Historie

Obrázek uživatele Wendyses

43

Fandom: 
Drabble: 

Ocel jej objímala.
Ocel jej chránila.
Ocel se tiskla k jeho kůži jako matka ke svému dítěti.
Ocel se leskla jeho potem.
Ocel se chvěla v očích jeho nepřátel.
Ocel se mu lepila na kůži, podivně hřejivá.
Ocel jej hladila jako milenka.
Ocel se na něj usmívala v jeho zoufalých očích.
Ocel mu dávala důvěry.
Ocel pro něj představovala naději.
Ocel mu dávala zapomenout na vše ostatní.
Ocel ho spojovala, celé jeho tělo do jednoho velkého stroje.
Ocel byla pro něj bezpečí i rodinou.
Ocel pro něj byla vězením, které nechtěl opustit.

Ocel ho zabila, když nepřátelé trefili jejich tank.

Závěrečná poznámka: 

Kursk, 1943.

Obrázek uživatele Tenny

Jak snadné je zapomenout na minulost

Fandom: 
Drabble: 

Přišli, oděni v železe a oceli, se zlatou touhou v očích.
Na jejich straně stála nemoc a lež. Stál na ní šepot o barbarech a divoších, knihy o našich zvycích psané lidmi, kteří nás nikdy nepotkali.
Zasypali nás olověnými kulemi, vzali nám naše bohy. Naše děti. Naší zemi.
Nazvali nás jedním jménem, aby nás mohli lépe nenávidět.

Jsme pro ně jen vzpomínkou, nad kterou je snazší přivřít oči. Ale my jsme ještě tady. Nejsme poznámkou pod čarou v učebnici dějepisu. Jsme živí a nebudeme mlčet.

Přišli oděni v oceli a teď volají "Zatracení imigranti, vraťte se odkud jste přišli!"
Ha.

Závěrečná poznámka: 

Na počest aktivistů z řad původních obyvatel Ameriky.
Doporučuji román "The place where they cried" od současné autorky Rose Christo, která je z kmene Kríů. (v aj Cree)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dugi

Univerzálna taktika

Fandom: 
Drabble: 

-Pane, blížia sa votrelci.
-Použijeme našu zvyčajnú taktiku. Na nič iné nemáme dosť vojakov.
-Jasné, cez priesmyk ísť musia, sedliaci na nich spustia lavínu kamena.
-Áno, potom ich naša malá skupinka vojakov dorazí.
-Ale oni poznajú náš trik.
-Viem.
-Sú krytí medzi vozmi, ktoré si doviezli na zbrzdenie kameňov.
Pán odišiel do vojny.

Po dni sa vrátil.
-Vyhrali sme.
-Poznali predsa náš trik. Neinovovali sme desaťročia.
-Áno, ale spravili chybu.
-Kde mohli spraviť chybu?
-Vozy zastavili kamenie, my sme utiekli, lebo ich bolo veľa na to, aby sme ich dorazili... tak na nich zhodili kamenie znova, keď nás víťazne prenasledovali.

Obrázek uživatele Aplír

Diktátor

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní - bez nároku na bod

Drabble: 

Líbil se mu lesk oceli. Chtěl zářit jako ona a druhé oslňovat.

Imponovala mu její tvrdost. Jako ona byl tvrdý a neústupný.

Byl nadšený, že je pružná a dá se ohýbat. Vyžadoval, aby všichni před ním byli stále ohnutí a shrbení.

Byl chorobně podezíravý. Bál se zrady a smrti. Jako ocel měl vysoký bod tavení. Jeho obavy ne a ne roztát.

Obdivoval ostrost oceli. Ostřím hněvu důsledně likvidoval ze svého okolí nepohodlné a ty, kteří se mu znelíbili. Po statisících. Nikdo nikde si nebyl jistý životem.

Nemohl se odít ocelí, tak se alespoň zahalil do přídomku Stalin – muž z ocele.

Obrázek uživatele strigga

Dopisy domů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nic konkrétního, vlastně jakákoli velká i malá válka. Vlastně je to jednoduchoučký, jen.. to nějak muselo ven.

Drabble: 

Odění do oceli
píšeme že jsme celí
že jsme se ještě nerozpadli v prach

Že ještě po nás střílí
že docházejí síly
srdce rozbíjí bimbam na poplach

Píšeme něžná slova
pokoušíme se schovat
pod jejich tenkou roušku z papíru

A kdo si vína zavdá
tomu ta děvka pravda
ušije duši rubáš na míru

Když večer poklekáme
na chladný tvrdý kámen
rty šeptaj přerývanej otčenáš:

Propůjč nám ještě zítra
jedinej příslib jitra
a naše hříchy, Pane, smaž

A když nazítří zrána
naděje lichá, planá
odnáší kamarády na marách

odění do oceli
píšeme že jsme celí
a pomalu se rozpadáme v prach

Závěrečná poznámka: 

(A když to mělo 107 slov, bylo to lepší, málem jsem u toho zkracování přišla o nervy!)

Obrázek uživatele Saphira

To boldly go...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Píše se 12. dubna 1961.

Drabble: 

„Diesiať, dieviať, vosiem...“
Seděl v kokpitu rakety a snažil se potlačit nervózní sevření ve střevech. Měl výcvik. Ale ani ten ho nemohl připravit na to, co ho ve skutečnosti čeká.
„Siem, šesť, piať...“
Zkontroloval svítící kontrolky, naprosto zbytečně, protože to v posledních dvou minutách udělal už pětkrát. Raději zavřel oči. Vydává se tam, kam se dosud nikdo nevydal.
„Četyre, tri, dva...“
Když to dobře dopadne, za pár hodin bude zpátky.
„Adin...“
Kabina se třásla nad zažehlými motory. V poslední setinách mu hlavou probleskla modlitba.
Sledoval ho celý svět.
„Nul!“
Loď Vostok 1 s burácením odstartovala.
Do vesmíru poprvé vyletěl člověk.

Závěrečná poznámka: 

12. dubna 1961 letěl do vesmíru Jurij Gagarin v kosmické lodi Vostok 1, obkroužil jako družice planetu Zemi a zase se vrátil zpět. Byl to první let člověka do vesmíru.
Omlouvám se za *ehm ehm* "fonetický" přepis ruských číslovek, ale 1) je sama neumím, 2) nepředpokládám, že by všichni přečetli azbuku, tak snad ruštináři a rusofilové prominou :)

Obrázek uživatele kopapaka

ANZAC

Fandom: 
Drabble: 

Bylo to podivné setkání.
Když se v Gallipoli, v druhém roce Velké války setkaly...
...no, holky.

Jedna z Německa, zrozená ve svitu pecí Kruppova koncernu a v hluku oceláren, strojíren a zbrojovek.

Druhá z Británie, ji na cestu vypravily holky od Vickerse, unavené z neustálého shonu v dílnách nějvětšího výrobce zbraní v zemi.

Cestovaly dlouho a čekaly ještě déle.

A kdo byl On?

Kluk z kolonií. Vytáhlý, uvyklý střelbě z lovu králíků a osmahlý sluncem.
Australan

Cosi ho kříslo do prsou a pak uviděl nejdivnější věc ve svém životě.
Kromě ptakopyska.
Na zemi ležely dvě střely, navzájem sražené v letu.

Závěrečná poznámka: 

The Australian and New Zealand Army Corps(ANZAC)

Část příběhu je sice drabblecí licence, ale jinak se to opravdu stalo.
Vážně. Nekecám :)

Blokáda

Fandom: 
Drabble: 

Ráno se dým objevil v ústí obou řek naráz.

Takže nastal čas, pomyslel si kapitán Marston. Náš velitel nebude nadšený, že se jeho plán odehraje za jeho nepřítomnosti.

"Dalekohled!" rozkázal. Za okamžik už se díval do zátoky na připlouvající lodě. Z ústí řeky James vypluly tři: Patrick Henry, Jamestown, a Teaser. Baterie u Newport News začaly pálit, a Patrick Henry dostal přímý zásah.
Začíná to dobře, pomyslel si kapitán, a zadíval se na druhou skupinu, která připlouvala od řeky Elisabeth: Raleigh, Beaufort, a konečně Virginia, ta nejdůležitější.

Marston přimhouřil oči. Půjdeš ke dnu, holka. I kdybys byla v oceli oděná.

Závěrečná poznámka: 

Odehrává se 8. března 1862, u Hampton Roads. CSS Virginia byla bývalý USS Merrimack. A plán Unie tu těžce nevyšel - naštěstí měli v záloze i svoji "v železe oděnou".

Obrázek uživatele Rorico

Chladné ráno a rudá rosa

Fandom: 
Drabble: 

cink cink! zní za chladného rána parkem.

Rosa pokrývá trávu nad níž se vznáší hustá mlha způsobená vycházejícím sluncem. V mlze se rýsuje několik siluet zahalených v pláštích a na rose tančí dva dva muži. Netančí však žádný tanec, kterým byste oslnili na plese. Tančí tanec smrti. V ruce každý svírá rapír, jejichž tenké čepele při střetu vydávají ono pronikavé cink.

Náhle se namísto cink ozvalo přidušené "HEH!" a jeden z mužů dotančil. Zavrávoral, padl do trávy a zemřel.

"Zvláštní," pomyslel si přeživší tanečník. "Jak, že se jmenoval, mon´ami?" otázal se gantlemana, který na okraji palouku spokojeně pokyvoval hlavou.

Závěrečná poznámka: 

Takovýto souboj se mohl stát a také nemusel. Nebylo výjimečné, že se duelanti nechali v souboji zastoupit schopnějšími šermíři, nebo naopak že se sekundanti, přidali k duelantům. Tím se mnohdy z pouhého duelu stala skutečná malá bitva.

technická poznámka na závěr, mon´ami počítám jako dvě slova.

Obrázek uživatele Queen24

Boží mlýny melou...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

...pomalu a jistě... aneb jak zní text jedné písničky ;)
Nahrazuji téma Les náhod ze soboty 2.3. 2016

Drabble: 

„Tak ty tvrdíš, že jsi šla zrovna ze školy?“

„Ano.“

„Věděla jsi, že se tam má konat nějaká, ehm… akce?“

„Ne.“

„Určitě jsi o tom něco zaslechla.“

„Řekla jsem, že NE.“

Šedé oči policisty provrtávaly mladou dívku pohledem. Dívala se do nich zpříma, s lehce pohrdavým úšklebkem ve tváři.

Za 10 let...

„Dobrý den, paní ředitelko…“

„Prosím, zavřete dveře, a posaďte se.“ Pokynula rukou, aniž by vzhlédla od desky pracovního stolu.

„Přicházím kvůli tomu místu, ehm… toho údržbáře…“

„Ano, ale mám na vás jen chvilku, spěchám na jednání-“ vzhlédla. Šedé oči proti ní. Zarazila se.

„Ale,“ ušklíbla se. „Jaká náhoda…“

Závěrečná poznámka: 

No, upřímně, dost pochybuju že ho paní ředitelka zaměstná... A nebo, že by byla tak velkorysá? ;)

Nedělní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taky seznamka.

Drabble: 

Každou neděli se celá ves ráno chystala do kostela. Šlo se tam dlouho, kolem lomu, přes les a ještě přes pole, ale chodili všichni, i šediví starouškové. Na jaře, když rašilo osení a zpíval skřivánek, v létě, kdy se les zelenal, v zimě, kdy pole pokryl sníh. A všichni se těšili, vždyť šli do Božího domu.
Nejvíc se ovšem těšila chasa. Vždyť tady potkávali mládence a děvčata z celé farnosti. Kolikrát mládenec mohl oči nechat na neznámé krásce. A ona hleděla zdánlivě do zpěvníku, ale přece jí nic neušlo. A když se zadařilo, slovo dalo slovo a nakonec byla veselka.

Vítek

Fandom: 
Drabble: 

… zplodil Názona, kníže synů Juda. Názon pak zplodil Salmona, a Salmon zplodil Bóza. A Bóz zplodil Obéda, a Obéd zplodil Izai. Izai pak zplodil prvorozeného svého Eliaba, a Abinadaba druhého, a Sammu třetího, Natanaele čtvrtého, Raddaia pátého, Ozema šestého, Davida sedmého…
Vítek soustředěně maluje písmenko po písmenku. Povzdychne si a odloží pero. Jen stěží udrží pozornost u dlouhatánského rodopisu. Smutně hledí ven.
„Vítku,“ usmívá se pan Jan, „dnes už toho psaní nechej. Vyjedeme si. Ať mi štolba osedlá ryzáka. Provázet mě bude Martin a ty.“
Panoš s ulehčením odchází. Má rád pánův úsměv. Jenom stále ještě neví, kdo je Kateřina.

Díkůvzdání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

K tématu Les náhod

Drabble: 

Konečně. Tady se konečně posadí. Stará Máří usedá na vyvrácený kmen a odkládá košík, ve kterém dnes nemá byliny, pro které se vypravila do lesa. Svraskalé ruce složí do klína a začíná se tiše modlit.
„Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi mne dnes opět vedl. Přišla jsem v poslední chvíli. Mandalena byla už vyčerpaná, sama by stěží porodila. Ten valibuk jí dal pořádně zabrat…“
Máří vzpomíná. Právě tady před dvanácti lety… Tehdy taky mířila jinam a Bůh ji zavedl sem. A ve stejném košíku, jaký má s sebou, našla novorozence. Usmívá se. S Vítkem přišlo do hradu zase trochu radosti.

Obrázek uživatele Šmelda

Dostaveníčko naslepo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Historie dost abstraktní, nejedná se o nikoho konkrétního.

Drabble: 

Hladina parkového rybníčku odrážející modré německé nebe se po dopadu kostičky chleba zčeřila
K muži v trenčkotu, který krmil kachny, se připojil druhý, podobně oděný.
"Dnes se nám udělalo hezky."
"Připomíná mi to jaro v Petrohradě," odpověděl první muž podle scénáře.
"Prý se to musí zažít."
"Chcete krmit?" první nabídl druhému papírový pytlík s kostičkami starého chleba.
Oba muži chvíli házeli kachnám chleby, pak si ten druhý schoval prázdný pytlík do kapsy kabátu a odešel.
"Zdržela mě sousedka, nemohl jsem se jí zbavit," vysvětlil své zpoždění udýchaný třetí muž, "dnes se nám ale udělalo hezky."
První muž vytřeštil oči. "Scheisse."

Obrázek uživatele Kumiko

Štěstí

Fandom: 
Drabble: 

Měla bych být šťastná. Ostatně v naší době je to zcela normální. Vlastně toho o něm vím víc než dost. Je mu sedmnáct, je nesmírně vzdělaný, mluví plynně francouzsky, italsky a latinsky, mezi jeho záliby patří četba, hudba a lov. Rád se účastní turnajů a bojoval již v několika bitvách. Šlechta je v jeho zemi silná.

Nakonec jsem dopadla ještě dobře. Ruské princezny to mají těžší. Aby se neobjevily následnické spory, neprovdají se vůbec. Celý život jsou prý zavřené na zámku a vyšívají. Takže si nemám vůbec na co stěžovat.

Ale stejně bych ho chtěla před svatbou alespoň jednou vidět.

Závěrečná poznámka: 

Uf, tak tohle téma mi teda dalo zabrat.

Jinak, nejedná se o žádnou konkrétní postavu, na tu vzdělanost by z Čechů seděl asi nejspíš Karel IV., ale ten se s Markétou z Valois znal už od dětství a šlo tehdy o pravou lásku, takže...

Obrázek uživatele Wendyses

Napětí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Drabble i na knihu Na západní frontě klid, nicméně jsem se raději nepouštěla do přidávání nového fandomu.

Drabble: 

Chvěla se ve špinavých rukách, nedočkavá a toužící.

Chvěla se po tom, aby vyletěla jako šíp, aby poznala svět, aby tančila ve větru a líbala v dešti.

Chvěla se strachem, protože koho tam v té pustině pozná? Žádná jména, jen stíny a tvary. Byla slepá, když o tom druhém nic nevěděla.

Chvěla se, protože ta nevědomost byla tak sladká.

Chvěla se, když konečně ucítila studený podzimní vzduch.

Chvěla se, když vzdálenost mezi dvěma zákopy.

Chvěla se, když tančila vstříc sladkému seznámení.

Chvěla se, když v říjnu roku 1918 zasáhla Paula Bäumera do prsou a ten padl na klidné západní frontě.

Zázraky se dějí

Fandom: 
Drabble: 

Hrome! Kde se tady vzali? Zrovna dneska žádné problémy nečekal. Rozběhl se jedinou cestou, která se zdála být volná.
Řev motorů a oficírů vydávajících rozkazy jeho naději zmařil. Je v dokonalém obklíčení. Vezme jich s sebou co nejvíc a poslední náboj si nechá pro sebe.
Dveře za jeho zády povolily a jakási ruka ho vtáhla do temnoty domu. Tiché syknutí, ruka najde tu jeho a vede ho tmou kamsi dolů. Klopýtá neznámem nekonečně dlouho. Cítí vůni parfému. Květinovou.
Schody vzhůru. Tiché cvaknutí zámku. Ruka ho jemně vystrčí ven do tiché uličky.
Po válce našel ten dům i svého anděla zachránce.

Závěrečná poznámka: 

Ten příběh se mohl stát a taky nemusel. Tahle stoslovka je věnována všem těm "bezejmenným", kteří se v situaci, ve které se ocitli úplně náhodou, zachovali statečně.

Obrázek uživatele Wendyses

Palouk

Fandom: 
Drabble: 

Byl to ničím nezajímavý palouk, ukrytý mezi vysokými stromy uprostřed neznámého lesa.

Bylo to místo jako tisíc dalších na tomto světě. Bez čehokoli, co by jej předurčovalo k jeho osudu.

A přesto se jednoho dne stalo, že zlenivělý bůh hodil kostkami.

Náhoda se dala do pohybu, čísla a místa a děj a osud...

Když se jednoho dne několik mužů, vysílených svou dezercí z té nesmyslné války, uvolilo složit se k spánku na tom palouku, narazilo na ty, které nikdy v té době nechtěli již spatřit.

Na svou četu.

Za dezerci byli svými bývalými spolubojovníky zastřeleni druhého dne za východu slunce.

Obrázek uživatele Rebelka

Tak takové to tedy bylo!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bylo to silnější než já :).

Drabble: 

„Bratře, nohy mě bolí jako čert. Neobrátíme na víru radši Bulhary?“
„Nekecej a šlapej, Metoději.“
*
„Na-ra-zil si nos. Tak teda Slavníkovce.“
*
„Kníže, nechceš si radši vybrat nějakou urozenou?“
„Myslíš? Když já nevím... Božka má zkrátka největší prsa.“
*
Na-ra-zil si nos. Tak teda Jana Lucemburského.“
*
„Fakt ho upálíme? Slyšel jsem, že má spoustu stoupenců.“
„Věř mi, Husa nikdo nezná.“
*
„Maminko, chci si opéct tuřín, ale dřevo je mokré.“
„Na, Koniáši, vem si tohle, stejně jsem to už dočetla.“
„Knížka? Hmmm, hoří hezky.“
*
„Josefe, neodmlouvej, do té školy prostě půjdeš!“
„Není to povinné. Nikam nemusím!“
„Nemusíš, jo?“ Bouchne razítko. „Tak už musíš.“

Opravdu tolik náhod?

Fandom: 
Drabble: 

„Jsme těžcí!“
Výškoměr zběsile klesá.
Náraz. Šok.
Kolem dokola jen nekonečný led.
Zachránili stan. Červený. Bude na ledu vidět.
Krátkovlnná vysílačka, která je na palubě jen náhodou. A náhodou funguje.
Mají i sextant a chronometr. Náhodou nepoškozené nárazem.
Vysílají údaje o své pozici.
Trosečníky hledají lodě i letadla. Maddalena je po třech týdnech objeví. Náhodou.
Později se Lundborgovi podaří přistát a odvést zraněného velitele výpravy.
Špatné počasí, mlha. Kra rychle mění svoji polohu.
Trosečníci ztrácejí naději.
Sedm týdnů po ztroskotání je objeví ledoborec Krasin. Na poslední chvíli.
Taková souhra náhod?
Polohu trosečníků určila a přes prostředníka záchranářům sdělila česká jasnovidka.

Závěrečná poznámka: 

25. května 1928 v 11 hodin a 25 minut středoevropského času ztroskotala nad hladinou Severního ledového oceánu vzducholoď Italia pod velením generála Nobileho při cestě od Severního pólu. Na palubě byl i český vědec Dr. František Běhounek.
Krátkovlnnou vysílačku vzal na palubu radista Biagi. Protože byla těžká, dostal rozkaz ji ze vzducholodě vyložit, ale byl líný splnit rozkaz a tak vysílačka letěla "na černo" s výpravou. Kromě vysílačky ztroskotání přežila i většina přístrojů, které byly v utržené velitelské kabině.
Červený stan byl z letadla téměř nepostřehnutelný.
O tom, že polohu trosečníků určila česká jasnovidka z Jilemnice, psaly po záchraně výpravy zahraniční noviny víc než ty české. Existuje i děkovný telegram od Františka Běhounka a jeho sestry Anny a před pár lety o této skutečnosti vysílal pořad i Český rozhlas.

Naposledy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedno nesoutěžní. Pro Keneu, když chtěla Karla IV.
Na tohle je sto slov pekelně málo.

Drabble: 

Vladařské povinnosti a cesty mě zmáhají stále víc. Spletitá evropská politika mě však nenechá vydechnout.
Musím jet v kočáře, v sedle se pro bolesti kloubů neudržím. Na tuhle cestu jsem se ale těšil. Francie, sladká Francie, země mého mládí a prvních lásek.
Slavná uvítání, úspěšné rokování s francouzským králem.
Setkání s královninou matkou. Po tvářích nám kanou slzy. Chtěl bych ji obejmout. Neplač, Isabello, na to jsme už staří. Dávno je pryč princ z Čech i mladá dívenka. Je tu jen starý muž a stará žena. Slzy tečou dál. Dnes se rozloučíme opravdu naposledy.
Sbohem, Paříži, navždy sbohem, mé mládí.

Závěrečná poznámka: 

Jedná se o poslední zahraniční cestu českého krále a římského císaře Karla IV., kterou podnikl na přelomu let 1377/78 jen pár měsíců před svou smrtí. Francouzský král Karel V. byl synem Jitky Guty, sestry Karla IV. Králova tchýně Isabella z Valois, vévodkyně z Bourbonu, byla sestřenicí Karlovy první ženy Blanky z Valois a Karlova dětská láska.

Medovina

Fandom: 
Drabble: 

Jan z Cimburku hlučně postavil kalich na dubový stůl a s potutelným úsměvem se zadíval na svého bratra.
„Jakube, tak co říkáš mojí medovině?“
„Inu, silná je dost, ale na moji nemá. Nad lesní med není. Jestli chceš dobře uctít hosty, co přijedou na svatbu panny Svatavy, pošlu ti nějakou ze svých zásob.“
Jan si prohrábl střapatou hřívu. Úsměv na jeho tváři zvolna pohasínal.
„Máří, dones džbán ze sklepa, ten napravo.“
Stará chůva se šourá ke dveřím, suché rty pevně sevřené, aby zakryla úsměv. Ti její parobci jsou stejní, jako když se před padesáti lety špičkovali, čí kuše střílí přesněji.

Odcházející věk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní historická náladovka.

Drabble: 

Někdy už opravdu toužil po odpočinku. Cítil se starý, nemocný, unavený. Světu kolem už dávno nerozuměl.
Venku zuřila válka, které nedovedl zabránit. Možná bude znamenat konec… všeho.
Stále ho ale poutaly povinnosti, práce. Snad to byla Boží vůle. Přežil už několik následníků.
Syna, který odešel tak nepochopitelným, neodpustitelným způsobem.
Dva bratři byli mrtvi. Maxi tvrdě zaplatil vlastní korunu.
Synovec zavražděný, druhý udolaný neřestmi.
Jen povinnosti zůstávaly.
„Vzbuďte mě zase o půl čtvrté. Ještě nejsem hotov s prací.“
Ale nestalo se tak. Ještě téhož večera se starý císař odebral na věčnost. Skončila jedna dlouhá éra.
Jiná, mnohem delší, pominula nedlouho poté.

Závěrečná poznámka: 

Letos uplyne 100 let od smrti císaře Františka Josefa (21.11.1916).
Vysvětlivky: V textu se naráží na sebevraždu korunního prince Rudolfa, popravu císařova bratra Ferdinanda Maxmiliána v Mexiku, vraždu arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu a na jeho bratra "krásného Otu", který zemřel na pohlavní chorobu (ten byl otcem posledního císaře Karla).

Nedávám si radši výzvy, ale doufám, že i letos napíšu hodně historických věcí.

Obrázek uživatele Šmelda

Druhá míza

Fandom: 
Drabble: 

"Všechno nejlepší!" výkřik z třiceti hrdel otřásl celým pokojem.
Muž který právě vstoupil do místnosti se leknutím chytil za srdce a opřel se o stěnu. Stěna byla z kůží, takže to nebyl nejsnazší počin.
Zbytek oslavy probíhal znatelně lépe, bylo co jíst, bylo co pít, jen oslavenec seděl v koutě (V koutě v podstatě kulatého stanu. Však víte, jak to myslím) mlčky hledě na bačkory na svých nohou.
Prý by si měl užít klidu. Prý by měl na Čínu zapomenout. Prý by to měl nechat mladým.
"Smradi," odplivl si, pak skopl bačkory a šel shánět dřevo. Bude potřebovat hodně žebříků.

Obrázek uživatele Wendyses

Nikdo není starý

Fandom: 
Drabble: 

Než to vše začalo, nikdy si nepřipadal starý.

Měl děti, budoval domov, spolupracovníci na něj hleděli s úctou, ale ve své vlastní hlavě nikdy nebyl starý.

Jenže teď ho tělo zrazovalo. Nohy a ruce odmítaly poslouchat. Netušil, jak se zde ocitl, v zemi nikoho, ve věku, ve kterém se dřív neodvádělo.

V takovém věku, aby i jeho vlastní syn stál v tom samém bahně západní fronty.

Připadal si tak starý, když mu nohy těžkly v bahně.

Přemýšlel, kdo to vymyslel, zda na to není až příliš starý...

Jenže generálové věděli, že na to být potravou pro granáty není nikdo starý.

Závěrečná poznámka: 

Věk odvedenců do první světové války se pohyboval od 18 do 42 let.

Obrázek uživatele Urrsari

Ľudské vojny a ľudský mier

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Testujeme! A zdravíme všetkých pisálkov :)

Drabble: 

"Prečo sa o ne tak staráte? Ľudia si vytrpeli dosť, potrebujú... "
"Potrebujú vieru."
"A tú im dajú zvony?"
"Až priletia a až sa rozoznejú."
"Budú len zvolávať ľudí do chrámu."
"Tam ľudia nachádzajú nádej."
"Sotva majú čo jesť! Ich domovy boli zničené, rodiny sa rozpadli."
"Preto potrebujú vieru."
"Majú snáď žiadať o zázrak? Nezmysel."
"Majú si uvedomiť, že nie je všetko stratené."
"Nie je?"
"Môžu smútiť. Uvedomia si ale, že niečo zostáva, že niečo sa nemení a že majú na čom stavať. Budú mať silu vstať a ísť."
"A čo to zostáva, nemení sa?"
"Ľudský život, synu. Je stále rovnaký."

Obrázek uživatele kopapaka

Modrá skalice

Fandom: 
Drabble: 

Pozoroval kraj.
Pole a luka, v dáli hradbu lesa.
Ticho...

Patřilo k tomuto času, k zamyšlení a k modlitbě.
S jarem chvátala naděje, o to větší, že bylo první po Velké válce.

Zaváhal, když zaslechl kroky.
Sejít dolů?
Zůstat?

Těžko by našel vhodnější místo.
"Jdeš ztěžka bratře poručíku," převaloval na jazyku nezvyklé oslovení. "Takže nevezeš."
Prošedivělý poručík Italských legií neodpověděl.
Nechtěl plýtvat slovy v prázdné zvonici.
Nevezl.

"Teď už mě trápí jediné," řekl farář unaveně. "Že z našeho zvonu nadělali děla. Že zabíjel..."
Legionář mu podal láhev vína a trochu trpce se usmál.
"To jediné, pane faráři, vás trápit nemusí."

Závěrečná poznámka: 

Část zvonů zrekvírovaných za Velké války skončila v Uhrách - z mědi získané roztavením se vyráběly postřiky na vinice...
http://www.polesi.eu/2012/09/poslove-miru-2/

Obrázek uživatele Aveva

Jan a Jan

Fandom: 
Drabble: 

Jako výraz vděčnosti za porod, který nakonec přežila matka i dítě, věnovali rodiče místnímu kostelu nový zvon. Jmenoval se stejně jako jejich chlapec. Jan.
Jak začal rozum brát, byl malý Jan na svého jmenovce pyšný. Žádný ze zvonů v širokém okolí neměl tak zvučný a čistý hlas.
Když začala Velká válka, Jana odvedli. A Jan ho nedlouho poté následoval.
Jednoho Jana přetavila krev prolitá na bojištích. Druhého Jana výheň.
A přece. Něco se nemění. Chvíli předtím, než Jana zasáhl šrapnel z roztrhnuvšího se, špatně odlitého, kanónu, uslyšel znovu zvuk svého zvonu.
Jan a Jan. Spojeni v narození i ve smrti.

Obrázek uživatele Wendyses

Kdy?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Historie smyšlená, alespoň tentokrát nepsáno při myšlení na nějakou určitou osobu. Pravděpodobně depresivní, ale co nadělám, stále jsem z toho nevyrostla.

Drabble: 

„Kdy skončí válka?“ ptal se, když mu bylo pět let.
„Až přiletí zvony,“ odpovídali.

Válka skončilo o dva roky později a toho krásného listopadu se zvony skutečně rozezněly.

„Kdy se uzdraví maminka?“ ptal se doktora, když mu bylo osm.
„Až přiletí zvony.“

Přišly Velikonoce a přišlo pondělí a jeho maminka konečně vstala z postele. Dlouho se pak nikoho neptal. Byl šťastný a svět byl šťastný s ním, měl manželku a děti.

„Kdy tohle všechno skončí?“ ptal se pak, když přišla německá bouře.
„Až přiletí zvony.“

Jenže na východní frontě nezbyly žádné zvony a on padl do bláta a mrtvolného ticha.

Obrázek uživatele Kumiko

Neviděli, ale chtěli vůbec?

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma: Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo

Drabble: 

Když se v novinách objevila zpráva, že dánský Červený kříž má povolenou návštěvu Terezína, lidé se zaradovali. Ne každý věděl o hrůzách koncentračních táborů a oficiální zpráva Červeného kříže to mohla změnit.
Nacisté však už věděli, co dělat. Stačilo omítnout několik domů při hlavní silnici, do oken dát závěsy, připravit makety obchodů, muzea a banky. Všichni staří a zmrzačení měli přísný zákaz vycházení. Čirou náhodou měla delegáty ještě před příjezdem potkat skupinka pěkně oblečených dívek s košíky ovoce. Ovoce, které chybělo na jídelníčku už několik měsíců. Vše dopadlo, jak nacisté doufali. Vyslanci neviděli utrpení. Neslyšeli pláč. A tak zlo neodsoudili.

Závěrečná poznámka: 

Čirou náhodou jsme měli ve škole besedu s paní, jež Zkrášlovací akce v Terezíně prožila. O několik dní později jsem ve výpovědích přeživších holocaustu našla další informace o rafinovanosti této akce. A tohle téma se na to prostě hodilo.
Více informaci je zde.
P.S. Doktorovo dvojče

Stránky

-A A +A