Historie

Obrázek uživatele Apatyka

Свобода слова

Úvodní poznámka: 

Proč tohle drabble? Letos jsem se snažila psát hlavně o ruských emigrantech v meziválečném Československu. I tohle drabble původně vychází z tohoto období, na rozdíl od jiných se ale dá aplikovat v podstatě na celé dvacáté století. A taky mi hodně přirostlo k srdci, takže konečný výběr nemohl dopadnout jinak.
Psáno na téma Některá témata by se měla zakázat.

Drabble: 

V některých zemích platí jednoduchá pravidla. Když se chcete dožít vlastní poklidné smrti, je lepší se jim naučit:
O některých tématech můžete mluvit s kým chcete a kde chcete. Pokud nejste v hospodě.
O některých tématech můžete mluvit s kým chcete. Když si přitom dáte pozor na jazyk.
O některých tématech můžete mluvit s přáteli. Když máte jistotu, že ví, co je to mlčet.
Některými tématy se můžete zabývat v myšlenkách. Pokud nemáte ve zvyku přemýšlet nahlas
Některými tématy je lepší nezabývat se vůbec. Pro jistotu.
V některých zemích můžete mluvit o čem chcete a s kým chcete. Bez podmínek.

Romance o vínu

Úvodní poznámka: 

Letos bych (v rámci sebepropagace) vyzdvihnul dvě věci. Poprvé se mi podařilo napsat delší seriál, což jsem až dosud považoval za značně obtížné, ale hlavně, napsal jsem svou úplně první báseň (a to nikoli jen v rámci DMD), což jsem až dosud považoval za naprosto nemožné. Takže můj výběr je jasný :-) Psáno na téma Sklepmistr.

Drabble: 

Král Karel, co právě navrátil se domů
z Burgund, kde vína sluncem zlaceného dost,
přivezl sobě darů — vévody co host —
kořenů révy rovnou tisícovku k tomu.

Svolal pány, co jich v Čechách bylo,
co měli alespoň malý kousek lánu,
a rozkázal jim (líp na jižní stranu)
víno vsadit, aby v slunci zrálo.

"Takové novoty přec nejdou!" by odvolal
hned krále prosí jeho páni věrní.
"Já dvanáctero odpustím vám berní!"
znaje svých paličatých Čechů, zvolal král.

Tak réva vsazena a roste výš,
na hroznech horké slunce hraje,
a král se těší, až vína z ráje
si plnou k retům zdvihne číš.

Obrázek uživatele Šmelda

Ve stopách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěl bych si nahradit téma 14, Vítr ve vlasech.

Drabble: 

Tak to by bylo.
Naposledy se nadechl vzduchu této cizí země.
Pokynul řadě nastoupených vojáků a ještě jednou dopřál svým uším slyšet to krásné slovo.
Imperator.
Tak ještě jednou.
Imperator!
Když loď vyplula, rozloučil se s bílými útesy.
Na tváři ho pohladil mořský vítr.
Cítil na sobě pohledy vojáků a námořníků. Ale bylo to jiné než při cestě do Británie.
Teď v nich bylo to, co potřeboval.
Respekt.
A kapka božské úcty.
Na jedné kratší a jedné delší noze došel ke křeslu a posadil se do něj.
Je čas napsat, že se uslintanému Claudiovi povedlo něco, co velký Caesar nedokázal.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

O železných prutech

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno na Velké Moravě...

Drabble: 

Viching uraženě praštil o zem důstojností svého úřadu. Berla mu vyletěla z ruky a on hněvivě hrozil pěstí k těm, které před chvílí nazval neznabohy. Metudovi žáci se však urazit nenechali a se Švábem vyrazili dveře. Doslova.
Ten oprášiv se vyrazil k Římu žalovat. Sice se domohl slyšení, ale úřad moravského biskupa mu nikdo nevrátil. Místo v Nitře s úšklebkem odmítl. To by šel z bláta do louže.
Něčeho ovšem uražený benediktin docílil. Po smrti Metuda jeho pomluvy vyslyšel biskup Gorazd. Ten slovanskou liturgii zakázal a vrazil klín mezi Velehrad a Nitru. A tak nakonec zlomily se oba pruty Svatoplukovy.

Závěrečná poznámka: 

... v pověstech jsou sice Svatoplukovi synové tři, ale třetí byl přidán spíš pro dramatický efekt. Známá pověst o prutech a o tom, jak se nezlomí, když budou spolupracovat, nepočítala s tím, že Mojmír II. (velehradský kníže) a Svatopluk II. (nitranský kníže) povedou spor o staroslověnskou liturgii. A takhle dámy a pánové zanikla Velká Morava a párek bezvýznamných českých knížat z Levého Hradce položil základy českého státu.
S tohle peckou se s vámi loučím, děkuji za věrné čtení až do konce a bylo mi ctí malovat tyhle historické fresečky.

Obrázek uživatele Rorico

Mezi (ne)mocnými

Fandom: 
Drabble: 

Opět usedám s brkem k pulpitu.
Ach ano, psaní, to je to jediné, co mi činí radost. Pochopitelně až po mé báječné Mariettě, a našich dětech.
Život na tomto statku mi nesvědčí. Jsem zvyklý na život ve městě. Tam, kde jsou mocní. V jejich kruzích jsem doma. Díky jejich moci žiji, proudí mými žilami.
Vždyť já pomáhal budovat stát! Ten krásný stát, Florencii.
Jak nádherné to bylo dílo, když jsme válčili, dělili a panovali.
Nyní jsem ale v nemilosti a tak čekám zde, na obyčejném venkově, než se opět naskytne příležitost pro mé kvality.
Tak se tedy dáme do díla...

Závěrečná poznámka: 

A máme tu ještě jednu hádanku na závěr ;)
Kdo uhádne kdo nám dnes večer vyprávěl?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

O cho cho cho i chi chi chi a cha cha cha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taky vám přijde, že napsat dada drabble je snazší, než napsat cokoliv jiného? :D Jakože kdyby mi kočka upadla na klávesnici, vyjde to nastejno?

Drabble: 

Ty ráno, cyp ráno,
běž že raku! Pozpátku
nekoktej, kloktej, ko ko ko!
Che che, cho cho, chi chi,
ty máš ale ránu pod tím kloboukem!
Che che che, okolostojíce smíchychichichi.
Patnáct! Dolarůkutululůůůů.

Chechtáky vysolit, hůlčička bác, cheche,
jantarovým cukrem jsi sladil
milostné soli, zatancuj, medvěde,
cukrů cukrů krů krů krů krůůůůcinál!
Patnáct set koroptví na večeři.
Chechechechtáky kutululůůůůů.

Che che che, cho cho, chi chi!
Ovíněn se šmodrcháš kolem, prachy trouse,
v kapse house,
vypadl ti opilý nos!
Hej hola, holka, to bude drahý,
nechechtáky = nevztah.

Tvou milou koupil si někdo bez nosu!

Chechtáku, čemu se směješ, vždyť umíráš!

Závěrečná poznámka: 

Já teda nevím, jestli hrál Chaplin někdy Cyrana z Bergeracu (spíš ne, co?), ale klidně by mohl. Akorát by z toho udělal komedii. :D

Ani za nic se nepokouším tvrdit, že se cokoliv z toho drabblu stalo. Jsou tam takové narážky, jakože hodně utrácel, měl hodně holek, některé ho dost oškubaly (třeba platil alimenty na dítě, co nebylo jeho), opít se uměl, rozesmíval lidi, sám byl asi smutný, není to vyloženě děj.

Mimochodem, naprosto si pusťte jeho životopis s Robertem Downeym, protože je to geniální. A taky si to přečtěte.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Byla jedna loďka malá...

Úvodní poznámka: 

Někdy se těžko vyrovnávám s pojmem “romantická marína”... A s obsahem některých dětských písniček...

Drabble: 

Tragédie je prostá.
Poryv větru nad mořem, které není rozbouřené. Bouře je všude okolo.
Pět odstínů červené. Jste-li Francouz, trocha okru. Jste-li Angličan, hodně. Bílá jako plachty. Bílá jako smrt.
Tragedie tak prostá, že trvá roky, než ji přijme plátno. To ústa jsou jí plná hned.
Hladová ústa... Mrtvá ústa...
Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo...
Tiché smíření oběti. A hněv.
Vezmi mě za ruku, bratře. Obejmi mě, sestro. Není tak zlé spočinout bok po boku na dně moře.
V náručí velryby.

Co řekneš dětem, až se budou ptát?
Nebylo to Středozemní moře.
Zázrak se nestal.

Závěrečná poznámka: 

Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Méduse...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Zong...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Essex...

Obrázek uživatele Šmelda

Ať se třetí směje

Fandom: 
Drabble: 

Lámání kopí, troubení rohů, skřípění zubů, barritus a nářek raněných, to vše už bylo minulostí.
Zbylo krákání vran, pláč otroků a vítr v potrhaných praporech.
Dvojité obležení bylo u konce.
Směrem k Caesarovu táboru se blížili keltští králové.
Každého z králů vedli za dlouhé vlasy římští vojáci.
Začalo být slyšet broušení čepelí.
Jednoho krále po druhém srazili římští vojáci na kolena před Caesarem obklopeným svými vojevůdci.
A pak bylo ticho.
Caesar se zvedl, charakteristický šarlatový plášť se dotkl blátivé země.
Přišel k jednomu z králů a vztáhl k němu ruku.
Král ji přijal a Caesar prolomil ticho.
"Setrvej přítelem Říma."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Keneu

To, že jsi král, neznamená, že nemusíš poslouchat!

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 28. 4. 2019: Okouzlující idiot
(a myslím tím Richarda)

Drabble: 

Mami, Richard je zpátky v Anglii! Pomoc!
Jan Bezodvahy

Já vím, vezla jsem císaři výkupné. Teče ti do bot, co?
Eleonora Akvitánská, vévodkyně, královna, královna, matka dvou pitomců

Richarde, kde vězíš? Už jsi měl být dávno na trůně, Jan se tě nemůže dočkat.
Eleonora Akvitánská, vévodkyně, královna, královna, matka dvou pitomců

Chci nechat Jana trochu vycukat. A užít si, zkus být víc jak rok zavřená. Zatím jsem stihl jen jeden turnaj, jedno dobytí hradu a přežil jeden atentát.
Černý rytíř (psst)

Mě tvůj otec držel zavřenou patnáct let!
Přestaň si hrát na romantického hrdinu a okamžitě domů!
Eleonora Akvitánská Vytočená

Závěrečná poznámka: 

(V minisérii z roku 1997 je geniální scéna, kdy si Jan pozve maminku, aby se jí při Richardově návratu mohl schovat za sukně. Maminka je naprosto úžasným způsobem srovná oba.)

Obrázek uživatele Danae

Faustovy skleněné hodiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedním ze záblesků dadaismu v našich zemích je raná tvorba V+W. Tohle je něco jako pocta jejich dílu, především Faustovým skleněným hodinám.

Drabble: 

Jan kráčí nocí s růží v ústech, zářivé zuby Jířího prosvěcují tmu. Před sebou tlačí Thespidovu káru, na ní hru vytaženou z kapsy u vesty. Jsou to skleněné hodiny, kterými tam a zpět s lehounkým cinkáním propadávají chechtáky. Dukáty srandy a smíchu, platidlo drzého mládí a talentu tak jasného, že nad dubnovou Prahou provívá jako polární záře.
Jiří vypouští bubliny z úst, Jan je udeří růží; motýlí hejno se mihne pod lampami. Mladí bozi posvěcují město nad ránem, Malou Stranu, Vodičkovu ulici. Krize je daleko, válka v nedohlednu; chechtáky cinkají, odměřují čas jejich cesty od dnešní noci do všech budoucích.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Bájná Thúlé

Fandom: 
Drabble: 

Nejprve zmizela z dohledu pevnina. Několik dní nespatřili odvážní mužové zemi a počínali se bát. Ale pak se objevila země mléka, medu a obilí. Thúlé a její laskaví obyvatelé. Cestovatel a bohatý obchodník naložil svou loď, ale neobrátil ji směrem k jihu, nýbrž plul za ubývajícím sluncem. Voda se pomalu měnila v mrazivou brečku, vzduch houstl a měnil se v neproniknutelnou mlhu. Dopluli jsme konce světa, remcali námořníci. Chci vidět, jak konec vypadá, odpovídal objevitel. Nakonec rozum zvítězil a galionová figura konečně zase spatřila slunce.
Pýtheovi nevěřili, že byl v bájné Thúlé, ale jeho podrobné záznamy potvrdily kulatost naší planety.

Závěrečná poznámka: 

Pýtheás byl antický obchodník, který snad motivován jantarem plul ve čtvrtém století před Kristem na sever a ještě dál. Obeplul Británii, načerpal vodu na Orknejích a potom plul šest dní směrem na sever. Objevil místo jménem Thúlé, o kterém se úplně neví, kde to bylo. Dnešní výzkumy potvrzují, že Pýtheás doplul na Island a potom se téměř dostal až ke Grónsku, kde ho ovšem zastihla zmrzlá voda.
A potvrzení kulatosti Země bylo jedno z velkých odkrytých vesmírných tajemství, nu ni?

Obrázek uživatele Lejdynka

Květy srdce

Fandom: 
Drabble: 

mám tě rád
řekl
v oblaku
z pampelišek

kde pracuješ
ptala jsem se
pracuji?
řekl on

co budeme jíst
ptala jsem se
podal mi
divokou mátu

kde budeme bydlet
ptala jsem se
zvedl ruce
k obloze

běž do synagogy
řekla jsem
utekl do lesa
s dětmi

bratr mu kázal
naučím tě torah
jhvh není v knihách
prý ho jde hledat

(se mnou)
(zpěvem)

idiote
volali na něj
když jsem vezla hlínu
usmál se
neslyšel

neuměl nic
číst
psát
vykládat torah
pracovat
hádat se

uměl všechno
léčit
cítit
tancovat
smát se
rozumět
hovořit

říkali mu
ba'al šem tov
pán dobrého jména

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že kánon neznáte. Židovská historie - východní větev chasidismu (ortodoxní židovství, 18th století). Baal Šem Tov byl chudý Žid, který opravdu neuměl téměř nic, kromě toho, že dle zdrojů neuvěřitelně rozuměl lidem. Uměl je oslovit, zaujmout, uměl v nich probudit lásku k Bohu i k sobě samým. Navíc uměl i léčit. Z jeho myšlenek chasidismus vychází - původní "dogma" bylo, že Bůh se neobjeví, když budeme studovat Tóru, ale když ho budeme oslavovat, například zpěvem a tancem, živou modlitbou, euforií, transem. Trochu to fungovalo jako přírodní náboženství. Pak to samozřejmě zdegenerovalo, objevili se různí následovníci, učenci, proroci a milion dalších takových, takže se s tou původní myšlenkou stalo totéž, co s původními myšlenkami křesťanství.

No, a ta, co to vypráví, je jeho manželka. Stala se jí úplně náhodou, protože její otec ji za jeho dobré služby tak trochu "prodal". Ani o tom nevěděla. Jednoho dne se před vraty domu bohatých Židů zjevil žebrák s dopisem v kapse, od toho otce, že chce za manželku jeho dceru. Bratr jí to rozmlouval, ale ona šla, do největší chudoby, živila je v podstatě ona (on "studoval"), očividně ho neuvěřitelně milovala, i když ho okolí zpočátku určitě považovalo za duševně chorého, smáli se mu atd. Byl fakt dost mimo. Většinu života. "Idiot" je v tomto případě kompliment. :)

Obrázek uživatele Lejdynka

Každé ráno, a každý večer

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 27: Zvíře které nechce odejít.

Drabble: 

Každé ráno, každé ráno, každý večer
na zápraží u nádraží svět by brečel
každé ráno, každý večer jedou vlaky
každé ráno, každý večer jel by taky.

Svítání. Rychle posbírat věci, aktovku, vypít zelený čaj, zabouchnout, běžíme! Stihnul jsem to, tak akorát!
Tak večer!

Večer. Líné pospávání. Někdy opravuji. Popíjení zbytku vystydlého čaje z termosky. Sušenka. Á, už jsme tu.
No ahoj, tys mi chyběl!

A pak jednoho dne profesor Hidesaburó Ueno z vlaku nevystoupí.

Každé ráno, každé ráno, každý večer
na zápraží u nádraží svět by brečel
každé ráno, každý večer jedou vlaky
každé ráno, každý večer jel by taky.

Závěrečná poznámka: 

Kdo tento příběh nezná, nebo mu drabble stále ještě nedává smysl, nebo obojí, prosím tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ha%C4%8Dik%C3%B3 . Jsou na to i filmy.
Varování - tohle je ještě HORŠÍ, než nějaká Lassie.

Dopis posledního přeživšího

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Údajně přežil jen jediný člověk, který o tom napsal svému příteli.
Nahrazuji téma 23 - Spoutáni časem

Drabble: 

Drahý Tacite,

neumíš si představit tu zkázu, která pohltila celé město. Zdá se, že jsme svou zhýralostí popudili Bohy. Vypadalo to, jakoby se na celou zem hroutilo nebe.
Objevil se obrovský mrak a zem pokryla masa hmoty z pekla. Během chvíle vše zmizelo. Tisíce lidí se propadlo do tmy. Moře se vylévalo ze břehů.
Vše bylo rychlé. Myslím, natolik, že většina ani nepostřehla, co se děje.
Stál jsem míle daleko, tři dny. A nemohl se pohnout. Žár odsud sálající mi olizoval tváře, jakobych byl v centru té hrůzy.
Nevím zda budu moci ještě někdy v klidu spočinout.

Tvůj přítel Plinius

Závěrečná poznámka: 

Určitě jsem se ani zdaleka netrefila do znění dopisu jediného člověka, který přežil zkázu Pompejí v roce 97 př.n.l., Zahynulo při ní asi 10000 lidí. Udusili se jedovatými plyny. Erupce trvala tři dny a byla doprovázena i vlnami tsunami.
Když byly zahájeny archeologické vykopávky na začátku 19.stol., nejen stavby, ale i těla Pompejanů byla nalezena téměř tak, jak byla před stovkami let spoutaná časem.

Obrázek uživatele Lee

Svobodný ve tmě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doplňuji téma z 27. 4. - Zvíře, které nechce odejít.

Drabble: 

Zdálo se mu, že už brzy zešílí. Přál si, aby už to skončilo. Toužil zemřít. Ale jeho tělo se vzbouřilo, vrhlo proti němu svůj nejsilnější instinkt a zuby nehty se drželo života, jako by se ho utrpení mysli netýkalo. Nemohl nic dělat, jen čekat. Uspíšit svůj odchod nesměl.
A pak v jeho nejtemnější noci mu vězeň, jehož nikdy neviděl, předal morseovkou krátkou zprávu: je Velký pátek.
Hřebíkem, který kdesi našel, vyryl do stěny Ježíšovo jméno a byl vděčný – až na to přijdou, jistě ho zavřou do klece, ale co záleží na velikosti vězení, když je svobodný? – nesmírně vděčný, že žije.

Závěrečná poznámka: 

Jde o pastora Richarda Wurmbranda. Nedávno jsem o něm četla článek a velmi mě oslovil, celkem strávil v komunistických vězeních 14 let, z toho tři roky na samotce v podzemí, v kteréžto době se odehrála i tato scéna. Pastor za vyrytí Ježíšova jména skutečně strávil dva dny v karceru - kleci široké zhruba 75 cm. Dlouhé věznění nicméně přežil. Zemřel v roce 2001 v požehnaném věku 92 let.

Obrázek uživatele Lee

Do lví tlamy

Fandom: 
Drabble: 

„To víš, okouzlil mě, jako asi většinu lidí, co se s ním setkali. Má neuvěřitelné charisma, říkal jsem si, i když je to blázen.“
„Blázen?“
„No, normální lidé obvykle se zvířaty nerozmlouvají. Ale nešlo jen o to, měl hrozně naivní představy o světě...“
„Ale nakonec jsi...“
„To je na tom to neuvěřitelné. Když vyrazil do Damietty, bylo mi ho trochu líto, říkal jsem si, že ho bude škoda. Ještě byl dost mladý. Na mučednictví nevidím nic špatného, ale tohle trochu hraničilo se sebevraždou, jako strčit hlavu do tlamy hladovému lvovi...
Ale on se vrátil. A já se stal menším bratrem.“

Závěrečná poznámka: 

Historicky je to asi úplný nesmysl, ale tahle Františkova výprava mě nesmírně fascinuje...

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nejen velký je můj rod

Fandom: 
Drabble: 

"Nuže a pověz, co je nejlepším základem pro budování moci státu?" Sókratés rozprávěl se svými žáky, ale tentokrát se většina z nich bavila přestřelkou mezi ním a zlatovlasým mládencem v těle Adonise.
"Velký a starodávný rod nás opravňuje vládnout obci," odpověděl a přihnul si poháru silného vína.
"A čím prospěješ ty svým činěním?" pokračoval učitel.
"Oslním nepřátele?" mládenec rozptyloval svou pozornost mezi sličné číšníky.
"Kteří jsou nepřátelé naší obce?" usmál se Sókratés.
"Přeci konkurenti. Sokové moji." A dál už se věnoval jinému.
Platón se rovněž usmíval: "Proč tolik péče hlupákovi, mistře?"
"Inu, snad pro ten jeho luzný zjev," pokyvoval Sókrates.

Závěrečná poznámka: 

Alkibiadés byl velmi významný, velmi zhýralý a velmi zlatovlasý státník, žák Sokrata a vítěz v řecko-perských válkách. Prostě chlapec k pomilování. :-)

Obrázek uživatele Šmelda

A tak to začalo

Fandom: 
Drabble: 

Přešlapování. Tiché modlitby. Přerývavý pláč.
Muži i ženy předstírali strach jen částečně.
Na posteli, které se mohla stát smrtelnou, ležel muž.
"Horečka neustupuje," oznámil zkroušený řecký doktor.
"Bohové!" vykřikla plačící matrona.
Císař, který umíral, byl mladý, mladý a krásný.
Byl všechno, co ten předtím nebyl.
Dobře, sice se o něm nahlas špitalo, že byl úchyl, což byl ten předtím taky.
Ale o státní pokladnu se dělil. Ne jako ten starý.
Teď o něj mohli přijít.
"Bohové! Dám život za Caligulovo uzdravení!"
Nezahřmělo

Císař otevřel oči.
"Mé přání bylo vyslyšeno!" zaradoval se patricij.
Caligula mu upocenou rukou podal dýku jílcem napřed.

Závěrečná poznámka: 

Drabble se odehrává v roce 37 našeho letopočtu. Třetí římský císař, nazývaný něžně Caligula, právě umírá.
Caligula byl po nástupu do funkce mimořádně populární pro svoje mládí, pro svůj šarm, populismus a rodinný původ.
Jako vladař nebyl nijak mimořádně schopný, ale to nebylo potřeba.
Půl roku po začátku jeho vlády onemocněl (možná encefalitidou), když se probudil z horeček zřejmě se změnila jeho dosud snesitelná povaha a nahradilo ji vražedné a incestní šílenství, které po půl roce ukončily nože jeho strážců.

Všechno zná, všechno ví

Fandom: 
Drabble: 

Elegán s prošedivělými vlasy.
Vyučený strojní zámečník.
Laskavě promluví, každému poradí. A tak hezky se přitom usmívá.
Miluje mariáš.
Dovybudoval socialismus.
„Maso bude vbrzku!"
Čestný soudruh.
„Božka, nic neber!“
Nerozumí intelektuálům, ale vyjádří se, všichni přece čekají na jeho názor.
„Pokusil jsem se ho přečíst, ale přiznám otevřeně, že to vyžadovalo osobní sebezapření... Imperialistům byla dobrá Kafkova bezvýchodnost a pesimismus. Chtěli vzít mladé generaci Fučíka, jasný příklad moderního revolucionáře, a za něho dávali Kafku, jasný obraz rezignace vůči snahám KSČ dosáhnout co nejdříve socialismu.“
Když se jako host zúčastnil zasedání Valného shromáždění OSN, byl „schöne Toni“ zvolen nejkrásnějším přítomným státníkem.

Obrázek uživatele Tora

Souboj lokomotiv

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ano, opět se vracíme k mé oblíbené knize o divokém západu.
Američané totiž odjakživa milovali senzace, velkolepé historické rekonstrukce, obří cirkusy (Barnum, Bailey a Ringling byl cirkus s několika sdruženými arénami), show Buffalo Billa a Ranče 101 , kde vystupovali Indiáni, kovbojové, přepadaly se dostavníky, prostě zbožňovali obrovská velká představení.
A tak není divu, že jednoho krásného dne dostal jistý pan W. G. Crush ďábelský nápad, jak také lze přitáhnout pozornost davů.

Drabble: 

Dvě lokomotivy, šest vagónů.
Dělí je dva kilometry jedné kolejnice.
Sbližuje je rychlost, kterou se řítí proti sobě.
Je 15. září 1896, dav diváků netrpělivě natahuje krky.
Jedou!
Čtyři postavy se kutálí po náspu, to vyskočili strojvůdci a topiči.
Ještě pár vteřin, půda se chvěje. Strašlivý výbuch rozmetá lokomotivu, všude létají kusy železa a syčí pára. Kotel vybuchl!

„Idiot!“ drtí mezi zuby starý nádražák. „Varoval jsem je! Okouzlil je, prý senzace! Teď to mají!“

Crush, duchovní otec akce, je nadšen. Mrtví a ranění ho nezajímají, o riziku věděli. Ostatně, je pojištěn.
Point Crush bude navždy pojem, a to je důležité.

Závěrečná poznámka: 

Výbuch kotle nebyl předvídán (i když si myslím, že je i tato varianta měla napadnout). Panika naštěstí byla horší než důsledky, mrtvý byl jen jeden a těžce zraněných nebylo mnoho, na to, že se kusy železa rozlétly až na sto metrů daleko. Jeden z přítomných fotografů například přišel o oko, do kterého mu vlétl nýt. Nicméně se uzdravil a jednooký fotil dál.
Crush z toho neměl žádné nepříjemnosti - výbuch kotle nebyl přičítán nedostatku bezpečnostních opatření, ale nešťastné náhodě v důsledku výjimečného výkonu strojů.
Dav zvědavců ještě dlouho obcházel kolem kouřících trosek a vagónů, z nichž některé dokonce zůstaly stát - show byla podle nich dokonalá.

Ve chvíli srážky prý dosahovaly lokomotivy rychlost 80 metrů za vteřinu... úctyhodná rychlost.

Strojvůdci i topiči přežili bez úhony.

Pramen: Joe Hamman, Po stopách divokého západu

Obrázek uživatele kytka

O krok blíž

Fandom: 
Drabble: 

V rohu pokoje, pod odchlípenou tapetou, sedí krysa.
Říká se, že soused Trepanov krysy lovil. Jednou Nataše kousek masa dal výměnou za stakana vodky. Bylo to naposledy, co jedla maso.

Nataša by krysu ráda ulovila, ale neví jak. Do pasti se nechytí, Nataša ji nemá na co nalákat. Ten kousek chleba, co dostává jako příděl, ani nedonese domů. Vždycky ho sní už cestou z konzumu, prostě se nedokáže ovládnout.

Nataša nemá sílu, aby ji ulovila. Nemá sílu, aby ji odehnala. A je jí zima. Krysa to ví, nebojí se.

Nataša pozoruje krysu. Krysa pozoruje Natašu.

Zítra bude o krok blíž.

Osudné selhání na samém vrcholu

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, druhý nápad na téma. Nyní v přeneseném smyslu.
Varování: poněkud kacířské. Ale byla to koneckonců hodně populární historika.

Drabble: 

Johana se nechtěla spokojit s tím, že se zkrátka narodila jako žena.
Vábilo ji poznání, moudrost.
Je přece také lidská bytost, byl jí dán rozum a vůle.
Svému přesvědčení plně dostála. Vyrovnala se nejlepším žákům, aniž kdo tušil, kdo se pod žákovským oblekem ukrývá.
Bystrá mysl a učenost ji vedly dál a výš, až… na samotný vrchol?
Mohla opravdu pomýšlet tak vysoko?
Ale kdo by odmítl?
Jenomže lidská bytost zůstává i zvířetem. Neoprostí se od nízkých pudů.
Viděla jiné, kteří podlehli.
Podlehla sama. Snad z osamění, snad z touhy.
Jenže pro ni to bylo osudné.
Papež opravdu nemůže porodit dítě.

Závěrečná poznámka: 

Středověká pověst o papežce Johaně. Vyprávění o ženě anglického původu, která vystudovala v přestrojení v Německu, později se dostala do Itálie a byla zvolená papežem, jenže potom zcela nevhod otěhotněla a během průvodu v Římě náhle porodila. Zvláštní je dvojznačný obraz oné ženy - byla to očividně hříšnice, která dopadla špatně kvůli obyčejnému chtíči, ale zároveň se projevila jako výjimečně nadaná a inteligentní. Pověst byla do 16. století velmi oblíbená i mezi církevními kronikáři, až od 16. století začala být odmítaná jako nepravdivá.
Zvíře, které nechce odejít, jsou v tomto případě přirozené pudy vedoucí k činnosti, která pro duchovní určitě není vhodná a navíc to v tomhle případě bylo velice nerozumné.

Obrázek uživatele Naughtilus

Once Upon A Time In Goldsboro

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když nad tím člověk přemýšlí, tohle šlo napsat i na "Přísně tajné"

Drabble: 

"Pánové, tohle se nesmí dostat ven. Lidi se nemůžou dozvědět, že je od termonukleární zkázy dělil jediný přepínač."
"Pět ze šesti kroků k aktivaci hlavice. Nemluvě o tom, co se stalo s druhou bombou," dodal druhý muž v místnosti.
"Byla to obyčejná havárie. Ta B-52 byla na cvičném letu. Na palubě měla cvičné bomby Mark 39 bez hlavice," prohlásil třetí a poslední přítomný.
"No nevím, tohle asi veřejnost nezbaští. A možná už si technici lidi ze záchranných týmů pustili pusu na špacír. Musíme připravit víc variant prohlášení podle toho, co už prosáklo ven."
"Pokud to bude možné, zatloukat, zatloukat, zatloukat."

Závěrečná poznámka: 

Happy googling :)
and sweet dreams

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Ďáblova bestie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno po celém území Francie.

Drabble: 

1632
V lese u Cinglais našel pastýř mrtvé dítě. Pokřižoval se, když spatřil bestii. Vlka s rudou srstí, ohromnými zuby a pruhovaným ocasem. Stvůra ho nezabila, byla syta.

1731
Za vesnicí Trucy našli dvanácté tělo rozsápané ženy. Lidé přestali vycházet na ulici. V lese spatřili stvůru s rudou srstí a pruhy na ocase. Řádila čtyři roky a potom už ne.

1764
Osamělou pastýřku ochránilo před napadením stádo krav. Popsala bestii jasně - velká jako osel, rudá srst, obrovské zuby. Zprvu jí nevěřili. Pak zemřely dvě stovky lidí.

Počátek 19. století
Ženy a děti roztrhalo neznámé obří zvíře.

Bestie nikdy nebyla ulovena.

Závěrečná poznámka: 

Nejznámější případ je tzv. gévaudanská bestie, její útoky byly nejhorší a trvaly nejdéle. Nicméně v celých novodobých dějinách se objevují zprávy o podobných útocích. Vždycky se sváděly na vlky, ale očití svědci popisovali zvíře jinak. Dodnes se neví, co za druh zvířete to by. Degenerovaný vlk, kříženec vlka a psa, hyena, tygr, vakovlk nebo sadistický psychopat?

Cesta je zahrazena

Úvodní poznámka: 

Z mé strany dnes trochu zoufalý pokus, snad to tak nebudete vnímat.

Drabble: 

Cesta byla volná. Nepřátelská armáda se nacházela příliš daleko, nemohla mu zabránit v postupu na samotné jádro upadající říše. Válečník, jemuž není rovno, pokoří Věčné město.
Proč tedy ztrácel sebejistotu při pohledu na přicházející průvod?
Muž v čele je jejich nejvyšší kněz. Chce odvrátit katastrofu. Možná nabídne nějaké výkupné.
Jenže když proti sobě stanuli tváří v tvář, náhle na sobě ucítil i pohledy jiných očí. Vzhlédl a v oblacích spatřil dva hrozivé muže. Oba proti němu napřahovali meče.
Bohové! Tohle město střeží víc než vojsko.
Tady nelze zvítězit.
Vyhnul se vědoucímu pohledu muže před sebou a rychle zavelel k ústupu.

Závěrečná poznámka: 

Tažení Attily "Biče božího" a jeho Hunů do Itálie r. 452 skončilo poněkud záhadným setkáním s římským biskupem (papežem) Lvem I. Velikým, po kterém Attila bez boje odtáhl, aniž by napadl Řím. Příčiny nejsou jasné (pravděpodobně nemoci ve vojsku, možná nějaké výkupné), každopádně vznikla legenda, že se nad Římem zjevili svatí Petr a Pavel coby ochránci Věčného města. Attila se ale ve skutečnosti k Římu ani nepřiblížil. A nutno dodat, že nedlouho potom Řím stejně vydrancovali Vandalové.
Tento výjev je zachycen na Rafaelově fresce Setkání papeže Lva s Attilou v Heliodorově síni ve Vatikánských muzeích. Mimochodem je tam prý hned dvakrát zachycen papež Julius II. Před svým zvolením byl zobrazen jako jeden z kardinálů za Lvem Velikým, ale po svém zvolením si vymohl, aby měl jeho rysy i samotný Lev.
Výjevu je sice přítomno samozřejmě mnohem víc očí, ale Attila se ocitl pod palbou pohledů papeže na zemi a těch dvou v oblacích.

Domek stranou

Fandom: 
Drabble: 

Helga je na svůj věk stále vitální. Nedávno přišla nešťastnou náhodou o manžela a na objížďku kvetoucího panství už vyráží Ernest, budoucí nový pán na Trauberku.

Stranou hospodářských stavení stojí nevelký domek. Bydlí v něm sirota Tereza, chodívá na zámek poklízet. Ernest si jí všiml o zásnubách. Měl dojem, že si ho pěkná Tereza nějak měří.
Rozhodl se ji co nejdříve poctít přízní.

„Pěkná hříšnice,“ usmál se a vešel dovnitř.

„Zůstane to mezi čtyřma očima,“ řekl, když se strojil.

Tereza pochovala Vendulku. Doufala, že ji vzbudilo až třísknutí dveří.

Předchozí pán byl taky čipera. Než se mu stala ta nehoda.

Obrázek uživatele Šmelda

Děleno třemi podruhé

Fandom: 
Drabble: 

„Kdy my tři se zas sejdem ve vichřici, v hromobití a plískanici?“ pomyslel si Antonius, dívaje se na kůru stromu. Poručil si další víno, pak si upravil spodní lem tuniky a vydal se zpět do domu.
V místnosti na něj stále čekali dva muži.
Muži.
Cucák a hlupák.
"Jsme rádi, že ses k nám opět připojil," řekl cucák.
Antonius ho přehlédl jak Pádskou nížinu a usedl.
Na stěně visela mapa rozdělená na tři díly.
"Napíšeme je tam oba?" zeptal se hlupák.
Než se Antonius stihl chopit slova, připsal cucák pod Ciceronovo jméno značku krát dva.
Víno bylo čím dál trpčí.

Závěrečná poznámka: 

Drabble se odehrává během prvního setkání druhého triumvirátu nedaleko antické Bononie, dnešní Boloňe.
Po vraždě Julia Caesara se jeho největší podporovatel Markus Antonius spojil s Caesarovým nezletilým adoptivním synem Octavianem a byvalým konzulem Lepidem.
Navázali tak na téměř dvacet let starou alianci mezi Caesarem, Pompeiem a Crassem.
Cílem tohoto druhého triumvirátu byla porážka vrahů Julia Caesara a jejich stoupenců.
K tomuto účelu si triumvirové mezi sebou rozdělili nejvyšší moc v umírající republice a zároveň si pro finanční a vojenské potřeby rozdělili říši, Octavianus získal Galii, Antonius získal nejbohatší východ (kde už čekala Kleopatra) a Lepidus dostal Hispánii.
Součástí nástupu triumvirátu byla i likvidace politických odpůrců (například Cicerona) a jejich příbuzných (Ciceronova bratra, protože co kdyby, žejo).
Triumvirát oficiálně fungoval deset let, ale už po sedmi letech Octavianus pod záminkou vzpoury zbavil Lepida většiny funkcí a nakonec si Octavianus s Antoniem vyhlásili válku, když Antonius pohrozil, že zastaví dodávky obilí z Egypta, a tím nechá Řím vyhladovět.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Jak si to rozdělili

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tentokrát velmi nevážně kdysi v 18. století

Drabble: 

"Vezmeme to rovným dílem a basta." Na důraz svých slov udeřil pěstí do stolu.
"Chocho, to byste mě snad i rozesmál." Její druhá brada se komicky otřásala.
"Maminka říkala, že dělit rovně nemáme." Argument maminkou vždycky zabíral.
"Sluho, dones ještě lahev vodky a my se na tu mapu podíváme ještě jednou."
A tak koukali. Válečník, velká hráčka a pragmatik. Pohledy z očí do očí. Vyčkávání. Mizející vodka. Ale žádný z nich nedal najevo svůj slabý bod.
Nakonec rozhodl pragmatik. Rusku největší, jako kompenzaci za Turecko, Prusku nejlidnatější, aby byli muži do armády, Rakousku nejbohatší. Protože to byl ostatně Josefův nápad.

Obrázek uživatele Tora

Mrcha paličatá

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zůstáváme v Americe, na divokém západě. Začetla jsem se totiž do knížky a nějak se nemohu odtrhnout...

Konec 19. století, hornatá vyprahlá krajina nedaleko mexických hranic.

Drabble: 

„Mrcho paličatá!“
Prospektor Henry Wickenburg klopýtá přes kameny. Chytá osla, který mu utekl se zřejmým úmyslem nenechat se už nikdy chytit. Trmácí se za ním už hodiny, několikrát ho měl téměř na dosah, ale to proklaté zvíře vždy uskočí. Jestli ho nechytí, padnou nakonec oba za oběť odpornému supovi, co nad nimi krouží a čeká na kořist.
Vztekle popadne kámen a mrští ho po zvířeti, které se ostražitě pase nedaleko.
Popadne další, zarazí se. Co to, k sakru...
Kámen je protkaný zlatými žilkami.
Tak Wickenburg za asistence osla a supa objevil Vulture Mine, Supí důl.

Jedno z nejbohatších nalezišť Arizony.

Závěrečná poznámka: 

Kupodivu ani koně, ani mezci nebyli pro hledače zlata tím pravým společníkem. Stal se jím osel, burro , který snášel dlouhé pochody ve slunečním úpalu, bez vody, s minimem potravy relativně dobře. Živil se listím trnitých křovisek, bylinkami, které dovedl vyslídit mezi kamením. Pil z napůl vyschlých říček či studánek a nocoval se svým pánem pod širým nebem.
Bez svého osla by prospektor zahynul hladem, žízní, zimou nebo horkem - náklad, který mu osel nosil, byl základem jeho přežití.
Ale ani osel většinou sám v poušti nevydržel. Tvrdá kůže a drsná srst ho sice do jisté míry chránila před predátory, ale pokud ho objevil horský lev, napadený burro i přes statečnou obranu většinou svůj boj prohrál.
Základem přežití prospektora i jeho osla tedy byla součinnost a ochota vyjít si navzájem vstříc.

Pramen: Joe Hamman, Po stopách divokého západu

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Snůška

Fandom: 
Drabble: 

"Když já nevím, věru, těžko se mi rozhodnouti," povídala panna Ančka a nervózně se tahala za vrkoče.
"Vždyť všechny jsou krásné, milostslečno, ostudu vám neudělají, ať se rozhodnete jakkoliv," pobízela trhovkyně a dále předkládala před Ančku další střevíce, tentokrát zelené. Ty saténové stužky, ty by na vrchnost dojem jistě udělaly. Ach, srdéčko se jí rozbušilo a v živůtku se ňádra nadýmaly. To jsou ty pravé.
Však ve váčku se blyštil jeden jediný stříbrný tolar. Kéž by stačil mladé kuchařince na všechny botky. Na audienci u Šlikové bez saténu, povzdychla si. Od vedlejšího krámku odnesla si za tolar dvě kopy vajec.

Závěrečná poznámka: 

Inu, téma ohýbám, ale je tam, je tam! :-)
Není to úplně konkrétní historická postava, nicméně jáchymovsko bylo u nás první místo se stříbrnými tolary a patřilo dlouhá léta Šlikům. Navíc služebnictvo muselo v té době žádat vrchnost o svolení se sňatkem a mladá kuchařka chtěla udělat dojem.

Stránky

-A A +A