Historie

Obrázek uživatele Aziz

Jidášova další zrada aneb Abrahámova zkažená derniéra

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se... Ano, je to moderní AU na Jana Husa, ale prostě jsem si na poslední téma nemohla pomoct. Ano, jsou to paka.

Drabble: 

Jan si nepamatoval, jak je Abrahám všechny přitáhl do školního amatérského divadla, aby hráli Pašijové hry, ale bavilo je to, jeho jako Ježíše, Štěpána jako Jidáše, Jeronýma jako Petra, Abrahám se ujal režie.
Všechna představení ale utekla jako voda a přišla derniéra, kterou brali jen napůl vážně.
Máří Magdaléna se málem zadusila smíchy nad Janovými pestrobarevnými ponožkami, ale to nic nemělo na scénu Jidášovy zrady.
Jan nastavil tvář pro polibek, ale Štěpán ho nestydatě políbil na ústa, a Jan mu pobaveně vyšel vstříc.
Přiskočil k nim Abrahám a odtrhl je, křičíc: “Stop! Klapka! Opona! Jene, vy mě přivedete do hrobu.”

Závěrečná poznámka: 

Bonusová informace k AU: když jsou starší, Štěpán a Jan žijí spolu a mají spolu voříška jménem... Viklef.

Obrázek uživatele Lejdynka

Bez vášně k úspěchu bez vášně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Kdo to pochopí i bez nápovědy v závěrečné poznámce, dostane čokoládu. Fakt.

Drabble: 

Modlitba zdrávas, Panno Maria Panno, zdrávas modlitba.
Milton. Nečetl, nikdy, nečetl. Milton.
Smrt má příchuť lože příchuť má smrt.
Konec Boha konec Boha konec!
Vlaky jedou abecedně jedou vlaky.
Harolde, smát se tě nikdo nenaučil nikdo tě se smát, Harolde.
Peníze utopil stokrát utopil peníze.
Temže, nelze plavat donekonečna plavat nelze, Temže.
Lenivče. Dnes. Lenivče.
Válka bolí puká bolí válka.
888. Tři. 888. Moje. 888. Tři. 888.
Haf! Prach. Smrt. Prach. Haf!

Three man in a boat
went sailing down the river Thames,
merrily merrily merrily merrily,
they played there all the olde games.

Nothing of the dog.
Poor dog.

Závěrečná poznámka: 

Pokud vám to nedošlo ze samotné formy drabblu (jakože bych se vůbec nedivila), tak vám stačí Wikipedie. :)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jerome_Klapka_Jerome
(jo, je to boring, víceméně jsem to vyčetla jenom tam...)

Obrázek uživatele Kleio

These Are the Days of Our Live

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

K poslechu, pokud je libo.

Drabble: 

Místo přehnané a okázalé scény intimní malé studio. V pozadí modré plátno s trochu nostalgickou texturou. Jindy přehnaně hyperkinetický zpěvák sedí většinu času na židli a oddechuje. Na obličeji má těžké divadelní líčení. Maskérka nakonec zavrhla tvářenku, ale nechala modré oční stíny. Působí trochu teatrálně - jeho přehnaná gesta, úsměvy i barvy, ale všichni ho milují. A všichni mlčí, i když vidí stín člověka, kterým býval. Oblečení na něm plandá. Líčení neumí zakrýt všechno.
Kamerové zkoušky ukazují krutou pravdu. Vážně nemocný. Celý videoklip se nakonec předělá do odstínů šedi.
Snad jenom Freddie tušil, že je to jeho poslední klip v životě.

Obrázek uživatele Šmelda

Poslední hodinka

Fandom: 
Drabble: 

Byl svátek svatého Mikuláše, za okny pomalu začínala zima, ale on byl zpocený. Ještě odpoledne pracoval, ale teď už nedokázal vstát z postele.
Tolik bylo nehotovo!
Pamatoval nadšený potlesk i rozpačité ticho. Přežil všechny své děti kromě dvou.
Jak rád by vstal, znovu pohladil klapky klaviatury.
Jeho smích tahal za uši knížat i děvek. Pryč byly doby, kdy házel mandarinky na přítelovo okno a tím pohoršoval pražské trhovkyně.
Slzy mu tekly z očí.
Dokázal tolik, a teď si ani nemohl dojít na dvorek.
Věděl, že Requiem píše pro sebe.
Naději mu dávalo, že po něm snad zůstane víc než dluhy.

Obrázek uživatele Owlicious

Přijdu brzy

Fandom: 
Drabble: 

Nikdo nezná dne ani hodiny - jen Otec.
Válka, hlad, mor, oheň a síra.
Pronásledování, útisk, mučení.
Andělské fanfáry a oblak, na kterém sestupuje Spasitel.
Věrní, vystupující z hrobů a vzlétající Mu vstříc.

Psal se rok 1884.
Ti blázni, vedení Millerem, už zase stáli na kopci a hleděli k nebi.
Očekávali konec. Loni to byla chyba ve výpočtu, ale letos - letos se to určitě stane.

150 let poté malá církev stále používá výrazy jako 'Doba konce'
Možná je načase doříct, že i když se nedožijeme 'objektivního' konce světa, náš svět skončí naší smrtí.
Po ní už nejde změnit rozhodnutí.
Jsi spasen?

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem, kteří četli.
Ale především děkuji Bohu za Jeho inspirativní Slovo.
A za to, že mi dovolil psát.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Éirí Amach na Cásca

Úvodní poznámka: 

Soundtrack: The Foggy Dew

Drabble: 

Přes ranní mlhu nebylo vidět dál než na roh ulice, kde vítr nesmlouvavě strhával vylepený plakát. Bylo ticho. Vůně ve vzduchu ale nepatřila k jarnímu jitru. Mlha byla cítit střelným prachem z prohrané bitvy.
"Museli vědět, že to skončí takhle."
Neskončilo. Popravy začnou zítra a nebude jich málo. Většina práce začíná po poslední klapce. Bude se stříhat, upravovat. Doplní se správný výklad a správná hudba.
Historie není nic, dokud se o ní nezpívá v písních.
"Nasrat! Je lepší umřít tady za naši věc, než za mořem za zatraceného krále!"
Vítr lomcoval plakátem. Nápis POBLACHT NA H EIREANN se ztratil v mlze.

Závěrečná poznámka: 

Letošní DMD jsem začala Velikonocemi 1915, končím Velikonocemi 1916.
pozn. "H" je předpona, proto ji nepočítám jako slovo. V současném pravopisu je jeho součástí (Poblacht na hÉireann).

Obrázek uživatele galahad

Prvá pomoc

Fandom: 
Drabble: 

„Auvajs!”
„Čo sa stalo, Fabrizio?”
„Niečo ma pohrýzlo!”
„Ukáž!”
Niečo chlpaté zaliezlo do škáry.
„Tarantula! Vydrž braček, zavolám pomoc!”

Než sa vrátil, brat už ležal a metal sa po zemi.
„Rýchlo, rýchlo!”
Muzikanti, ktorých priviedol, si naladili nástroje a začali hrať tak rýchlo, ako sa úbohý Fabrizio mykal. Zhromaždení ľudia začali tlieskať do rytmu. Tanečníci tarantelly zobrali pohryznutého medzi seba. Nohy najprv ťahal za sebou, ale potom sa postavil a o chvíľu tancoval bez pomoci.

Klap, klap, klap.

Nebolo nič, iba rytmus.

Posledná klapka zaznela až keď Fabrizio padol na zem. Brat k nemu priskočil. Fabrizio odfukoval pokojným dychom vyliečeného.

Závěrečná poznámka: 

Kedysi vraj ľudí, ktorých pohrýzol jedovatý pavúk, liečili tancom zvaným tarantella. Postihnutý sa mykal v kŕčoch a jediná úľava bola tancovať do rytmu kŕčov až do vyčerpania.

Obrázek uživatele Rebelka

Málo klapek

Fandom: 
Drabble: 

Ten den bylo v nebi rušno. Postarali se o to Janové Žižka a Lucemburský, kteří stáli proti sobě jako kohouti.
„Hele,“ soptil Žižka, „vzal jsi mi poslední použitelnou klapku na oko. Teď už máme jen ty pirátské z obchodu s kostýmy... a ty nosit nebudu.“
„Já ji taky potřebuju, jestli sis toho nevšiml,“ odsekl Lucemburský.
„Vždyť jsi slepý na obě oči. Si dej přes hlavu pytel. Beztak s klapkou na každém oku vypadáš jako kůň.“
„Ty vypadáš jako kůň!“
*
„Neobjednáme radši nové klapky?“ zeptal se svatý Petr.
„Ne,“ uchechtl se Bůh a nabral si trochu popcornu. „Byla by tu nuda.“

Obrázek uživatele Tora

Není všechno zlato, co se třpytí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Francie, 17. století

Poslední historické drabble letošního dubna by chtělo nějaké skutečně výjimečné prostředí. Doufám, že zámek ve Versailles bude pro tuto slavnostní příležitost dostačující.
Anebo ne?

Drabble: 

Drahá, nedovolím ti přijet. Děkuj Bohu, že nejsi povolána ke dvoru a dlíš na venkově. Netušíš, čeho jsi ušetřena.
Tvůj manžel

Hrabě Saint-Simon dokončil dopis, zapečetil, předal poslovi. Jak rád by byl s milovanou ženou, ale copak ji může vzít sem, do té hrůzy? Odporný zápach prostupuje celé sídlo, navzdory voňavé vodě, která je vylévána do krbů, za zástěny, závěsy – prostě tam, kde obyvatelé paláce konají svou potřebu.
Už aby nastalo období čištění… škoda, že jen dvakrát do roka služebníci místnosti vymetou. Pak se dá pár dní přece trochu dýchat…
Proklaté Versailles!
Moci tak zabouchnout dveře a ujet!
Král nedovolí...

Závěrečná poznámka: 

Ludvík XIV, chtějící mít svou šlechtu pod kontrolou, trval na jejím bezpodmínečném setrvání u dvora, ve Versailles. Palác však nebyl koncipován pro tolik osob, takže vznikaly problémy nejen s ubytováním (šlechtici obývali kdejakou komůrku), ale projevilo se to i na takových "banalitách", jako byl například nedostatek toalet. K vykonávání potřeby sloužily paty sloupů, prostory za závěsy, vyhaslé krby, schodiště... ani litry pomerančové či růžové vody ten zápach nepřebily. Vše se uklízelo přibližně dvakrát ročně a vymetení všech "špín" trvalo přibližně dva týdny.
Hrabě Saint-Simon ve svých pamětech vylíčil dvůr jako jednu velkou bažinu zápachu a intrik.
Další problémy dvořanům přinášela dobová kuchyně - množstvím nezdravých pokrmů se dvořanům zvětšovala játra, ucpávaly cévy, bouřily žlučníky. Aristokratům se zpomaloval metabolismus do té míry, že v té době byly velmi časté úmrtí ve vaně s horkou vodou. Aniž by lékaři odhalili pravé příčily úmrtí, dovodili, že životu nebezpečné jsou horké lázně, které způsobují srdeční kolapsy, a po jejich doporučení se většina dvořanů raději vůbec nemyla. Hygiena a styl života zkracovaly životy šlechticů natolik, že je jich šance na přežití u dvora nebyla o moc vyšší než za doby revolučního teroru...

Uf, tak jsme se místo krásné procházky po skvostných sálech dostali někam, kam jsme asi ani nemířili... ale tak to už s historií bývá. Historie se neptá, historie prostě je.
Děkuji moc všem, kteří sledovali mé historické střípky, zvláště pak těm, kteří zanechali stopu v podobě komentářů. Moc si toho cením a všem se ještě jednou omlouvám za obrovsky dlouhé závěrečné poznámky. Zamyslím se nad sebou a pokud se příští rok k historii vrátím, snad se mi je podaří zkrátit.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Dotočná

Drabble: 

Ráno našla její bezvládné tělo pokojská. Jean ležela na posteli z křečovitým úšklebkem. Kolem se válely prázdné lahve, které si nechávala tajně přinášet od poslíčka. Do konce natáčení zbývaly tři dny.
***
Členové štábu nevěřícně zírali. Brandon umíral věrohodně. Klapka. Krev. V rekvizitě byl ostrý náboj. Točila se úplně poslední scéna.
***
Ed Wood šílel. Rozhazoval rukama a hystericky ukazoval na podpis ve smlouvě. Bela se upsal k natáčení. Jak si mohl zemřít dřív, než začalo?
***
Heath nepřišel do práce. Z náročné role se údajně zbláznil. Show must go on.
***
Oliver padá k zemi uprostřed arény do písku. Naštěstí existují digitální triky.

Závěrečná poznámka: 

Jean Harlow: Saratoga (1937)
Brandon Lee: Vrána (1994)
Bela Lugosi: Plán 9 (1959)
Heath Ledger: Imaginárium doktora Parnasse (2009)
Oliver Reed: Gladiátor (2000)

Přijdu hned

Fandom: 
Drabble: 

Jak horké je letošní léto!
V srpnových vedrech tetelí se vzduch v ulicích, nevěda, je-li více ohříván sluncem či rozpálenou dlažbou velkoměsta.
Těžko, přetěžko se dýchá, jen opatrně, skoro s ostychem natáhne člověk trochu vzduchu do plic.
Dny ubíhají jeden za druhým podobné si jak vejce vejci.
Každý den ji firemní vůz vozí do ateliéru.
Sedí mezi kulisami, hlavu v dlaních, ale když ji zavolají na plac, dokáže odhodit všechny své myšlenky a plně se soustředí na roli. Natáčení jede jedna radost, nezkazí žádnou klapku. Producent je spokojený.
Poslední klapka!
Štáb oslavuje.
Odlíčí se a jede domů.
Je druhého září.

Závěrečná poznámka: 

Laskavý čtenář jistě poznal, že se jedná o divadelní a filmovou herečku Annu Letenskou, která byla po dokončení svého posledního filmu zatčena za odbojovou činnost a pomoc parašutistům a s dalšími vlastenci zavražděna 24. 10. 1942 v 10:56 v Mauthausenu.

Obrázek uživatele Carmen

Královnin mat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěží nebodík, protože mě na to téma konečně napadlo i něco jiného.

Drabble: 

Začínala mít pocit, že každá konverzace skončí u v úvahu přicházejících uchazečů. Už přesně dokázala vycítit nejjemnější mašličky nuancí v jejich slovech; předem věděla, co přijde.
Pomalu jí docházely výrazy (aspoň ty slušné) pro odmítnutí.
Nehodlám se vdávat. Strýc Leopold vyskakoval zpoza každého rohu jako čertík z krabičky. Alberta nabízel jako nejvýmluvnější trhovec své nejcennější zboží.
Nehodlám se vdávat.
Celá rodina úporně pletichařila, jak ji ke sňatku přimět.

„Nevezmu si Alberta, protože to po mně chcete,“ řekla rázně.
Strýc se nadechl.
„Vezmu si ho, protože to chci já,“ dodala a upila čaj.
Konečně měla trumf, kterým jim dokázala vzít řeč.

Závěrečná poznámka: 

Informační ťuk a ťuk.

Obrázek uživatele Zuzka

V pravidelném rytmu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Abych se na conu v Bratislavě odpoutala od randálu, pustila jsem si k psaní předchozího soundtrack z Young Victoria. A tak se dostavilo i tohle.

Drabble: 

Prásk!
A ještě jednou. Lustr se otřásl.
Odporný chlap! Děsí. Hrozí. A maminka nehne ani prstem.

Klap
Časné ráno. Ať žije královna. Poprvé ve vlastním pokoji.

Klap. Klap klap klap.
Podpatky na naleštěných parketách. Tak krásně!

Buch. Buch buch buch!
Tíha koruny buší na dveře. Láme se svět.

Klap.
Zavřela maminku venku.

Klap.
Zavřela se s ním uvnitř.

Klap.
Všehno zapadlo na své místo.

Prásk.
Jen ta kulka ne, ta patřila jí. Ach dobrý Bože, neber si ho!

Klap.
Tichá radost nové rodiny.

Klap.
Poslala svou šedou oporu pryč.

Klap.
Přirazili stůl. Je to naposled, co dějiny pohnuly jejím světem?

Obrázek uživatele Šmelda

Voda

Fandom: 
Drabble: 

Voda se vypařila, stala se mrakem a pak v malých nádherně čistých kapkách padala z nebe, aby se zašpinila na zemi a nakonec vtekla do té příšerné řeky. Tak to trvalo věky.
Bitva trvala dva měsíce, půda se zbarvila krví. Nikam to nevedlo, stejně jako věčný koloběh páry a deště.
Chtělo by to nějakou tajnou zbraň, eso v rukávu, které by tu bitvu ukončilo. Vedení jim pošle jen nějaké nádrže na vodu.
Nestěžoval si, pitné vody je i v tomhle mokru nedostatek.

Když se tyhle vodní nádrže, pomalé a nezastavitelné, vyhrnuly zpoza jejich linií, vyschlo mu v krku ještě víc.

Závěrečná poznámka: 

V rámci uchování vojenského tajemství byly dodávky tanků na bojiště první světové války označeny jako nádrže na vodu - water tanks.

Obrázek uživatele Tora

Tlachtli

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD!

Předkolumbovská Amerika, Aztécká říše

Drabble: 

"Neuhýbej, pro horoucího boha, hrej!"
Tlanextlican těžko dýchá, tělo obolené.
"Přihrávej pořádně! Na kolena!"
Nemůžu, nemůžu!
"Běž, Tlane, kupředu!"
Mladík se z posledních sil probojuje ke kruhu. Dav v aréně řve, hra se chýlí ke konci.
"Loket! Pozor, vypal!"
Tlanextlican se navzdory bolesti odrazí, přeměří dráhu míče a nastaví mu rameno. Ollin proletí kamenným kruhem bez doteku. Střelec to nevidí, leží na zemi, ruka v jednom ohni. Spoluhráči přibíhají, staví ho na nohy. Jásají, tancují, křičí. Bolest rázem přechází.
Vítězství!
Večer na kamenná lože ulehnou soupeři.
Obětní nože bude třímat Tlanextlicanovo družstvo - poražené obětují bohům.
Jaká to čest, prohrát tlachtli!

Závěrečná poznámka: 

Tlachtli byla rituální míčová hra - součást aztéckého (ale i mayského) náboženství. Cílem hry bylo prohodit míč skrz kruh upevněný na zdi hřiště. Proti sobě hrála dvě družstva, každé mělo svého vlastního kapitána. Jeden z hráčů začínal hru vhozením míče do pole. Míč se nesměl brát do ruky nebo odkopávat chodidly, odrážet se mohl pouze pomocí loktů, ramen, boků a kolen. V jiné variantě hry se hráči terč pokoušeli zasáhnout holemi. V Ténochtitlánu měli Aztékové posvátné hřiště, kterému říkali Teotlachco. Přesná pravidla hry nejsou známa, lišily se kmen od kmene. Předpokládá se, že hra měla znázorňovat vesmírný pohyb - buď Slunce, nebo Měsíce, a dva kruhové kotouče, jimiž měl míč proletět, měly symbolizovat východ a západ Slunce.
Hra samotná také nebyla určena pro každého, poněvadž každou hrou se znovu přehrávaly příběhy bohů z mýtů. Hráli ji především svobodní muži urozeného původu, z bohatých šlechtických rodin, při různých oslavách a svátcích. Hráči samotní také museli být velice silní a zdatní, aby vůbec mohli hru zvládnout hrát. Míč, nazývaný ollin, byl kulatý a těžký, vyrobený buď z velmi tvrdé gumy nebo kaučuku. Jeho průměr mohl být okolo 8-20 cm a mohl vážit od 170 g po 4 kg. I přes veškeré ochranné vybavení hráčů však bylo časté, že se hráč při hře zranil nebo i zabil.
Vítězové byli velice oslavováni. Po skončení hry byl kapitán nebo i někteří hráči jednoho družstva - ať už vítězného nebo poraženého (záleží na variantě hry) obětováni bohům. O to se postaralo vždy druhé družstvo. Jejich těla pak byla vlečena po dvoře, aby zem nasákla jejich krví. Tento konec provozovali především Aztékové. Ti považovali takovou smrt za velkou čest, poněvadž toto byl jeden z mála způsobů, jak se dostat do jejich „nebe“.

Obrázek uživatele Carmen

Smyčka viny z vlastních slov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(Je to hnusné a taky hodně, hodně krácené. Poměrně tematické hudební ťuk.)

Drabble: 

Udělám, co budu moci. Věřil, že není možné pravdu přetavit v cinkající mince a zaprodat zbytky lidskosti.
*
Nic nepřiznávám.
Jiní přiznali za něj. Odpusť vám Bůh.
*
Mučení vydržel. Místo svobody punc obzvlášť ďábelského čaroděje: Kdo jiný by vydržel tak nesnesitelnou bolest?

Nakonec podlehl. Viděl krvavé plameny, slyšel křik měnící se ve křídla a modlitby se mu drolily na jazyku. Odsoudil jsem sebe, ale ukřivdil jsem jiným – a najednou zažíval muka horší než všechna předchozí, žaludek měl sevřený strachy, v noci ho bolest drtila v dlaních a svědomí ho rozdrásalo na kost. Ze všeho nejvíc prosil za odpuštění, že se vzdal.

Závěrečná poznámka: 

(Říkala jsem, že to je hnusný...) Informační ťuk.

Poprvé

Fandom: 
Drabble: 

Vzduch byl pro něho vším. Jen tam se cítil dokonale šťastný. Připadalo mu, jako by tu žil odedávna, celý život, ale byly to teprve dva roky. Dva roky naplněné poznáváním, nervy drásajícím riskováním, šťastným bavením diváků. Učil se rychle a s nadšením, a stejně rychle učil ostatní.

Dnes poprvé to bylo jiné. Mělo to být jen neškodné pozorování, ale nakonec se to zvrtlo. Objevili se další, a on se musel bránit.

Jeho první tři leží na zemi. Za dva měsíce k nim přibudou další dva, a on se stane prvním vzdušným esem.

Za další čtyři měsíce skončí na zemi on.

Závěrečná poznámka: 

Adolphe Célestin Pégoud (13. června 1889 – 31. srpna 1915) byl známý francouzský pilot, jeden z prvních leteckých akrobatů a první letecké eso historie.

Obrázek uživatele Tora

… jedno jediné klopýtnutí způsobí tisíc let smutku…

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Čína, 1969 - 1971, kulturní revoluce

Drabble: 

Musel jsem plnit příkazy… Nechtěl jsem přijít o své postavení. Místo mne by přišel někdo jiný. Co by pak bylo se mnou a mými dětmi? Nejspíš bychom pomřeli hlady. Vedoucí výrobní jednotky je jen malá ryba, ale aspoň zemře hlady až jako poslední.
Museli jsme plnit normy. Když přišel Velký skok vpřed, musel jsem zajistit, aby odevzdali pánve a hrnce, potřebovali jsme ty pláty z kamen! Jinak bychom nepředehnali Západ ve výrobě oceli, jak si velký Mao přál. Možná jsem jim měl ponechat aspoň něco, i to hlášení o sklizni jsem nemusel tolik přehánět, ale … já jen plnil rozkazy…

Závěrečná poznámka: 

Čínská kulturní revoluce byla politická kampaň vedená Mao Ce-tungem. Způsobila obrovský rozvrat čínské společnosti, přivodila smrt stovkám tisícům lidí. Obrovské přesuny lidí, pronásledování inteligence, snaha dostat zemi mezi světové velmoce a vybudovat komunismus, to vše obsahoval tzv. Velký skok vpřed. Ten rozdělil obyvatelstvo do komun, zpřetrhal bývalé tradiční vazby a ekonomické vztahy. Například v průmyslové politice dostaly komuny za úkol vybudovat vlastní vysoké pece a odevzdávat předepsané množství oceli. Nedostaly však už ani palivo, ani železnou rudu, takže obyvatelstvu byly zabavovány železné hrnce, kamna, nářadí, také dřevěné a spalitelné věci, byly vykáceny posvátné háje, veškeré lesy v okolí... spolu s dalšími vlivy byl výsledkem hladomor, který v některých oblastech vyhubil až 40 % obyvatelstva.
Velký skok vpřed přispěl k tomu, že místo posunu kupředu přišel obrovský ekonomický propad. I díky němu Čína dlouhá léta zaostávala za ostatními velmocemi a nedokázala ve světové politice zaujmout postavení, které by jí díky rozloze a počtu obyvatelstva náleželo.
Velký skok vpřed i nadále v Číně patří mezi tabuizovaná témata a vládnoucí síla se snaží potlačit jakékoliv jeho připomínání.

Pokud by někoho toto téma opravdu zajímalo, velmi doporučuji knihu Jung Chang Divoké labutě (z které je čerpáno). Autobiografická kniha popisuje osudy žen tří generací, od roku 1909 až do roku 1978. A je to drsné čtení.

Obrázek uživatele Carmen

První krůčky kolem slov

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poslechové ťuk, kdyby se chtělo. (Minimálně soundtrack a jedna scéna v tom filmu jsou moc fajn.)

Drabble: 

Na zem se snáší brk, kapky inkoustu odlétají v piruetkách, dětské prsty se zvědavě natahují.
„Dítě, co to provádíš!“ Počmáraná košilka, rty tmavé od inkoustu bublají smíchem.

*
Pokradmu poslouchá hlasy ze salonku. Potutelně se směje. Večer poprvé rodině čte, co napsala. Ovace vestoje.

*
Dáma ze sousedství, jíž leží na srdci jen dobro všech (a dozírat na ně musí svým patřičně nenechavým nosem), šeptá její matce.
„...děvčata v jejím věku myslívají na vdavky...“

„Prý ať ti to psaní nezůstane,“ slzí smíchy sestra.
„Doufám, že jí vysvětlila, že jsem ztracený případ.“

*
Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž...
(Ovšemže jí to zůstalo.)

Závěrečná poznámka: 

Informační ťuk. Předposlední věta je úvodní větou Pýchy a předsudku.

Obrázek uživatele Tora

Smrtelná vina

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Severní čínská hranice, kolem roku 100 př. n. l.

Drabble: 

Císař Wu zuřil.
"Vyplatit? Nechali jste ho se vyplatit? Měknete! Postarám se, ať vám to nezůstane!"
Soudci se vkleče třásli hrůzou. Proč jen nechali generála Li Kunga naživu? Takové provinění... měli být tvrdší. Li Kung byl sice při boji proti mongolským nájezdníkům těžce zraněn a padl do zajetí, ale věrohodně přestíral smrt, načež uloupil koně a vrátil se zpět ke svým vojákům. Pozabíjel pronásledovatele, shromáždil rozprášenou jednotku a dovedl většinu mužů zpět do pevnosti, ale ... co na tom? Padl do zajetí a přitom je stále živý! Jaký prohřešek proti trůnu!
Výkupné od Li Kunga naštěstí uspokojilo i císaře.
Tentokrát vyvázli.

Závěrečná poznámka: 

Císař Wu, sedmý císař dynastie Chan vládl dlouhých 54 let. Jako první vytvořil fungující úřednický aparát, čímž nahradil moc šlechtických rodů a pevně sevřel vládu ve svých rukou. Dynastie Chan také vybudovala více než deset tisíc kilometrů slavné Velké zdi (podle posledních výzkumů měla tato nejen bránit Čínu proti nájezdům tatarských hord, ale také zabránit čínskému obyvatelstvu útěku do oblastí za ní, čímž by vláda přišla o daně a pracovní síly. Severní čínská hranice byla drsné území, kde sjednocené mongolské kmeny na čínské obránce těžce dotíraly. Hraniční posádky žily v ubíjející osamělosti, vzdálené stovky kilometrů od útěchy jejich civilizace.

Úryvek ze soudobé poezie:

Bojujeme na jih od zdi, umíráme na sever od zdi,
zemřeme-li, stanou se naše nepohřbené mrtvoly v divočině potravou vran.

Vody hluboké jsou a vířivé, rákosí temné je a ponuré,
jezdci bojují na život a smrt, jejich vyčerpaní oři kráčejí sem a tam,
slyšet je ržání.

Poblíž mostu kdysi stával dům, dnes už nikdo neví,
zda byl víc na sever, či na jih.
Nesklidí-li se rýže, co budeš jíst?
Jsme sice ochotni věrně sloužit, leč jak můžeme takhle dál žít?
Neupadnete v zapomnění, vy udatní a čestní vojáci,
Za úsvitu vyrážíme vpřed, za soumraku se však nevracíme.

Pramen: Julia Lovellová, Velká čínská zeď

Dvě poznamenané

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ještě jednou Marie Terezie, tedy spíš její dcery.

Drabble: 

Mladičká, choulostivá arcivévodkyně protančila noc. Nachladila se a vážně onemocněla. Matka se modlí, aby dcera nezemřela. Uzdraví se, jenže nemoc poznamenala páteř. Nahrbenou dívku nikdo nechce.
Hezká sestra si užívá života. Je drzá, kráska si přece může dovolit ledacos. Náhle udeří zlá nemoc. Zabíjí i sourozence, matka šílí bolestí. Tahle dcera přežije, ale za strašnou cenu. Navždy zohyzděná neštovicemi.
První se věnovala vědám a dobročinnosti, druhá se dlouho uzavírala světu. Nakonec šly každá svou cestou. První našla domov v Korutanech v sousedství kláštera, kde se cítila nejlépe, druhá vedla dívčí ústav v Innsbrucku. Časem se také smířila se svým údělem.

Závěrečná poznámka: 

Ta první byla nejstarší přeživší dcera Marie Anna, prý velmi bystrá a inteligentní. Uvádí se, že měla pravděpodobně tuberkulózu, která zasáhla páteř. Spolu s otcem podporovala vědu a založila sbírku, která se stala základem pozdějšího Naturhistorisches Museum ve Vídni. Formálně se stala představenou ústavu šlechtičen v Praze, ale nikdy sem nepřijela. Zalíbíl se jí Klagenfurt (Celovec) v Korutanech, především ženský klášter. Nevstoupila do něj, jak se někdy mylně uvádí, ale žila v sousedství a přátelila se s abatyší a jeptiškami.
Druhá, Marie Alžběta, byla paradoxně možná nejhezčí ze sester, dokud ji nezhyzdily neštovice. Stala se hlavou dívčího ústavu v Innsbrucku, založeného na památku jejího otce Františka Štěpána, jako arcivévodkyně mohla přitom žít na innsbruckém zámku Hofburgu. Vypadá to, že nakonec tam byla docela spokojená.

Obrázek uživatele Faob

Bylo nebylo

Fandom: 
Drabble: 

Za devatero horami a devatero řekami, kdysi dávno a předávno komolil král a jeho dvořané slova a ta byla bachratá a těžkopádná a nesrozumitelná, neb se vůbec nevztahovala k ničemu, co v onom království bylo. A poddaní proto neposlouchali a bavili se o úplně jiných věcech, ale to se nelíbilo biřicům, a tak se vůbec nemluvilo. A všichni zapomínali vlastní řeč a byli celí mátožní z těžkého mraku slovního hnoje. Až se našli blázni, co propíchli mraky a z padajícíh písmenek skládali věty, kterým ostatní rozuměli. Jedině král nerozuměl, bouchl do stolu a řekl: „Připadám si jak kůl v plotě!“

Obrázek uživatele Lejdynka

Pluhem a mečem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Rebelku, protože je má taky ráda.
A pro Kleio, protože tu "staročeštinu" asi jako jediná bude mít trpělivost přečíst. :D

Jo, je to tam jenom kvůli rýmům a tomu, že nejsem schopná napsat formálně inteligentní a smysluplnou báseň bez novotvarů. A protože mě to BAVÍ! Zabte mě.
Taky nevím, proč se mi tam pořád cpe ten Přemysl.
(za to může Červeňák, protože z něj udělal Mařenu)

Drabble: 

I byvše bratři žili, kdy Čech byl ještě rvavý,
a starší Weslaw patřil na správu týchž državy.
Povládl kněžec něžně, snad obával sa nožů,
a každoročně Sasuom šel spravit volsku kožu.

Však mladší Belslaw prudký se hanbil, trýznil skrytě,
a vzkřikal že poblouděc se psiskům klaní hbitě.
Že lepším bude kněžcem, než bída stydná vkleče:
Ne překovat meč v pluha, však z pluhu sbíti meče!

Tak předlouho ten volal, až příršeří nad ránem
se s mrtvým pročež střetlo kde byvše svietlo s Pánem.
Což polomeno ohněm, a žil pak Belslaw ladem,
že z pluha Přemyslova tu meč byl ukut hadem!

Závěrečná poznámka: 

Koukám koukám, že další mečový anachronismus. No nic.
Jo a jinak mám Boleslava ráda, kdyby to někomu nedošlo.

Obrázek uživatele Carmen

Každá noc má stín rána

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Případné hudební ťuk.

Drabble: 

Stmívá se – ve tmě se snáz sahá po hvězdách a snáz se věří ohni.
Dlaně odkládají knihy a berou zbraně, tma zamyká zítřky a slibuje zlato z hvězd. Sousedé stojí proti sobě, uhýbají očima a modlí se za totéž, jen jinou řečí.
Jednou jsme byli bratři. Jednou z nás bude stejný prach.
Krev vře a krev chladne a hvězdy jsou zrádné odlesky zbraní.

Svítá a hvězdy mizí, oheň vyhasíná a zůstává jen zima.
Zasypou a zakřižují kosti a zalijí slzami ohně, hlad po chlebu překřičí hlad po snech – a malé kamínky všednosti jsou skály, na kterých se znovu staví svět.

Závěrečná poznámka: 

(Nakonec jsem velmi nekonkrétní, ale zůstalo tam pár velmi zastřených narážek směrem k tadyhle Glyndŵrovi.)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Rodinná památka

Fandom: 
Drabble: 

Anton Afanasjevič měl chuť plakat. Srdce a hrdost důstojníka mu to však nedovolily. S kamenným výrazem sledoval, jak jsou pošlapávány jeho úspěchy. Jedna porážka převážila vše, co do té doby dokázal vykonat. Byl zbavován všech řádů i vyznamenání, jedno po druhém mu byly strhávány s hrudi, s každým škubnutím mu tělem projela pomyslná bolest. Za pár okamžiků už nebyl generálem. Byl nikdo.
Nakonec podal rudoarmějcovi svou velitelskou šavli. Byla to rodinná památka, která porubala pár napoleonských vojáků.
"Stane se z ní něco užitečnějšího; radlice budou třeba. Čeká nás tisíc let míru," vysmíval se bývalému generálovi povýšeně bolševik. Pak konečně vystřelil.

Závěrečná poznámka: 

V tomto případě jeden z mnoha případů bělogvardějců, kteří byli velmi nadšeně zavírání nebo zabíjeni svými rudými bratry po nebo ještě během první světové války. Generálové měli většinou trochu víc štěstí (a možná i rozum), protože velké části z nich se podařilo emigrovat. Ale některým ne.

Obrázek uživatele Bestie

Z výsadkářů obyčejní smrtelníci

Fandom: 
Drabble: 

Noc 5. června 1944. Přípravy vrcholí. Na její palubu nastupují příslušníci 82. výsadkové divize, známé jako All American. Když jsou všichni na palubě, pomalu roluje se svými kolegyněmi na vzlet. Stoupá temnou oblohou. Před ní visí hustá oblačnost. Jsou 2:30 ráno 6. června a výsadkáři na palubě dostávají znamení k seskoku. Otáčí se a vrací se přes pláž Utah.

Píše se rok 1946. Právě vyjíždí z hangáru Avia. Lavice pro výsadkáře nahradilo 21 sedaček pro cestující. Těm se uzpůsobilo i vnitřní vybavení kabiny. Dostala také nové jméno. Z C-47 se stala DC-3 pod imatrikulací OK-XDM, létající nyní pro Českoslovesnké aerolinie.

Obrázek uživatele Tora

Taková malá nenápadná špionáž...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Riga (toho času ve švédském držení), 1697

Drabble: 

Vojáci hledí zamračeně z věží rižské pevnosti. Pod hradbami chodí nějací lidé s podivnými přístroji. „Zavolejte velitele! Nemají tu co dělat. Ať rozhodne, co s nimi!“

„Nechte nás na pokoji!“ Švédští vojáci nerozumí, co jim Rusové říkají, ale vědí jedno. Velitel si nepřeje, aby někdo přeměřoval pevnostní opevnění, příkopy a přístav. Taková drzá očividná špionáž! „Pochytejte je, půjdou s námi!“

Než se strhne boj, prodere se dopředu impozantní muž.
„Ustupte! Jsme tu v míru! Jsem Petr Veliký, car vší Rusi.“

Druhý den je car i s doprovodem za asistence švédské posádky naloděn na loď. Musí odjet.
V Rize není vítán.

Závěrečná poznámka: 

Po bojích proti Osmanské říši, Krymskému chanátu a Tatarům obývajícím stepi při severním pobřeží Kaspického moře vyrazil car Petr Veliký na velkou cestu po Evropě. Poselstvo mělo šířit slávu Ruska a šířit zvěsti o carově velikosti. Vedlejším (i když spíše možná hlavním) důvodem byla špionáž, kterou provádělo poselstvo cestou, a dále získávání kvalifikovaných řemeslníků a učenců, kterých bylo v Rusku nedostatek.

Petr Veliký (opravdu byl veliký, měřil přes dva metry) plánoval jet anonymně s nimi. Anonymita mu však dlouho nevydržela. Už v Rize, kde byli členové výpravy málem zajati švédskou posádkou, se musel car prohlásit a jen díky tomu nebyla expedice vsazena do vězení pro špionáž.
Celkem trvala cesta poselstva dva roky. Získali řadu řemeslníků (např. vzdělanců, kteří projektovali Petrohrad), dovezli do Ruska evropské vynálezy (např. kolovrat) a díky francouzským inženýrům se v Rusku začaly stavět cesty a chodníky.
Sám car byl novými technologiemi nadšen. Naučil se rozebírat hodinové stroje. V pruském Královci absolvoval kurs dělostřelectva. V Nizozemsku se vyučil tesařem, v Anglii kormidelníkem a všude sbíral diplomy nebo výuční listy, které si po návratu hrdě vyvěsil v Kremlu.

Obrázek uživatele Šmelda

Kariéra

Fandom: 
Drabble: 

Stará žena na konci tisíciletí ve svém domě na Floridě během dlouhého telefonního hovoru přechází kolem vystavených fotografií svých manželů a plakátů svých filmů. Je ve velkém domě sama, s šestým manželem, rozvodovým právníkem, se rozešla před pětatřiceti lety.
Ukončí hovor, ale mobilní telefon pořád drží.
Jiná herečka, její vrstevnice, se proslavila tím, že skočila z písmene H v nápisu HOLLYWOODLAND. Ona se proslavila tím, že se svlékla.
Za mlada milovala techniku, i bez technického vzdělání vymyslela inovativní způsob navádění torpéd. Škoda že z toho nic nebylo.
Její mobil ještě připomíná cihlu. Netuší, jaký rozvoj komunikačních technologií přinese její vynález.

Závěrečná poznámka: 

Peg Entwistle byla herečka, která v roce 1932 spáchala sebevraždu skokem z písmene H v nápisu HOLLYWOODLAND, podle pověsti na ní doma čekal dopis, který ji zval na druhé kolo konkurzu.

Hlavní hrdinka drabblu, Hedy Lamarr, byla původem rakouská herečka, která je dnes nejznámější díky své odvážné milostné scéně v československo-rakouském filmu Extáze.
V Paříži, kam utekla od svého první manžela, se seznámila s agentem firmu MGM, odstěhovala se do Spojených států, kde pokračovala její herecká kariéra až do konce padesátých let.
Kromě hraní se zabývala vynalézáním, známý aviatik Howard Hughes jí svěřil svůj inženýrský tým, ona mu na oplátku vymyslela nový design křídel. Její hlavní objev ale je ale technologie FHSS Frequency hopping spread spectrum , které nerozumím, ale umožňuje přenos bezdrátového signálu způsobem, který zabraňuje jeho rušení metodami tehdejší době. Na vynálezu Hedy spolupracovala se svým známým, původní účel byl k navádění torpéd odolných proti rušičkám, americká armáda ale technologii převzala až během Kubánské krize, dnes se technologie používá k mírovým účelům, pro wifi vysílání a bluetooth přenosy.

Mise v Evropě

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na příhody ze svého života, které vypráví Azirafal v zahradní restauraci po (Crowleyho) třetím pivu.

http://sosaci.net/node/15900
http://sosaci.net/node/15302
http://sosaci.net/node/9062

Drabble: 

Jednou jsem měl jsem probudit bandu chlápků, která spala pod jednou horou … vázala se na to taková nějaká místní pověst.
Přišel jsem, vzbudil strážného, ten začal troubit na poplach, otevřeli zbrojnici a zjistili, že je plná zemědělského náčiní: byly tam pluhy, rádla, ruchadla … V rohu jsem zahlédl dokonce i kombajn. No jo, povídá strážný, to bylo tehdá to nařízení, drátěný košile a helmy jsou taky v čudu, teď abychom zachraňovali českej národ v podvlíkačkách.
Ptám se, kde je velitel, jdu ho vzbudit, otevřel jedno oko a povídá, klídek, voni nás určitě Francie s Anglií nedaj, planej poplach, a spal dál.

Obrázek uživatele galahad

Lietať v mieri

Fandom: 
Drabble: 

Pri nástupe do lietadla sa usmial. Dvojplošník, bombardér. Tentokrát nepôjde zhadzovať smrť. Dobre poslúži aj ako mierový stroj, bola by ho škoda ho rozobrať.

“Už vidím Dunaj,“ povedal mu taliansky letec.
Konečne doma! Nemohol sa dočkať vidieť svoju krajinu, oslobodenú od cudzích mocností, od vojny, čo zapálila svet. Mierové snahy sa darili, všetko išlo dobre.
„Na dráhe je klzko, dám to o kúsok ďalej,“ hlásil pilot pri pristávacom manévri.
Motory zavyli, keď pilot strhol lietadlo hore. Ako v boji, napadlo mu.

Výbuch, pískanie v ušiach, dym.

Štefánik, ukutý vojnovým nebom, vedel čo sa blíži.
Aspoň to bude na rodnej hrude.

Stránky

-A A +A