidí plná Praha, ale česky už se člověk nedomluví!“

Obrázek uživatele Kleio

Červený klobouček

Fandom: 
Drabble: 

Snad se jmenovala Anna, ale jisté to nebylo, ostatně jako všechno, co se jí týkalo. Nechala si říkat Chapeau Rouge. Pracovala ve sklepní nálevně a rozdávala lásku. Za peníze, i pro radost. Její krása byla omračující, vždy nosila luxusní šaty. Červené střevíčky klapaly po dlažbě a rudý závoj na elegantním kloboučku jí decentně zakrýval tvář. Přes den nakupovala květiny. V noci to kvítí spravedlivě rozdělovala.
Ostatní holky se maskovaly za květinářky, prodavačky a pomocnice. Když šel kolem Drašar ze čtyřky, utíkaly a schovávaly se do dvorů. Chapeau se jejich počínání smála. Marně jim vysvětlovala, že on o nich stejně ví.

Obrázek uživatele Wendyses

Nebe

Fandom: 
Drabble: 

Ví o nás.
Ten pocit se poprvé ozval roku 1938. Byly to jen myšlenky - ale silné myšlenky. Stačilo by málo - jeden útok na Československo - a nejen on by se postavil Vůdci.
Ale Mnichovská dohoda nebyla překvapivá jen pro Čechoslováky.

Ví o nás.
Pocit, který se postupně stupňoval. V roce 1942 mu bylo jasné, že je všemu konec. Spolupracoval s odbojem. Divil se, že mu na to nikdo nepřišel. Gestapo, Himmler, nikdo. Ale fungovalo to.

Ví o nás.
A po 20. červenci 1944 to bylo definitivní. Selhalo to. Naprosto všechno.

Ví o nás.
Našli ho. Ve Wannsee. V březnu roku 1945...

Závěrečná poznámka: 

Arthur Nebe - nacista. Patřil mezi těch několik, kteří by se proti Hitlerovi postavili, pokud by se rozhodl připojit Sudety k Říši za použití vojenské síly. Byl hlavou říšské policie, která později přešla pod RHSA (podobně jako Gestapo). V roce 1941 se vydal na východní frontu, ale po návratu byl přesvědčen, že Německo nemůže válku vyhrát. Byl součástí vyšetřování atentátu na Heydricha a v tomto bodě cituji tetičku wiki: Napadlo ho, aby úřady změnily politiku vůči Čechům a aby každý Čech, který se jakkoli provinil, byl zproštěn viny. Posléze taktéž začal udržovat kontakt s odbojem z mnoha zemí.
Byl zapojen i do neúspěšného atentátu na Hitlera z 20.7.1944 (např. film Valkýra), po něm uprchl a ukryl se na ostrově ve Wannsee (v roce 1942 bylo na konferenci ve Wannsee pod vedením Heydricha domluveno vyvraždění několika milionů nevinných lidí). Našli ho v březnu 1945, lidovým soudem byl odsouzen k smrti - byl pověšen na řeznický hák, na kterém umíral několik hodin...

Obrázek uživatele neviathiel

Brána

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Sebevykrádačka jedné soutěžní povídky. Ale ani po dlouhé rešerši mě nic nenapadá...

Drabble: 

Přijeli před rokem. Jeden pořád vyráběl obrázky lidí z vesnice a zvířat. Druhý zase zvěčňoval zvuky na páskách. Třetího jsem neměl rád. Pořád se vyptával na posvátné stromy, do jejichž větví ukládáme naše mrtvé.
Věděl jsem, kde jsou, ale k našim mrtvým do jiného světa jsem ho nechtěl pustit. Tam se chodí jen vyprovodit zemřelé a hranice mezi životem a smrtí je nezřetelná.
Třetí začal podnikat dlouhé výpravy mimo vesnici. Jednoho dne se nevrátil.
První a druhý ho hledali. Po dvou týdnech odjeli.
Neřekl jsem jim nic. O třetím ani o bodcích s jedem nastražených pod pohřebními kůžemi na zloděje.

Obrázek uživatele Wendyses

Koloběh

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to šílené, zběsilé hemžení.
Plno lidských duší, co se přimělo k pohybu. Byly vystrašené, smrt to dokázala vycítit. Ale také odhodlané, bojechtivé. Chtěly toho tolik. Chtěly dál žít či jen bojovat...
Všechny ty pocity se mísily. Některé odeznívaly. Rok za rokem, tím, jak lidé umírali, nebo i jen cosi spatřili. Smrt přátel, rodiny. Krutou pravdu schovanou za zástěrkou lží a propagandou.
A pak přišla další vlna.
Zamíchala tím vším, hemžení se zrychlilo. Pocity mizely, panika, strach se šířila všude možně.
Lidé umírali a bylo to na smrti, aby je všechny sebrala. Aby je odnesla dál, když podlehli španělské chřipce...

Obrázek uživatele neviathiel

Baseball

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod. Za inspiraci děkuji Yoselle Greensteinovi, jemuž patří všechna čest a sláva.
PS: Je to ohrané, ale mně se ta historka tak líbí...

Drabble: 

Než začalo shromáždění, vyvěsili na barák ceduli "Židům a psům vstup zakázán".
Do protějšího krámu se sportovními potřebami napochodoval naštvaný čtyřicátník. Asi tak metr šedesát a šedesát kilo s botama. Ptá se na tu ceduli a chce koupit baseballku. Ne, nenechá si to rozmluvit.
Prodavač jde dozadu k telefonu, zavolat policii. Tohle nedopadne dobře.

"Takže jste sundal ceduli," shrnul o několik týdnů později soudce, "z domu na vás vyběhlo osm naštvaných nacistů-"
"Dvacet, pane," prohlásil hrdě obžalovaný, známý v ringu jako Mighty Atom. "Ty ostatní ještě nepustili z nemocnice. Každá rána byla jako home run. To nebyl boj, ale potěšení!"

Závěrečná poznámka: 

K incidentu došlo v roce 1939 v New Yorku. Tehdy 46letý Yoselle Greenstein utržil jeden monokl a u soudu byl osvobozen, neboť poškození náckové byli místní potížisti a pachatel násilí nevypadal fyzicky schopný napáchat takové škody.

Obrázek uživatele Keneu

Jan Koreis

Drabble: 

Poprvé se mu Miroslav Tyrš zjevil v jedenácti letech. Spustil se mu do snu na kruzích a vyprávěl o Masarykovi a o sportu. Toto setkání se stalo základem pro jeho vztah k pohybu i pro demokratické principy, které v něm zakořenily.
Za první republiky se s Tyršovou podporou stal československým rekordmanem ve skoku o tyči. Za války byl aktivní v odboji.
Osudným se mu stalo až poválečné převaděčství. Byl zatčen a vyslýchán.
Když si v cele vázal oprátku, Tyrš byl s ním. Houpal se na kruzích, a tak se zhoupnul taky a kruhy se mu před očima rozplynuly do tmy.

Závěrečná poznámka: 

více o Janu Koreisovi tady a tady

Obrázek uživatele Wendyses

Poslední pohled

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Částečně by se za fandom daly považovat i knihy Svena Hassela, ale protože jsou částečně autobiografické, neplýtvala jsem dalším fandomem. Rozhodně je doporučuji k přečtení. :)

Drabble: 

"Prostě do těch Ivanů naláduj co nejvíc olova," vysvětloval Porta právě jednomu z nováčků. Drobeček přikyvoval, Dědek nevnímal. Heide něco brblal o pořádném výcviku, Legionář si prozpěvoval.
Ze začátku to šlo dobře.
Rusové padali k zemi, krvavé hroudy na bílém sněhu, v dálce se rýsovaly ruiny města.
Zhoršilo se to v okamžiku, kdy se na obzoru objevily tanky.
Protože být tankovou rotou bez tanků je skutečně nic.
Situace se obrátila. Olovo jsme nestříleli my. Útěk ani miny nezabíraly.
Stříleli. Bylo to neuvěřitelné, jak to prolétlo vzduchem, na okamžik byl patrný kruh, co se vzápětí rozplynul.
Krásný poslední pohled před smrtí.

Obrázek uživatele Bilkis

Chlapeček

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle téma mě nikdy nepřestane fascinovat...

Zařazeno do eknihy DMD 2014.

Drabble: 

Co vezeme, jsme nevěděli. Myslím, že ani velitel netušil, jak strašná věc to je. A pak jsme přeletěli nad město, poklop se otevřel, pád a třesk. Letadlo se prudce stočilo z kurzu, vystřelilo vzduchem jako hračka. Letěli jsme pryč nejvyšší rychlostí a nikdo z nás nechápal, co se vlastně děje. Netrvalo to ani minutu, a pak ...

Netrefili jsme cíl, ale to bylo jedno. Úplně jedno, protože exploze byla strašlivá, decimující, hlučná, tak hlučná!

Enola Gay sebou škubla, záblesk výbuchu se vypálil na sítnici. Na chvíli jsme oslepli. Pak se olověné kruhy rozplynuly ve vzduchu. Ale já to uvidím už navěky.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pozdě litují

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mě když napadne první nebo poslední verš, tak jsem ztracená, prostě si to musím napsat...
A vážně, vážně, vážně nemám nic proti - no, dobře, asi něco jo, ale rozhodně se nechci nikoho dotknout a nechci flame. Děkuji.

Drabble: 

Zpovědnice zpuchřelá,
tys už toho slyšela!
V tobě vzdychá každodenně,
kdo podvádí v cizí měně,
kdo bez kvasnic chleba peče,
děd, co z viny dostal křeče,
dívka mravů, které hynou,
mladík, co si našel jinou...
Všichni pláčou v rukou kněze,
otáčejí oči k něze
krásné matky Marie.
K čemu však to kyrie?
Zhřešili přec' se záměrem
odhodit hřích správným směrem,
s klidem svést to na faráře.
Nepálí je studem tváře.
Pak si připadají bílí.
Je to však jenom na chvíli,
co je mylné pokání
před plameny ochrání.
Milá, stará zpovědnice,
pozhasínej všechny svíce,
pohřbi v troskách faráře,
ať naději nekáže.

Obrázek uživatele Danae

Hejnice 1700

Fandom: 
Drabble: 

Farář Šikl se probíral jednou zpovědní ceduli za druhou a spokojeně zaznamenával údaje do listiny pro biskupství. Od chvíle, kdy se nahoře rozhodlo, že řádný katolík musí mít doma písemné potvrzení o předvelikonoční zpovědi, řadili se hejničtí před zpovědnicí jako ovečky. Až na starého Orta, samozřejmě. Před lety si odseděl tři měsíce za držení zakázaných knih a v kostele ho nikdy neviděl. Šikl zvedl brk a zamyslel se. Má ho hlásit? Ortova vdaná dcera chodí na mši pravidelně a jeden z jeho vnuků dokonce ministruje. Nepoštve si kvůli dědkovi na krk jezuity. Brzo umře a jeho kacířství umře s ním.

Závěrečná poznámka: 

Z hlášení ze začátku 18. století, která vykazují podezřele stoprocentní počty vzorných katolíků, se usuzuje, že faráři leckde problematické ovce zamlčeli, aby se vyhnuli potížím s biskupskou konzistoří ;)

Obrázek uživatele Lejdynka

Uvnitř ticha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Technicky vzato se to může odehrávat kdekoli, ale já si u toho představovala Magdalene Laundries, kde se takovéhle věci děly, protože - no, protože to tak trochu brali jako součást pokání. Pro ženy, které tam byly za trest zavřené. Kdyby někdo chtěl víc (nechtějte), pusťte si stejnojmenný film anebo tady: http://en.wikipedia.org/wiki/Magdalene_asylum#Fallen_women
Jinak se tímto drabblem samozřejmě nechci nikoho a ničeho dotknout.
Asi 15+, je to hnus.

Drabble: 

Zpovědnice z jabloňového dřeva.
Klekátko, lesklé dlouhým užíváním.
Mřížka, ohlazená dechem.
Závěs černý, zatažený, občas se zachvěje.
Otče, zhřešila jsem.
Ano, dcero.
Zhřešila jsem. Vraždou.
Proto jsi tu, dcero.
Poklekni a kaj se.
Poklekni a otevři svá ústa, ať ucítím tvůj vroucný dech, tvou snahu dosáhnout odpuštění.
RYCHLE! Jinak skončíš v propasti pekelné!
Tohle, ano - tohle je tvé pokání.
Skloň se před ním.
Vzývej ho.
Uctívej ho.
Pojmi ho.
Třikrát za otčenáš, třikrát za zdrávas.
Tak pojď.
Kaj se!
Zdráávas -
-Mari - aaaah!

Přišla se zpovídat.
Ale není žádné pokání pro tu, která zabila své nenarozené dítě.
Jeho duše hoří.
Maria!!!

Stránky

-A A +A