Historie

Obrázek uživatele neviathiel

Vůdcem snadno a rychle

Úvodní poznámka: 

Drabble vystihuje téma mého letošního seriálu.

Drabble: 

Nabídněte dle vlastního výběru: bezpečí, útěchu, čest, tradici, upřímnost, pravdu, bohatství, politickou nekorektnost, řešení, smysl a možnost bojovat.

Přimíchejte: elitu, vzory, zářné příklady, příběhy úspěchu, kterým se řadoví bez dostatešné snahy nevyrovnají, ale přesto je bezpodmínečně upřímně milujete a uděláte pro ně první poslední.

Pozor na ty ostatní, marnící své pusté životy na diskotékách, ovce, nevědomé, pohodlné, v nefunkčního vztazích s partnery z diskotéky, ale spojovací články se světěm venku. Nemějte obavy, většina časem odpadne a ty ostatní prohlásíte za kořen všeho zla.

Občas je třeba někoho veřejně ponížit a potrestat nebo vyhnat. Je to pro dobro jeho i přihlížejících.

Závěrečná poznámka: 

Sekta původně označovala odnož převažujícího náboženského směru a mnohdy zárodek nové církve. Ksždfá církev začala jako malá sekta. Před 2000 lety se objevila židovská sekta, věřící, že její charismatický vůdce umí chodit po hladině vody a je syn Boží. Později by zavražděn, neboť náboženská nesnášenlivost je stará jako lidstvo samo.

Sekty v negativním slova smyslu se často formují kolem manipulativních egoistickách jedinců, dost často opilých mocí, s psychickou poruchou nebo závislostí, nebo rovnou vším dohromady. V našich končinách je to například sekta takzvaného Syna člověka Emanuela Parcivala, známá díky angažovanosti dcery herečky Mileny Dvorské jakožto paní Mesiášové. Patrně jste slyšeli o hromadných sebevraždách členů zhoubných kultů, např. Jonestown v Guatemale, nebo ke konci 20. století členů sekty Heaven’s Gate. Tohle jsou extrémní případy zhoubného vlivu na jedince. Většina sekt za sebou zanechává množství psychicky a ekonomicky zničených jedinců, kteří jen těžko znovu navazují kontakt s lidmi.

Tento způsob fungování je nejvíce znám u sekt náboženských, ve skutečnosti však totožně fungují extremistická politická uskupení a podvodní finanční schémata.

Videonávod: https://youtu.be/mnNSe5XYp6E

Obrázek uživatele Apatyka

Zemědělec

Úvodní poznámka: 

Moc drabblat jsem sice nenapsala, ale tohle mi k srdci přirostlo nejvíc.
Psáno na téma Královna cest.

Drabble: 

Třiadvacet let kráčel po cestě plné výmolů. Šel se skolněnou hlavou. Potom se cesta změnila. Ze dne na den. Teď byla široká a prašná. Přesto se mu nelíbila. Po jejích okrajích se objevovaly praskliny od sucha, až popraskala celá. Potom se všiml malé úzké pěšiny. Odbočil a vydal se po ní do neznáma. Dlouhé týdny se prodíral bodláčím a ostružiním, až ji uviděl. Ležela před ním, čistá a svobodná. Rovná bílá silnice se táhla od obzoru k obzoru. Ruce přátel mu pomohly na ni vstoupit. Začal věřit. Netušil, že za pár desítek mil se lomí vlevo a barví rudou krví.

Závěrečná poznámka: 

Po bolševické recoluci z Ruska odešlo ohromné množství lidí. Asi 30 000 z nich hledalo, alespoň na krátkou dobu, azyl v Československu. Větší část z nich byli 'obyčejní lidé' - hlavně zemědělci. Po válce (a osvobození Rudou armádou) vtrhly nejen k nám jednotky KGB a NKVD se seznamy v rukou. Množství těchto lidí bylo buď zabito, buď odvedeno na Sibiř, buď celý život pronásledováno. Jen malé části se podařilo uprchnout dál - do Anglie, Ameriky, na Západ...
Cesta ke svobodě byla mnohdy trnitá, ale přesto si titul Královna cest zaslouží.

Obrázek uživatele Rorico

Domů, nebo pryč z domova?

Fandom: 
Drabble: 

Setník Lucius Varo se ohlédl.
Díval se na krajinu vlnící se k obzoru s pastvinami a lesíky. Patnáct let zde žil, sloužil Říši. A nesnášel to tu. Vadil mu studený déšť a vítr, bláto a ledové moře. Jenže teď, po všech těch letech, už si svůj život bez těchto vjemů neuměl představit.
Kdo ví, co teď s tímhle místem bude. Co s ním ti barbaři provedou. Už to neměla být jeho starost, ale přesto byla.
Přemýšlel, jaká mu po těch letech bude připadat rodná Cappua. Byl to zvláštní pocit, opouštět Británii. Konečně šel domů, a také domov nechával za sebou.

Závěrečná poznámka: 

Legie vojáků Římské říše přišly do Británie roku 43 n. l., ostrov postupně z větší části ovládli a téměř čtyři století spravovali jako provincii Britanica. Jejich pobyt zde měl na další vývoj ostrova znatelný vliv a rovněž množství světově známých památek upozorňuje na toto období Britských dějin. Závěr "Římské Británie" přišel na přelomu 4. a 5. stol. n. l. viz. citace z Wikipedie:

"Od konce 4. století se stupňovaly útoky barbarů na Británii, jelikož zde umístěné vojsko nepostačovalo k zabezpečení efektivní obrany. V roce 406 se armáda vzbouřila a ze svého středu postupně vybrala tři uzurpátory. Poslední z nich, Konstantin III., se prohlásil císařem v roce 407. Zbývající vojáci britské posádky se pak přeplavili do Galie a nikdy se již nevrátili. Zatím barbaři podnikli nový útok v roce 408, avšak zdá se, že byli odraženi místními obyvateli. Romano-Britové poté požádali o pomoc západořímského císaře Honoria. Podle Zósima jim ovšem císař poslal dopis, v němž je vybízel, aby se spoléhali sami na sebe. Na ostrově se vzápětí rozhořela občanská válka. Po zániku římských vojenských a civilních struktur, převzala jednotlivá města výkon administrativy a spravedlnosti do svých rukou, což vedlo k rozštěpení Británie mezi lokální vládce, usilující o zachování římských vzorů a zvyklostí."

Co se asi mohlo honit hlavou prostým vojákům a lidem, kteří se cítili být víc Římany, než Brity, nebo těm, kteří si nebyli tak zcela jistí, jsem se pokusil nastínit v drabblu.

Děkuji všem kdo mi letos věnovali svou pozornost a četli mé povídky. Bylo toho mnohem méně, než loni, popravdě jsem to letos psal vyloženě pro potěšení a ne jako challange. I s tímto jiným přístupem jsem si ovšem užil i tento ročník a velmi se těším na další. Tak zas za rok :)

Obrázek uživatele Giles Rigby

Už nejsme slepí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

„You may choose to look the other way but you can never say again that you did not know.“
William Wilberforce, 1791

Drabble: 

Hluk se stupňoval a s ním i bušení krve ve spáncích. Zbytečná slova se splétala v silné provazy, tepáním prázdných argumentů byly ukuty řetězy a takto vytvořená pouta zotročovala bytosti, které Bůh stvořil jako svobodné.
Přes urputnou bolest hlavy a ještě horší křeče v žaludku věděl, že vidí jasněji než kdokoliv v této místnosti. Znal slepce, kteří viděli lépe...
Vstal a promluvil jasným hlasem, který byl jeho silnou zbraní. Nikdo v jeho nemocném a útlém těle neočekával takovou vytrvalost a nezlomnou vůli.
"Obchod s otroky je zvrácený, strašný a neodčinitelný. Ať budou následky jaké budou... Nepolevím, dokud nedosáhnu jeho zrušení."

Závěrečná poznámka: 

Pokud neznáte, doplním jen citát z mého oblíbeného filmu Amazing Grace: "Každé jaro vykvetly narcisy, každé léto dozrály třešně a každý podzim William Wilberforce předkládal v Parlamentu svůj návrh."

Obrázek uživatele Leon

Správnej chlap

Úvodní poznámka: 

Děkuji všem, kteří mou malou letošní exkurzi do období Protektorátu četli, užili ve zdraví a třeba si i připomněli něco, na co by člověk neměl zapomenout.

Drabble: 

Mé činy kráčí se mnou jako můj stín.
Mé odhodlání žene mě kupředu.
Má víra jako berla mne podpírá.
Můj Bůh je můj štít.
Moje pistole jsou má jistota.
Miluji svou zemi jako syn miluje svou matku.
Až opustím tento svět, doufám, že čest zůstane zákonem.

***

František s Josefem stáli pod pamětní deskou v Morávkově parku na Prašném mostě.
Přemýšleli o muži, který zde před osmdesáti lety padl v divoké přestřelce s gestapem.
„Nosil zákon v sobě. Zákon dobrýho a špatnýho. Zákon o odvaze a cti. To už se dneska moc nevidí.“
„Jo, dneska každej radši zdrhne, aby nemusel bojovat.“

Obrázek uživatele Keneu

Erotický film se špionážní zápletkou

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 12. dubna Kyselé vítězství a sladká prohra
S Čespírem nás tohle napadlo už někdy v únoru, ale on se letos chudák zase skoro na nic nezmohl, takže mi nápad půjčuje.

Drabble: 

Richard II. klátil nohama a mlsal. Dole asi dávali něco zajímavého.
Jindřich IV. ho sice doposud obcházel obloukem, ale pobavený výraz jeho osobního černého svědomí ho zaujal. Připlížil se mu za záda, že nahlédne taky.
Jeho zpropadený syn, který přísahal, že se polepší, a podle zpráv zdola se mu to snad i povedlo, se tam cicmal s nějakým černovlasým hezounem. Čtyřka zalapal po dechu, Pětka v ozvěně taky.
Richard se s úsměvem otočil.
„Ještě nějaké připomínky k mým rádcům, bratranče?“
Jindřich zabručel něco ve smyslu omluvy a sklopil oči.
„A to mě žádný z nich nezradil Francouzům.“
Jindřich překvapeně vzhlédl.

Závěrečná poznámka: 

vysvětlivky: Jindřich IV. sice vyhrál trůn, ale vzhledem k avantýrám jeho syna mu to trochu zkyslo, kdežto poražený Richard II. se zážitky Jindřicha V. velice dobře baví. Richard i Pětka jsou kanonicky slashovatelní. Na Festivalu fantazie bude přednáška!
Černovlasý hezoun je Jindřich Scrope z Mashamu a o celé té zradě Francouzům si můžete víc přečíst v Čespírově povídce Jak to bylo se southamptonským spiknutím

Obrázek uživatele Kumiko

Francois Marie Isidor

Fandom: 
Drabble: 

Probudil se hrůzou. Na čele se mu perlil ledový pot. Srdce bušilo jako o závod. Ztěžka oddechoval. Vyděšeně pohlédl na své ruce. Nic. Ale ta krev... Včera tři, které jsem znal. Kdo bude další? Špatná otázka... Komu se to vyhne?
Náhle se zvedl. Měl toho dost. Za tohle nebojoval. Už to dlouho nevydrží. Není nač čekat. Hned teď napíše dopis. Akce musí být rychlá.

A pak už to šlo samo. Nepřítel zatčen a odsouzen.
Když vystupoval ke gilotině, otočil se k lidu a zvolal: "Se mnou odejde i zákon!"

Pravda. Ale tenhle zákon už nikdo nechtěl. Zem byla krví přesycena.

Závěrečná poznámka: 

Název jsou Robespierrova další jména.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Jakub I.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ výlet do renesanční Británie

Drabble: 

Souhlasil s vytvořením personální unie Anglie a Skotska. Pokud ta unie bude mít jedno centrální sídlo a jeden parlament.
Rozhodně souhlasil s výroky parlamentu. A když ne, tak ho prostě rozpustil.
Byl se svými poradci za jedno o pokoření Španělů. Bleskurychle dohodl mír a povolil v zemi katolické bohoslužby.
Prosazoval náboženskou toleranci, a proto museli puritáni odplout do Severní Ameriky.
Estetika, něžnost, jemný cit, to byly jeho přednosti. Dokud neměl možnost skolit jelena nebo sledovat kohoutí zápasy.
Jeho dynastie pokračovala a kvetla, miloval svou manželku. O tom vztahu s Buckinghamem skoro nikdo nevěděl.
Král - víc než zákon. Celých dvaadvacet let.

Závěrečná poznámka: 

Jakub I. Stuart, král, který proslul výrokem: Král je zákon. A všechny svoje zákony hrozně rád porušoval.

Moc děkuju všem, kteří se pročítali mými nesoutěžními pokusy o popularizaci dějepisu, dějin a historie všeobecně. Těším se zase za rok.

Obrázek uživatele Leon

Sny v temnotě

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 23 - Malebná slova.

Navazuje na drabble: Řízením psích tlapek

Drabble: 

Drahý Václave,

dnes jsem opět četla Vaše vznešená slova plná útěchy, která mne povznesla na duchu a dodala odvahy k tomu, na co bych ještě před pár lety ani nepomyslela.
Jste zářivá lucerna v neprostupné temnotě tohoto světa.
Vaše verše jsou mé světlo.
Přeji si, abychom se co nejdříve setkali.
Vím, že naše shledání nebude nic než další zoufale krátký okamžik štěstí v mém životě, přesto dychtivě očekávám, kdy opět společně posnídáme.

Vaše Marie

PS - Maxovi se po mně určitě stýská.

Morávek upustil list papíru, který před chvílí vytáhl z navoněné obálky, zavřel oči a pár minut prostě jen... snil.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Číslo

Úvodní poznámka: 

Založeno na skutečné události.

Drabble: 

"Dědečku, proč máš na ruce to číslo?" zeptala se zvědavě Viktorka a ukázala na hřbet dědovy ruky.
Starý muž chvíli nevěděl, co říct.
"To je složité na vysvětlení, princezno,..."
"Já jsem si jednou kreslila fixama, taky takhle na ruku, a mamince se to vůbec nelíbilo. Umyla mi to potom kartáčkem. Hrozně to štípalo," rozpovídala se dívenka, "Proč si to číslo taky neumyješ, dědo?"
Viktorčin dědeček zkřivil obličej, jako by ho něco hodně bolelo.
Vybavily se mu tvrdé postele.
Tupá bolest prázdného žaludku, kterou se naučil nevnímat.
Tolik lidí, které miloval, a které ztratil.
Po tváři mu stekla jediná slza.
"Víš..."

Konec

Fandom: 
Drabble: 

Starý unavený muž ztěžka dýchá a skládá hlavu do dlaní.
Proč má takovou krizi zase řešit on? Čím se provinil a proti komu, že je opět takto zkoušen?
Pohlédne oknem ven. Soumrak se snáší nad městem a vločky sněhu poletují vzduchem, jako by tančily. Připadá mu, že obraz za oknem zrcadlí jeho duši.
Proč se nikdy neumí dohodnout? Každý jen sám za sebe a pak se diví, že prohrávají.
Demonstrace v ulicích, ozbrojení muži v šedých uniformách.
Prezident přijímá demisi ministrů a podepisuje návrh na doplnění vlády předložený agresivním premiérem. Porušuje tak ústavu. Už nemá sílu.
Pak navždy opouští Hrad.

Závěrečná poznámka: 

Tak za rok zas...

Obrázek uživatele Keneu

Říci životu ano

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 28. dubna Co když řeknu ne
mému pradědečkovi jsem věnovala už jedno drabble, ale o tohle téma si vyloženě říkal
a název je samozřejmě uloupený od Viktora Frankla

Drabble: 

Neměla muže. Neměla zastání. Neměla vlastní domek. Neměla nic než svoji práci. Nelitovala.

Nečekala to. Nebránila se. Nekřičela. Nebyla naděje. Nikdo by nepřišel, nikdo nepomohl. Snad nepočne. Nesnesla by to.

Přání se nesplnilo. Měsíčky nepřišly. Sedlák vlastní přičinění nepřiznal, leč podporu neodmítl. Bylinky na nechtěné početí nepoužila. Sama nevěděla proč.

Při porodu nezemřela ona ani dítě. Mléko dítěti neodpírala, něhu a lásku ne. Osudu nevzdorovala, ale k nemluvněti necítila nic.

Neřekla mu, kdo je jeho otec. Brzy nebude mít ani domov, matka nehodlá živit nemakačenka. Ne dítě, ne muž, neví kam jít. Neztrácí úsměv. Nesnázím a pesimismu navěky říká ne.

Obrázek uživatele Lejdynka

Číslo do nebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Název drabblu je názvem části knihy spisovatele Ivana Krause. Myslím, že po dočtení budou spojitosti jasnější.

Drabble: 

I Bůh stvořil dokonalou matematiku. I člověk stvořil dokonalou abecedu. A potom Ďábele řekl: "Přidám do matematiky písmena, a čísla do abecedy. Školáčku, piš, inkoustem a nejostřejším pérem z bodců dikobrazích!"

Lapený.
Udolaný.
Degnerovaný!
Wie bitte?
Intelektuál.
Gestapo.

Bolest jemných vpichů.
5 oschlých mrkví navíc.
1 pokoj bez dechu.
9
9 výčitek.

Tu jednoho dne, jedná z tisíce čísel, tisíce písmen...

Grapefruit kysne v smrti.
Impulzy teď, nebo nikdy.
Tetování z lásky.
Až na věky, amen.

Přežili porobenství.
4 roky radosti, rozkolu.
4
9 novostátí.
0 začínáme.

Až před smrtí ukázal světu pero a násadku, již dávno nebyvše školákem holocaustu

Závěrečná poznámka: 

Přísahám, že jsem nechtěla psát ZASE o holocaustu, ale jako to téma? Hm.

Pokud se nechytáte, myslím, že zrovna o tomto pánovi vyšla biografie.
Anebo se ve stručnosti podívejte sem: https://www.echo24.cz/a/SNJL8/horor-a-laska-v-koncentraku-v-britanii-vyj...

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Moko

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ identita a výlet do Tichomoří...

Drabble: 

"Na co koukáš?" utrhla se na ni stařena.
Holčička se nenechala jen tak odradit: "Ještě nikdy jsem neviděla tetování, jako máte vy."
"Pche, co ty víš, bledé pískle. Tohle není tetování, to je moko," řekla stařena a pořád zněla naštvaně.
"Moko?"
"Znamení válečníka a lovce," vysvětlovala trochu mírněji. "Můj otec měl celou tvář pokrytou moko, byl to velký muž."
"A proč vy nemáte celou tvář? Nejste tak velký lovec?" malá byla zvědavá.
"Nejsem o nic menší než velký náčelník Mata. Ale už není, kdo by mi moko udělal. Jsem poslední na světě."
"Zajímavé..." pískla holčička a nechala Maorku o samotě.

Závěrečná poznámka: 

Moko bývalo speciální maorské tetování tváře, které se nedělalo jehlou, ale do tváře se vyřezávaly žraločím zubem "cestičky" obrazce, do kterých se potom nanášela barva. Muselo to hrozně bolet, ale největší a nejlepší bojovníci si opakovaně přidávali další.
Poslední moko na světě měla dcera jednoho náčelníka. Zemřela v 50. letech.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nepřemýšlej, přidej

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ identita nahrazuje téma č. 28: Co když řeknu ne?

Drabble: 

Když máš pocit, že jsi maličký a nemáš na to, běž.
Když dochází dech a všechno bolí, běž.
Když jsou nohy ze železa a před očima mžitky, běž.
Když je sníh a mráz, běž.
Když ti přivážou k pasu závaží, běž.
Když tě pozvou do reprezentace, běž.
Když řeknou, že poběžíš pět kilometrů, běž.
Když řeknou, že poběžíš deset kilometrů, běž.
Když se rozhodneš pro maraton a všichni tvrdí, že jsi blázen, běž.
Když uvidíš na stadiónu krásnou holku, hlavně za ní běž!
Když tě režim ničí, přemýšlej. Řekneš ne a můžeš jenom kopat studně.
A tak nima radši běž.

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli je z toho úplně jasné, že se jedná o Emila Zátopka, ale jemu se jeho historické "ne" docela vymstilo. Tak se nakonec přidal.

Obrázek uživatele Leon

Naděje umírá až po cti

Drabble: 

Peltán k Morávkovi zdvihl oči podlité krví a naplněné zoufalstvím.
„Nemyslíš, že těch pokusů bylo dost? Kolikrát ses ho pokusil vysvobodit? Šestkrát?“
Morávek mu pohled oplácel očima stejně unavenýma, z kterých však proudem tryskala naděje.
„Sedmkrát. Dnes už to určitě vyjde.“
„To jsi říkal i minule a jak to dopadlo. Já se strachy pochcal a ty jsi...“
Peltán s jistým odporem hleděl na Morávkovo počínání u jídelního stolu. Na to, jak si pilkou na železo odřezává ukazovák.
„...přišel o prst. Václave, neblázni přece! Už mu nepomůžeš!“
„Nikdy jsem Jožkovi pomoc neodmítl! Kdybych to udělal teď, nedokázal bych se sebou žít.“

Závěrečná poznámka: 

Když v Morávkově bytě zatkli Josefa Mašína, Morávek jako zázrakem stačil gestapu uniknout. Po tenkém uzemňovacím lanku se spustil z okna, přičemž si ošklivě pořezal prst, který pak vinou špatné cirkulace krve postupně odumíral. Morávek byl nucen si ho kvůli gangréně sám amputovat.

Co se týče Morávkova úsilí vysvobodit Mašína ze spárů gestapa, byl opravdu vytrvalý. Nejenže podnikal bezpočet riskantních akcí, aby ho dostal nejprve z podolského lazaretu a později z pankrácké věznice, ale neváhal kontaktovat i exilovou vládu v Londýně a přesvědčovat je, aby Mašína s Balabánem vyměnili za německé zajatce.

Obrázek uživatele Lejdynka

Co když...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

DRUHÉ DRABBLE, NECHCI BODÍK.

Já se vsadím, že za celý den se tady tohle téma objevilo už nejmíň osmnáctkrát, ale já na to myslím už od včerejška, tak pardon.

Drabble: 

Když mu řekneš ano, budete manželi,
a květinovou chodbou půjdete v neděli.
Pak šampaňské a bliny, tanec a světlo svic,
a další den už na vás nemyslí nikdo víc...

Když mu řekneš ne, tak smutek zastře sen,
a ty už nesmíš dovnitř, a on zas nechce ven.
A všechno bude jiné, a přitom stejný muž,
když při cestě za moře máš v srdci tupý nůž...

Když mu řekneš ano, tak přijde o svůj svět,
o moc, prestiž, krajky, a to vše pro pár vět.
Snad nelitovat smíte - však Bože, co pak dál,
když bude jenom Edward, a ne anglický král?

Závěrečná poznámka: 

Jaké myšlenky měla asi Wallis Simpson před svatbou s bývalým králem, Edwardem VIII.? Nepochybovala? Nelitovala? Nepokusila se ho alespoň jednou přesvědčit, že nemá ustupovat, nemá abdikovat, nemá obětovat svůj život pro jejich štěstí? (Možná ne, asi to byla trochu mrcha, ale možná...)

Více o ní: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wallis_Simpsonova

Svědectví minulosti

Fandom: 
Drabble: 

"Dobré jitro, Veličenstvo se ráčilo vyspat dorůžova? Ihned pošlu sloužící, co Veličenstvo obléknou."

Proboha, jen to ne!

"Ne, děkuji. Obléknout se dokáži sám."

***

Veličenstvo si přeje posluhu při koupeli?"

"Ne, děkuji. Koupu se zásadně sám." Být králem má něco do sebe, ale proč musí být ti sloužící tak vlezlí?

***

"Vaše veličenstvo, jako váš osobní lékař zodpovídám za Vaše zdraví Riksdagu. Abych mohl konat svou práci, je nutné, abych znal stav Vašeho těla. Proč se Vaše veličenstvo zdráhá svléknout šat?"

Protože by se ukázalo, že Karel XIV., král švédský a norský, je bývalý jakobín, co má na prsou vytetováno "Smrt králům!".

Závěrečná poznámka: 

Karel XIV. Jan, vlastním jménem Jean-Baptiste Bernadotte (26. ledna 1763 v Pau, Francie – 8. března 1844 ve Stockholmu), byl francouzský ministr války, francouzský maršál, kníže de Pontecorvo a později v roce 1818 se stal králem Švédska a Norska. Panoval až do roku 1844. Je zakladatelem dodnes panující švédské dynastie Bernadotte.

Obrázek uživatele Lee

Malé ústupky, velké pády

Fandom: 
Drabble: 

„A co když řeknu ne?“ nemohl se nezeptat.
Druhému muži se zablýsklo v očích, z čehož poznal, že už otázkou samou si zahrává.
Hněvivá slova se mu hromadila na jazyku, ale ne a ne je vyslovit. Má vůbec právo bojovat? Má vůbec právo ustoupit? Bože, jak daleko – jsouce lidmi – můžeme zajít?
Bližního naproti sobě v tu chvíli opravdu miloval jako sám sebe, neboť se nenáviděl. Nakonec se podvolil. Kvůli komu to vlastně dělal? Kvůli své rodině? Farnosti? Zbabělosti? Tušil, doufal, nevěděl. Ale bylo mu ze sebe špatně pokaždé, když – jda sloužit mši – viděl na věži kostela vlát ty pokřivené kříže.

Závěrečná poznámka: 

Autorská licence, vůbec nevím, jak to tehdy probíhalo.
Já jen koukám na fotku kostela v Drážďanech z roku 1935 a je mi smutno.

Vzdát se?

Fandom: 
Drabble: 

Bitva vůbec neprobíhala podle představ velení. Neustálé a marné útoky na postavení Angličanů si začaly vybírat daň, a teď navíc přicházeli i Prusové. Garda se teď jen snažila zachovat řady a pomalu ustupovala.

Generál stál v čele mysliveckého pluku a rozhodl se krýt ústup. Cena za to ovšem byla vysoká. Jednotky Aliance je postupně dostávaly do kleští, až je nakonec úplně obklíčily.

Po nějaké době řev boje poněkud utichl. K obklíčenému francouzskému pluku se přiblížil anglický vyjednavač. Generál na něj zavolal z půli cesty.

"Co chcete?"

"Náš generál vás vyzývá, abyste se vzdali."

"Garda umírá, ale nevzdává se! DO ÚTOKU!"

Závěrečná poznámka: 

Generál Pierre Jacques Étienne Cambronne v bitvě u Waterloo.
Jeho slavná věta "La garde meurt et ne se rend pas!" se dostala do historie, ale on sám ji celý život popíral. Zlí jazykové tvrdí, že jeho tehdejší odpověď byla stručnější: "Merde!"

Obrázek uživatele Leon

Rváč

Drabble: 

Radiová zaměřovací služba wehrmachtu konečně vystopovala vysílačku, která dlouhé týdny mlčela a kterou teď odesílali depeši do Londýna.
Ten večer bylo v Morávkově bytě poněkud rušno.
Mašín rozrazil dveře a začal střílet do přepadového komanda.
Morávek kryl přítele od prahu pokoje, kde radista Peltán ještě vysílal zprávu o jejich svízelné situaci a ničil záznamy.
O pár minut později Mašínův osud zpečetila vzpříčená nábojnice v Morávkově pistoli.
Bez účinného krytí byl snadnou kořistí.
Ačkoli ne tak docela.
Než ho opravdu dostali, stačil se porvat s osmi gestapáky a třem se vysmeknout ze surového sevření. Zbraň pustil, až když mu prostřelili zápěstí.

Závěrečná poznámka: 

Josefa Mašína takto zatkli 13. května 1941, pouhé tři týdny po Josefu Balabánovi. Během této akce schytal ještě střelné zranění do stehna a otevřenou zlomeninu holeně při pokusu o únik po schodišti. Proto ho odtamtud neodváželi do Petschkova paláce, nýbrž do lazaretu v Podolí. Nicméně ještě v sanitním voze napadl esesácký doprovod a byl přemožen teprve, když ho omráčili několika ranami do hlavy pažbou pistole.

Osudové okamžiky

Fandom: 
Drabble: 

Cesta byla vyčerpávající. Vůbec poslední dny a týdny mě nesmírně vyčerpávají.
A k tomu to strašné sychravé počasí. Jsem už starý člověk, měl bych se šetřit.
Jenže je potřeba vědět, na čem jsme.
Jednání se nekoná. Jen oznámení bez debat, rozkaz.
Tohle nepodepíšu.
Řev, vzteklý, hysterický. Musím vydržet.
Proč ležím na pohovce? Co tady dělá lékař?
„Podepište to, Herr Staatspresident!“
„Co když řeknu ne?“
Žoviální tlusťoch s bodrou tváří mne odvádí stranou a měkce domlouvá, je-li opravdu nutno, aby ta krásná historická Praha byla v několika hodinách srovnána celá se zemí, aby do povětří vyletělo všechno. Alles in die Luft…

Závěrečná poznámka: 

14. března 1939, jedna hodina po půlnoci...

Obrázek uživatele Lee

Za vaši a naši svobodu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ach jo, zasloužili by si mnohem lepší...

Drabble: 

Těm řečem o bratrské pomoci nevěřil snad vůbec nikdo. Kdyby to byla aspoň anexe – dobyvatelský vzmach mocného národa... Jenže upřímně vzato to byla jen hanba, hanba pro všechny, kteří kdy byli hrdí na to, že jsou Rusové. Hanba a zklamání.
Byl to stud a touha udělat cokoli, ale aspoň něco, co je teď hnalo na Rudé náměstí. Pokání za mlčení v roce 56. Nepovažovali se za hrdiny, byli to prostě lidé, když tam v pravé poledne rozvinuli transparent s nápisem Ruce pryč od ČSSR. Kopance a rány, kterých se jim vzápětí dostalo, za těch pár minut svobody a radosti stály.

Závěrečná poznámka: 

Vycházela jsem z rozhovoru s účastnicí demonstrace Natalií Gorbaněvskou, který jsem četla ve sborníku Invaze 1968 Ruský pohled. (Nevím ovšem, zda je ještě patrné téma, anexe = připojení, tak snad.)

Obrázek uživatele Šmelda

Americký orel

Fandom: 
Drabble: 

Šest set mužů, na malém kopci, dokonale obklíčeném Němci. Střeliva měli málo, jídla ještě méně, a pro vodu se museli plazit pod kulometnou palbou.
Nad hlavami jim začaly bouchat vlastní dělostřelecké granáty.
"Jejdanánku," začal major Charles White Whittlesey nadávat.
Vyndal Drahého přítele z klece.
Pták vzlétl.
Ptáka sestřelil kulomet.
Zkrvavené ptačí tělo se sneslo k zemi.
Naděje pohasla.
Slyšeli o tělech, která zůstala viset v drátech a byla rozstřílena kulomety. O polích rozrytých děly a páchnoucích jedovatými plyny. Slyšeli o tancích, minometech, plamenometech i lopatkách. O chřipce, která je zdrtí, ještě neslyšeli.
Když začal Whittlesey plánovat kapitulaci, americký holub vzlétl.

Závěrečná poznámka: 

Jsme u cesty rovnoběžné s 276,4. Naše dělostřelectvo střílí baráže přímo na nás. Proboha přestaňte!
Tak zněla zpráva, kterou hlavní hrdinka drabblu, holubice Cher Ami (Drahý přítel) odnesla k americkým liniím.
Vedlejšími hrdiny jsou vojáci takzvaného Ztraceného batalionu. Jednotka čítající asi šest set mužů měla během spojenecké říjnové ofenzivy v roce 1918 postoupit Argonským lesem proti Němcům. Jednotky, které měly krýt boky Whittleseyho "bataliónu," ale navzdory rozkazům ustoupily, a umožnily tak obklíčení Američanů.
Žádná ze spojek se ke spojencům nedostala, a pak Ztracený batalion začal být ostřelován americkými děly, a to buď kvůli špatnému míření dělostřelců nebo kvůli chybným souřadnicím.
Poslední poštovní holubice Cher Ami byla vážně zraněna hned po odletu. Ale navzdory proraženému hrudníku, ztrátě oka a nohy dokázala doletět na místo určení. Cher Ami byla ošetřena, vyznamenána mimo jiné francouzským válečným křížem a zemřela až o rok později.

Obrázek uživatele Lejdynka

Skoro byste řekli, že člověk může létat

Drabble: 

Je den.
Prašné šero se rozplizlo do kanceláří bez zářivek. Zbytky očipovaných lidí klopýtají do světa nefunkčními automatickými dveřmi.
Kulky slunečních paprsků buší do skel.
Motýli objednávek, faktur, kalendářů, blahopřání, kondolencí, účtenek poletují divoce vzduchem: papírnictví hmyzu, zalitého v betonu.
Schody plné odkopnutých, ztracených lodiček - konfety červené, modré, zelené, žluté, nude. Ženy hluché, slepé, bosé, nahé, mrtvé.
Šedovlasý úředník stojí u okna. Notebook volným pádem propustil ze svých služeb, mobilní telefon mu shořel.
Roztahuje křídla a ve stopách zpřetrhaného wifi signálu letí do bouře.
Letadlo vpisuje do oblaků trosek písmena WORLD TRADE CENTER.
Skoro jako kdyby byl šťastný...
Volný...
Offline.

Závěrečná poznámka: 

Je hrozně divný dávat tomu fandom "Historie".

Jinak je to celý hrozně divný, ale možná, a to jenom možná, by se býval někdo mohl takhle cítit. Někdo, kdo do té doby nežil. A pozdě si vzpomněl, že chce létat.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Tu hezčí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

ještě pár dní NESOUTĚŽNÍ identita

Drabble: 

Jeden syn a dvě velké možnosti. Oženit to nemluvně s Kazimírovnou, nebo ho zasnoubit Erzebet z Uher? Která koruna víc posílí české království, polská či uherská? Král zvažoval a zvažoval. Zvažoval dlouho a stal se vdovcem. Dilema vyřešeno, polská sirota českému králi, uherská českému korunnímu princi.
A byla svatba a byly zásnuby. Království rostlo, rostly i spory a problémy. Polská princezna se záhy stala i českou vdovou. Korunní princ byl nový král, král tří zemí. A všechny koruny začal ztrácet.
Přemlouvali všichni, že Erzebet přinese věnem celé Uhry. Ale mladý král si vybral Fialku z Těšína. A nepřipojilo se nic.

Závěrečná poznámka: 

Takové hezké rodinné drama ze života posledních Přemyslovců. V hlavní roli Václav II., Eliška Rejčka, Václav III., Alžběta Uherská a Viola Těšínská.

Obrázek uživatele Leon

Řízením psích tlapek

Drabble: 

Morávek se procházel rád.
Autem se nechával vozit z donucení a do tramvaje naskakoval pouze v případě, že potřeboval urychleně zmizet. Preferoval jízdu na koni, uznejte ovšem, že hokynářství dva bloky od domu, biograf nebo místa konspiračních schůzek není úplně ideální navštěvovat koňmo.
A tak chodil pěšky poměrně často.
Ze všeho nejvíc ale miloval ranní procházky se psem.
Pokud to zrovna nebyl ten nejpitomější vořech na světě.
„Maxi, k noze! K dámě se nečuchá, Maxi!“
„Je roztomilý,“ řekla a usmála se. „Kouše?“
„Jen toho, kdo mi ublíží.“
„Slibuju, že já to nebudu. Marie Magda, těší mě.“
„Václav. Už jste snídala?“

Obrázek uživatele Giles Rigby

Svatá trpělivost

Drabble: 

První nabídka ji urazila. Přišla jí odporná a ponižující. To si myslí, že je neodolatelný? Byla ale moudrá žena a nikdy nejednala impulzivně. Nechala tedy nabídku uležet. Dlouho. Hluboko.
Později mu odpověděla, že šlo o návrh nedůstojný a naprosto nepřijatelný.
Přišla druhá nabídka. Tentokrát mnohem honosnější. Po formální stránce jí nemohla nic vytknout. Spálila ji se vším všudy.
Asi si to vyložil tak, že jako žena jen neví, co chce. Nezbylo jí, než vyřešit to jednou provždy. I když to znamenalo, setkat se s ním osobně. Určitě bude opilý jako prase.
Proč jen muži nikdy nepochopí, že ne znamená ne…

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že není problém v tom poznat kněžnu Olgu. A kousala tedy fest!

Pravděpodobně kousat bude

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak ještě jedno - nesoutěžní.
Zase Bruno, tentokrát asi kolem 20.

Drabble: 

Poslali pro něj zvláštní kočár z Říma. Před Piem V. a kardinálem Rebibou předvedl svoje umění paměti, odpověděl na jejich otázky a odrecitoval žalm Fundamenta (v originále i pozpátku).
„Ten mladý je docela chytrý,“ mínil starý papež. „Prorokuji mu, že určitě udělá kariéru. Možná jako obránce víry; nebo – je to dominikán - to bude u inkvizice?“
„No nevím,“ odtušil kardinál, „slyšel jsem ho, jak se baví s jedním novicem, který četl Sedm radostí Panny Marie. Řekl mu, že pokud chce zakusit radostí ještě větších s hlavou ještě prázdnější, tak mu doporučuje Životy svatých Otců. Myslím, že tento pejsek asi bude kousat.“

Závěrečná poznámka: 

Během své obhajoby Bruno uvádí, že jeho první obvinění kdysi bylo, že jednomu novicovi doporučoval místo čtení uvedené knihy četbu životů církevních otců. Ale jak to znělo doslova, neuvádí :)
Učení umění paměti - pozoruhodného systému, jak si prostřednictvím paměťových míst a bizarních obrazů nacpat do hlavy věci mnohdy ještě podivnější, včetně celkového uspořádání veškerenstva - bylo později Brunovou hlavní živností.
Faob: tak jsem nakonec toho pejska přece jen napsala :)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nechutný zlozvyk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velká inspirace seriálem The Crown o prvních letech vlády královny Alžběty II. Vynikající věc, mimochodem.

Jo a já jsem zase NESOUTĚŽNÍ identita.

Drabble: 

"Tohle bys nejpíše neměla dělat," ohrnula Elizabeth nosík, když si Margaret zapálila cigaretu, "už s ohledem na dítě."
"Moje dítě to vydrží," vypustila Margaret slastnou dávku kouře.
"Myslela jsem svoje dítě," zamumlala Elizabeth a houpala malou Anne. Maličká princezna náhle spustila hladový pláč.
"Oh," řekla královna se zcela nepatřičnou noblesou a začala si rozhrnovat blůzku.
"Tohle bys neměla dělat," ohrnula nos Margaret.
"Krmit vlastní dítě?"
"Je to zcela nechutný zlozvyk. Vytahá ti prsa. Navíc ti malí uřvánci koušou. Uch." Margaret sáhla po skleničce se skotskou.
Elizabeth ji potřebovala taky, ale místo toho šla do vedlejšího pokoje vykonat ten nechutný zlozvyk.

Závěrečná poznámka: 

Kdybyste nepochopili, že ten seriál musíte vidět, tak MUSÍTE!

Stránky

-A A +A