Historie

Obrázek uživatele Kleio

Klíč k srdci ti dávám

Poznámka: jsou tam jenom ženy a mají se opravdu velmi rády ;)
Poznámka 2: a opravdu neznám témata dopředu a nemám připravená drabbles, jenom jsem tohle téma navrhovala bleskobrčímu týmu
Poznámka 3: doufám že tři hvězdičky se neberou jako samostatné slovo, protože jinak by mi jedno přebývalo :)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Jsi můj šarlat. Má paní…“ V uších se jí stále ozývala tato slova. Myslela na jemnou ručku. Karmínové rty. Safírové oči pod těžkými brvami. Vzdychla. Je milující manželka. Královna této země. Může milovati jinou ženu? Podívala se znovu na prsten, který jí včera nesměle vtiskla panna Johanka. Pravil „já miluji“. Večer na oplátku vtiskla jí do dlaně klíč od svých komnat.
***
„Ten je krásný! Ty mi ho opravdu dáš?“ Oči jí zářily. Hladila křivky stařičkého klíče.
„Proč ne, nikam nepasuje.“
„Komu patřil?“ vyptávala se Johanka
„Kdo ví,“ usmála se Eliška.
Netušily, že se historie znovu opakuje.
Raději líbaly jedna druhou.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Rebelka

Ach ty ženy

„Tak jsem si oblékla sváteční ovčí kůži s hlubokým výstřihem, udělala jsem ten pohled... no víš jaký... takový ten ty jsi pánem všeho tvorstva a povídám mu: ,Pojď, drahý, dáme si závody v březovém hájku.ʼ A víš ty, co on na to? ,Tak dobře, ale nechám ti pořádný náskok, aby to bylo spravedlivé.ʼ Blbec zásadovej. Jako by někomu šlo o spravedlnost.“
„Cože? Takže on tě tam jako vůbec... netento?“
„Netento. Ani mě nedohonil. A že jsem se snažila utíkat pomalu.“
Vlasta se najednou ďábelsky usmála.
„Víš co, Šárko? Ctirad je trouba, ale my toho jeho smyslu pro fairplay ještě využijeme.“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Malá loďka vyplula na moře

Poznámka: inspirováno knihou Eidžiho Jošikawy Mijamoto Musaši, a Musašiho Knihou pěti kruhů.
Název je přímá citace z Jošikawy.

Má delší meč, než je obvyklé. Já si hrubě přitesal veslo.
Dorazil jako první a vybral si místo. Já se hodlám vynořit z vody se sluncem v zádech.
Několik posledních let žil v domě svého pána. Jedl dobrou rýži a spal v suchu. Kolikrát jsem já šel spát s kručícím břichem, kolikrát jsem vyletěl z hlubokého spánku s taseným mečem, to už nespočítám.
Učil stovky lidí. Já mám žáky tři.
Zato jsem porazil jeho učitele.
Viděl jsem ho bojovat. On mě ne.
Všichni čekají, že vyhraje.
Na rozdíl od něj jsem sepsal závěť. Včera.
Co myslíš, Kodžiró? Máme stejné šance?

Fandom: 
Rok: 
2010

Před bitvou

pozn. aut.: malá inspirace Herodotem. Odehrává se před bitvou u Salamíny.

V noci vypadalo moře klidně. Muž, který stál na břehu, hleděl na zátoku a mlčel. Zdálo se mu, že se do šumění vln přimísil zvuk vesel.
Věděl, že to nejsou nepřátelé. I kdyby byli, nebál by se. O víc, než o rodné město ho nemohli připravit. Snad jen o moc…
Ozvaly se kroky a pak tichý hlas:
„Jsem zpět.“
U Dia, zdá se, že i o moc bude připraven!
„Všiml jsem si. Proč? Nenávidím tě.“
Povzdechl. „Já tě zas miluju.“
Ticho.
„Peršané vypálili Athény.“
„Vím.“
„Co budeme dělat?“
„Porazíme je.“
Tichý smích. „Víš, Aristeide, někdy tě taky miluju.“
„Já vím.“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele ioannina

Nedoslýchavý informátor

Už přes týden pršelo, břehy té říčky byly tak rozbahněné, že se nedalo poznat, kde končí čvachtavé bláto a začíná proud. Vojsko se mohlo zbláznit z ustavičného čištění výzbroje. Hlavně sandálů.
A věštecká kuřata nechtěla žrát.
V senátu se zase vedly jenom plané řeči. Triumf v nedohlednu.
A Pompeius si prý vzpomněl na staré půjčky a začal mluvit o úrocích z úroků, ten vydřiduch! Dokonce vyhrožoval, že když se mu nezaplatí, zveřejní, nač přesně ty peníze půjčil!
Bylo lezavo, hnusně, a ve vytyčeném prostoru se neobjevil ani ptáček.
"Ále, já na to...!" zamumlal si Caesar do řemení přilby. "Labiene! Brodíme!"

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Jacomo

Jedno písmenko

Byl unaven. Všichni byli unaveni. Ta cesta je vyčerpávala. Buď bylo vody málo, takže trpěli žízní, nebo zase moc, takže jim bránila v dalším postupu. Mokřady. Bažiny. Řeky.
Slezl z koně a přešel k okraji travnatého břehu. Nechtělo se mu brodit. Povolil si pod krkem řemínek přilbice a hřbetem ruky si otřel pot z čela.
Ozvalo se šplouchnutí.
„Galea iacta est!“ vykřikl otráveně.
Jeden z legionářů se snaživě vrhnul do vody, aby ji vylovil. Marně. Nakonec byl rád, že se mu podařilo vylézt na protější břeh.
Dějiny píší vítězové. Proto v kronikách mnohdy chybí víc, než jen jedno písmenko.

Poznámka: galea znamená latinsky přilba nebo helma

Fandom: 
Rok: 
2010

Stránky

-A A +A