Historie

Obrázek uživatele Martian

Marie Mancini

Drabble: 

Miloval ji. Toužil po doteku jejích rtů, hebkých jako plátky rozvité růže. Toužil naslouchat jejímu smíchu, nesoucímu se červnovým podvečerem.
Jenomže byl král.

Milovala ho jako nikoho. Byl zářivým sluncem jejího života.
Nepocházela však z královského rodu.

Jejich ruce se co chvíli setkávaly v náhodném dotyku a v myšlenkách jim zněly verše Corneillova Cida:

Však v lásky nadvládě ač zoufalá se chvěji,
já neptám se jí přec, za povinností spěji…

„Nikdy se vás nevzdám, Marie.“

Něžně položila ukazovák přes jeho ústa.

Najednou ji držel v náručí.
Oba věděli, že naposled.

Vy jste král,“ zašeptala zlomeně. „Vy pláčete a já odcházím…“

***
Závěrečná poznámka: 

V textu byly použity verše z Corneillova Cida a Racinovy Bereniky. Traduje se, že slova z Bereniky jsou autentickým výrokem, jímž se Marie Manciniová loučila s francouzským králem Ludvíkem XIV. před jeho sňatkem se španělskou princeznou Marií Terezou.

Obrázek uživatele Danae

Variolizace

Fandom: 
Drabble: 

Wšemu Brněnskému obywatelstwu na wědomj se dáwá,
že od 1. Řjgna 1795 gest poskytowána we vakcynačnjm austawu Dr. Med. Aloise Carla
wariolizace
zaručená metoda ochrany proti Neštowicým černým!
Dospělj 5 k., děti polowic, nemagetnj zdarma.

Nikdy wjce neštowice!

Pod záštitou jeho Apoštolského Weličenstva, cjsaře Josefa II.,
a Morawského zemského Gubernia.

Závěrečná poznámka: 

Díky dr. Aloisu Carlovi začla vakcinace v moravských zemích jen dva roky po objevení očkování proti neštovicím dr. Edwardem Jennerem. Povinné očkování bylo v Českých zemích zavedeno roku 1812.
Více třeba zde.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nevěřte komunistům

Úvodní poznámka: 

Varování: cynismus a možná morální úhona.
Byli jste varováni!

Drabble: 

Budou umírat nevinní, trpět pronásledovaní, budou mučeny tisíce. Komunistická strana na vás spáchá škody, jež budou trvat na věčné časy a nikdy jinak. Nedovolte morální úpadek. Nenechte se opakovaně napálit. Nevolte škody hospodářské a majetkové.
K opakovanému neštěstí nemusí dojít. Pojďte k volbám a volte jedinou správnou budoucnost!
Volte NSDAP!

Obrázek uživatele Urrsari

Jeho svet a votrelec

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nemám vzdelanie v odbore, tak odpustite. BJB (to je takpovediac môj žánr).

Drabble: 

Ľudia.
Mnoho ľudí.
Dupú po chodbe. Trieskajú dverami. Chodia k nemu.
Dožadujú sa odpovedí na stupídne otázk. Nepozerá na nich.
Ráta kachličky na stene.
Zvyčajne zase oddupocú.
Tento nie. Tlmene sa zhovára so ženou v plášti.
Kto je to? Čo chce? Nech ide preč!
Žena oddupoce tiež. Osamie s tou mĺkvou postavou.
Čo sa deje? Čo sa robí?! ČO CHCE...

"Pst, nechcem ti ublížiť."

Možno nechce.
Možno nik nechce.
Ale predsa to robia.
HLUK!
SVETL!

"Smiem sa na teba pozrieť?"

Pozrieť.
Veď vidí.
Zachmúri sa, nerozumie.

"Sľubujem, že keď povieš, pôjdem preč."

Obozretne, sťa lapené zvieratko, pozrie na muža. Kývne.

Závěrečná poznámka: 

Ten muž bol Hans Asperger (prosím, gúglite :D).
Autisti - vrátane Aspergerov nemávajú radi zmienený hluk. Tož téma, okay.

Obrázek uživatele Nora

Na hradě

Fandom: 
Drabble: 

"Leonarde, už jsi se díval snad stokrát!"
"Prosím Matko, ještě jednou..."
Malý chlapec se rozeběhl k oknu, aby si znovu prohlédl nové léno svého otce.
"Matko, pojďte se podívat!"
Stará lady si v křesle, unaveně povzdechla: "Už jsem se dívala, synu!"
"Ale tohle jste neviděla matko! Jdou sem podivní kejklíři!"
"Podivní? Z čeho soudíš?" Stará lady se pomalu zvedla a ploužila se za synem.
"Protože si sebou nesou nějakou kládu."

****

Na hradě Leonardova otce zavládla panika, útočníci s beranidlem mířili k bráně a obránců bylo málo...
"Otče?" ptal se Leonard,"Co se stane, až ta mlátička rozbije bránu?"
Otec mlčel...

Obrázek uživatele Keneu

Přes slzy nevidět na řádky deníku

Drabble: 

Přes hluk parní mlátičky neslyšet křik znásilněné ženy. I kdyby ano, kdo by se kvůli ní postavil sedlákovi?

Přes její hartusení neslyšet tajené vzlyky nemilovaného chlapce. I kdyby ano, koho zajímá svobodná matka s panchartem?

Přes výstřely války neslyšet nářek zraněného a zbitého učedníka. A přece! Paní mistrová ho s nožem v ruce ochránila před svým mužem.

Přes fičící vítr neslyšet klení mladého muže na cestě přes hranice za svou rodinou. A přece! Německá hlídka mu poradila cestu, kudy dál.

Přes nejsilnější výbuch, který kdy člověk způsobil, neslyšet pláč vdovce. A přece! Pětiletá dcerka mu setře slzy a půjdou dál.

Závěrečná poznámka: 

Přátelé, právě jsem rozbrečela sama sebe. Jen mě mrzí, že svého pradědečka znám jen ze stránek jeho deníku.

Vzpomínky staré paní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Slavnostně přísahám, že jsem nečetla drabble ostatních, neb kvůlivá rodinným záležitostem jsem se přihlásila až teď a hned vkládám. Doufám, že to takhle ještě nezpracoval někdo jiný.

Drabble: 

Narodila jsem se dávno. Stála jsem v řadě mezi svými sourozenci, když přišel takový bodrý červenolící člověk, zálibně na mě koukal a zanedlouho jsem už jela na jeho statek, kde mě všichni nadšeně vítali.
Bydlela jsem v útulné stodole, pomáhala po sklizni, a když práce skončila, sedlák mě pohladil, promazal ložiska, i můj krásný červenožlutý lak opravil, bylo-li třeba.
Pak přišli divní lidé, sedláka vyhnali, já zůstala. Pracovala jsem dál, ale nikdo mě nepohladil, nestaral se, nepromazaná ložiska bolela. Přesto jsem pořád pracovala. Jednou mě ani nevrátili do stodoly.
Stojím smutně na poli a reznu. Kde jsi, hospodáři? Pomoz! Umírám.

Obrázek uživatele ef77

Řezník z Rigy

Fandom: 
Drabble: 

Když jako letecký inženýr, dobrodruh a, proč si to nepřiznat, vyhlášený krasavec, plní stránky lotyšských novin, cítí se být reprezentantem národa. Sny rozšlape rudá hnáta.
Když rižská synagóga hoří, a hnusní židobolševici v ní, je mu dobře jako nikdy předtím. Najde si Kameraden a jim po boku si podobná uspokojení dopřává denně. V ghettu v Rize, v Rumbulském lese, v Minsku.
Po válce v Brazílii si připadá jako padlá celebrita. Podřadně. A má strach. Naštěstí má stále Kameraden. Nezklamali, posílají bohatého investora, ten chlápek sice vypadá jako účetní, ale klame tělem. Zase bude dobře, to Herberts Cukurs cítí v kostech.

Závěrečná poznámka: 

Herbertse Cukurse jsem v drabble popsala, doufám, dostatečně. Chlápek, který vypadal jako účetní, byl Ja´akov Meidad, agent Mossadu, který se vydával za rakouského "kamaráda", vylákal Cukurse z Brazílie do Uruguaye, kde jej agenti Mossadu zabili. Nebylo to náhodné, Cukursova smrt měla být jednak vzkazem bývalým nacistům, že na ně Židé nezapomněli, jednak vzkazem Západnímu Německu, které v té době zvažovalo, že bude považovat nacistické zločiny za promlčené.

Obrázek uživatele Kemata

Hans

Fandom: 
Drabble: 

Ve škole se o něm za jeho zády říkalo, že je to mlátička. Rozložitý kluk, široká ramena, hlava téměř kdesi v nebi. Inteligence nízká, ochota učit se pramalá. Úkoly násilím vymáhané od drobnějších a chytřejších spolužáků, ročníky prolézané vcelku náhodou, u učitelů neoblíbený.

A pak se to změnilo.

Oblíbenost se zvětšila po přeborech. Jedno vítězství za druhým, běh, skok. Rodiče těch správných názorů a on o tom taky moc nepřemýšlel. Ideální materiál pro hnědé košile.

Všichni si oddechli, když odjel. Pro slávu, pro Říši.
A nikdo tu mlátičku nelitoval, když kdesi daleko na východě padla pro ty zatracené hnědé košile.

Obrázek uživatele Nora

Legenda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bylo jsem u kostela na Zelené hoře, který je zasvěcen Janu Nepomuckému a tam jsem si vzpomněla na tuto legendu.

Drabble: 

Jedna stará legenda vypráví příběh světce, který dovedl nám mnoho říci svým mlčením.
Tento světec byl váženým představením církve, ale také zpovědníkem samotné královny. A to se mu stalo osudným. Žárlivý král se totiž toužil dozvědět tajemství své manželky a dlouho se je snažil z nebohého zpovědníka vymámit.
Nejprve úplatky a úmluvami, pak výhrůžkami a když nic z toho nepomohlo snížil se i k mučení. Svatý však nehodlal prozradit tajemství svěřená mu královnou a tak byl umučen.
Jeho tělo mělo zetlít mimo hrob, jen jazyk rozkladu odolal.
A jazyk Jana z Nepomuku se stal symbolem jeho víry i jeho ducha.

Závěrečná poznámka: 

Berte tu legendu prosím s rezervou, je to už dávno,co jsem ji slyšela, a nepamatuji si ji přesně.

Obrázek uživatele Gwendolína

Místo plné hvězd

Fandom: 
Drabble: 

Pověz mi, poutníče, zda znáš to místo zalité světlem,
na hoře, která se vždy zelená?
Místo s bílými zdmi, tam, kde září pětihvězdí?
Již několik století vábí tobě podobné.
Poutníky. Hledače pravdy.

Ověnčené je hvězdicí rudou.
Desítky mrtvých okolo sní.
Tisíce symbolů v sobě skrývá.
Pět hvězdných paprsků, jak pět ran Kristových.
To je to místo, kde se spolu snoubí dva slohy v díle génia.
Toho, který sám byl chromý, avšak svou myslí předběhl mnohé.

Zasvěcené je umučenému. Tomu, který mlčel.
Část z jeho těla v sobě ukrývá.

Když pozvedneš zrak svůj vzhůru, jistě ho spatříš.
Johánkův jazyk.

Santiniho jazyk.

Závěrečná poznámka: 

Je to samozřejmě historie s narážkou na jistou knihu. :)
A kdyby někdo náhodou tápal, zde najde to místo.

Obrázek uživatele Lee

Jeden z příběhů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Drabble: 

Devět let života jsem ztratil ve vězení. Bojoval jsem o chléb. A teď jsem slepý.
Vím, že to zní jako sebelítost, ale věřte mi, chci jen, abyste mě dobře pochopili.
Vlastně to se mnou není tak zlé. Nemohu již sice psát vědecké práce jako dříve, ale díky dlouholetému cviku jsem schopen psát na stroji i poslepu. Připadal jsem si jako mrtvý, ale teď, přestože jsou slova a jazyk to jediné, co mě doopravdy poutá k životu, cítím se zase živý. Ostatně člověk žije, dokud může bojovat.
Jazykem se bojuje dobře. Je to mocná zbraň. Ale to už asi víte, že?

Závěrečná poznámka: 

Ani jsem nedočetla předmluvu k Tváři baroka a už si mě Zdeněk Kalista zcela získal.
Je to naprosto subjektivní a zcela neinformované. Jazykovědci nekamenujte!

Obrázek uživatele Kumiko

Cítím česky, ale píši...

Fandom: 
Drabble: 

18. května L.P. 1788
Jsem si již naprosto jist, že zlomek evangelia svatého Marka uchovávaný v Praze je falešný. Když jsem dnes tento názor přednesl v Soukromé společnosti nauk, příliš úspěchu jsem nesklidil. Jungmannova štěňata mě začala podezírat z "nevlasteneckého cítění". Dle nich "německy píšu, německy myslím" a "snažím se podkopat víru českého národa". Nikoli. Jen chci pravdu! Pravda někdy bolí, leckdy je nepříjemná, ale raději budu žít v kruté pravdě, než se chvástat hloupou iluzí. Ne. Jak rád bych psal česky, psal tak, jak myslím. Ale nemohu. Duch českého jazyka je již mrtvý. Ani já už ho nevzkřísím.

Závěrečná poznámka: 

Kdyby tak Josef Dobrovský věděl...

Obrázek uživatele Aurora

Všetko za národ

Fandom: 
Drabble: 

Bradatý muž stál pri okne a díval sa von na zasnežené kopce. Jeho postoj bol napätý, dôstojný.

" Ľudevít, nehnevaj sa-"

" Ako si mohol?!" inokedy tak pokojnému Ľudevítovi šľahali z očí blesky. " Tam na Devíne si sľuboval slovenskému národu, Miloslav, vernosť a česť v boji!"

" Ja nie som zradca. Nezradil som!"

" Mňa si zradil. Všetko kvôli akejsi žene!"

" Ona nie je akási žena," vydýchol Hurban trpko. " Keby si nebol tak zaujatý, možno by si pochopil, že ženy ťa od zachraňovania Slovákov nezdržia. Úbohá Adela!"

Dvere za ním silno buchli.

" Urobil som to pre duch jazyka a národa," povedal Štúr prázdnej izbe.

Obrázek uživatele Dangerous

Věra

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Řekla bych, že je to rating "lidstvo+", ale strašně mrazí mě z pocitu, že se to opravdu stalo a že to nebyla výjimka. Vymyšlená je snad jen ta mrkev s trochou autorské interpretace.

Drabble: 

Věra neměla nikdy ráda kořenovou zeleninu a ze všeho nejvíc nesnášela mrkev. Žel, mrkve měla rodina vždy dost a matka ji přidávala snad do všeho. Věra trucovala. Matka bědovala, plakala – doba byla zlá, potravin nebylo mnoho a dcera se podle ní každým dnem ztrácela před očima.

Po válce mrkev z jejího jídelníčku zmizela. Věra se brodila sibiřským sněhem. Necítila prokřehlé prsty u nohou. Necítila ruce, které nechtěly udržet pilu. Snažila se necítit rány dozorců a jejich nenechavé ruce, které vzrušovala špinavá, nemocná, pohublá holka. Hltala chléb se slámou a pilinami, a když v boršči našla lidský prst, pouze ho vyndala.

Závěrečná poznámka: 

Přidávám sem ještě článek o Věře Sosnarové, který mi byl inspirací...

Obrázek uživatele Kemata

Na východní frontě mrkev

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Historie a knihy od Svena Hassela, které jsou částečně autobiografické a doporučuji je k přečtení.

Drabble: 

Porta o jídlech spustil uprostřed ledové pustiny.
Zpočátku se zvládli držet všichni – ani Drobeček mu hned nechtěl rozbít hubu – ale když se dostal k polévkám, bylo zle.
„Slepičí ne, chápu,“ poznamenal Porta, když po něm vyjel i jinak klidný Legionář. „Co taková mrkvová? Se smetanou a ořechy. Ta by se do týhle kosy šikla.“
„A mrkev chceš najít kde? Nech si tyhle kecy na jindy,“ zavrčel Dědek.

O několik dní později, když našli útočiště v troskách jedné ruské vesnice, se Porta vrátil ze své procházky.
S mrkví.
Na otázku, kde ji vzal, klidně odpověděl: „Jsme v Rusku. Tady najdete všechno.“

Obrázek uživatele Bilkis

Bastardi z Bastogne

Úvodní poznámka: 

Obsahuje sprosté slovo.

Drabble: 

Všudypřítomný mráz každého vyčerpával k nesnesení. Žádné teplé oblečení, i kdyby ho měli, by mu nezabránilo zalézat do kostí.

Již několik dní byli obklíčeni, munice docházela a nové zásoby byly v nedohlednu. Zbývalo jim sotva šest minometných granátů, krabice nábojů na kulomet a nábojnicový pás na střelce. Vzpomínali na domov, masírovali si omrzlé nohy, zpevňovali jámy.

Večer pak pojedli ledové fazole a zmrzlé kukuřičné lívance, které ve sporadickém tichu výběžku křupaly, jako když chroustáte mrkev. Jak rádi by si teď dali "sračku na šindeli", nebo se nacpali špagetami a běželi na Currahee. Všechno by bylo lepší než dřepět v Bastogne.

Závěrečná poznámka: 

Muži z roty E vydrželi v okolí Bastogne na obranné linii od 19. prosince 44 do 13. ledna 45, až do osvobození Foy. Z obklíčení je ještě v prosinci "vysvobodil" gen. Patton, což nikdo z nich nikdy neakceptoval jako pravdu. Ministerstvo války z nich udělalo mediální hvězdy - bombardované bastardy bašty Bastogne. Což jim bylo platné asi jako mrtvému zimník.

Sračka na šindeli je termín, který se používal pro armádní jídlo - hovězí sekaná na smetaně s topinkou (v originále Shit On a Shingle)

Obrázek uživatele Jeřabina

Změny perspektivy

Úvodní poznámka: 

Tohle téma se mi nečekaně hodilo :) Jo, ten vtip jako není vtipnej, ale tak... posloužil.
Navazuje na Na Rusi

Drabble: 

Po osmi měsících, kdy doktor Sališ ze soukromých lekcí každou středu postupně udělal asistence třikrát týdně, Bětku jednou zastavil s „Kučerová, vy byste ten apendix odoperovala i sama, co?“
Bětka zrudla... a další čtvrtek operovala.
Před sálem potkala skupinku mediků. Nejstarší švihák žoviálně prohlásil: „Pánové, víte, proč je ženská u operace jako mrkev v zimě? Praktický to není vůbec, ale aspoň se pobavíš – sněhuláci, žejo.“
Než se dosmáli, Bětka utekla.

Šviháka potkala znovu – u Bachmače mu tahala kulku z břicha. Zvlášť když poblíž bouchl granát, příliš se nebavili ani jeden – ale on přežil a Alžběta týden neslyšela na pravé ucho.

Závěrečná poznámka: 

Je prosinec 1915.

Ráda bych dala obecný disclaimer k celému Alžbětině příběhu: jedná se o fanfikci. A podobně jako u Ruské věci, jde o fanfikci na larp (co je larp viz třeba http://hrajlarp.cz/zaklady/). Jedná se o hru Legie: Sibiřský příběh. Je skvělá. A pokud byste hru znali a pokud by se vám líbila tak, že si říkáte, že byste ji chtěli hrát, možná bude dobré moje drabblate dále nečíst - spoilerům se sice snažím vyhýbat, ale o postavě Alžběty Kučerové asi moje drabblata něco prozradí (ačkoliv moje verze příběhu je jenom jedna z šesti běhů hry). Taky se upřímně jedná spíš o moji osobní psychohygienu a touhu to téma zpracovat pomocí drabblí v bezpečném prostoru skýtaném DMD a trochu se za to vlastně stydím (a fakt to nechci zveřejňovat lidem, co tu hru znají, různé důvody), takže moc nemusíte lidem mimo DMD říkat, že tohleto píšu :)
Ale cítím touhu říci, že v mnoha případech nejde o moji tvorbu, ale o kombinaci práce tvůrců hry, příběhu odehraného v průběhu hry a mé interpretace téhož :)

Obrázek uživatele Bilkis

Těžký život velekněze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ehm, vážně nevím, jestli to projde. Proměnná je podle toho, jak to chápu, nějaký vliv, který změní situaci. Něco, co je příčinou změny, většinou nepředpokládanou. Nebo něco neznámého. Tak to tak beru.

A vařím z vody (tedy z chatrné paměti), takže pravděpodobně BJB. Já už nic nevím. :D

Drabble: 

Velekněz v bílém rouchu poklidně stojí před davem věrných. Ví dobře, nač čekají a schválně chvíli prodlužuje.

Pak žreci přivedou bělouše. Nevzpíná se, jde klidně. Postaven před volbu, naslouchá tichu, které se rozprostřelo po žertvišti. Je dobře vycvičen, vidí nepatrné znamení, ví, že má vykročit nohou, jež znamená ne. Velekněz čeká, je si jist svou pravdou. Granáty na obětním noži zaplanou ve světle slunce, když máchne rukou. A kůň vykročí. Tou nohou, jež znamená ano.

Dav vybuchne hlaholem, muži buší do štítů jako smyslů zbavení. V koňských očích se leskne boží záměr. Nebo jen prostý vzdor.

Kmen jde do války.

Obrázek uživatele Jeřabina

Na Rusi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak si uděláme drobný skok - ale stále se týkáme příběhu Alžběty.
Navazuje na Vy to nikdy nezjistíte

Drabble: 

Sestra Čížková přehlédla řadu bílých plachetek, ošlehávaných prosincovým větrem. Byl druhý rok války.
„Nevím, proč jste dobrovolně v téhle zpropadené zemi... leckterá asi v legiích máte manžely a bratry. Nečekejte, že kříž vás rovnou pošle za nimi – pojedete, kam bude potřeba. Ale pokud máte přežít, pamatujte si:
Rusko je veliké a proměnlivé. Kde včera bylo bezpečno, bude zítra nepřítel! Z čistého nebe bude za hodinu vichřice! Jenom car je věčný...
A Rusko neodpouští – ani vás nepropustí nezměněné. Ani vaše milé. Možná najdete někoho jiného, než koho hledáte.“
Náhle přiběhl četař. „Posun fronty! Připravte příjem raněných!“
Sestra vzdychla: „Jako kdybych to...“

Závěrečná poznámka: 

Je prosinec 1916.

X

Fandom: 
Drabble: 

Dobrá, buďme spravedliví, na univerzitě v Salamance se toho učí dost, ale tohle je něco úplně jiného, úplně nový přístup. Tím se dá popsat všechno. Ještě štěstí, že náš král je skutečně Moudrý. Tyhle spisy jsou učiněný poklad.
Jen kdyby to nebylo tak těžké na překlad. Ti Maurové všechno dokázali popsat jedním slovem: "al-džabr", ale my...

A tenhle znak je tu pořád - ten nejdůležitější. A já ho nedokážu vyslovit. Nikdo z nás. Ksh.. sksh... Má to být "to, co se mění, a není známé".

Budu to muset nahradit. Možná řečtinou... co by jen... kch.. ch.. Mám to!

Bude to chí.

Závěrečná poznámka: 

Abú Abdalláh Muhammad Ibn Músá al-Chórezmí Abú Dža'far (cca 780 - 850 n.l.) byl perský matematik a astronom. Nejspíš jako první člověk vůbec chápal algebru jako samostatnou disciplínu, a popsal ji ve svém díle Hisáb al-džabr wa-l-muqábala. Během 11. a 12. století bylo jeho dílo přeloženo do španělštiny, a nastal zde popsaný problém s překladem. Chórezmí proměnnou označoval hláskou š (jako zkratku slova aš-šáí - věc), kterou Španělé nedokázali vyslovit. Nahradili ji tedy řeckým chí, které se při pozdějším překladu do latiny změnilo na X. A zůstalo jím dodnes.

P.S. A jestli vám jméno al-Chórezmí připomíná slovo algoritmus, připomíná ho správně.

Obrázek uživatele Kemata

7.6.1954

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Historie + Matematika
A vážně se omlouvám.

Drabble: 

Svět sestavil před zrozením prvního člověka rovnici. Jednoduchou, efektivní.
Na pravé straně stálo konečné číslo, věk smrti.
Na levé trůnila změť proměnných. Některé dal svět každému jedinci do vínku, jiné si musel zasloužit sám.
Láska. Štěstí. Zdraví. Inteligence. Lidskost.

Právě lidskost se stala tou nejproblematičtější.
Někdy lidskost - dosahující i záporných hodnot - zapůsobila na proměnné jiných.
Inteligence mohla slábnout.
Láska se mohla stát pochybnou a iracionální.
Někdy právě záporná lidskost doháněla jiné lidi k hrůzným činům.

Hrdinu k tomu, aby použil stejný jed jako nepřátelé a napustil jím jablko, které okusil.

Někdy se stalo, že rovnice ve výsledku neměla žádné řešení.

Závěrečná poznámka: 

Citát o muži, o kterém je v drabble řeč:
"He wondered what one might ask in a structured conversation to decide if one's interlocutor was a human being or a computer. ...but the ultimate Turing test might be to pose the question "How would a guilt-stricken homosexual commit suicide?" Would a computer ever conceive of eating an apple laced with cyanide?" - Theodore Roszak

Obrázek uživatele Jeřabina

Vy to nikdy nezjistíte

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hurá, máme téma, a teď už kterak Bětka přišla na to, že umí něco dělat.
Navazuje na Malé krůčky vzdoru

Drabble: 

„... A tady vidíme tu střepinu, co tohohle chudáka oddělala,“ dořekl doktor Sališ spokojeně. Kurzistky reagovaly osmadvaceti „jéminánku“, pár i dávením.
Doktor rezignovaně zavelel: „Komu je nevolno, můžete jít ven, já to tady zavřu,“ a po exodu slepičince začal šít.
Při tichém „Pane doktore, nestálo ve vašem článku, že tohle odoperovat lze i v zákopu?“ leknutím nadskočil.
„Která vy jste? Počkat... můj článek?“
„Kučerová. Četla jsem samozřejmě všechny, jste přece můj nadřízený.“
„Podívejte, vy to nikdy nezjistíte, ale pod palbou málokdo funguje, jak má.“ Nádech. „Poslyšte... ve středu mám čas na soukromé lekce. Ale tam už mě, Kučerová, nevolno zajímat nebude. “

Závěrečná poznámka: 

Je březen 1915.
Disclaimer pro budoucí drabblata: Ano, z Alžběty bude zdravotnice. A ráda bych řekla, že Alžběta bude dokonce dobrá a kompetentní zdravotnice - na rozdíl ode mě, která tak nějak o medicíně vím budku. Prosím, vy kompetentnější v oboru, buďte ke mně shovívaví :)

Obrázek uživatele kopapaka

Ještě rok!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes jsem už četl tolik mrazivých drabblat, že mi to nedalo...

Drabble: 

Končilo léto čtyřiačtyřicátého roku a kolona obrněných transportérů vyjížděla z vesnice někde ve Francii.
Do plachty nad stolkem radisty se opíralo slunce a měnilo malý výklenek v osobní peklo.
O to hůř, že se sluchátky nic neslyšel a kvůli krátkému kabelu nemohl vyhlédnout přes okraj korby.
"Konec," odpípala morzeovka a sluchátka třeskla na podlahu.
"Konečně!"
"Bože, to jsou ale kozy," uslyšel řidiče a okamžitě vyrazil nahoru.
"Jen zůstaň dole," štěkl seržant, "Na tohle máš ještě dost času..."
Ubral si u odvodu jeden rok, ale to snad...
Samozřejmě neposlechl a v hurónském smíchu zbytku roty je uviděl.

Padesát.
Koz.
Na pastvě.

Závěrečná poznámka: 

A máte to! :)

Obrázek uživatele Kemata

Červen

Fandom: 
Drabble: 

Odvlekli ho spolu s ostatními, s otcem, když řekl, že je mu už patnáct. Lhal. Ale o to se nikdo nezajímal.
Odvlekli je do sklepa jednoho ze statků. Nikdo netušil, co tu vlastně dělají. A proč.
Začali je odvádět nahoru. Po pěti. Když se ozvaly výstřely, někdo mu řekl, ať si zacpe uši. Nepomohlo to. Jako by se hrůzná kakofonie ozvala pokaždé, když po schodech nahoru odešla další skupina.
Nakonec přišla řada i na něj.
Popravčí četa vypadala unuděně, osoby v černých uniformách připomínaly služebníky ďábla.
„Teď se nedívej,“ zašeptal muž vedle něj.
Před další pěticí výstřelů to ani nestihl.

Závěrečná poznámka: 

10.6.1942

Obrázek uživatele Nora

Zpověď partyzána

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

+15 (obsahuje vulgarismy)
Jde do tuhýho...

Drabble: 

Krčíme se za podělanym keřem. Teď vo nás věděj. Ten vůl Vasil! Řeklo se potichu!
Teď sme všichni posraný strachy, ale zatim sme tu zalitý. Zatim nás hledaj.
Kurva! Co až nás vobjevej?! Vodprásknou všechny!
Jsou tady.
Všechno je na hovno...
Všechny zkurvený řeči "Držme při sobě, soudruzi!", "V jednotě je síla!". Ivan mě chce vystrčit z úkrytu. Hajzle, chceš, aby vodpráskli mě místo tebe! A kde je teď ten podělanej tým?!
Když de vo život, je ti u prdele, že vodprásknou kamaráda. Už tu je každej sám za sebe. Do prdele s kamarády, soudruhy! Teď jedem na vlastní nebezpečí...

Závěrečná poznámka: 

Ani nevím, jak mě to napadlo...

Obrázek uživatele Jeřabina

Malé krůčky vzdoru

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak zkusíme Alžbětinu cestu vykreslit trochu víc. Navazuje na Správnou hospodyňku

Drabble: 

“Na to zapomeň!” zaburácel pan advokát Tusar.
Paní Tusarová káravě stáhla rty: „Tatínku, co by na to řekli sousedi!“
Tatínek si vztekle nakroutil knír. „Zdravotnice, pche! Copak jsem se celý život dřel, aby moje dcera převlékala postele vandrákům?“
„Já přece chci pomáhat československým vojákům, jako je Josef. Potřebuji nějaké zaměstnání,“ namítla Alžběta.
Maminka Tusarová se zatvářila zmateně: „Bětuško, vždyť jsi žena v domácnosti, z dobré rodiny. Proč bys potřebovala zaměstnání?“
Alžběta nasadila cílevědomý tón. Nikdy předtím to nezkoušela, ale odhadla to. „Nehněvejte se, ale já věřím, že tahle cesta je správná. Ale nebojte – když se spálím, plakat za vámi nepoběžím.“

Závěrečná poznámka: 

Stále zima 1915.

Obrázek uživatele Kemata

Příběh železnice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hlásím, že mám chuť celý duben prodrabblit válkami. (Nebo matikou, ale války to vyhrály.) Tak snad se to podaří.
A jinak zdravím. Jsem Kemata, trochu divná osoba, co se tu náhodě vyskytla.

Drabble: 

Jako malá se bála všeho, co neznala. Podle lidí přirozené, podle času nikoli.
Když po trati, která vedla okolo jejich domu, projížděly vlaky a ji ten zvuk doháněl téměř k pláči, když jí maminka nedokázala říct žádnou pohádku o tom, že vlaky nejsou špatné, utíkala ke starým kamnům.
Prolezla škvírou, skryla se do starých odhozených látek, které si tam ve svém neexistujícím dětství nanosila a spala.
Jednoho dne vlaky projely a ona znovu utekla. A spala.
Spala i v momentě, kdy se bomby začaly snášet na železnici a zasypávaly ji celou i s okolím.
Spala klidně, protože o tom nevěděla.

Obrázek uživatele Jeřabina

Správná hospodyňka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak uvidíme, jestli z tohohle letos něco bude.

Drabble: 

Maminka Alžbětě vždycky opakovala: „Že manžel není doma, není žádný důvod k zahálce.“
Josefa odvedli v září čtrnáctého roku. Teď se blížil leden.
Bětka vstávala v sedm, jako když manželovi chodila pro noviny. Nakonec začala zprávy číst sama – co s tím jinak.
Nejprve se propracovávala všemi drobnostmi, které dříve nestíhala: vyleštit stříbro, vytřít za kamny. Před Vánoci budu doma, sliboval Josef odtažitě, když ho objímala na peróně.
Lžičky byly nablýskané, zbývalo jedině vytřít i pod buleriánkami. Bětku doháněl zoufalý pocit zbytečnosti. Vztekle otevřela noviny... a do očí ji uhodil reklamní titulek.
Zdravotnický kurz pro mladé dámy.
Prach pod buleriánkami zůstal.

Závěrečná poznámka: 

Pro přehled asi radši přihodím dataci - je tedy leden 1915.

Obrázek uživatele Zuzka

Let it snow

Obdarovaný: 
strigga

Drahá striggo,
přeji Ti krásné Vánoce, božský klid a šťastné vykročení do nového roku.
Doufám, že jedna taková dárkově zabalená povídka potěší. Je v ní naznačeno tu něco, tam zase cosi jiného a já věřím, že v ní uvidíš alespoň něco z toho, co sis k letošním Vánocům přála. Ty postavičky, co se mi tam sešly pod rukou, si zkrátka někdy nedaly do svého jednání mluvit, ale jistě budou šťastné, když se s tebou budou moci seznámit.
Hezké čtení!
Ježíšek

Stránky

-A A +A